Rosa na kolejích

Skupinka trampů v ranním šeru kráčela po kolejích a za doprovodu kytary si zpívala známý hit Wabiho Daňka, neboť se to nyní náramně hodilo, až jeden se zarazil a ukazoval dopředu do kolejiště.

„Hele! Co to je?“
Opravdu. Něco velkého před nimi leželo. Snad sražené zvíře?
Když se přiblížili, ke své hrůze zjistili, že jde o člověka, mladou ženu!
„Ty píčo, já vomdlím!“ vyjekl nejmladší člen party, zatímco další si dodal odvahy a nad tělo se sklonil.

Žena nejevila známky sražení vlakem, jen tu tak ležela… od pasu dolů nahá, košili na těle zapnutou jen na pár knoflíků a na nohách měla tenisky.
„Karle, nešahej na ni!“ křikl další z trampů, ale ten ji lehce pohladil po tváři. Čekal mrtvolný chlad, ale ta žena žila!
„Kluci, vona žije!“ otočil se na ostatní a ti nelenili, bezvládné tělo snesli z kolejiště do trávy, zjistili, že opravdu dýchá a zavolali pomoc.

Než záchranáři přijeli, kochali se pohledem a hodnotili její polonahé tělo.
Žena byla mladá, snad něco přes dvacet, normální postavy, se čárkou ochlupení v jinak vyholeném klínu a většíma prsama. Byla celkem hezká i přes hrůzu v obličeji. Musela prožít něco strašného. Byla snad přepadena a znásilněna?

To už se trampové nedozvěděli, neboť žena byla zajištěna a naložena do auta a případu se ujala Policie. Mladá strážmistryně trampy vyslechla.
„Tak díky. Můžete jít. Ale ne po kolejích! Dnes vás nebudu pokutovat, ale pro příště si dejte pozor!“ řekla jim, když skončila a odebrala se za kolegy procházející okolí.

„Tak vod tý bych se nechal rád zatknout,“ zasnil se jeden z chlapců.
„Blbče. Ta má jinýho nabíječe. My jsme na ni moc mladý,“ podotkl druhý a všichni se dívali za sličnou policistkou.
Ta jejich pohled asi vycítila, protože se ohlédla, kluci se lekli a pomalu se vytratili. Večer u táboráku si budou mít o čem povídat.

***

„Hej, něco jsem našel!“ vykřikl náhle nadstrážmistr stojící v místě, kde trať procházela zářezem ve skalním terénu. Ten byl úzký, navíc v zatáčce a bylo to velmi nepřehledné místo.
Ostatní přispěchali a společně hleděli na nehybné tělo mladého muže zhroucené vedle kolejí.
„Je mrtvej?“ otázala se žena. Muž měl rozbitou tvář a další poranění, určitě utrpěné při střetu s vlakem.
Ukázalo se, že žije, ale i když pro něj přiletěl vrtulník, doktor mu moc šancí nedával.
Po muži tu zbyly doklady, batůžek a dámská sukně a kalhotky. Ejhle, dva případy se slily v jeden.

***

ZA VČEREJŠÍHO VEČERA

Diskotéka ještě nekončila, ale Bořek a Gita se rozloučili s kamarády a vydali se na chatu. Cesta po silnici se jim zdála dlouhá a vzali to zkratkou po kolejích. Byla letní noc a ve svitu měsíce lesknoucí se koleje jako dva svítící pásy jim značily cestu. Tam za tou úzkou skalnatou průrvou pak neznatelná stezička odbočovala do lesa a pak už byli skoro na chatě.

„Na Martu ses tak mačkal nemusel. Viděla jsem jak ji při ploužáku šaháš na zadek. A ta mrcha se nechala a tiskla se na tebe o to víc,“ prolomila ticho Gita.
„Nepřeháněj. Byla stejně nalitá…“ odvětil Bořek, ale Gita se rozjela.
„A ti tví kámoši mě taky serou! Šmatají po mě a ty se tomu ještě blbě tlemíš. A Zdeněk mně šeptal, jestli mu nedám, že prej nemůže mít děti! Debil… to takhle zkouší na každou novou holku v partě?“
„Myslím, že přeháníš. Všichni jsme lízlí… no co? Seš hezká holka. Neboj, já tě nedám… a ty jejich kecy hoď za hlavu. Zejtra už o tom nikdo nebude vědět.“
„Tak jo,“ Gita se zastavila. „Teď mě polib.“

Uprostřed kolejí se objali a začali líbat, stále vášnivěji a divočeji.
Náhle Gitě sjela sukně k zemi.
„Jejda,“ usmál se Bořek, jak jí uvolnil sponku zapínání.

