Přání za všechny prachy 01

Je to už bezmála 40 let, co se mi stala taková zvláštnost, na kterou, samozřejmě, dodneška rád vzpomínám.

Táhlo mi tehdy na čtyřicítku, když se mi jednoho pátečního odpoledne, krátce po příchodu z práce, rozdrnčel zvonek, oznamující nečekanou návštěvu. Pomyslel jsem si něco o čertech a šel otevřít.
Za dveřmi stála holčina s kabelkou přes rameno tak kolem dvaceti s usmívající se pusou od ucha k uchu.

„Ahoj strejdo,“ ozvalo se mi v ústrety.
Strejdo! Nějak jsem nepochopil to slovo „strejdo“. Nebyl jsem si vědom, že bych měl v příbuzenstvu dívku, která stála přede dveřmi.
„To asi bude nějakej omyl,“ řekl jsem opatrně.
„Kdepak ale. Žádnej omyl. Copak ty už se na mně nepamatuješ? Byl jsi tenkrát u mamky cosi dělat a když jsi to dodělal, tak sis se mnou hrál a bylo to děsně bezva. Je teda fakt, že už to je dobrejch 10 let,“ potřásla hlavou, jako kdyby si to právě teď znovu vybavovala.

10 let! V ten moment mi to zajiskřilo v makovici a já si rázem vzpomněl. Pane Bože, to už je 10 let?!
Pracoval jsem tehdy v jiném podniku než dnes. Sice jsem musel dojíždět, ale nebylo to daleko, a tak mi to nevadilo. Makalo se ve dvanáctihodinových směnách a v každé směně bylo 5 lidí, mezi nimi i jedna nebo dvě ženy. V té dobu ještě mohly ženské dělat v nočních směnách, což jim ale zanedlouho zatrhli.

V mojí směně byly ženské dvě. Anežka a Zdenka, na příjmeních nezáleží. Jednou takhle po noční jsem si v autobuse přisedl ke Zdence. Chvíli jsme jen tak vedle sebe seděli a nepromluvili spolu jediné slovo, zaobírajíc se každý svými myšlenkami. Najednou se ke mně Zdenka přiklonila a tiše se zeptala: „Co bys dneska nejradši dělal, až přídeš domů?“
„Já? Nejradši bych si zašoustal,“ vypadlo ze mě, ani jsem nevěděl jak. Zrovna jsme totiž v dalekém horizontu nad něčím takovým přemýšlel.

Zdenka se ode mne rychle odtáhla a zamkla pusu na deset západů. Už jsme se blížili k autobusovému nádraží, když se najednou ke mně opět naklonila a do ucha mi zašeptala neuvěřitelnou větu: „A víš, že já taky!“
Okamžitě jsem zareagoval. „To jako fakt?“ zeptal jsem se nevěřícně. Němě přikývla. „No jo, ale kde? U nás to nejde.“
„Ale u mě jo,“ odvětila. „Zdenička je u babičky a ta ji přivede až ve čtyři hodiny. Minimálně do oběda budem v bezpečí. Jo, a až vystoupíme, běž pár kroků za mnou, ať lidi nemaj řeči,“ dostal jsem závěrem radu, a to už autobus zastavoval.

Šel jsem asi třicet kroků za ní a po cirka dvaceti minutách jsme došli k malému domku, krčícího se mezi tří až pěti podlažními činžáky staré zástavby. Odemkla dveře, rychle se rozhlédla a už mě zvala dál.
„Nebudem se zdržovat, že ne?“ obrátila se na mne s otázkou, a aniž vyčkala odpovědi, zamířila přímo do ložnice zbavujíce se cestou svršků. Než došla k posteli byla nahá. Rychle jsem se svlékl a přistoupil k ní, abych ji objal a políbil.
„V životě se mi ani nesnilo, že bych se mohl milovat právě s tebou. Asi tomu neuvěřím, dokud nebudu v tobě,“ šeptal jsem ji horečnatě do ucha a hladil ji přitom po těle. Sáhla mi do rozkroku.
„Tak proč tam už nejsi, když seš připravenej,“ řekla vyčítavě.
„Protože ještě neležíš.“

