Nečekané zbohatnutí 02

Čas od času se v domě objevoval podivný muž. Přijel na koni, byl dobře oblečen, ale šlechtic to nebyl. Paní s ním mluvila vždy jen o samotě a dokonce i jídlo mu donesla z kuchyně osobně. Muž s večerem vždycky odjel a nikdy nezůstával na noc.

Marta o něm nevěděla nic. Jen jednou s ní prý zažertoval, zda nechce být hradní paní, ale paní ho hned okřikla, ať jí nebalamutí čeleď. Ten muž byl jedním z mála tajemství paní Damily, která jinak žila trochu nudným jednotvárným životem bohaté vdovy.
S Kryštofem v loži poněkud ožila, ale jejich vztah nešlo posunout, že by si spolu vyšli na rynek a podobně. Stále to byl její podomek. Mohl paní doprovázet, to ano, ale jako služebník, nikoli partner.

Přesto se občas stávalo, že pokud se odněkud vracela za večerního temna a Kryštof na ni čekal s lucernou, někde v temném koutě křivolakých bočních uliček ji náhle přitiskl ke zdi, vyhrnul šaty, pozvedl za stehno a vestoje ji drsně osouložil jako sprostou děvku.
Ač se to zdá nepohodlné a hříšné, Damila pod dojmem své bezbrannosti a odevzdanosti, vždy spolehlivě vyvrcholila. Pochopitelně pokud se jí zmocnil ten správný muž. Po znásilnění nějakým náhodným pobudou netoužila. Většinou jí Kryštof musel svoji mužnost prokázat ještě jednou doma, jak byla roztoužená.

***

Přešlo několik let. Kryštof byl se svým novým životním údělem spokojen a záblesky vzpomínek na manželku Dorotu se stále více prodlužovaly. Věděl, že se jí neozval, že vůbec žije a vlastně, že by se třeba mohl vrátit… Ne, život chudého chalupníka ho nelákal, zato život podomka se dvěma milostnicemi v loži se mu zamlouval víc. Jen kdyby ho Marta stále neuháněla, aby si ji vzal. O jeho minulém životě totiž neměla ani potuchy.

Pro Kryštofa bylo navíc stále těžší tajit svůj vztah s paní Damilou, až se jí jednou svěřil a ta ho za přítomnosti Marty ustanovila svým důvěrníkem a v domě mu vyhradila samostatnou komoru v podstřeší.
„Budeš dál vykonávat svoji práci, ale navíc tě jmenuji správcem majetku. Hodlám totiž učinit jisté kroky a k tomu potřebuji spolehlivého služebníka. Od zítřka budeš docházet k otci Alfonsovi, jenž tě naučí číst a psát,“ řekla a nenápadně na něj přitom mrkla.

Marta ve své prosté mysli v tom neshledala žádný úskok a věřila, že i nadále ji Kryštof bude navštěvovat v její komůrce.
Až časem pochopila, že jmenování Kryštofa důvěrníkem znamená něco víc, než bylo řečeno. Sedával s paní často v jídelně, povídali si a ji nikdy nepřizvali. Také jeho milostné návštěvy u ní řídly. Neměl čas, nebo ho potřebovala paní… stále měl nějaké výmluvy.

Že s Damilou i spí, poznala při praní, kdy její prádlo bylo naškrobené mužským séměm se stopami jejích milostných šťáv. Milenci již si nedávali tolik pozor a provozovali hrátky zcela volně. Marta pokorně mlčela a byla Kryštofovi vděčná, že ji neopomínal alespoň občas navštívit a ulevit jí z jejího chtíče a nadrženosti. Bylo ji jasné, že paní má přednost, ona je jen služka.

***

Za dva roky později, o květné neděli měla paní Damila záchvat.
„Colpo apoplettico,“ řekl ranhojič učeně, aniž by pochopili význam slov. Žena se však po jeho návštěvě cítila lépe, měla nařízený klid a časem prý bude zase v pořádku, jen se musí více šetřit.

