Když moje nymfa krátce po půlnoci přišla, provedla mnou již popsané sladké probuzení. Parádně mě rozkouřila a potom se chystala nasednout na koníčka, což byla její oblíbená poloha. Před tím se však přísně zeptala:
„Koupil sis ty šprcky?“
Zkroušeně jsem přiznal, že jsem na to ani nevzdechl a okamžitě jsem se začal bát, že sleze, oblékne župan a potrestá moji neposlušnost demonstrativním odchodem. Naštěstí k tomu nedošlo. Vítězoslavně se usmála, natáhla se k odhozenému županu a z jeho kapsy vyčarovala balíček Primeros.
„Musím myslet na všechno,“ povzdechla si jakoby vyčítavě. Hbitě jej rozbalila a v příštím okamžiku již zručně oblékla povstalce do gumáku.
„Šáhla jsem starýmu do jeho zásob. Určitě nemá přehled, kolik jich v tom šuplíku vlastně má.“
S těmito slovy již dosedávala na zabezpečeného trčáka a pak se začala pomalu pohupovat. Bylo zřejmé, že pokud by se naše mrdáníčko neuskutečnilo, mrzelo by ji to stejně tak, jako mne.
Zálibně jsem pozoroval rozhoupané nalejváky, vnímal masáž dobrovolného vězně v jeho sladkém zajetí a v euforii jsem se snažil být vtipný:
„To je opravdu neskutečné. Když na melouchu náhradník vypije paroháčovi koňak, tak je to pikantní. Ale když mu vyprcá jeho gumy, tak tomu říkám gól.“
Oba jsme se tomu zasmáli a naše krasojízda pokračovala.
Po prvním čísílku jsme si spolu odskočili do koupelny, kvůli nezbytné očistě. Nezdrželi jsme se tam dlouho a po chvíli jsme se znovu ocitli v něžném objetí na široké manželské posteli. V příjemném rozpoložení jsem jí připomněl naši dohodu, že mi bude na pokračování vyprávět Legendu o Ptákořezích. Při této příležitosti jsem se pochlubil, že jsem samostatně pátral a také, že jsem zjistil samé rozpory.
„Lidi toho napovídají,“ usmála se zasvěceně. „Také se výborně bavím, když poslouchám ty žvásty.“
„Tak kdo mu toho ptáka vlastně uřízl?“ zeptal jsem se. „Co já se doslechl, tak to byla manželka, která mu přišla na nevěru. A hned na to další tvrzení, že to byla milenka, cikánka, které strašně vadilo, že se nechce rozvést a vzít si ji.“
„To jsou všechno kecy a lidová tvořivost, která se na to nabalila. Bylo to před 10 lety a dovedeš si přestavit, jak se tahle fáma po dlouhé týdny přetřásala. Tehdy se také Klecanům začalo říkat Ptákořezy a vydrželo to dodnes.“
Líně se protáhla, jak spokojená kočka, a pak se ke mne přitiskla teplým břichem a velkými, hebkými nalejváky. Na naše těla, příjemně rozehřátá zdravým tělocvikem a krátkou sprchou, začal působit chlad. Přetáhl jsem přes nás deku a cítil jsem se jako v nebi. V této blažené euforii jsem ji vyzval, aby pokračovala ve vyprávění. Laškovně se usmála a moc se k tomu neměla. Zjistil jsem zajímavý fakt, že tato, jinak výřečná ženská, si intimní doznívání vychutnává nejraději potichu. Chvíli jsem jí dopřál, ale pak jsem se zavrtěl a začal žadonit:
„Pokračuj, prosím…“
Vzala to zcela jinak, než jsem to myslel a hbitou rukou zkusmo přejela přes odpočívajícího bojovníka.
