Malé životní dobrodružství II. 08

Konečně nastal den, kdy se Daniel oficiálně ujal funkce finančního ředitele hotelu. Hned ráno se sešel s majitelkou na pracovní poradě v její kanceláři, kde ji seznámil, čím chce začít a jak míní postupovat dál. Také ji předložil k podpisu pracovní smlouvu kterou sepsal, a kterou ji s předstihem dal k prostudování. Znovu ji pečlivě přečetla a poté podepsala oba stejnopisy.
Pracovní plány Daniela schválila s pocitem, že konečně bude mít komplexní přehled o chodu hotelů, jejich kladů i záporů společně s návrhy řešení, aniž by se tím musela složitě trápit sama.
„Fajn, Danieli. Kdy předpokládáte, že budete mít výsledky těch auditů?“ zeptala se věcně.
„To se dá někdy jen těžko předvídat, záleží, na jaké problémy se přitom narazí. Půjde-li ale vše hladce, mohlo by to být tak do šesti týdnů ve všech hotelích. Hloubková revize to ale nebude. Tu bych dělal jen v případě závažných potíží.“
„Dobře,“ přikývla Ilona. Přešla k Danielovi a zašeptala mu do ucha: „Měli bysme, Daníčku, ten tvůj nástup oslavit. Co říkáš takhle po obědě u mě? Mohl bys do mý chlupatý kuchyňky nějakej ten jogurt namíchat,“ vlichocovala se k němu.
„Do večera to snad vydržíš, víš přece, kolik práce na mě čeká,“ zašeptal ji zpátky.
„Ale neprotahuj to,“ poprosila tiše a nahlas řekla: „Přeji vám hodně úspěchů, Danieli. Požaduji po vás jedenkrát týdně podrobné informace a očekávám plodnou spolupráci na všech frontách,“ neodpustila si dvojsmyslné zakončení.
„Jistě, madam,“ uklonil se Daniel a opustil kancelář.

Zamířil rovnou za Darinou Smělou do ekonomického oddělení. Již před několika dny ji dal na vědomí, aby připravila vše potřebné k provedení vnitřního auditu. Oba věděli, že výsledky nebudou mít žádnou právní hodnotu, měly být jen dobrým svědomím Daniela, že neponechal nic náhodě, která by se později mohla vymstít.
Darina jej očekávala takříkajíc v plné polní. Všude v kanceláři byly rozloženy nezbytné doklady za poslední tři roky, pěkně chronologicky srovnané.
„Oceňuji vaši pečlivost, Darino. Jste-li taková vždy, bude s vámi radost spolupracovat,“ ocenil upřímně její snahu, že se její dušička tou chválou zatetelila.
Pustili se tedy do práce. Moc toho přitom nenamluvili, jen občasné dotazy a odpovědi přerušovaly ticho, svědčící o jejich pracovním nasazení. Po dvou hodinách si dali pauzu na kávu, prohodili přitom pár slov a bez dlouhého zdržování pokračovali dál. Těsně před polednem se ozval Danielův tajný telefon. Podíval se na displej, přijal hovor a řekl: „Okamžik…“
„Omlouvám se, ale tohle je velmi důležité,“ obrátil se k Darině a vyšel ven z kanceláře.
„Co blázníš? Víš, že jsem ti říkal, že mi nemáš volat, pokud nejde o život,“ pustil se zhurta do Aleny, neboť to byla ona, kdo mu volal.
„Až ti řeknu tu novinu, tak se posadíš na prdel. Zbytek ti nemůžu říct jinak než z huby do huby a to si snad půlhodinku najdeš. Darmík vyhodil Alex na dlažbu.“
„Cožéé!!“ zařval nevěřícně Daniel.
„Jó, slyšíš dobře. Tak sejdem se?“
„Dobře. Vezmi auto a za deset minut tě budu čekat před hotelem,“ přikázal a zavěsil.
Vrátil se zpět do kanceláře.
„Darino, moc mě to mrzí, ale musím na hodinu, možná dvě, odejít. Takže tady, budete-li moct, budeme muset zůstat déle. Přesčas vám samozřejmě zaplatím.“
„To je v pořádku, Danieli. Můžu tady zůstat, jak bude potřeba,“ ubezpečila ho Darina a usmála se na něj.
„Díky,“ opětoval úsměv a odešel čekat na Alenu.

