Pozdrav z Lefkady 01

Řecká čtyřka

Možná se někteří z čtenářů vzpomenou na první a druhé příběhy čtyř přátel, vlastně dvou manželských párů, jak se úředně říká. Na blonďatou Danču a jejího milovaného Pavla, a na druhý pár, tmavovlasou štíhlou Lucku a světlovlasého Jirku. Vše začalo společnými večery, kde se tak úplně přísně nesledovalo, kdo je čí manželka či manžel, pokud zůstane ptáček ve správné klícce. Snad si i vzpomenete, že se jejich vztah ve druhém příběhu ještě více zamotal, přibyl totiž navíc něžný vztah mezi Luckou a Dančou.

Budeme tedy sledovat naše přátele při cestě na vysněnou Lefkadu, do Řecka, kde se dějiny a sny proplétají s realitou snad ještě komplikovaněji než vztahy našich přátel, a kde se může stát cokoliv. Dokonce si Pavel s Jirkou možná konečně uvědomí, co jim chtěl sdělit nešťastný kníratý štamgast v hospodě U tří bernardýnů. Ale zatím to nevíme. Ani oni, ani my.

Omlouváme se za mnohdy zdlouhavé popisy řeckých reálií. Ale co by bylo Řecko bez taveren, malebných uliček, koček, sexu na pláži…

Málem jsme zapomněli. Pokud budete mít zájem o cédéčko s Lucčiným lehce neobvyklým výběrem songů vhodných pro romantický večer, na e-shopu ho nenajdete, protože v době příběhu jsou e-shopy teprve v úplných plenkách, či spíše si teprve hoví v inkubátorech. Nezbývá vám než zavolat na 0609…

Teprve, když dojeli na západní pobřeží Řecka a odbočili na jih směr Preveza, začali konečně věřit, že jejich plán s cestou na Lefkadu byl dobrý nápad.

***

Protože si ani sám autor nepamatuje, jak to začalo, pokusí se to vyhledat a připomenout.
Ano, poprvé se o Lefkadě mluvilo a psalo v létě, nejspíš v červenci, kdy naše čtveřice přátel s velmi zajímavými výhodami začala snít o společné dovolené v Chorvatsku nebo Řecku. Byl to myslím Jirka, který jako první navrhl Lefkadu. Důvod je jednoduchý, jeho kolega z práce tam byl minulý rok a Jirka musel mnohokrát, vlastně daleko častěji, než by si přál, poslouchat popis tamních přírodních krás, vzpomínky na gurmánské zážitky či cestování po rázovitých vesničkách.
Roman, tak se kolega jmenoval, byl ale člověk nejen sdílný, ale i přátelský. Když mu Jirka naznačil, že by se rád vydal v jeho stopách, ihned s ním začal probírat různé varianty itinerářů, ubytování či ideálních termínů. Termín byl jasný, přátelé se domluvili na září. To bylo podle Romana skvělé, neboť už je tam méně turistů, moře je teplé a zraje ovoce.

Lucka i Danča si už představovaly, jak leží na pláži, plavou v teplém moři, proplétají se v letních šatičkách úzkými uličkami, ochutnávají dobroty a vůbec si užívají vše, o čem zatím jenom snily. Popravdě řečeno Pavla a Jirku spíše napadaly asociace typu společné milování na pláži a podobné, ale to pro tento příběh není podstatné.
Důležité je, že Jirka sehnal další informace a na jednom z dalších přátelských setkání je předal ostatním k posouzení.

„Je tady jedna otázka,“ nadhodil. „Musíme uvážit, kde bydlet. Variant je několik, každá má svoje pro a proti. Můžeme bydlet v apartmánku přímo v městečku u moře. Budeme mít všude blízko, do obchůdků, na večerní procházky i na pláž. Ale samozřejmě musíme počítat s tím, že pokoje budou malé a v domku jich bude odhadem deset. Jak kde. Takže soukromí nebude takové, jak by se nám, hmm… hodilo.“ Usmál se na Lucku a Danču
Pavel, který seděl vedle něj, se prakticky zeptal: „Jsou jiné možnosti?“
Jirka si vzal do dlaně oříšky a pokračoval: „No právě. Roman má kontakt na nějakého Řeka, měl od něj pronajatou vilku. Kdybychom chtěli, zavolal by mu. Ale není to u pláže a do městečka se taky musí dojet spíš autem.“

Lucka s Dančou se na sebe podívaly, manželům bylo jasné, že toto rozhodování bude na nich.
Jirka ještě přisadil: „Ptal jsem se Romana, on říkal, že byl na městské pláži snad jen jednou dvakrát. Měli půjčený skútr a jezdili všude možně, hlavně na západě, ale projeli prý všechno. Je to malý ostrov.“
Pavel s Jirkou mlčeli a sledovali manželky. Rádi je sledovali, zvlášť teď. Jak si možná pamatujete, i ony mají navzájem lehce neobvyklý vztah, a právě si užily něžné odpoledne v postýlce. Manželé o tom věděli, zatím to respektovali. Bylo ale jasné, že se dříve nebo později „něco“ stát musí. Ale nikdo nevěděl, co bude to „něco“ a kdy to „dříve nebo později“. Navíc kupodivu mužům tento prapodivný geometrický útvar vcelku vyhovoval, ženy se nijak nebránily něžnostem jak manželským, tak řekněme lehce mimomanželským, naopak jim přišlo, že je užívaly víc než dřív.

