Pozdrav z Lefkady 03

Další hosté

Potřetí se chystáme provázet Lucku, Danču, Pavla a Jirku při jejich dobrodružstvích na západním pobřeží ostrova Lefkada. Jejich řečtí spolubydlící Katie a Nikos jim ukázali cestu na zdánlivě liduprázdnou pláž, kde si užívají spokojeně moře, sluníčka i ostatních letních radovánek. Jak se ale ukázalo, i sem může občas někdo dorazit. Jak už název kapitoly naznačuje, podivný vousáč s třemi krásnými společnicemi nezůstane sám. Ale nepředbíhejme, ještě ani nejsme na pláži.

Další den spali dlouho, přeci jen byl minulý den na pláži náročný a plný dojmů. Lucku vzbudilo až sluníčko, které jí zrádně svítilo škvírkami v okenicích do obličeje. Vstala, zívala a protahovala se. Otevřela okno a podívala se ven. Nika ani Katie nikde neviděla, s velkým povděkem si ale všimla plné tašky s nákupem u dveří. Zlatí kamarádi, teď byla ráda, že tu s nimi jsou. Potichu přišla do ložnice za Dančou a Pavlem. Slíbila kamarádce, že ji ráno vytáhne z postele a půjdou plavat. Dlouho se na ni dívala, blondýnka spala nahá, na břiše, obličej zabořený do polštáře, jen přes zadeček přehozené prostěradlo. Neodolala, po špičkách odběhla a vrátila se s fotoaparátem. Vyfotila asi tři snímky, pokaždé s trochu jiným nastavením. V pokoji bylo pološero, snad se aspoň jeden podaří.

Uviděla, že se Danča probudila a se zájmem ji pozoruje. Něco zašeptala. Lucka neslyšela, klekla si u postele.
„Copak to děláš?“
„Promiň, ale byla jsi tak krásná…“
„Hmm…, a je mi tam něco vidět?“
Lucka zavrtěla hlavou. „Není, to bych ti neudělala.“
Danča mrkla na Lucku. Blaženě se otočila na záda, načechrala si vlasy, prostěradlem si přikryla trochu klín, ruce pod hlavu. Usmála se.

Lucka pochopila, připravila si znovu foťák. Danča chvíli přemýšlela, odvrátila obličej. Přítelkyně fotila, snažila se, aby blondýnce nebyla vidět tvář. Danča se zase usmála a natáhla ruku. Lucka si k ní zase klekla.
„Slíbíš, že to bude jen pro tebe?“ Lucka vážně přikývla.
„Opravdu?“
„Opravdu. Slibuju. Ale je to na tobě, když nebudeš chtít, budu si tě takhle pamatovat.“ Blondýnka se na ni podívala, chvíli váhala, pak si z klína stáhla prostěradlo. Lucka ji políbila na čelo, upravila vlasy, přemýšlela, pak blondýnce trošku zahalila prostěradlem ňadra. Občas je fotografiích hezčí jen tušit než vidět. Chvěly se jí ruce, nevěděla, jestli bude moci vůbec držet přístroj. Danča se usmívala, lehounce, krásně. Jednu nohu měla trošku pokrčenou, nechtěla, aby jí bylo vidět všechno, jen kousíček. Lucka vyfotila pár snímků, malinko měnila úhly, nastavení. Dokázala se soustředit jen na focení. Na chvilku. Odložila foťák.

Blondýnka se znovu protáhla. Vstala, rychle Lucku objala: „Jdeme plavat.“ „Potvoro…“ Pavel otevřel oči, ještě zahlédl dvě nahé krásné ženy. Usmál se sám pro sebe. Bude muset přesvědčit Lucku, aby mu taky pár fotek nechala.

Nahé přišly k bazénu, osprchovaly se a skočily do vody. Zatajil se jim dech a bradavky naběhly, voda byla krásně chladná, daly si několik bazénů, zatím jen volně, odpočívaly, pak to zopakovaly rychleji. Lucka nejraději plavala sama, mohla se soustředit jen na sebe, ale Danča ji nerušila.