Přiřítila se jako tornádo, jen škody po sobě nezanechala. Stejným způsobem odstartovala, sotva k ní Daniel přisedl. Kam to bude?“ zeptala se.
„Myslel jsem, že zajedeme na chatu, ale bude stačit, když zaparkuješ v nějaké ulici, kde bude místo. Řekneš mi to v autě.“
„Ále, radši zajedem k chajdě. Cestu už znám,“ řekla odbojně a zamířila tam.
Sedli si na lavičku před chatkou.
„Tak povídej,“ vyzval ji netrpělivě Daniel.
„A nepudem radši dovnitř a nedáme si kafe?“ opět odporovala.
„Ne. Máme málo času,“ odmítl.
„Tak dobře. Dopoledne přilít René jako vichřice a hned se po ní sháněl. Nebyla doma, šla na manikůru. Poslal pro ni dvě svý gorily, který ji do půlhodiny přitáhli. Hned ji napadl, že ho okradla a že de okamžitě z baráku. Vyvalila na něj voči, že neví vo co de. Zapnul počítač a ukázal ji, že z jeho soukromýho účtu převedla na ten svůj dvacet melounů. Ječela, že vo tom nic neví, ale René byl neoblomnej. Nechal ji přede všema svlíknout do naha, prohmatal a prohlíd každičkej kousek prádla a oblečení, a když nic nenašel, dovolil ji na sebe navlíknout jen to nejnutnější a vykop ji ze dveří. Ječela, že má u něj šperky, šaty, peníze, ale von ji ukázal jí podepsanou půjčku na tři miliony, který mu nesplatila. Měl ji zkrátka v hrsti. Čím víc vřískala, tím víc se smál. Pak ji chlapi vynesli z baráku a doslova ji hodili na dlažbu. Teda řeknu ti, byl to pohled pro bohy. Ani se to nedá popsat, jak vyváděla. Nakonec zmizela z dohledu a v tu chvíli se René konečně uklidnil. Vůbec nechápu, jak to mohla zařídit a ještě bejt tak blbá a myslet si, že jí to projde,“ rozhodila rukama a zmlkla.
„Tak to já zase chápu,“ odtušil Daniel. „Nemáš cigaretu?“

Alena nabídla krabičku i zapalovač. Zapálil si a chvíli mlčky přemýšlel.
„To bude mít možná dalekosáhlé následky, podle toho, kolik toho na něj ví. Oko za oko, zub za zub, to je její krédo. A bude se ho snažit uplatnit za každou cenu. Zastavit, nebo alespoň zbrzdit ji může jedině to, že při jejím prvním pokusu něco podniknout si ji Darmošlap drsně podá.“
„Jo, to by tak mohlo bejt,“ souhlasila Alena. „A jestli si jí podá, tak ji vlastní máma nepozná. A jak to, že ty to chápeš?“ došlo jí opožděně.
„Prostě to chápu,“ odpověděl neurčitě. „Ber některé věci, že to tak jednoduše je.“
„Jenže to není fér. Ode mě chceš vědět úplně všechno a sám mi neřekneš vůbec nic,“ nahněvaně protestovala.
„Já vím, Alčo, jenže nemohu. Až bude po všem a situace se uklidní, pak ti něco málo povím. Teď to ale skutečně nejde,“ trpělivě vysvětloval.
„Co s tebou mám dělat,“ pokrčila odevzdaně rameny. „Ale moh bys mě aspoň šmahem přefiknout, než se budem vracet,“ vábila ho vidinou sexuální potěchy.
„Alčo, Alčo,“ povzdychl si Daniel. „Chápu, že to potřebuješ častěji, ale jsem první den formálně ve funkci a mám spoustu práce. Slibuji, že ti to vynahradím, ale dnes to skutečně nejde.“
„To mě slibuješ už měsíc, a furt nic,“ odsekla vyčítavě.
„Ano, a ještě to nejméně měsíc bude trvat, než svůj slib budu moci splnit. Ale až ta chvíle nadejde, bude to na celý den, od rána až do večera. Opravdu,“ sliboval dál.
„No, tos mě teda potěšil,“ zareagovala jízlivě. „Tak teda pojedem,“ řekla otráveně a loudavě zamířila k autu.