Teď byly vláčné a spokojené, připomínaly kočky na pohovce, tedy na křeslech. Těšily se, že s manželi něco povečeří, popijí, no, a pak se dobře pobaví. Dívaly se na sebe a zvažovaly varianty.
„To je myslím jasné,“ řekla nakonec Lucka, „vilka je lepší, budeme mít stejně auto, takže můžeme jezdit na nákup. Večer do města dojdeme nebo dojedeme, uvidíme, jak to bude daleko.“
Danča se na ni usmála a kývla. Vzala si kousek chleba a šunku a sýr z obložené mísy a spokojeně ukusovala.
Muži se na sebe podívali. „V pondělí řeknu Romanovi, aby zkusil zavolat, jestli je vilka volná a za kolik by byla,“ dodal jen Jirka. Pak už se věnovali jídlu a pití, klábosili a žertovali, dívali se po sobě, těšili se, co bude dál.

„Vypadáte nádherně,“ neudržel se nakonec Pavel, „dokonce snad ještě lépe než obvykle.“
Ženy na sebe mrkly a usmály se. Věnovaly kus svého vzácného společného času, aby se pěkně upravily a potěšily muže lepým zevnějškem. Lucka měla krátké modré letní šaty na ramínka a s knoflíčky na prsou, upnuté tak akorát a na správných místech. Světlé vlasy, rozpuštěné, přehozené přes rameno. Na očích brýle. Jak už víme, i toto byl výsledek skupinové terapie, už se za ně nestyděla. Lucka si oblékla upnuté krátké tmavé šaty, vlasy vyčesané do uzlu. Jirka měl rád podobné účesy odhalující dlouhou ladnou šíji. Byly jen lehce namalované, trocha kolem očí, rtěnka… Navoněné… Hmm, nejspíše ano, ale bude nutné to prověřit bližším kontaktem. Byly bosé, nohy půvabně zkřížené na křeslech.

Jirka s Pavlem mezi sebou udělali významně místo přesně na dva krásné dámské zadečky.
Lucka zamžourala očima. „Hmm, tady nás někdo láká, nu, možná se necháme přemluvit.“
Odložily skleničky a půvabně přivlnily k pohovce. Kupodivu se ale neusadily mezi muže, ale Lucka si sedla pěkně obkročmo na Pavlův klín a Danča na Jirkův. Ti jen vzdechli. Opřeli se, ženy se k nim přitiskly. Pavel Lucku jednou rukou objal kolem pasu a druhou položil na zadeček, přistála tam nějak sama. Díval se jí do očí, musel trochu nahoru, Lucka byla vysoká. Políbil rameno, zaklonila trochu hlavu, aby jí mohl líbal krk. Pohladil ho ještě prsty. Cítil blízkost jejího těla, žár klína, přitisknutého k jeho vlastnímu. Sklonila hlavu, opřeli se čelem, dívali se do očí. Opět v nich uviděl hnědozelené ohníčky. Položil jí dlaň na nahou kůži půvabného stehna, zajel prsty pod šaty.
„Copak, chceš zjistit, jestli mám kalhotky?“ usmívala se, políbila ho. Pak si k němu přitiskla tvář a dívali se vedle, rádi se dívali.

Jirkova dlaň se nacházela na nejpřirozenějším místě, totiž na Dančině zadečku, pod sukní. Musela si jí trochu vyhrnout, aby se mohla na Jirkovi usadit, s prohnutými zády a vysazenou prdelkou. Obličeje měli navzájem zabořené do vlasů.
Jirka hladil ženě špičkami prstů šíji a záda, Danča mu nejspíš jemně okusovala ucho. Vzal ji kolem pasu oběma ruka, zavrtěli se a lépe se uvelebili. Opřel si hlavu o pohovku, díval se na ni, pohladila ho po tváři, políbila na čelo, na tvář a pak na rty. To se jim nejspíš zalíbilo.

„Nedáme si chvilku pauzu na taneček, protáhneme si nohy?“ políbila Lucka Pavla. „Pojď, přidají se“.
Zhasli světla, Lucka sáhla do kabelky, našla cédéčko, stiskla tlačítko přehrávače, šuplík s tichým zabzučením vyjel. Zapnula zesilovač, zeslabila zvuk. Teprve, když uslyšela první tóny, opět ho zesílila, tak akorát. Pavel byl vcelku zvědavý, co bude hrát, Lucka si nepotrpěla na tradiční pop. Nepřekvapilo ho, když uslyšel sametový hlas Sade.
Danča s Jirkou už stáli vedle nich, blondýnka si odložila brýle na stolek. Chvíli tančili ve dvojicích, ale brzy se začali střídat a proplétat, jak se měnila hudba. Další sametový hlas Seal a Kiss From a Rose, Pavel držel Lucku v náručí.  Nothing Compares 2 U, Pavel objímal Danču, už se ani nesnažili o nějaké taneční kroky, jen se vlnili. Objala ho oběma rukama kolem krku, líbala ho, musela si stoupnout na špičky. Hladil jí záda, sjel po zadečku až na stehna, zajel pod šaty, pohladil oblý hebký zadeček.

