Starý mládenec si sice užívá, ale hlodají v něm obavy, aby si na to jeho prcnička moc nezvykla.
Marta odešla. V nastalém tichu a klidu jsem se začal zamýšlet nad stávající situací. Zcela neoddiskutovatelný byl fakt, že smáčet brko v nažhavené pičce bylo úplně něco jiného než ruční pohon. Tím jsem ale přicházel o navyklý klid, volnost a svobodu. To bylo dilema, co s tím? Jaký kompromis zvolit, aby se tak říkajíc vlk nažral a koza zůstala celá?
Ačkoliv se mi šoustání velice zamlouvalo, v podvědomí jsem si upřednostňoval vlastního klid a volnost. Nakonec ten pocit v mých myšlenkách převážil. Bude to tak pro mne lepší, řekl jsem si. Jenže – dokážu to vysvětlit Martě? To asi bude těžký oříšek. Připadla mi jak utržená ze řetězu, po té letité abstinenci mužského přirození. Ale, svým způsobem jsem ji možná i chápal. Kdo jednou prožil pořádnou šukačku, těžko na ni bude zapomínat. No co, uvidíme.
Když se rozezněl domovní zvonek, pro jistotu jsem se oblékl, kdyby náhodou za dveřmi nebyla Marta.
Byla. Vešla dovnitř, v jedné ruce tašku, v druhé krabici, a hned zamířila do kuchyně. Vytřeštil jsem oči, když jsem uviděl, co všecko vyložila na kuchyňskou linku.
„Nechceš se nastěhovat, že ne?“ zeptal jsem se podezíravě.
„Ne,“ odpověděla překvapeně. „Jak tě něco takovýho mohlo vůbec napadnout?“
„No, kdy vidím ten náklad…“
„Těch pár drobností?“ podivila se a otevřela krabici. „Udělala jsem ti na posilněnou pár chlebíčků, ale nemusíš sníst všechny. S plným žaludkem se špatně miluje. To ostatní je na zítra k obědu,“ dodala na vysvětlenou.
„K obědu?“ divil jsem se pro změnu zase já.
„No jistě. Když si budem dělat potěšení celou noc a dopoledne prospíme, uvidíš, jak nám vyhládne.“
Bral jsem si chlebíčky rovnou z krabice. Marta se mezitím vysvlékla, postavila se za mne a hladila po ramenou a po hrudi. Po šestém kousku mi odtáhla krabici s tím, že energii si budu moci doplnit i během noci a hned mne táhla do ložnice. Cestou mi docela šikovně stačila stáhnout trenky. Položila mne na postel a neztrácejíc čas, začala budit spáče k životu.
„Víš, nedokážeš si představit co to je, když po několik let denně, i víckrát… ee…“ zarazila se.
„Nebude ti vadit, když budu mluvit nespisovně?“ zeptala se s víceméně zastíraným studem.
„Proč by mi to mělo vadit? Jestli chceš mluvit, takříkajíc sprostě, klidně můžeš. Podle mě je to přirozenější,“ uklidňoval jsem ji.
„Já jen chtěla říct, že jestliže si zvykneš denně šoustat a pak najednou nic, zbejvá ti jen ruka a vibrátor, tak to je prostě hroznej pocit. A když se ti pak naskytne příležitost, všechny smysly v tobě se probuděj s mnohanásobnou silou. Proto ti připadám tak nadržená a nenasytná, ale prostě to tak je.“
Ospravedlňovala své počínání s nadějí, abych si nemyslel, že je nymfomanka nebo v horším případě děvka. Nemyslel jsem si to. Její ruce něžně povzbuzovaly středobod mého těla. Cítil jsem, že se jí pomalu začíná dařit.
