Pomsta po letech

„Padni, pse!“ ťal naposledy muž mečem a protivník se mrtev skácel na zem.
Kolem vozu, na němž seděla osamocená žena, ležela pětice zbrojnošů a kolem postávalo osm mužů. Jeden si sejmul z hlavy přilbici.
„Poznáváš mě, vzácná paní?“
„Vy?… Pán z Lejnova?“ překvapeně hlesla.
„A vy Leontýna z Krakovce, Děpoltova žena,“ děl chmurně Matěj Vlk z Lejnova.

„Tak proto to přepadení? Chcete mě unést, jako Děpolt vaší paní?“
„Ne. Chci ji konečně osvobodit z jeho spárů. A vy mi k tomu dopomůžete,“ řekl Matěj.
„Už vám to nebude nic platné. Vaše paní již nežije,“ řekla Leontýna tiše a jakoby omluvně.
„Co o tom víte?!“ vykřikl Matěj.

„Děpolt se strašně rozlítil nad vaším přepadením dvorce Krákorka. Stižen touhou okamžitě se pomstít, kázal vaši ženu zaživa zazdít. Podařilo se mi ji tam podstrčit džbán s otráveným vínem, aby dlouho netrpěla. Pokud se nenapila, zcela jistě se již udusila, je to kolik dní na to, aby ještě žila.“
„Ach… tak má Václava již nežije! Bože! Za to se bude Děpolt smažit v pekle! Tak mě dobře poslouchej, paní. Až při příštím úplňku…“ jal se jí vysvětlovat svůj plán.

***

Panství Děpolta z Hosendorfu a Matěje Vlka z Lejnova spolu sousedila a hranice si každý vykládal po svém. Tudíž mezi nimi vládly neustálé spory a třenice a čas od času došlo i k násilnému přepadu sporných dvorců. To oba popírali, že by to byli oni a vše se připisovalo na vrub loupeživým bandám žijících v okolních hlubokých lesích.

Jednou se Děpoltovi podařil takřka husarský kousek, kdy si zkracoval cestu panstvím souseda a ve vsi Hnojnice u kostela spatřil Matějovu ženu Václavu, která zde byla na svatbě sestry a unesl ji na svou tvrz.
Ale místo, aby ji nechal vyplatil dukáty, držel ji Děpolt jako rukojmí a konkubínu pro vlastní potěšení a začal plenit území souseda zcela bez zábran.
Matěj mu nezůstal nic dlužen a ve dvorci Krákorka se svými muži pozabíjeli všechny obyvatele bez ohledu na pohlaví i věk. Byl to nechutný masakr, kdy padl i Děpoltův bratr Rupert, jenž tu zcela náhodou té noci přespával. Matěj ho neznal, ale nechtěně tím zadal příčinu k popravě manželky.

Nádoba trpělivosti přetekla. Mezi sousedy nastal rozhodující boj na život a na smrt. A tomu měla napomoci Děpoltova žena Leontýna.

***

I když úplněk prozářil noc na den, tmavá postava v plášti tiše přešla od paláce k bráně, kde seděl strážný a podřimoval.
„Stůj,“ probral se a napřáhl halapartnu.

Postava sejmula kápi a strážný poznal paní Leontýnu.
„Má paní, omlouvám se,“ blekotal.
„Hlídáš dobře,“ pochválila ho Leontýna. „Zde máš něco na přilepšenou. Byl teplý den, tak jistě žízníš. Neboj, víno jsem zředila vodou, takže se neopiješ.“
Muž s díky přijal džbán a hned se lačně napil, až se zakuckal.

Už kolikátý den jim paní nosila k bráně pití. Někdy pivo, jindy víno. Konečně si někdo na chudáky u brány vzpomněl.
Netrvalo to dlouho, hlava mu klesla a tentokrát usnul opravdu tvrdě.
Leontýna se vrátila, ujistila se, že strážný spí a potichu otevřela bránu.
„Húú… húú,“ zahoukala jak sova a z blízkých křovin se vynořili postavy ozbrojených mužů.
„V pořádku?“ optal se Matěj.
„Ano, jak jste mi kázal… je opravdu nutné všechny zabít?“ otázala se Leontýna.
„Nyní jdi. Tohle je osobní msta. Tebe nechám žít, ale věz, že se nevidíme naposledy,“ odpověděl jí Matěj a Leontýna vyrazila na cestu , aby do ranního kuropění dorazila ke své tetě Kazimíře do sousedního panství pana Jana Tchoře z Pyskořic.

