Královský rádce 01

Lešek ze Semelka byl komořím samotné královské milosti. Z titulu své funkce byl i jeho společníkem a rádcem ve chvílích, kdy sám a v soukromí si panovník s někým chtěl popovídat, popít vína a probrat politiku. Lešek byl vzdělaným velmožem. Uměl číst a psát, vyznal se v právním regulích a kličkách, byl i rytíř a uměl jak pít, tak i milovat a diskrétně přiváděl do královy ložnice dívky na noční pošpásování. Že je většinou předtím i sám vyzkoušel, svému pánu pochopitelně zamlčel.

Když se král oženil, přísun dívek se pochopitelně omezil a nekonal se již na královském dvoře, nýbrž na královských hradech, kam oko královny nedohlédlo. Tedy při honech a jednáních s vyslanci z cizích zemí. Sama královna Markéta však dávala svému choti v loži zabrat, že na nějaké konkubíny stejně neměl chuti ani sil. Král ji chápal. Chtěla mu co nejdřív dát syna, jak bylo její povinností, ale být v jejím loži téměř každý den ho zmáhalo a samotné milování se mu také zdálo poněkud nudné.
Byl to asi projev Markétiny výchovy v klášteře. Vstupovala do manželství jako nezkušená panna a o patnáct let staršího muže si nebrala z lásky, ale z politických důvodů a zájmů jejího otce. Svého vznešeného manžela si přesto umínila milovat a ctít, ale její umění v loži bylo žalostné. Vyžadovala tmu, jen jednu církví schválenou polohu a když se muž přes její odpor dožadoval dalších necudností, jen trpně mu vyhověla. Bylo brzy jasné, že takto se panovník potomka ještě dlouho nedočká.

***

Lešek byl tedy králův komoří a rádce a ten měl k němu plnou důvěru a často na něj převedl i některé záležitosti v chodu království, jimiž se nechtěl zabývat. V tom případě se Lešek hlavně staral, aby se plnily jeho truhly zlatem více než ty královské. I jako komoří určoval, kdo s králem může jednat a kdo ne a pro urychlení slyšení rozhodoval hlavně obsah měšce.

Stejně jako panovník si ho oblíbila i královna a stal se jakýmsi jejím důvěrníkem. Proto se na něj jednou obrátila i s dotazem takřka intimním.
„Mám k tobě důvěru a vím, že co vyřknu mezi těmito zdmi tu i zůstane, protože jakmile bych to zaslechla odjinud, přijdeš o hlavu,“ usmála se, když mu poskytla soukromé slyšení bez přítomnosti dam z fraucimoru, i když spíše tam se měla se svým problémem obrátit, ale zvolila jeho a měla pro to své důvody.
„Jsi muž a jistě víš, co znamená slovo „fellatus,“ děla Markéta a Lešek se nervózně ošil. „Chci tuto rozkoš mému vznešenému manželovi poskytnout, jenže… ehm… nevím jak. Své dvorní dámy nechci tímto dotazem zatěžovat, ale obracím se s důvěrou na tebe.“

Leška napadlo, že se nechce žen ptát, aby se před nimi nezesměšnila svou neznalostí, ale že se bude dotazovat jeho? Co jí má říct?

Královně Markétě nebylo ještě ani dvacet let, vypadala křehce jak dívenka a i když milostnou zkušenost už má, jeho pánu jemné polibky a rychlé vyprázdnění koulí pochopitelně ke spokojenosti nestačí. Sám ví, co jeho pán v loži dokáže s konkubínami na cestách po Evropě. Nejlepší milenky prý jsou ve Francii, následuje Itálie a Uhry, kde jsou ženy obzvláště divoké, vášnivé a nespoutané.