„Jo, prostě to tak je,“ opakoval jsem po ní. „Mám-li bejt ale upřímnej, tak se tě trochu bojím.“
„Proboha proč?“
„Nó, že ti nebudu stačit.“
„To se ještě uvidí. Ale jak tak cejtím, těsto už začíná tuhnout. Co kdybys mi připravil kastrůlek?“ Vylezla na postel, otočila se do polohy 69 a před nos mi nastavila zlatavou krásku. Už jsem se ani nedivil, že jsem hned věděl co mám dělat. Roztáhl jsem růžovou mezírku a s rozkoší projel jazykem natěšenou mušličkou. Ocas mi obejmuly horké rty a po několika málo okamžicích jsme byli připraveni. Ústa mi zaplavila milostná šťáva a já s potěšením zaznamenal, že mi teď chutná víc než poprvé.
Marta naposledy olízla můj žalud, otočila se a rychle na něj nasedla. Jakmile byl uvnitř, lehla si na mne a pomalu popojížděla po mém pístu.
„Nedovedeš si představit, jaká je to slast mít v sobě takovýho krásnýho a tvrdýho ptáka jako máš ty. Cejtit každičkou jeho žilku, každičkej jeho tep,“ šeptala mi vášnivě do ucha.
„A ty si zase nemůžeš představit jak je to krásný když ho objímá rozžhavená kundička, když rozhrnuje závojíčky, tře se o její vnitřek a každičký pohyb tam i zpět ho vzrušuje. To je nepopsatelný,“ snažil jsem se i já sdělit nějakou tu chválu.
Vychutnávali jsme si své spojení. Tu nádhernou slast vláčných pohybů, které nás nehnaly k rychlému konci, jen udržovaly naše vzrušení a vzájemné těšení. Teprve po dlouhých minutách došlo ke změně.
„Myslím, že si zajezdím na koni,“ zašeptala mi do ucha.
Posadila se a začala na mém ocase hopskat, jako kdyby jela Velkou Pardubickou. Musel jsem se tomu přirovnání usmát a v duchu jsem se snažil představit, jak asi bude zdolávat jednotlivé překážky. Alespoň tedy ty, které jsem si z přenosů jakž takž zapamatoval. Šlo jí to skvěle.
Cválala plynule, bez zaváhání. Cítil jsem, jak její napětí roste a když přišla řada na Taxisův příkop, vzepjala se, vykřikla! – a bylo po představě závodu. Orgastická křeč rozvlnila její pičku jako zemětřesení. Tvrdě dosedla a na několik vteřin strnula. Pak se nadzdvihla a znovu dosedla. Nato se na mne doslova skácela. Chytila mne za hlavu a divoce líbala, neopomněla však přitom i nadále pohybovat pánví a prodlužovat si tak své vyvrcholení.
„Páni, to byla síla,“ řekla Marta spokojeně, když si konečně vydechla. „Ale ty ještě nejsi. S tím budeme muset něco udělat,“ konstatovala.
Lehla si vedle mne, rozhodila nohy do V a řekla, ať vyskočím nahoru. Nechtěl jsem nijak zdržovat, tak jsem se přemístil nad ní, zamířil a v mžiku zasunul náboj do nábojnice. Jen jsem přirazil, zazněl další požadavek, ať ji chytím za nohy a dám je k sobě. To tedy bylo něco.
Kundička pevně sevřela ptáka, až jsem měl obavy, že mi to nepůjde šoustat. Dobře promazaná cesta ale vykonala své. S každým přístrkem jsem byl drážděn víc a víc. Také pohled na její v rytmu se pohupující kozičky přidával na vzrušení. Když se přiblížila chvíle mého nanebevstoupení, opřel jsem nohy o ramena a začal do ní bušit, jako kdybych zatloukal dvoustovky hřebíky. Těsně předtím, než jsem zatloukl poslední, vyjekla, že chce nahoru. Pocítil jsem mírné zklamání nad tím, že chce, abych přerušil svou přicházející slastnou chvíli.
