Prostá potřeba

„Já se z tebe jednou zvencnu, Olino, fakt. Povídej, dělej…
„No co je? Co se divíš? Mě znáš ne?“
„No právě. Na škole o tobě kolovalo ledasco. A od té doby, cos ze školy odešla, tam docela ty tvoje průšvihy chybí. Kde vůbec děláš?“
„Tse, já a dělat? Máš mě za nějakou, co se ráno postaví za pult a pak jde sedřená večer domů s pár stovkama v kapse, jo? Já přece vždycky mířila vejš, ne? Nepamatuješ si? Však to není tak dlouho přece. Něříkej mi, že za těch pár měsíců jsem se vám všem vykouřila z hlavy, Jitko, to mi neříkej!“
„No tak to se neboj. Kluci se po tobě pořád ptají a chemikář tě pozdravuje. Občas tam tvý jméno ještě koluje, no.“
„Chemikář. No jo. Zasloužené vysvědčení. Taky nezapomenu.“

„Já jsem si to myslela! Tehdy jsi byla tak průhledná, že jsem byla přesvědčená, že jste spolu něco měli! Já se fakt zblázním. Hele a co teda bylo? Musíš mi to všechno povědět.“
„No fotr pořádal zas jeden z těch jeho večírků. Matku to už roky nezajímá, tak se pokaždé zdekuje ven a nechá ho v tom plavat. No mě jsou ty páprďácký mejdany taky jedno, ale v ten pátek jsem prostě nestihla utéct. Přišla jsem ve chvíli, kdy otec zápasil s okurkama v kuchyni, já se na to nemohla dívat a začala mu pomáhat. No a nakonec jsem tu s nima skončila jako služka.“
„Hele a Sirka to ví?“
„Né! Ani se to nedozví. Možná. Leda bych byla hodně zlá a nebo by z toho jejího tatíka už nic nešlo vyždímat. Byla jsem i Sirky doma, když odtáhla zrovna s tou jejich čundráckou bandou na výlet.“
„Honem, jak to teda bylo?“
„Ty seš netrpělivá. No celej večer jsem tu s nima hnípala. Nakonec jsem si dala taky pár panáků, protože bylo k nevydržení sledovat ty ožralý držky a poslouchat ty jejich študovaný slinty. No a když už jsem toho měla fakt plný zuby a bylo po půlnoci, pánové si objednali ještě poslední mísu chuťovek. Tak jsem se unaveně odplazila do kuchyně, mažu tu přepravku rohlíků a najednou za sebou slyším škytnutí, uchichtnutí a ucítím fernetovej dech. Otočila jsem se a za mnou stál otec od Sirky.“

„Fůj! No bože fůj!“
„Jo! Stejně zrzavá hlava, kudrny jak barokní anděl, zapocenej, vodnatý očička, motýlka pod lalokem a těma zvedal ke mně ty krátký prasečí prstíčky. Prej, že jestli mu nenaleju.“
„To je trapný. Co ty na to?“
„No, já se otočila, ohnula do špajzu a hledala flašku slivovice od babičky. Jenže jsem ucítila ty jeho ruce na zadku, tak jsem mu nakonec nalila matčinu ořechovku, co stála hned z kraje. Ta mě zabije, že ubylo.“
„Fůj! Jen ta představa, no… Bože…“
„Jo. Otočila jsem se, usmála se a popošla k lince. Natahuju se pro panáka do skříňky a najednou mi cosi zaslintal do šíje a chytil zezadu za kozy.“
„No to se nediv. Ty tvý prsiska ti záviděla každá na škole.“
„Však ať záviděj. Doufám, že aspoň ty seš rozumná. Mám chvíle, kdy si přeju takový, jako máš ty.“
„To by sis pomohla. Jít z pětek na dvojky… nejsem rozumná a hned bych s tebou měnila. A vyprávěj.“
„Jsi koza. No a tak jsem ho nechala, aby si to užil. Nechala jsem si je hníst, trochu se třela zadečkem a čekala jsem, co z něho vypadne.“
„Ježiši, to ses nebála? Mohl vás někdo vidět. Co z něho vypadlo?“
„Mohl, ale všichni byli tak na mol, že by buď houby vnímali a nebo by se přidali. Vypadla z něho právě ta nabídka, abych k němu druhej den šla. Nebyl čas na dlouhý rozhodování. Do toho se vrátila matka, já uslyšela klíče a tak jsem mu rychle odkývala nabídku a odstrčila ho od sebe.“
„No vidíš to? A mohl bejt průser! Bože, co bylo dál?“
„Naši to pak v noci dělali. Teda nevím, kde v sobě vzal ten fotr tolik síly, ale matka pod ním řvala jak najatá a já u toho myslela na toho Sirčinýho tatíka.“
„Počkej. To jako… že sis to… při nich a… při něm? Ty seš ještě víc zvrhlá než jsem si myslela, Olino!“
„Ježiš, no a co. Ty furt naděláš. No a v sobotu jsem k němu došla.“
„A co bylo, co bylo?“
„Vidíš se? Tak na jednu stranu ohrnuješ nos a nakonec slintáš jak on.“
„Fůj, to neříkej, to né! Jako on né!“
„Tak jak já.“
„Jo, to někdy ano. To se přiznávám. Mockrát na škole.“
„Já jsem si to myslela. Ti čerti ti koukaj z očí.“
„Co bylo, mi pověz.“
„Seš nějaká červená, poslouchej.“
„Nech toho, dyť je mi trapně. Raději vyprávěj.“