V odpověd sebou mrskla na postel a roztáhla vstřícně stehna. Vklínil jsem se mezi ně a pomalu si to zamířil do oblasti pokryté černými chloupky. Nedočkavě chňapla po mém povstalci a energicky ho vsunula do svého těla. Rázem jsem v ní byl až po koule.
„Och, Vojtíšku“ vzdychla, „je to báječný cejtit v sobě kus pěknýho chlapa. Jen mi to, prosím, dělej pomalu a včas ho vytáhni. Já tě potom ráda dodělám,“ řekla svá přání a přirazila proti mně, abych už konečně začal něco dělat.

Tak jsem to spustil v pomalém, líném tempu, což ji zřejmě vyhovovalo. Ležela tiše bez jakéhokoliv hlesnutí. Jen její oči vyzařovaly právě prožívané slastné emoce. Protahoval jsem ji už hezkou chvíli, když najednou vykřikla „Ach, áách,“ a tělo se jí rozechvělo v nebeském vyvrcholení.

To byl pro mě signál, abych přidal. Tlak mi začal prudce stoupat a já začal cítit, že přichází dovršení mého díla. Téměř na poslední chvíli jsem ho vytáhl a předal Zdeniným prstíkům. Stačilo několik zručných pohybů a už se to ze mě hrnulo Zdeně na prsa i na břicho a ona nepřestávala, dokud ve mně nezbylo vůbec nic. Svalil jsem se vedle ní a jen tak ležel, zatímco ona se šla osprchovat. Očista nakonec neminula ani mne.

Seděli jsme na gauči vedle sebe, popíjeli kafe a snažili se nějak zabít dobu nutnou pro mé zprovoznění. Když k tomu konečně došlo, vrhli jsme se opět do víru vášně, při které po chvíli Zdena vyvrcholila ještě silněji než předtím. O něco později pak několika rychlými pohyby znovu vyzdobila svou hruď mým semenem. Stihli jsme si to zopakovat ještě potřetí, ale pak už jsem raději šel, kdyby náhodou babička s osmiletou Zdeničkou přišla dřív.

Poté jsme se ještě mnohokrát vzájemně potěšili. Asi dvakrát či třikrát se mi však stalo, že jsem se poněkud zdržel a tím pádem se seznámil s její malou dcerkou. Nějak jsem ji padl do oka, protože se mě hned optala, jestli si s ní budu hrát. Byla tak roztomilá, že jsem ji nemohl odmítnout. Začala mi říkat strejdo a nedala na mne dopustit.

Pak ženským zakázali dělat noční, skoro všechny propustili a naše sexuální dýchánky skončily. A teďka ten malý žabec, docela dost povyrostlý, stojí pře mými dveřmi a zase mi říká strejdo.

„Pane Bože,“ vydechl jsem s úžasem. „Neříkej, že ty jsi Zdenička!“
„To jsem.“
„To není možný. Když jsem tě naposledy viděl, byla jsi takhle malá!“
„No jó, strejdo, ale to už je 10 let. A jak mě maminka tahala za uši, tak jsem povyrostla,“ řekla se smíchem.
„No teda teda. Je z tebe teď pořádnej kus ženský, jen co je pravda. No tak poď dál, poď dál a řekni mi, co tě přivádí.“

Vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.
„Víš, strejdo, ona je to taková delikátní záležitost.“
„Opravdu?“ zareagoval jsem na její slova nedůvěřivě.
„Jo, je to tak. Víš, včera mi bylo osmnáct a chodím s klukem a ten má příští tejden přijet a já mu slíbila, že se s ním to… no… vyspím. Jenže mám obavu, že nemá tolik zkušeností, aby si s tím dokázal poradit.“

