Léto se Sárou 09

„Všimla sis, jak se mi z těch našich řečí postavil? Nechtěla bys to zkusit? Třeba jsem se zlepšil. Jestli chceš, tak ho můžeš vzít do ruky a uvidíš, jestli taky bude hned stříkat, nebo jestli vydrží. Nemám plavky, ale můžeme to zkusit v tom vašem bazénku,“ Vašek se zase jednou sám sobě divil, co ho to napadlo, ale pochopil, že zájem vzbudil.
„Ty jsi fakt blbej, to přeci nejde, co kdyby se Honza probral.“
„Tak já jakoby zatáhnu tady za ty šňůrky, dorazíme víno a jdeme do vody? Když nemám ty plavky. Chceš to zkusit?“
Renata do sebe obrátila zbytek vína, zkoumavě na Vaška pohlédla, postavila se před něho a překvapila ho: „Tak si taky stoupni a pak za ně zatáhni.“

Postavil se, rozepnul si kraťasy a sundal je i se svými slipy. Renatin pohled se soustředil jen na jeho klacek, který už pěkně trčel šikmo vzhůru. Vašek si ji pootočil a zatáhnul za šňůrku na její šíji a na zádech. Podprsenka spadla na zem. „Pamatuju si na ty tvý malinký bochánečky s tmavými špuntíčky. Tenkrát jsem se bál jich dotknout, abych z nich nebyl hned hotovej. Vzpomínáš?“
„Jo, tehdy tam u vás to bylo takový divný,“ tiše se smála Renata.
„A podívej, teď je klidně pohladím nebo je vezmu do rtů a nic,“ Vašek něžně pohladil její malé hebké kopečky a prsty si pohrál s bradavkami, které krásně ztuhly. Renata zadržela dech, ale nijak neprotestovala. Vašek si jednou rukou hrál s jejími malými ňadry a druhou jí rozvázal tkaničku bikinek na boku. Sesunuly se na zem a stála před ním nahá.
„A teď mi ho zkus vzít do ruky, jako jsi to dělala Honzovi,“ tiše ji požádal s pohledem upřeným do jejích vzrušených očí, „a dělej mi to, co jsi dělávala jemu.“

Vzápětí už ucítil, jak její ruka objala jeho úd a pomalu začala přehrnovat kůžičku přes naběhlý žalud a zase zpět.
„Tak tohle Honza tenkrát nevydržel?“

Kývla hlavou a rozpačitě přitakala: „Jo to už by byl pomalu hotovej.“
„Taky říkal, že jsi ho nechala, aby se tě na oplátku taky dotýkal. Třeba takhle?“ Jeho ruka jí opatrně zajela mezi stehna a zkusil ukazováčkem přejet její kundičku.
„Ze začátku takhle ne,“ opravila jeho názor, „Ale radši toho necháme a vlezeme si do té vody?“

„Tak jo, ale bylo to moc hezký. Nebo tobě se to nelíbilo?“ Vašek zkusil zatlačit, když pozoroval hubenou Renátu, jak po schůdkách hbitě vyběhla nahoru a vzápětí se na druhé straně ponořila do vody. Stejně rychle ji následoval. Voda byla opravdu nádherně teplá.
„Tedy na to, že je už vlastně tma, je to úžasný.“ Odrazil se od dna a připlul k Renátě. Opatrně ji objal a zkusil ji políbit. Zajímalo ho, jak to jeho zatracené zařízení bude reagovat na dosud téměř neznámé tělo.
Objala ho a začala, chvilku se líbali. Hladil jí malá ňadra. Vzrušovala jej a vnímal, že jeho doteky vzrušují i ji. Trochu se od něho odtáhnula: „Mám je malý, to se klukům přeci nemůže líbit. Honza říká, že jsem jako kluk a že podprsenku nosím úplně zbytečně. Pak už chtěl, abych jí doma nenosila,“ zajímalo ji, co na její nedostatek řekne Vašek.

