Poněkud perverzní komedie 11

Budoucí tchyně pokračuje v průzkumu sexuálních dovedností potenciálního ženicha. Jak Tom obstojí v této náročné zkoušce?

Tomovo vícenásobné přikývnutí zapůsobilo. Paní Jahodová při spěšném utírání svých mohutně nakynulých půvabů projevovala najednou na obézní ženu neobvyklou obratnost. A nutno dodat, že Tomovo vzrušení na potřebné výši pro zamýšlený koitus udržoval jednak pohled právě na tu nedočkavou čipernost nahaté obézní čtyřicátnice, která se v tom horečném spěchu ani se svým prsy příliš nemazlila, a dále pak Tomův čistě vědecký zájem na zkoumání koitálního chování pohlavně zralé samice druhu Homo sapiens sapiens, jež je obdařena krom neobvykle mohutně vyvinutého klitorisu i neobyčejně vzácnou schopností mnohočetných orgazmů.

Zkoumat se bude za vskutku velice příhodných podmínek, které v další etapě výzkumu umožní exaktně vědecky ověřit i rozsah dědičného přenosu sexuálních schopností na další generaci v samičí línii.
Ovšem Tomův vnitřní hlas, jenž se vyžíval v ještě mohutnější rozkošatělosti tvarů naší mateřštiny, než jakou byla nepřehlédnutelná rozkošatělost tvarů paní Jahodové, jej sice nespisovným a velmi nestydatým avšak velice výstižným způsobem varoval: Tak na tuhle zatraceně macatou ženskou, hochu, si dávej velikýho majzla! Jestli tě tahle špekatá metráková princezna v záchvatu nepotlačitelný mateřský vášně přivine mezi ty svý dva naducaný lajdáky – tak se spolehni, kámo, že nepřežiješ!

Toto nebezpečí však zatím bezprostředně nehrozilo, ačkoliv již nyní vyvolávalo takovou záplavu adrenalinu, o jaké si dnešní skalní vyznavači adrenalinových sportů mohou nechat pouze zdát.
A to se zatím Tomova budoucí tchyně pouze vydala v Evině rouše závěsem oddělenou průchozí částí prostorné koupelny do ještě prostornějšího obývacího pokoje. Tomu pokoji, pomineme-li tři metry vysoká kachlová kamna, vévodilo pod pravým oknem umístěné a až do rohu pokoje sahající koncertní křídlo. Stěny místnosti nesly monotematickou obrazovou výzdobu. Z ní na návštěvníka hleděly jezdecké portréty kyrysarů, husarů, hulánů, dragounů, ševališérů a jiného pestře uniformovaného rejtarstva všeho druhu. Jezdci té roztodivné vojenské kavalérie, vyvedení většinou s nad hlavami svých bujných ořů výbojně čnícími kníry, hypnotizovali pozorovatele svými divoce uhrančivými pohledy.

Tom si tu námětovou jednotvárnost vysvětloval faktem, že pan Jahoda – ten nekritický obdivovatel tatíčka TGM – je nejspíš tajně hrdý na bohatýrské skutky svého otce, jenž ještě za rakouského mocnářství nosíval červené rajtky. V nich, když jej jednou doma o dovolené kamarádi vyhodili z hospody, se do té společenské místnosti vrátil. Místo klíče k otevření uzamčených dveří mu výborně posloužil těžký palaš, jímž tu veřejnou místnost také dokonale vybílil.
Potomka sice zchudlé ale velmi starobylé litevské šlechty nikdo nikdy beztrestně urážet nebude! To dá přece rozum. Ovšem představa tak důrazné a nádherně horkokrevné obrany své cti nynějším studeným mzdovým referentem nepřipadala Tomovi ani trochu pravděpodobná.