Nadechl se a řekl: „Má královno. Na co se ptáš, pochopitelně znám odpověď. Ovšem nevím, zda jen slovní rada bude dostatečná, abys svého vznešeného manžela… ee… uspokojila k jeho spokojenosti.“
„Jak to myslíš?“ zbystřila Markéta.
„No… měla bys to… jaksi… nacvičit předem… abys přesně věděla, co se mužům líbí,“ koktal Lešek pod jejím upřeným pohledem.

Markéta nebyla tak naivní, aby jí nedošlo, k čemu se jí snaží přemluvit, ale na druhou stranu touha být muži oddanou a milující manželkou a hlavně matkou budoucího následníka byla silnější než zábrany oddat se milostnému konání se služebníkem svého vznešeného manžela. Lešek v jejích očích splňoval ideál rytíře, jemuž ženy snadno podléhají a uměla si ho představit jako manžela, jenže ona je královna a on jen šlechtic bez patřičného rodokmenu. Naučí ji být muži správnou milenkou a o jejím poklesku jako rytíř pomlčí… ostatně popravit ho může dát vždycky.
„Dobrá tedy. Podstoupím tuto zkoušku, ale ne dnes. Zítra večer mě naučíš vše potřebné a nyní můžeš jít. Slyšení je skončeno,“ řekla pánovitě a Lešek se hluboce uklonil.

***

K jeho překvapení už po něm byla zoufalá sháňka, aby se dostavil k samotnému králi. Je mrzutý a chce mít u sebe komořího.
„Konečně!“ zastavil ho udýchaný podkomoří. „Kde, k čertu jsi? Král tě volá, tak si rychle najdi nějakou výmluvu, jinak budou padat hlavy! A ta tvoje jako první… dělej, chvátej ke králi!“ popostrčil ho.

***

První, co Lešek zahlédl v panovníkově komnatě, byl letící pohár mířící na jeho hlavu. Jen tak tak ucukl a pohár se roztříštil na tisíc střepů po nárazu do zdi.
„Jak to, že uhýbáš! Zasloužíš smrt, že nejsi k nalezení, když tvůj pán tě volá!“ zhurta se ozval král, stojící u stolu. Už ten postoj naznačoval, že není plně střízlivý, i když ten hod byl mistrovsky přesný.
„Jsem tu, můj pane… byl jsem… byl jsem… pro uherské víno. Vím, že po té zvěřině k večeři vám přijde k chuti,“ vymýšlel si Lešek v hlubokém úklonu.
„Lžeš! Sám jsem byl ve sklepě. Víno už tam není, zato se tam sklepník miliskoval s kuchařkou. A to dost důkladně. Nejen, že přehlédli můj majestát, ale jak ten kluk holku tak ojížděl, vzbudil ve mně silnou touhu,“ hartusil král.
„A jak vám mohu pomoci, můj pane?“ nechápal Lešek.
„Hm. Ty asi nijak,“ ušklíbl se panovník. „Na podobné věci mám královnu, ale její přístup už mě nudí… chci ženu žhavou, divokou a přitom poddajnou mých touhám, rozumíš?“
„Jistě, můj pane. Takovou ženu vám samozřejmě opatřím hned,“ uklonil se Lešek k odchodu.

„Počkej,“ zadržel ho král. „Kdo to je?“
„Johana, dcera purkrabího,“ odvětil Lešek.
„Ta zrzka… s dlouhýma nohama?“
„Ano, ta. Přesně dle vašeho přání, můj králi,“ kývl Lešek.
„Tak tedy přiveď mi ji,“ pokynul mu král a když Lešek odešel, zabučel si pro sebe: „Zdá se, žes její kvality již ozkusil. Nu což, dcera purkrabího tu není jen pro můj majestát. Hlavně, aby Markéta se to nedozvěděla…“

***

Lešek postál za dveřmi královy ložnice a když se ven začaly nést sténavé zvuky milování, do předpokoje postavil stráž a pod přísným příkazem dovnitř nevpustit ani samotnou královnu, šel nazpět do purkrabského paláce.

