Eliška. Moje sekre… osobní asistentka.
Už dlouho mě vzrušovala. Taky jsem s ní dost nestydatě flirtoval. Sdíleli jsme spolu spoustu narážek a dvojsmyslů. Byl to vždy jen neškodný vtip. Ale věděl jsem, že je přitažlivá, věděl jsem, že má zájem, a věděl jsem, že i já mám zájem.
Ne že bych toho rána šel do práce s úmyslem ji ošukat. Nebylo to tak vypočítavé. Ale byl jsem nadržený. Připadal jsem si jako puberťák. Potřeboval jsem šukat. Několikrát jsem se ten víkend pokoušel iniciovat sex s Johanou, ale neměla náladu. Na tomto místě bych měl říct, že můj milostný život s manželkou byl vždycky v pořádku. Ale už jsme byli manželé dvacet let. Byli jsme ve středním, nebo už možná středně vyšším věku. Měli jsme tři děti. Bez ohledu na to, jak intenzivní nebo vzrušující může být váš sexuální život, čas si nakonec vybere svou daň. A to se stalo i u nás.
Než jsem se vydal do kanceláře, stihl jsem sníst kousek toastu. Když jsem dorazil, Eliška už tam byla, seděla ve své malé kóji hned vedle mé kanceláře. Vzhlédla ke mně a usmála se na mě tím svým sexy úsměvem. Na chvíli jsem se zastavil a pak jsem vešel dovnitř.
Asi hodinu jsem prostě nic nedělal. Seděl jsem tam a přemýšlel sám pro sebe. Byl jsem tak kurevsky nadržený. Potřeboval jsem cítit dotek hebkého ženského těla. Potřeboval jsem se ztratit v tělesné extázi. Víc než cokoli jiného jsem potřeboval zabořit svého ptáka do mnoha muži promrdané kundy své dcery. Proto jsem musel improvizovat.
Zvedl jsem sluchátko svého stolního telefonu a stiskl tlačítko pro Elišku. Několikrát to zazvonilo a pak to zvedla.
„Pane Březovský?
„Můžete na chvilku, Eliško?“
„Jistě.“
O chvíli později se objevila ve dveřích. Podíval jsem se na ni a myslím, že už tehdy vycítila, že je něco jinak.
„Pane Březovský? Co…“ odmlčela se a ve tváři měla tázavý výraz.
„Zamkněte dveře a zatáhněte žaluzie,“ řekl jsem velmi důrazným tónem.
„Cože?
„Zamknněte. Dveře. A. Zatáhněte. Žaluzie,“ zopakoval jsem to slovo od slova.
Chvíli se na mě dívala a pak se podívala ven z místnosti. Pak se na mě podívala znovu. Otočil jsem se k ní a podíval se na svůj rozkrok, v němž se mi vydouvala viditelná boule. Ona udělala totéž. Byl jsem tvrdý jako skála.
Na vteřinu se odmlčela. Pak se jí na tváři objevil oplzlý úsměv.
„Jste si jistý?“ zeptala se mě.
„Ano, jsem si jistý,“ odpověděl jsem.
„No, už bylo sakra na čase,“ řekla.
Otočila se, zamkla dveře, zatáhla žaluzie a přešla na mou stranu stolu.
Měla na sobě přiléhavé šaty, které jí byly možná o číslo nebo dvě menší, vpředu zapnuté na knoflíky. Eliška vždycky nosila šaty, které jí byly o něco menší. Byl to pro ni nejlepší způsob, jak předvést svou kyprou postavu. Měla nebezpečně blízko k tomu, aby byla baculatá, ale ona to nosila s takovou jistotou a rozmachem, že na tom vlastně nezáleželo. Eliška věděla, že je sexy, a proboha, ona byla sexy.
Klesla přede mnou na kolena a dlaní se mi otřela o přední část kalhot a stiskla mi ztopořený penis.
„Co tak najednou?“ zeptala se, „Vždyť jsem už dlouho dávala jasné signály.“
„Lepší pozdě než nikdy, myslím.“
Naklonila se dopředu, chytila mě za zip u poklopce a přitáhla si ho k sobě. Začal jsem si rozepínat pásek. O pár vteřin později mi stáhla boxerky a před ní vyskočil můj plně vztyčený penis.
„Ježíši! „Tak na tohle se vyplatilo čekat,“ vykřikla.
Nechci se chlubit, ale náhodou mám velký péro.
Chvíli si ho převalovala v dlani a jen tak si ho prohlížela. Podívala se na mě a zašklebila se. Pak ho stiskla a já zasténal.
„Mohla jsem si s tím užít tolik zábavy už několik měsíců, a vy mi to tajíte?
„Teď je to všechno tvoje, ty malá děvko.“
„Ale pane Březovský, co si myslíte, že jsem za holku?“ řekla a stále mi tiskla ptáka v ruce.
