Správce na zámku

Příběh o správci panství jisté hraběnky.

Na panství Kračickém, kde pevnou rukou vládla hraběnka Helebunda Zklo von Dowská, bylo vše v naprostém pořádku. Alespoň tak to tvrdili zástupci Královské komory, když tu byli na kontrole. Velkou pochvalu by ale místo hraběnky měl sklidit panský správce Amado Picollini. Ve skutečnosti se jmenoval Adam Pilfousek, ale pro panského správce bylo nemožné mít takové jméno, a tak si zvolil pseudonym. Hraběnka mu ho schválila, i když v soukromí ho dál nazývala Adamem. Vybudovala si k němu zvláštní, dalo by se říci až osobní vztah, ovšem samozřejmě stále ve stylu paní a poddaný. Žádné důvěrnosti mezi nimi nebyly. Hraběnce bylo přes čtyřicet let a byla již odkvétajícím květem kdysi velmi krásné kytice. Zato její dcera Corvette byla právě propukajícím kvítkem neskonalé spanilosti a ve spojení s její naivitou, panenskostí a zároveň touhou po nepoznaném… byla nebezpečnou hrou se o něco pokoušet.
Adamovi táhlo na třicítku a šlo mu především o chod úřadu a dobré účty, jež pak skládal vrchnosti. Na nějaké románky s mladou komtesou neměl ani pomyšlení.

***

„Nu, Adame, královští úředníci byli spokojeni a je to hlavně tvojí zásluhou,“ navštívila ho hraběnka v pracovně, mile se usmívala a pak pohodila na stůl měšec.
„To je tvá odměna.“
„Děkuji uctivě, milostivá paní. Jsem přece váš správce. Odpovídám za vše, takže musí všechno klapat,“ klaněl se Adam až k zemi.

Když žena odešla, shrábl měšec a přidal k ostatním do své truhly. Měl už vydělanou pěknou sumu. Hned by se mohl ženit a koupit si statek, ale copak má čas na nějakou známost? Ještě, že mu tělesný styk neschází a pravda, někdy ho měl až nad hlavu.

***

Jednou odpoledne přišla plátenice Janouchová, vdova z chalupy na samotě za vesnicí. Tvářila se zaraženě a třesoucí se rukou vysypala na stůl hrst mincí.
Adam jen letmo koukl a pokýval hlavou.
„To není všechno, že?“
„Víc zatím nemám, ctěný pane správce. Počkáme mi s tím dluhem?“ optala se s obavou v hlase.
Vdova byla ještě mladá, muže ji v lese zabil strom a plátenická živnost, která je tu v každé chalupě, je nevýdělečná a sotva stačí na uživení. Od správce si půjčila peníze a nyní neměla na splacení dlužné částky. Nebylo toho mnoho, ale nic naplat, byla to půjčka z vrchnostenské pokladnice.

Adam se pousmál.
„Když budeš na chvíli poslušnou, odpustím ti dlužnou částku. A příště si půjčuj, jen máš-li pak na splacení. Nuže?“

Vdova bystře pochopila, co má na mysli a začala si rozvazovat pod krkem šněrování košilky. Adam ji pozorně sledoval a cítil tlak ve slabinách.
„Hmm… pokračuj,“ zachraptěl, uvolnil si polotuhý ocas z kalhot a začal si ho honit.

Žena odhalila prsy, nevelké, zato pevné a hezky kulaté a pokračovala svlékáním suknice.
Adam vstal, ocas mu výhrůžně trčel dopředu, žena na něj na okamžik pohlédla a ruměnec jí zalil tvář.
„Ach, pane… já… již dlouho neměla muže…“ špitla.
„Já vím.“
Adam ji pomalu položil zády na stůl, postavil se mezi její rozevřené nohy a nalitý obnažený žalud mířil přímo mezi pysky jejího klína.
Nejdříve zkusmo jí tam zajel prsty. Žena sykla a zachvěla se. Byla suchá a nevzrušená.

Adam vzdychl a učinil, co jen málokdy. Klekl si a zajel jí mezi pysky jazykem. Svůdná vůně ženského pohlaví ho omámila a on jí rejdil po pyscích i mezi nimi a žena začala vzdychat slastí a otevírat se mu. Cítila, jak uvolňuje šťávy vlhne a chce to… ano, chce jeho kůl míti v sobě.

