Poslední zábava 04

Čárlyho rvačka na vesnické zábavě si vyžádala akutní ošetření. Místní dívka jménem Gabča ho vzala domů, kde se o něj už postarala její mamka, zdravotní sestra. Po zajímavém nočním setkání s Gabčou už bude mít Čárly snad konečně klid. Nebo…

Tiché klapnutí kliky jsem zaslechl úplně v polospánku, nevzbudilo mě ani prohnutí pohovky a zašustění deky.
„Pššt, spíš?“
„Teď už ne, jsi zpátky, Gabčo?“
Ticho.
Zašustění deky.
Dlouhé významné ticho. Takové to ticho, které vás vzbudí. Vůně. No jasně, jiná vůně, heřmánek. Asi nějak poznala, co si myslím. V polospánku fungují smysly zvláštně.
„Jen jsem se chtěla podívat, jak ti je, jestli se ti neudělalo špatně.“
„Ne, moc díky, je mi skvěle. Paní… Ehmmm, paní…“
„Jano.“
„Paní Jano, díky.“
„Ne, jenom Jano, bez toho ‚paní‘.“

Zamžoural jsem do tmy a otočil hlavu doprava. Kousek ode mě se v šeru třpytily dvě oči. Pomalu kývla. A přitulila se ke mně.
„Já… nemohla jsem usnout, slyšela jsem vás, tedy Gabču, tebe vůbec ne, strčila jsem hlavu pod polštář, ale stejně jsem to slyšela, každé zavrzání pohovky, vzdech. Tak už to má za sebou, dceruška.“
Vytřeštil jsem oči do tmy.
„Počkejte… Teda počkej, Jano, ne tak úplně. Jenom jsme se… No, mazlili, tak. Jenom mazlili.“
Zvedla hlavu a oči se ještě rozšířily.
„Takže…“
„No, teda, nemilovali jsme se, se vším všudy, chápete, teda chápeš. Mazlili.“
„Uhmmmm….“

Zase bylo chvíli ticho, ale příjemné ticho.
„A jak ti je?“
„Bezva.“
„Můžu ti něco říct?“
„Jjjjooo. Jasně.“
„Ale to ti musím pošeptat.“
Mávl jsem jen rukou, teda aspoň myslím. A v dalším okamžiku se ke mně přitisklo teplé ženské tělo, vlastně jsem to už dnes zažil, ale teď to bylo úplně jiné, navíc…“

„Poslouchala jsem vás,“ zašeptala mi do ucha. Přerušila mi tím myšlenku, ale ta se hned zase vrátila.
„A….“ zahihňala se potichounku, „začala jsem být hrozně nadržená.“
Tuhle noc mě už asi nepřekvapí nic.
„Ono to začalo, když jsem na tobě seděla a cítila toho tvýho, jak se zvedá.“
„No jo, snažil jsem se myslet na něco jinýho, jak jste mi, teda, jak jsi mi radila. No, a myslel jsem…“
„Na co jsi myslel,“ přejela mi jakoby mimoděk prstem po prsou.
„No, popravdě, jestli máš kalhotky, tak, nebo jestli jseš naostro, pod košilí a županem.“

Zase se zahihňala a škrábla mě nehtem.
„Ležela jsem v posteli, slyšela, co se tady děje, vzpomínala, jak mě ten tvůj dráždil. A pak jsem už tuplem nemohla usnout. Musela…“
Ticho, jen horký dech.
„Copak?“
„Stydím se.“
„Povídej, dneska se už nedivím ničemu.“
„No, musela bych si to asi udělat,“ vzdychla mi do ucha. „Abych mohla spát, chápeš? Ty si to někdy neděláš, když nemůžeš usnout?“
„No, dělám,“ přiznal jsem, „ale já nemám manželku, teda manže…“
Ani jsem to nedořekl a položila mi prst na pusu.
„Pšššt, o tomhle nemluv,“ šeptla pomalu.
Neměl jsem nic proti tomu. Cítil jsem jen ženskou horkost.