„Potěší, že máš o mně tak dobré mínění, ale na tohle je ještě brzo,“ ochladil jsem její vášeň. „Nech mě ještě chvilku nabíjet baterky a poskytni mi další porci slovní inspirace!“
„Kde jsem to posledně skončila?“
„Že se o Jéňu začala zajímat jakási Maďarka a snažila se dostrkat jej do chomoutu. Jenže já slyšel, že to byla cikánka a ptáka mu ufikla manželka, když se domákla, že jí s ní zahýbá.“
„No, a to je právě ta blbost. Jéňa byl svobodný a tudíž žádnou manželku neměl. Byl to ale děvkař a měl to rozehráno na víc frontách. A s tím se Eržika nemohla smířit. Dělala mu žárlivé scény na veřejnosti, a tak ji měl brzy plné zuby. Když ji pak před lidmi veřejně urazil a prohlásil, že si ji rozhodně vzít nehodlá, rozhodla se, že se mu pomstí. Ani jemu, ani lidem kolem vůbec nenapadlo, že horká maďarská krev ji přivede až k tak děsnému činu.“
„To je tedy pravda. V našich končinách se tento „obřad“ příliš nepraktikuje. To bych spíš tipoval tak někam na Sicílii. Ale stejně nechápu, že se to celkem úspěšně podařilo ututlat. V novinách o tom zřejmě nebylo ani řádku, takže senzací to bylo jen tady a v nejbližším okolí. Já např. bydlím přibližně 70 km odtud a nebýt toho přeřeknutí na osobním, vůbec bych se o tom nedověděl.“
„Se vůbec nediv. Stáli jsme tehdy na prahu zcela nové doby. Formovala se převratná, socialistická společnost. Zloději už nekradou, prostituce neexistuje, stejně jako pytláctví, korupce, nebo sňatkoví podvodníci. Kráčíme přece vstříc lepším zítřkům. Takže neexistuje ani prohnilý buržoazní bulvár, který by šířil takové ohavnosti. A seriózní RUDÉ PRÁVO se samozřejmě k něčemu tak špinavému nepropůjčí. Pár týdnů se to sice místně přetřásalo, ale pak to vyšumělo. A nakonec z toho vznikla jen neuvěřitelná legenda podporovaná lidovou tvořivostí.“
Ležel jsem vedle ní a poslouchal. Když jsem z jejích úst poslouchal ty profláknuté fráze, mimoděk jsem se usmál. Vždyť jsem byl na těch kecech vychovaný. Noviny, rádio i televize nás denně stokrát ujišťovaly, že Sovětský svaz je náš přítel nejvěrnější. Že KSČ to s námi všemi myslí jen dobře. Že Slánský vedl protistátní spiklenecké hnutí a pionýři píšou petice, aby zrádce dostal provaz. Dr. Horáková špiónila za mrzký dolar pro americké imperialisty a naopak, úderníci z Tatrovky plní normy na 270 %. Už na základní škole nám každá vyučovací hodina začínala politickou aktualitou. V prvních 5 minutách nám učitel odemlel pár frází z denního tisku a vůbec mu nevadilo, že nás to vůbec nezajímá. Nebo, že totéž, jen jinými slovy, nám vykládal jeho předchůdce v jiném předmětu. Nástěnka ve třídě musela být vždy aktuální k nějakému významnému výročí. Dnes se tomu vzletně říká vymývání mozku, ale naštěstí moje generace si proti tomu vypěstovala jakousi imunitu. Prostě jsme ty blbé kecy postupně vůbec nevnímali, natož, abychom je brali vážně. Byla to z naší strany jakási sebeobrana zdravého rozumu. (A to jsem ještě netušil, že v témže trendu prožiji i další dva roky své vojenské služby). Jednom mi bylo divné, že si soudruzi neuvědomují, jak touto agitací dosahují pravého opaku.
Omlouvám se čtenářům za svůj exkurs do dob dávno minulých. Jsem si vědom toho, že jsme na erotickém portálu, ale ono to spolu tak trochu souvisí. Nelze vzpomínat na ty věci odděleně. Naštěstí existuje tzv. vzpomínkový optimizmus, který blahodárně působí, takže i ta „báječná léta pod psa“ mi dnes připadají fajn, protože jsem byl mladý. Při této příležitosti si vybavuji jeden odstavec z knihy Saturnin, od vynikajícího humoristy, Zdeňka Jirotky. Nemám tu knihu po ruce, a tak jen z paměti a jistě ne zcela přesně, ocituji slova velkého Mistra pera:
„Často jsem slýchával, jak staří lidé vzpomínají na staré, zlaté časy. Nikdo z nich sice nedokáže přesně určit, kdy to bylo, avšak z jejich vyprávění je zřejmé, že už je to strašně dávno. Tuze dávno, takže se dá odvodit, že to bylo v době, kdy ti dnešní staří bývali mladí. Z toho tedy vyplývá, že dnešní mladá generace prožívá své zlaté časy právě nyní. Pozoruhodné.“
A já k tomu dodám, že je to pravda a je velká škoda, že si to ti dnešní mladí neuvědomují.
Leč opustím tuto malou vsuvku a vrátím se do pohodlně zařízené garsonky v 7. patře svobodárny v Ptákořezích. Miluška se odmlčela a začala znovu zkoumat stav mého neposedy. Od posledního výstřiku uplynula již bezmála hodina a to zcela stačilo, aby se projevily náznaky kříšení nebožtíka. Rostl a mohutněl, jak naše láska k Sovětskému svazu a za chvíli se již dočkal dalšího pršipláště.
Tentokrát přišel na řadu misionář a za chvíli jsme byli jedno supající klubko. Tentokrát nám to trvalo o něco déle. Občas jsem zvolnil tempo a dařilo se mi tím kormidlovat stupeň rozkoše, což jsme si oba patřičně vychutnávali. Po bezpečném výstřiku do gumy jsme se převrátili na bok a vychutnávali si doznívání. Když ochablík zbaběle opustil dobrovolné vězení a byla vylovena šprcka, spokojili jsme se pouze s otřením intimních partií. Byli jsme příliš líní na to, abychom se zvedli a šli do koupelny.