Nicméně jsem jí vyhověl. Okamžitě se na mne překulila, zasunula hřeb a zavrtěla pánví, jako kdyby míchala vařečkou v hrnci. Pak už jen stačilo párkrát přirazit a už se to ze mne hrnulo. Pravda, už ve mně nebylo tolik semene jako na začátku, přesto jsem jistojistě zaplnil její dírku do posledního místečka. Oba jsme odfukovali, jak po maratónském běhu. Zatímco já ležel jako poleno, Marta se patlala rukou v mém klíně a roztírala mi zbytky sperma po břiše a po stehnech. Evidentně spokojená navrhla, abychom se šli dát do pořádku a potom se spolu mazlili tak dlouho, dokud nebudeme připraveni na další číslo.
„No, já nevím,“ začal jsem řeč, jakmile jsme se vrátili z koupelny. „Já jsem si dělal dobře maximálně dvakrát za den, a tohle už je potřetí. Mám takový obavy, že víc už nezvládnu.“
„Myslím, že se budeš ještě divit, kolikrát to zvládneš,“ oponovala mi. „Věř mi. Každej den by to samozřejmě nešlo, ale když budeš dostatečně vyhládlej, a to ty seš, tak to se potom dějou věci.“
Sice jsem o tom pochyboval, ale zkušenosti měla ona, ne já. Svěřil jsem se jejímu řízení a postupem doby se opravdu nestačil divit. Ujala se vedení a zahájila útok. Masáž mého pinďoura byla dokonalá. Nechal bych si to líbit, dokud by se mi nepostavil, jenže i ona potřebovala své. Usadila mne na židli a posadila se mi na klín. Jednou rukou jsem mačkal prsiska, druhou se šťáral v kundině. Pak se otočila proti mně, objala kolem krku a líbala, kde se jen dalo. Zároveň mi rukou lehce mnula koule, zatímco já ji palcem drhnul poštěváček. Na židli to ale bylo poněkud unavující, a tak jsme pokračovali ve stoje, hladíc a líbajíc si navzájem celá těla, avšak s důrazem na svá nejcitlivější místa.
Po dobré půlhodince laskání ve stoje nás začaly už bolet nohy, a tak jsme usoudili, že je nejvyšší čas se přemístit do postele. Je s podivem, že teprve nyní, když se uložila, jsem si všimnul úžasné souměrnosti jejích nohou. Napadlo mne, že by jí mohla udělat dobře jemná masáž chodidel. S chutí jsem se do ní pustil, ale samozřejmě nezůstalo jen u toho. Postupně jsem přešel k lýtkům, pošimral ji po stehnech, až jsem nakonec dospěl ke zlatavé chloubě. Několikrát jsem po té lákavé louce jenom přejel dlaní, abych poté nosem rozhrnul brázdu a spustil do ní jazyk. Ještě předtím jsem však stačil podložit její prdelku dvěma polštářky kvůli lepšímu přístupu k natěšené kundičce.
Lízačka, která následovala, ji evidentně dělala moc dobře. Vzdychala a hekala, občas se vzepjala proti mně nebo naopak tiskla hlavu do klína. Bylo to náročné. Když už mne huba bolela a přemýšlel jsem o tom, že skončím, zdvihla mi hlavu a řekla, že je řada na ní aby mne i ona nachystala k dílu.
„To asi bude zbytečný. Když se mi nepostavil do teď, tak už těžko,“ zapochyboval jsem.
„Jen se neboj. Uvidíš, jaká jsem čarodějka,“ odpověděla sebevědomě a položila mne na postel. Usadila se vedle mne, vzala do ruky zvadlého pinďoura a začala ho jemně honit. Zřejmě ty cizí doteky rukou a rtů způsobily, byť po delší době, že se mi ocas narovnal a ztuhnul. Nečekal jsem to. Okamžitě toho využila, naskočila a začala cválat. Podařilo se mi zachytit poskakující kozičky a alespoň je mačkat, když už nebylo možné se s nimi díky prudkým pohybům mazlit.