Kryštof se teď v loži více věnoval Martě, neboť Damila sama styk odmítala, ale časem na to dostala chuť, a tak Kryštof zase skončil v její komnatě.
Oba se vzájemně laskali v klínech. Přišli na to, že na sobě mohou ležet obráceně a užívat si jeden druhého naráz. Damila velkou pozornost věnovala kouření a hrála s jeho nástrojem opravdu mistrovské kousky, protože věděla, jak to muži milují… no a sama o nic nepřišla, neboť Kryštof zase zbožňoval její šťávy a lízání klína jako takové. Už znal místa, kde Damila reagovala na dráždění s největší rozkoší a na ně se zaměřoval. Stejné to bylo i u Marty, ale ta jemu na oplátku úd nesála. Neuměla a odmítala to.

Po vystříkání semene Damila pokračovala v sání, aby ho připravila na pokračování a pak se dočkala zásunu v některé z poloh, které měla ráda. Třeba vkleče zezadu. Opět cítila nadvládu muže, jak ji drží v pase, naráží na svůj tvrdý kůl a ona ho vnímá tak hluboko a přitom je to tak slastné… a ty jeho dlaně drtící jí visící prsa! Další příliv slasti.
„Ach… ach… již… cítím ano… uvolni se do mě… anooo!“ řičela rozkoší, když ji zachvátilo vyvrcholení a chvíli na to trhavé vyměšování semene. Byla to nebeská rozkoš.

Pak ji ale přepadla bolest na hrudi, že jen nehnutě ležela, než zabral léčivý lektvar z bylin, jež jí doporučil Ignác, ranhojič a lékárník v jedné osobě.
„Odpusť, že jsem zkazila tak nádhernou noc,“ řekla Damila tiše. „Prosím, přiviň se ke mě. Chci cítit tvou blízkost,“ a Kryštof ji vyslyšel.

***

Damila jen sama věděla, jak na tom je se zdravím a rozhodla se uspořádat majetkové věci dřív, než bude pozdě. Děti neměla a vše dát na odúmrť králi se jí nechtělo. Zas tak panovníka nemilovala. Ctila ho, ale to bylo tak všechno.
„Zítra pojedeme spolu na místo, které ti zatím bylo zapovězeno,“ řekla Kryštofovi a Martě přikázala uchystat jim jídlo na cestu.

Najatý kočár je vezl pro Kryštofa neznámou krajinou a aby se nenudili, v kočáře se miliskovali, Damila mu vykouřila ocas a sama byla následně tvrdě vymrdána s vyhrnutou suknicí a měla co dělat tlumit zvuky prožívané slasti, aby je neslyšel kočí na kozlíku.
„Jsi hrozný,“ naoko se Damila čertila, ale byla plna štěstí z prožité rozkoše a usmívala se. A tak jim cesta uběhla poměrně rychle.

Kryštof vyhlédl ven a zíral na výstavný dvorec, kde řada staveb byla z kamene, a to včetně hradeb! Mnohde je neměly ani hrady předních velmožů a musely si vystačit s dřevěnou palisádou… a tady? Nevídané!
„To je moje tajemství ukryté před okolním světem. Dvorec Černý les,“ řekla Damila pyšně.

Než vystoupila, stál už na dvoře sešikován zástup služebnictva v čele s tajemným mužem, který ji čas od času navštěvoval ve městě a z něhož se vyklubal správce dvorce Jindřich Stéblo ze Stvolu. Vedle stála jeho baculatá žena Johana, stejně baculatá dcera Oldřiška a další nejbližší služebníci. Děvečky a čeledíni se paní poklonit nepřišli. Měli dost své práce.

„Jaká čest, vzácná paní, že jste se rozhodla nás navštívit,“ drmolil správce úslužně.
„Kryštof Hrozen ze Šatova,“ představila Damila Kryštofa a všichni se mu zdvořile uklonili. Správce ho neznal, zahlédl ho jen párkrát a Kryštof nyní vypadal jak šlechtic.

***

Později ve velkém sále je obsluhovala samotná Johana s Oldřiškou, která zvlášť kolem Kryštofa se točila, nenápadně se o něj třela a dávala mu najevo, že pokud bude mít večer zájem o jisté služby, nebude proti.
Damile to neušlo a musela se pousmát. Věděla sice, že budou spát odděleně, ale že by Kryštof hned využil půvabů správcovy dcery, se jí nezdálo. Milování měl až nad hlavu.

