SVAZEK II./2
V lapkovském ležení přivítala Prokopce třicítka odhodlaným mužů a v koutě dvě svázané ženy. Zjevně se již užily své.
„Kdo je to?“ ptal se Václava.
„Přitáhli je muži z jednoho mlýna. Jsou tu na pobavení. Večer je vždycky rozvážeme, jedna uvaří jídlo, s druhou se potěšíme… však uvidíš sám.“
Prokopec zavrtěl hlavou.
„Mám spoustu zpráv z Maštalce. Musíme se opravdu dobře připravit.“
Večerní hanobení starší z žen nesl nelibě a druhou, co míchala v kotli kaši, tiše ujišťoval, že brzo je propustí. Dívka předpokládala, že tím myslí, že zabijí, takže jeho slova na ni nijak kladně nezapůsobila.
Třetího dne vyjevil Václavovi, jak skončil Petr, který šel do Maštalce s ním.
„Vidíš. A já myslel, že utekl, když si o něm nemluvil. Jsi k ženám nějaký outlocitný. Je vidět, žes bývalý šlechtic. My ostatní se tak nežinýrujem, ale budiž po tvém. Ty ženy pustíme. Muži stejně musí cvičit se zbraní a ne prohánět jen moudí! Doveď je do vesnice, tam na druhé straně. To ztratí směr a nemohou nás prozradit, jasné?“
Prokopec tedy obě ženy vedl lesem, který udaným směrem byl opravdu hlubší a neprostupnější a trvalo jim dva dny, než spatřili jeho konec.
„Děkujeme,“ řekly ženy. „Už jsme nedoufaly v naši spásu a Bůh ti žehnej.“
Prokopec se obrátil k návratu a když dorazil do tábora, zjistil, že je prázdný! Dle vychladlého ohniště už byli všichni pryč nejméně dva dny!
Snadno si domyslel, že mu Václav už nedůvěřuje a sotva s ženami odešel, vyrazil Maštalec dobýt sám. Snad se již Háta stihla připravit. A vydal se rychle na cestu.
***
SVAZEK I./3
Když dorazil k Maštalci bylo přepadení v plném proudu. Brána byla otevřená a z nádvoří se ozýval zvuk boje. Prokopec tasil meč, kolem paže si ovinul hedvábný šátek a vrhl se do bitevní vřavy.
Prvního spatřil jednookého Štěpána, jak bojuje s dvěma čeledíny, evidentně již značně zemdlenými. Zezadu ho probodl a Štěpán se zachroptěním padl mrtev k zemi.
„Díky, pane,“ vyhrkl čeledín, vzal mrtvému sekeru a vrhl se na dalšího útočníka.
Prokopec se rychle zorientoval. Obránců bylo zjevně více, ale dost jich také leželo mrtvých a zraněných na zemi.
Dveře do paláce byly otevřeny, rozběhl se tedy tam.
V jedné z komnat spatřil postavu ležící na bránící se dívce. Ta měla již násilím rozevřené nohy a suknici vyhrnutou do pasu. Prokopec ho prudkým škubem srazil z dívky na zem a bodl do břicha. Muž jen zachroptěl a Prokopec v něm poznal Matese, jehož touha po ženách byla takřka nekonečná.
Hátu nikde nenašel, zato v komnatě Blanky bojoval sám vůdce Václav s jejím snoubencem Chmelem z Ochlastowic. On rytíř, Václav lapka, ovšem znalý boje s mečem, vedli vyrovnaný boj. Blanka schoulená na loži, sledovala jejich souboj s děsem v očích.
Prokopec odhadoval, jak Václava zaskočit, když ten náhle učinil smělý výpad, Chmela to nečekal, nastavil mu bok a vzápětí mu do něj švihem zajelo ostří meče. Silná rána ho srazila na zem, z boku se valila záplava krve a dohasínal plamínek života.
Václav se ušklíbl a vtom se mu do zad zabodl Prokopcův meč. Byl to jistý zásah a Václav zemřel dřív, než padl na podlahu.