„Tak to je úplně pitomej. Je to sice můj nejlepší kámoš, ale třeba se mu právě proto tolik líbí, že chce, abys před ním doma chodila bez podprdy. Mně se líbí hrozně moc, šeptal,“ malinko ji nadzdvihl, aby malé bochánky vypluly na hladinu a něžně je líbal. Její vzdechy ho příjemně vzrušovaly. „Jsou sice malý, ale dokonale tvarovaný a ty bradavečky jsou úžasný, jak se zvětšily,“ snažil se jí zvednout sebevědomí.
„Fakt se ti líbí? Neříkáš to jen tak?“
„Ne, doopravdy, jsou krásný,“ zkusil jedno ňadro stisknout trochu silněji. Vzrušeně vzdychnula. Přejel rukou na druhé a prohnětl i to. Vzrušovalo ji to.

„Už ses s někým od toho trapasu tenkrát milovala?“
„Ne, to ani nešlo, mámě nebo tátovi musím hlásit kam jdu, s kým tam jdu a pořád mě kontrolují. Je to děs.“
„Ale bráchovi jsi pomáhala, ne?“ nadzdvihnul si ji za zadeček, aby se pokochal bohatými chloupky, zdobícími její klín. Přejel po nich rukou a zkusil prstem zajet mezi její hubená stehna. Nebránila se. Dodal si odvahy, aby se zeptal na to, co ho nejvíc zajímalo: „Když jste tady viděli mámu s tátou, tetu se strejdou a ty další dva, nevadilo vám, že dělají něco zakázanýho?“

Chvilku váhala, ale když cítila, jak si jeho prst hraje s její štěrbinkou a jeho rty vysávají hrot jejího ňadra, připustila: „Hmm, o něco později Honza chtěl, abychom si zase vyzkoušeli, jak na tom je a vlezli jsme si sem do toho bazénu a když jsem mu ho vzala do ruky, protože zase škemral, a když zase rychle vystříknul, tak začal vymýšlet, že když můžou oni, tak proč bychom to nezkusili taky. Je úplně pitomej.“

Vašek změnil polohu, využil toho, že Renáta je opřená lokty o okraj bazénku, přemístil se mezi její nohy a zdvihl si její zadeček ještě výš. Sledovala, co dělá, ale nebránila mu. Na chvilku se přisál k její kundičce. Zase ho nechala, jen ho vzrušeně sledovala. Zeptal se: „Tohle se ti líbí?“
„Jo, to miluju, je to úžasný,“ zašeptala.
„Vždyť jsi říkala, že s žádným klukem nechodíš. Takže tohle ti tady dělal Honza?“
„Ty jsi tak pitomej, Vašku! Vždyť je to můj brácha! To by přeci nešlo,“ snažila se zapírat.
„Reni, nebuď pitomá ty. Honza se teď na brigádě chlubil, že už je v pohodě a že už není hotovej hned a chlubil se, i jak to má s holkama už dobrý a ty říkáš, že se žádnou nechodí, ty tohle miluješ, ale s nikým nechodíš, tak mi řekni, jak víš, že tohle miluješ a odkud se to v Honzovi tak najednou vzalo,“ znovu se přisál k její kundičce a když se chtěla po jeho slovech vysmeknout, jemně si ji přidržel a přidal ke svému laskání prst. Místo hlasitých protestů povolila a začala tiše vzdychat. Ještě chvilku si s ní hrál, ale pak ho napadlo, že jí ještě potrápí. Uchopil svůj pyj a opatrně přejel Renátě kolem její roztoužené kundičky: „Tak se jí Honza dotýkal?“
„Jo tak trošku, ale to skoro nevydržel,“ tiše přiznala a pohlédla mu v šeru do očí.
„A když už se pak zlepšil, zkusil to třeba takhle trošku víc? Nechala jsi ho?“ nechal zmizet kousek svého žaludu v její úzké štěrbince.
„Hrozně to chtěl zkusit, tak jsem ho na kousek nechala,“ vzrušeně přiznávala. Měla divně dobrý pocit, že to Vaškovi může říct.