Pak už se se správcem věnovala chodu hospodářství a Kryštof vyrazil na prohlídku dvorce. Než dvorec připadalo mu to jako malý hrad. Tolik čeledě a zvířat uživit, k tomu muselo patřil velké panství. Správcův pomocník Michal mu to vysvětlil.
„Panství vlastnil urozený manžel naší paní a daroval jí ho k desátému výročí jejich svatby. Ke dvorci patři dostatečné plochy polností a luk, několik rybníků a řada vesnic, které odvádějí pravidelně desátek. Hospodářství prosperuje, vidíte sám a vzácná paní vše nechává na správci, který těmto věcem rozumí a ten paní čtvrtletně odvádí zisk.“

Zahnuli za roh, kde u čeledníku k nim stála zády ohnutá děvečka s vykasanou suknicí a zezadu do ní rytmicky přirážel bílý zadek čeledína.
„A takto se tu čeleď baví,“ řekl Michal jakoby omluvně.
„Aspoň nějaké potěšení v jejich těžkém životě,“ odvětil Kryštof a Michal se na něj s údivem podíval. Ještě neviděl urozeného muže, jenž by chápal trudný život poddaných.

Rychle poodešli stranou a zamířili do pivovaru, kde dostali žejdlík čerstvě uvařené várky. Pivo bylo silné a chutné.
„Pivo prodáváme i do kláštera. Kam se hrabe ten jejich patok. Mniši na Hradišti se snaží, ale jejich sládek je víc pijan a vůbec… Klášterní pivovar u Mnichova Hradiště, tak mu říkáme, prostě nestojí za nic. I krčmáři v okolí kupují více u nás, než tam. Vaření piva je jedním z velkých příjmů dvorce. Čeleď má nárok na vědro týdně,“ řekl Michal a s mlasknutím dopil džbánek.

Kryštof ještě viděl chlévy, maštal, stodolu a seník a byl již čas k večeři, když se vrátil do domu.
„Á… tady jsi,“ uvítala ho Damila. „Tak jak jsi spokojen s prohlídkou?“
„Pěkně je to tu zařízené,“ souhlasil Kryštof.
„I já jsem spokojena s účty, jenž mi Jindřich předložil,“ kývala hlavou Damila. „Bude čas na oslavu. Přineste to nejlepší víno.“

***

Večer se Damila opila tak, že ji do lože museli doslova odnést. Ujala se toho Johana s manželem, zatímco Oldřiška zůstala v sále a upřeně se dívala na Kryštofa. Byla to jasná výzva. Má nebo nemá ji odmítnout? Kryštof nepochytil panské manýry a nevěděl, co je správné.
„Soudím, že mi chceš ukázal cestu ke komnatě?“ optal se dívky, která přitakala.
„Ano, pane… jsem vám k službám.“
Když stanuli v komnatě, dívka zastrčila do dveří závoru a začala si rozvazovat tkanici suknice. Kryštof jen nasucho polkl.

Když před ním stanula nahá, bez rozpaků mu poskytla pohled na pro muže lákavé části těla.
Jelikož se k ničemu neměl, zeptala se přímo: „Vy mě nechcete?“
„Ne, ne… totiž ano… jsem zaskočen tvou přímostí… ulehni… zde,“ zablekotal Kryštof a stahoval si halenu i nohavice a nahý k ní vklouzl.
Dívka se k němu okamžitě přimkla a žhavými rty začala líbat.
Rukou nahmatal její prsa, veliké a měkké, velký zadek, objemný ale pevný…

Ale i milování s boubelkou mělo své kouzlo. Dívka ovládala téměř vše, jak muže uspokojit a na sebe příliš nemyslela. Ochotně se mu nastavovala ve všech pozicích, které chtěl a vše dokončil zezadu, kdy pleskavě přirážel o její masitý zadek, cítil horkost jejího lůna a posléze se do něj i vysemenil. Dívka mu pak poděkovala, přijala dva denáry z váčku, jímž ho Damila prozíravě vybavila společně se šaty a s úklonou ho opustila.
Unavený Kryštof okamžitě usnul a spal jak nemluvně až do rána.

