Motivace 03

Blížila se maturita a Tomáš žil v jakémsi permanentním stavu napětí, které ho pohánělo i vyčerpávalo současně. Každé ráno se probouzel s myšlenkami na nevlastní matku Sylvii, na její úsměv, na ten způsob, jakým se pohybovala po domě, jako by věděla, že ji sleduje.
Její tělo, pevné a vyzývavé, se mu vtisklo do paměti: ty křivky pod oblečením, které nosila schválně přiléhavé, aby ho dráždila. Věděl, že to dělá úmyslně. Kdykoli se míjeli na chodbě, lehce se o něj otřela bokem nebo ramenem, a ten krátký kontakt byl jako elektrický šok.
„Dobré ráno, Tome,“ zašeptala mu vždy do ucha a on jen přikývl ve snaze skrýt, jak se mu zrychluje dech.

Ve škole se soustředil jako nikdy předtím. Učitelé si toho všimli, jeho průměr se stabilizoval na čistou dvojku, a otec byl z toho nadšený.
„Konečně vidím, že v tobě něco je, synku,“ řekl mu jednou večer u večeře, zatímco si naléval sklenici vína. „Možná jsem na tebe byl příliš tvrdý, ale vidíš? Funguje to.“
Tomáš přikývl, ale jeho oči se mimoděk stočily k Sylvii, která seděla naproti němu. Měla na sobě volné tričko s hlubokým výstřihem, který odhaloval horní část jejích prsou, a pod stolem ucítil, jak její bosé chodidlo pomalu klouže po jeho lýtku nahoru. Byl to jen lehký dotek, ale stačil, aby mu proběhl mráz po zádech. Snažil se jíst dál, dělal jako by nic, ale v hlavě mu běžely strašidelné myšlenky: Co kdyby to otec vytušil? Co kdyby se dozvěděl o jeho skutečné motivaci?

Sylvie se usmála nevinně, jako by se nic nedělo.
„Ano, Tomáš se opravdu snaží. Jsem na něj hrdá. Maká na tom opravdu tvrdě“ řekla manželovi, ale její noha teď spočívala v Tomášově klíně a prsty mu bubnovala o ztvrdlý ohon napínající látku kalhot. Tomáš se zakousl do rtu, aby nezasténal. To dusno mezi nimi bylo téměř hmatatelné – tajné pohledy, letmé doteky, slova s dvojím významem.
Tomáš čekal na další úspěch, aby dostal kýžené pokračování jeho odměny, a to čekání ho zabíjelo. Večery trávil v pokoji, ležel na posteli a představoval si ji. Jaké by to bylo, kdyby přišla teď, klekla si před ním, vzala ho do pusy… Jeho ruka sjela dolů, ale zastavil se. Ne, musí si to zasloužit. Musí čekat.

***

Dny se vlekly. Ve škole dřel jako mezek a zlepšoval se. Každý večer, když otec usnul u televize, čekal na zaklepání na dveře, ale Sylvie přicházela jen občas – krátké návštěvy, aby ho políbila na rty, pohladila přes kalhoty a zašeptala: „Ještě ne, Tome. Musíš být trpělivý. Ukaž mi, že to myslíš vážně.“
Ta slova ho dráždila, nechávala ho v stavu neustálé touhy, kde každá myšlenka na ni končila vzrušením a musel si ulevit sám.

Pak přišla ta písemka z češtiny. Tomáš seděl v lavici, potil se nad textem, ale v hlavě měl jen ji, tu motivaci, která ho poháněla. Když dostal zpátky výsledky, srdce mu poskočilo: jednička. První jednička za celý rok.
Cestou domů si říkal, že tohle musí stačit. Otec byl na služební cestě, vrátí se až za tři dny. Dům byl prázdný, jen oni dva.
Když vešel dovnitř, našel Sylvii v obývacím pokoji, jak si čte knihu. Měla na sobě tenké tričko a legíny, které jí obepínaly zadek a stehna jako druhá kůže.
„Ahoj, Tome,“ pozdravila ho, aniž by zvedla oči, ale v jejím hlase byl ten podtón, který ho vždycky rozechvíval.
„Dostal jsem jedničku z češtiny,“ vyhrkl, ale snažil se znít nenuceně, ačkoliv hlas prozrazoval netrpělivost a potlačované vzrušení.

Sylvie odložila knihu velice pomalu, vstala a přistoupila k němu. Stála tak blízko, že cítil její vůni – směs parfému a tepla jejího těla.
„Opravdu? To je skvělé. Zasloužíš si… něco speciálního.“ Její prsty lehce přejely po jeho paži, nahoru k rameni. „Ale ne hned. Nejdřív se navečeříme. Musíme to oslavit pořádně, viď?“

Večeře byla čirým mučením. Seděli u stolu, jedli pomalu, mluvili o banálních věcech – o škole, o otcově cestě, o počasí. Ale pod stolem bylo všechno jinak. Její noha se vrátila, tentokrát odvážnější: klouzala po jeho stehně nahoru, prsty se lehce dotýkaly jeho rozkroku přes kalhoty. Tomáš se snažil soustředit na jídlo, ale vidlička mu klouzala v ruce.
„Co ti je, Tome? Vypadáš… napjatě,“ zeptala se Sylvie s nevinným úsměvem, zatímco její prsty ho lehce stiskly, cítíc, jak mu tvrdne.