V průčelí mezi okny se vyjímala Tomovi detailně známá a leštěnou ořechovou dýhou potažená hudební skříň s diskotékou – tedy aby mladý čtenář správně pochopil – s almárkou na gramofonové desky. Spousta těch desek měla německé i polské etikety, neboť paní Jahodová poházela z kraje, v němž jeho trvale usedlí občané mají nejvíce důvodů k vroucnému zpěvu naší hymny, jež začíná onou úvodní a pro ně dosud nevyřešenou otázkou: Kde domov můj?
Právě před tou almárkou s gramofonovými deskami, nad vysokým vlasem měkoučkého peršanu, jenž téměř od zdi ke zdi pokrýval parkety, náhle čiperná paní Jahodová s důkladností, nepochybně získanou v mládí v německých školách, rozprostírala huňatou vlněnou deku:
„Nesmíš se zlobit, Tome, ale takhle to bude nejlepší. Náš gauč není totiž rozkládací a v manželské posteli máme pod matracemi ještě desky, aby se drátěnky nevytahaly. Jenomže když se při té mé tloušťce trošičku víc pohnu, tak se ty polámané desky s rachotem sypou na parkety. Mirek pak vždycky strašlivě nadává, že dobré dřevo není levné a ještě se velmi obtížně shání. Tady nám nic takového hrozit nebude.“

Rozpačitý Tom během tohoto kratičkého vysvětlování zaujatě studoval nádherné ornamenty koberce a když pohlédl na před ním klečící nahatou paní Jahodovou, najednou objevil, že nejen jeho poslední dny, ale celý svět je plný utajovaného sexu.
Vždyť i všechny tyhle ornamenty do jednoho zobrazují orientálně složitě zašifrované avšak svou rozevřeností ke koitu opravdu otevřeně zvoucí ženské přirození. A zobrazeno je mnohokrát i do těch nejmenších podrobností. Dokonce i oranžově rudý vyčnívající klitoris je u nich na odpovídajícím místě docela zřetelný!
Musel se však pousmát své představě v obchodním domě vystaveného bukláku, plného geometricky strohých a stylizovaně ochlupených kosočtverců. To by se určitě i ateističtí puritáni dožadovali odstranění takové cynické perverze. Vyvstává tedy otázka, jestli nakonec ti náboženstvím zotročení mohamedáni, právě pro přísný zákaz zobrazovat člověka, nejsou na tom se sexuální poetikou a se sexem nejen na kobercích mnohem lépe.
Aby stále nezíral na chlupatý magnet paní Jahodové, Tom se raději podíval kousek vedle na hudební skříň LE 59 A.

Ta hudební se mu stala ženami řízeným osudem, když vestavěný čtyřrychlostní gramofon s měničem na deset desek ty desky přestal po pěti letech provozu vyměňovat.
Paní Jahodová si tehdy po nějakém čase v kadeřnictví vyměnila názory na odbornost opravářů z komunálního podniku, kteří svým opakovaným lajdáctvím narušují její zvyky při poslechu hudby utěšitelky. Krom nově udělané hlavy si z kadeřnictví odnesla telefonní číslo na velice šikovného mladíka, jenž dokáže opravit v domácnosti všechno, do čeho teče elektřina.
Tak se Tom dostal k Jahodům a již při první návštěvě byl okouzlen krásou a paličatostí prdelatého kůzlátka Majky.

Teď však znovu hleděl na obludnou zadnici její maminky a připadal si jako každý zadek hluboce rozpolcen. To rozpolcení bylo přímo osudové. Mám nebo nemám? Ano nebo ne? Toť otázka! Pozor, Caesarovo váhání nad Rubikonem roku 49 př.n.l. vyústilo v ano a rozpoutalo občanskou válku!
Pokud i v tomto případě ano, vždyť ji opravdu svrbí, není to přece jen ta nejrafinovanější past? Neuslyším, ovšem až bude po všem, proradné a výsměšné tvrzení: Když jsi mohl zradit se mnou, zradíš s každou jinou. Takovému svoji dceru ani náhodou nedám! Jak je na tom s mravopočestnou ženskou, když ji opravdu svrbí – to člověk nikdy neví.
Pokud nevyhovím, budu za neschopného stydlína chcípáčka – jak už mi bylo před chvílí škádlivě naznačováno – jenž nedokáže plnit dostatečně uspokojivě ty takzvané manželské povinnosti. V lepším případě se ta neodpustitelná urážka změní v trvalou a dobře skrývanou zášť.