***

Přepad tvrze Hosendorf byla hračka. Muži likvidovali spící obyvatele, zejména muže, kteří by se jim mohli postavit, tiše, jednoho po druhém, podříznutím hrdla.
Na seně a v čeledníku souložící páry nechali být a soustředili se na palác.

Sám Děpolt byl zajat na loži s plnoštíhlou baculatou děvečkou.
„Máš manželku a šukáš tuhle špindíru?“ vyhodil Matěj polosvlečenou děvečku z komnaty.
„Přišel si mě zabít? Hernajs, co dělaly stráže?!“ vyštěkl Děpolt vztekle.
„Chrápou. Příště si zjednej spolehlivější služebníky. Přišel jsem si pro svoji drahou Václavu. Máš štěstí, žes ji právě neprznil. Jinak bych ti na místě uřízl ptáka!“

Děpolt mlčel. O zmermomocnění se Václavy se bavit nehodlal a o jejím skonu už vůbec ne.
„Cos udělal s Leontýnou?“
„Záleží na tom, co řekne má žena. Zub za zub. Tak kde je?!“ byl Matěj netrpělivý.
„Pojď se mnou do sklepení. Jen my dva,“ řekl Děpolt dutě.

V zatuchlém podzemí ukázal na čerstvě vyzděnou stěnu.
„Zde ji máš. Nechal jsem ji zazdít. Za smrt mého bratra Ruperta. Nikdy jsem ti ji nechtěl vrátit,“ a náhle sáhl za košili, vytáhl dýku a vrazil si ji přímo do srdce. Byl na místě mrtvý.

Matěj Vlk osaměl ve sklepení. Ušklíbl se na mrtvolu a pak špičkou meče se mu podařilo vydloubat ještě ne zcela zatvrdlou maltu a postupně uvolňoval kámen po kameni, až loučí osvítil dutinu a spatřil zhroucené tělo své ženy. Vedle stál prázdný džbán.
„Má drahá, přišel jsem pozdě,“ vzal tělo do náručí, vynesl ji ven a uložil do kaple. Vypraví ji důstojný pohřeb hodný jejího stavu.

***

K celkovému vyvraždění obyvatel Hosendorfu nedošlo. Ženy posloužily dobyvatelům k ukojení chtíče a přeživší muže vymrskali z tvrze a tu následně zapálili, aby shořela na prach.
Matěj Vlk pak zcelil obě panství do jednoho. Do svého.

***

Přešla léta. Všude byl klid a mír, úrodná léta střídala se s chudými… prostě jak se příroda rozhodla.
Matěj Vlk dosáhl kmetského věku padesáti let a rozhodl, že je čas spatřil znovu Leontýnu z Krakovce a dokonat tak pomstu za zavražděnou ženu Václavu. Nehodlal ji však zabít, spíše chtěl, aby si její dcera Margita vzala jeho syna Johana.
Když Leontýnu zajal, byla těhotná a jeho syn byl sotva dvouletý. Nyní už to byl mladý muž na ženění a Margita dívka na vdávání. Svazkem dětí se kruh násilí uzavře a nastane všem klid v duši.

I proto tehdy vyslal Leontýnu k příbuzné Kazimíře, aby se jí posléze ujal Jan Tchoř z Pyskořic. Jako rytíř ženu panského stavu s dítětem nemohl nechat bez ochrany žít v chudobě. Navíc Leontýna byla mladá půvabná žena.
Že dostal list od Matěje Vlka s jistými pokyny a informacemi jí samozřejmě zamlčel.
Léta pak žili jako rodina, nesezdáni, ale kdo by se pánu hodlal protivit. I preláti mlčeli a brali Leontýnu jako paní domu.

***

Matěj seděl v křesle a poslouchal hlášení zbrojnoše Kuby o vyplenění jistého dvorce za hranicemi panství.