Opatrně ji spustil níž a nechal svůj parádně veliký úd hlouběji vklouznout do její studánky. Ve vodě to šlo samo. Objala ho rukama kolem šíje a přizpůsobila se jeho dlouhým pomalým přírazům. Pohlédl jí do vzrušených očí: „takže tohle jsi ho nakonec taky nechala udělat? Milujete se spolu často?“ zeptal se, když byl až úplně na jejím dně a přidržel si ji za útlý zadeček těsně u sebe.
Pochopila, že je zbytečné něco zapírat: „Ty si nedáš pokoj, viď,“ vyčítavě na něho pohlédla a nepatrně se snažila ho odstrčit. Určitě to nepřehnala, to si Vašek stihl uvědomit a přidržel si ji tak, aby zůstal hluboko v ní. Pochopila, povolila a sama se začala zlehka pohupovat: „Jak jsme tady tenkrát naše viděli, tak Honza začal s tím, že když může táta s naší tetou, co je jeho sestra, a mámě se to líbí a tety manžel zase se svojí sestrou a jejímu manželovi se to taky líbí, tak proč bychom to nedotáhli my taky tak, a že nějaký honění a předvádění se je na prd a že teprve, když se to zkusí naostro, tak se člověk může něco naučit.
Asi tři dny do mne hučel a nakonec jsme to začali zkoušet. Napřed jen na kousek, jak jsi to před chvílí dělal ty, aby se nestal průšvih. Opatřila jsem si prášky, takže pak už to šlo úplně. O prázdninách na to bylo dost času, i když teď v srpnu jste chodili na brigádu, ale jo, myslím, že už je na tom o hodně líp. Poprvé to ale bylo skoro hned. Takže teď to víš a aspoň snad nikde nebudeš někomu vykládat, že si myslíš a tak dále. Pověsti jsou to nejhorší, co se může stát. Věřím ti, že to je jen mezi námi. On by ti to Honza stejně asi jednou vykecal, až byste se spolu někde ožrali. V tom on je debil. Děs, co?“ trochu s obavami na něho pohlédla, ale zároveň vnímala, že se úplně sladili a že Vašek se dokonale přizpůsobil jejímu pohupování.

„Chceš si to vychutnat venku nebo budeme pokračovat tady. Mám zrychlit? Jsi úžasná, Reni, že jsi Honzovi tak nádherně pomohla a nemel nesmysly, neudělali jste nic děsnýho,“ šeptal jí do ucha. Zároveň jí jednou rukou přidržoval za prdelku a druhou hnětl její ňadro.

Došlo jí, že Vašek se asi sám také nezlepšil jen tak z ničeho nic a jestli s nikým nechodí, tak nejspíš neexistuje jiná varianta než jeho sestřenice. Udýchaně se tiše zeptala: „Ty ses tohle naučil sám? Ty můžeš zrychlit a nebojíš se?“
Zakroutil hlavou: „Neboj, to je v pohodě,“ opatrně se na ni usmál, přestože tušil, že bude následovat výslech. Sice doma slíbil, že ani nemukne, ale rozhodl se, že výměnou za jeho mlčení bude muset mlčet o Sáře i ona.
„Vždyť s nikým nechodíš. Že tobě pomohla Sára? Nebo někdo jinej? Honza říká, že s nikým nechodíš a že jsi akorát pořád doma, když nejdete někam vy dva spolu.“
„Ty se o mně nějak zajímáš, Reni, snažil se nasměrovat téma hovoru jinam.“
„Nikdo jinej kromě Sáry a tvý mámy u vás nebývá. Takže tím pádem asi spíš sestřenka? S mámou by to asi nešlo, takže sestřenka,“ vydedukovala si.