A hloubající Tom se navíc stále musel divit svému přímo kamennému pohlaví. Vždyť pro tu setrvalou tvrdost nemá sebemenší důvod. Ba naopak! Po tom všem, co dnes zažilo s mnohem půvabnější a viditelně rozvernou paní Vojtovičovou, by mravně cudná ochablost pyje byla velmi dobře odůvodnitelná. Vždyť ty tukem přebujelé tvary paní Jahodové – tak rozdílné i od pevného a velmi zachovalého maminčina těla – by měly erekci dvacetiletého a dokonale ukojeného mladíka nemilosrdně zcela zničit.
Ačkoliv Tomův čnící pyj byl tak nepochopitelně a jednoznačně pro, Tom i přes to své nedávné vícenásobné přikývnutí stále ještě váhal. Ještě je čas vycouvat.
Ani letmý pohled na nedávnými orgazmy vyhlazenou buclatou a usmívající se tvář paní Jahodové, která nyní do gramofonu pečlivě ukládala sloupec desek, Tomovu situaci nijak nezlepšil. Zrovna tak pohled na velikou masitou paži, jež se marně pokoušela ukrýt vrchní část mohutně plného a výrazně vykukujícího prsu, což působilo docela esteticky a hlavně velice smyslně.

Ovšem verbální projev paní Jahodové měl spíše povahu ezotericky duchovní.
„Nevím jak ty, Tome, ale já velmi miluji hudbu. To nádherné křídlo mám po rodičích a díky jejich lásce k hudbě jsem mohla absolvovat celou klavírní školu. Tenkrát to stálo nemalé peníze. Jenže dnes mám už prsty neobratné a tak hudba utěšitelka, když Majka není doma, mne provází už jen z gramofonu. Ani nevíš, jak velikou radost jsi mi způsobil jeho konečně kvalitní opravou. Po tvé opravě ten složitý přístroj ještě ani jednou neselhal.“

O tom Tom nepochyboval. O sobě však ano. Chtíč by tu sice byl – jenže ještě je tu reálná možnost technického selhání toho jeho přístroje. Nastínil ji zpropadený mnich Vátsjájana se svým poučením o rozkoši. V Kámasútře jsou ve hlavě druhé „O milování“ jako hlavní – protože na samém počátku té hlavy – uvedeny pohlavní rozměrové kategorie zajíc, býk, hřebec a pro dámy pak srnka, kobyla a slonice. Usuzujeme-li podle zadnice – nepochybně je tu slonice. K ní pro shodnou rozkoš přináleží hřebec – mnohem lépe přinástojí – avšak k dispozici máme pouze nepochopitelně ztopořeného býka, což, bude-li vůbec jaká, přivodí rozkoš ze soulože pouze neshodnou. A neshodně ukojená milenka, jak nám krásná literatura nejednou krásně dokumentuje, je stejně nepochybně mnohem nebezpečnější něž rozzuřená slonice – a to bez ohledu na velikost její zadnice!

Když však Tom uviděl, jak na kolenou klečící hluboce předkloněná paní Jahodová nedočkavě objala krychli nízké polstrované podložky pod nohy, jak samozřejmě pootevřená a velmi masitá stehna přitáhla kousek pod sebe, aby patrně mnohokrát vyzkoušeným způsobem co nejlépe zpřístupnila své mezi hýžděmi rozevírající se pohlaví, vzdal se všech meditací.
V tukem zarůstající rozdychtěné tváři paní Jahodové se totiž objevilo očekávání malé holčičky, která se už nemůže dočkat svého prvního za korunu na pouti koupeného prstýnku.
Ať první hodí kamenem, kdo by takové radostiplné očekávání dokázal někdy zklamat! Vždyť i těm nedočkavým holčičkám je srdečně jedno, že místo drahokamu má ten jejich prstýnek pouze barevné sklíčko.

Již první průnik Tomova utěšitele jej překvapil neočekávaně příjemně. A ten průnik další jeho překvapení ještě umocnil nadějí na rozkoš shodnou, neboť vagína paní Jahodové navzdory tomu slonímu zadku určitě patřila kobyle!
Ačkoliv to evidentně odporovalo fyzikální realitě, Tomovi, jenž se právě nyní přidržoval mohutných a otřásajících se boků paní Jahodové, se v mysli okamžitě vybavila a uhnízdila věta: Kobyla má malý bok. Určitě proto, že jeho cesta tím kobylím pohlavím tam i zpět co do rozkoše byla až na nějakou tu čárku v obou směrech prakticky shodná.
I když si Tom nebyl jist, zda tato mohutná čtyřicátnice Kámasútru četla, kobylí chvat svým pohlavím ovládala perfektně. Držela jej za lingam svým sevřeným pohlavím krutě jako kobyla a bylo jí úplně jedno, že klečí na čtyřech a tím pádem se podle Francouzů i podle toho zmateného systematika Vátsjájany nachází v poloze kraví. A nejspíš se vůbec nezatěžovala otázkou, proč ten mnich – rozlišující spojení psí, antilopí, kozí, pojímání oslí, mrouskání kočičí, šounění tygří, hmoždění sloní, šukání prasečí a obskákání koňské – považuje dorážení býka býčí hrou na kobylu za spojení shodné, a proč při této příležitosti doporučuje laskat kobylu na hřbetě.

