Malé životní dobrodružství 05

Za necelou půlhodinu se v kanceláři policejní služebny objevila atraktivní černovláska mezi třicítkou a čtyřicítkou, oblečená v elegantním kostýmku. Na pokyn úřadujícího policisty se posadila proti němu a sdělila mu potřebné informace, které zapsal do protokolu. Vzhledem k tomu, že splnila všechny náležitosti, byla jí peněženka vydána. Zběžně ji prohlédla a zeptala se, kdo ji našel.
„Támhle sedí v rohu,“ ukázal strážmistr na Daniela. „Asi chce nálezný.“
Černovláska vstala a zamířila k Danielovi, který též povstal.
„Vy jste našel tu peněženku?“ zeptala se.
„Ano.“
„A vy chcete nálezný, je to tak?“ ptala se dál.
„Nechci. Já jen chtěl mít jistotu, že se vrátí právoplatnému majiteli a že v ní bude všechno, že si třeba někdo něco nevezme a nesvede to na mně,“ vysvětloval Daniel, proč na ni čeká. „Máte v ní všechno? Všech 50 272 koruny?“ zeptal se.
„Ano,“ odvětila sebejistě. „I když – mám dojem, že jsem v ní měla tři karty, ale jsou tam jen dvě. Asi jsem ji zapoměla doma,“ snažila se si vysvětlit její zmizení.
„Jak se jmenujete?“ chtěl vědět Daniel.
„To je snad jedno, ne?“ ohradila se.
„Není. Je to naopak velmi důležité.“
„Když myslíte…“ pokrčila rameny. „Jmenuju se Ilona Cudlínová.“

Daniel vytáhl z kapsy schovanou platební kartu, podíval se na vytlačené jméno a pak ji podal udivené ženě.
„V pořádku, tady ji máte. Já jen chtěl mít stoprocentní jistotu, že přijde do správných rukou.“
Žena se na něj zkoumavě zadívala, vzala si kartu a řekla:
„Děkuju. Ale chtěla bych s váma mluvit a na něco se zeptat. Bylo by to možný?“
„Jistě,“ přitakal Daniel.
„Tak poďte se mnou. Tady se bavit nebudem.“

Vyšli společně před budovu úřadovny, kde se na chodníku zastavili. Krásná paní Cudlínová se obrátila k Danielovi.
„Jedno mě vrtá makovicí. Vy jste si ty peníze klidně moh nechat a nikdo by na to nepřišel. Neudělal jste to. Proč?“
„Na to je jednoduchá odpověď. Byly dvě možnosti. Buď to patřilo někomu zámožnému, anebo to ztratila třeba nějaká chudá ženská s dětmi, která nesla peníze nějakému lichváři, aby splatila nezaviněný dluh a vyhnula se nepříjemnostem s vymahačskými zrůdami. Právě tahle druhá možnost měla přednost. A potom – v životě jsem si neponechal nic, co by mi nepatřilo. Proto i při jistotě první možnosti bych jednal stejně.“
„Začínáte mě zajímat. Nastupte si do auta,“ reagovala překvapivě paní Cudlínová.
„Proč?“ podivil se Daniel.
„Pro slepičí kvoč. Vlezte do toho auta a na nic se neptejte. Mám spoustu otázek a u mě se bude líp povídat.“
Řekla to tak nekompromisním tónem, že Daniela přemohla zvědavost a do auta nasedl.

Jeli asi tak půl hodiny, kousek mimo centrum. Zastavila před vchodem luxusního hotelu a pobídla Daniela, že vystupují. Okamžitě zamířila dovnitř.
„Tam mě okamžitě vyhodí, tam já nemohu jít,“ vzepřel se Daniiel, ale marně. Chytla ho za ruku a zároveň druhou rukou hodila klíčky od auta jakémusi olivrejovanému mladíčkovi, který ji ze dveří vyběhl vstříc.
„Nikdo tě vyhazovat nebude,“ zničehonic mu zatykala. „Ten hotel mi patří.“
Danielovi spadla brada a nechal se bez odporu vést.