„No, zvonila jsem jak o závod. Nebyla jsem si jistá, jestli si pozvání bude pamatovat, tak jsem měla připravené dvě verze. V případě, že otevře on, tak se hned vyprsit a vejít do toho jejich mezonetu jako pávice, svést ho a vyždímat z něho, co se dá. Mě až serou, jak si vedou. Večírky za otcův mrzkej plat věčně u nás a u nich by se dalo plesat. Jenže to oni ne, škrti. No a v případě, že by otevřela ta dutá Sirka, tak bych se jen vetřela na kafe a zkusila štěstí jindy.“

„Zrzanda doma asi nebyla, počítám, že?“
„Nebyla. Otevřel kudrnáč a já udělala přesně to, co jsem chtěla. Kozy vydmout, vejít dovnitř a nasadit svůdnej ksicht. Hned za dveřma jsem se k němu přilísala. Lapal po dechu, ale chytal se. Bolela ho ještě hlava, ale jen co jsem mu zajela dlaní za gumu tepláků, tak se chytil.“
„Tepláky? Tak váženej pán nosí doma tepláky? Vida, vida. Hlavně, že se po městě nosí jak páv, že? Má pod nima aspoň něco?“
„Jo. Panděro, zrzavej chumel a něco, co je sice malý, ale co dokáže obrovský věci!“

„Jaký? To se mi nezdá. On? Vždyť je to slinták první třídy. Nechutnej. No co bylo?“
„Tak mě nech mluvit, ne? Skáčeš mi do řeči a pak se nic nedovíš. Pozval mě dovnitř a hned mu všechno došlo. Vzpomněl si na předešlý večírek a začal nabízet panáčky, bonbónky z bonboniéry a cigaretky, pořád dolíval víno…“
„Chtěl tě opít, co?“
„To chtěl, ale nevěděl, že není potřeba. Překvapilo ho to. Sama jsem mu položila jeho ruku na moje prsíčka. Hned je zmáčkl, nabral do obou dlaní a okamžitě se mezi nima dobrovolně dusil. To ti byla legrace. Klečel přede mnou, tulil se mi ke kozám a sliboval všechno. I dobře placené chvíle, když se stanu jeho trvalou milenkou.
Jitko, musíš uznat, že tohle se neodmítá. Jitko? Slyšíš, co ti povídám? Mě nevnímáš?“

„Co? Cože? Ne, promiň. Já jsem… ale tak přišlo mi líto, že nejsem tak hezká jako ty. Mě tohle nikdy nepotká. Já dodělám tu blbou školu a skončím někde u počítače v kanclu, budu se denně nudit a nikdo o mě ani neškrtne. Hubená, škaredá, bez šťávy… no to nic, pokračuj.“

„Co blbneš? Ty se nemáš moc ráda, že? Pojď sem. Hele, co vidíš? Čum do toho zrcadla, sleduj se a řekni, co vidíš.“
„No co. Blbou dvacítku, krátký mastný vlasy, malý prsa, plochý břicho, vystouplý kosti, dlouhý nohy, nevýraznej ksicht.“
„A víš proč to vidíš? Protože jsi nána. Ti řeknu, co vidím já. Sestřih, kterej za pár měsíců doroste a i teď se s ním dá pracovat. Sexy uhladit. Ksicht se dokreslí šminkama, narovnáš se v zádech, ruky v bok, nenápadnej předklon, bradavky… takhle… sorry sorry, ještě trošku, no sorry no, už dobrý už stojej… no a teď šibalsky přivři jedno očko a zazub se. Vidíš to? Vidíš tu změnu?“
„Olino, tohle přece nejsem já. Ale na druhou stranu hezký.“
„A kdo by to byl, ty chytrá? To víš, že jsi to ty. Máš ji uvnitř, tak ji vyžeň ven. Neštípla jsem tě do nich moc? Hezky ti trčej.“
„No krotit by ses chvílema mohla, to je pravda. Ale dobrý. Spíš mi to dovyprávěj.“