Podíval se ženě do očí, vyčetl z nich, že je s jedním druhem pohybové aktivity nejspíš konec. Rozepnul knoflíčky, stáhl ramínka šatů, podprsenku neměla. Líbal a hladil nahá ňadra. Klekl si před ní, držel ji za zadeček, zabořil hlavu do klína.
Smashing Pumpkins spustili Tonight, Tonight, Lucka měla vyhrnuté šaty, Jirka před ní klečel a líbal krásné bříško. Danča se otočila, přimáčkla se manžela, zaklonila hlavu, políbil ji do vlasů, hladil ňadra. Vyhrnul šaty, prsty přejel z nohou na bříško, níž, hladil jí klín, zatím přes kalhotky. Stáhla si šaty a hodila je na křeslo, už jí vadily. Prsty přejela manželovu tvář, svlékla mu tričko.
The Cure a Love Song, Pavel šeptal Danče do ucha spolu s Robertem Smithem I Will Allways Love You, vzal ženu do náruče, odnesl do ložnice, nemělo smysl čekat na nic jiného. Za chvilku těsně vedle nich přistáli Lucka s Jirkou, tmavovláska si přetáhla šaty přes hlavu, pod nimi neměla už nic.

Pavel položil Danču na záda, líbal, hladil, založila si ruce pod hlavu, nahé kopečky krásně vynikly. Všimla, že se na ni dívají i přátelé, jen se pousmála. Muž jí líbal bříško, stáhl kalhotky, roztáhla kolena, už chtěla laskat úplně všude.
Další skladba byli U2 a One, Danča se usmála, přitáhla Pavla k sobě, svlékla ho, hladila mu tvrdé pohlaví, on jí projížděl prsty vlhkou štěrbinku. Scorpions a Still Loving You, Pavel si matně vzpomněl na krásnou fotografii na přebalu desky, sedl si, přitáhl Danču k sobě, zazářili jí oči, musela si obal asi taky vybavit. Usadila si mu do klína, objala ho rukama i nohama, tvrdý ocas ji trochu tlačil do bříška. Posunula se, Pavel ji něžně rozevřel, nasedla na úd. Vlnila se, ucítila, jak žalud začíná roztahovat štěrbinku, milovala tohle první vniknutí, vzdychala blahem, když si kolík hledal cestu ještě staženým dolíčkem. Držela ho zatím jen na krajíčku, jen pomalinku ho pouštěla dál.
Přitiskla tvář k Pavlovi, zabořil si tvář do jejich vlasů. „Krásně voníš.“ „Mhm…, ani jsem se nenavoněla…“ „Nevadí stejně voníš.“ „Díky, teď na mě asi nečekej, ale nespěchej, jestli můžeš…“
Nespěchali, vlnili se, Pavel se položil na záda.
„They Call Me the Wild Rose…,“ šeptala Danča Pavlovi do ucha, když zpívali Nick Cave a Kylie Minogue. Už v ní byl úplně, opřela se o ruce, aby si uvolnila boky.

Přátelé se na ně dívali, leželi hned vedle nich na boku. Jirka Lucce laskal ňadra, vsunul jí dva prsty mezi rty, aby mu je naslinila, začal ji dráždit bradavky. Lucka líně hladila Danče prdelku, občas pohladila Pavlovi varlata, přejela prsty po údu. Jirka do ni pomalu zezadu vnikl, vystrčila zadeček, aby mohl hlouběji, držel ji za ňadro, líbal krk.
Metallica hrála Nothing else Matters, Danča se opřela Pavlovi dlaněmi o ramena, pohyb si řídila sama, vymetala si všechny koutky jeskyňky. Pavel jí hladil ňadra, dráždil zadeček. Občas se líbali. Lucka neodolala a špičkami prstů jen malinko zmáčkla Danče bradavku, přítelkyní projela vlna rozkoše. Jirka teď držel Lucku za boky, šukal ji pomalými dlouhými pohyby. Pavel nalezl prsty Lucčin tvrdý čudlíček, lehounce ho dráždil. Lucka se protáhla, protočila se, Jirka si lehl vedle Pavla, Lucka si nad něj klekla, líbala ho, něco mu šeptala do ucha, sáhla si mezi nohy a zavedla si ohon do štěrbinky. Zaklonila se, opřela se vzadu o ruce. Zasténala rozkoší, když se jí klacek otíral o přední stranu vagíny, jen vrtěla a kroutila boky, hledala nejcitlivější místa. Danča se zase přitiskla na chvíli k Pavlovi, vzal jí půlky do dlaní a začal sám přirážet.

Axel začal zpívat November Rain. Pavlovi proběhla hlavou absurdní představa, že by se tím Danča mohla inspirovat. Kupodivu ho to vzrušilo ještě víc. Díval se, jak do Lucčina klína zajíždí Jirkův ocas. Lucka hladila Danču po zádech, občas sjela níž. Špičkami prstů ji hladila v klíně kolem štěrbinky. Užívala se dvojí rozkoše, měla v sobě pevný klacek a mohla se i dívat, jak Pavel zajíždí do Danči a vyjíždí ven, tuhý žilnatý ocas lesklý šťávičkami. Pohladila ho, laskala varlata. Pavel zrychlil a přitvrdil, Lucka už také sjížděla Jirku rychleji, držel v dlaních její malá ňadra.
Pavel zavzdychal a stříkal do Danči, hladila ho, lehla si na něj.
Jirka obrátil Lucku na všechny čtyři, chvíli si ji zezadu prohlížel, žena už vlnila boky. Ještě ji chvilku dráždil, pak do ní zajel, Lucce se až protočily panenky rozkoší, tmavé vlasy jí spadly přes obličej, opřela se o ruce a přirážela v rytmu proti Jirkovi.
Poslední byl Bryan Adams, Everything I do, I do it for you, Lucka se šťastně usmála, když uslyšela, jak Jirka začal vzdychat. Chytil ji za boky, byl těsně před vrcholem, ještě několikrát přirazil a už pumpoval do ženy sperma. Hudba dohrála.