Prošli vstupní halou, kde se Daniel zvědavě rozhlížel, a vstoupili do výtahu, který je dovezl až do nejvyššího patra. Na jediné chodbě probíhající celým patrem byly jen čtvery dveře. Vstoupili do těch nejbližších.
„Nějak tápu v tom, co se mnou zamýšlíte, paní Cudlínová. Doufám, že jsem nepopletl vaše jméno,“ ujišťoval se Daniel.
„Sem slečna, ale ta paní mi lichotí,“ pousmála se hostitelka. „Jmenuju se Ilona a budeme si tykat, ať chceš nebo ne. Jenom nevím, jak ti mám říkat,“ upřela na Daniela tázavě své velké, černé oči.
„Daniel. Daniel Flock celým jménem. Omlouvám se, že jsem se dosud nepředstavil. Ano, můžeme si tykat, proč ne, ale neodpověděla jsi mi na otázku,“ nenechal se Daniel vyvést z míry.
„To byla otázka? Mně to znělo spíš jako konstatování. No, to necháme na potom. Teď uděláš přesně to, co řeknu!“
Zaznělo to jako rozkaz, až se Daniel otřepal.
„A co?“ zeptal se.
„Nejdřív ze všeho se vykoupeš. Vypadáš strašně,“ otřásla se Ilona znechuceně. „Takovou špínu jsem ještě neviděla. Tak dem!“ přikázala a hned vedla Daniela do koupelny.

Koupelna byla přímo obrovská. Jednomu koutu vévodila velká vířivá vana, druhému pak prostorný sprchovací kout se dvěma sedátky a se soustavou masážních trysek. Protější stěnu koupelny pak zabíraly poličky s ručníky, osuškami, kosmetikou a různými druhy sprchovacích gelů. Mezi poličkami proti vaně kralovalo obrovské zrcadlo od země až skoro po strop. Prostě neskutečný luxus.
„Vlezeš si do vířivky nebo máš radši sprchu?“ chtěla vědět Ilona.
„Raději sprchu, pokud ti to nevadí,“ zvolil si Daniel.
„Ne, proč? A už ze sebe tu špínu svlíkni,“ pobídla ho. „No na co čekáš? Myslíš, že seš první mužskej, kterýho budu vidět nahýho?“ popohnala ho znovu, když se k ničemu neměl.
Nezbylo mu, než uposlechnout. Ilona se bezostyšně dívala, jak se svléká. Když byl hotov, posbírala hromádku špinavého oblečení a nesla ji pryč.
„Dám ti to zatím vyprat,“ oznámila. U dveří se však obrátila a dodala: „Jo – a přídu ti vydrhnout záda.“
„To snad nebude potřeba,“ chtěl Daniel odpovědět, ale to už byla pryč.
Vstoupil do sprchy, pustil vodu a začal ze sebe pomalu smývat nahromaděnou špínu. Ani si nevšiml, kdy se Ilona vrátila. Zjistil to vlastně až ve chvíli, kdy k němu vlezla do sprchy – nahá.

„Bude lepší, když tě vydrhnu celýho,“ řekla.
Sebrala Danielovi drsnou houbičku, pořádně ji pokapala gelem a přes jeho protesty se pustila do díla.
„Poslyš,“ ozval se Daniel, „ty jsi přece bohatá žena, jak to že se zahazuješ s nějakým bezvýznamným bezdomovcem, jako jsem já?“
„Co já vím?“ odpověděla neurčitě a tvrdě dřela jeho záda. „Možná proto, že mě přitahuješ. Možná proto, že mě jako bezdomovec nepřipadáš. Řekla bych, že si na něj spíš jen hraješ.“
„Ale já opravdu nemám kde bydlet. Ne vlastní vinou jsem přišel o všechno,“ bránil se Daniel jejímu závěru.
„O tom mi všechno ještě povíš, ale teď se rozkroč, ať ti můžu pořádně umejt nohy,“ přikázala Ilona.
„To bych snad raději nedělal,“ zaprotestoval Daniel.
„Proč?“
„Protože se mi určitě postaví.“
„No a! Aspoň pak budu mít ušetřenou práci,“ zasmála se Ilona a s o to větším zápalem se pustila do očisty nohou. Když byla hotova, postavila se před Daniela a začala omývat jeho hruď. Postupně se dopracovávala níž a níž, až bylo naprosto jasné, čím bude očistnou proceduru končit.
„Používat houbu by bylo docela drsný, co?“ odpověděla si sama na otázku. Nalila si do dlaně gel a obratně se chopila trčícího výrůstku.
„Statickou elektřinu asi nevyrobím, ale k něčemu se určitě dopracujem,“ řekla, sevřela Danielův ocas a začala ho zlehka třít.
„Proč mi tohle děláš?“ zaúpěl Daniel. „Nebylo by to lepší tady?“ Vrazil ruku Iloně mezi stehna a stisknul její obrostlou kundinu. Neucukla, naopak se přitiskla tak, aby s prsty mohl zajet do vlhké štěrbiny.
„Neměj strach, ještě si se mnou užiješ, teď bys byl brzy hotovej a to není vono. Zatím se mi hrabej v popelníčku, já ti mezitím vyhoním doutník a pak budem mít fůru času na pořádný hrátky. A nezapomeň, že mám taky docela ucházející kozy a ty volnou ruku. Tak se do toho pusť!“