Po návratu do hotelu zjistil, že Darina nezahálela a připravila další várku dokumentů ke kontrole. Hned se pustili do práce, aby to do večera zvládli, jenže Danielovi to nějak nešlo. Měl plnou hlavu toho, co mu Alča sdělila a neustále se mu vtírala myšlenka, že konečně na ni došlo.
„Omlouvám se, paní Darino, ale jaksi se nedokážu soustředit. Běžte domů, pokračovat budeme zítra. Já ještě jen v rychlosti přejdu, co máme hotovo a půjdu také,“ odhodlal se konečně přerušit práci.
„Já tady s vámi klidně zůstanu. Nikam nespěchám. A jestli máte starosti, možná bych vám mohla pomoct. Třeba i jen tím, že byste na ně na chvíli zapomněl,“ nabídla se, svůdně se usmívajíc.
„Děkuji, Darino, ale potřebuji být chvíli sám,“ odpověděl Daniel, který okamžitě pochopil smysl její nabídky.

Když odešla, poseděl jen tak mezi hromadou šanonů a snažil se na nic nemyslet. Moc se mu to nedařilo a tak usoudil, že bude nejlepší jít domů. Jenže nedošel ani ke dveřím, když si uvědomil, že Iloně slíbil oslavu jeho nástupu do funkce. Odevzdaně a s nevalným nadšením zamířil do jejího apartmá.
„Už jsem si myslela, žes na to jako vždy zapomněl,“ přivítala ho jen v župánku, aby na první pohled viděl, co od něj očekává.
„Hm, byl to šílený den,“ hlesl znechuceně, sedl si do křesla a proti svým zvyklostem si nalil malou skleničku koňaku, kterou do sebe okamžitě obrátil. Ilona na něj koukala, jakoby spadl z vesmíru.
„To nejseš ty!“ vyjekla překvapeně. „Co se stalo, že tě to tak vykolejilo? Našels snad nějakej bordel v účetnictví?“
„Ne, to ne. Jen Darmošlap vyhodil bejvalku na dlažbu,“ oznámil ji novinu.
„No ale to je přece dobrá zpráva, ne? Konečně se jí dostalo, co si zasloužila, mrcha jedna. A co mu vůbec provedla?“ honem vyzvídala.
Tak jí Daniel ve stručnosti vypověděl, co toho bylo příčinou.

„A kvůli tomu seš na chcípnutí?“ nemohla pochopit. „Já bejt tebou, tak radostí skáču metr vysoko. Poď, vožerem se jako prasata, promrdáme postel až na podlahu, a dva dny nepudem do práce. Napíšu ti omluvenku,“ vykřikovala rozjařeně.
Daniel na ni zíral, jako kdyby uvažoval, zda se pomátla ona nebo on. Po chvíli se tiše, ale o to upřímněji, začal smát.
„Děkuju, Ilono. Moc děkuju. To divadélko mi pomohlo, uvolnil jsem se. A pro tvou informaci – nejsem rozhozený kvůli ní, ale kvůli určitým obavám, co se z toho vyvine pro mě. No, už je to dobré, dostala jsi mne z toho nepříjemného pocitu. Jinak nepočítám s velkou oslavou podle tvých představ. Připijeme si, to ano. Chvilku si pak se mnou dělej, co chceš, jsem však hodně unavený a proto potom půjdu domů, vezmu si prášek a zalezu do postele, abych se pořádně vyspal. Čeká mne spousta práce a já musím být fit.“
„To se ještě uvidí,“ řekla pochybovačně Ilona, shodila ze sebe župan a vrhla se na Daniela. Když se ho později pokoušela zprovozuschopnit pro další hrátky, zjistila, že usnul a spokojeně si pochrupuje. Místo jeho probuzení si lehla vedle něj a přes oba přetáhla lehkou přikrývku. Uznala, že měl opravdu těžký den.