O chvíli později se dočkala a jak si ocas razil cestu do jejího nitra, ve slasti propnula tělo a Adam ji rytmicky tvrdě mrdal v celé délce ocasu až po kořen. Rukama ji svíral, mnul a mačkal prsa, skoro až bolestivě.
„Ah… ah… anooo,“ sténala žena zalitá dlouho neprožívanou rozkoší a užívala si okamžiky plné slasti. Ocas jí vyplnil celou pochvu. Nyní ji pravidelně projížděl a intenzita tření byla nevýslovně slastná. Cítila, jak v ní ocas pulsuje, narůstá a pak… horká láva semene se jí rozlila v břiše a přišel její vrchol, kdy hlasitě prožívala ten nádherný okamžik.
Adam dál přirážel a plnil ji semenem až do ochabnutí, kdy z ní vyjel, následován potůčkem jejích šťáv a semene.

„Dluh je splacen, můžeš jít,“ uklidil si ocas do kalhot, z truhly vyjmul dlužní úpis a přetrhl ho v půli.
Žena neuměla číst ani psát, ale list tehdy „podepsala“ třemi křížky a byla to úřední listina. Nyní již neexistovala. Adam pak uhradil zbytek dluhu ze svého a hraběnčin majetek tak zůstal netknut a v pořádku. Veškeré půjčky totiž šly z jejích peněz. Tak to bylo domluveno a dovoleno, ovšem za včasné splátky i s úrokem byl odpovědný Adam sám a sám by si odnesl i následky při nějaké finanční újmě nebo nesrovnalosti.

Drobné půjčky a problémy pak řešil takto. S chudými lidmi to ani jinak nešlo. Co ale věděla bohatá hraběnka o životě poddaných v horských chalupách?

***

Adam taktéž každoročně vyrážel na Steuereinzug nebo-li výběr daní. Obcházel nejvzdálenější výspy panství a nevynechal i tu nejzapadlejší usedlost. Nebyl sice nikde vítán, ale muselo to být.
U movitějších sedláků, formanů a řemeslníků se to obešlo bez větších problémů, zato v chudých chalupách ho vítalo zaryté mlčení a nepřátelské pohledy dospělých i dětí.

Kde vládl pevnou rukou muž, tam toho Adam mnoho nezmohl, jen u osamělých vdov mohl za trochu toho pošpásování leccos opomenout.

***

Chalupa vdovy Jeřábkové byla na samé hranici lesa pod hřebenem hor. Jak a čím se tu mohla rodina uživit Adam nechápal a poté, co muže napadl a zabil medvěd a žena tu zůstala sama se třemi dětmi, to už nechápal vůbec. Ale daně jsou daně.
„Dobrý den,“ vstoupil do sednice a přivítalo ho známé zaryté mlčení… no, vlastně, chalupa byla prázdná!

„Co nám chcete odnést?!“ náhle se za ním ozvalo nepřátelsky.
Otočil se a spatřil nejstarší dceru vdovy s napřaženou sekerou v ruce.
„Hej… pomalu s tou sekyrkou, ať si neublížíš,“ trochu lekavě reagoval, ale dívka se ušklíbla a ruku svěsila.
„Nikdy nevíte, kdo přichází… vás znám… daně, co?“
„Ano… je to nemilá věc, tak jako každý rok,“ řekl Adam.
„Nemáme ani na jídlo… kde bychom vzali peníze pro vzácnou paní hraběnku, aby si mohla nechat ušít nové šaty na ples,“ řekla dívka sarkasticky.
„To chápu,“ rozhlédl se Adam po chudé světnici. „Kde jsou ostatní?“
„Odešli k tetě do Májovic. Ta je sice taky chudá, ale bratři se tam alespoň dosyta najedí. My opravdu nic nemáme. Matka tká plátno celé dny i noci a co prodá, hned utratí za mouku, hrách… bojím se, že v zimě zemřeme hlady,“ dívka se rozplakala.

Adam tohle znal a v chalupách viděl nesčetně krát. Byl ovšem nejen úředník, ale taky člověk, ne sice úplný lidumil, ale přece jen, kde nic není, ani smrt nebere a hraběnka rozhodně neschudne o těch pár chybějících dukátů. O obyvatelstvu nemá ani ponětí a nedokáže odhadnout, kolik peněz by se mělo vybrat. Za účty zodpovídal výhradně on.