Leželi vedle sebe, líně se hladili, Danča s Pavlem se uvolněně líbali.
„Promiň,“ zašeptal Pavel Danče do ouška, „moc dlouho na vás ty krásné šatičky nezůstaly. Víš, kdyby sis je při tom nechala. Nebo obě nechaly…“
Danča se usmála: „Hmm… Ono to není úplně pohodlné, navíc by mohly dojít úhony. Ale něco vymyslíme. Za chvíli…“

Večer začal dobře. A pokračoval dále, dali si pauzu, pak to Pavel udělal Lucce, za chvíli Jirka Danče, s Lucčinou pomocí. Blondýnka se prohýbala v návalech rozkoše, držela si ňadra, Jirka v ní měl dva prsty a Lucka jí dráždila poštěváček. Pavel hladil Lucku, jenom pomalinku, bylo krásné sledovat, jak nahá tmavovláska s jemně rozevřenýma nohama dráždí jeho ženu. Mišpulka jí dráždivě vykukovala pod zadečkem.
Těšil se. Tušil, že na svoje druhé kolo nebude nejspíš čekat dlouho, ale ještě si chvíli předtím Lucku pomazlí. A možná si děvčata zase vezmou ty krásné šatičky… Ten večer už toho mnoho nenaplánovali, usnuli pak společně. I když Dančina a Pavlova postel byla menší, nějak se do ní srovnali.

***

Sami tomu nemohli uvěřit, když se opravdu vydali na cestu, ještě v noci, bylo deštivo. Jirkův Ford Mondeo nebylo malé auto, ale i tak byl kufr skoro plný. Nevěděli přesně, co budou a nebudou potřebovat, tak si toho vzali raději víc. Zkontrolovali ještě zásadní věci, pasy, peníze v různých měnách, mapy, itinerář. Jirka ještě zapomněl pouzdro s kazetami a lahve s vodou. Raději se pro ně vrátil, i když Lucka tvrdila, že to přináší smůlu.
Usadili se, ženy prohlašovaly, že se budou také střídat v řízení nebo aspoň navigovat, ale zanedlouho se zachumlaly do dek a usnuly. Bylo špatně vidět, Jirka se musel soustředit na řízení, Pavel si hlídal mapy. Nijak nespěchali, měli v plánu na cestě přenocovat ve stejném motelu jako tehdy Jirkův kolega.

„Myslíš, že máme všechno?“ protáhl se Pavel. Jirka se vesele ušklíbl. „Teď už je to jedno, už se nevracíme.“
Povídali si, jak ženy sháněly nové plavky, muži se je snažili přesvědčit, že je nebudou potřebovat, ale neuspěli. Pak něco na sebe a něco dalšího na sebe, krémy před a po opalování a spousta dalších věcí. Jirka jen litoval, že nestanovil hmotnostní limit jako v letadle.

Cesta byla únavná, muži se střídali v řízení a navigaci. Na benzínkách se protáhli. Ženy spíše pospávaly, jen Lucka si občas s úsměvem neodpustila: „A když už tam budeme?“ Na hranicích někde čekali déle, ale do motelu přijeli asi jen s hodinovým zpožděním proti plánu.
Ráno po dobré snídani zase vyjeli. Sluníčko už hřálo víc, Mondeo sice mělo klimatizaci, ale stíhala tak tak. Spíše řídil Pavel, Jirka se ukázal být skvělým navigátorem. Vytáhl pouzdro s kazetami, měl na nich mluvené slovo, nějaké detektivky, příběhy, seriály. Roman mu je nakopíroval, byl to velký fanoušek rozhlasových seriálů. Nahrával si je už dlouho z Vltavy, ze svého oblíbeného pořadu 3×60 a to stereo. Zvolil příhodně Odysseu.

Konečně poslední odbočka a byli na západním pobřeží, směr Preveza. Obzor se už začal pomalu zbarvovat do červena, ale hlavně viděli moře, krásné a třpytivé. Nejraději by zastavili a skočili do něj, smyli ze sebe špínu. Měli ale málo času, nechtěli dojet za úplné tmy. Pokračovali, přejeli most a byli na Lefkadě. Neuvěřitelné. Prokličkovali hlavním městem ostrova, ženy ožily, ukazovaly si taverny, obchůdky, bílé domečky. Jirka už chtěl dojet až do městečka, ale na půl cestě ještě musel zastavit, aby se konečně podívali na pláž.
Ženy skoply botky s nohou, doběhly do moře, aspoň trošku se s ním přivítaly. Jirka se musel smilovat.
Danča a Lucka na sebe pohlédly: „Kvůli tomu se nebudeme převlékat do plavek, pojďme kousek dál, tam nikdo není.“
Popošli za velké kameny, v dohledu nikdo, jen na rohoži tam seděl starší pán, zcela evidentně nahý.
„No, jsme tady dobře,“ poznamenal Jirka nesoucí osušky, „ale když se tady svléknete, dědu skolí infarkt.“
„Dál už nejdu,“ rozhodla Lucka. Svlékla se, podívala se na Danču. „Pojď už…“
Danča nebyla zvyklá, aby na ní koukal někdo cizí, ale nakonec si svlékla halenku, sundala sukni, rozepnula podprsenku, stáhla kalhotky, vzala Lucku za ruku a společně vběhly do líných večerních vln. Pavel mrkl na dědu, neříkal nic, jen se lehce a zasněně usmíval.