„Z kusů dobytka jest tucet krav…“ začal Kuba, ale Matěj vztekle praštil pěstí do stolu.
„To mě nezajímá, to víš dobře! Co Johan… kolik oblažil žen?“
„Ehm… pane… já… ee… měl tři, ale mladý pán ani jednu… prosím,“ třásl se muž, jako by za to mohl.
„Cože? Jak je to možné? Nezmocnil se žádné?“
„Pane, vladyka Mojmír měl ženu, dvě dcery a syny. Vzácné ženy jsme zajali, ovšem mladý pán Johan o ně nejevil zájem. Přitom Elsa byla hezky zakulacená…“ mlaskl Kuba zálibně při vzpomínce, ale hned zase ztuhl pod vzteklým výlevem svého pána.

„Johan snad není můj syn! Nikdy ho nikdo neviděl zmocnit se nějaké doroty! Děvek je všude dost a při plenění má právo užít si ženu nepřítele. Taková jsou práva i povinnosti muže a rytíře!“ řval Matěj, který celý život zasvětil rozhojňování majetku a obcování se zajatými ženami. Tím nepříteli dával najevo svou převahu… a pochopitelně si také užil a ukojil své pudy.
Nyní už takové touhy neměl a vystačil si s ženami na tvrzi, ale předpokládal, že z jeho syna bude muž dle jeho gusta. Musí takový být!

„Běž a pošli mi Johana sem!“ mávl Matěj rukou a napil se z číše vína.

***

Tvrz Pyskořice

„Ah… ah… drahý… již… nemohu,“ sténala Leontýna, klečící na posteli.
Zezadu do ní pronikající Jan mlčel a jen funěl ve snaze konečně se uspokojit. Dnes to trvalo nějak déle, asi tím, že nedávno se odbavil na služce a když ho poté navštívila Leontýna, neodolal a zmocnil se i jí. Povalil ji na lože, donutil k pokleku, vyhrnul jí šaty nad pás a zarazil do ní svůj klacek. Žena byla i přes svých téměř čtyřicet let stále půvabná, přitažlivá a hlavně „stykuchtivá“. Měla to ráda a s Janem se často milovali. Jan se k ní v loži choval mužně a jí imponovalo, jakým způsobem si vynutil, co chtěl. Byla mu ráda v loži poddanou.

I teď zažívala vlny slasti, ale protože přišla z jiného důvodu, chtěla to už mít za sebou.
„Ho… to… vo,“ přirazil Jan naposled a naplnil ji svou mízou.
Skutečnost, že dosud neobtěžkala, ho vedla k domněnce, že jest kapounem čili mužem s mrtvým séměm, neb Leontýna již dceru měla. Ale to ho už léta netrápilo a neřešil, komu svoje panství předá.

„Co jsi chtěla, drahá?“ ptal se, když se dávali do pořádku.
„Obdržela jsem list od Matěje Vlka z Lejnova. Prý nastal čas vyrovnat dluhy z minulosti… víš o tom něco?“ odpověděla otázkou.
Jan mlčel. Měl jí přiznat, že tu vlastně Leontýnu drží v „zajetí“ právě pro tuto příležitost? Že předmětem onoho vyrovnání bude Margita, pochopil hned, jen netušil jak. No, brzy se to asi dozví. Leontýně však odpověděl, že nemá o ničem ani tušení.

„Ochráníš mě?“ ptala se Leontýna, která se obávala o sebe a před očima jí vyvstala hrůzou bledá tvář Václavy mizející v zazdívaném otvoru. Jen taktak tam stihla propašovat džbán s vínem a Václava jen špitla „děkuji.“

„Jsi má žena, neobávej se o svůj život,“ řekl Jan pevně. O Margitě neřekl ani slovo a Leontýně, kupodivu, dcera též na mysl nepřišla.

***

Tvrz Lejnov

„Jsi muž nebo baba?“ hřímal Matěj na Johana, když se dostavil k otci ke slyšení.
„Jsem muž, otče a nechápu…“
„Mlč! Tedy vlastně mluv, až budeš tázán… Kolik jsi v loži měl žen?“ změkčil otec řeč.
„Proč se mě na to ptáš?“ nechápal Johan.
„Jsi muž, rytíř a můj nástupce. A jako takový musíš umět vládnout i jinými nástroji, než mečem. Mám zprávy, že na výpravách se nechováš dostatečně mužně.“
„A jak bych se měl chovat?“ opáčil Johan.
„Dát nepříteli najevo svou převahu tím, že znectíš jeho ženy a dcery. Pro prosté bojovníky jsou dobré služebné, ale jen ty si můžeš užít s pannami vyššího stavu…“ děl Matěj. „A ty tak nečiníš. Chci vědět proč?“
„Nemám o ně zájem. A není dobré se jich zmocňovat, když právě přišly o manžela či otce,“ odvětil Johan.
„Jsi příliš změkčilý,“ odtušil Matěj pohrdavě. „Je tu ale jedna důležitější věc. Před dvaceti lety se stala ta událost s tvojí matkou a nyní nastal čas to celé uzavřít. A to sňatkem Děpoltovy dcery Margity s tebou, můj synu.“
Johan se zachvěl a ztuhl.