Zase chvilku odpočívaly, Lucka už měla pár bazénů náskok. „Nedotahuješ tempa a flákáš nohy,“ poznamenala.
„No jo, v plavání na tebe nemám, vlastně v žádném sportu. A to málo, co umím, jsi mě stejně naučila ty.“
Lucka chvilku dokonce plavala závodně. „No, ale zato mám teď široká ramena a malá prsa.“
„Máš krásná prsa, nezačínej s tím zase,“ pohladila jí Danča lehce příslušné partie.
Lucka se zachvěla a pohladila blondýnce ruku. „Musíme si najít chvilku.“
„Najdeme, neboj. Těším se. A proč si pořád stěžuješ na prsa? Máš je nádherná.“
„No, je to trochu lepší, co jsem s Jirkou, trošku jsem přibrala, dřív jsem si pořád připadala tlustá, ale Jirkovi se takhle líbím víc.“
„Mně taky,“ poznamenala tiše Danča.
Lucka ji pohladila, ale pak na ni stříkla vodu. „Šup do vody, ještě pár bazénů.“

Snídali na terase, na dálku poděkovali Katie a Nikovi za chléb, zeleninu a další dobroty. Lenošili, na pláž se jim ještě nechtělo. Mluvili o včerejším hostovi, zda se objeví znovu, kdo to asi může být. Řeč se stočila samozřejmě i na jeho krásné společnice. Uvažovali, co jsou zač, co s nimi asi všechno dělá, která z nich asi umí nejlépe vařit. Pomalu se rozehřívali, ženám jiskřily oči, muži je občas mimoděk pohladili. I řeči byly odvážnější, každý měl vymyslet nějakou erotickou scénu pro vousáče a jeho divoženky. Pravda byla, že po včerejšku bylo těžké vymyslet něco ještě více vzrušujícího. Nicméně se o to pokusili. Krátkou zápalku si vytáhla Danča, musela začít. Červenala se, když vyprávěla krásný příběh o princezně a jejích dvou služkách, které unesl neznámý cizinec a ony se do něj zamilovaly. Mluvila o jejich prvním milování někde na opuštěném ostrově, kde si cizinec jednu po druhé vzal, jak se služky snažily princeznu uchránit a chtěly ho rychle udělat, ale jak si místo toho on pohrál s nimi.

Když skončila, všichni ji rovnou vyhlásili za vítěze. Za odměnu si mohla určit, jak se všichni pomilují. Dívala se chvíli na Lucku, pak přikývla. To, co vymyslela, bylo neuvěřitelně krásné. Přinesli si na terasu deky a polštářky, ženy si lehly vedle sebe a pěkně se uvelebily. Muži na bok k nim. Dlouho je jen mazlili, užívali si krásu dvou žen, snědé, vysoké a štíhlé tmavovlasé Lucky, světlovlasé, světlejší Danči s oblými boky a plnými ňadry. Daly si ruce pod hlavu a potměšile se usmívaly. Jirka a Pavel mazlili prsa tu blondýnce, tu tmavovlásce, v prstech a rtech porovnávali velikost a citlivost bradavek, ústy chuť rtů jedné i druhé. Až za dlouho se ženy trošku naklonily k sobě, začaly se samy hladit, obličej, ňadra, bříško. Manželé je jen pozorovali. Danča s Luckou se na sebe usmívaly, prsty si projížděly vlasy. Danča držela v dlani tmavovlásčino ňadro, špičkou ukazováčku dráždila naběhlou bradavku, sklonila se a objížděla ji jazykem. Lucka už hlasitěji vzdychala. Pak blondýnce stiskla bradavku mezi rty, malinko zatahala. Objaly se, trošku natočily boky a mrkly na manžele.

Pavel si Jirkou podsunuli ženám ruku pod kolenem, měli teď jejich klíny přímo připravené k vniknutí. Ale nijak s tím nespěchali, jen je drželi, dlaně na ňadru. Ženy se začaly hladit navzájem, daly si pod hlavy polštáře, aby se mohly dívat. Usmívaly se na sebe a přesně napodobovaly pohyby jedna druhé. Téměř současně položily dlaň přítelkyni do klína, projely mušličku prsty, zasunuly špičku prstu do štěrbinky, pomalu ji celou objely. Prstem se dráždily kousíček pod vagínou.
Lucka mrkla na Pavla a rozevřela Danče studánku, setřela prstem bílé kapičky a olízla je. Danča vzdychla, ale udělala to samé, Lucce už stékala šťávička pod zadeček. Sáhly za sebe a vzaly manželům do dlaně penisy, dráždily je, zkoušely, jak jsou tvrdé. Pak vystrčily boky a jedná druhé dlaní roztáhla zadeček. Muži do nich pomalounku vnikli, nejdřív jen žalud, vnímali vlhkost a žár jejich klínů. Jen malinko se pohybovali, aby manželky trochu podráždili. Ženy v této poloze nemohly nic moc dělat, jen vrtěly boky a snažily se zasunout klacky hlouběji, oči rozšířené vzrušením. Zabořily si obličeje navzájem do vlasů a tiše sténaly.

