Konec starého mládence 03.

Příležitostná milenka splnila slib a přivedla Pepovi zdatnou náhradnici.

Celý týden jsem se klepal rozrušením, kdy zazvoní zvonek.
Nezazvonil.
Dokonce ani druhý a třetí týden se nic nedělo. Pak už jsem si jen řekl, že se Olina jen tak tahala za triko. Zklidnil jsem se a mohl se tak víc soustředit na své fotky. S Olinou jsem jich naflákal na dvě stovky a bylo vskutku z čeho vybírat. Nechal jsem si jich asi padesát a zbytek jsem nenávratně vymazal. Jako třešničku na dortu jsem z nich vytvořil slideshow a denně se na ni díval.

Zajímavé bylo, že už při prvních snímcích prohlížení se mi okamžitě postavilo brko. Asi proto, že mi to připomnělo tu nádhernou šukačku s ní. Díval jsem se, jak se mění jeden obrázek za druhým, a pomalu si leštil lauf. Faktem ale je, že jsem to během produkce musel dvakrát či třikrát přerušit, jinak bych vystříknul. Když byl konec, v koupelně jsem si perfektně ulevil. Tak to šlo den za dnem. Už to bylo víc jak měsíc, co jsem okusil pořádnou ženskou kundičku a získal Olinin příslib, že přivede kamarádku. Jelikož uplynulo víc než jen pár dní, začal jsem se utěšovat, že se asi Olině kamarádku nepodařilo přesvědčit.

Avšak jeden páteční podvečer, kdy jsem byl zrovna v nejlepším, se rozezněl zvonek. Rychle jsem se oblékl, vypnul počítač a šel otevřít.
„Tak jsme tady!“ rozhlaholila se Olina a strkala před sebe kamarádku.
„No, tak… tak pojďte dál.“ Ustoupil jsem ze dveří, aby mohly projít.
„Tak, Pepo,“ ukázala na kamarádku, „to je Marta Kouřilová. To je ta kamarádka, o níž jsem ti říkala. Nebudu vás zdržovat, protože musím jít vařit večeři a vy už si spolu sami jistě nějak poradíte. A Pepo, ať je spokojená, jako jsem byla já,“ kladla mi na srdce a zmizela dřív, než bych řekl švec.

„No, já jsem Josef, ale to už asi od Oliny víte,“ řekl jsem a podal jí ruku na uvítanou.
„Marta,“ představila se stručně. Nabízenou ruku přijala a lehce stiskla.
„Víte, ke mně žádný návštěvy nechoděj, takže doma nic nemám a tak se vám omlouvám za ten nedostatek. Ale kafe, případně čaj vám můžu nabídnout. Nebo dobrou slivovici.“
„Tak ta by mi teď asi bodla.“
Malinko se usmála a usadila se v křesle. Kabelku, kterou měla přes rameno, odložila na stolek. Přinesl jsem slivovici a dvě malá broušená štamprlata. Posadil jsem se proti ní a naplnil je ohnivým mokem.

„Víte, proč jste sem přišla?“ zeptal jsem se opatrně.
„Ano, vím,“ řekla stydlivě a sklopila oči. Dýchlo na mne její utajené kouzlo.
„Víte, měl bych vám říct, že jsem po Olině nechtěl, aby mi někoho sehnala. Byl to její nápad, a přestože jsem ji oponoval, že jsem si zvykl bejt sám se sebou a nechci na tom nic měnit, nedala se odradit. Řekněte mi, co všechno vám Olina o mně navykládala.“
„Všecko. Všecko o tom, když byla s váma. Že jste si předváděli, jak si to děláte sami, jak jste ji fotografoval i jak jste se milovali. Byla moc spokojená, když mi to popisovala.“
„No, to je hezký! Víte vy, jak já se teď stydím?“
„Proč? Vždyť je to přece naprosto normální.“
„Paní Marto, prosím vás, já nemám se ženskejma absolutně žádný zkušenosti. Nevím, co mám s nima dělat, kdy začít, jak pokračovat, co se ode mne bude chtít a očekávat. A nedovedu si ani v nejmenším představit, co mám čekat já od vás. Je to pro mne skoro neřešitelná situace.“
Zoufalý výraz mého obličeje ji přiměl k úsměvu.