***

„Vidím, že ti zdejší vzduch prospívá,“ uvítala ho Damila v jídelně.
Sama už byla po jídle, na den s ním měla velkolepé plány. Chystala ho seznámit s chodem hospodářství. Nevěděla, že je původem sedlák a chalupník. Pro něj to byla snadná věc, jak ji záhy přesvědčil a proto se s ním pak uzavřela v komnatě, aby ji potěšil na těle.
Pomiloval ji rázně, jak byl už zvyklý, k její plné spokojenosti a teprve nyní se dozvěděl účel návštěvy. Celý dvorec měl po její smrti zdědit.
„Musím o tom učinit jisté právní úkony v listinách, ale peníze zařídí vše,“ řekla klidným tónem a Kryštof ji v záchvatu překvapení a radosti pomiloval podruhé. Tentokrát důkladně s drsnějším přístupem, až se Damila zalykala rozkoší skoro až do lehkého bezvědomí.

***

Kancelárius a právník Montana Di Feratto byl sice italského původu, ale v Čechách žil již dlouho a urozené paní von Schwarzwald vyšel ve všem vstříc.
Za patřičný obnos se z chudého chalupníka Kryštofa stal rytíř Kryštof Hrozen ze Šatova s patřičně vyhotoveným rodokmenem a všemi potřebnými listinami dokládající jeho urozený původ. Jednu věc se ovšem Kryštof nedozvěděl. Že paní Damila neplatila za jeho urozenost jenom penězi. I právník je muž a když před ním stojí krásná zralá žena… učinil ji nabídku a Damila ochotně splatila dluh svým tělem. Montana byl zkušeným milovníkem, uspokojila jeho i sebe a ušetřila hotovost. Peněz sice měla dost, ale rozkutálet je nebylo těžké.

***

Čas zvolna plynul a zdravotní obtíže Damily narůstaly a poslední srdeční záchvat již nepřežila. Zemřela pokojně v noci, naplněná láskou (i semenem) svého milence a dalo se říci, že za sebou měla krásný život. Podzim života zcela jistě.

U slovutného Montany Di Feratta čtený testament zněl tak, že dům s veškerým vybavením získává služebná Marta za věrnost a oddanost a Kryštof Hrozen ze Šatova je zapsán jako majitel dvorce Černý les a celého panství. Majetek budiž ale rozdělen jen když Kryštof a Marta nebudou spolu žít a hříšně se stýkat, jak tomu bylo doposud. Dvacet kop denárů budiž předáno kostelu u sv. Bartoloměje za odpuštění, že hříchu nebylo dostatečně zabráněno. Městská rada utřela nos (což později přinutilo Martu dům prodat a z města zmizet) a i panovník přišel zkrátka. Odúmrť se nekonala.

V den kdy se životní cesty Marty a Kryštofa měly navěky rozejít, uchystala Marta slavností jídlo a vše zakončily v loži. Bylo to jejich poslední milování.
Líbali se dlouho, pak se Kryštof věnoval jejím prsům, jako ona jeho tělu, kde mu na různých místech vtiskávala polibky a nakonec nastalo vniknutí a přírazy pomalé a dlouhé…
Při poloze zezadu Marta slastně vrněla při rytmických pohybech, že nějak nezaregistrovala roztažení půlek a dotyky prstů na zadním otvoru. A pak to přišlo!
Vysunutí ocasu a tlak žaludu na svěrač byl prudký a silný. Sotva se zabořil dovnitř, Marta vykřikla překvapením a bolestí. Tohle Ne!
„Ne… nesmíš… Svatá panno, oroduj za mě!“ křičela a zmítala se, ale Kryštof ji držel v pevném sevření a kousek za kouskem jí zasouval ocas do zadku.
Bolelo to náramně, ale Marta mu byla vydána všanc, a tak začala brečet a doufala, že ho tak obměkčí.