Muži si vystřídali ruce, Pavel hladil ňadro Lucce a Jirka Danče. Pak už se nad nimi smilovali, pomalu do nich zasunuli tvrdá pohlaví až na doraz. Úlevně vydechly, začaly vlnit boky. Jedna druhé sáhla do klína, prsty hladily rozevřené mušličky a přejížděly lesklé údy, které do nich vnikaly. Braly mužům do dlaní varlata. Začaly si dráždit navzájem poštěváčky, Danča se udělala první, Pavel ještě nebyl ani zdaleka, jen zůstal v ní a nehýbal se.
Lucce už taky moc nechybělo, Jirka jí pomohl ústy a prsty, v tomto se rychle poučil od přátel, dokázal už mnohem lépe Lucce vyhovět, nebýt netrpělivý a sám si to užívat. Ženy se přitulily k sobě, muži stáli nad nimi. Smutně pohlédli na své stojící ocasy a pokrčili rameny. Osprchovali se a skočili do bazénu. Voda byla studená. Pomohlo to.

Lacka a Danča se objaly, měly pocit, že jim v těle místo krve koluje med.
„Nádhera,“ zašeptala Lucka, „výborně jsi to vymyslela. Prostě krása.“
Danča přikývla. „Vlastně nevím, jestli se Pavel stačil udělat…“ Obě si sáhly do klína. „Hmm, to je mi líto. Ale to je celý Pavel.“
„Povídej.“
„No, on má vždycky radost, když mě dokáže pomilovat, vlastně říká pomazlit. Je šťastný, když mám krásný orgasmus, a přitom mě objímá. Jenže, no…“
„Co?“
„No, někdy je pak už přetažený, prostě ta první energie je pryč. Občas si říkám, že by mě měl raději jen … no, ošukat, to se jinak asi říct nedá.“
„Myslíš takovou rychlovku.“
„Hmm, to ani ne, spíš, kdyby si šel sám za svým. Přitom mně to často stačí, pěkně si … zašukáme, mám to nakonec v sobě. Vlastně jsem spokojená.“
„Tak mu to naznač.“
„Přesně, to dělám, v poslední době se docela snažím, třebas za ním vklouznu do sprchy, hmm…,“ Danča se zasnila.
Lucka ji sledovala s lehce ironickým pohledem. „Mám už Pavla zavolat?“
„Ne počkej, víš, on vždycky čeká na můj první podnět, vlastně i s tou sprchou, sám mě od sebe nechytí a…“
„Neošuká,“ dodala Lucka.
„Jo, takže je to nakonec pěkné, někdy úplně skvělé, ale asi mi chybí takový ten pocit, no, jak to říct. Víš, když se na tebe podívá a ty víš, že tě teď ošuká.“

„Myslíš jako ten vousáč včera?“ podívala se na blondýnku Lucka.
„Neříkej, že se ti nelíbilo, když se na tebe podíval. Mně tedy šla kolena od sebe sama,“ poznamenala Danča a pleskla Lucku přes zadeček.
„No, mně taky,“ zahihňala se Lucka. „A ten parchant to samozřejmě poznal. Nechybělo moc, a skončila jsem tam s tím jeho obřím… v zadku.“
„Tak teď tu představu nedostanu z hlavy,“ přemítala zasněně Danča.
„Opovaž se…,“ ucpala si se smíchem Lucka uši.
„Klečíš tam před ním, rukama si rozevíráš zadeček. Stojí nad tebou a protahuje si ten ohromný klacek, klekne si za tebe, a…“
„Tady chce zase někdo kousnout.“
„Neříkej, že si nebudeš představovat, jak to dělá chudince princezně.“
„Hmm, no, máš pravdu,“ uznala Lucka.

Za chvíli poznamenala: „Hele, a neříkal Pavel něco o tom, že jsme se nechali tím chlapem osahávat, úplně všude?“
„No, neříkal, fakt je, že to bylo divný, ale nějak jsem nemohla odolat. To se mi normálně nestává.“
„Fakt? No vidíš, a to jsem si myslela opak. Au, nekousej mě, nech tu bradavku!“
Po další chvíli Lucka pokračovala: „A stejně, pálí tě dobré bydlo. Stěžuješ si na Pavlovo mazlení, byla bys raději, aby tě ošukal jako vousáč princeznu?“
„No, to zrovna ne, ale těm dvojčatům to udělal pěkně, to musíš uznat.“
„Tak bych to asi nepopsala. A navíc, co ty víš, jak jim to dělá, když ho nevidíme, třeba chtěl být před svědky jemný a něžný.“