„No, pro začátek bychom si mohli začít tykat a na to tykání si připít,“ řekla vesele a už mi podávala nalitou slivovici. „Tak na to tykání.“
Přiťukli jsme si a na jeden zátah vyprázdnili skleničky.
„Tak to by nám šlo,“ konstatovala Marta spokojeně a navrhla další postup. „Máš tady nějakou muziku? Mohli bychom si zatancovat.“
„Prokristapána, néé! Olšový dřevo je proti mně baletní mistr.“
Celý zděšený jsem se bránil představě jakéhokoliv trdlování.
„Neboj se, ploužák určitě zvládneš. Pusť nějakou pomalou muziku.“
Zapnul jsem počítač, vyhledal internetové rádio a naladil country. Marta už stála u okna, kde bylo nejvíc místa. Přešel jsem k ní a zůstal stát jako solný sloup, nevěda co dál.
„Ty jsi fakt nikdy netancoval?“ zeptala se udiveně, když viděla mé obrovské rozpaky.
„Ne, nikdy v životě.“
„Tak dělej co já,“ nařídila mi.
Přitiskla se ke mně a začala přešlapovat na místě jak v kádi se zelím. Podvědomě jsem ji vzal kolem pasu, zatímco ona mne objala kolem krku. Byla to hrůza. Několikrát jsem ji šlápnul na nohu. Byl jsem rudý studem nad svou nešikovností, ale Marta vše trpělivě snášela bez jediné poznámky. S přibývajícími minutami mé neohrabanosti překvapivě ubývalo a po čtvrthodině snažení už mi to docela šlo. Marta se přimkla ještě víc. Na hrudi jsem cítil její ňadra a pomalu mi začal stoupat tlak.

„Mohl bys mi ukázat ty fotky?“ zašeptala mi do ucha.
„Jaký fotky?“ zeptal jsem se netušíc, co má na mysli.
„No, ty s Olinou,“ upřesnila svou žádost.
„To nejde. Mám takovou zásadu, že když vyfotím nahou ženskou, a Olina byla vlastně první, tak ty snímky uvidím jen já a dotyčná osoba. Nikdo jinej. Můžu ti ukázat fotky stažený z internetu, ale nemyslím si, že by ses chtěla koukat na nahatý holky. Možná na mužský, ale ty já zase nemám.“
„A co dvojice?“ nedala se Marta odradit.
„Jo, ty bych měl, ale nemám je vytříděný do jednoho adresáře. Jsou společně s hanbatejma holčinama. Ledaže bych pustil nějaký porno, jenom nevím, jestli se děvče jako ty bude chtít na to koukat.“

Neodpověděla. Jen se ještě víc přitiskla. Ploužili jsme se dál po vyhrazeném kousku podlahy. Můj tlak dostoupal k vrcholu. Musela to cítit, ale nedala na sobě nic znát.
„Myslím,“ ozvala se po chvilce ticha, „že bysme se měli začít blíž poznávat.“
Odtáhla se ode mne, vzala za ruku a dovedla ke gauči.
„Tady si vyzkoušíme úvodní část,“ řekla a stáhla mne k sobě na gauč. Položila mi ruku kolem ramen a dívala se na mne svýma pomněnkovýma očima. Asi bych ji měl políbit, napadlo mne v duchu. Pomalu jsem se přiblížil k jejím rtům a dotkl se jich. Neucukla. Naopak se přisála a jazykem se dobývala do mých úst. Vyšel jsem ji vstříc. Naše jazyky se propletly a mne zavalil nedefinovatelný pocit čehosi, co jsem dosud nepoznal. Ruka mi mimoděk sklouzla z jejího ramene a zakotvila na jejím ňadru.