Daniel si najednou připadal jako očarovaný. Prsty jedné ruky pronikal do hlubin mezinožní jeskyně, druhou rukou mačkal vší silou naducaná koziska a mezi vlastními stehny se utápěl v rozkoši narůstajícího vzrušení. Ilonina ruka zlehka klouzala po jeho namydlené tyči a s každým sklouznutím ho nabíjela elektrizujícími impulzy jako kondenzátor. Avšak i ten největší se jednou nabije. Když se nabil ten Danielův, došlo ke zkratu a veškerá nashromážděná energie z jeho »kondenzátoru« vytryskla ven.
Ilona v prvním okamžiku ucukla, když se jí na břiše rozstříkla první porce horkého semene, ale rychle se vzpamatovala, víc sevřela dlaň a přidala na tempu. Po pár vteřinách však zpomalila a jen zvolna vymačkávala poslední kapky Danielovy energie.
„Tak to bysme měli,“ řekla spokojeně. „Než přinesou čistý oblečení, hodíme řeč.“
Osprchovala jeho i sebe dočista do čista a už ho vedla do jednoho z pokojů. Cestou na sebe navlékla župan a i jemu jeden podala, aby se v nich osušili a nezamokřili místo, kam se posadí.
Usadili se v masívních křeslech proti sobě. Daniel žádostivě zíral na její nahé tělo a doslova se pásl na jejích pevných ňadrech i na pečlivě zastřiženém trojúhelníku v jejím klínu. S pobavením sledovala, jak se jí nemůže nabažit, až se začala smát.
„Neboj, dočkáš se. Nemusíš na mě tak civět.“
„Já jen nemohu pochopit, proč se tohle děje zrovna mně? Proč já, a ne některý z těch hezkých a mladých mužů, které tady máš? Určitě by…“
„Tak dost,“ řekla najednou příkře. „Za prvý se držím zásady, že co je v domě není pro mě. Za druhý jsem ti už řekla, že mě přitahuješ, což upřímně řečeno sama tak trochu nechápu. Ale to je vedlejší. Řekni mi, co se stalo, že je z tebe bezdomovec.“
A tak Daniel Ilonu ve stručnosti seznámil se svým příběhem.

„Jaký máš vzdělání?“ chtěla Ilona zničehonic vědět. „Máš aspoň nějakou průmku nebo něco podobných?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Daniel.
„Takže seš jenom vyučenej?“ zeptala se zklamaně.
„Také ne. Jsem inženýr ekonomie a také právník.“
„Fíí,“ vykulila Ilona oči. „A to nemůžeš sehnat práci?“
„Ne, Darmošlap se o to postaral.“
„Jo, toho znám. To je pěknej prevít,“ přikývla Ilona a na chvilku se zamyslela.
„Moh bys dělat pro mě, co ty na to?“ vyřkla nečekanou nabídku.
„No, trochu by záleželo na tom, co. Jenže je tady nebezpečí, že když budu dělat pro tebe, Darmošlap tě smete,“ upozornil Daniel na možný problém.
„To se nestane. Má ze mě bobky, ne já z něho. Drží se ode mě, co nejdál může. Chtěla bych, aby ses staral o ekonomiku celýho hotelu. Po právní stránce taky. Zvlád bys to?“
„No, dělal jsem audity, pracoval v oblasti hospodářské kriminality, asi bych ti to tady pěkně provětral, pokud by ti to nevadilo.“
„To bych spíš přivítala. Ale nechme toho zatím, podrobnosti si řeknem až pozdějc. Teď si trochu zasportujem,“ řekla se šibalským úsměvem a Daniel okamžitě pochopil, co tím myslí.