Danča se usmívala a za chvíli tiše pokračovala. „Víš, to se mi líbí, když jsme spolu, my se vždycky jen milujeme, nemusíme řešit nějakou sexuální psychologii, jen si užíváme. Neumím si představit, že bys mě ošukala nebo já tebe.“
„Hmm, no vidíš, a ty dvě holky včera nás ošukaly dokonale.“
„To mi povídej, a vůbec ani nevím, jak. Vnímala jsem jen, jak příboj postupně zrychluje a zrychluje, pak se najednou zastavil, nadlouho.“
Lucka přikývla. „Vůbec jsem se nedívala. Jak to ty mrchy udělaly? Pavel nic neprozradil?“
„No, včera večer jsme se mazlili v postýlce…“
„Vy jste ještě měli chuť na sex, tedy mazlení?“
„Ne, fakt jen mazlili, lehnu si k němu, přehodím přes něj nohu, aby mi mohl dát dlaň na zadek, objímáme se…“
„Hmmm….“
„Žádné hmmm, jen spolu tahle ležíme, šeptáme si, pravda, někdy jeden nebo druhý naznačíme, že chceme víc, třebas mi jí pohladí… Ale včera ne. Zkusila jsem z Pavla vytáhnout, jak nám to dělaly. Nejdřív si dělal legraci, že mezi námi a děvčaty nebyla žádná jazyková bariéra.“
„To je nečekaně výstižné.“
„To tedy. No, a pak jen řekl, tak nějak posmutněle, že on mi to tak bohužel udělat nedokáže. A…“
„Pokračuj.“
„No, pořád se přitom díval na svou ruku.“

Lucce se široce rozevřely oči: „Neříkej, že…“
„Jo, to mě taky napadlo.“
„Malé potvory, to tedy kluci museli mít divadlo. Teď mají materiál pro představy na hodně dlouho.“
„Hmm…“
„Co?“
„No, tys myslím taky říkala, že máš takovou hodně malou ruku…“
„Mám dojem, že tady někdo chce ošukat.“
„A ty si pamatuješ, jak velké ruce měly ty dvě?“
„Ne, ale nejspíš malé. Hodně malé.“
„Menší než ty?“
„No, mám sice docela dlouhou dlaň, ale štíhlou. Ale kdyby sis vzpomněla včera, mohla jsem si jí s jednou poměřit.“
Danča přemýšlela, jak daleko může zajít, pak jen zašeptala: „Můžeme jí zkusit poměřit jinak, někdy. Nebo si to můžeme jen představovat.“
Lucka jí pohladila boky. „Uvidíme, mně se líbí, i když jen spolu takhle ležíme, něco si vyprávíme, třebas i neslušného, to, co si jen představujeme. Protože představovat si můžeme všechno. To se mi líbí nejvíc, že si můžeme i tohle klidně vyprávět. Mám spoustu nápadů, které bych ti chtěla říct. No, a pak si to uděláme stejně podle sebe.“ usmála se.

„Myslíš, že sem kluci vidí?“ zašeptala Danča. Lucka jí objala: „Myslím, že ne, a i kdyby… Vlastně nevím. Ale teď – jak to uděláme?“ „Tak, aby se nám to líbilo, těším se na to od rána,“ políbila Danča Lucce bradavku.

Lucka se usmívala: „A… mhm… Tobě se líbilo, jak to vousáč dělal těm holkám?“ Danča si blaženě položila hlavu Lucce na rameno a šeptala: „No, fakt je, že se s nějakou předehrou moc nebabral. Jen chudinky holky trošku zvlhly, měly ho v sobě až po… no, celého. A přitom by to mohlo být tak pěkné. Představ si, jak na něm sedíš, on tě pěkně hladí, ty jeho. Jsi už vzrušená a otevřená. Vystrčíš zadeček, on tě trošku roztáhne dlaněmi. Vezmeš ho do ruky, cítíš, jak je horký, velký a tvrdý, těšíš se, až bude v tobě.“

Danča si klekla nad Lucku, lechtala jí vlasy obličej, za chvíli jí nastavila ňadra ke rtům. Přítelkyně je líně dráždila jazykem, hladila blondýnce boky a záda. Vzala jí do dlaní zadeček, mazlila se s ním, lehce jí roztahovala půlky, tlačila k sobě, třela je o sebe. Danča blahem zaklonila hlavu, vlnila boky.

„Přejíždíš si ale nejdříve velkým nalitým žaludem štěrbinku, pak trošku i poštěváček. Díváš se chlapíkovi do očí, jak je vzrušený. Pomalinku na něj nasedáš, štěrbinka se ti roztahuje, cítíš, jak do tebe ten mohutný žalud vniká, jak ho svíráš. Trošku se začneš houpat a vrtět, máš ho v sobě víc a víc, cítíš ho až někde hrozně hluboko. Už se soustředíš jenom na něj a jak tě to dráždí.“