„Jsi úplně nahá?“
„Úplně.“
„Fakt?“
„Úplně úplně, sáhni si.“
„Tak spíš normálně?“
„Ne, ale svlékla jsem se.“
„Když jsi šla do pokoje?“
„Hmm….“
„A svlékla ses až tady nebo jsi šla nahá po schodech, opatrně našlapovala?“
„Co by se ti líbilo víc?“
„Umím si představit oboje, jak jdeš nahá i jak se tady svlékáš.“

„Prosím, moc si mě nepředstavuj. Nejsem Gabča. Líbí se ti Gabča?“
„Jasně, krásná holka.“
„To je dobře. No nic, já půjdu, jsi podle všeho v pořádku a navíc…“
Trochu se odtáhla.
„Co navíc?“
Zase se přitulila.
„No navíc jsi byl s Gabčou, a nemůžeš se zase moc unavovat.“

Absurdnost situace byla větší než ten obludný jelen na fasádě. Jsem tady v posteli, nahý, s Gabčinou mámou. Taky nahou.
„Popravdě, no, jak to říct…“
„Povídej“, vzdychla mi do ucha.
„Věnoval jsem se hlavně jí.“
„A jak?“
„Trošku prsty, pak pusou, to se jí líbilo.“
„Jo, to se jí libí. A co pak ona?“
„Jak říkám, měla toho už dost, tak šla spát.“
Ticho.

Dlaň z mých prsou začala putovat zvolna dolů. A jistá část mého těla jí šla vstříc. Konečně se obě setkaly. Hladila mě, mnula, pomalu, zvolna, tiše, nadrženě. Projel jsem jí prsty vlasy, pohladil záda, pokrčila nohy a trochu se posunula, abych mohl ještě níž. Za chvíli jsem už hladil krásný velký ženský zadek.
„To víš, není tak…“
„Pšššt.“
Zvedla hlavu a pomalu jsme se políbili. A pak jsme se k sobě přisáli. Tak tohle uměla úplně skvěle, dokázal bych se s ní líbat klidně snad hodinu. Jenže ona se za chviličku trochu odtáhla a vzala mi hlavu do dlaní.
„Mám pocit, jako bych olizovala holce kačenu.“
„No jo, nebyl čas se umýt.“

Zase mě políbila, pomalu, olízla mi rty, samozřejmě mě to hned napadlo, nešlo odolat, Jana leží nahá na zádech, dlaň v klíně, na obličeji jí sedí Gabča, prohnutá v zádech, zadek vystrčený, vlní boky. Jednou rukou si dráždí bradavku a druhou poštěváček.
„Na co myslíš?“ protáhla za chvíli tiše Jana.
„No, na co asi,“ přiznal jsem.
Sjela mi dlaní do klína a vyjekla.
„Chtěla jsem říct, že jsi pěkné čuně, ale klidně na to mysli dál. Úúúf, to je něco. Už se těším.“
Olízla mi tvář a zašeptala do ucha.
„Teď ti vynahradím dcerku, že tě nechala takhle tvrdého.“

Sjížděla hlavou dolů, prsty mě škrabaly, ucítil jsem dole horké rty, jemně mi sevřely ocas a začaly ho sjíždět. Bylo to krásné, ale…
Za chvíli zvedla hlavu.
„Co je s tebou? Nelíbí se ti to?“
„Líbí, ale… Nemůžu tě hladit, nic nevidím, navíc bych byl hned hotový. Hodně rychle.“
Lehla si na mě, kolena roztažená, mohl jsem ji krásně chytit za zadek, taky jsem to hned udělal. Ještě se malinko posunula, teď už jsem mohl všude. Položil jsem ženě dlaň na záda, kousek nad boky a pokračoval dolů mezi půlky. Začala mi tiše vzdychat do ucha. Zastavil jsem se na druhé dírce a trochu do ní klepl prstem, jen lehounce, ale zavrtěla boky.