Purkrabí Hašek z Vildštejna měl totiž dcery dvě. Johanu a Květu. Obě byly půvabné zrzky a jak už to hradech bývá, cudností zrovna neoplývaly. Koneckonců jejich otec byl obyčejný služebník, byť urozeného původu, ovšem výše postavených mužů tu bylo mnohem více a někteří to dávali patřičně najevo.
No a purkrabího hezké dcery jim musely být k dispozici. Ještě donedávna lůžka šlechticů zahřívala i jejich matka Ofka, i na prahu čtyřiceti let stále půvabná hnědovláska, ale nyní ji sžírala jakási nemoc s horečkami a dávivým kašlem, takže čas trávila na loži z úplně jiných důvodů a pila odporné lektvary předepsané ranhojičem.

„Jdeš si pro Květu?“ uvítal ho Hašek. „Zajdu pro ni.“
„Nikam nechoď. Nalej mi radši víno. Uherského máš určitě dost. Královské zásoby se nějak rychle ztenčily, myslíš, že to nevím?“ řekl Lešek naoko přísně.
Hašek se pousmál a postavil na stůl džbán.
„Tobě také nic neujde. Já myslel, že jsi komoří a ne sklepník.“

Muži si naplnili poháry a dali se do družného hovoru.

***

„Tak, má paní, hodně pusu roztáhnout… tááák… řekněte… óóóó… a nyní zkuste pomalu přejet jazykem celý úd po jeho délce. Jakmile ho pojmete do pusy, začněte lehce rotovat hlavou. Hlavně pozor na zuby! Kruhové pohyby hlavou provádějte pomalu. Pokud se to naučíte, čekají vašeho miláčka… promiňte… vašeho vznešeného manžela… dlouhé chvíle rozkoše,“ učila komorná Greta svou paní umění „fellatio“ a jako pomůcku měla hladký dřevěný kolík.

Královna totiž nakonec neodolala a svěřila se komorné se svým problémem a dočkala se nejen pochopení, ale i zaškolení. Nyní byla teoreticky připravena, šlo už jen o „zácvik“ v praxi. O tom, ale už své komorné nic neřekla.

***

Když druhý den večer vše utichlo a ani panovník již služby Leška nepotřeboval, ten se vypravil dle dohody za královnou.
Přijala ho ve své komnatě, nervózní a zároveň mírně vzrušená. Nevěra s nejbližším služebníkem svého manžela není jen tak. Při prozrazení by hlavy padaly jedna za druhou, toho si byla vědoma.

„Můj vznešený manžel se již zajímal o návštěvu mé komnaty, ale vymluvila jsem se na své obvyklé obtíže. Vidíš, pro blaho mého manžela jsem ochotna i lhát. Nyní přistupme k tomu, proč tu jsme. Neměl bys mě nikdy spatřit nahou a vlastně se mnou dělat ty… věci, ale patří to k tomu, co se chci a potřebuji naučit a proto si dnes mé tělo užij, bude to poprvé i naposledy zároveň.“

Lešek se svlékl donaha, Markéta tak učinila za paravánem a zůstala ve spodní košilce. A jak si Lešek lehl, poklekla mezi jeho nohy a rukou se dotkla jeho zatím povadlého mužství.
Ušklíbla se na Leška, který odvětil: „Potřebuji vzrušení, má královno. Odhalte svou krásu. Není nic vzrušivějšího než nahá žena.“

Nahá Markéta byla vskutku nádherná. Mladá žena v rozpuku, co sis muž může více přát? Lešek ji hltal očima, dotýkal se jí rukama a ocas reagoval, jak se očekávalo. Mohutněl a tuhnul.
Markétě jeho doteky nijak nevadily a snažila se naladit na to, že je u ní poprvé v loži cizí muž a ona s ním bude konat milostný akt. Tedy ne tak úplně, jen svými ústy.