Lucka nahmátla dózičku s gelem, pomalu a významně si trochu nabrala na prsty, aby to přítelkyně viděla. „Teď budu mít něco pro tebe, za odměnu za krásné vyprávění.“
„Copak na mě chystáš?“ zašeptala Danča.
„Trošku ti namažu tvou krásnou kočičku, aby pěkně klouzala, až jí budu hladit. A nechám si kapku i na ten úžasně citlivý střapeček, co máš mezi nohama. Možná jsem ti mohla jen hladit štěrbinku, táák, pak si trochu nabrat šťávičky, hladit tě všude, kde to máš ráda.“
Danča blaženě zavrněla: „Prosím, začni, pak ti to oplatím.“
Opět se trochu posunula, aby jí mohla přítelkyně dráždit ústy ňadra. Lucka se usmála, vzala si mezi rty jednu bradavku, položila kamarádce jednu dlaň nad zadeček a druhou na bříško. Pomalu sjížděla oběma dlaněmi dolů. Setkaly se v Dančině žhavém klíně, držela v dlani Venušin pahrbek. Pomalu ho začala hladit, prsty druhé ruky dráždila citlivá místečka pod štěrbinkou, pak do ní vsunula dva prsty. První rukou dráždila poštěváček, ale zatím jen zlehounka kolem něj vlnila prsty.

Cítila, jak Danče roste vzrušení, ale ještě byl čas. Klepla lehounce do poštěváčku špičkou prstu. „Prosím, otoč se, ať se můžu dívat.“ Danča si klekla obráceně, položila si hlavu lehce na Lucčino bříško a jemně ji hladila. Lucka pokračovala v lehounké masáži, projížděla záhyby a lupínky. Rozevřela Danče puklinku, projížděla ji jazykem. Vzdychla, když jí Dančiny prsty začaly hladit klín. Špičkou jazyka přítelkyni opatrně ochutnávala poštěváček. Nespěchala, čekala, až jí kamarádka ještě víc vzruší. Začala Danče dráždit druhou dírku, hladila jí prsty, nevěděla ještě, co si může dovolit. Blondýnka trochu zesílila dráždění, kmitala prsty na poštěváčku, projížděla štěrbinku. Lucka byla překvapená, cítila, jak se jí blíží orgasmus, nečekala to tak rychle. Vzala celou Dančinu mušličku do úst a kmitala jazykem na poštěváčku, sama vzdychala rozkoší. Danča byla první, ale Lucka jen o pár okamžiků později. Dokonalé.

Když se Danča vzpamatovala, chtěla se k Lucce přitulit. Přítelkyně ale seděla podivně smutně s hlavou na kolenou, tvář přikrytou vlasy.
„Co je?“
Lucka potřásla hlavou. „Nic. Bojím se.“
Danča pochopila, položila hlavu Lucce na rameno. „Bojíš se, že je nám spolu pořád líp?“
Lucka přikývla. „Mám ráda Jirku, miluju se s ním, líbí se mi to, jemu snad taky. Ale s tebou se můžu úplně uvolnit, povídat si o čem chci. Nejhorší je… Že ráno jsem měla chuť vlézt do postýlky k tobě, ne k Jirkovi.“
„Hele, budu na tebe taky asi občas protivná, bude mě bolet hlava, ono tě to přejde.“
Lucka k ní zvedla obličej se smutným úsměvem. Danča neodolala a vůbec poprvé ji políbila na rty. Už víckrát měla dojem, že se přítelkyni podezřele lesknou oči, ale teď uviděla dvě velké slzy, které jí stékaly po tváři. Jemně je setřela.

„Moc mi to neulehčuješ…“
„Nebuď smutná, měj radost, že jsme spolu, my dvě i s Pavlem a Jirkou. Budeme si užívat dne a každé chvilky. Ještěrko.“
„Budeme. A moc díky za ty fotky.“
„Nemáš zač, dáš mi pak nějaké?“ Lucka přikývla.
„Dík, vlastně jsem chtěla mít někdy takové… Víš, aby byly hezké. Až…, no, abych si to připomněla. Kdo ví, co bude.“ Usmála se. „Ale třebas na těch fotkách vůbec hezká nebudu.“
Lucka pomalu a něžně Danču políbila. „Klepaly se mi ruce, nevím, jak to dopadne. A kdyby to nevyšlo, budu se tě pamatovat. Dívala jsem se na tebe dívala, jak jsi ležela v posteli, skoro nahá. Byla jsi neskutečně krásná.“
Danča se protáhla a vděčně se usmála: „Pak jsi mě vzbudila a dívala jsem se na tebe, stála jsi úplně nahá proti oknu. Nemohla jsem se vynadívat. Nejraději bych tě rovnou stáhla do postele. A nebuď smutná. Dej mi ještě pusu.“