„Ano, je to tak,“ pásl se otec na jeho strachu. „A k ní už se musíš chovat jako muž a pán. Tomu již neunikneš. Aby jsme ale nekupovali zajíce v pytli, půjčím ti ji na hraní. Ukážeš jí, kde je její místo a pokud bude rozumná a poslušná, stane se tvou ženou a matkou tvých dětí. Souhlasíš s tím?“
„Je to nutné… jaksi předem s ní… obcovat?“ ošíval se Johan.
„Je! Tady jde o rodové vazby a kdoví co ještě. Margita je hezké děvče, ale to je vše, co je mi o ní známo. Její matka Leontýna kdysi pobláznila hlavu každému šlechtici, jež ji spatřil, takže jablko určitě nepadlo daleko od stromu. A ty ten sladký plod utrhneš. Nebo já utrhnu tobě to neužívané moudí. Jasné, synu?“
„Hm, jasné,“ zabručel Johan bez zájmu.
„A teď si zajdi za Madlou do myslivny. Ta už ti řekne, co a jak se dělá se ženami. Jsi nedovzdělán až hanba. A já zatím promyslím, jak tu mladou laňku sem dostaneme,“ ušklíbl se Matěj a syna velkomyslně propustil.

***

Přepadení kočáru a zajetí Leontýny s Margitou bylo díky tajné dohodě Matěje s Janem Tchořem jednoduché. Jejich ozbrojený doprovod se ihned vzdal a obešlo se to bez krveprolití.
Dámy sice protestovaly, ale nijak si nepomohly a skončily zavřeny každá v jiné komnatě na tvrzi Lejnov.

„Dostalas list, že nastane vyrovnání,“ usmíval se Matěj na tirádu obvinění z úst naštvané Leontýny.
„To… ano, ale únos? Jsem snad nějaké kupecké zboží, abys mě takto ponižoval?“ durdila se.
„Na smrt mé milované ženy nikdy nezapomenu,“ procedil mezi zuby Matěj. „Děpolt byl tvůj manžel, ale tys nikdy nedala najevo, že se ti hnusí jeho chování…“
„Manželka nemá právo mluvit proti muži…“ vskočila mu Leontýna do řeči.
„U nás doma tomu tak nebylo. Václava měla-li co říct, vyposlechl jsem ji,“ oponoval Matěj. „Margita si vezme Johana a basta!“
„Měli by se nejdřív seznámit?“ pípla Leontýna.
„Už se seznamují a já doufám, že hluboce, he, he,“ uchechtl se Matěj, ale žena naštěstí tuto poznámku nepochopila, sedla si a rezignovaně složila ruce do klína.

***

„Anooo… uuužžž… asi… úúúúh,“ Johan vzdychal, jak mu Margita rychlými strojovými pohyby rukou třela tvrdý ocas až do slastného výstřiku.
Výron semene na šatech a rukou utřela šátkem a usmála se.
„Takto ti to jde, ale… tam dole… ne?“
„No… je to tak,“ souhlasil Johan. „A proto si tě nemůžu vzít.“
„Tebe ženy nepřitahují, viď?“
„Ano i ne. Je to těžké. Líbíte se mi, ale nedosáhnu… tento… postavení a pokud ano, rychle ochabnu. S muži to mám jiné. Pevné a silné vzrušení. Tys to poznala hned, ale otci to nevysvětlím,“ děl Johan.
„Zkusím s ním promluvit,“ odvětila Margita. „Snad má slova pochopí.“
Johan na ni hleděl skoro s obdivem. Mladá dívka s andělskou tváří se ukázala býti velmi praktickou a znalou milostných záležitostí a technik.