Ráno se Daniel probudil už v šest hodin. V první okamžik, kdy otevřel oči, nevěděl kde je. Až když si uvědomil přítomnost Ilony vedle sebe a její ruku položenou v jeho klíně něžně svírající vyztužené péro dožadující se úlevy, došly mu všechny souvislosti. Jako bleskem se mu navrátily veškeré smysly a rázem se cítil tak uvolněný a odpočatý, jako už dlouho ne. Jemně odstrčil Iloninu ruku, vstal, došel si ulevit a následně se i důkladně osprchovat. Když vyšel z koupelny, Ilona už byla také vzhůru.
„Takovejhle pohled sotva otevřu oči, to fakt dokáže nakopnout,“ řekla potěšeně, když ho spatřila. Okamžitě byla na nohách. „Du se ospršit, tak mně nikam neutíkej, ať se můžem pomuckovat hned po ránu, prej je to tak nejlepší,“ vyhrkla a nasadila klus do koupelny.
„Myslím, že až se vrátíš, už mě nenajdeš.“
„To mě chceš zase odmítnout?“ zarazila se těsně u dveří.
„To ne, to v žádném případě, to by byl přímo zločin,“ snažil se Daniel zkrotit její narůstající hněv, „ale slíbil jsem ti plné pracovní nasazení a v tuto dobu bych ten slib nedodržel a to si vůči své chlebodárkyni nemohu dovolit,“ mazal jí dál med kolem pusy.
Zcela nečekaně se začala smát.
„Ty seš ale prevít diplomatickej. Tak to nechám na tobě, ale nenech mě čekat dlouho,“ uzavřela rozhovor a zmizela v koupelně.

Daniel nejdříve zamířil do své kanceláře. Zapnul tablet a poslal hackerce Vendule poděkování za překvapení, které mu nachystala efektivním zásahem proti jeho bývalé ženě. Nečekal, že by mu v tak brzkých hodinách odepsala, a tak tablet vypnul a přemístil se do kanceláře Dariny Smělé. Byla pustá a prázdná, neboť zde se začínalo pracovat až kolem osmé. Když se Darina objevila, úplně se lekla, když jej spatřila sedět za stolem.
„Neříkejte mi, že jste tady byl celou noc,“ vyřkla přiškrceně místo pozdravu.
„Samozřejmě, že ne. Jen jsem se brzy probudil, a protože jsem byl docela čilý, šel jsem sem. Ale jestli vám to vadí…“
„Jistěže mi to nevadí. Já jen, že jsem se trochu lekla.“
„No vidíte, a já si myslel, kdovíjak jsem odpočatý a zatím zřejmě vypadám jako strašidlo,“ začal si ji Daniel dobírat.
„Hele, nedělejte si ze mě srandu. Za to, že sem lekavá, nemůžu. Radši mě řekněte, čím začnem,“ hájila se trochu nabručeně.
„Kafem. Pak zahájíme frontální útok,“ zahájil Daniel operativně pracovní den.