Lucka byla chvilku v rozpacích, hrála si s vlasy.
„Copak?“ nevydržela to už Danča.
„Hmmm, ty umíš taky fotit, ne?“
„No, nejsem expert, ale trochu jo… Myslíš na to, co já?“
„Určitě, pojď.“
Ženy vyběhly po schodech do pokoje, blondýnka se musela smát, když se Lucka elegantně naaranžovala na posteli. Udělala pár fotek. Tmavovláska se postavila zády k Danče, zkoušela různé pózy, méně i více vyzývavé, opírala se o stěnu, jednu nohu na židli… To blondýnku zaujalo, Lucka ji musela také podobně vyfotit.
Danča váhala, pak ale neodolala: „Prosím, ještě jednu, víš, jak jsem tě viděla ráno…“
„Hmm, full frontalu se ti zachtělo. Co budeš chtít za chvíli?“ usmála se Lucka, ale postavila se, přivřela okenice, přešla do polostínu, jednu nohu trošku před druhou, malinko prohnutá záda. Obličej si ale zakryla vlasy.
„Ale teď bych chtěla taky ještě jednu poslední.“ Postavila foťák na stolek, nastavila samospoušť. Obě ženy se posadily na postel a objaly se. Za chviličku uslyšely cvaknutí závěrky.
Lucka zašeptala Danče do ouška: „Teď mě poprvé mrzí, že nejsem chlap.“
„Mhm… Pročpak?“ „Hned bych tě ošukala, jak jsi tam před chvilkou stála, pěkně zezadu.“
Danča si klekla na postel a vystrčila zadeček: „Takhle by to šlo taky?“
„Nedráždi mě, vypadám snad jako chlap?“
„No, úplně ne. Ale… Hmm, tak ty si představuješ, že mě šukáš?“
„Pšššt.“ Lucka si klekla za Danču, ale ta se otočila. „Zavoláme kluky, úplně jsme je zanedbaly. Ale nejdřív… Pojď ke mně, musíme procvičit, co jsme se dnes naučily.“
Lucka se vláčně usmála, klekla si nad blondýnku, políbila jí obě ňadra a pak ústa. Nejdřív jen lehounce, ale za chvilku si už proplétaly jazyky i prsty ve vlasech. „Tohle je…“ „Zatraceně skvělé. Kluky ještě nevolej.“

Na pláž přišli až později odpoledne. Po cestě ještě pojídali báječné zralé fíky, kousek od cesty objevili velký keř. Pod tamaryšky našli spícího Nika a Katie. Muž ležel na zádech, Katie vedle něj, měla na něm položené stehno, Nikos ji jednou rukou objímal. Mezi nohama dívce rozkošně vykukovala z rezavých chloupků pičulinka.

Krásně a dlouho si zaplavali, proplouvali vlny nebo se jimi jen nechali houpat. Na břeh se Lucka vrátila s Pavlem trošku dřív, příjemně unavení. Oschli na sluníčku a lehli si do stínu. Lucka si jako obvykle natáhla svoje dlouhé tričko, jednak aby jí tolik netlačily oblázky a, jak poznamenala, aby se mužům neokoukala. To Danču zaujalo, takže se taky většinou trošku oblékala. Pavel se líně natáhl, Lucka k němu. Chvíli ji hladil. „Jestlipak víš, co bych chtěl.“ Lucka pohodila hřívou, vláčně se k němu přitiskla, přehodila si přes něj jednu nohu a hlavu mu zabořila do ramene.

Pavel ji objal. „Skoro dokonalé,“ zašeptal. Lucka zvedla hlavu, přes tmavé vlasy jí skoro neviděl do obličeje.
„Skoro?“.
„Skoro, protože ti ji nevidím.“
Lucka se zahihňala. „Svět není dokonalý, ale můžeš si ji představovat, to také není špatné. Koneckonců ji už docela znáš.“
Pavel to zkusil, za chvíli měl erekci. Doufal, že to Lucka nevidí, ale samozřejmě jí to neuniklo.
Pomalu mu úd pohladila dlaní. „Copak si asi představuješ, hmm…. Povídej.“ zašeptala mu do ucha.
„Představuju si, jak na mě ležíš, objímám tě, lechtáš mě vlasy, no, a pak na to, co nemůžeme.“
„Nemysli na to, co nemůžeme, ale co můžeme. Víš, že můžeš skoro všechno. Ale teď jsem ospalá.“
„Budu se moc těšit na to ‚skoro všechno‘. Spi.“
Lucka spokojeně zavrněla a uvelebila se. „Prosím, obejmi mě, díky,“ dodala už napůl spící.
„Já děkuju,“ dodal spíš jen pro sebe Pavel a jednou rukou ji pevněji objal, trošku jí vyhrnul tričko a položil jí dlaň na nahý zadeček. Slyšel, jak se jí prohloubil dech, pohladil jí vlasy. Ze spánku se usmála. Za chvíli usnul i Pavel.