„Myslím, že přesně vím, co jsi. Teď se dej do práce. Méně mluvení, více kouření. Nemám na to celý den.“
„Ano, pane Březovský,“ a s tím se naklonila dopředu a poprvé mi olízla péro.
Začala u kořene, jazykem se přitiskla na mé tlusté, horké maso a klouzala nahoru, až dosáhla na hlavičku mého ptáka. Obkroužila jazykem špičku, dráždila můj tak citlivý žalud a pak ho obtočila rty. Mocně sála a já sebou v křesle trhl. Pustila ho a začala ho lízat dál.
Okamžitě jsem poznal, že Eliška je zkušená kuřačka. Možná byla prostě přirozený talent? Ale měl jsem silné podezření, že se své dovednosti naučila díky dobře odžitým zkušenostem. Měla za sebou dlouhé hodiny na kolenou a očividně hltala ptáky už hodně, hodně dlouho. Já jsem byl jen nejnovějším, nejšťastnějším příjemcem její velkorysosti.
Věděla, co má se svými ústy dělat. Střídavě sála a lízala, přičemž mě trochu kousala, abych se udržel v pozoru. Věděla, co má dělat i s rukama. Honila mi ho, zatímco mi sála hlavičku. Pak mě hladila po koulích, když mi ho hluboce kouřila. Pokud měla dávicí reflex, snažila se ho co nejlépe skrýt. Po mém péru kanuly sliny, z úst jí jich vytékaly litry, když se občas zastavila a zalapala po dechu.
Měl jsem na kahánku a pravděpodobně bych se brzy udělal. Nebránil jsem se myšlence, že jí vystříknu do krku. Jsem si jistý, že Eliška byla typ holky, která „polyká, ne plive“, ale já se chtěl udělat do kundy, ne do pusy.
Odstrčil jsem ji dozadu a odhalil její rozcuchaný obličej. Rtěnku měla rozmazanou, oční linky taky.
„Sundej si kalhotky a lehni si na stůl,“ nařídil jsem jí.
„Ano, pane,“ odpověděla.
Poněkud nejistě se vyškrábala na nohy. Vyhrnula si sukni, stáhla kalhotky a opatrně z nich vystoupila. Pak se otočila, nahnula se přes stůl a vyhrnula si sukni kolem pasu. Měla velký zadek. Opravdu velký zadek. Tlustý a šťavnatý, dva kopečky bohatého, krémového masa, které se při pohybu pohupovaly.
Měl jsem sto chutí zabořit do toho zadku obličej, ale teď jsem do ní chtěl strčit svého ptáka. Nejdřív do kundy, pak možná do zadku.
Vstal jsem a chvíli jsem ji hladil po půlkách. Pak jsem zvedl ruku a jednu z nich plácl a kochal se tím, jak se třese, jak se maso vlní. Uchopil jsem ptáka a přiložil ho k její lesklé škvíře.
Ale počkat, napadlo mě náhle.
„Nemám u sebe žádné šprcky,“ hlesl jsem.
Ohlédla se přes rameno a ve tváři měla posměšný výraz.
„S tím si nedělejte starosti. Jsem velká holka a beru prášky. Prostě do mě strčte toho svýho ptáka, pane Březovský, jak jsme si to oba už dlouho, dlouho přáli.“
„Pořád mi budeš říkat pane Březovský? I když tě šukám?“
„Chceš, abych ti říkala Marku?“
„Ne,“ řekl jsem, když jsem do ní zasunul špičku svého ptáka. „Chci, abys mi říkala tati!“ A s tím jsem do ní vrazil celou svou délku až po kořen.
Zalapala po dechu, když ji můj starý tlustý čurák nabodl. Její půlky se znovu zavlnily, jak jsem ji mrdal. Chytil jsem ji za boky a tlačil dopředu a dozadu. Byla těsná a vlhká, s každým přírazem přijímala celou mou délku.
Stůl se při mrdání pohupoval sem a tam, propisky a kancelářské sponky padaly na podlahu. Začala skučet a sténat, když jsem do ní bušil. Naklonil jsem se k ní, přitiskl se na ni a zašeptal jí do ucha.
„Tohle jsi celou tu dobu chtěla, ty malá špinavá děvko?“
„Ano, bože, ano. Už tak dlouho jsem chtěla mít v sobě tvého ptáka.“
„Balila jsi mě ode dne, kdy jsi poprvé prošla dveřmi. Věděla jsi, že jsem ženatý muž, a stejně ti to bylo jedno.“
„Ano, ano, bylo mi to jedno. Chtěla jsem tě od prvního dne. Vykouřila bych ti ho, hned jak jsem tě poprvé potkala. Mohl jsi mě ošukat, kdykoli se ti zachtělo.“
„A teď?“
„Jsem celá tvoje. Můžeš mě mít, kdykoli budeš chtít. Na začátku každého dne ti vysaju koule. Odteď ti patří moje kunda.“
„A tenhle zadek?“ řekl jsem a podruhé jsem ji plácl přes jednu z jejích masitých půlek a zanechal za sebou červený otisk ruky.