„Jak se jmenuješ?“
„Tonka,“ utřela si dívka nos.
„Něco ti řeknu, Tonko. Já teď odejdu a jako bych tu nikdy nebyl. Její Milost hraběnka opravdu neutrpí škodu, pokud nezaplatíte daň. Naopak… tu máš,“ a Adam jí vtiskl do dlaně tři dukáty.
Dívka zírala na mince, za něž se dalo koupit tolik věcí. Alespoň si to myslela, neznala hodnotu peněz. Adam věděl, kolik jí dává a co si za to mohou pořídit, ale víc dát nemohl. Kdyby soucítil se všemi, které navštívil, byl by brzy sám bez peněz.

Vstal a měl se k odchodu, když ho Tonka popadla za ruku.
„Počkejte… Musím se vám také něčím odvděčit. Jak říká matka, nic není zadarmo. A vy jste nám dal dukáty…“
„Ale já ničehož nežádám…“ odvětil Adam, ovšem dívka si jeho ruku položila na ňadro a usmála se. Víc než výmluvné gesto.

Ve stoji v objetí se dlouho líbali. Adam zkušeně, Tonka dychtivě a vášnivě. Přitom se objímali a hladili a zbavovali svršků, až vylezli na pec, kde bylo plno houní a měkké poležení.
Tonka hned rozevřela nohy, Adam na ni nalehl a sotva do ní vnikl, začal přirážet.
Dívka asi byla zvyklá na podobně rychlé průběhy soulože, že jen přidušeně hekala a neprožívala nijak velkou slast.

Překvapila ji proto změna polohy, kdy klečela na všech čtyřech a Adam ji mrdal zezadu. To zažívala větší rozkoš a když jí zezadu promnul prsa a polaskal tvrdé bradavky… jooo, to byla krása.
„Oúú… júúú… ooáááách,“ sténala a vzdychala a užívala si to.
Její hubené tělo moc Adama nevzrušovalo, ale zase, sama se mu nabídla… za ty tři dukáty to stojí. Zrychlil přírazy, chytil Tonku pevně za boky a pak ji v krásném uvolnění plnil semenem. Dívka se též odbavila a byla úplně bez sebe blahem.

***

V chalupě u Prokešů narazil Adam jen na ženu, neb muž i s dětmi byl v lese na klestí. Ošívala se a otálela s placením, ale nakonec z hrnečku vysypala pár dukátů, že to je vše, co mají uspořeno.

Adam se zkušeně rozhlédl sednicí. Tohle nebyla tak chudá rodina. Žena byla celkem hezká a plnější postavy, žádná upracovaná chudinka.
„Věřím ti,“ řekl s pousmáním. „Ale než půjdu, ještě mi posloužíš. Jinak povolám biřice a ti dům prošmejdí důkladněji než já. Rozumíš mi?“
Žena byla chápavá. Horlivě přikývla a co prý si pán přeje?
„Jisté uvolnění,“ řekl Adam a žena zrudla.
„Já… nemohu… mám jisté obtíže… pane… ale vyhovím vám jinak… dovolíte?“ a poklekla na zem, uvolnila mu ocas ven a hned ho vsála do pusy.

Adam zkoprněl. Tohle ženy dělaly jen občas a bylo to přitom tak slastné. Teplý dech, sevření rtů a pohyby… to vše mu úd rychle přivedlo do pevného postoje.
Rytmické pohyby pokračovaly a masírovaly mu ocas až do slastného uvolnění. Adam jí zatím rukama přes šaty mnul objemná prsa.
„Už… uužž,“ vyjekl náhle a cítil, jak uvolňuje semeno do úst, kdy rty stále pevně obemykaly stříkající ocas.
„Polk… polk… polk,“ žena hlasitě přijímala a polykala tu nadílku až do poslední kapky.
Teprve když mu začal klesat, vyplivla ho z pusy.

„Jste spokojen, pane?“
„Ano, ale příště už se ošidit nenechám. Dukáty jistě někde máte uschované, ale protentokrát to nechám být. Sbohem,“ rozloučil se Adam a žena ho vyprovázela s kyselým úsměvem.
Semeno polykala jen výjimečně a jako manželovo i tohle chutnalo odporně.