Seznámili se rychle a při hovoru brzy vytušila, odkud jeho problém vychází a přímo ho vyzvala, aby vyjmul z nohavic svůj úd. Margita sice byla panna, ale rozhodně ne cudná a obnažených ocasů již viděla několik i v plném postoji, v ústech jiné ženy nebo při honění rukou. Nyní to zkusila sama.
Jemným hlazením a laskáním nenarůstal, a rytmickým třením nabýval na síle, až do výronu. Jinak ho přítomnost ženy nijak nevzrušovala. Ani když mu jeho ruku zavedla do klína. Jen jí tam hladil kožíšek a jinak nic. Dotyk na prsou tak ani nezkoušela. Johan měl zkrátka raději muže.
Bude na to ale pan Matěj slyšet? Je prý velmi prudký, zlostný a plný zloby, když mu její otec Děpolt (kterého nikdy nepoznala) dal zaživa zazdít ženu! Ani se vlastně nediví, že je takový.

„Já bych tě, Johane, i měla ráda, ale svazek musíme naplnit a pokud zplození syna není možné, budu označena za neplodnou a skončím v klášteře…“ skoro se Margita rozeštkala.
„Já… já s tebou ulehnu, když mě… vzrušíš… tak, jako teď. Rychle ti předám sémě a…“ napadlo Johana.
„Jsem panna. Sama se toho trochu bojím a taky potřebuji vzrušení,“ namítala Margita.

Problémy jsou ale od toho, aby se řešily. Nezbylo, než se vším seznámit rodiče.

***

Leontýna se ihned rozhodla, že se Johana ujme a snad v rukou zkušené ženy najde to správné uvolnění a chuť na ženské tělo, než býti sodomistou.
Matěj byl neočekávaně klidný, jako by s tím již počítal a nyní mu to slova Margity jen potvrdila.

„Tak můj syn není na ženy…“ bručel zamyšleně a mnul si vousy. „Váš nápad jeví se mi však dobrým a jeho choroba může tak býti překonána. Souhlasím i s tvým návrhem… ctěná panno. Jak si to představuješ?“
„Jste muž, tak já poslechnu vás, můj pane,“ opáčila zdvořile Margita. „Jsem vám oddána.“
„Dobrá. Pozítří mě očekávej ve své komnatě,“ řekl Matěj a široce se na ni usmál.

***

Johan byl k Margitě a poté i k Leontýně upřímný. Ženy se mu líbily, jen ho tolik nevzrušovaly jako muži. Nahý muž byl pro něj přitažlivější. I když styk s žádným ještě neměl, úd se mu postavil už při té představě. Ženský klín ho nelákal, ale ano, uměl si představit, že by ho okusil.
Ostatní kamarádi se kasali, kolik žen již položili do trávy a která ji jakou měla – úzkou, širokou, staženou, mokrou, vyčvachtanou… jen on k tomu neměl co říct.

Leontýna s ním podstoupila koupel v lázni, kdy ji spatřil nahou, ale opět bez vzrušení. Její šikovné prsty při koupeli mu ho sice pozvedly do tvrdého postoje, ale jakmile přestala s laskáním, úd mu zase změkl. Přesto pocítil nával vzrušení ho do ní vrazit.
„Líbíš se mi, ale… stojí, jen, když mi to děláš,“ řekl a oba hleděli na povadající ocas měnící se v ocásek.

I tak byla Leontýna potěšena, že ve zralém věku přitahuje i mladé muže, ale hlavně měla více zkušeností. Vzala jeho ocas do pusy a zkušeně začala laskat, cumlat a sát.
„Ohhh… bože,“ vzdychl blaženě Johan a cítil erekci. V mysli mu sice běžela představa statného mladíka, ale ocas mu pevně stál i ve chvíli, kdy si ho Leontýna osedlala.
Cítil, jak se noří do vlhkého otvoru a proniká stále hlouběji. Otevřel oči a spatřil ocas zasunutý do hustého porostu klína, kde už byl zaražený až po kořen. Obestřel ho pocit slasti ze silného tření a sevření jejího lůna.