„Ach… má paní,“ funěl Lešek, omakával jí pevná prsa s tvrdými čudlíky bradavek a druhou rukou si honil tvrdý kolík péra.
„Teď já,“ dodala si Markéta odvahu a převzala ocas do svých rukou a posléze úst.

Začala ho smyslně olizovat a tepat jazykem tuhý stvol ocasu. Připomínajíce si rad komorné, snažila se mu poskytnout maximální rozkoš a zdálo se, že se jí to daří. Lešek ani nezačal s výukou a jen blaženě vzdychal.
Když ho Markéta začala sát, měla problém ho vpravit do úst. Co mu Bůh nenadělil v délce, to napravil v tloušťce. Při sání ji sice bolelo v koutcích, ale statečně sála a dle sténání bylo zřejmé, že to dělá správně. Stupňování vzdechů a cukání v ocasu byla předzvěst výronu a Markéta věděla, že sémě polykat nechce a kouření ukončila a honila úd rukou až do výstřiku.

Výron mízy byl impozantní, ale vše setřela připraveným plátěným ubrouskem a než se nadála, Lešek ji svalil na záda a s hlavou mezi jejími nohama se jí jal lízat v klíně!
„Probůh… co to…?“ vyjekla.
„Takhle zase muži rádi činí slast ženám,“ dočkala se odpovědi a doteky jazyka mu dávaly za pravdu. Cítila, jak se uvolňuje, vlhne, teče…
Královský manžel jí podobnou rozkoš neposkytoval a především myslel na svoji slast a její obtěžkání, pochopitelně.

Královna celá rozechvělá byla v zajetí sílící rozkoše hlasitě sténala a kmitající jazyk cítila i na těch nejcitlivějších místech, o nichž věděla jen ona… je možné, aby je muž znal? Ve své bráně rozkoše náhle ucítila prsty, jak do ní vnikají. Měla by to zastavit, ale dá se to, když je to tak slastné?
„Ach… ach… stačí… och… nesmíme… ooooch,“ vyrážela ze sebe v chabé obraně a toužebně si přála, aby to naopak nekončilo.
Že do ní vzápětí vnikl Leškův tlustý ocas, vyplynulo tak nějak automaticky. Muž se nad ní porovnal, hladce do ní zajel a po pár přírazech v ní byl zaražený až po koule. Hned začal přirážet a žena mu vzdycháním dávala najevo svoji slast.
„Ano… ano… ještě… víc… můžeš… víc… Božeeee… já… cítím… ooáááááách,“ zavyla ve svém prvním vyvrcholení v životě. Alespoň to tak vypadalo. Její tělo se vzepjalo, do zad mu zaťala prsty a nehty tvořila krvavou rýhu, než se uvolnila a padla zpět na lůžko.

Lešek ji dál nerušeně sjížděl, ale i on už spěl ke konci a přemítal kam se semenem. Do ní, nebo ven? Nakonec zvolil bezpečí a semeno jí vycákal na břicho. Udělat si s královnou dítě si opravdu netroufal.

„Nu… myslím, žes spokojen,“ usmála se na něj Markéta.
„Ano… jistě. Ovládáš umění „fellatio“ dokonale,“ souhlasil Lešek i když chápal, že mluví o jiném jeho uspokojení.
„Nyní odejdi… a těmito dveřmi,“ ukázala na malá dvířka v rohu.

Lešek pochopil, že návštěva u její milosti musí být maximálně utajena.

***

„Pojď, nalej víno mě i sobě,“ řekl jednoho dne král, což bylo i pro tak blízkého služebníka, jako byl Lešek, velká pocta. Panovník byl vůbec poslední dobou příjemně naladěn. Neskrblil úsměvy a vyřešil pár zapeklitých politických problémů vlastními ústupky, což bylo nevídané.
Lešek matně tušil, co může být tou příčinou, ale že až tak?
Markéta se mu vyhýbala, při setkání pohledů byla jak ta pověstná kamenná sfinga kdesi v Africe, ale Lešek to chápal. To, co udělali, byl zločin vůči svému pánu.

