Marika

Ráno, ve třetím patře ztichlé chodby gymnázia u zábradlí schodiště se slečna učitelka Marika Gombiková a student maturujícího ročníku Lubor Hnik nacházeli ve velmi choulostivé situaci.
Žena měla vyhnutou sukni a levou nohu pozvednutou k pasu mladíka, který se spuštěnými kalhotami do ní přirážel kopulačními pohyby.
Marika tlumeně sténala, Lubor funěl a oba si to velmi užívali. Těsnost spojení, vzrušení z možného odhalení a hlavně… šestadvacetiletá učitelka a osmnáctiletý student – zakázaná kombinace, zneužití postavení, porušení všech možných paragrafů.
Nic si z toho ale nedělali. Tvrdý ocas rytmicky pronikal do mokré pochvy, tření i výplň byly silné a slast maximální.

„Už… budu,“ zavzdychal Lubor a Marika ho od sebe jemně odstrčila, dřepla si na bobek a slizký, mokrý ocas pojmula do pusy a začala sát.
Při výstřiku ho z pusy vyndala a cákance semene tak dopadaly na dlažbu. Bylo toho dost, co ze sebe Lubor vypustil a na utření musel obětovat celé balení papírových kapesníčků.
Chuchvalec papírů pak Marika popadla do ruky a rychle běžela k sobě do kabinetu, Lubor se loudal do šatny, kde vyčkal příchodu prvních spolužáků. Tvářil se jakoby nic, uvnitř se ale cítili jako král a pán tvorstva.

Marika se cítila provinile a i přes slast a rozkoš neuspokojeně. Spíše byla rozhozená. Tohle se nemělo stát! Jelikož myšlenky měla celé rozjitřené, uvařila si kafe, ale ani to jí na náladě nepřidalo. Ještě že IV. E dnes nemá na výuku. Nedokázala by se na Lubora podívat, určitě by zrudla a kdovíco ještě.
„Bože, co jsem to udělala!“ polohlasně zalamentovala. Nemá přítele už dva roky a pak podlehne o osm let mladšího študákovi, kterej má před maturitou a pokud zrovna nepřemejšlí nad učením, tak přemejšlí ptákem. Rozhodně neplánuje vztah… ani on, ani ona.
„Chovala jsem se jak děvka,“ pomyslela si.

Měla to být schůzka a nabídka doučování v tzv. nultých hodinách před hlavní výukou, ale Lubor zjevně věnoval pozornost jejím nohám a když už se naštvala a ohradila se, zvedl zrak, zašeptal že ji miluje, objal a políbil!
Nejenže ho neodstrčila, naopak otevřela ústa a vyšla mu jazykem vstříc. Jako nadržená kurva se mu poddala, nechala si vyhrnout sukni, sama mu rukama zajela do klína a když sevřela v ruce ocas, tak tvrdý a horký… byla zcela ztracena.
Lubor už měl své zkušenosti, pozvedl ji nohu za stehno a ptáka napasoval do nadržeností mokrého otvoru, přirazil a rozjel strojové pohyby.
Líbali se a jak mu to nepohodlná pozice umožňovala, prohmatal jí přes halenku prsa, skrytá v košíčcích podprsenky. No, tohle tedy nevyšlo, ale šoustání bylo báječné, to musela chtě nechtě přiznat…

***

„Paní učitelko, přinesl jsem ty písemky,“ ozvalo se ode dveří a Marika se polekaně otočila. V kabinetu stál Lubor s hromadou sešitů a pokládal je na stůl.
„Ty? Říkala jsem Ester…“ reagovala.
„No jo. Ester spěchá na biologii… tak jsem se nabídl,“ ušklíbl se Lubor a očima ji přímo svlékal.
„Hm… tak dík,“ odtušila Marika, jež z toho pohledu mrazilo. Bylo to nechtěné a vzrušující zároveň.