Jakmile Leontýna začala odsedat, pocit rozkoše se zvyšoval a tuhost ocasu ho nijak neopouštěla.
„Ahhh… jsi silný… velký… oááááh… cítím slast,“ vyrážela Leontýna vlastní pocity a Johan tak nějak automaticky uchopil její velké prsy, mnul je a mačkal.
„Ano… to dělej… ano… již… již…“ vzdychala a dýchala Leontýna stále rychleji.
Johan cítil silné sevření a neudržel v sobě nastřádané semeno a udělal se do právě vyvrcholivší ženy. Leontýna vnímala horké dávky semene v sobě, které jí umocnily prožitek z dosaženého orgasmu.

„Jsi pravý muž,“ sesedla z něj a cítila, jak z ní semeno vytéká malým pramínkem Snad z toho neobtěžká.
„Bylo to krásné,“ souhlasil Johan a cítil, že má ještě na nahou ženu chuť!
Výuka se oproti předpokladu protáhla až do večeře a pak pokračovala téměř celou noc.

***

Ztráta poctivosti se odehrávala v pohodlí lože v komnatě vyhrazené panně Margitě, kde dříve dlela milovaná žena Matěje.
Když Matěj kráčej k jejím dveřím, ovanul ho duch minulosti. Je to už přes dvacet let, co často navštěvoval svoji milovanou Václavu.

Náhle jakoby zaslechl její hlas, „Můj drahý, buď něžný… něžný… něžný.“
Považoval to za znamení a umínil si, že takto se bude chovat k Margitě. Pannu v loži neměl již celá léta a zapomněl na nějaké city. Děvečky mu sloužily jen jako nádoby na přetlak sémě a ne k dlouhému milování. O líbání ani nemluvě. Bude si muset vše připomenout, i když tohle se snad nezapomíná.

Margita ho očekávala s trochou strachu, přece jen byla pannou a dle zpráv, jež měla, se jedná o bolestivý prožitek, kterým ale musí projít každá dívka. Když se vše podaří, provdá se za Johana, který se jí i líbil, což by bylo výjimečné, kdy se domluvení partneři i vzájemně zamilují. Snad bude matka úspěšná a ona zatím přijde o svou nevinnost. Je to nezbytné.

V lehké košilce ležela v loži a sledovala, jak si Matěj odkládá plášť a v dlouhé košili uléhá k ní. Nesvlékl se donaha.
„Co ta svíce?“ poukázala na hořící svíčku na stole.
„Chci tě při tom sledovat,“ řek Matěj prostě a pevně ji políbil.
Margita zavřela oči, otevřela ústa, přijala jeho jazyk a nabídla svůj. Líbat se uměla a zůstali tak spojeni dlouho.

Matěj se opravdu překonával. Dlouho laskal její prsa a přes břicho jí v polibcích sjel ke klínu a jazykem pronikl mezi chloupky až na stažený panenský otvor.
„Och… och,“ vzdychala Margita, vlhla a otevírala se.
Matěj počkal na její silné vzrušení, pak se na ni převalil, ocas nasadil na štěrbinu a silně přirazil.
Margita vykřikla, spíše překvapením než bolestí, jak ocas do ní pronikl, překonal její panenství a cítila se jím zcela vyplněna a velmi hluboko v sobě.

Následné rytmické přírazy již nebyly tak nepříjemné a semeno jí Matěj vyšplíchl na břicho.
Ocas měl stopy od krve, stejně jako její stehna. Potvrzení panenství bylo nezpochybnitelné.

„Budeš dobrou ženou pro mého syna,“ řekl Matěj a jal se oblékat.
Margita ho nechala jít. Ani nečekala, že by s ní strávil noc, o tom dohoda nezněla. Spíše se obávala, jak dopadla matka. Jakmile bude pro ní mít první zprávy, sama se jí ozve.

***

„Dobrý bože… smiluj se nad nehodnou… služebnicí… oh… ty… nehodný… pacholku,“ vyrážela Leontýna mezi bolestnými vzdechy, jak klečela na všech čtyřech a zezadu ji plenil Johan, ale ne pičku, nýbrž zadek.
Nečekaně a náhle opustil její klín a vrazil jí ho silou do zapovězeného, nechutného otvoru, kde ovšem, jak již slyšela, občas muži pronikají, ale sama o tom nikdy neuvažovala… a Johan se jí neptal.
Tvrdý ocas v zadku nebylo nic příjemného jako bolestivého, ale Johan slastně funěl a přirážel jak králík. Leontýna jen sténala a prosila Boha o pomoc při překonání bolesti.