Danča s Luckou se cákaly, potápěly, smály se. Už se chýlilo k soumraku, když vyšly ven z vody, nahé, krásné a úplně mokré. Jirka jim podal osušky, teď navečer foukal svěží větřík a sluníčko už skoro nehřálo. Zabalily se, oči rozzářené.
„Měli jste jít s námi, je to úplně skvělé.“
„Příště,“ usmál se Pavel, „už se těším.“
Ženy se usušily a oblékly, zamávaly dědovi a šly k autu. Jenže když se ohlédly, uviděly zapadající slunce. Všichni čtyři se usadili na zídce nad pláží, ženy se přitulily k mužům, a poprvé spolu sledovali řecký západ slunce, jemné změny barev oblohy i moře, odkudsi slyšeli cinkání zvonečků a cvrkot cikád. Pavel ucítil, jak Danče stékají po tváři slzy. Přimáčkl si jí k sobě. Počkali, až slunce zapadne a popojeli už jen kousíček na parkoviště nad městečkem. Tam měli najít tavernu Poseidón a v ní pana domácího Stavrose Theotoka.

Přešli silnici a klesali uličkou k moři. Kolem nich projížděli řečtí mladíci na starých řvoucích skútrech, po chodníčku se procházeli turisté, prohlíželi si zboží v obchodem, hledali nejlepší tavernu na večeři nebo jen tak courali a užívali si krásného večera. Někteří už seděli u stolečků v kavárnách. Z taveren vonělo grilované jídlo, tiše hrála řecká hudba, někde dokonce viděli hudebníky připravovat si nástroje. Ze zídek je ostražitě pozorovaly kočky. Obdivovali domy porostlé vínem nebo jinými rostlinami, barevné okenice a dveře, místní někde zalévali malé zahrádky. Minuli několik hotýlků a apartmánků, Lucka s Dančou by nejraději odbočily do malých uliček, ale říkaly si, že na to bude dost času později.

Sešli až k moři, tady bylo nejvíce taveren, barů a i turistů. Jirka hledal tavernu Poseidón, ale neviděl ji. Zkusil se zeptal mladíka, který stál vedle jídelního lístku před pěknou tavernou u přístavu. Mladík se usmíval, zval je dál, přesvědčoval je, že tady nabízejí nejlepší jídlo i krásný výhled na přístav. Nakonec se nechal přesvědčit a ukázal do boční uličky, „je to kousek, doprava, pak doleva… Ale pak přijďte, máme čerstvé ryby…“
Poděkovali, šli doprava, pak kousek doleva. Tam našli tavernu. Nebyla tak pěkná jako ta u přístavu, ale měla svoje nesporné kouzlo, asi polovina stolků byla obsazená. Lucka s Dančou obdivovaly pergolu porostlou letitou vinnou révou, nahoře visely velké hrozny. Chlapec roznášel jídlo.
„Pan Stavros Theotokos?“ Chlapec zavolal, objevil se velmi řecky vyhlížející muž s prošedivělým plnovousem, utíral si ruce do zástěry.
„Á, konečně, hosté z ‚Tsechíja‘, prosím, posaďte se ke stolu. Kostas!“

Usadili se na nepříliš pohodlné židličky, Kostas dal na stůl nový ubrus, v rozích ho přichytil gumičkami. Za chvíli přinesl džbán vody, čtyři skleničky, malou ošatku s chlebem. Ochutnali chléb, „hmm, něco mezi naší vekou a bílým chlebem, ale není to špatné. Vlastně je to sakra skvělé. Dej mi ještě kousek…“ Objevil se pan domácí: „Co si dáte k jídlu? Určitě máte hlad.“
Položil dlaně Danče a Lucce na ramena. „Pojďte si vybrat do kuchyně.“
Prošli dveřmi taverny dozadu do kuchyňky, ženy pozdravily kuchařku, nejspíš manželku pana domácího. Ten vytahoval plechy s hotovým jídlem: „Keftedes, mousaka, gemistes, papoutsaki… Pak samozřejmě něco z grilu, máme i ryby.“
Lucka s Dančou byly dokonale zaskočené. Vybraly plněná rajčata a lilek, manželé ještě doplnili řecký salát a tzatziki, vepřové souvlaki, kousek jehněčího z grilu, džbánek domácího bílého vína… Chlapec za chvíli přinesl čtyři talíře a „choriatiki, tzatziki.“
Všichni si trochu nabrali, přivoněli a blaženě se na sebe podívali. Ještě neměli dojedeno a přibyly další talíře s pochoutkami.

Lucka se protáhla: „Takhle cpát se nemůžeme každý večer, nevešla bych se do šatiček.“
Vzala kousek masa a hodila ho loudící kočce. „Neboj, tolik drachem zase nemáme.“ Rozhlédli se, vedle u stolu byla řecká rodina, opodál u velkého stolu dokonce bradatý pop v černém se společností. Jejich stůl se doslova prohýbal lahůdkami. V rohu seděla dvojice, mládenec a hezká dívka s kratšími hnědými vlasy. Drželi se za ruce. Lucka si všimla lesklých prstýnků. „Á, nejspíš na svatební cestě, to je krása.“