Lubor se otočil ke dveřmí, jenže místo odchodu je zamkl a pak byl několika přískoky u zkoprnělé Mariky.
„Lubore, to nemů… ghmmm!“ stačila vykřiknout.
Pár chvil poté ležela na zádech na stole, nohy zapřené o Luborova ramena a v rytmu přírazů pojížděla sem a tam, uvolněná prsa jí plula po hrudi a vzdychala a sténala prožívanou slastí.
„Ohhh… seš… celej… ve… mně… tvrdej… Bože… jooo… ještě… přitlač,“ jak byla celá vyplněná a tření bylo silné.
„Joo… krásně mi ho svíráš… už… budu,“ funěl Lubor a zrychloval rychlost přírazů.
„Ne do mě!“ stačila Marika vykřiknout, když se udělala a pod návalem rozkoše měla před očima mlhu.
Lubor poslechl, dávku semene jí vycákal na břicho, promnul jí dlaněmi prsa a jal si zapínat kalhoty.

„Poslyš… tohle už nemůžeme dělat! Nejen, že seš mladší, ale já jsem tvá učitelka a víš, že by mě to stálo místo a tebe by vyloučili ze školy. To chceš?“ otázala se ho Marika.
„Nechci vám dělat problémy, ale… já… miluju tě… vás,“ Lubor přecházel z tykání na vykání. Sám byl ze všeho zmatený, ale Marika ho prostě přitahovala, nemohl si pomoct.
„Nemiluješ!“ nesouhlasila Marika. „Jde ti jen o šukání. Vím to, protože takovýhle kloučky moc dobře znám. Podlehla jsem ti ,ale to se nesmí opakovat. Nechci s tebou chodit, nebo ti jen tak dávat, jako laciná kurva. Seš schopen to pochopit!?“

Lubor odešel, aniž se vyjádřil a Marika jen vzdychla. Co má dělat? Lubora nechtěla, ale po sexu docela prahla.
Musí si rychle najít přítele i kdyby to měl být jen kamarád s bonusem!

***

Lubor se zázračně zlepšil. V předmětech na něž měli Mariku, měl náhle skvělé výsledky. Všem vysvětloval, že za to můžou „nulté“ hodiny, ale spolužáci nebyli tak nevšímaví, jak si myslel.
„Ale… ale,“ ušklíbl se spolužák Leoš. „A co ty soukromý doučka u ní v kabinetě? Prej tam chodíš obden. Na hoďku, na dvě… he… he… to musí bejt prima učení. Nebo ne?“
Ostatní mu přizvukovali, ale Lubor zatvrzele mlžil, až je to přestalo bavit. Vlastně je ani nenapadlo, že by s učitelkou dělal něco jinýho než učivo. Na Mariku sice každý mlsně pohlédl, ale natvrdo do ní by nešel…To zavánělo to průserem a ten si nikdo v maturitní třídě nemohl dovolit.

***

Že Marika dělá něco proti školním předpisům si první všimla kolegyně Maková. Jako ženě jí neušlo, že Marika je po doučování Lubora v kabinetě vždy čerstvá, veselá, usměvavá… zkrátka uspokojená. Ona sama byla po rozvodu zapšklá, zlostná a nervózní. Pochopitelně v tom měla svůj podíl i absence sexu, zato mladá kolegyně hormony štěstí přímo překypovala. Že by ona… a ten student? A za tepla zašla za ředitelem Loukotou.

***

„Ale kolegyně, slečna Gombiková, že by…? To se mi bez důkazů nechce věřit,“ kroutil hlavou ředitel.
Kolegyně Maková mu byla nesympatická a její podezření bylo přímo absurdní. Ta ženská nemá ráda celý svět. A nejvíc asi mladé ženy.
„Konejte, pane řediteli! Tohle nejde, aby se tu děly takové nepřístojnosti!“ lamentovala žena, ale na dotaz o důkazech zmlkla. Neměla nic, jen své podezření.
„Vše prověřím a vyšetřím,“ řekl nakonec ředitel a nutil se do úsměvu, když kolegyni děkoval za její všímavost.