„Tam ne.“
„Neděláš to tam?“
„Dneska ne. A kromě toho…“
Zvedla hlavu a oči se jí zase zatřpytily.
„Při análu hrozně řvu. Už jsem to jednou musela vysvětlovat Gabče.“
„Ale?“ objel jsem lákavý zapovězený otvůrek.
„Chtěla to hned zkusit.“
„Hmm,“ zatlačil jsem trochu víc, „nic mi ale neříkala.“
„Ještě aby, a stačilo.“

Jasně, proč ne, stejně jsem mířil jinam, položil jsem prst přesně na začátek štěrbinky, chvíli s ním vrtěl a pak projel celou kundičkou. Byla úplně mokrá a rozevřená.
„No teda,“ zašeptal jsem.
„Říkala jsem ti, že jsem nadržená.“
„A to vypadá takhle?“
„Ještě hůř, nechals mě vychladnout.“
Přidal jsem druhý prst, třetí, začala se jimi sama šukat.
Za chviličku mi sevřela dlaní ocas. Spokojeně zamroukala.
„Pojď už.“
„Počkej, jako prvně?“

Uchichtla se, opřel jsem se o pohovku, klekla si nade mě, kroužila boky, přejížděla klínem přes ocas, sáhla pod sebe a strčila si ho dovnitř. Jen kousek, v téhle poloze to víc nešlo a zase nejsem takový megasamec.
Spokojeně se prohnula, konečně jsem vzal do rukou nabízená prsa.
„No teda, tohle jsi mi tajila.“
„Líbí se ti?“
„Krása.“
„Tak užívej, už to jde s nimi z kopce, doslova.“

Užíval jsem nabízených ženských půvabů, rty jsem tiskl tvrdé velké bradavky, mačkal jsem je dlaněmi, nádhera.
Nechala mě chvilku hrát a pak se ke mně přitiskla, líbali jsme se, pohybovala se smyslně pomalu nahoru a dolů, jen ten kousek, co to šlo, držel jsem ji za zadek.
Za chvilku mi nespokojeně zamručela do ucha. „Už to potřebuju pořádně.“
„Jak, pořádně?“
„Pořádně, vyšukat, vymrdat, ošoustat,“ smyslně šeptala ona slůvka. Trochu jsme se posunuli, položil jsem se, podařilo se nám to krásně, ani nevyjel ven. Chvilku čekala, políbila mě, zaklonila hlavu a zvolna na mě dosedla, když píšu zvolna, nedokážete si představit, co to znamenalo. Ale nakonec jsem byl v ní celej až po koule, jak vždycky říkal Tonda.

Tiše zafňukala a chvíli tak zůstala, s klackem zaraženým v sobě. A pak se pomalu rozjela. Nejdřív jsem si připadal jen jako pasažér, jako kus masa, který používá pro svou rozkoš, ale pak mi to konečně v hlavě přecvaklo. Došlo mi, co se tady vlastně děje, že šukám Gabčinu mamku, teda ona šuká mě. Že v té skoro tmě vypadá krásně, jak se jí pohupujou prsa, které můžu držet a mazlit, a což teprve boky a zadek, kulatý a široký, ten je jen můj. Trochu zatahat za vlasy, pohladit obličej, rty, strčit něžně prsty do pusy, hravě je stiskne zuby. To všechno se dá dělat, hlavně nemyslet na…
No, nemyslet, jak tě šuká pěkná ženská, jde si za svým, mrdá tě, zpomaluje a zrychluje, jak se jí líbí. Jenže teď už jen zrychluje. A to je konec. Zmáčkneš jí ještě prsa, ale ona nezastaví, šuká tě, ještě chviličku, slyšíš, jak vzdychá. Áááááúúúúúch… Konec. Stříkáš do ní, rozkoš je úžasná, nedá se popsat ani jinak předat. A je pryč.

Ještě se rychle vrtěla, ale svezla se na záda a dodělávala se prsty, cítil jsem se najednou blbě, chtěl jsem jí pomoct, ale odstrčila mě. Za chvíli se zakousla do polštáře, ten neslyšný křik bych mohl poslouchat pořád.
Přetáhl jsem přes nás deku a uvažoval, co jsem všechno udělal blbě. Jenže to jde špatně, když je jednomu tak pěkně. Přitiskl jsem se k Janě, teď chvíli spát, a pak ji probudit a zase se pomilovat. To by bylo něco. Ale vzdychla a vykroutila se.