Král se napil.
„Mno… konečně něco pitelného, než ty kyselý ryzlinky z teras v podhradí,“ ohradil se proti tuzemskému vínu, které mu nechutnalo a nechápal, kdo přišel na ten nápad tu víno pěstovat a věřit, že bude stejně dobré, jako na jihu.
„Co ale s tebou chci probrat. Naskytl se jistý problém a ten s tebou přímo souvisí. Byl postaven královský hrad na hranicí s územím rodu Trčků, jehož kolonizaci si nárokují. Nu což, kolonizujte si, ale ne na úkor královského majetku. Proto tam teď stojí pevný hrad Ratimířov se zvoucí. Za tvé věrné služby tě obvykle odměňuji penězi, ale teď tě jmenuji purkrabím na hradě. Budeš tam pánem s mnoha výsadami, které ti písemně potvrdím a možná, že časem hrad převedu na tvůj rod. Předpokládám, že se konečně oženíš a počneš dědice. Co na to říkáš?“

Lešek nebyl nadšen, i když samozřejmě radost projevil a poděkoval. Na královském dvoře se mu líbilo. Byly zde sice intriky, závist a neupřímnost mezi šlechtici, ale také zábava, dostatek povolných žen a rozhodně tu bylo živěji, než na nějakém venkovském zapadákově. Že to králi vnutila Markéta, aby se ho zbavila? To by dávalo smysl.

***

„Tos vymyslela ty, paní, abys mě vyštvala od dvora?“ Lešek vyjel na královnu při první příležitosti, kdy ji zastihl o samotě.
Ta se ale nedala.
„Tak předně! Nikoho nevyštvávám a i kdyby… jsem královna. Nebo se snad mýlím? Jenže do života služebníků mého urozeného manžela mi nepřísluší zasahovat, takže mě obviňuješ neprávem!“
Lešek nevěřil, že by se ho král chtěl po těch letech elegantně zbavit a sice ho povýšit, ale zároveň zbavit funkce komořího. Zatoužil tu bestii ztrestat… je to jen slabá ženská… ale zatraceně krásná… a je královna!
Než stihl udělat něco nepředloženého, Markéta k němu přistoupila, pohladila ho po tváři a řekla něžně.
„Vím, máš to těžké, ale splň vůli svého krále. Nebudeš toho litovat, věř mi.“

***

Purkrabí Lešek ze Semelka mezi čeledí hradu Ratimířov působil ospalým až apatickým dojmem, jak se říká „mouchy, snězte si mě.“ Funkci sice vykonával svědomitě, vše běželo jak mělo, starostí mnoho nebylo a tak se nudil.

Proto úplně ožil, když se na hradě zcela nečekaně objevila samotná královna s ozbrojeným doprovodem a dvěma dvorními dámami, Ryškou a Lyškou z Kunihlav. Byla to matka a dcera, ale na první pohled nebylo jisté, která je která, neboť Ryška byla krásná žena a svou dceru povila velice, velice mladá… Na dvoře se o tom nikdy nemluvilo, ani o otci. Přízeň, kterou jí ale Markéta prokazovala, svědčila o tom, že o celé té věci ví něco víc.

„Co tě sem přivádí, má paní|?“ zajímalo Leška hned po obřadném uvítání.
„To až později. Nyní se chci se svými společnicemi odpočinout,“ blahosklonně mu Markéta pokynula a nechala se odvést do komnat v královském paláci. Lešek se vydal zatím dát pokyny do kuchyně. Prosná kaše se dnes večer podávat nebude.