Když Maková odešla, zavdal si z baru panáka. Rozhodně neměl v úmyslu něco prošetřovat. A i kdyby měla ta baba pravdu… no co, jsme jen lidi. Slečnu Gombikovou by taky rád přefikl, ta kočka za to stojí a jestli ji píchá nějakej student? No, má holt víc štěstí než on.
Nakonec se rozhodl pro namátkovou kontrolu jejího kabinetu a pak to celé uzavře jako nepodložené podezření.

***

„Ne… už ne! Řekla jsem ne!“ bránila se Marika milostným atakům Lubora, až se konečně stáhl.
„Miluju tě!“ bručel.
„Jo. To říkáš pokaždý, když se mi chceš dostat pod sukni, ale já si lásku představuju jinak! Buď se uklidníš a přišel jsi na doučování, nebo můžeš jít,“ byla Marika neoblomná, tvářila se přísně a dodala. „A jestli ti můžu poradit, tak doučování je lepší. Je ti snad jasný, že dosud jsem tvý práce hodnotila s hodně přivřenýma očima… máš ještě co dohánět.“

Lubor si chtě nechtě sedl ke stolu věnovat se zadaným příkladům, když vtom…“klep, klep,“ do kabinetu rázně vešel ředitel.
Marika se zatvářila překvapeně, Lubor automaticky vstal.
„Sednout… nejsme ve třídě… ehm… paní kolegyně… jdu jen kolem… nebudu zdržovat, vidím, že doučujete studenta… na shledanou,“ a zmizel.

„Chápeš to?“ řekla Marika udiveně.
„ Asi přepadovka,“ lakonicky to okomentoval Lubor.
„Ale proč? Hmm…“ dumala Marika a pak už sledovala Lubora mořícího se s příklady.

***

Ředitel by si plivnul do ksichtu. Ta kráva Maková ho vzburcuje, on jde… pak tam stojí jak ocas… student pracuje, Marika stojí opodál. Nic podezřelého se neděje a on najednou neví, co má říct. Trapná situace. Tohle „Makovici“ nezapomene a jakmile to půjde, strhne jí osobní ohodnocení. Měla by si najít chlapa a měla by hned jiný starosti, než šmírovat ostatní.
Zapnul počítač a vyhledal si Lubora Hnika ze IV. E.

Hned ho poznal. Loni vyhrál školní turnaj v badmintonu a osobně ho dekoroval medailí a diplomem. A teď se moří nad příklady… a hele… už jistý čas je tu zlepšení… takřka zázračné… skoro o dva stupně. V ostatních předmětech to bylo stejné, jen u Mariky zaznamenal značné zlepšení. To doučování má opravdu něco do sebe, usmál se ředitel pod vousy. Nebyl naivní a napadlo ho i jiné vysvětlení. Co když ten lepší prospěch si vybojoval úplně jiným způsobem? Spokojená žena to jistě dokáže ocenit. Co ví, tak Marika je svobodná, o příteli mezi kolegyněmi nemluví, žije v domku u rodičů… a mladá žena bez sexu? Rozhodně nevypadá, že by strádala… Že by Maková přece jen měla pravdu?
„No nic,“ zaklapl ředitel notebook a šel domů. Ani on nebude strádat. Je středa, tak skočí na manželku a omrdá ji v představě, že šuká Mariku. Ta kdyby věděla, že takto nahradila už skoro celý učitelský sbor… Jen Makovou a Hrdličkovou vypustil. S těmi si sex opravdu vůbec nedokázal představit.

***

„Ah… ah… pomaluuu… bože… joo,“ sténala Marika, ležící břichem na stole a s rozkročenýma nohama a vyhrnutou sukní zezadu přijímala strojové přírazy Luborova ocasu.
Přes veškerou snahu to ukončit, zase neodolala a když ji při opravování příkladů Lubor sáhl na prsa, byla opět ztracena. Nechala si je uvolnit ze zajetí podprsenky, pořádně pomuchlovat a pak už se nechala přirazit ke stolu, ohnout a jakmile ho v sobě pocítila, uvolnila proud šťáv a pronik tak byl hladký a slastný.