Přišel pan domácí, opět si utřel ruce, posadil se k nim.
„Mám bohužel trochu potíž s tou vaší vilkou,“ podrbal se ve vousech. „Minulý týden přijeli jedni příbuzní, neplánovaně, a… no, neměl jsem je kde ubytovat.“ Lucka zvedla obočí, Jirka jí raději položil dlaň na paži.
„Ale sehnal jsem vám jinou, od známého. Jsou tam jen přes léto a teď už odjeli. Je trošku dál, ale prý je pěkná. No, ale bydlí tam teď jejich synovec s přítelkyní, studenti. Ale jen v přízemí. Nahoře byste byli sami, dvě ložnice, obývací pokoj s kuchyňkou. Cena by byla stejná. Uvažte to, dojdu pro účet.“

Přátelé se po sobě podívali. „Máme jinou možnost?“
Jirka zavrtěl hlavou. „Můžeme si zkusit něco nalézt sami, ale moc to nevidím. Tady v městečku je podle všeho celkem plno.“
Pokrčili rameny, pan domácí přinesl talíř s melounem. Nechutnal jim tak jako před chvílí. Domluvili se.
„Mladý Kostas vás tam dovede a všechno ukáže. Auto máte nahoře? Kosta!“ Mladík přiběhl, domluvil se s otcem, přikývl. „Počká na vás na parkovišti. Jak říkám, je mi to líto.“

Šli uličkou nahoru, na parkovišti už čekal mladík na pochybném skútru. Mávl na ně, ať jedou za ním. Lucka už už chtěla začít nadávat na proradné Řeky, trochu si ulevit z celodenní únavy. Jenže se podívala na Danču, která smutně seděla vedle ni. Objala ji.
„No jo, chtěli jsme mít vilku jen pro sebe, ale nějak to dopadne. Přinejhorším vždycky ráno odjedeme a vrátíme se večer, takže to bude jedno.“
Danča přikývla, přitulila se k ní. Jirka se trochu překvapeně podíval do zpětného zrcátka, ale bylo mu žen spíš líto. Věděl, jak se těšily jen na „tu svou“ vilku.

Jeli kus po silnici, odbočili doleva, cesta se brzy změnila v prašnou a kamenitou. Mladík kupodivu nijak zvlášť nezpomalil, projel zatáčkami, vyjel do vršku a zastavil před brankou. „Tady to je, klíče mám.“ Bylo ale odemčeno, prošli brankou přes dlážděný chodníček ke dveřím, vlevo svítilo z okna světlo. Studenti… Po pěkných schodech vyšli nahoru, mladík jim jen rychle ukázal pokoje. „Musím jet, otec je v taverně sám. Mladí vám zítra všechno ukážou, vědí, že možná přijedete. Tady jsou klíče.“ Odjel. Byli tak unavení, že vzali jen dva nejnutnější kufry a padli do postele.

Lucku vzbudilo slunce. Vstala, došla k oknu a otevřela okenice. Uslyšela cvrkot cikád, odkudsi šumění vody, nadechla se čerstvého vzduchu vonícího mořem a bylinkami. Veškerá včerejší špatná nálada z ní spadla. Jirka si jen zachumlal hlavu pod prostěradlo. Navlékla si dlouhé triko a seběhla po schodech dolů. Na terase u stolku v rohu seděl černovlasý mladík s rusovlasou dívkou a pili kávu. Uviděl Lucku, mávl na ní.
„Dobrý den, jsem Nikos, Nikos Mercurius, tohle je moje přítelkyně Katie.“
Katie podala Lucce ruku. „Katie Kallis.“
Mladík byl štíhlý, asi stejně vysoký jako Lucka, měl pěkně upravené vousy, delší vlasy a veselé oči. Katie byla hezká rusovláska, vlastně velmi hezká.

Usmála se na Lucku. „Pojďte, trochu vám to tady ukážu.“
Lucka užasla: „Mluvíte česky?“
„Á, mamka je z Čech, pracovala v Irsku, už tam zůstala. Žila i na Kypru, tam se zamilovala… a tam jsem se i narodila, no, ale pak jsme se s mamkou vrátily do Irska. Dlouhá historie, až bude někdy večer čas, budu vám to vyprávět. Takže mám irské jméno a řecké příjmení. No, a teď studuju v Athénách. Bohužel moje čeština už není nijak skvělá.“
Ukázala na tašku v rohu. „Říkali jsme si, že si asi nestihnete nakoupit, něco málo jsme vám ráno vzali, hlavně chléb, je sobota, zítra se nepeče. Nějaké slané koláče a tak, abyste měli co snídat. Účtenka je v tašce. Nemá smysl, abychom jezdili ráno nakupovat všichni, domluvíme se a můžeme se střídat, druzí si můžou přispat. Ráno prostě ale chléb musím mít, a kousek fety, a rajče,“ usmála se.

„Pojďte, ukážu vám zahradu a bazén.“ Zašli za roh, Lucka se zastavila a hvízdla. Za domem byl krásný velký bazén, pěkná zahrada s ovocnými stromy, pár záhonů s bylinkami, malý altánek.
„Tady je sprcha, jsou tady lehátka, můžete si je dát do zahrady, do stínu, kam chcete. Ovoce si klidně berte, stejně by opadalo. Voda na pití je tady docela dobrá, ale jestli chcete, kupte si na pití balenou. U silnice je ale výborný pramen, můžete si tam láhve vždycky naplnit. No, a to je všechno. Jenom … no… Víte, většinou se tady koupeme s přítelem bez plavek, není sem odnikud vidět, nebude vám to vadit?“
Lucka se usmála: „Pokud vám nebude vadit totéž…“
Katie mrkla na Lucku a zavrtěla hlavou. „Dáte si s námi kávu? Ještě asi nemáte vybaleno, pojďte. Jo, a jsem Katie.“ „Lucka.“ Podaly si znovu ruce a lehce se objaly.