Tyto nelogičnosti a záhady trápily Toma, jenž co útočící eskadroně velící kozácký ataman občas v divokém cvalu přitiskl hlavu k šíji svého vskutku statného a neobyčejně vytrvalého oře, avšak jako ocelovými kuličkami vybavenou nahajkou ocelovým žaludem svého pyje tomu oři nemilosrdně a neustále rozdíral slabiny.
Ovšem co mu ruce stačily, ve stejném čase se věnoval nejoblíbenějším aktivitám kozáků a laskal paní Jahodovou raději na jejímu hřbetu protilehlé straně – na těch neuvěřitelně velikých kozách. Ale jen do okamžiku, než se její mohutná zadnice za tichého úlevného povzdechu ponejprv celá roztřásla. Pak to její v kobylím chvatu krutě sevřené pohlaví začalo opakovaně vláčně pomalým pohybem masírovat Tomův žalud. Tom v té vrcholné chvíli užasl podruhé.

Tak neforemně bachratá ženská s tak nemožně velkými cecky a taková božská rozkoš při souloži! K čemu tedy jsou ty estetické ideály při volbách královen krásy?!! Vždyť toto je úplně i proti jeho představám o souvislostech, ke kterým se jen obtížně dopracoval studiem obsáhlé estetiky a sexu se týkající literatury.
Nakonec je pravdě blíž to oplzlé lidové rčení, že pod škaredou tváří mnohdy krásná kunda září! Jenže z hlediska zásad stavařského funkcionalizmu je určitě nejkrásnější ta kunda, která, i když je neokázale prostá, funguje nejlépe – tedy jako tento živý strukový nástavec dobře seřízeného dojícího automatu. Pak ta kunda může být klidně i mnohem ohyzdnější, než škaredá tvář její nositelky. Toto je hmatatelná skutečnost, která – na rozdíl od těch pošahanými estéty vytvořených ideálů – má svoji vlastní nezpochybnitelnou logiku!
Mnich Vátsjájana i se svými systémovými zmatky byl proto okamžitě Tomem rehabilitován, neb rozkoš ze soulože byla skutečně shodná a navíc i její trvání bylo optimální. Slastiplné svírání vagíny paní Jahodové totiž skončilo v dostatečném časovém předstihu. Ještě než se mohly objevit prvními příznaky nastupující Tomovy ejakulace, což jej sice také udivovalo, ale tentokrát velmi těšilo. Ta důkladná odpolední rozcvička s paní Vojtovičovou přinesla nejspíš své ovoce. Nemusel se nyní nijak zvlášť kontrolovat, erekci – ten nezbytný předpoklad dalších pokračování – měl přímo vynikající.

A psychická úleva se ihned projevila na jeho náladě.
„Všemohoucí Bože, Geniální Vynálezče a Konstruktére všech Pitek Všehomíra! Dopřeješ-li mi ve své neskonalé velkomyslnosti pravidelných obětí mého semene na tomto Oltáři Nejsvětějším – snad nakonec uvěřím i v Tvoji existenci!“

Tomovo velmi objevné hloubání a zbožné vytržení však přerušila rozehřátá přímá dárkyně té dosud tak nepoznaně velké slasti.
„Malý moment, Tome. Pustím gramofon. Víš, já to mám nejraději dlouho a s vhodným hudebním doprovodem. Děláš mi to opravdu báječně. Ovšem pokud mi chceš udělat ještě větší radost, pokus se, prosím, vystihnout náladu a ducha této výjimečně povznášející skladby. Uvidíš, že to není nic obtížného. Vždyť to docela snadno zvládl i ten můj nešika.“