Okamžitě se přetočila a sedla si proti mně na klín.
„Hrej si s nima. Hrej! Už dávno jsem po tom toužila,“ zašeptala horkým dechem. Vzala mi hlavu do dlaní a líbala mě, kde se jen dalo. Hladil jsem a mačkal ty nadýchané kopečky, a s obavami čekal, kdy mi stoupne vzrušení natolik, že vystříknu do kalhot. Možná to nějak vycítila, protože se najednou odtáhla a zeptala se, kde mám ložnici. Ukázal jsem jí směr.

„Pojď!“ řekla nekompromisně a cestou si svlékala vše, co na sobě měla. Šel jsem za ní a dělal to, co ona. Rozestlala postel a pomalu se na ni uložila.
„Už se nemůžu dočkat. Připrav mne, prosím,“ řekla a nabídla své poklady. Trklo mne, že chce asi vylízat. Zabořil jsem jazyk do zlatavého porostu její kundičky. Ani jsem nestačil přidat k dráždění prsty a už se rozechvěla vzrušením. Zároveň mne zaplavil příval jejích šťáv. Poznal jsem, že nastal čas k prohlídce chrámu. Potvrdila mi to vyzváním k činu.

„Já nemůžu,“ řekl jsem nešťastně.
„Proboha proč?“
„Protože jsem nadrženej a budu hned stříkat. A to ani nevím, jestli vůbec můžu.“
„A kam bys to chtěl, proboha, stříkat?“ zeptala se udiveně. „Na zem snad? Já už mám dva roky po přechodu, takže všecko hezky do mě. Nemůžu se dočkat, až mě zaplníš.“

Vyhodila nohy do véčka a já se mezi ně vecpal. Sotva jsem se dotkl vstupních vrátek, věděl jsem, že pojistný ventil pod narůstajícím tlakem dlouho nevydrží. Tak jsem raději toho svého nedočkavce rychle zasunul dovnitř. Začal jsem pomaloučku přirážet, abych déle vydržel. Nebylo mi to však nic platné. Jakmile můj ocas ucítil, jak ho obejmula dychtivá kundina, už ho nemohlo nic zastavit. Přirazil jsem naplno a už se to ze mne hrnulo. Sotvaže Marta pocítila první dávku, rozlil se po jejím obličeji tak blažený výraz, jaký jsem snad ještě neviděl. Po třetím výstřiku začala tvrdě přirážet proti a než jsem se nadál, ždímala mě jak berňák. I při té rychlosti, s jakou jsem vypustil své děti, se stačila udělat.

„To byla nádhera,“ vzdychla slastně, když můj ochablý cancour vyklouzl z pičky.
„Půjdu se opláchnout. Kde máš koupelnu?“
Zdvihl jsem se s ní, abych ji tam dovedl.
„Ne, já sama, jestli ti to nevadí.“
„Samozřejmě, že ne,“ odvětil jsem a v klidu vyčkal, až se z koupelny vrátí. Když, očištěna, vyšla ven, řekl jsem ji:
„Marto, pamatuj si jedno. Nikdy neudělám nic, co ty si nebudeš přát. Když budu mít nějakej návrh a ty ho odmítneš, jako kdybych ho nikdy neřek. Budeš to mít na paměti?“
„To budu,“ usmála se na mne. „A spěchej, ať nejsem dlouho sama.“

Když jsem se vrátil z očistného procesu, spatřil jsem Martu ležet na gauči. Vypadala jako nějaká Gauguinova modelka, jen s tím rozdílem, že nebyla snědá a měla dlouhé blond vlasy, decentně zakrývající ňadra. Udělala mi místo, abych si mohl přisednout. Opřela se o mne a tiše řekla:

„Mazli se se mnou, prosím!“
Prokrindapána! Mazli se se mnou! Ale jak?! O mazlení v mých erotických snech a představách nikdy nic nebylo a zeptat se mi bylo trapné. Pro začátek jsem tedy zkusil se probírat jejími vlasy. Stáhnul jsem je dozadu a odkryl její lákavé balónky. Posléze jsem přešel na lehké masírování na spáncích a nadočnicových obloucích.