Šly zpět na terasu. „Myslím, že kávy bude potřeba víc, slyším už ostatní.“
Katie s Luckou uvařily kávu, ostatní právě sešli ze schodů. Seznámili se, usadili do stolečku a spokojeně popíjeli horký nápoj. Když studentům prozradili, že jsou poprvé na Lefkadě a vůbec v Řecku, Katie jim radila, kde se dá nakoupit, kde je pekárna, že je dobré větrat jen ráno a večer, jinak raději zavřít okenice a tak dále a tak dále. Mladík si je spíše jen prohlížel. Při snídani na sebe mrkli s Katie, jako by se na něčem domluvili.
„Jestli chcete, ukážu vám pláž, kam chodíme. Vlastně ji nikdo nezná, je to kousek, po cestě dolů, přes silnici, pěšinkou dolů, uvidíte. Chce to jen trošku lepší boty. Ale v klidu si vybalte, není žádný spěch. Chcete pomoci s kufry?“
Jirka a Pavel jen zavrtěli hlavou, najedli se, odnosili zavazadla. Měli dojem, že je jich nějak víc a jsou těžší. Pomalu se zabydlovali.

„Pojďte na pláž, zbytek doděláme pak, ale to hlavní je hotové.“
Sbalili do velké plážové tašky vše potřebné. Sešli dolů. Nikos a Katie si četli na lehátkách. „Půjdeme?“
Sešli prašnou cestou na hlavní silnici. Kousek dál stál u skútru nějaký mladík, dívka si ukládala do batohu dvě lahve s vodou, odjeli. Lucka měla dojem, že jsou to oni dva novomanželé z taverny. Tam, kde ještě před chviličkou stálo vozítko, odbočili na pěšinku doprava.
„Tady je pramen, klidně se tady nabírejte vodu, je skvělá.“ Prošli olivovým sadem, kolem malé kapličky a jakýchsi ruin. Sestupovali úzkou pěšinkou, skrz rákosí, slyšeli jen cikády a příboj. Za rákosím se zastavili. Kousek pod sebou uviděli moře, třpytivé, tyrkysové a nádherné. Nikos ukázal na plochou skálu. „Odtud se krásně dívá na západ slunce. Pojďte dolů, opatrně.“

Cestička kličkovala mezi kameny, občas tvořily malé schůdky. Za chvíli ale byli na pláži. Naši přátelé se zastavili a jen zírali. Katie s Nikem je jen s lehkým úsměvem pozorovali. Pláž byla vystlaná bílými oblázky, na slunci úplně zářily. Teď ráno byl ale osvětlen jen malý proužek. Byla celkem dlouhá, po obou stranách jí ukončovaly krásné útesy. Kousek od břehu rostly velké tamaryšky, vpravo ležely na pláži mohutné balvany. A hlavně zde bylo moře, jiskřivé, pomalu a líně se vzdouvalo.

„Není to úplně špatné, říkáme tomu tady Afroditina pláž, na mapách myslím ani jméno nemá,“ poznamenal Nikos. „Dávejte si pozor na sluníčko, naštěstí je tady dost stínu. No, a za balvany… Kdybyste potřebovali více soukromí…“ mrkl na ně.
„S Katie chodíme kousek dál doleva, tam, jak je ten velký tamaryšek. A… hmm, kdyby se vám zdálo, že děláme něco nepřístojného… Víte, tady člověk těžko odolá,“ pokrčil rameny a objal Katie.
Lucka neodolala: „Kdyby se vám zdálo, že i my děláme také něco nepřístojného… No, asi se vám to nebude jen zdát.“ Mrkli na sebe.
Nikos vzal Katie kolem pasu a odešli pod jejich tamaryšek. Muži zálibně sledovali její krásnou kulatou prdelku.

„Do vody?“ „Do vody!“ Svlékli se pod tamaryšky, vzali se za ruce, chvíli stáli na hraně příboje a pak všichni najednou vkročili do moře. Voda byla nepopsatelně svěží, čistá a jiskrná. Užívali si moře snad hodinu. Zahlédli, jak Nikos plave s Katie, daleko, až za útes. Vyšli na břeh, unavení a šťastní. Posadili se na oblázky, mírný větřík je rychle osušil. Chvíli se tam povalovali, občas se pohladili, objali. „Musíme do stínu, první den…“
„Pravda, a nejsme namazané. Hmm…“ dodala Lucka.
Pod tamaryšky si rozhodili rohože a deky.
Pavel se naklonil nad Luckou: „Potřebujete pomoci s namazáním?“ Lucka se jen slastně protáhla.
Přítel si k ní klekl, jedno koleno mezi jejími. Jemně ji políbil na krk.
„A budeme mazat před tím nebo potom?“ „Místo toho,“ zašeptala Lucka a otřela se mu klínem o stehno.