Podíval se jí dlouze do očí. Nic neříkal.
„Hmmm, takže já s bráškou a ty se sestřenkou. O kolik je ona starší?“
„Je o dva roky starší a chodí na chemii.“
„Jaký to s ní je?“ Renátino vzrušení se zvětšovalo každým slovem a každým přírazem. Začínala mít pocit, že se rozletí na milión kousků.
„Nemá to chybu. Je boží, neskutečně trpělivá a úplně všechno mi už dovolila. Ale nikomu ani muk. Později ti třeba povím víc, ale nesmíš to říct ani Honzovi.“
„Tak jo, platí!“ Renáta přidala na tempu, ale ještě se stihla zeptat: „Ví to o vás tvoje máma?“ jenže pak už se jen křečovitě vzepjala a padla Vaškovi do náručí.
„Tedy to bylo něco! Tohle by Honza tak dlouho nevydržel,“ šeptala mu udýchaně do ucha.

Napadlo ho, že za tou její otázkou je něco víc: „To, jak ses ptala na mou mámu, to znamená, že jako vaši to o vás zjistili?“ věděl, že ve víně je pravda.
„Jo, táta nás teď nedávno nachytal. Přišel domů už odpoledne, aby si připravil nějaké věci na tu jejich dovolenou, jenže my to nevěděli. My byli s Honzou v obýváku zrovna skoro nazí, já jen v takové košilce a on v tričku. Jemu stál jako péro a pomalu se chystal mi ho tam dát, já seděla pěkně rozcapená na gauči. Napřed byl cirkus, táta na Honzu ani nemrknul, ale na mě přitom zíral, jako mlsnej kocour, ale znáš Honzu. Ten mu vypálil jeho sestru tady na chatě a ty jejich orgie vůbec a když to večer znovu s mámou otevřeli, tak se do mámy pustil, že kdyby mě nedržela tak nakrátko, tak se to nemuselo stát a navíc, že ona v tom incestu tátu ještě podporovala a že táta mne chodil k ní do ordinace očumovat a že by klidně dovolila, aby mi to udělal. Pak si přisolil, že klidně může doma chodit dál ve spodním prádle, když to tátu rajcuje, protože se nemá za co stydět a že to by se líbilo každýmu chlapovi, jeho nevyjímaje.
Ona si totiž myslela, že nás může ještě nějak kádrovat a začala vyhrožovat, že když jsme takoví zvrhlí neřádi, tak že oni na dovolenou nepojedou a že si nás radši ohlídají. Tak jí to tahle vrátil a pak ještě oba dorazil tím, že stejně na dovolenou jedou nejspíš s příbuznými a s celou tou jejich partičkou z chaty, takže by překazili zábavu i jim a oni by se ještě vyptávali, ale jestli na nás chce dohlížet, tak že jí mile rádi všechno předvedeme. Táta mu chtěl vrazit facku, že je drzej, ale mámě došlo, že tím by si asi moc nepolepšili, a tak jen rezignovaně konstatovala, že nám už stejně nic nepomůže a ať si tedy hlavně dáváme bacha, aby to nikdo cizí nevěděl a ještě houkla na tátu aby mě taky furt neočumoval, že my jsme s bráchou úchylní po něm.
Honza, jak byl rozjetej, tak ještě opáčil, že oni by si měli dávat bacha taky, protože příště jim může do chaty vlézt někdo od sousedů, ale že klidně budeme hlídat a nebo jestli budou chtít ten jejich spolek omladit, tak nás můžou přizvat, protože, jak máma říkala, tak asi jablko nepadlo daleko od stromu. Tátu málem trefil šlak, ale máma ho uklidnila a řekla, že nemá cenu to už dál dramatizovat, že stejně pozítří jedou pryč, ale že po dovolený to všechno nějak vyřešíme. Nevím, co tím řešením myslela, ale to se uvidí. V neděli se vrací.“

Najednou Renátě došlo: „Tedy já jsem tak pitomá! Proč ti to tady vykládám?“
A pak jí došla druhá věc: „Ty jsi vlastně ještě neskončil! Ty ještě můžeš?“ nevěřícně se zavrtěla na jeho stále trčícím údu, objala ho a začala se s ním líbat. Pak se odtrhla a nadšeně vydechla: „Dvakrát jsem to nikdy nezažila a s orgasmem taky jen teď asi dvakrát nebo třikrát v poslední době, a to by se byl Honza snažil pořád. Akorát, že s ním to bylo jen jazykem a prstama a stejně byl hotovej dřív něž já, takže jsme museli tu jeho nadílku chytat,“ smála se té historce teď už docela uvolněně.