„Bože, ano. Můžeš mi šukat zadek, kdykoli budeš chtít. Někam mi to péro vraž, je mi to jedno. Jen mi dej svoje semeno. Potřebuju tvoje semeno!“
„Čí semeno?“
„Tvoje. Prosím, dej mi své horké sperma.“
„Čí sperma?
„Tvoje sperma.“
„Čí sperma?!?“
Konečně jí to došlo.
„Tvoje sperma, tati. Potřebuju tátovo sperma.“
To bylo vše, co jsem potřeboval slyšet. Měl jsem v ní orgasmus a vystříkl jsem semeno na stěny její sametové kundičky. Penis škubal a pulzoval, dokud jsem se ze svého zdrcujícího orgasmu neprobral.
Zhroutil jsem se na ni a přitiskl se k ní jako do svěráku. Nakonec se pode mnou pohnula, zvedla se a donutila mě z ní slézt.
Odpotácel jsem se dozadu a spadl na židli. Eliška se zvedla, otočila se a sedla si na okraj mého stolu. Vypadala zdevastovaně, bůhví jak jsem vypadal já.
„No, to stálo za to čekání,“ řekla, roztáhla ruce a libovala si ve svém sexuálním uspokojení. „Jen si vzpomeň na všechen ten čas, který jsme promarnili, na všechno to šukání, které jsme mohli dělat.“
„Jo, asi jo,“ řekl jsem.
Penis byl stále napůl vztyčený a znovu se probouzel k životu. Podíval jsem se na něj. Ona se na něj taky podívala. Pak jsme se podívali jeden na druhého a usmáli se.
„No, udělala jste tady pěkný nepořádek, že ano, mladá dámo? Možná byste po sobě měla uklidit.“
Chvíli se na mě dívala a pak se jí na tváři objevil další z těch sexy, ďábelských úsměvů, který měla ona i moje dcera.
„Ano, tati,“ řekla, než znovu klesla na kolena a ještě jednou mi obkroužila rty kolem ptáka.
Tak tohle byl teď nový normál. Šukání mé osobní asistentky. Nemanželský poměr s dívkou, která je dost mladá na to, aby byla mou dcerou. Dcerou, kterou jsem chtěl ošukat. Jak laciné, jak slizké, jak zatraceně sexy. Eliška dodržela slovo, každé ráno mi vypustila přetlak v koulích. I když mi její kunda vlastně nepatřila, měl jsem k ní takový přístup, jaký jsem si jen mohl přát. A k jejímu zadku taky.
A ta věc s tátou? Jo, já vím, jsem padouch. Opravdu velký padouch. Eliška byla dost šťastná, ráda mi říkala tati. Ráda prosila o otcovo sperma. Pokud šlo o ni, byl to jenom nějaký perverzní role-playing. Ani na vteřinu jsem si nemyslel, že jsem první chlap, se kterým šukala a kterému říkala ‚tati‘. Pokaždé, když jsem šukal Elišku, jsem si představoval, že je to Lucie. Pokaždé, když jsem měl sex se svou sekretářkou, předstíral jsem, že je to moje dcera.
Ale nevěděl jsem, že brzy, dřív, než jsem si dokázal představit, už nebudu muset předstírat.
Marek se chová jako zoufalec, jemuž je jedno, na kterou vleze – hlavně aby v ní mohl vidět svou dceru. A Eliška si jde za svým. Jen opět narážím na mnou často zmiňovanou pohádkovou mlčenlivost zúčastněných – že by se asi svobodná Eliška o šéfově touze být jeho dcerou nepochlubila ani „jediné nejlepší“ kamarádce? I když Marek ve svém zatmění mysli nad tím asi nepřemýšlí. Jak se bude Eliška chovat poté, kdy si Marek začne se skutečnou dcerou a ji pravděpodobně odstaví? Super napsané.
Víte pánové, Vám se přeleje krev z mozku kapánek níž a má to mnohdy nedozírné následky. Ne, že my bychom uvažovaly také úplně racionálně, ale myslím si, že to je velice často spíše vypočítavost (sprostě řečeno vychcanost).
Po přečtení prvního souvětí jsem už už psal otázku, jak jsou na tom v těchto věcech děvčata, ale ale potom jsem četl dál, na moji nevyřčenou otázku jsi mi odpověděla a dokonce jsem se dozvěděl víc, než na na kolik bych si troufl se zeptat.
Je to takový granát do vlastních řad.
Dovolil bych si ocitovat Pavla Dobeše:
“Když chlap zmagoří láskou utíká za ní
Platí i s úroky a nepočítá s daní
U ženských je to přímo námět na horor
Papuče letí pod pohovku
Nákupní tašky padaj na vozovku
Ať si tramvaj zvoní
Ať se zblázní semafor”
Marek se zatím úspěšně brání, my sice víme, že už to dlouho nevydrží, ale zajímalo by mne, jestli už to tenkrát věděl i on.
Skvělé! Jen tak dál! 👍👏