Jirka s Dančou se ještě chvíli sušili na sluníčku, „Půjdeme už raději do stínu, nechci mít spálené citlivé partie,“ protáhla líně Danča. Pod tamaryškem našli spící přátele. Danču samozřejmě ihned zaujala poloha, ve které Lucka vedle Pavla ležela. „To je ale potvora proradná, člověk jí něco prozradí… Ale je to lepší, než když je smutná, snad si odpočine. A Jirkovi se to bude taky možná líbit, když si k němu takhle lehnu.“ Líbilo.

Vzbudil je zvuk vesel. Rozhlédli se. Nejdříve myslel, že se vrací včerejší hosté, ale k pobřeží mířil pozoruhodně velký člun s pozoruhodně dlouhými a těžkými vesly. Muž za nimi byl rovněž pozoruhodně velký a svalnatý. I Nikos se probudil, Katie se kupodivu oblékla. Muž vyskočil na břeh, byl opravdu velký. „Takhle nějak vypadal Schwarzenegger, když natáčel Conana nebo Commando,“ pomyslel si Pavel, „ale tenhle svalovec rozhodně nemá tak tupý výraz. I když, no…“ Chlapík měl dlouhé vlasy a vousy, na sobě jakýsi nevkusný oblek v barvě lví kůže, dokonce i na zádech měl kapuci imitující lví hlavu. Rozhlížel se pátravě kolem, pozorně a chtivě si prohlédl všechny ženy.

Nikos k němu klidně vykročil, jeho chůze byla najednou smělá a hrdá. Mávnul muži na pozdrav, ten se na něj pozorně podíval, pak se usmál. Na jeho tváři to vypadalo zvláštně. Také mu pokynul na pozdrav. Chvíli spolu mluvili, svalnatec si nakonec přisedl k Nikovi, vzal si něco k jídlu, pochvalně pokýval hlavou. Ukazoval rukama do všech stran. Zanedlouho se už bavili velmi přátelsky. Ale Nikos nakonec pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Silák rozhodil ruce. Vrátil se ke člunu, očima ale stále přejížděl z jedné ženy na druhou. Nikos byl najednou vedle něho, něco mu říkal, cizinec nakonec přikývl, zamával na pozdrav, skočil do člunu a vesloval pryč. Všichni mu mávali, ale bylo to úplně jiné než včera. Tázavě se obrátili na Nika.

Řek si promnul krátké vousy. „Podivný případ, pořád tvrdil, že toho má spoustu na práci, a přitom se tady poflakuje po pláži a kouká po holkách. Naštěstí je už pryč.“

Asi za hodinu Danča tvrdila, že viděla něco divného letět po obloze. „Hele, ono je docela horko, držíš se ve stínu? Piješ dost vody? Máš dostatek sexu?“ Danča se začala chechtat. Těžko říci, jestli to mělo něco společného s oním nepravděpodobným zrakovým vjemem, nicméně zanedlouho uviděli, jak se k nim ze vzdáleného konce pláže blíží vysoká štíhlá postava. Ženám se rozšířily oči úžasem. „Vidíš ho? Zastavil se u Nika, pojď za nimi.“

Lucka s Dančou se nenápadně přišouraly k přátelům. Cizinec po nich přejel pohledem, usmál se, pokynul jim hlavou a rukou na pozdrav.
„Podle mě to bude nějaký sportovec,“ šeptala Lucka Danče. „žádné velké svaly, ale vypadá přitom strašně silně a pružně. Je ale mladší, než zdálky vypadal, hmm…“
Danča zasněně přikývla: „Tak to je něco, máš asi pravdu. Podle mě i v tom divném batohu má míč.“
„Jo, máš pravdu, je to něco kulatého.“
„Nejspíš přijel na motorce, má pod paží přilbu. Ale nic jsem neslyšela.“
„Che, představ si ho na malinkém skútru.“ Ženy se zahihňaly.
Muž netušil, že je podrobován takovému zkoumání, a poklidně rozprávěl s Nikem.
Lucka mrkla na Katie: „Prosím, co si povídají?“
Dívku evidentně vytrhla ze zasněného vytržení, ale pak se postavila mezi Danu a Lucku. „Ptá se Nika na cestu, prý něco nebo někoho hledá. Odněkud se už znají. On se Nikos nezdá, ale všude má spoustu přátel.“

Lucka si cizince zálibně prohlížela a najednou jí doslova zazářily oči a šťouchla do Danči: „Vidíš ty boty, to je nádhera.“
Danča jen přikývla. „Kde je sehnal? Rozhodně chci taky takové. Ale to jsou holt sportovci, nejspíš mu je ušili na míru.“
Byly to skutečně zvláštní boty, skoro do půl lýtek, spodek byl nádherně vypracovaný, vršek byl z nějakého speciálního materiálu, vypadal tak trochu jako křídla jakéhosi bájného ptáka obtočená kolem nohy. A hlavně ta barva.
„Jako ranní svítání,“ vzdychla Lucka.
„Katie, zeptej se ho, kde sehnal ty boty.“ Katie se zeptala, mladík se usmál a odvětil. „Prý je dostal jako dárek od Caducea, dělá jim asi reklamu. Ještě nejsou v prodeji a kdoví, jestli vůbec kdy budou“
„Ach jo, tak to je škoda. Ale stejně bych na ně neměla a ledviny mám jenom dvě. Co teď říká?“