„Ach dobrý Bože!“ vykřikla Blanka hystericky a vrhla se na mrtvolu Chmela, čekaje poslední ránu, která zabije i ji.
Prokopec zkoprněl údivem. On zabije lapku, ona se vrhá na zabitého snoubence. Otočil se a opustil komnatu. Na nádvoří seznal, že je po boji. Obránci zvítězili a pár zajatců stálo v hloučku obklopeni najatými žoldnéři, jak zjistil později.
V popředí stála Háta, oděna v mužskou zbroj a udílela rozkazy.
„… a tyhle hned pověste,“ ukázala na zajatce a teprve si všimla Prokopce.
„Ty pojď se mnou, tebe si pověsím sama,“ mrkla šibalsky okem a táhla ho do paláce.
V komnatě dveře zajistila na závoru a bleskově se svlékala.
„Dělej. Jsem strašně vzrušená bojem a vítězstvím. Vezmi si mě jako pořádný muž.“
Nato se mu sklonila k pasu a vsála ocas do úst. Chvíli ho cumlala, pak rukou přetáhla předkožku a naučeným postupem ho začala laskat, lízat a sát.
Ocas zatím povstal do celé své velikosti a Prokopec jen spokojeně vzdychal.
„Och… anooo… ale teď chci do tebe,“ posunul se nad ni a začal do ní pomalu pronikat.
Háta cítila vniknutí a jak se ocas zasouval hlouběji, sílily v ní pocity slasti, jak si užívala rytmické přírazy, které dorážely o dno pochvy.
Prokopec jí líbal prsa, mnul je a Háta se soustředila na blížící se vrchol, chytila ho za zadek a tlačila na sebe. Ten přirážel stále rychleji a ve chvíli jejího vyvrcholení naposledy přirazil a se slastným vydechnutím se do ní vyprázdnil.
Bylo to krásné opojení, ale ještě nebyl konec.
Prokopec ji hned začal líbat po těle a věnoval se jejím prsům. Hladil je a mnul, jazykem obkroužil dvorce a polaskal bradavky, kdy Háta slastí tiše skučela. Přes břicho se jí posunul do klína.
Žena sama rozevřela nohy, aby mu umožnila přístup, kde se v černém ochlupení rozevírala štěrbina, ze které vytékaly šťávy smíchané se semenem. Prokopec vše bez odporu slízával a Háta sténala rozkoší, když jí jazykem přejížděl zvlášť citlivá místa.
Nakonec se vyměnili a Háta se vrhla do ústního zpracování ocasu. Důkladně ho sála a poté se mu nastavila na všech čtyřech. Prokopec si ji sám narovnal na kraj postele a sám se postavil za ní na zem. Pronik zezadu byl snadný a hluboký, ale díky jinému směru tření slastný. Bylo to nádherné a tělo jí zalévala rozkoš.
Prokopec si ji pevně držel v pase, rytmicky do ní přirážel,a zezadu prohmátl visící prsa, která se mu nevešla do dlaně a přetékala přes ně.
„Oááhh… anoooo,“ sténala Háta a mohutný orgasmus jí zalil tělo.
Prokopec ještě neměl potřebu stříkat a chtěl si to ještě maximálně užít.
Nalehl na ni v klasické poloze, aby se mohli vášnivě líbat.
Po delším přirážení do mlaskajícího klína jí Prokopec zvedl nohy, zapřel o ramena a takto hluboce do ní vnikl.
„Oh… to… ne… jsi… hluboko,“ vzdychla Háta bolestně, ale po chvíli začala vzdychat slastněji.
Prokopec cítil silné tření ocasu o poševní stěny až měl mžitky před očima a výron semene na krajíčku. Začal přirážet stále rychleji a bezohledněji nyní sjížděl její zmáčenou pochvu.