Chvílemi jsem přirazil proti ní, dokonce do té míry, že jsem ji až nadzvedl a několik vteřin v té pozici i vydržel. To ji pak oči zasvítily rozkoší, do jakých hlubin jsem se to až dostal. Marta odcválala snad čtyři velké steeplechase, než se zadýchaná skulila vedle mne na záda a prohlásila, že už nemůže.
Nezbylo mi, než zaujmout její místo. Klekl jsem si, roztáhl jí nohy do praku a vsunul náboj do komory. Nasadil jsem docela rychlé tempo, ale účinek na můj tlak byl mizivý. Poučen z předchozí šukačky, přitáhl jsem nohy k sobě, abych utěsnil její škatulku. To už bylo lepší. Tlak, i když jen pomalu, přece jen začal stoupat. Když se pak přiblížil k samé hranici svého maxima, pustil jsem nohy, zalehl Martu a rychlou kopulací vyhnal své děti do mateřské školky.
To byl okamžik, na který tak dlouho čekala. Strnula v křeči, a v další vteřině se rozvibrovala v obrovském, zemětřesném orgasmu. Já však už neměl sílu. Ležel jsem na ní jako kláda a jen v podvědomí vnímal, jak ždímá z mého ochablého knotu poslední krůpěje života. Oba jsme těžce oddychovali, zmoženi námahou. Uvědomil jsem si, že musím být pro ni těžký, když se po ní válím jak poleno. Přijala s úlevou, když jsem se odvalil vedle ní.
„To bylo úchvatný!“ řekla najednou po chvilce ticha. „Nedokážu teď najednou pochopit, proč jsem se nechala tak dlouho Olinou ukecávat. Myslela jsem si totiž, že mi dohazuje nějakýho matlu, ke kterýmu přijdu, on na mne skočí, šup sem šup tam, a já půjdu domů. Kdybych věděla, jaký to s tebou bude úžasný, přišla bych ještě ten den, kdy se u mne zastavila.“
„Jo? Úžasný? Já se toho spíš děsím,“ okomentoval jsem její nadšení.
„Děsíš?! To nechápu,“ divila se.
„Hele, řeknu ti to na rovinu. Děsím se toho, že se po dnešku budeš chtít ke mně nastěhovat, do všeho mi budeš kafrat a strkat nos. Jo, taky se mi to sice líbí, dokonce víc, než si chci připustit, ale můj klid je mi přednější. Mám svý rituály a zvyky, a ty by se ti nelíbily. Prdnout si kdy chci, krknout si kdy chci, prostě si udělat co chci kdykoliv mne cokoliv napadne, to určitě nemíním obětovat. Ale možná bysme si to šoustání přece jen mohli zase někdy zopakovat. Jednou do roka určitě, to bych asi nebyl proti,“ zamyslel jsem se nad tou eventualitou.
„Jednou do roka? Já myslela, že bych mohla přijít zase příští víkend.“
„Tak to ani náhodou,“ rozhodně jsem odmítl její představu.
„Když už by to mělo bejt častějc, tak za půl roku.“
„Néé!“ řekla zoufale. „Tak aspoň jednou za čtrnáct dní.“
„Ani to ne, ale jsem ochotnej ti vyjít vstříc a přistoupit na každej první víkend v měsíci. Je to mý poslední slovo.“
„Ach jo. To bude k nepřežití,“ lamentovala Marta, ale já se uhnat nedal. Protože se už úplně setmělo, šel jsem zatáhnout všechny závěsy a rozsvítit. Tlachali jsme pak víc jak dvě hodiny o všem možném, než se Marta rozhodla mne znovu nabudit k akci. Vůbec ji nevadilo, že jsme byli upatlaní od předcházejícího šoustání. Vzala si pindíka do parády a snažila se ho všemi silami postavit. Pak se otočila do šedesátdevítky a přistrčila pičku k nosu. Vzájemným povzbuzováním se mi k mému nezměrnému údivu postavil. To bylo dostatečným důvodem k zamýšlené činnosti.