Tom neviděl, neboť přímo zíral a nevěřil svým uším. Čtyři reproduktory hudební skříně LE 59 A po tomto instruktážním proslovu a po malé chvilce slabounkého škvrčení poměrně věrně reprodukovaly v provedení velkého symfonického orchestru opus číslo 228 Johanna Strausse staršího.
Znovu vyjevený Tom si uvědomil, že toto dílo, všeobecně známé v německy mluvících zemích jako Radezky Marsch, bylo věnováno Josefu Václavovi Radeckému z Radče jako projev uznání vynikajícím vojevůdcovským schopnostem tohoto rakouského polního maršála – původem z Čech.
A teprve nyní v neblahé předtuše Tomovi došlo, že to německé pojmenování slavnostního přehlídkového pochodu při opravě gramofonu zahlédl na etiketách docela početné řady německých a rakouských gramofonových desek paní Jahodové!
Tato nenasytná a jako Marie Terezie přímo císařsky tělnatá žena nepochybně očekává od Toma také vynikající schopnosti – jenže tentokrát sexuální – a to nebude jen tak! Vždyť naplněný zásobník měniče desek by mohl naplnit jeho osud velice symbolicky. Mohl by skončit po některé té desce také na desce – ovšem na dlouhé a dřevěné – pokud by se paní Jahodová rozhodla zbavit se málo výkonného nápadníka své dcery svému masitému přirození nejpřirozenějším způsobem!

Ačkoliv vyděšený Tom uznával, že nejstrašnější smrt je právě smrt z vyděšení, ani o nejslastnější smrt z ušoustání neměl momentálně nejmenší zájem.
A pak že náš život není jako v pohádce, blesklo Tomovi hlavou, když pochopil, že mu pravděpodobně nezbývá, než v lítém boji o svoji prdelatou princeznu pozutínat svým ocelovým pyjem všechny neustále dorůstající hlavy stohlavé sani neukojitelného chtíče své budoucí tchyně. Pohádkoví princové to mívali přece jen snazší, napadlo jej, když už se snažil zasynchronizovat své šťouchy s výrazným rytmem pochodu, jenž měl premiéru na vojenské přehlídce ve Vídni roku 1849.

Ale najednou seznal, že tato velice tělnatá a naprosto neatraktivní mzdová účetní se ve své předpovědi nemýlila. Šlo mu to opravdu docela snadno. Nejspíš proto, že tělesná cvičení s hudebním doprovodem mají u nás tradici už od prvních všesokolských sletů a tahle tlustá baba, ty slety nepochybně pamatující, je geniální sexuální umělkyní, které není rovno.
Nejen rytmus, ale i nevýrazná avšak vtíravá a neustále se opakující melodie slavnostního jezdeckého pochodu, jež má údajně svůj původ v pobrukování udatného polního maršála, se Tomovi velice rychle zadřela až pod kůži.
Tu měl najednou husí a jako husar cválal na své tělnaté ale nezdolné kobyle vstříc svým vítězstvím – tedy vstříc nekonečným orgazmům své budoucí tchyně, jež byly strojově pravidelně doplňovány tím skutečně úchvatným dojením Tomova slastí neustále tvrdě zduřeného penisu.
Ovšem to dojení bylo vždy provázeno nikoliv divokým ryčením a vitím Maryčky Magdonové, nýbrž pouze velice decentními a zřejmě silně potlačovanými povzdechy paní Jahodové. A i ty pravidelně ustávaly vždy malou chvíli před koncem každé přibližně tříminutové skladby. Celou následující pauzu, potřebnou samočinnému měniči na výměnu gramofonové desky, si paní Jahodová vychutnávala v číhavém poklidu, aby její mohutná zadnice s hlasitým plesknutím vyrazila vstříc Tomově pyji přesně se začátkem každé následující ale stále stejné skladby.

Ty se lišily pouze instrumentací. Po úvodních filharmonicích dostaly příležitost dva čtyřručně obsluhované klavíry, pak je vystřídal velice francouzsky znějící akordeon a po něm se prezentovalo dokonce smyčcové kvarteto. Tři piána následoval bas klarinet, po něm burácely varhany, s nimiž libozvučně kontrastovala pouhá sólová příčná flétna, velmi decentně doprovázená smyčcovým orchestrem.
V závěru těchto spartakiádních prostných, po poslední výměně gramofonové desky, nad říznou vojenskou dechovkou nezapomenutelně zvítězily v klidnějších pasážích kouzelně lyricky ale jinde sytě znějící hoboje, jejichž hlas skvěle maskoval neustálé mlaskání a čvachtání proudem tekoucí blaženy paní Jahodové. To mlaskání bylo však nejsilnější při té předposlední dechovce, jejíž opravdu exelentní provedení pochodu provázel bouřlivý rytmický potlesk nadšeného posluchačstva.
Při reprodukci této veřejné nahrávky si málem vysílený a již umdlévající Tom náhle připadal jako koncertní umělec, jehož strhující výkon v obrovském sále na jevišti zvedl jindy vychovaně zdrženlivé posluchače ze sedadel.
Tomova kopulační snaha odpovídala tomu jejich nadšenému povzbuzování. Vojensky řízně tloukl hluboko do mohutné a vytrvale spolupracující zadnice paní Jahodové – až hrozilo nebezpečí, že si sám rozdrtí k penisu pevně přitažený a slastí zvrásněný šourek. Tom během té půlhodinové hudební orgie zvítězil sám nad sebou.