„To je moc příjemný a úlevný,“ řekla spokojeně, „ale mám i jiný místa pro laskání.“ Vzala mne za ruku a položila si ji na ňadro. Bylo pevné, a zároveň pružné a poddajné. Bloudil jsem po jeho sametovém povrchu a slastně vnímal jeho tvar. I má druhá ruka se připojila k této bohulibé činnosti a můj blažený pocit se znásobil. Dotkl jsem se bradavek. Po chvilce dráždění ztuhly na kámen. Postřehl jsem, jak její ruka sklouzla mezi nohy ve snaze dráždit svou mušličku. Nestačilo jí to. Sáhla kamsi za sebe, vytáhla jakýsi kolík a vsunula ho do nadržené mezírky. V okamžiku se ozvalo tiché vrnění.
S úžasem jsem si uvědomil, že v ruce drží vibrátor. Nechápal jsem, kde se tam mohl vzít. Bylo to však nesmírně vzrušující. Začal jsem její kozičky mačkat a i jinak masírovat, a tak, i díky tomu jak s robertkem dováděla ve své kundičce, se brzy udělala. Rozzářené oči a blažený výraz v její tváři naznačoval, jak je spokojená. Vymanila se z mého objetí a sklouzla na zem před gauč.

„Před chvílí jsi ochutnal ty mě, teď ochutnám já tebe,“ oznámila mi s úsměvem. Roztáhla mi kolena od sebe, uchopila ztuhlého bojovníka a vsunula ho do úst. Teplo se mi rozlilo po celém těle. Její rty i prsty pracovaly s praxí zkušené harcovnice. Konečně, byla už vdaná a měla letitou možnost se to naučit. Nechápal jsem jenom, jak v jednu chvíli mne dožene bezmála až k výšinám, a v dalším okamžiku mne zklidní natolik, že by jeden málem nevěřil, že před pár vteřinami to bylo jinak. Nevím, kolikrát jsem už chtěl zakřičet, že budu stříkat, taková kouzla se mnou dělala, až jsem to jednou konečně ze sebe vykřikl.
Vůbec to nevzala na vědomí, jen znásobila své úsilí, až k tomu nakonec došlo. Při první dávce se sice zajíkla, ty další však už spolykala bez problémů. Dlouhými tahy sála moji smetanu, pomáhajíc si přitom rukou. Jako zlatý hřeb programu olízala tělo mého ocasu metodou očista do čista.

„Tak, a jsem po večeři. A co ty? Jedl jsi vůbec něco?“ zeptala se, když konečně vypustila ptáčka z klece.
„Ne, já večeřím jen málokdy,“ odpověděl jsem podle pravdy.
„Aha!“ podotkla zasvěceně. Zřejmě si dokázala představit, jak asi staromládenecké stravování vypadá.
„Víš co? Dostala jsem nápad,“ pokračovala. „Bydlím v činžáku naproti, tak zajdu pro něco k jídlu, protože předpokládám, že v ledničce nic nemáš. A protože je pátek, můžeme si dělat radost celou noc a na to se musíš posilnit. Co ty na to?“
Docela vyděšeně jsem se na ni podíval.
„To snad nemyslíš vážně?“ zeptal jsem se.
„A proč ne? Myslím, že máš pořádnou výdrž, a tak se pomilujeme, odpočineme si, pomilujeme se, odpočineme si, a možná že i usneme s tvým čertíkem v mým nebíčku. Nebylo by to krásný?“

Nevěděl jsem, co na to říct. Na něco takového jsem nebyl připraven. Nebyl jsem na něco takového zvyklý a neuměl jsem si představit, že bych měl celou noc prošoustat. Vždyť já si to jen velmi ojediněle udělal nanejvýš třikrát za den a tohle vypadalo na smrtelné nebezpečí. Asi jí nějakým způsobem došlo, nad čím přemýšlím.

„Neboj se, poznám kdy přestat,“ utěšovala mne. „Možná si myslíš, že jsem nymfomanka, ale nejsem. Jen jsem po těch letech výjimečně nadržená a nemůžu se toho nabažit,“ vysvětlovala.
Chvilku čekala, co na to řeknu. Když se nedočkala, vzala to jako souhlas a oznámila, že za chvíli je zpátky. Oblékla se, dveře klaply a byla pryč. Bytem se rozhostilo ticho.