Lubor ji mrdal prudkými přírazy dost hluboko, že ho musela mírnit, ale jinak prožívala sílící rozkoš. Byl to nezastavitelný příval slasti. Jak byl hluboko a jak se krásně třel.
„Plesk… plesk,“ zněly dorazy jejich polonahým těl a pak Lubor přirazil, strnul a plnil ji semenem a Marika se s táhlým „júúúúh,“ též stihla odbavit.

„Je to idiot,“ projelo jí hlavou. „Ví, že nemá stříkat do mě… ještě, že už beru prášky, snad z toho nic nebude,“ narovnala se a upravovala oděv.
„Sex za jedna, test za tři mínus,“ řekla pak. „Doučování musí pokračovat., tak nezapomeň zítra na nultou hodinu. A běž už… ředitel tu určitě nebyl náhodou,“ vypakovala Lubora ven a zase jí bylo smutno, proč má tak slabou vůli a vždycky mu podlehne. Ne jemu, ale sexu. Je snad nemocná nebo závislá na sexu?

***

„Víte, proč jste tu, paní… ehm… slečno… no říkejme kolegyně?“ usmíval se ředitel na Mariku , nervózně přešlapující v kanceláři.
„Ne… netuším, pane řediteli.“
Loukota seděl za stolem, kde ležela složka jejích testů IV. E z poslední doby.
„Už když jste mi dávala tu složku, vás mělo napadnout, proč jsem si ji vyžádal, ne? Jde i o Lubora Hnika a jeho zázračně zlepšení u vašich předmětů. Už si o tom povídá celá škola.“
„Nechápu, kam míříte,“ broukla Marika. „Zpochybňujete mou kvalifikaci, nebo metody výuky? Je to můj student a snaží se. Chodí na skupinové doučování a jelikož je v maturitním ročníku, dohodli jsme se i na osobním doučování. Sám jste to viděl.“
„Viděl,“ souhlasil Loukota. „Jenže jsem taky viděl ty testy. Sám jsem učil stejný předmět, takže na mě si nepřijdete. Testy, bodově vycházející dle vás na dvojku, trojku, jsou ve skutečnosti na čtyřku, možná i pětku. Je to vědomý podvod, nebo je v tom něco jiného? A neříkejte, že jste se přehlédla.“

Marika mlčela a ředitel pokračoval.
„Už se ke mně donesly i jiné informace o vašich doučovacích metodách… Vy tomu chlapci nadržujete z jednoho prostého důvodu. Máte s ním poměr!“
„Ne!“ vykřikla Marika skoro hystericky.
„Ne? Tak k čemu to všechno?“ divil se Loukota.
„Je… je mi ho líto… má před maturitou… opravdu je snaživý… já se omlouvám za pochybení,“ kňourala Marika, ale věděla, že dalším zapíráním vše ještě zhorší. Stejně je to v prdeli.

„Vážená kolegyně. Podělala jste, co jste mohla. Je to na vyhazov. Vás obou. A kdovíjaké ještě popotahování. Skandál ale nechceme nikdo. Já na vše zapomenu, vy si poupravíte vztah ke svému studentovi a poskytnete mi… ee… uvolnění… když vás požádám, ano?“ usmíval se ředitel jak měsíček.
„Nebudu žádná vaše kurva!“ ohradila se Marika ostře.
„Nebudete,“ kývl Loukota. „Jde o dohodu. Náš klid za službičku. I hračku Lubora si můžete ponechat. Jestli ale chcete ve školství navždy skončit, prosím, bránit vám nebudu.“
„ Co po mě tedy chcete?“
„Na začátek vykouřit péro a pak se uvidí.“

Marika se zadívala na ředitele. Blíží se mu šedesátka, manželku už asi nepíchá, ale přesto by si rád ještě zaskotačil na mladší klisničce. Nebude s ním určitě moc práce a tak souhlasila.