Přežil. Dlouhé a náročné tělesné cvičení se mu tak geniálně vybranou hudbou dokonce velmi zalíbilo. Počáteční jezdecké představy, vyvolané pohledem na náruživě cválající zadnici paní Jahodové, už po akordeonu gradovaly v pocity divoce kopulujícího plemenného hřebce. Tomu ani neustálá výměna rujných kobyl oplodňující výstřik sice přivodit nedokázala, avšak ten vždy před koncem gramofonové desky uskutečněný, vždy neobvykle slastný, jenže také vždy marný vaginální pokus paní Jahodové o odběr semene, dokázal Tomovi udržet dostatečnou erekci. I když je pravda, že už u dvou desek ve střední části tohoto maratónu se ten náš tak dobře trénovaný běžec musel vyrovnávat se vzniklým kyslíkovým dluhem zrychleným dýcháním a ochabující erekci musel povzbudit představou rozkošné prdelky svého kůzlátka.

O celkové neobyčejně uspokojující slasti z této sériové soulože však nejlépe vypovídá skutečnost, že teprve minutu po jejím ukončení stále vzrušený Tom opustil své necudné představy a začal uvažovat. A jak jinak, než pro něj typickým způsobem. Jak to vlastně před chvílí bylo? Koho, čím, jak moc a koho víc tak amorálně zradil, když s penisem ve čvachtající vagíně své nastávající tchyně si představoval koitus s její nahatou dceru?

Neobyčejné pro Toma tentokrát bylo i to, že od této zašmodrchané úvahy poměrně rychle utekl pro její zřejmou nedůležitost. Majka se o tomto stejně nesmí nikdy nic dovědět! Důležité však je, že nebezpečí, že by snad po rodičích vzpurná a paličatá Majka neměla být Tomova pro nějaký svéhlavý kapric své maminky – to nebezpečí už nejspíš nehrozí. Vždyť když se zaujat tím svým morálním hlavolamem postavil a zahleděl se nepřítomně k oknu, vzrušeně dýchající a stále ještě rozžhavená paní Jahodová se posadila a po jediném pohledu do Tomova rozkroku okamžitě bez sebemenšího zaváhání reagovala.
Najednou měl Tom svůj neochabující, ale stříkat neustále odmítající pyj hluboko v ženských ústech a na zježeném šourku cítil jemně mnoucí prsty. Musel zakrátko uznat, že vždy tak demonstrativně ctnostná paní Jahodová si s už na pohled rozvernou paní Vojtovičovou v orálních dovednostech rozhodně nezadá.

Při této formě sexuální komunikace jazykové schopnosti paní Jahodové byly vynikající. Její jazyk by mezi mrtvé jazyky nezařadil ani ten nejnevzdělanější jazykozpytec.
Jenomže v té samé chvíli nabyl Tom dojmu, že by si mohl zadat on, kdyby zůstal pasivní a nechal se pouze tak báječně obsluhovat. Dobře vychovaný a od přirození galantní mladík není přece takový sobecký křupan! A navíc není vůbec jisté, zda tato tak nepěkně tlustá ale tak nádherně přičinlivá žena dokáže svůj záměr přivést k zamýšlenému konci. Případným a velice choulostivým otázkám po příčině absence výstřiku semene je přece jen lepší aktivně předcházet! Nahledě na to, že prohlédnout si pěkně z blízka v orgazmu tak výrazně a dlouho se svírající ženské pohlaví nemůže být všeobecnému vzdělání mladého muže nikdy na závadu.
Při pokusu o praktickou realizaci svého tak důkladně odůvodněného záměru se však setkal s nečekaným nepochopením.