„Dej mi ho tam zezadu,“ požádala Marta a zaujala pozici.
„To ani náhodou. Nejsem buzík,“ zaprotestoval jsem.
„Řekla jsem zezadu, ne dozadu. Taky to nemám ráda,“ poučila mne a vyšpulila prdelku, aby byla co nejvíce vidět chlupatá ozdoba její pičky. Přistoupil jsem k ní. Rukou mi pomohla najít ten správný otvor, který jsem bezodkladně zaplnil. Přidržoval jsem ji za boky a tvrdě přirážejíc, zvědavě jsem svrchu sledoval, jak jí v témže rytmu poletují koziska.
Pak to chtěla ve stoje, pak na stole, na kuchyňské lince a vůbec jsme vystřídali spoustu poloh, o kterých jsem neměl ani tušení že existují. Když jsem pak po téměř hodině vyšplíchal poslední zbytky semene, usoudila, že pětkrát by stačilo a že půjdeme spát.
Osprchovali jsme se a, samozřejmě že nazí, vklouzli do postele. Byl jsem totálně vyčerpaný a tak jsem okamžitě usnul jako špalek. Ráno, vlastně spíš v poledne, jsem se probudil s pocitem podivného šimrání. To Marta už byla vzhůru a svými prstíky čarovala v mém rozkroku. Než jsem se nadál, napružila péro a hned si na něj hupsla. Nemusel jsem vůbec nic. V celkem krátké době udělala sebe i mně. Když se ukojila, šla, jak slíbila, nachystat oběd.
„Vždyť ty tady nemáš žádný nádobí!“ vykřikla překvapeně.
„No, nemám. Co já taky potřebuju k životu.“
Smířila se se situací a z toho množství, co donesla, nakonec uvařila moc dobrou polévku a jako další chod, díky nedostatku nádobí, udělala jen knedlíky s vajíčkem. I tak to pro mne bylo přímo královské jídlo. Po obědě jsem ji musel ještě jednou uspokojit a pak potvrdit, že doopravdy může přijít slíbený první víkend v následujícím měsíci.
Potutelně se přitom usmívala, nedošlo mi totiž, že je to už za týden. Asi i proto, že mne právě prožitých dvacetčtyři hodin natolik vykolejilo z navyklého režimu, že jsem v tu chvíli ani nevěděl, čí jsem.
Tak místo aby byl starý mládenec rád, že našel tolerantní ženskou, se kterou si může vytřepávat pytlík podle libosti (a podle frekvence samoobsluhy libido špatné nemá), chová se jako natvrdlý bačkora. Marta je inteligentní žena, která zjevně zná pravidlo: „dej mu 3 x a chlap je šťastný“ a respektuje ho:
1) dej mu najíst
2) dej mu
3) dej mu pokoj.
Snad se Marta nenechá otrávit a udělá z něj člověka. Povídka je luxusní, děkuji.
Jaķo by vystřiženo ze života, takhle přesně dopadlo několik mých kamarádek.
Ach jaj .Nie nadarmo sa hovorí :“ Ženy nás dostanú, aj bez rebríka na povalu.“
Dilema: Smáčet brko v nažhavené pičce nebo ruční pohon, klid, volnost a svoboda?
Toť otázka přímo Hamletovská.
Myslím si, že starý mládenec dříve či později, sám, rád a dobrovolně přijde na to, že Martin původní návrh na pravidelné víkendy byl tím nejlepším co jej mohlo potkat.
Asi mu nič iné nezostane. Krajšia polovica ľudstva sú niekedy poriadne potvory. Hlavne vtedy , keď si zoberú niečo do hlavy.
Výborné zakončení seriálu. Myslím, že když Marta vytrvá tak se časem frekvence z jednou měsíčně změní i na to jednou za víkend, ale kdo ví.