***

Přešlo pár dní a nic se nedělo. Až najednou.

„Crrr,“ zazněl telefon na stole.
„Gombiková?“ ozvala se Marika.
„Loukota. Mohla byste na chvilku ke mně, paní kolegyně?“ ozvalo se ve sluchátku.
A je to tady. Loukota dostal chuť na sex. Teď se Mariko, předveď, projelo jí hlavou. Žvejkačku vyplivla do koše a za chvíli již klepala na dveře ředitelny.

„Jen dál a nestyď se. Sundej si košili, ať si ji pak neumažeš. Neboj se, nikdo tu není a nebude nás rušit,“ uvítal ji Loukota sedící v rohu ředitelny, kde byl gauč a dvě křesla na neformální posezení.
Marika se svlékla košili i podprsenku a vyvenčila tak svá kůzlátka. Neměla velká prsa, takové menší dvojky, ale hezká a v pevném postoji.
Loukota si vyjmul ptáka z kalhot, fixoval ji pohledem a honil si ho, až mu pěkně stál.
„Pojď mě dodělat,“ zachrčel a Marika klekla na kolena a olízla ho, než si ho pomalu vsunula do úst. Neměl žádného obra, prostě normálního čuráka, jakých už pár kouřila.
Nedělalo jí problém pojmout ho skoro celýho a tím to urychlit. Loukota blaženě chroptěl, jak mu ocas rytmicky sála sevřenými rty a druhou rukou mu jemně mnula kulky.
„Jooo… hezky kouříš… hmmm… ještě chvilkuuu,“ funěl a hladil ji ve vlasech.

Když se začal cukat a semeno se tlačilo ven, snažila se kouření přerušit, ale on ji pevně držel hlavu, aby ho musela spolykat.
Tak to ne! Vzedmula se v ní vlna odporu a jakmile se jí podařilo se osvobodit, z ocasu mu vytryskl proud semene. Další dávka už jenom volně vytekla, ale i tak měla pocákaná krk a prsa.
„Tohle ne! Nebo tě pobleju!“ řekla ostře a Loukota jen blekotal, že to tak nemyslel.
„Chcete ode mě udělat, dobře, ale vocaď až pocaď!“ řekla Marika a jala se oblékat.
„Jistě, jistě, Promiň. Nebudu tě nutit, co nechceš,“ omlouval se Loukota a uklízel si ptáka do kalhot. Měl vystříkáno a mohl jen doufat, že po něm žena večer nebude nic chtít.

***

Vztah Mariky a Lubora byl neměnný. Zázračné zlepšení se sice poněkud propadlo do průměru,ale občasné šukání v kabinetě se konalo dál. Marika si opatřila deku, kterou vždy rozprostřela na zem, aby měli pohodlnější poležení a užívala si mladého výkonného ocasu.

„Ředitel o nás ví,“ řekla mu jednou, když leželi vedle sebe a vydýchávali se z prvního kola milování.
Lubor ztuhl.
„A… co bude dělat?“
„Zatím nic. Dohodla jsem se s ním,“ broukla Marika.
„Na čem?“
„Že mu podržím. Připadám si jak kurva. Šukám s tebou, sama nevím proč a teď ještě oplzlej Loukota… je mi ze sebe na nic!“
Lubor ji políbil a pohladil po nahém rameni.
„Nech mě! Když s tebou přestanu spát, nebude důvod dávat řediteli, jenže tak to není. On mě drží v šachu, že jinak všechno rozmázne a jsme oba v hajzlu. To ti snad nemusím vysvětlovat v jakým!“ byla Marika zlomená a smutná. Už nevěděla, jak dál.