Paní Jahodové se ve tváři zračil bezmezný udiv, když se Tom bez jakéhokoliv vysvětlení vyprostil z jejích úst.
A zpočátku také netušila, proč by se měla položit na záda. Teprve když Tom nad tou nechápavostí zralé ženy s úsměvem ve tváři zavrtěl hlavou, podvolila se jeho rukám, jimiž jí široce rozevřel ta opravdu velice kyprá stehna. Mezi nimi z mokré čupřiny klína vytékala lesknoucí se medovitá stružka, která Toma navedla správným směrem na správné místo.
Že se správně rozhodl, když mezi masitými pysky zbytněle čnící klitoris nasál opatrně do úst, to mu potvrdila hlasitá, stručná, ale i tak dostatečně výmluvná ovšem jediná věta, kterou za celou dobu těch reprodukčních orgií od své jindy tak skvěle mnohomluvné skorotchyně uslyšel: „Ach,Tome!“

Dál už neříkala nic, neboť s plnými ústy opravdová dáma nikdy nemluví a stejně výřečná je i každá virtuózka při své velice oduševnělé a znovu obnovené mistrovské hře na jadeitovou flétnu. Tento prastarý ale stále živý hudební nástroj i paní Jahodová ovládala tak skvěle, že v Zakázaném městě by byla velice ceněnou a váženou společnicí každého císaře Země středu.
Nyní toto své nesporné hudební nadání potvrzovala dokonale synchronizovanou souhrou s Tomovou mistrovsky zvládanou a právě úspěšně probíhající jásavou interpretací jeho vlastní „Kantáty pro klitoris a vagínu se symfonickým doprovodem jazyka a desíti prstů“.

Pro čtenáře bez hlubších znalostí hudebních a historie sexu, nebo pro ty čtenáře, kteří nejlépe chápou pouze holá fakta, uvádíme vysvětlující přepis předcházejícího odstavce: Paní Jahodová bez řeči kouřila Tomovi péro, zatím co on jí žužlal poštěváka a prstil kundu.
Leč ani tentokrát nic neprobíhalo podle Tomových odborným zájmem inspirovaných záměrů. Vědecké pozorování zevního genitálu paní Jahodové vzalo rychlý konec již velmi krátce po prvních orgastických spasmatech sekretem zaplaveného pohlaví Tomem opravdu bedlivě sledovaného sexuálního objektu. Tehdy totiž Tomem jako rána bičem prošlehla prudká slast, vyvolaná prstem paní Jahodové v Tomově anusu. Následná Tomova ejakulace byla palčivě žhavá. Ovšem vytrysknuvší mohutný proud jeho spermatu byl pro něj hned ze tří důvodů zcela neviditelným.

Tom by totiž při slastí způsobeném křečovitém záklonu hlavy a při prohnutí páteře nazad hleděl do stropu – pokud by však dokázal udržet otevřená oční víčka, a pak také proto, že ten semenný gejzír vybuchoval do houževnatě sajících úst jeho budoucí tchyně. Naštěstí ten tolik očekávaný, tak báječně slastiplný a tentokrát skutečně pracně zasloužený čas Tomova nemyšlení přece jen nadešel.
Když se z něj vzpamatoval natolik, že dokázal otevřít oči a opět sklonit hlavu, to masité ale docela jedle vonící velice mokré pohlaví paní Jahodové se již jen velmi zvolna rozevíralo – jako po posledním záškubu zcela vyčerpaný a pomalu zmírající velice slizký plž. Jeho majitelka se však šťastně usmívala a, jak si Tom ještě stačil povšimnou, její tvář s perleťovou rtěnkou na rtech byla k Tomově údivu dokonale suchá a přímo neuvěřitelně omládlá.

„Neníkékamen!“ zvolal Tom, ten dobře trénovaný běžec – maratonec, když se s ním ponejprv zatočil neobvykle prostorný obývací pokoj. A jako mytologický Diomedon, ohlašující vítězství nad Peršanem v bitvě u Fenyklového pole, dodnes řecky nazývaného Marathón, padal. Ne však na mramorovou dlažbu athénské agory, nebo alespoň na žulové kostky místního náměstí. Pohrdl dokonce i velice měkkým a jako kvetoucí fenyklové pole medově žlutým peršanem Jahodových.

S vědomím smrtelného nebezpečí padal do bezvědomí přímo mezi obrovité prsy své budoucí tchyně!