Domů se dostal až po osmé večer. Monika se opět učila vařit a nachystala bramboráky neboli kramfleky, jak říkával jeho dědeček.
„Poslyš,“ ozval se, když si po posledním soustu utíral mastnou pusu, „ty jsi neskutečný talent. Takhle dobré je snad nedělala ani moje maminka.“
Monika pod tou chválou nevěděla kam s očima.
„Já to ale jen tak zkoušela, jestli se povedou. Pro jistotu jsem měla nachystaný párky,“ pípla nesměle a téměř se stydlivě začervenala.
„Jsou naprosto vynikající,“ velebil dál její umění. „Přesto bych měl jeden nápad.“
„A jakej?“
„No, děláš od rána do večera, jsi utahaná a od Roberta také nepřijdeš zrovna odpočatá, tak mě napadlo, že bychom si mohli nakoupit hotová jídla a doma je jen ohřát. Měla bys po starostech a víc času na sebe.“
„Ale mě to docela začalo bavit,“ namítla.
„To se přece nemusí vylučovat. Jídlo v mrazáku vydrží věčnost, takže když budeš mít náladu a chuť něco uvařit, nic ti v tom bránit nebude,“ trpělivě obhajoval svou myšlenku.
„Jo, to by šlo,“ kývla na srozuměnou. „A co budem dělat teď?“
„Cokoliv si budeš přát.“
Samozřejmě, že skončili v posteli, kde se jim náramně dařilo a tak se k sobě měli, až nakonec usnuli jeden v druhém.

Ráno cestou do hotelu si Daniel uvědomil, že se večer zapomněl podívat, jestli mu Vendula nenechala nějakou zprávu. Své opomenutí napravil hned, jakmile se ocitnul ve své kanceláři. Přirozeně, že informační ikona o novém souboru na něj již netrpělivě blikala. Vendula mu sdělovala, že si s ním potřebuje nutně promluvit a ať za ní přijde nejpozději v sobotu odpoledne. Obratem ji potvrdil ten nejzazší termín, přestože věděl, že se bude muset domluvit s Ilonou, neboť v tuto dobu se povětšinou věnoval jí. Měl za jisté, že bude dozajista brblat, ale že to dopadne jako vždy, a jejich sladké a nemravné hrátky se posunou jen o jeden jediný den.
Zničehonic měl najednou dobrou náladu, ani nevěděl vlastně proč. V tomto navýsost pozitivním rozpoložení se vrhnul do práce a následující dva dny proháněl Darinu i obě její podřízené, že se nestačily divit. Na pátek pak všem udělil placené volno.
„Zasloužíte si to,“ řekl k jejich nelíčenému překvapení. „Pracovaly jste do úmoru a bylo by ode mne značně necitlivé to pominout jen tak, bez odměny. Tak si to hezky užijte,“ popřál jim.

Sám pak celý pátek strávil v soukromém apartmá madam Ilony, která proti odřeknuté sobotě vůbec neprotestovala. Kvůli vidině celodenních rozkoší dokonce odvolala důležitou schůzku a vydala příkaz, že pro nikoho není k mání. Pak už se jen oddávala slastným prožitkům se zasunutým ptákem. Vrcholu spokojenosti a rozkoše dosáhla po čtyřnásobném vymalování jejího šukacího pokojíčku. Usilovná práce Danielova štětce byla odměněna jen pouhým milostivým propuštěním na svobodu.