„Bože… už… nemůžu… oh… oh,“ stala se Háta hadrovou panenkou a Prokopec ji dál nemilosrdně raboval, až vydechl a vypustil do ní vše, co měl nastřádáno.
Svalil se vedle ní a hlasitě oddechoval. I Háta toho měla dost. Takto ji ještě žádný milenec nezřídil.
***
Když se vzpamatovala a vstala, na nádvoří se podívala se na kymácející se oběšence a ušklíbla se. Pak promluvila k nastoupené čeládce.
„Bojovali jste statečně a uchránili tak život a majetek. Vyhlašuji dva dny volna, ale tak, aby byl dvorec dál hlídán před nenadálým přepadem. Stejně tak musí být postaráno o chod hospodářství. Správce zajistí dva sudy piva pro čeleď, stejně tak maso… Taktéž vyzdvihuji statečnost Prokopce ze Lhotky, který mě včas varoval před útokem a v seči pak zabil jejich vůdce. Bohužel, v boji padl Chmela z Ochlastowic, budiž mu země lehká.“
Při těch slovech Blanka zvedla skloněnou hlavu a udiveně se na Prokopce podívala.
***
„Tak ty nejsi lapka?“ zeptala se ho později, když ho potkala v síni a sedli si spolu stranou.
„Vždyť jsem ti v lese říkal, že jsem šlechtic.“
„Šlechtic mezi lapky? Tomu nerozumím,“ divila se, a tak jí Prokopec vypověděl celý svůj příběh. Zdálo se, že to konečně pochopila.
„A co ty a tvůj snoubenec. Bolí tě hodně jeho ztráta?“
„Ne. Skoro jsem ho nestačila poznat. To všechno je práce Háty. Chmela z Ochlastowic už byl, takříkajíc, v posledním tažení. To vše právě z pití. Háta vymyslela, že já mu ještě oblažím poslední dny na světě a ona bude řídit jeho i své panství, které mi pak naoko předá, ale dál bude vládnout, a tak i bohatnout. A pak mi vyhledá skutečného ženicha, se kterým bych měla rodinu. Je ti snad jasné, že mě se na nic neptala. Nestěžuju si, ale někdy si říkám, jestli by nebylo lépe se protloukat životem sama a dle své vůle.“
„Lituješ, že jsem tě sem tehdy poslal?“ zeptal se Prokopec.
„To ne… naučila jsem se mnohé… nepoznala jsem hlad a Háta mě přijala jako dceru, když sama nemůže mít děti… jen nic nemohu konat ze své vůle,“ vysvětlovala Blanka. „Až na tu jedinou věc.“
„Ano?“
„Své panenství jsem se rozhodla odevzdat komu já chci a to se i stalo,“ zasmála se Blanka.
„Chmela z Ochlastowic by asi neměl radost,“ mínil Prokopec.
„Cha, chá… jemu už se ani nepostavil. Zkoušeli jsme manželské lože ještě před svatbou. Já vím, je to hřích, ale nechtěla jsem kupovat zajíce v pytli. Chmela se mi nelíbil, ale řekla jsem si, že jako zralý muž mě alespoň uspokojí v loži. Nestalo se tak.“
„A co budeš dělat teď?“
„Než Háta něco vymyslí, tak nic… Chceš mi dělat společnost?“
„Pokud Háta svolí, tak rád,“ usmál se Prokopec a při pohledu na rdící se Blanku se mu silněji rozbušilo srdce.
***
Háta proti jejich nápadu nic neměla. Aspoň se v tom smyslu tak vyjádřila.
Nejdřív potřebovala dát zase vše do pořádku. Ztráty čeládky byly velké a bylo nutno najmout nové služebníky.
Prokopec trávil dny s Blankou a cítil, že se do ní zamiloval. Blanka na tom byla stejně. Rozdíl dvanácti let nic neznamenal a právě věkem ošlehaný muž byl pravým ideálem mladých dívek, toužících po milostném dobrodružství nebo se rovnou vdát.