Jak už jsem napsal, před příchodem Milušky jsem si trochu zdříml a necítil jsem se teď nijak unavený. Měl jsem krásný pocit vyprázdnění a cítil se šťastný. Moje milostenka však měla za sebou rušný den, a tak jsem se ani nedivil, když začala pravidelně zhluboka dýchat a v náručí mi zvláčněla. Pozoroval jsem spící milenku a cítil podivnou něhu. Její spánkem uvolněný obličej, mi náhle připadal velice krásný a já zalitoval, že je mezi námi takový věkový rozdíl. Natáhl jsem se k budíku a opatrně, abych ji nevzbudil, jsem jej nastavil na 5 ranní hodinu. Pak jsem nás oba přikryl dekou a po chvíli jsem také přece jen upadl do posilujícího spánku.
Pokud jsem si myslel, že nás ráno vzbudí budík, mýlil jsem se. Nevím, jak dlouho jsem dřímal, ale zrovna, když jsem začal pevně zabírat a zdál se mi útržkovitě jakýsi příjemný erotický sen, náhle jsem zjisti, že ten sen se právě stává skutečností. Moje milostenka se probudila a svým „sladkým probuzením“ se začala domáhat další porce něžnosti, pro svoji věčně vyhladovělou mušličku.
Její ruka šátralka pilně, ale neskonale něžně, nejprve lehce podebrala svého polotuhého těšitele, aby jej vzápětí pevně uchopila a začala příjemnou hoňku. Následovalo energické odhrnutí pokrývky a zkušená ústa zahájila ústní masáž probouzejícího se nebožtíka. Jako minule jsem chvíli předstíral, že dosud spím, i když tohle mě dokonale probudilo. Vychutnával jsem si mistrnou kuřbu a v duchu jsem si blahopřál, že mi osud nadělil tak pěknou, potřebnou a sexuchtivou společnici.
I na ni bylo znát, že tuto činnost provádí se zjevným potěšením. Radostně sledovala, jak jí pěchovák roste před očima a již se nemohla dočkat, až jí ten dáreček pěkně vyplní kundičku. Když usoudila, že je již dostatečně tvrdý, hbitě a zručně na něj narolovala poslední šprcku z přineseného balení a chystala se nasednout k další divoké jízdě.
Obvykle naše šukačky dirigovala ona, ale tentokrát jsem ji zarazil nesmělou prosbou:
„Miluško, já vím, že to máš na koníčku ráda, ale já bych to s tebou rád zkusil tentokrát zezadu. Nebude ti to vadit?“
Nijak neprotestovala, bylo vidět, že má, podobně jako já, jedinou myšlenku – aby už jej tam co nejdřív měla.
Nestačil jsem se divit, s jakou rychlostí zaujala potřebnou pozici. Když jsem se nasunul k nastavenému zadku, ještě jsem stačil obdivným pohledem přejet krásně tvarovanou, pevnou prdel a již zkušená ruka zavedla tvrdolína na okraj brány rozkoše. Lehce jsem zatlačil a hladce vklouzl do sladkého zajetí vlahé a překvapivě těsné kundy.
Protože to bylo v této noci již moje třetí číslo, trvalo nám, vzhledem k předchozím, poměrně dlouho. Mohl jsem si bez problémů dirigovat a prodlužovat milostnou křeč. Několikrát jsem zvolnil, nebo na chvíli i přerušil zásuny, abych, hluboce zasunutý, odvrátil bezprostřední výstřik.
To jsem se pak rozvalil Milušce na záda a rukama hňácal nalejváky, rozhoupané mými přírazy. V ten samý moment mi jednou rukou odspoda „zvonila kulkami“. Funěli jsme oba jako sentinel a když k tomu přidala silné stahování poševního svalstva, přivodila tak náš společný, velmi silný orgasmus. S nevýslovnou rozkoší jsem se v několika prudkých výstřicích bezpečně vyprázdnil do gumy. Miluška mi svými stahy ptáka doslova vyždímala do poslední kapky a pak se, s úlevným zařváním, svezla na břicho. Oba jsme, milostně spojeni, znehybněli.
Po delší chvíli, kdy se náš dech zklidnil a kouzlo doznívání skončilo, jsem se skulil stranou a opatrně z kundičky vylovil naplněnou šprcku. Odhodil jsem ji vedle postele a připraveným kapesníkem jsem otřel vymrdanou kundu a ochablého vzteklouna. Snažil jsem se, aby mé pohyby působily spíš konejšivě, než dráždivě. Miluška tuto péči přijala s jakýmsi milostným zamručením a když jsem ji přikrýval, již zase spala. Nasunul jsem se vedle ní pod deku a přitiskl se. Radostně jsem vnímal, jak příjemně hřeje a za chvíli jsme byli již oba v náručí Morfeově.