***

Po večeři si královna Leška pozvala k soukromému slyšení. Odložila strojenou povýšenost a vyzvala Leška, ať jim oběma nalije číši vína a usmála se.
„Ani se nezeptáš proč jsem tady?“
„A proč tu tedy jsi, urozená paní?“ opáčil Lešek lhostejně.
„Nono, očekávala jsem větší radost. Rozhodně tu nejsem na kontrole, jak si ty i čeleď možná myslíte, ale skutečně jsem přijela pouze za tebou. Tys neslyšel má poslední slova tehdy v paláci, že nebudeš litovat staneš-li se purkrabím na Ratimířově?“
„Jistě, že si je pamatuji, ale co ten tvůj doprovod?“ zeptal se Lešek.
„Nemohu jezdit sama. Jsem královna. Dvě dámy je nezbytné minimum. Kdo by mě pomáhal ve svlékání,“ královna se pousmála. „A v oblékání? Navíc Lyška je tu jako prezent po tebe. Pokud s ní budeš spokojen, stane se tvojí ženou.“
„Cože?“ vykřikl Lešek.
„Snad si nemyslíš, že tvůj pán a můj vznešený manžel bude čekat, až se uráčíš se oženit? Času jsi měl dost, ale konáš v tom málo, vlastně nic. Lyška má vzdělání a zkušenost ve věcech milostných. Není pannou, tou bych si tě ani nedovolila urazit, takže jistě budeš uspokojen. Pokud ne, najdeme ti jinou. Rozumíš mi?“

„Chci tebe,“ procedil mezi zuby Lešek a pokročil k ní. Markéta podvědomě ucukla, ač utéci neměla kam. Mohla sice zakřičet na stráže, ale to neudělala. Na tohle je čas kdykoliv.
Lešek ji pevně stiskl v objetí a pevně políbil na sevřené rty.
„O tomhle jsem snil celou tu dobu,“ syčel, otočil ji k sobě zády a břichem tlačil na stůl. Markéta se mu poddávala jen pomalu, ale nakonec ulehla na břicho a vnímala, jak jí vyhrnuje šaty.

„Řekla jsem ti tenkrát, že je to poprvé… ohhh… a naposledy… Bože, ne! Ty neposloucháš svoji paní,“ děla Markéta a cítila, jak do ní tvrdě vniká svým nástrojem.
Zmocnilo se jí vzrušení, protože od té doby spala jen s manželem a s tím ji to tolik nebavilo, jako teď, kdy se jí muž zmocnil proti její vůli, ale přitom není násilný ani hrubý a myslí i na její rozkoš. Cítila, jak vlhne a tlustý ocas v ní jezdil snadněji. A jak ji přitom nádherně vyplňoval a třel se v ní v rytmických přírazech. Při této poloze mu byla vydána všanc a musela vyčkat na jeho uspokojení. Ovšem nejdřív přišla její chvíle a vyvrcholení přišlo záhy za hlasitého milostného zaúpění.
„Oh… Bože… ááááááhhh… anoooo,“ zalykala se Markéta rozkoší.
Orgasmické svírání poševních svalů přivedlo i Leška na konec cesty a mohutné výstřiky semene skončily v jejím lůně.

Královna tušila, že takto s Leškem skončí. Myslela sice na milování v pohodlí lůžka, ale ani toto nebylo špatné. Snad jen rychlé. Markéta totiž měla jistý plán. S manželem stále nemohla obtěžkat a jelikož ani on se nikdy nezmiňoval o jakémkoliv levobočkovi, vzbudilo to v ní podezření, zda je vůbec schopen ji oplodnit? Nechat si udělat dítě s někým jiným byl samozřejmě čin přímo velezrádný, ale ona tuto cestu si sama zvolila. Lešek bude ve vlastním zájmu mlčet a dítě bude následníkem trůnu.