„No tak po mě chce pravidelné schůzky a budu od něj dostávat něco jako plat. Má sice zvrácený choutky, ale on ti mě, človeče, tak nějak baví. Když jsem mu kouřila, celej se klepal. Ten pupek mu poskakoval, já hrála jak se dávím tím jeho bodátkem a on postupně přidával. Hladil mě ve vlasech, chrčel a nakonec mě drsně drapl za culík a ojel mi tu pusu tak, že jsem se chvílema i dusila. Celej make-up mi rozmazal. A nepřestal, dokud se mi neudělal až na mandle.“

„Co? Tys mu to polkla?“
„No a co je na tom? Víš, jak se mu to líbilo?“
„To věřím. A to bylo všechno?“
„Ty seš nějaká zvědavá. No nebylo. Pak to teprve začlo.“
„Nenapínej mě!!!“

„No pak jsme šli do ložnice a tam chtěl, abych mu tancovala. Tak jsem mu předvedla takovej striptýz, ze kterýho mu rozum stál.“
„A jenom rozum? Asi jo, že? Když už se udělal.“
„Jitko, to je to. On je fakt pekelnej. Vystříkanej byl a ještě dvakrát to zvládl. Po tanečku jsem mu ho znovu cumlala a on mě na oplátku lízal. Teda. ale mezi náma – umí to božsky. On ten svůj jazyk ovládá takovým stylem, že jsem se málem odporoučela do bezvědomí. Mrskal mi tam o frajtra, tahal ho z pysků ven a olizoval ho s tak rajcovním chrochtáním, že jsem mu tekla přímo na jazyk. Úplně mě ovládl. Držel mě pevně v bocích, já se kroutila jak hádě, ale nevykroutila jsem se mu. Doslova mě donutil, abych se udělala. Hele, po pravdě? Trošku jsem se za sebe styděla. Já byla vždycky ta na koni a on dokázal, že jsem byla fakt malá zvrhlá nadržená kurvička. Okamžitě po lízání si na mě lehnul, zaplul mi do kundy a…“

„Musím se napít…“
„Co ti je? Je ti blbě?“
„Ne, ne, mluv dál, ale dej mi napít…“
„Na…No a když se ve mně zmítal, tak já myslela, že prasknu. To byla taková slast. Znáš to? Kluci bodaj tam a zpátky, jezdí jedním směrem a tady ten se kroutil v bocích a doslova se mnou v leže tancoval. Já ten jeho žalud cejtila úplně všude! I na to, že nebyl vyloženě obr, tak se myslím dotknul i dělohy. Jako fakt mazec.“

„Dolej mi ještě. Je mi šílený vedro. A mluv, mluv!“
„No, šukal mě a povzbuzoval, abych se udělala…“
„To bych někdy chtěla!“
„Co?“
„No, aby mě u toho chlap doslova koučoval. Aby mě mrdal a u toho mi štěkal do ksichtu, abych se udělala…“
„Jitko, tys řekla – mrdal?“
„Ježiš, promiň. To je trapas, já…No do háje, ty mě úplně zblbneš, vždyť ty sama seš sprostá jak dlaždička, tak co se tu pohoršuješ?“
„No, ale ty a sprostej výraz?“
„To já vždycky, když jsem to… no… nadržená…“
„Jo ahááá, takže takhle je to. Proto ta žízeň. Už tomu rozumím. Takže mám pokračovat?“
„Jo. Znič mě. A neusmívej se u toho tak zákeřně.“
„No a když jsem řvala při druhým orgasmu, tak mi nedal vydechnout. Vzepjal se, vytáhl ho, osprchoval mi břicho semenem a hned mě otáčel na čtyři.“
„Počkej, jak to? Co chtěl? Dyť mu snad klesl, ne?“
„Jo to jo, jenže chtěl i můj análek. Takže mi ho lízal…“
„Ne, to ne! Zadek ne!“
„Počkej, buď ticho. Lízal mi ho, cpal mi do něho jazyk a já cítila, že potřebuju další číslo. No a na to konto on vytáhl oboustraňáka.“
„Co vytáhl?“
„Bože, ty seš snad úplně nepolíbená ve všem, že? Oboustraňák je tohle. Hele. Dal mi ho. Mám si ho k němu nosit jako pejsek kostičku.“
„Ty jo, to je macek! Takže jeden konec do miciny a druhej do zadku jo?“
„Jo, taky se tak dá. Ale on chtěl mít taky plnou zadnici. Takže jsme šli na všechny čtyři oba dva a zadkama k sobě…“