***

Jednoho dne se u Adama zastavila komtesa Corvette a kupodivu se netvářila povýšeně, ale přišla s prosíkem.
„Žádám o jistou… ee… finanční výpůjčku.“
Adam se podivil.
„Vy, komteso, přece můžete vše. Požádejte vaši…“
„To nejde!“ hned ho dívka přerušila. „Mamá se o tom nesmí dozvědět. Ani by mi to neschválila.“
„A já mohu znát důvod půjčky?“ otázal se Adam.

Komtesa se chvíli kroutila, než odpověděla.
„No… ehm… je to pro jistého… mého… ee… nápadníka.“
Adam se zamyslel. Uměl si spočítat, že peníze už nikdy neuvidí a z naivní komtesy taky nic nedostane. Nápadník se vypaří jak pára nad hrncem a ještě vše zapře.
„O jakou částku se jedná?“
Komtesa vytáhla lístek a četla.
„Dos mil en plata o oro. Oro puro.“
„To je cizí řeč… španělština asi, ne? Proč to?“ řekl Adam
„Ten nápadník je Španěl Salvatore a dal mi ten lístek. Prý se jinak nedovede vyjádřit. Bavíme se spolu jen lámaně česky i německy,“ řekla komtesa. „Rozumíte tomu?“
„Moc ne,“ přiznal Adam. „Ale znám někoho, kdo mi to přeloží. Pak se vám ozvu.“

***

Potřebná částka nebyla sice nad možnosti pokladnice, ale přece jen, šlo o hodně peněz a jejich ztráta by byla fatální. A to si Adam nemohl dovolit.
Corvette na něj tlačila, zjevně pod tlakem onoho tajemného Salvatora, či jak si ten cizinec říkal. Zničehonic se tu objevil a hned všem mazal med kolem pusy. Získal si přízeň hraběnky i Corvette, ale Adamovi se nelíbil.
Ta půjčka se dala zkonzultovat s hraběnkou, ale to si komtesa nepřála. Jak to tedy zařídit?

***

Corvette se zdálo, že Adam nějak dlouho otálí a rozhodla se použít ženské zbraně. Svůdně se oblékla a šla se kolem něj kroutit a natřásat a posléze i naslibovat příjemné chvilky.
Zde ale narazila, neboť Adam nečekaně projevil zájem! Za prožité hezké chvíle peníze z pokladnice vydá.
Corvette znervózněla. Ona, komtesa ze zámku a on, poddaný z nějaké zapadlé vesnice a spolu v loži? Nemyslitelné!

***

Visconte Salvatore Hinojo se snažil domluvit se služebnou, která se jeho neobratně lámané češtině velmi chichotala. Muž s ní evidentně flirtoval a ona se chytala a nebránila se ani jeho dotíravým dotekům. A když spustil lavinu sladkých slovíček „Vida mia, amore, besito, encedimiento,“ byla dívka ztracena e nechala se ochotně osahávat téměř všude.

Pak se vzpamatovala a odtáhla se.
„Vzácný pane, služba mi končí po sedmé. Sejdeme se v podkroví,“ špitla a odběhla.
Salvatore se sebevědomě usmál. Zase lehce získal další kočičku pro svůj ocas a těšil se na večer. Pokračoval v procházce, když se zpoza keřů vynořil správce Amado Picollini.
„Buenos dias,“ pozdravil Salvatore a zakabonil se. Správce osobně neznal, ale už od pohledu mu byl protivný. Jako by proti němu něco měl… nebo snad věděl?
„I já přeji hezký den,“ odvětil Adam. „Myslím, že náš hovor může pokračovat v češtině, nemáte nic proti tomu, Matěji Koleno ?!“

Salvatore rychle zvažoval všechny možnosti, i útěk, ale nakonec jen naštvaně vyprskl.
„Herdek filek, jak jste na mě přišel?“
„Zvolil jste si špatný zámek. Někdo vás poznal a upozornil mě, že se tu potuluje škodná. Hraje si na bohatého Španěla, svádí služky i komtesy, tahá z nich peníze a pak zmizí za humny. Je to tak?“
Muž se ušklíbl.
„Nějak se živit musím. Co mi chcete? Předáte mě vrchnosti? Nebo bábě hraběnce?“
„Proč mluvíte o ní tak zle?“ podivil se Adam.
„Proč? Nejen dcerunka, ale i ona po mně jede a chce, abych jí dělal společnost. Je prý všemi opuštěná a cítí se osaměle… hovno… potřebuje provětrat díru, jenže mně se nelíbí a kdoví, kam by to zašlo. Ani tu pitomou komtesu nechci. Potřebuju peníze, abych mohl zase odejít… tak to je,“ vysvětloval Matěj.
„Jsi líný budižkničemu a k pořádné práci se nikdy neuvážeš. Co s tebou? Hnít ve vězení se ti asi nechce? Mám jiný nápad, tak poslouchej,“ řekl Adam a Matěj zvědavě nastražil uši. Že by mu svitla neděje, jak odtud zmizet se zdravou kůží?