Blanka se rozhodla pro to první. Sama mu to naznačila při procházce v podhradí, kde se poprvé políbili. Při dalších procházkách už se objímali a líbali mnohem vášnivěji a když jednou Háta opustila tvrz, pozvala ho Blanka k sobě do komnaty.
„Chci se ti oddat… můj drahý… moc po tom oba toužíme,“ říkala vzrušeně a beze studu se před ním svlékala.
Prokopec k ní přistoupil.
„Celá jsi krásná,“ zvedl ruku a stiskl jí jedno ňadro a pak druhé. Promnul je a cítil, jak jsou plná a pevná. Blanka ho nechala a sama cítila narůstající vzrušení, zvláště když se Prokopec k prsům sklonil a jazykem polaskal tuhnoucí bradavky. Jak si s nimi hrál, dělalo jí to dobře a hlasitě vzdychala a sténala.
Pak zvolna uléhala na záda a rozevřela nohy. Prokopec na ni nalehl a když Blanka pocítila vniknutí, hlasitě vzdechla.
Byla vlhká, takže pronik nebyl nijak bolestivý a ocas ji krásně vyplnil pochvu. Pak v ní strojově jezdil jak píst a aktivovalo se v ní silné vzrušení z hlubokého proniku s dorazy na dno pochvy.
„Ahh… ještě… anoo,“ pochva se stahovala kolem pronikajícího ocasu a v orgasmických stazích vnímala příliv teplého semene do svého lůna.
Zalitá rozkoší zpočátku nevnímala jeho ruku na prsou, ale jak pak uchopil její ruku a položil ji na měkký ocas, pochopila.
Sevřela ho a táhlými pohyby ho pomalu přiváděla k pevné erekci.
Poté se na ni Prokopec převalil a hladce do ní vnikl až po kořen.
„Oáááh,“ hekla Blanka šťastně a užívala si počínající přírazy.
Prokopec se vzepřel na pažích a bral si ji tentokrát drsněji a tvrdě do ní bušil, jak se sám nemohl jejího těla nabažit.
„Pojď zezadu!“ vyjel z ní ven a Blanka se mu ochotně nastavila zadkem. Kupodivu věděla co chce.
„Mlask!“ zajel do ní ocas v celé délce.
„Poma… luuu… eehhh… dobrý božeee,“ sténala Blanka a jeho dorazy cítila až někde v žaludku. Bylo to bolestné a slastné zároveň.
Prokopec ji mlčky drsně projížděl, držel si ji v pase a narážel na tvrdý klacek. Náhle zrychlil a drtil její zmáčený klín divoce a zvířecky.
„Ach… kristepane… oáááááhhhh,“ zmítala se Blanka ve vlnách blaženosti, vyvrcholila, ale ocas jí dál raboval stahující se pochvu. Byla to nepopsatelná rozkoš.
„Ohhh… úúúhhh,“ vyprazdňoval se do ní Prokopec a odpadl.
Svalil se na lože, Blanka na něj, oba zaliti pocity slasti a rozkoše. Bylo to nádherné milování.
***
Jednoho dne si Prokopce Háta pozvala do komnaty.
„Moji přátelé u Dvora mi poslali zprávu. Zdá se příznivá, takže tě povolávám k rozhovoru. Jde o tvá práva po zemřelém otci a popraveném bratrovi. Panovník zmírnil tresty pro příbuzné, pokud se nijak neprovinili proti jeho Majestátu. To je i tvůj případ. Navrací ti veškerý propadlý majetek.“
„Ruinu Lhotky? Děkuju pěkně,“ opáčil Prokopec sarkasticky.
„Ber nebo nech ležet,“ řekla Háta. „Ráda bych, kdybys ale učinil to první.“
„Proč?“
„Proč… hmm… ty to nevíš? Tvůj otec nebyl žádný chudičký zeman, jak o sobě rád prohlašoval. Tvá matka Bořislava přinesla do manželství pěkné věno a Dětřich ho rozhodně nerozházel, jak by učinil kdokoli jiný. Naopak, ukryl ho pro horší časy.“
„Jak tohle víš? Pokud by to byla pravda, šlo by o rodinné tajemství,“ podivil se Prokopec.