„Musím jít.“
„Škoda… Snad… No, nevím… Příště by to snad bylo lepší.“
Usmála se do tmy, skoro jsem to neviděl, políbila mě vlhkými rty.
„Kolik ti je? Šestnáct? Sedmnáct?“
„Osmnáct,“ přiznal jsem.
Zase mě políbila.
„Pořád to bude lepší, už příště, uvidíš.“
Zavrtěl jsem hlavou. Co to říká?
„Příště?“
Pohladila mi schlíplý ocas.
„No musím ti přeci vyndat ty stehy, ne? A vůbec…“
Stiskla mě dlaní.
„Něco mi říká, že k nám teď budeš chodit často.“

Vstala, nahá, deku v ruce, zamávala mi a zmizela ve dveřích, spokojeně pohupovala boky. V té skoro tmě vypadala nádherně a nedosažitelně. A přitom jsem ji před chviličkou šukal. Vír dojmů a myšlenek mě až překvapivě uspal.

Probudilo mě ranní slunce, otevřel jsem oči a nechápavě zíral na lustr z dančího paroží. Na stolku ležela váza vyrobená ze samorostu. Nejspíš spadla v noci, spadla, když… No jasně, byl jsem nahý, vybavil se mi konečně celý večer, no, a pak i noc. Sáhl jsem si na obočí, bolelo jako čert. Moje oblečení nikde nebylo, slipy, džíny, triko, mikina, nikde nic. Natáhl jsem si tedy kalhoty od pyžama a vyjekl, když se kotník opřel o zem. Opatrně jsem se postavil, kupodivu to šlo. Nadechl jsem se a vkročil do dveří. Kdo všechno jimi včera prošel, nejdřív Gabča, v kraťounké noční košilce, jen kousek pod hezký zadek. No, a pak její mamka Jana, úplně nahá, plné ženské křivky ve tmě.

Držel jsem kalhoty v hrsti a pajdal chodbou. Z kuchyně se ozývalo cinkání skleniček a tiché hlasy, uvažoval jsem, jestli raději tiše nezdrhnout, ale v pyžamu by to asi nešlo. V duchu jsem se pokřižoval, zaklepal na futro a vešel dovnitř. Pán domu seděl u stolu a držel v rukou pušku. Zvedl hlavu a podíval se na mě, jako by mě viděl poprvé. No, vlastně mě viděl poprvé. Zamračil se. Zvedl flintu a opatrně ji odložil na deku na stole.

„Spalo se ti u nás dobře, jak vidím,“ zahalekal bodře, „to je skvělý. Pojď dál,“ vstal a podával mi ruku. „Já jsem Fanda, tobě prý říkají Čárly.“
Tupě jsem přikývl a potřásl nabízenou pravicí. Fanda se usmíval, na sobě bílý nátělník a zelené kalhoty. A na stole flintu. Jestlipak ví, že jsem mu v noci ošukal manželku? Tedy ona spíše ošukala mě, ale pochybuju, že by v tom ta flinta dělala rozdíl.

„Holky, udělejte mladýmu snídani, určitě je vyhládlý,“ nabídl mi Fanda na židli, „jestli si teda nedáš se mnou,“ ukázal na prkénko s nakrájenou tlačenkou a krajícem chleba.
Ohlédl jsem se, Gabča s mamkou Janou stály v županech u linky zády k nám, chichotaly se a něco si šeptaly.
„Co si dáš, míchaná vejce, může být?“ otočila se Jana a přivřenýma očima mě přejela od kotníků až po obočí. Měl jsem dojem, že mi klacek vyleze ven tou dírou, co mělo pyžamo místo poklopce.
Přikývl jsem, ani jsem nevěděl, nač.