Náhlý výron semene ve střevech znamenal konec a opuštění zadnice povadajícím ocasem jí přineslo velkou úlevu.
Johan byl spokojený sám se sebou. Oblažil ženu třikráte po sobě a potíže s erekcí záhadně vymizely. Musel si tedy představovat jiného milce v loži, ale i to stačilo k pevnému postoji a možnosti ženu obtěžkat.
Leontýna mu byla dobrou kuběnou a je-li Margita po ní, čekají ho příjemné večery a noci. Ach, ale ti muži mu z hlavy stejně neodešli. Bude se s tím muset nějak srovnat.

Zničená Leontýna mu musela po chvíli ocumlat ocas a vydržet ještě jedno číslo, tentokráte v „normální“ poloze tváří v tvář, než mohla odejít nebo spát s ním v loži až do rána.
Zvolila si to první.

***

A konala se svatba Margity Hosendorf von Krakovec a Johana Vlka z Lejnova.
Dle tradice Johan v náruči přenesl Margitu přes práh komnaty, když skončilo svatební veselí a novomanželé měli svazek konzumovat.

Dříve se tak konalo před zraky nejbližší rodiny, ale tyto časy již minuly a jako důkaz dnes sloužilo bílé plátno potřísněné panenskou krví, které dokládalo neposkvrněnost nevěsty.
Toto vše již bylo předem připravené stranou, aby se Margita ráno pochlubila všem o své nevinnosti. Nevěsta již totiž pannou nebyla a Johan byl čerstvě vyléčen ze sodomie. To věděli jen oni a rodiče, nikdo jiný, takže příbuzní museli vidět, že vše proběhlo dle tradice.

„Dnes můžeš vše, drahý,“ špitla Margita, když leželi nazí na lůžku a Johan ji rukou laskal na citlivých místech. Bradavky prsou se jí napřímily a ztuhly a v klíně cítila vlhkost. Byla opravdu připravena na vše.
I Johan cítil erekci, zvláště když mu ho rukou lehce honila. Pak jen vzdychal, když se mu sklonila ke klínu, vzala ho do úst a začala sát. Tentokráte ho nejen sála, ale i dráždila a olizovala žalud, tepala uzdičku a vůbec se mu mimořádně věnovala a nevynechala ani kulky. Johan ho brzy měl tvrdého jak ze železa.

Nenalehl na ni, nýbrž si ji vzal vkleče zezadu a po jisté době přirážení vyměnil pochvu za zadek. Margita to nečekala, ani na to nebyla připravena a za táhlého bolestného jekotu, které muselo být slyšet v celém paláci, Johan dokonal své dílo a vyplnil ji spermatem střeva.
Pak se svalil na lože a spokojeně usnul. Margita se bolestí i ponížením rozplakala. Takto si svatební noc nepředstavovala.

***

Ráno se Margita svěřila matce, ale co s tím? Johan byl jejím manželem a ona mu musí být poslušnou ženou… Leontýna sama tu neměla žádnou pravomoc. Sdílela sice lože s Matějem, ale význam to nemělo žádný. A na případnou svatbu nemohlo býti ani pomyšlení. Ze strany Matěje určitě. Stále choval vůči ženě svého mrtvého nepřítele jistou nevraživost. Snad mu stále připomínala mrtvou Václavu?

***

A tak dál Johan prznil zadek své ženy, Matěj šoustal Leontýnu a čas běžel. Na brzké obtěžkání Margity to nevypadalo.

„Drahý. Sémě musíš pustit do lůna, ne do zadku, víš, že tak neobtěžkám,“ žádala ho Margita pokaždé, když jí přikázal, aby se mu nastavila zadkem do kleku. Už neřešila bolest, která koneckonců už nebyla taková, ani pražádnou slast, nyní řešila praktické otázky.
Johan vždy něco zabručel a sémě jí uvolnil do zadku. Jen párkrát jí stříkající ocas zasunul v rychlosti do pochvy, ale pochopitelně nic z toho nebylo. Milování se stávalo stereotypem a manželé se začali v loži odcizovat. Co se stalo?