„Francouzské ženy to prý mají rády,“ funěl Kryštof a dosáhl svého a ocas měl až po kořen zaražený v její zadnici. Sevření bylo silné a slastné. Pro něj.
Marta zažívala pocit pokoření, studu a bolesti, jež ale pomalu odeznívala. Nezvyklý a divný pocit čehosi v zadku ale přetrvával.
Když Kryštof začal přirážet, začala zase sténat, ale už to nebylo tak bolestivé. Možná nepříjemné, ale rozhodně ne slastné. Výron semene do střev ji naplnil radostí, že je konec, což se ukázalo pravdou a když z ní ocas vyjel, nastala nepopsatelná úleva.

Milování tak skončilo rozpačitě a Marta byla ráda, že to Kryštof nezkoušel dříve, protože tohle už nikdy nechtěla zažít. Pokud se někdy vdá, tak nějaké sání údu a vnikání do zadku… na to bude musel manžel zapomenout.

***

Život ve dvorci se příchodem nového majitele nezměnil. Kryštof rozuměl hospodářství, ale stejně vše ponechal na správci, s nímž jen konzultoval své představy a plány do budoucna.
Konečně se mohl usadit a… oženit? Vždyť ženatý byl. To však nikdo nevěděl a Oldřiška mu stále lezla do postele s představou, že ji jednou opustí jako manželka urozeného rytíře. Kryštof si však uvědomil, co všechno své Dorotě dluží. Osm let života v nevědomosti zda je živ a zdráv. A čeká ho ještě vůbec? Život plyne rychle a osm let je dlouhá doba.
Jednoho dne nasedl na koně a vyrazil k bývalému domovu.

***

Chalupa zvenčí vypadala o dost hůře, než když ji opouštěl. Bylo vidět, že tu chybí mužská ruka. Došková střecha zoufale volala po obnově, jílové spáry mezi kmeny roubenky byly též vypadané a i vnitřek byl takový neútulný. Dorota doma nebyla, ale bylo vidět, že tu kdosi žije.
Zeleninová zahrádka za domem byla upravená, pruh pole vedle byl ale zarostlý plevelem.
Sedl si ke stolu a čekal.

***

Dorota žila napůl na faře a napůl doma. Skoro půl roku poté, co zemřel farář Bartůněk, sem církev konečně dosadila nového kněze. Nový farář Eusebius byl poměrně mladý, přátelský a jak se Dorota přesvědčila hned druhý den, ani jemu celibát nic neříkal. Na rozdíl od svého předchůdce se k ní ale choval povýšeně a vzal si ji jako věc potřeby po své uspokojení. Osouložil ji přímo na stole, hned po jídle, a tak se to dělo skoro obden, týden co týden, měsíc co měsíc, rok za rokem. Dorota si zvykla, jen na faře nebydlela nastálo, ale střídala to s chalupou.

***

Dnes se vracela domů a zaskočil ji kůň uvázaný u plotu a mihotavý plamínek svíce v sednici.
Neohroženě vstoupila dovnitř a proti ní se postavil muž v kožené kazajce a s mečem u pasu.
„Kdo jste, urozený pane?“ zeptala se rázně.
„Hledám jistou ženu a nevím, zda tu jsem správně,“ řekl Kryštof změněným hlasem. Svoji ženu poznal hned.
„Znáte jméno?“
„Jistě. Jsem Kryštof Hrozen ze Šatova a hledám ctěnou Dorotu z Vinice,“ odvětil a tentokrát hlas neměnil.

„Kryš…to… fe? Jsi to ty?“ slabikovala Dorota nedůvěřivě i když si byla víceméně jistá.
„Vím. Je to už osm let, ale nezapomněl jsem na tebe a vrátil jsem se,“ řekl Kryštof a Dorota omdlela.

***

Když přišla k sobě, ležela v posteli a Kryštof jí měnil obklady na čele. Příjemně to chladilo.
„Tak ty ses vrátil?“ špitla. „Nečekala jsem… že se ještě potkáme…“
„Pššš… mám ti toho tolik co říct. Jen nevím, jak začít… asi tím zabitím,“ dumal.
„Amálii jsi nezabil,“ zavrtěla Dorota hlavou. „Probrala se, když jsem ji šla zakopat, ale nikoho neudala. Mám pocit, že zapomněla, co se jí to vlastně u vody stalo… asi jak jsi ji škrtil…“
Kryštof tak zjistil, že jeho útěk byl vlastně zbytečný, ale pokračoval ve vyprávění a vzal to od svého nástupu k paní Damile von Schwarzwald.