Vzápětí mu kalhoty spadly k nohám. To zase Gita se činila. Dřepla si a začala mu kouřit tuhé péro do pořádné tvrdosti.
„Jo… hezky kuř… joooo… moje kurvičko… jaúú!“ drmolil Bořek a pak zařval, jak na ocase ucítil zuby.
„Nejsem žádná kurva! Když tak kundička, ale ne kurvička,“ řekla přísně Gita a znovu ho vsála do pusy a rytmicky komíhala hlavou.

Pták mu tvrdě stál, když si Gita stáhla kalhotky a v rozepnuté košili mu nabídla prsa. Podprsenku nenosila a ani ji nepotřebovala. Prsa měla krásně pevná a že jí přes látku trčí bradavky? No a co, ať se chlapi podívají… Bořkovi se to sice moc nelíbilo, ale v tomhle si Gita dělala co chtěla. Ráda provokovala, ale nikdo nevěděl, kde má hranici mezi nabízením se a kdy už jí vadilo, když na ni někdo sáhl. To pak startovala jak divoká šelma. Bořek tyhle její eskapády snášel, protože v posteli byla fakt nepřekonatelná a on byl do ní čerstvě zamilovaný.

Teď ji pozvedl za stehno a napasoval jí ho tam vestoje. Měl sílu ji udržet a teď jí raboval kundu prudkými hlubokými přírazy a Gita hekala a sténala slastí, protože tak to měla ráda.
Líbali se a prsa jí poskakovala v rytmu přírazů.
„Ano… jooo… tvrdě… ještě,“ hekala a vychutnávala si pohyby ocasu, který se jí třel o poševní stěny v nezvyklém směru.

„Lásko, potřebuju změnu,“ zafuněl Bořek a pustil ji.
Gita si klekla na pražec a nechala se šukat zezadu jak prodejná děvka. Nahlas to slyšet nechtěla, ale ve své fantazii si to tak představovala a docela jí to vzrušovalo. Bořek si myslel totéž, ale mlčel. Užíval si to krásné, kroutící se a sténající tělo. Zezadu jí podebral mlíkárny a mačkal je. Bože, ta má skvělý kozy, pochvaloval si. Gita slastně mručela a pak zakvílela, jak jí mocnými výstřiky plnilo pochvu horké semeno. To ji přivedlo k orgasmu a svírala v sobě stříkající péro až do jeho změknutí.

***

Bořek si natáhl kalhoty, Gita si zapínala košili, ale víc už nestihli. Zpoza zatáčky se vynořil vlak a oslepilo je ostré světlo. Jak to, že nezaslechli jeho hluk a dunění po kolejích?
Gita instinktivně uskočila do strany a strhla Bořka sebou. Ten ale tak hbitý nebyl a náraz lokomotivy ho odhodil na skalní stěnu, o kterou se rozplácl a svezl bezvládně k zemi.

Vlak projel bez zastavení a Gita při pohledu na nehybného Bořka v šoku hystericky vykřikla a dala se do běhu. Utíkala po kolejích kamsi dopředu, až náhle zakopla, padla a zůstala ležet.
Takto ji tam za pár hodin našla parta trampů.

***

O 45 MINUT DŘÍVE

Jirka porušil snad všechny předpisy, co mohl, když do kabiny lokomotivy nákladního vlaku vzal průvodčí Ivanu, která zítra nastupovala službu v Dolní Teplé a poslední osobní spoj jí ujel, a tak ho požádala o službičku.
„Noční vlak je v pohodě, nikdo si tě nevšimne,“ souhlasil Jirka rád, že dvouhodinovou jízdu nebude trávit sám čučením na osvícené ubíhající koleje před sebou.
Navíc Ivana patřila mezi pohledné průvodčí a rozhodně nebyla netýkavka. O deset let starší Jirka jí imponoval a když se dozvěděla, že je rozvedený, vycítila svoji šanci. A tu při noční jízdě se snažila beze zbytku využít.