„Nic… jen… jsem unavený,“ zalhal, ale jeho dech se zrychloval. Cítil teplo mezi nohama, touhu, která narůstala s každým dotekem. Sylvie se naklonila přes stůl, jako by chtěla dosáhnout pro pepř, a její prsa se lehce otřela o hranu stolu, výstřih se zvětšil. „Možná potřebuješ relaxovat. Po večeři… ti s tím pomohu.“
Vstala pomalu, protáhla se, takže se jí tričko napnulo přes prsa. „Pomoz mi s nádobím,“ řekla a odešla do kuchyně.
Tomáš ji následoval, srdce mu tlouklo jako o závod. V kuchyni se k němu náhle otočila, přitiskla ho zády k lince. Její tělo se dotýkalo jeho, prsa přitisknutá k jeho hrudi. „Teď jsme sami. Celou noc. Co ty na to?“ zašeptala, rty měla jen centimetry od těch jeho, cítil horký dech na své kůži.
„Jo… prosím, Sylvie,“ vydechl Tomáš a ruce se mu chvěly.

Políbila ho pomalu, nejdřív lehce, jen se dotýkala rty, pak prudčeji. Rukama mu sjela pod tričko, hladila ho po břiše a začala mu rozepínat opasek. „Ukážu ti, co sis zasloužil za tu jedničku.“ Vzala ho za ruku a odvedla do své ložnice – do té zakázané postele, kde spala s otcem. Samotný fakt, že jsou tam, zesílil to dusno, které viselo ve vzduchu jako těžký parfém.

Posadila ho na postel, klekla si před ním pomalu, oči upřené do jeho. „Řekni mi, Tome, co sis představoval ty dlouhé večery, když ses učil. Co chceš, abych ti udělala?“
„Chci… aby sis ho vzala do pusy, jak jsi slíbila. Prosím,“ přiznal, hlas se mu lámal touhou.

Sylvie se usmála, ten sexy úsměv, který ho vždycky dostával. „Dobře. Ale nejdřív si mě na to připrav.“
Vzala mu ruku a položila ji na své prso přes tričko. Cítil teplo a tvrdou bradavku pod látkou. Hladil ji pomalu, lehce stiskl, a Sylvie tiše zavzdychala, oči přivřené, ústa pootevřená. „Ano, takhle… teď mi sundej tričko. Pomalu.“
Poslechl a obnažil jí prsa – plná, pevná, bradavky vztyčené jako pozvání. Naklonila se, líbala ho na krku, na klíční kost, zatímco on je hladil, olizoval lehce, ochutnával její kůži.

Pak se sklonila níž, stáhla mu pozvolna kalhoty a trenky, jako by si vychutnávala každý okamžik. Jeho úd byl už tvrdý, pulzující touhou.
„Takhle sis to přál? Tohle tě pohánělo? Tohle byla ta motivace?“ zašeptala a dýchla mu horký dech na obnažený lesknoucí se žalud. Lehce ho olízla, jen letmo jazykem po délce, a Tomáš zasténal, ruce sevřené v pěst. „Prosím… víc, Sylvie.“
„Trpělivost, chlapče. Musíš si to vychutnat.“ Vzala ho do ruky a pomalu mu jej honila. Pak ho vzala do pusy – nejdřív jen rty obepnula špičku, jazykem kroužila kolem dokola. Velmi pozvolna, až mučivě pomalu jej sála. Tomáš se držel okraje postele a ze všech sil se snažil nevystříknout hned.
„Sylvie… to je… bože, úžasné,“ vydechl a prsty zapletl do jejích vlasů.

Vytáhla ho ven, podívala se na něj s lesklýma očima. „Líbí se ti to? Představ si, co přijde po maturitě. Celé moje tělo… bude jen tvoje. Budeš si s ním moct dělat, co chceš.“
K Tomášově obrovskému zklamání nepokračovala v kouření, ale začala mu jej honit. Vždy, když už se blížil do finiše přestala a pak znovu začala. Takhle to trvalo dlouhé minuty, dokud neměl Tomáš koule naplněné k prasknutí. Žadonil, aby se už mohl udělat, což mu konečně splnila.

„Udělej se mi na kozy, miř jenom na ně, nikam jinam, přikázala,“ a nechala Tomáše, aby se v cílové rovince dodělal sám. Explodoval a v několika cákancích jí pomaloval kozy semenem.
Sylvie se usmála: „To byla tvoje druhá odměna. Teď běž spát. A zítra se uč dál. Blíží se maturita – a s ní hlavní cena.“