***

„Jsem vám k službám, ctěná komteso,“ stál Adam na prahu komnaty a ukláněl se.
„Pojď dál,“ pokynula mu Corvette rukou a ukázala na stolek.
„Nalej víno. Sobě i mě. Chci si soukromě pohovořit a proto jsi tu.“

Nebylo zvykem, aby služebníci vstupovali do soukromých komnat panstva a Corvette si Adama pozvala až do své ložnice.
Napili se a pak komtesa spustila.
„Salvatore se mi líbí. Je hezký, galantní a rád by mě požádal o ruku. Jen by si potřeboval vše zařídit ve své domovině, aby tu mohl se mnou žít. A na to právě potřebuje ty peníze. Má tam sice majetek, ale ne hotovost. No řekni, není to skvělé?“
„Je,“ odvětil Adam a v duchu úpěl nad její dětskou naivitou a dodal: „Ty peníze vám vydám, ale pod podmínkou, jež jste sama navrhla.“
„Ano. Proto jsi tady. Dám ti své tělo, ale slib mi, že budeš něžný a milý a vše zůstane mezi námi. Až se provdám za Salvatora, učiním tě vrchním správcem s vlastním dvorcem a budeš si moci i založit rodinu,“ a dívka se během řeči obnažovala do spodní košilky, která jí sahala těsně nad kolena.
Nato ulehla do lože a pokynula Adamovi, aby ji následoval. Ten vklouzl pod pokrývku nahý a něžně komtesu políbil. Ta ho objala pevně kolem krku a splynuli ve vášnivém líbání.

Poté co ji zlíbal i polaskal hezká pevná prsa, na ni nalehl a hladce do ní pronikl, jak byla vzrušená a mokrá.
„Oááách… anooo,“ vydechla komtesa slastně. Pannou už nebyla a tak Adam začal rytmicky bez obav přirážet. Ocas ji celou krásně vyplnil a tření bylo silné a plné rozkoše. Dívka měla doširoka roztažené nohy, aby ho v sobě cítila co nejhlouběji.
„Drž… jen mi hezky drž,“ drmolil Adam tiše do hlasitých vzdechů a stenů dívky a cítil jak se blíží jeho vyvrcholení. To ale ještě neměl v plánu.
Odvalil se z komtesy a ulehl na záda.
„Pojď na mě,“ vyzval ji a dívka nechápala.
„Jak… na tebe?“
„Usedni na mě… sakra, nikdy jsi nebyla nahoře?“ divil se Adam.

Nakonec se to zdařilo a tvrdý ocas zmizel v jejím lůně až po koule. Corvette se cítila ptákem rozpolcená a začala odsedávat, a bylo to kupodivu stále slastnější a slastnější. Zvlášť, když Adam jí začal mnout a mačkat prsa. Nikdy to nezažila a velmi se jí to líbilo.
Když jí tělem projela silná slast vyvrcholení, svezla se mu z těla a Adam si ji nastavil do polohy, aby ji mohl začít šoustat zezadu.

Sotva do ní zajel, komtesa vyjekla nad novým pocitem a hloubkou, ale ochotně mu držela, neboť i zezadu to bylo velmi příjemné, i když do ní Adam bušil stále usilovněji a prudčeji.
Nakonec skončila na zádech, nohy zvednuté a zapřené o jeho ramena a v této poddané poloze ji nemilosrdně raboval svým utahovákem, až do vystříknutí. Proud horkého semene ji přivedl na vrchol, aniž si uvědomila, co to může znamenat a zcela propadla pocitu neskonalého blaha a rozkoše.
„Tys dokonalý milovník… svůj slib jsem splnila, opusť proto moji ložnici,“ změnila se opět v nadřazenou komtesu a Adam se klidil. Byl spokojen.