„Proboha, proč by si s tím nedokázal poradit?“ nechtělo se mi věřit.
„No, víš, je v tom jeden malej zádrhel. Jsem totiž ještě panna, a tak bych k tobě, coby staršímu a zkušenějšímu, měla přání, jestli bys byl vod tý dobroty a toho panenství mě zbavil.“
„Cožéé!“ vykřikl jsem. „To si snad děláš srandu. Víš, co by se mnou tvoje máma provedla, kdyby se to dozvěděla? Přetrhla by mě vejpůl a pro jistotu ty dvě půlky ještě jednou vejpůl.“
„Neudělala. Ona o tom ví.“
„Jak ví. Tys jí o tom řekla?“
„Ale vůbec ne. To ona mě za tebou poslala, když jsem se jí svěřila se svým problémečkem.“
„Ona že tě poslala? Proboha proč?“ nechtěl jsem věřit svým uším.
„Protožes prej byl ten nejněžnější chlap, se kterým se kdy vyspala.“

Její slova mně doslova vyrazila dech. Ba, byl jsem přímo na mrtvici. Nějak jsem to nechápal. Přijde si za mnou holka s přáním za všechny prachy, abych ji jen tak mýrnix týrnix zbavil panenství, že jí to poradila máma, kterou jsem kdysi obdělával. Počítal jsem snad do padesáti, než jsem nabyl trochu vnitřního klidu.

„Poslyš, nemyslíš to vážně, že ne?“ zeptal jsem se v naději, že to vážně nemyslí. Ihned mne vyvedla z omylu.
„Ale to víš, že to myslím dovopravdy. Nic dovopravdějšího jsem si doteď nepřála. Fakt tě moc a moc prosím – udělej mi to.“ Udělala tak zkormoucený obličej, že jsem málem vyprsknul smíchy.
„Asi to nepude, Zdeničko, dyť já bych mohl bejt tvůj fotr,“ snažil jsem se zvrátit její neústupnost.
„Jenže nejseš,“ smetla mou námitku ze stolu.
„Ale i tak nějak nevěřím, že to dovopravdy chceš,“

„Tak nevěříš, jó?“ Blýskla očima, přetáhla si přes hlavu triko, rozepnula šortky a rázem stála přede mnou nahá. „Tak už mi věříš, ty nevěřící Tomáši?“ zeptala se vyzývavě.
„Asi budu muset,“ odtušil jsem. „Pojď do obýváku,“ vyzval jsem ji. Posadil jsem ji do křesla a šel postavit na kafe. Pak jsem ho donesl a posadil se proti ní.

„Koukni, Zdeničko,“ spustil jsem zvolna, „i když bych náhodou souhlasil s tím, o co mě chceš, stejně ti nevyhovím, protože bych k tomu potřeboval jistou ochranou pomůcku, kterou nemám, takže…“
„Jo jo jo,“ skočila mi do řeči, „to mi mamka říkala ať si to nezapomenu vzít, že to určitě bez toho neuděláš.“
Vyskočila a odběhla do předsíně pro odloženou kabelku, z níž vyndala krabičku s prezervativy a položila ji vítězoslavně na stolek.
„Vidíš, na všechno jsem myslela,“ oznamovala mi pyšně.

„Hmm. A jak si to jako představuješ, že to uděláme?“
„Nó, někam si lehnu, ty na mě hupsneš a…“
„Panenko skákavá. To tě máma o ničem nepoučila. Ona snad o žádný panenství nepřišla?“
„Ale jó, to jó, ale prej to byl strašnej horor, jakej by mně nepřála.“
„Ach jo. Co já s tebou mám dělat. Tak podívej. Nejdřív si připravíme místečko a to tak, že si tam položíme igelit a na něj prostěradlo, aby se to místečko neumazalo trochou krve, protože to se nikdá nedá úplně vyloučit. Pak si tě na to trochu připravím a až budeš připravená, řeknu ti co dál. Srozuměna?“