„Nepůjdeme do lože?“ řekla svůdně. „Ale nejdřív mi budeš muset pomoct ve svlékání.“
Oba nazí pak ulehli na široké lůžko a hned se začali hladit a mazlit.
Leškovo kopí bylo tvrdé a připravené a Markéta mu hned předvedla své ústní umění. Laskala se s jeho nástrojem v ústech, tepala ho jazykem, olizovala a hledala místa, která ho dráždila a vzrušovala nejvíce… už je znala od manžela.
Nakonec si na něj nasedla a pomalu odsedávala dle svých pocitů. Lešek jí masíroval prsa a užíval si milování s královnou, ve které ani ve svých tajných snech nedoufal. Sledoval hustý chomáč zarostlého klína z nějž vyjížděla a zase mizela jeho tvrdá tyč, což Markéta doprovázela slastnými vzdechy „ah… ah… ah.“
Náhle se na něj sklonila, začala ho líbat a její pánev nabodnutá na ocase se rychle rozpohybovala.
„Och… už… budu,“ vzdychla Lešek, ale nedočkal se odpovědi.
„Ah… ah… ještě… chvilku… už… užžžžž… anoooo,“ zavyla Markéta, udělala se a vzápětí do ní prýštilo životadárné semeno.

Tu noc se pomilovali ještě jednou, tentokrát byl Lešek poněkud hrubší a přímočařejší, ale přesto byli oba spokojeni a Lešek se až nad ránem navrátil do purkrabského paláce.

***

Druhého dne mu byla představena Lyška z Kunihlav a mohl s ní strávit chvíli o samotě. Hovor nebyl uvolněný, oba věděli, jak se věci mají. Lešek si navíc uvědomil, že než Lyška, více se mu líbí její matka Ryška. Přece jen sám nebyl už žádný mladík. Navíc žena se pyšnila plnými ženskými křivkami a vlastně byla také ještě mladá, krásná, plodná, urozená.
Lyška sice také nebyla žádné nevinné poupátko, ale Lešek preferoval přece jen starší ročníky žen. A právě o tom zpravil svou královnu.

„Myslela jsem, že ti mladá dívka udělá radost,“ podivila se Markéta. „Nemám nic proti tomu, pokud máš větší zájem o Ryšku. O jejich milostných zkušenostech však nevím nic.“
„Jistě. Zato Lyška je k dispozici mužům, od kterých tvá milost něco potřebuje…“ ušklíbl se Lešek.
„Jako bys to neznal,“ kontrovala Markéta. „Kolik žen takto skončilo v ložnici mého manžela, ha? O Albíně, ženě purkmistra starého města pražského vím zcela bezpečně. A kdoví kolik jsi jich provedl palácem tiše a nenápadně…“
Lešek mlčel, neboť měla pravdu. Ale svolení dvořit se Ryšce dostal a to bylo hlavní.

***

Zatímco Lyšce se zjevně ulevilo, Ryška byla zaskočena Leškovou náhlou přízní. Jako dvorní dáma panovnice nezažívala takovou náklonnost ke své osobě a bylo na ni nahlíženo jako na služebnou. Sice urozeného původu, ale více méně služebnou a to i v případech poskytování rozkoší mužům na královském dvoře. Bez odmluvy a prodlení. V těchto případech sice muži „sáhli“ po mladších dívkách a Ryška měla pokoj, ale tu a tam si některý šlechtic vybral ji a musela mu vyhovět. Náhlý zájem ze strany purkrabího Leška brala také tak a proto se u něj večer objevila v komnatě jen v plášti zakrývajícím nahé tělo.

„Ach… co ty tu?“ vyhrkl překvapený Lešek.
Ryška viděla, že ho zaujala a usmála se. Byla ráda, že se mužům líbí. Jak dlouho to ještě může trvat? Dva roky, pět?
Lešek vlastně mohl být rád, že se mu žena tak snadno oddala, aniž by ji musel jako rytíř dobývat. Nedal na sobě nic znát a choval se, jako by s tím počítal.
Její tělo bylo opravdu dokonalé, netřeba popisu. Dlouhé vlasy, nyní volně rozpuštěné, bělostná pleť, kulatá, plná a pevná prsa a černý zarostlý klín mezi hladkými stehny.