Totiž na tvrz byli přijati dva mladíci. Byli to synové zemanů, stejně jako pán z Lejnova, kteří měli sloužit výše postavenému šlechtici jako panošové. Jenže zrovna nikde nebyl o panoše zájem, a tak zůstali u Matěje Vlka, jako družiníci jeho jen o pár let staršího syna Johana. Co na tom, že byl ženat? A Johan trávil s nimi více času než s vlastní ženou.

Mladíci byli Přemysl ze Stadic a Mnata z Prasojed a ukázalo se, že i oni jeví více zájem o mužskou společnost, než o ženy. Vliv na Johana se brzo projevil jako zničující. Johan opět propadl sodomii! Uvědomoval si to delší dobu sám, neboť zadek jeho ženy ho přitahoval víc než plodné lůno, ale nemohl si pomoci. Při vzpomínce na její zarostlou kundici mu úd klesal, zato těsnost zadku ho zase udržovala v pevné erekci.
A jak jednou okusil zadek Přemysla, byl v tom až po uši! Pracně získaný zájem o ženy se z jeho mysli zase vytratil.
Nepomohly nářky a prosby Margity i Leontýny, až se celé záležitosti chopil Matěj a po několik dní Margitu v noci navštěvoval, až nakonec obtěžkala.

Ta neměla z tchána žádnou radost, ale co mohla dělat? Bránit se mu? Manžel je neschopný a Vlk jako Vlk. Krev je to stejná, urozená a rod nástupce potřebuje. Dělo se tak bez citu, jen prostá soulož a nikdo o tom nevěděl. Margita se pak modlila, aby se narodil syn, Matěj zase doufal, že rod Vlků tak nevymře po meči a Johan? Ten měl oči jen pro své kamarádíčky.

***

Když se dítě narodilo mrtvé a krátce na to zemřela i Margita, V Matějovi se všechno zlomilo. Jeho snacha, matka jeho dítěte, i samotné dítě byly mrtvé… vyrovnání dluhu z minulosti se neuzavřelo. Vše vyšlo vniveč.
Johan přijal smrt své ženy poklidně. Pomodlil se za její duši a tím to pro něj skončilo. Lidé umírají, mladí i staří, proč se tím trápit? Je třeba žít a co nejvíce si užít, zastával názor.

„Nemáš dědice!“ vyjel na něj Matěj při jedné hádce.
„No a? Než zemřu, tak majetek propiju a promrhám v kostkách!“ vyštěkl Johan, který měl otcovo hromadění majetku a řečí o budoucnosti rodu už plný zuby.
„Co naše jméno a postavení. Vlkové z Lejnova tu žijí celé generace? Kde je tvá rodová čest?!“ ječel Matěj zrudlý vztekem.
„Ale otče, jsi ze staré školy. Já žiju dneškem a až zavřeš oči… ááááh,“ nedořekl Johan a hekl, jak se mu do hrudi zabodla dýka rukou jeho otce. Matěj zabil svého nehodného syna, pro jeho trestuhodnou bezbožnou řeč.
„Už nejsi můj syn!“ odplivl si na mrtvolu a rázným krokem zamířil ke komnatě Leontýny. I ta dnes splatí svůj dluh!

***

Leontýna omdlela, když ji Matěj napadl a plamennými slovy ji obvinil ze všeho, na čem neměla žádnou vinu… prostě si potřeboval ulevit a někoho potrestat.

Když se probrala, kolem byla tma a vlhko a brzy seznala, že je v jakési těsné uzavřené prostoře, kde nahmatala jen kameny a vůni čerstvé malty.
„Ach ne!“ vykřikla a srdce se jí sevřelo hrůzou.
Je zazděna kdesi ve sklepení tvrze a sdílí osud nešťastné Václavy. Zemře tu hladem a žízní, nebo ještě dříve udušením. Jaký to nešťastný konec života jí přichystal Bůh. Ona je nevinná, jen byla ženou Děpolta, mlčky snášela jeho ústrky, opovržení i násilí v loži i mimo něj.

Náhle nohou zavadila o džbánek. Čichem poznala, že jde o víno. Že by k ní byl Matěj tak milostivý ve svém vzteku? Nebo někdo ze služebných?
Několika mocnými doušky obsah vypila, dostavily se krátké křeče a za chvíli již byla mrtvá.

***

Matěj Vlk skončil svůj život oběšením na trámu ve stodole, kde ho našli ráno druhého dne.