„Ptá se na cestu, Nika se pořád někdo ptá na cestu, má na to nějakou smůlu. Mluví o nějaké dívce, prý je někde uvázaná nebo tak.“ „Nepovídej, vlastně povídej. To je krása, uvázaná dívka. Co s ní chce dělat?“
„S uvázanou dívkou se dá dělat spousta věcí,“ ozvala se nečekaně Danča. „Ale zrovna od tohoto bych podobné záliby nečekala. Ten spíš musí holky vyhánět z postele koštětem.“
„Hmm, kdyby se k té posteli přivázaly, byla by to asi jiná. Spíš by si je tam ale chtěl nejspíš přivázat sám. Uvázaná dívka od někoho jiného, to by asi nebylo ono. Přijdeš k posteli, tam je uvázaná holka, notabene třebas už nahá. Co s ní? Nuda.“

Katie podezřele ujížděly koutky úst, zase si sedla k příteli.

Danča pokračovala: „Ale představ si, jak ten mladík tu dívku pomalu svlékne a pak ji přiváže k posteli, možná jí nechá jen něco na sobě, aby to vypadalo pěkně.“
Lucka se na ni zálibně podívala.
„Ideální by byla delší pánská košile, ze začátku by nebylo nic vidět a nemusel by nic střihat. Pravda, tričko se dá vyhrnout, ale není to tak pěkné. Holce by zavázal oči, pomalu by ji přivázal, hrál by si s ní, ale jen tak, aby ji to spíš jen dráždilo, pomalu by jí rozepínal košili… Ona by se trošku vzpouzela, taky jen tak, aby ho spíš jen provokovala…“
„Můžeš se ho zeptat, jestli by tě nechtěl přivázat, když je na to expert. Ale, hmm, to bychom mohly vyzkoušet s chlapci, vlastně nevím, proč nás to ještě nenapadlo,“ zasnila se Lucka. „Jak to uděláme? Musíme to vymyslet, aby to vypadalo pěkně a užili jsme si to.“
„Hmm, máme o čem přemýšlet, už se těším. Jak to budeme vymýšlet i jak si pak budeme hrát.“
Lucka přikývla. „A představ si, že by nás svázali obě, mohly bychom se jen slyšet.“
„Nech toho nebo se budeme muset hned někam schovat za kameny. Už teď budu muset do vody, abych se trochu zchladila. A představ si, že by nás svázal tenhle chlapík.“

Mladík ale nevypadal, že by chtěl jednu nebo druhou případně rovnou obě svázat. Klidně hovořil, spíš vypadal netrpělivě. Nikos mu rukou cosi ukazoval, pak mu podal ruku. Mladík nejspíše poděkoval a odcházel, byl už skoro na konci pláže, nasadil si přilbu a ztratil se jim z dohledu. Skútr nebo motorku neslyšeli, asi zvuk přehlušil příboj. Danča s Luckou se posadili ke Katie. Ta jim ještě vyprávěla o mladíkovi, ale už nic extra zajímavého, žádné další informace o dívce nebo svazování. „Neříkal, kam teď pojede?“ „Na to se právě ptal. Vypadalo to, že míří někam do Aethiopie.“ „Tak to vůbec nevím, kde je, ale asi někde v Řecku.“ Katie přikývla.

„Včera zvláštní hosté a dnes také,“ poznamenala Lucka. Katie se podívala se na oblohu. Táhla po ní nezvyklá bílá oblaka.
„Host, to je přesné. Zítra bude asi bouřka, to bude tím. Hranice jsou už narušeny.“
Danča se na ni užasle podívala, ale Katie jen kývla hlavou. „To nic, teď těžko říct, co z toho bude. Uvidíme zítra.“
„Hranice?“
Katie se na Danču pozorně podívala, přikývla. „Jak říkám, zítra uvidíme. Ale, víte, realita má různé vrstvy a zóny, občas mají sklon se trochu promíchat, zvlášť na jistých místech. Možná pojedeme zítra na výlet.“
Lucka zavrtěla hlavou, ale Katie už neřekla nic. Zůstali na pláži až do večera, ženy ale nebyly nějak úplně ve své kůži, pobolívalo je břicho. Doufaly, že jim ráno bude dobře. Ale mýlily se, ráno jim bylo hůř.