„Ochutnej,“ napíchl Fanda na špičku nože kousek tlačenky, „soused zabíjel a poslal výslužku, poctivá tlačenka, čistý maso.“
Poslušně jsem opatrně stáhl zuby z nože třaslavou hmotu a pokusil se jí spolknout. Nešlo to. Naštěstí se Fanda obrátil ke zbytku rodiny.
„Jančo, ufikni tady mladýmu taky štráfek tláči, vidíš, jak mu jede.“
Nenápadně jsem vyplivl odpornou lahůdku a zastrčil do kapsy od pyžama.
„Nnne, pa… Teda Fando. Dám si ty vajíčka, tlačenka po ránu je na mě moc.“
„To si zvykneš, po chlastu je ráno trocha tučnýho do žaludku jako životabudič, to poznáš, neboj,“ hlaholil spokojeně a zase vzal do rukou pušku. Zlomil hlavně a zíral do nich proti oknu. Zavrtěl hlavou, namotal na vytěrák trochu koudele a starostlivě projížděl dlouhým laufem sem a tam. Ten pohyb mi něco připomněl, a určitě i Gabče, která přede mě položila talíř s vonícími vajíčky posypanými pažitkou. Vedle postavila slánku.
„Nevím, jak moc solíš,“ špitla tiše a nenápadně se o mě otřela ňadrem.
„A nechtěl bys to trošku opepřit?“ ozvala se mamka vláčným hlasem.

Raději jsem přehodil nohu přes nohu a pustil se do vajíček. Jasně, opepřit, kdo by to nechtěl tak opepřit, jak mi to udělala v noci tahle ženská. Vůbec jsem neměl odvahu se na ni podívat. Byl bych rudý až za ušima, teda ještě víc než teď, kdy se o mě otírala Gabča.

„Chodíš na hony?“ zeptal se nečekaně Fanda a slupl další kus tlačenky.
Zavrtěl jsem hlavou a ukázal na plnou pusu.
„Nevadí, to se naučíš, bude se ti to líbit, jsme fajn parta, aspoň tam nebudu chodit sám,“ spokojeně se podíval na dcerku.
„Ale já nevím, jestli chci být ozbrojený brigádník, teda myslivec.“
„Mám tady ještě kozlici,“ pokračoval Fanda, naštěstí mě asi neslyšel, „může být tvoje. S tou můžeš i na kance,“ zasmál se a podíval se zase na Gabču a zase na mě. Za ušima mi zatrnulo.

„Teď k nám budeš chodit častějc, říkaly holky, to je dobře. Zajdem na fotbal a pak na pivko, bude legrace. A můžete si časem udělat tady vršek, není to úplně velký, ale my jsme na tom byli daleko hůř, když jsme začínali, že jo, mamko?“
Jana přikývla, nenápadně na mě mrkla a pohladila si prso v rozhaleném županu. Uhranutě jsem na ni zíral.
„Není to velký, to víš, až přijdou děti, budete se muset trochu uskromnit, ale seženu ti parcelu a píchneme ti se stavbou, tady mám všude kámoše.“
Jana přikývla a významně si olízla rty. Gabča se zahihňala a zase se o mě otřela. „Budeš teď k nám chodit, že jo?“ Fanda se pořád usmíval, žvýkal tlačenku, až podezřele obratně zaklapl hlavně své vyleštěné brokovnice.

Byl jsem úplně ztuhlý, v očích vypálený obraz domu s jelenem na fasádě, před ním stojí mladá rodinka. Gabča, kulatá a usměvavá, dvě děcka, kluk a holka, každé z nich čertvíproč drží v ruce za packy mrtvého zajíce, dlouhé uši plondají v posekané trávě. A konečně já, mezi nimi, v zelené kamizole a tralaláčku se sojčím pírkem na hlavě, přes rameno pušku, pod nosem knírek a pod kamizolou spokojeně rostoucí bříško. Obraz se rozpíjel a mizel, za ním se objevila nahá Jana, ale ta už také pomalu splývala s tmou, zbyl jen obrys. A pak už jen tma. Tma.

Konec čtvrté části