„Už jsi mi scházela, nějak nebyl čas…“
Přikývla: „Já vím, přípravy, nešlo to. Ale teď máme spoustu času,“ vzala mu obličej do dlaní a políbila na čelo.
„Konečně, nebudu spěchat…“ „Jak budeš chtít.“ Pomalu ji políbil a zavrtal obličej to tmavých vlasů. Chvíli se dívali na Jirku s Dančou, leželi hned vedle. Blondýnka ležela na přítelovi, hladil jí záda, boky a zadeček, něco si šeptali.
Pavel Lucce pomalinku líbal krk, níže a níže, až mezi ňadra. Celá chutnala slaně a neuvěřitelně vábivě. Znovu se mu trochu otřela klínem o stehno, pousmála se, dala si ruce pod hlavu. Líbal drobná ňadra, bradavky jí rychle tvrdly. Jemňounce a pomalinku je dráždil, Lucka zaklonila hlavu, podívala se na Danču. Ta už také ležela na zádech, Jirka jí líbal krk. Natáhla ruku a vzala do dlaně Dančinu. Držely se, vnímaly navzájem své vzrušení.

Pavel ještě stále Lucce líbal prsa, jazykem objížděl bradavku, občas o ni lehounce brnkl. Žena přitom vždycky vzdychla a sevřela pevněji Dančinu ruku. Jirka se mazlil s Dančinými velkými ňadry, jemně je hladil, jedno ňadro měl v dlani a druhé v ústech. Blondýnka mu hladila penis.

Pavel tmavovlásce líbal bříško, hladil je špičky prstů. Lehl si na bok vedle ní, rozevřela kolena. Hladil ji dlaní a pomalu sjížděl níže, po bocích a stehnech. Přejel dlaní na druhé stehno, slyšel, jak zklamaně vzdychla. Opět se blížil ke klínu, prstem projel něžný žlábeček mezi klínem a stehnem.
„Potvoro, zase mě trápíš,“ vzdychla.
„Počkej…“ zašeptal.
Chtěla ho položit na záda a sednout si na něj, ale odolal, s velkým sebezapřením. Ležela opět na zádech, držel jí ruce, líbal stále níže, konečně až v klíně. Objala ho nohama, lízal ji pomalinku, střídal různé způsoby, pomalu zvyšoval její rozkoš. Sevřela mu pevně ruce a vlnila boky. Uvolnila se, udýchaná a vláčná. Přitáhla si ho k sobě. „Krása, to bylo úplně skvělé, ale hraješ si s divokou kočkou…“
„I kočka někdy potřebuje malinko zkrotit.“
„Kočku nemůžeš zkrotit,“ zašeptala Lucka, „ale můžeš si s sní hrát, asi si nebude stěžovat. Kočka se ráda mazlí. Ale teď tě podle všeho čeká jiná kočička, taková plavá…“

Prohodili se, Lucka půvabně obkročila Jirku, chvíli se mazlili, ale tmavovláska potřebovala už něco jiného a Jirka taky. Pomalu nasedla na jeho tvrdý klacek. Pavel ležel s Dančou na boku proti sobě, objímal ji v pase, hladil zadeček, vzrušovaly ho její tvrdé bradavky, které cítil na hrudníku. Zvedla koleno a přehodila si nohu přes něj. Ještě ji chvilku hladil, byla vlhká a roztoužená. Vnikl do ni, jako vždycky pomalinku, aby si tento okamžik oba vychutnali. Uvolněně a klidně si vycházeli vstříc, držel ji za prdelku, prsty hladil pod zadní dírkou, občas přejel kolem nebo přes ni, jak to měla ráda. Zvyšoval tempo, byl příliš vzrušený. „Promiň, dlouho nevydržím…“
„Nemusíš na mě čekat, máme celý den…“
Políbil ji, soustředil se už jen na sebe a na rozkoš, kterou mu nabízela. Zabořila si hlavu do jeho ramene, on do jejích vlasů. Zaklonila hlavu a usmívala se na něj, když do ni vrcholil. Otočil se na záda, Danča na něm, byl ještě stále v ní. Dívali se, jak Jirkův dlouhý ocas zajíždí Lucce mezi půlky, držel jí boky a sám přirážel. Zvedl boky, zarazil klacek až na doraz a sevřel prsty. Uvolnil se, Lucka ještě trošku vlnila boky.
„Musíme znovu do vody,“ řekla za chvíli. „Ale pak nás už opravdu musíte namazat.“
Podívali se, co dělají Nikos a Katie. Milovali se. Nikomu to nepřišlo nepřístojné.

Z pláže odešli dříve, mezi čtvrtou pátou. Zastavili se u Nika a Katie. „Pojedeme nakoupit, nepotřebujete něco?“ Katie se zamyslela. Objednala si kousek fety a láhev domácího vína a olivového oleje, vše z obchůdku Stratos. To znělo jednoznačně jako doporučení.

Odpočinuli si, znovu večeřeli u pana domácího v taverně Poseidón. Přivítala je sklenka ouza a na závěr skvělý sladký zákusek. Děkovali vousatému Řekovi za krásné ubytování a výbornou večeři, měl radost. U rohového stolku opět seděla zamilovaná dvojice jako minulý večer. Mávli na sebe. Byli to také Češi, z Prahy, nechtěli je ale dlouho rušit.
„Zase někde a někdy…“
Ještě se jim nechtělo jet domů – první to řekla Danča a už to tak zůstalo. Domů. Proplétali se uličkami, občas pozdravili Řeky sedící na židličkách u dveří nebo obchůdků. Lucka a Danča byly nadšené, takto přesně si dovolenou představovaly, užívaly si pravého teplého řeckého večera za zvuku cikád a tiché hudby za taveren. Našli obchůdek, vlastně supermarket Stratos. Nakoupili pro sebe i pro Katie, něco k jídlu na další den. Víno, olej, fetu, rajčata, meloun…
Vrátili se do vilky až pozdě, Nikos a Katie ještě seděli u bazénu.