Ilona vstala, přešla k Danielovu křeslu, klekla si na zem a vmáčkla se mu mezi nohy. Ruce položila na stehna a pomalu je sunula po chvějící se pokožce až do středobodu mužského sexu. Jemně nadzdvihla šourek a pohladila ho. Přitom stále hleděla Danielovi do očí, aby viděla jeho reakci. Byla skoro okamžitá.
„Nepoznal jsem žádnou, která by měla tak jemné a šikovné ruce jako ty,“ vzdechl slastně a spěšně hledal polohu, jež by byla pohodlná pro oba.
Ilona, potěšena pochvalou, se sklonila, citlivě podebrala varlata a dosud hebký a měkký úd si vsunula do úst. Nejdříve jen jazykem kroužila po vrcholku, ale jakmile trochu zesílil, to už si ho přidržela rukou a svými rty přejížděla po celé délce rostoucího kmenu. Daniel blahem jen sténal a svou vděčnost dával najevo cucháním jejích bohatých vrkočů, což Iloně dělalo zřejmě moc dobře.
Ve chvíli, kdy Daniel už byl v plné síle, Ilona vstala, vlezla k němu do křesla, objala ho kolem krku a ladně se zhoupla do jeho klína.
„Tak si dáme trochu aeroticu, co říkáš?“ prohodila dovádivě.
„Co na to říkám? Že je to všechno neskutečný sen. Ráno se jdu porozhlédnout mezi bezdomovce, abych věděl, jak to mezi nimi chodí, a odpoledne jsem najednou v luxusním hotelu s atraktivní ženou, která chce mermomocí opíchat. Nic proti tomu, udělám to s velkým potěšením, jenom se bojím, že se potom probudím někde za křovím v parku a bude na mě pršet,“ odpověděl Daniel s tak zkormouceným obličejem, že se Ilona dala do smíchu.

„Ty to ale umíš zahrát, jen co je pravda,“ pobaveně ocenila jeho divadélko. „Tak – šup tam s ním,“ pobídla Daniela. Ten dal kolena od sebe, Ilona se nasměrovala a už ho měla v sobě.
„Neměli bychom se nějak chránit?“ vzpomněl si najednou Daniel.
„U mě to není nutný,“ uklidnila ho Ilona a zvolna proháněla tuhý kořen ve svém květináči. „Nevím jak ty, ale já mám sex strašně ráda, možná až moc, ale to už jsi určitě poznal,“ pokračovala dál. „Je to chvíle, kdy se cejtím naprosto svá, bez zábran, bez přetvářky a kdy ti můžu upřímně říct, jak moc mně dělá dobře, když cejtím tvůj ocas mezi stehnama. Seš na tom aspoň podobně jako já?“ zeptala se ve vzrušeném očekávání.
„Asi ano. I já ztrácím své nuceně slušné vychování a mohu ti říkat, jakou máš skvělou kundičku, nebo pičulku, nebo berušku a spoustu jiných pojmenování. Stejně tak, jako že mě blaží a vzrušuje, když tvá kundina těsně obepíná moje péro, jezdí po něm, hladí ho. Prostě, že to šukání, či šoustání nebo jebání, nazvi to jak chceš, je zkrátka to nejkrásnější, co spolu mohou dva lidi dělat. Ale, i když mě to tvoje houpání dělá nesmírně dobře, chtěl bych se tě zeptat na něco úplně jinýho. Nevadí?“
„Proč by mělo? Prostě si jen tak pošoustáváme a přitom se bavíme. Aspoň nám to dýl vydrží.“
„Tak jo. Víš, krátce potom, co jsem se ocitnul na ulici, mně velice pomohla jedna žena. Je mladá, hezká, je bez práce a umí čtyři jazyky. Nenašlo by se u tebe něco pro ni?“ loboval Daniel.