Už za chvíli s ním laškovala a sváděla ho. Když se začali líbat, snížil Jirka rychlost vlaku a jak zůstal sedět na místě, Ivana na něj obkročmo nasedla čelem k němu.
Před očima měl její prsa, rozhodně ne malá, velikostí již mírně svěšená, s trčícími kolíky bradavek. Muchloval se s těmi kozami a Ivana slastně hekala, odsedávajíc na tvrdém a dlouhém péru. Krásný kozy a šukání zapříčinilo snížení pozornosti strojvůdce, že jen občas zahlédl ubíhající koleje a zcela tak přehlédl dvě postavy v místě pravotočivé zatáčky v úzkém skalním zářezu trati.
Zvuk nárazu zanikl v hlasitém sténání právě vrcholící Ivany.
„Panebože… jseeem,“ zavyla, stahovala poševní svaly a nasávala do dělohy právě uvolněnou semennou dávku.
Jirka jí svíral kozy, stříkal a stříkal a před očima měl mlhu.

„Ježíš, to byla krása,“ vydýchávala se Ivana a kapesníkem si vytírala kundu. „Ještě, že zobu prášky, jinak jsem těhule a to bys asi nechtěl, že jo?“
„Proč ne?“ pousmál se Jirka.
„Fakt?“ Ivana se rozzářila.
„Jsem si tak říkal… jsem sám… ty víš jak to chodí… máme nepravidelný služby. Třeba by nám to mohlo klapat,“ soukal ze sebe Jirka.
Tak jsem právě ulovila chlapa, projelo Ivaně hlavou a nevěděla, jestli se má radovat nebo ne. Svoboda má taky něco do sebe, hlavně volnost, ale vztah a pevné zázemí má taky něco do sebe. Už je jí dost na to, aby se usadila a nechala si nabušit pupek.

Jak tak pozorovala Jirku, kterej se zase soustředil na řízení, dostala chuť dál s ním laškovat a vklouzla pod pult a ptáka, který mu stále visel volně z kalhot začala smyslně kouřit.
„Júúúh… hmmm… seš skvělá,“ zavzdychal Jirka a podvědomě zvýšil rychlost, až sebou souprava trhla.
Ivana se nenechala rušit a tuhnoucí péro dál sála až téměř ke kořenu a zase vytlačovala ven. Pomáhala si i rukou a olizovala nalitý žalud a tepala uzdičku… zkrátka vyznala se v mužské slasti.
Druhé číslo si tak zase odbyli vsedě, ale zády k němu, kdy rytmicky odsedávala na tvrdém kolíku až do vlastního i jeho vyvrcholení. Prsa ji hopsala nahoru a dolů a celé je Jirka do dlaní nedal. Byly to měkké objemné vaky.

„Ty vole, stůj!“ zaregistrovala Ivana rozsvícené návěstí a Jirka ihned převzal plnou kontrolu nad řízením. Ani se nestihli dodělat, ale už se blížila stanice a před ní stopka.
„Kurva!“ ulevil si Jirka a vlak se skřípotem brzd už zastavoval.
Než je návěstí pustilo dál, oblékli se a Ivana se připravila na rychlý a hlavně nenápadný výstup.

Pak už jen mlaskla poslední pusa a Ivana se vytratila do tmy. Jirka se spokojeně usmál jak všechno hezky vyšlo a cesta proběhla v pohodě, tak jako vždycky.

***

Naštěstí pro oba milence příčina srážky chodců s vlakem zůstala nevyřešena. Incident se stal v nepřehledném místě a strojvůdce vlaku neměl možnost strážce zabránit. Navíc v časovém úseku, kdy k nehodě došlo, projely místem tři nákladní vlaky a nikdo si ničeho nevšiml a nebylo možno přesně určit viníka.

Gita i Bořek přežili, vrátili se zpět do života i vztahu, ale zkracovat si cestu po kolejích je už nikdy ani nenapadlo.