„Vím to a je to pravda. Ujmi se svého majetku a pátrej, najdeš-li poklad. Třetí díl mi odevzdáš, zbytek si ponecháš i s Blankou, vím, že máte v sobě zalíbení. Nevadí mi, že spolu uléháte pod mojí střechou, protože ty splníš mé podmínky. Třetí díl pokladu, faktický vliv a řízení tvého hospodářství a občasná návštěva mého lože. Jsi skvělý a pro Blanku tě je škoda. Ale bohužel, nejsem už nejmladší a syna bych ti už nedala.“
„Já ale o žádném pokladu nic nevím,“ bránil se Prokopec.
„Já netvrdím, že ho najdeš hned. Ale ve sklepení najdeš na kvádrech zdiva různé značky. Čísla a písmena. Umíš přece číst a psát?“
„Ne. Otec to považoval za…“ skoro se omlouval Prokopec.
„Bože! Ta hloupost našich otců! Já tě to naučím,“ vzdychla Háta a třebaže měla přes den jiné plány, ihned začala s výukou.
***
O pár týdnů později Prokopec prolézal zachovalé sklepy, hledaje rodinný poklad v napůl vypálené rodné tvrzi. Škody naštěstí nebyly tak velké, aby se Lhotka nedala opravit a finanční půjčku mu poskytla Háta.
„Však ty mi to vrátíš, tak i tak,“ ševelila a začala ho hned svlékat, aby nemarnili čas.
Prokopec ji pomiloval dvakrát za sebou, Háta se zalykala prožitou rozkoší a ležela ještě dlouho na loži neschopná vstát.
Není divu, že půjčka byla velkorysá, opravy utěšeně pokračovaly a tvrz se brzy stala obyvatelnou. Háta zajistila osídlení vesnice novými osadníky a převzala otěže správy Lhotky.
Prokopec bydlel na tvrzi s Blankou.
Před čeládkou se nijak netajili vzájemnou láskou ač nebyli oddáni, ale prostému lidu to bylo jedno. I oni žili život uvolněněji než hlásali preláti a místní farář byl více než chápavý. Sám měl doma mladou hospodyni a že mu vypomáhala i jinak, věděla celá ves.
***
Prokopec stál na návrší a shlížel na ves a stojící tvrz s vysokou strážní věží a srdce měl sevřené dojetím. Otec by na něj byl hrdý, jistě na něj z nebe shlíží, že rodový majetek drží syn, byť ne Jan, ale druhorozený Prokopec.
Náhle ho něčí ruce objaly v pase. Byla to Blanka, která tu s ním stála. Otočil se k ní, objali se a jejich rty se střetly, ústa se rozevřely k divokému vášnivému líbání.
Ulehli do trávy a postupně se zbavili oděvů. Její nahé tělo v něm vzbudilo velkou touhu, zejména prsa ho lákala, mačkal je, hnětl a olizoval dvorce i kapličky tvrdých bradavek. Blanka mu rukou honila tvrdého ptáka a když ukončil laskání prsou, pustila se do odměňování rozkoše.
Cumlala ho, lízala a pak rozjela silné sání a při stálém vzrušujícím pohledu z očí do očí ho vykouřila a uvolněné sémě Prokopec vypustil do trávy.
Po vydýchání ulehl mezi její roztažené nohy, jazykem pronikl k rozevřené štěrbině, lízal ji a laskal všude, kam dosáhl.
„Ach… anooo,“ sténala Blanka a kroutila se v blížícím vrcholu.
Než stačila vyvrcholit, jazyk nahradil tvrdý ocas, kterým do ní prudce pronikl v celé délce.
„Oáááhhh… dobrý bože,“ vykřikla, ale brzy začala hlasitě sténat v rytmu přírazů.