Ilona neřekla nic. Místo odpovědi přidala na důrazu. Bylo znát, že její vzrušení značně stouplo.
„Tys neviděl mou ložnici,“ vyvzpomněla si najednou. „To musíme napravit. Bude to tam i lepší, protože na mě vlítneš jak buldozer a pořádně mi to uděláš,“ plánovala další průběh skotačení.
Od slov neměla daleko k činům. Seskočila z křesla, popadla Daniela za ruku a vlekla ho do ložnice. Ani se nestačil pořádně rozhlédnout, zaregistroval jen obrovské letiště, na které Ilona skočila málem šipkou.
„Tak poď, nezdržuj. Vraž svýho ptáka do mý rozpálený trouby a vůbec mě nešetři,“ lákala ho divoce mezi roztažené nohy.
Daniel se nedal víc pobízet. Hopsnul mezi stehna a zarazil kůl jak nejhlouběji mohl.
„Oúú,“ zavyla Ilona, ale hned přešla do hlasitého hekání a ochání nad silným, vzrušujícím přirážením. Daniel dělal přesně to, co očekávala a díky tomu v ní vbrzku propukla bouře, která ji vzala dech. Pulzovalo ji snad celé tělo, a když ji Daniel vzápětí naplnil pohár rozkoše, málem omdlela.
„Jestli by to mělo bejt takhle pokaždý, tak se tě asi jen tak nepustím,“ řekla blaženě navýsost spokojená.
„To ti málokdo slíbí, natož zaručí.“
„Já vím, ale bylo by to fajn.“
„To jo, nicméně jsi mi neodpověděla na otázku,“ připomněl Daniel svůj dotaz ohledně Moniky.
„Šukáš ji?“
„Už jsme spolu cosi měli.“
„A nebude ji vadit, když budeš šukat nejen ji, ale i mně?“
„Určitě nebude.“
„Tak mi ji sem pošli. Pro tebe to udělám a něco jí najdu,“ slibovala.
„A co já?“ kul Daniel železo, dokud bylo žhavé.
„Já ti nevím. Řekla bych, že nejlepší by teď bylo, kdybysme na sebe něco hodili, já objednám svačinku a popoženu je, aby ti přinesli vypraný oblečení.“
Natáhla se k nočnímu stolku, uchopila cosi podobného telefonu, prohodila tiše pár slov, odložila to zpět na stolek a pokračovala:
„A protože’s mě pěkně namlsal, mám nezřízenou chuť na další piglovačku, takže mě pak znovu vojedeš. Potom už budeš moct uhánět za tou svou holčinou, protože mám večer důležitou schůzku, na kterou musím, jinak bych si tě tady nechala do rána. Takhle tě budu čekat zejtra v jedenáct i s ní. Dáme si v salonku fajnovej oběd a přitom ledacos proberem. Na, vezmi si ten župan. Obsluha tady bude coby dup,“ uzavřela Ilona svůj monolog jen chvilku před tím, než dorazila objednaná svačina i Danielovo čisté oblečení.

Daniel byl s odpovědí spokojený. Pojedli, vypigloval ještě jednou Ilonino nádobíčko, a pak už jen leželi vedle sebe a nechávali doznívat svá vzrušení. Daniel v duchu přemýšlel nad tím, jak je ten život vlastně zvláštní. Jednu chvíli je na tom člověk dobře, a najednou během vteřiny se ocitá téměř na dně. Pravda, při svém zajištění a také velkém štěstí, měl k bezdomovcům hodně daleko. Ale i tak. Nebylo to příjemné pomyšlení na situaci, ve které se ocitl. A najednou, jak se zdá, bude mít zase nehoráznou kliku. Bude mít práci. A nejen on, dokonce i Monika, což ho obzvláště těšilo.
Pomalu vstal a oblékl si čerstvě vyprané a vyžehlené věci.
„Vyprovodíš mě? Nerad bych tady bloudil,“ požádal Ilonu, která se slastně protahovala v posteli.
„Jen nerada,“ šelmovsky blýskla očima, „a jen proto, že nemám na výběr.“
Oblékla se do kostýmku a jako důstojnost sama jej doprovodila ven.
“Děkuju,“ obrátil se k Iloně, když se ocitli před hotelem. „Odcházím, abych se opět vrátil – vstříc světlé budoucnosti,“ řekl pateticky, až se Ilona rozesmála.
Dívala se, jak mizí v davu a moc si přála, aby to nebylo navždy.