„Proboha! On taky se… on se proti tobě… Olino, jak to bylo?“
„Jo, šukal se. Klečel ke mně zády, špulil prdel, já mu do ní zajela tímhle koncem, na druhej jsem se napíchla a začalo peklo.“
„Kristova noho, to ale muselo bolet, ne?“
„Ne. Bylo to nejlepší, co jsem zažila. A kdybys viděla jakej se z něho stal najednou mladej Jura. Jak přirážel! Jak jihnul, prosil o další a další a kňučel jak pes. Nakonec jsem mu sedla na záda jak koníčkovi a poroučela mu, aby se vyhonil. Vydojil se pod sebe na podlahu, funěl, děkoval, skučel blahem. No a já si pak znovu pochutnala na jeho mrdce a bylo. V úterý tam jdu zas.“

„Ten oboustraňák…“
„Ty už mě ale moc neposloucháš, co? Líbí se ti? Já myslím, že bys ho ráda zkusila, co? Když už ti tak hezky stojí bradavky. Pořád i bez mých štípanců. Co? Zasuneme ho?“
„Olino, ty už máš zase ten svůj výraz…“
„Kašli na výraz a svlíkni se. Ukážu ti, jakej byl. Zahraju ti ho, jo? Chceš? Nebo se mnou půjdeš v úterý, ano? On si milerád zaplatí dvě kurvičky.“
„Ty jsi šílená!“
„To je možný. A ty zase nadržená. Přiznej si to!“
„No kdo by nebyl po takovým story.“

„Tak sundáme tričko, kalhoty, gaťky, roztáhneme nohy…Vidíš? Koukni mi na prsty, jak mažeš. Pocumláš mi prsa? Nebo se nechce pro tentokrát zdržovat a užiješ si mě až v úterý? Co ty na to?“
„Olinko, máš překrásný prsa a já… bože, ty jsou… ale já… ještě tohle… jsou citlivý, že? Ale já bych… a měkký! Nádherný koziska! Já bych ale potřebovala…“
„Chápu, neboj. Takže ošukat. A já s tebou. Pěkně konec do kundy. Vidíš jak zakluzl? A teď jsem fotřík od Sirky. Vnímáš mě tak? Jako uslintanýho zrzka? Vidíš jak mi stojí péro, kočičko?“
„Vidím!“
„Tak se přestaň třepat, stydět a hezky mi ji nabídni. Třeba ho na chvíli pokuř. Ale jen na chvíli, abych ti nekrápnul na jazyk. No šikovná! Moc šikovná. A chutná ti, že? To bylo pořád hnusák, hnusák a jak mi ho teď hezky cumláš. No dej si! Hezky hluboko. Pořádně, slyšíš? Neboj, až do krku se vejde. Copak? Dávíš se? To přejde, dělej. Vyšukám ti tu pusu, budeš koukat! Co je? Slintáš mi na koule. No to je nádhera. Ale podle očí sleduju, že ho chceš do sebe, co? Tak se polož.“

„Ano. Do mě, prosím. Už mi ho tam zasuň. Ještě, ještě…“
„Ty ses rozjela ty rajdo. Tak OK, tak pekelnej šukec. A šup, a pořádně. Ještě, no ták, přirážej, házej tím zadkem, pořádně, no. Snaž se… co je? Co je? Ještě chceš? Co nemluvíš?“
„Já se asi už udělám.“
„Takhle brzo? Ještě počkej na mě. Taky budu. Seš dobrá, Jituno. Jsi nejlepší. Házej sebou. Mrdej jak smyslů zbavená. No. No. Ještě. Ještě do toho dej. Přiraž, přiraž, ještě přiraž…“
„Já to nevydržím. Udělám se. Už to bude.“
„Tak pojď se mnou. Budem spolu. Pojď. Drž mě, přitáhni si mě, zakruť tou prdelí, no!!!“
„To je něco!“
„Ty jsi stejná coura jak já, poslyš. Jituno, ty se mnou v to úterý musíš, slyšíš? Dám tě do kupy, aby sis o něco víc věřila a vyjednám ti audienci. Zničíme ho, prasáka.“
„Já se bojím, že budu souhlasit.“
„Proč se bojíš? Co blázníš zase?“
„Nevím. Poprvé…“
„No však, právě.“
„Souhlasím…“
„Cože? Cos říkala? Nebylo tě slyšet.“
„Že souhlasím…“
„Haló, neslyším tě!“
„Ježiši, netrap mě. Říkám, že souhlasím.“
„Jo už slyším, ale teď to zařvi.“
„SOUHLASÍM A JDI TO VYJEDNAT!!!“
„No konečně. Tak já mu jdu zavolat. A ty se dej do kupy. Zavolám mu a ty se nějak sesbírej. Rajdo moje.“
„No ještě se mi posmívej, ty… kamarádko.“