Po delší době strojových přírazů, pocítil Prokopec svůj vrchol a zrychlil tempo. Přirážel prudce a hluboko a Blanka byla v zajetí rozkoše.
„Ano… ano… pojď… úúúúh,“ projela jí tělem silná slast a vzápětí proud semene jí zalil útroby a pochva nasávala celou dávku do dělohy, kde Blanka doufala, že bude zaset život.
Leželi vedle sebe, s propletenými těly a sdělovali si něžná slůvka lásky a prožívaného štěstí.
***
Prokopec dál pátral v tajemných značkách ve sklepení a sestavoval šifru, která vedla k pokladu. Zajímavé bylo, že čísla otec dal do kamene vytesat v jakémsi hindsko-arabském stylu a ne římská, jaká se používala. Třeba číslo III bylo vytesáno jako 3 a podobně. S vysvětlením tajemných číslic Prokopcovi pomohl jeden židovský obchodník, který náhodou přes Lhotku projížděl.
U čísla bylo vždy ještě vytesáno písmeno. Prokopec opsal všechna písmena sestavující jména D.E.T.R.I.C.H., J.A.N. a P.R.O.K.O.P.E.C. Soudil, že pod těmito jmény se poklad může skrývat. Každé písmeno mělo vedle vytesané různé číslo od 1 do 9. Bylo však hádankou, co které číslo znamená. Nedávalo to žádný smysl.
Hátu do luštění nezapojoval, zato s Blankou proseděli celé večery a lámali si hlavu, až jednou ji napadlo, že u písmene D je napsaná čtyřka, což je pořadí písmene v abecedě, zato u ostatních písmen to tak není. Za zkoušku to stálo.
A tak za svitu louče a pomocí páčidla se Prokopec snažil vylomit označený kvádr ze zdi.
Šlo to ztěžka, ale nakonec se to podařilo. A skutečně! Za zdi byla prohlubeň, v ní okovaná truhlička a uvnitř šperky. Vše, co si matka přinesla věnem do rodiny a ještě mnohem víc. Otec to ukryl pro horší časy a zašifroval tak, aby nikdo neznámý neměl k pokladu snadnou cestu. Synům už ten klíč zapomněl říct, anebo nechtěl. To už nikdo nezjistí.
Prokopec poctivě vše ukázal Hátě a podělili se, jak bylo dohodnuto.
Hned ho také čekala sladká odměna.
***
Háta si ho opět sama svlékla, hladila mu hruď a pozvolna přecházela na ocas, který pohonila. Ten zareagoval tuhnutím. Háta se rychle zbavila šatů a poté se na něj přisála ústy a začala kouřit. Pevné sevření rtů, rytmické pohyby po ocase, kulky jemně mnuté a sevřené jejíma rukama, to vše urychlilo ztuhnutí ocasu na pevnou tvrdou tyč.
Háta si lehla na záda a do sebe ho přijala s doširoka roztaženýma nohama. Tření a masáž zaraženého ocasu byla silná a slastná. Tentokráte ji Prokopec nijak nešetřil, prudce přirážel a pronikal do ní opravdu hluboko.
„Panebože… roztrhneš mě! “ sténala Háta a mocnými proudy uvolňovala šťávy, které podporovaly mlaskavé zvuky každého přírazu.
„Mlask… mlask,“ znělo komnatou a Prokopec na vzepřených pažích si plně užíval nadvládu nad sténající ženou, která cítila jeho ocas hluboko v sobě a rychle stoupala k vlastnímu vyvrcholení.
Poté hlasitě vykřikla a poševní svaly začaly svírat pronikající ocas, vypustil do ní dávku semene a zůstal v ní zaražený až do ochabnutí.
Když z ní vyjel, z klína jí vytékal potůček semene a šťáv, jak jimi byla doslova přeplněna.
„Ach, tys nepřekonatelný…“ pohnula Háta rty a líbezně se usmívala.
Opět byla dokonale uspokojena.