Na sobotní odpoledne se Daniel těšil, jak puberťák na první rande. Nedovedl si to vysvětlit, ale bylo to tak. Cestou koupil kytici ze všech možných květin, a když ji Vendule vrazil do ruky, překvapením ztratila řeč.
„Chceš mě snad požádat o ruku?“ zeptala se, když se konečně z toho šoku vzpamatovala.
„Ne,“ rozesmál se Daniel. „To je malé poděkování za to, jak jsi zametla s mou ex.“
„Uf, to mě odlehlo,“ odfoukla si ulehčeně, jako kdyby tomu doopravdy věřila. „Tak poď, sednem si k malýmu potlachu.“
Zavřela za ním dveře a šla postavit na kafe. Daniel se zatím zabydlel na obvyklém místě.
Vendula přinesla vonící kávu, ale ještě dříve, než si přisedla k Danielovi, přešla ke skříňce, odkud vzala dvě skleničky a do poloviny je zaplnila skotskou.
„Nejdřív teda oslavíme likvidaci tvý ex,“ zdvihla sklenku, přiťukla si a posadila se na své místo.
„Musím přiznat, že takhle to provést by mě nenapadlo. Je vidět, že kdo umí, ten umí,“ vyslovil jí uznání.
„No jo, no jo,“ mávla ledabyle rukou. „Teď bych chtěla vědět, jak se máš a jestli seš spokojenej,“ začala se vyptávat.
„Mám se fajn a jsem víc, než jen spokojený.“
„Peníze ti došly v cajku?“
„Jo. Došly a naprosto bez problémů. Už jsem je i rozdělil do několika bank.“
„Tos uďál dobře,“ přikývla souhlasně. „Ale včil poslouchej. Způsob, jak to zmáknout, už máme vymyšlenej a taky prověřenej. Je nejvyšší čas to odstartovat. Budu teď pár dní pryč, a až se vrátím, budeš mít k dispozici všecky prachy, o kterejch sme mluvili. Pak nastane to pravý tóčo. Ten hajzl rozjede pátrací akci, napojí se na všecky svý buňky a kontakty, a přesně tohle potřebujem. Zaznamenáme všecky jeho aktivity a až to budeme mít v kupě, pak i ten jeho nejhorší sen se mu bude zdát procházkou růžovým sadem. Jo, a ten jeho zámeček, o kterým ses mě zapomněl zmínit, ten bude dobrou pákou na vládní pohlaváry, aby to nesmetli pod koberec a nechali ho zabásnout na doživotí. Neboj se, Velvet Snake to nenechá jen tak a dotáhne to do konce,“ obdařila Daniela sebevědomým úsměvem.
„Velvet co?“
„Velvet Snake, po česku Sametovej had, tak si říkáme. Je to něco jako hodnej drak a zlej drak, akorát že my sme ten hodnej. Nikomu to neříkej, a ještě líp: zapomeň na to.“
„Páni, sem z toho celej štajf,“ vypadl Daniel z role slušňáka. Vstal a začal nervózně chodit po pokoji. „Ty mě tvrdíš, že za pár tejdnů budu budu mít k dispozici miliardu eur, že si s nima budu dělat co chci a že na to nikdo nepříde. To je prostě k neuvěření!“
„Výborně,“ zatleskala mu, „konečně mluvíš normálně,“ radovala se.
„Omlouvám se. To jen rozčilením jsem takhle začal mluvit.“
„Proboha proč? Sem radši když lidi mluvěj jak jim zobák narost.“
„To u mě nejde, mám to vrozené. Mamka byla vědkyně. Pracovala v Ústavu pro jazyk český, no a otec byl právník. Jinak než spisovně a slušně se u nás nikdy nemluvilo. Nediv se, že spisovná čeština je pro mě přirozená řeč.“
Vendula se zahihňala.
„Právě sem si představila, jak se tvůj otec slušně ptá matky, jestli večer bude smět zasunout penis do její vagíny…“ nedořekla a rozesmála se nahlas.
„Hele, nech toho, ano?“ zareagoval Daniel roztrpčeně.
„Tak promiň. Nechtěla jsem se tě dotknout,“ honem se omlouvala. „Nemyslela sem to zle.“
„Dobře. Upřímná omluva se přijímá,“ řekl smířlivě. „Asi je to všechno, co jsi mi chtěla říct, nebo ne?“
„Je to tak,“ potvrdila jeho domněnku.
„Tak to jsem docela rád. Přišel jsem s obavami, že možná odtud budu odcházet po čtyřech, ale jak se zdá, mé dvě nohy k tomu budou stačit.“
Zasmála se.
„To budou. Nemám na to dneska náladu. Ale jestli okamžitě nezmizíš, nálada se mi může změnit.“
„Tak to radši jdu.“
Políbil Vendulu na tvář, provokativně ji pohladil po ňadrech a rychle vypadnul.

kor + styl @ Fred