„Pojď ke mě,“ řekl Lešek chraplavě, když s na ni vynadíval. „Umíš to… ústy?“
„Jistě,“ přikývla, poklekla na zem před lůžko aby mu to dokázala.
Jeho ocas se ocitl v příjemném zajetí vlhkých úst, teplého dechu a mazlivého jazyka. Sevřenými rty po něm rytmicky jezdila „gulp… gulp… gulp.“
„To stačí,“ zastavil ji. Chtěl okusit její tělo a takhle by brzo vystříkl.

Potěšil se s jejími prsy, líbali se vášnivě a divoce a nakonec se na ni převalil a prudkým přírazem do ní vniknul.
„Oáááách,“ vykřikla Ryška, jak nečekala tak tlustý ocas. Pysky se jí doširoka roztáhly a jeho kůl do ní nemilosrdně pronikal až po kořen. Samozřejmě se mu přizpůsobila, ale nebylo to hned. Naštěstí alespoň byla vlhká, takže to nebolelo.
Lešek ji soustředěně souložil na vzepřených pažích a sledoval její slastí stažený obličej.
Její klín se mu zdál úzký a sevření silné. Takto to dlouho nevydrží. Ale záleží vlastně na tom?
Rozjel rychlé přírazy a pak se slastným zaúpěním se do ní uvolnil. Ryška nevyvrcholila, ale nijak jí to nevadilo. Málokdy toho dosáhla. Spíš brala jako poctu, že ji Lešek nechal u sebe ležet a v těsném objetí spali spolu až do rána.

***

Královna se pochopitelně zajímala o budoucí osud své dvorní dámy, ale Lešek se vymluvil, že za jednu noc nemůže učinit tak zásadní rozhodnutí.
„Nemůžeš? Hm… tak poslyš moji vůli,“ řekla už nedobře naložena. „Ať už chceš nebo ne, strávíš noc i s Lyškou a pak se budeš muset vyslovit. Můj urozený manžel chce ode mne slyšet, že se oženíš. Jinak by jeho se přízeň mohla změnit a to jistě nechceš.“

A Lešek pochopil, že nemá na vybranou.

***

Lyška s nahotou ani kouřením údu neměla pražádný problém. Jeho sémě spolykala a hned ho ústy přivedla zpět do pevného postavení. Počínala si neobyčejně znalecky a smyslně a vlastně si s Leškem pohrávala.
Tvrdé přírazy v pozici zezadu, kdy ji Lešek držel za vlasy s hlavou zvrácenou dozadu jí dělaly dobře a dožadovala se „ještě… ještě.“
Chlupaté kulky pleskavě dorážely a tlustý úd vnikal mezi pevné půlky zadečku do hloubky pochvy, která jako by byla dělána jen pro něj. Byl tam jako v ráji. Krásné sevření, krásné tření, oboustranná rozkoš a slast. Mačkání pevných prsou bylo též příjemné a Lyška hlasitě projevovala své pocity. Něco, co Lešek neznal.
„Ah… dělej mi to… víc… můžeš… víííc… oh, Bože… cítím tě… hluboko v sobě,“ sténala a závěrem bylo až brutální omrdání, kdy si Lešek její nohy zapřel o ramena, nalehl na ni celou vahou a ocas do ní vrážel nemilosrdně hluboko.
V poloze, kdy by jiná žena žadonila o milost, ho Lyška naopak povzbuzovala, jako by sama neměla dost. Výkrop kundy neznamenal její vrchol, zato Lešek byl znaven. Ta holka byla neukojitelná. Sledoval ji, jak se sama rukou tře v klíně a pak houkavě vrcholí s tváří zkřivenou rozkoší.
Už nyní mu bylo jasno, co zítra řekne královně.