Přikývla že ano a šla mi pomoct nachystat „místečko“, jinak řečeno, připravit postel k jejímu důležitému životnímu kroku. Když bylo přichystáno, rychle jsem se svlékl. Stála a vyjeveně čučela, jak mi stoupá tlak.
„No tak už si sakra lehni,“ pobídl jsem ji a lehl si pak vedle ní. Začal jsem ji hladit po těle. Nejdříve navrchu a pak přes prsa dolů až do hustého porostu v údolí mezi stehny. Zlehka jsem hladil ty hojné chloupky a postupně přidával na síle, dokud jsem nenarazil na mezírku. Vsunul jsem do ní prsty a jemně se snažil probudit pramínek. V poměrně krátké době se mi to zdařilo.

„Je řada na tobě“ řekl jsem.
„Na mně?“ podivila se.
„Jo, na tobě, protože já necejtím to, co ty. Přece nechceš přijít o panenství prstama, ale mým ocasem. Mohlo by se stát, že bych přitlačil víc, než by se ti líbilo, a proto se teď nade mnou rozkročíš a pomalu si ho zasuneš, dokud neucejtíš, jak na něco tlačí. Pak couvneš a znovu přitlačíš. Zase couvneš a zase přitlačíš, jenže tentokrát o něco víc. Začneš pomalu a po chvíli budeš zrychlovat. Možná to trochu bolet bude, ale to vydržíš.“ Skončil jsem projev, hmátl po krabičce s prezervativy a jedem si nasadil.
„Tak poď, dem na to,“ pokynul jsem ji.

Trochu neohrabaně mě překročila a opatrně začala dosedat na mého vztyčeného Sokola.
Strefila se přesně a v momentě jsem byl kousek v ní.
„Už jsem to ucejtila,“ oznámila mi.
Párkrát se zvolna přizdvihla nahoru a dolů. Pobídl jsem ji ať zrychlí. Poslechla mne a pak už i sama přidávala, až najednou vyjekla, a já se propadl do hlubin.

„Strejdo, já už asi… asi to…“
„Jo, máš to za sebou. Tak se teď prohodíme a nahoře budu pokračovat já. A neboj, nebude to trvat dlouho, než se udělám,“ oznámil jsem ji, co bude následovat. Tak jsme se otočili a já se pustil do klasického šukání. Trvalo to kratší dobu, než jsem si myslel. Když jsem začal plnit gumu, nadšeně mi sdělovala, jak krásně cítí, jak se v ní můj ocas škube.

Pomalu jsem z ní slezl a prohlásil, že se jdu osprchovat. Když jsem se vrátil, seděla dál nahatá na gauči a vypadalo to, že mi chce něco říct.
A také že ano.
„Strejdo, a mohl bys mě ještě ukázat nějaký ty fígle při sexu nebo věci, který bych měla s tebou zkusit, než budu s tím svým?“
Řekla to s tak nevinnou tváří, že jsem se musel, alespoň v duchu, smát.
„Podívej, Zdeničko,“ začal jsem s vážnou tváří, „nejlepší bude, když teď půjdeš domu a odpočineš si po tom dnešku. A až se na to budeš cejtit, tak přijď a možná, možná ti pomůžu. Ale neslibuju,“ dodal jsem alibisticky.

Zdenička se zatvářila zklamaně, ale neprotestovala. Oblékla se a s tichým poděkováním odešla. Tím okamžikem, jako kdyby se zatáhla obloha, na dům padl stín a nastalo pochmurné ticho. Honem jsem zapnul rádio a začal alespoň uklízet abych přišel na jiné myšlenky. I tak mi z hlavy zcela nezmizela.
V sobotu to už bylo lepší. Sice mi v hlavě strašila dál, ale už jen minimálně. O to víc jsem vzpomínal na její mámu.
Na ty staré, dobré časy, kdy jsem ji opečovával a kdy se nám to oběma moc líbilo.
Avšak minulost je minulostí a nemá smysl se v ní nimrat.