„Dobře… já… já… už tě nebudu… obtěžovat,“ soukal ze sebe Lubor. Přemýšlel sice ptákem a vzdát se takové kočky bylo proti přírodě, ale sám neviděl jinou možnost.
„Ale… tak… ještě… naposled,“ stiskl Marice něžně prso.
„Jo,“ Marika se pousmála a rukou zabloudila na tuhnoucí kolík.
Pohonila ho a pak se na ní Lubor převalil a začal šoustat v klasice. Roztáhla co nejvíce nohy, aby ho cítila hezky hluboko.
Lubor ji strojově projížděl, přitom se líbali a po určité době se vzepřel na pažích, zrychlil přírazy a sledoval komíhající se prsa, její rozkoší staženou tvář a pak… „Uhhhh,“ vypustil do ní semennou dávku. To už věděl, že bere antikoncepci.
„Takže to bylo naposledy,“ řekla pak Marika ve dveřích. „Uvidíme se na doučování, čau.“
„Čau… slečno učitelko,“ šoural se Lubor chodbou. Právě skončila jeho první láska.

***

„Tak vidíte, slečno kolegyně, jak jste poslušná,“ děl ředitel spokojeně. „Student Hnik se vrátil do svého průměru a ani já nebudu vás dále povolávat ke konzultacím. Dnešní bude poslední.“
A o pár chvil později Marika klečela na gauči s vyhrnutou sukní a staženými kalhotkami a ředitel do ní ve stoje zezadu mocně přirážel.
„Už… budu… seš… krásně… stažená… jooo… couro… mrcho… děvko,“ sípal v extázi.
Marika ho nechala. Jednak jí jeho ocas dělal dobře a ty výrazy? Ať si říká co chce, hlavně, když bude už mít pokoj. Od všech. A konečně si najde normálního přítele.

Ještě pár přírazů a bude plna ředitelova semene. Zahekala mu ukázkově v jakém je rauši, když vtom se ode dveří ozvalo.
„No, Emile?!“
Oba se zděšeně otočili a spatřili manželku pana ředitele, která neméně byla překvapena a zděšena.
Ředitel odskočil od Mariky a chvatně si začal natahovat kalhoty.
„Zdeni… to není, jak to vypadá,“ plácal blbosti, „já… já… všechno vysvětlím.“
„Vysvětlíš, ale mému právníkovi. Tím spolu končíme,“ pronesla paní ředitelová temně a práskla dveřmi.

Jak se později ukázalo, měl Loukota důvod se děsit. Dům, chalupa a další majetek byl vesměs psán na manželku, nebo jí patřil už před sňatkem, tak panu řediteli zbyla jen holá řiť.
Každopádně neměl už sebemenší chuť řešit poklesek Mariky se studentem a ještě ji sám píchat.

***

Marika opustila školu na vlastní žádost a s dobrým doporučením, takže brzy si našla místo, raději sto kilometrů daleko, ale bylo to i s garsonkou, tak proč ne?

Netrvalo dlouho a opět se spustila se studentem a později dokonce ještě s jedním ze stejné třídy. Než si ti dva mladíci to stihli vzájemně říct, navštívila se svou chorobnou sexuální závislostí odborníka.
Ukázalo se, že jde o problém jakési hormonální nerovnováhy, ovšem s možností ambulantního léčení formou injekcí a prášků.

A tak se stalo, že se Marika nakonec zamilovala do MUDr. Kněžíka, kterýžto byl třicetiletý, svobodný lékař–specialista a i jemu se pacientka zamlouvala…
První sex si odbyli ve svobodárně, kde díky „papírovým“ stěnám museli hodně tlumit prožívanou vášeň, později se scházeli u Mariky v garsonce.

***

„Láďooo… Božeee… oohh,“ zmítala se Marika opět ve vrcholu. Pokolikáté už? Láďa byl neukojitelný samec. Pořád mu stál a pořád mohl… I jinak byl hodný, vnímavý, pozorný, aktivní a hlavně se nebránil i myšlenkám na rodinu, co si mohla víc přát?
A tak není divu, že Luborovi jednou přišel email, kde stálo, že Marika Gombitová a Ladislav Kněžík oznamují uzavření manželství. Proč to Marika udělala, však zůstává nevysvětleno.