Chvíli si užívali pomalé tempo, ale vtom se za nimi ozvalo: „Tedy vy si tady užíváte a mně se nic neřekne! Mně bys vynechala, Renčo?“ to už do bazénu žbluňknul oblečený Honza. Renáta se sice polekala, ale vzpamatovala se téměř hned: „Neměl ses tak ožrat, čuně jedno. Co sem lezeš oblečenej. Tátu by ranila mrtvice. Pořád tady tu vodu čistí, měří a udržuje.“
Vašek hrál překvapeného: „Tedy, Honzo! To chceš jako říct, že ty a Renča? Vy dva spolu?“
Renata vzorně zahrála přistiženou nevinnou: „Tedy, Honzo, ty jsi tak pitomej! Víš, co jsi teď Vaškovi vykecal?“

Honza se poškrábal na hlavě, ale pak se bránil: „Nojo, Vašek je stejně můj nejlepší kamarád, on to nikde vykládat nebude, že ne, Vašku?“
„No nebudu, to dá zdravýmu, ale vy spolu fakt máte sex?“
„No a co je na tom. Nechtěl jsem být jako ty, jak se ti tenkrát stal ten průšvih tady s Renčou, tak jsem jí poprosil, jestli by mi nepomohla, Přeci jsem ti to říkal, ne? Ale koukám, že ty ses už toho problému zbavil taky. Chodíš k nějakýmu psychoušovi nebo co? Nebo si to taky zkoušíš doma? Máš tam přeci Sáru, ne?“ Z Honzy mluvil spíš alkohol, šlapal si na jazyk a hlodala v něm žárlivost.

„Přestaň se do Vaška navážet, brácho. Neudělal ti nic špatnýho. Já lezu ven, nebudu tady s tak ožralým pitomcem. Až vystřízlivíš a omluvíš se mně i Vaškovi, tak se můžeme bavit.“
„Říkal jsem ti, že to s tím chlastem přeháníš. Máš tak úžasnou a nádhernou ségru a takhle blbě kecáš,“ přisadil si Vašek, ale nemohl spustit oči z Renátiny kundičky bohatě ozdobené upravenými kudrnatými chloupky. Renáta stála na prvém schůdku a dělal jí dobře, Vaškův pohled. Jednou nohou nakročila na druhý schůdek, aby se ještě lépe jeho očím předvedla a směrem k Honzovi pronesla: „Radši vylez, sundej si ty mokrý hadry a běž spát nebo se tady ještě sám utopíš.“ Pak se obrátila k Vaškovi: „Jdeš taky? Nebo tady budete pařit dál?“
„Jo, jdu taky, ale Honzu tady nemůžeme nechat. Fakt by se mohl utopit. Je na šrot,“ zvedl se začal pomáhat Honzovi. Renáta se přidala, ale nemohla spustit oči z Vaškova napřímence.
Společnými silami dostali Honzu ven, svlékli ho z mokrého oblečení, Renata mu přinesla suché tričko, Vašek mu podal placatici se zbytkem kořalky a poradil mu: „Vole, klepeš se zimou, dej si posledního loka, tady si lehni, my tě přikryjeme a probereme to ráno. Když budeš oukej, tak ti to Renča třeba vynahradí, ale pokud vím, tak sem má dorazit nějaká její kámoška.“

Honza poslechl a jeho poslední slova byla: „Renátečka je zlatá. Ona se na mně nebude zlobit, viď, že na mě budeš hodná, Reni,“ vzápětí už spal jako dřevo.
Renáta se na Vaška usmála: „Jdeme do ložnice našich?“ Oba byli stále ještě nazí a Renáta významně pohlédla na Vaškův stále ještě pěkně zvětšený nástroj.
„Asi to teď bude rychlejší, ale když mi pak dáš třeba půl hoďky, tak se třeba uvidí. To víš, já nejsem tak rychlej jako tvůj brácha, ale dvakrát nebo možná třikrát za večer to asi dám,“ zasmál se spokojený sám se sebou.