Dorota ho pozorně poslouchala a když se dozvěděla, že Kryštof je nyní bohatým šlechticem, v duchu se ulekla, jestli je stále jeho ženou, nebo ji jako neurozenou zavrhne…
„Ta žena se ti jistě neodvděčila jen tak,“ řekla naoko přísně. Bylo ji jasné, jaké služby jí Kryštof prokazoval. V tom nebyla naivní.
„Nebudeme už o tom mluvit, jako spíše o naší společné budoucnosti. Odejdeme na náš dvorec… jsi snad stále moje žena, nebo ne?“ usmál se Kryštof.
„Ano, ano, chyběls mi…“ objala ho kolem krku a začali se líbat.

Kryštof se pak přemístil do jejího klína, na což reagovala zprvu odmítavě, ale nakonec začala slastně vzdychat a zcela se mu poddala. Takovou slast ještě nezažila….
„Oách… Kryštofeee… Bože..ano, anoooooo,“ zněly výkřiky vášně a náhle jako by jí projel blesk nepopsatelné rozkoše i pocit pomočení… to z lůna ji vytryskl silný proud šťáv a překvapil laskajícího Kryštofa. Tolik šťávy v několika silných výronech nikdy nezažil. Ani u Damily, Marty, ani Oldřišky.

„Promiň,“ špitla Dorota, ale Kryštof, celý mokrý ve tváři ji ujistil, že je to v pořádku a chvíli již přirážel tvrdým ocasem do čvachtající pochvy, aby i on se posléze uspokojil slastným vyvrcholením.

Milovali se dlouho, jako by se po letech nemohli sebe vzájemně nabažit. O požádání uspokojení ústy se Dorota sice snažila konat, jak jí radil, ale moc jí to nešlo a Kryštof jen mohl doufat, že vše se časem zlepší. A o vniknutí do zadku se ani nepokoušel…

***

Příchod nové paní obyvatelstvo dvorce přijalo kladně, zvláště, když se ukázalo, že práci rozumí a ani se jí nevyhýbá. Jinak byla urozenou paní Dorotou a svůj sprostý původ musela přísně tajit.

Tuto skutečnost však těžce nesla Oldřiška i celá správcova rodina, a tak se s Jindřichem Stéblem ze Stvolu musel Kryštof rozloučit. Nevraživost Oldřišky vůči své paní již byla nesnesitelná, neslušná a urážlivá. Jindřich ze Stvolu, jako urozený muž, se snažil všemožně se dozvědět o paní Dorotě užitečné informace, ale neuspěl. Paní Dorota z Vinice tu prostě byla, je a bude.

***

Co manžele trápilo, bylo neobtěžkání Doroty, jenže Kryštof si uvědomoval, že sám rozdával sémě mnoha ženám a nikdy z toho nic nebylo. V čeledníku si proto vybral dívku, která již měla dvě děti a s tou pravidelně souložil, aby si ověřil svoji potenci.
Barbora byla dívka prostá, trochu i šilhala, ale byla poslušná a v loži šikovná. I ona ovládala sání údu ústy a byla pánovi všemožně svolná a nápomocná, ale ani k jejímu obtěžkání nedošlo. Kryštof byl kapoun.

***

Manželství zůstalo bezdětné a smrtí Kryštofa rod Hroznů ze Šatova vymřel po meči. Jelikož šlo o rod smýšlený a genealogicky nedoložitelný, v soupisu šlechtických rodů Země České a Markrabství Moravského ho nenajdete.

Ani dvorec Černý les již neexistuje. Zanikl za husitských válek, kdy jako opěrný bod katolické šlechty v kraji byl dobyt oddílem Jana Palice z Břečtejna. Oproti jiným dobytým sídlům se zdejším obyvatelům nic nestalo a byli propuštěni, avšak dvorec sám byl důsledně vypleněn a vypálen tak, aby již nikdy nebyl obydlen. Dnes se na jeho místě nachází vzrostlý les s příznačným názvem Černoles.