Cítil, jak se k němu její mladinké pružné tělo přitisknulo. Její ruka mu sevřela kolík. Cítila, že začal okamžitě tuhnout. „Jsi ještě trochu mokrá a já taky, jdeme raději pod peřinu,“ zašeptal jí tiše do ucha.
„Jo, to musíme. Je mi zima. Ale musíš mi povědět, jak to, že tě to Sára tak naučila. Nebo kdo tě to vlastně naučil,“ mrkla na něho.
„Ty se vážně chceš zítra milovat s Honzou? To přeci nebylo v plánu ne?“

„Nebylo, dokud měl jet ten váš kámoš Robert. Honza mi po poledni zavolal přes WhatsApp, že jede jen s tebou a že by ti to třeba nevadilo, ale že si na to dá nějakýho panáka. Tedy jen kdyby se to prý nějak tak semlelo. Měl z toho strach, to víš, jsme sourozenci a bál se, co bys tomu řekl. Byli jsme domluveni, že se vrátím domů asi v úterý nebo v nejhorším případě ve středu, podle toho, jak se domluvíme s Evkou, co sem má zítra dorazit, a že budeme mít týden jen pro sebe, protože naši už budou chodit do práce. Sice v týdnu začíná škola, ale čas určitě bude. Ale neboj, o Sáře mu nic nepovím. Evka je moje nejlepší kámoška, ale o mně a o Honzovi nic neví. Zase se bude něco grilovat, tak si dej bacha, aby náhodou něco nepoznala. Víš, jaký my holky jsme. Co nevíme, to nepovíme a povíme i to, co si jen myslíme.“
„No, tak to jsem v pytli. Už vidím, jak jí řekneš o nás a o Sáře. Ale stejně bych vás chtěl s Honzou vidět, třeba bude ráno fit a stihneme to,“ zakřenil se Vašek.
„Nebuď tak pitomej, jako Honza. Ale když tak, to bych ale zase chtěla vidět já tebe a tvojí sestřenku Sáru,“ smála se Renáta schoulená ve Vaškově náručí pod velikánskou dekou.

„To je něco jinýho. To by tady musela být s námi a napřed by z ničeho nic musela vidět tebe a Honzu, pak by možná něco takového udělala. Ale jí se kdysi stala na nějakém mejdanu hrozná věc, kvůli který se rozešla se svým klukem a od té doby žádného mužského nechtěla ani vidět. Tak na to zapomeň. Radši bych se chtěl pomazlit s těma tvýma malýma, roztomilýma prsíčkama. Ty jahůdečky na nich byly nádherně veliký. A tu tvojí báječnou studánečku jsem vlastně taky ještě pořádně neviděl, natož abych ji ochutnal.“
„Ještě není moc pozdě, tak toho snad ještě stihneme víc,“ cítil, jak mu její ruka začíná náramně projíždět jeho kolík. Bylo to velice příjemné a vzrušující, ale popadly ho výčitky svědomí. Vzpomněl si na Marcelu a na Sáru. Umínil si, že za nimi vyrazí už zítra, a ne až v neděli.

„Třeba bude mít táta už všechno sbalené a bude mít věci pryč. Po obědě jim zavolám.“ Před očima najednou viděl Marcelu se Sárou, jak se spolu divoce mazlí a pak si ho zvou k sobě. Pak ty nádherné představy zaplašil a o to náruživěji se věnoval předehře.