***

Corvette dosáhla svého. Obdržela požadovanou částku pro svého ctitele a mohla se těšit na žádost o ruku, ale nedočkala se. Matěj alias Salvatore zmizel, sotva peníze obdržel.

A na zámku se děly věci! Ukázalo se, že za svůj pobyt stačil obtěžkat tři služebné, s dalšími měl pletky naštěstí bez následků a hlavně! Jisté nestoudné plány s ním měla i samotná hraběnka, které se jeho útěk tak dotkl, že ho dala hledat smečkou strážných s úkolem přivést ho živého nebo mrtvého!
Corvetta byla též neskutečně zklamána. Nápadník byl podvodník a ona se miliskovala s Adamem pro nic a za nic. Naštěstí pro ni bez následků.

***

Adam od Matěje obdržel polovinu předané částky, tak jak se dohodli. Tu si vložil mezi své peníze a když po třech letech ukončil u hraběnky službu, měl slušně vyděláno. De facto na bezpracný život. Jenže lenošivý on nebyl. Zakoupil si statek, oženil se a hospodařil si na svém a po svém jako svobodný hospodář.

***

Uběhlo už pět let od události na zámku, když se na dvoře objevili vojáci, Adama zatkli a přes protesty ženy odvedli na zámek.
„Pusťte ho, nic přece neudělal, proč mi ho berete?“ prosila žena a spínala ruce.
Hejtman ji neurvale přitáhl k sobě, až jí natrhl košilku a štěkl: „Mám svoje rozkazy! Ještě slovo a dám svým mužům trochu volnosti. Jestli nechceš být na seně desetkrát zprzněna a mít zrekvírovaný statek, tak mlč!“ a stiskl jí hrubě přes suknici zadek.
Žena zmlkla, neboť v sednici měla v kolíbce spící dceru a ulekla se, aby i ona nepřišla k nějaké úhoně.

***

„Tak se zase setkáváme, milý Amado,“ uvítala ho samotná hraběnka, když ho přivedli a v železech srazili před ní na zem.
„Sejměte mu železa a ponechte nás o samotě,“ pokynula hejtmanovi.
„Je to zlosyn, vaše Milosti. Nemohu ho osvobodit. Jsem povinen vás chránit!“ oponoval muž.
„Tak mu železa ponech, ale přeji si s ním být sama. Jde o delikátní věc,“ přikázala hraběnka a hejtman s úklonou opustil místnost.

„Sloužil jsi mi věrně celé roky, Adame a ty mě takto zradíš? Nechápu to,“ řekla hraběnka.
„Můžete mi to blíže vysvětlit? Je to pět let. Nevím, co se za tu dobu stalo a z čeho mě viníte?“ zeptal se Adam, který opravdu nic netušil.
„Matěj Koleno alias Salvatore Hinojo mluvil jinak. Vše přiznal hned a bez mučení. Peníze utratil již dávno a rozhodně nebyl tak důvtipný jako ty. Hezky jsi je investoval a zařídil se pro sebe. Byla by škoda z toho udělat konfiskát.“

Adam se zachvěl. Tak o to tu jde. Matěje dopadli a on jim vše vyžvanil, srab.
„Co je s Matějem?“ zeptal se.
„Visí,“ lakonicky sdělila hraběnka. „Byl to neužitečný hmyz. Parazit. Byl nám k ničemu. Tys muž z jiného těsta, takže pověšen nebudeš, alespoň prozatím.“
„Co se mnou zamýšlíte, Milosti? Již nejsem váš poddaný,“ bránil se Adam.
„Ne to nejsi, ale můj notarius má připravenou skvělou obžalobu, ze které se nevykroutí ani sebevětší chytrák. Chci zpět své peníze. Tvoje i Matějovy.“
„Nemám tolik hotovosti,“ bránil se Adam.
„To je mi jasné. Nemáš a nikdy mít nebudeš. Splatit to nestihneš ani do smrti. Přemýšlím jak s tebou naložit. Živý jsi pro mě užitečnější než mrtvý, ale potrestán být musíš. Nu, zatím okus pohodlí vězení. Stráže!“ křikla žena a Adam skončil v kobce, kterou za celou službu na zámku nikdy osobně nepoznal.

***

Ve vězení ho toho dne navštívila komtesa. Tu tedy rozhodně nečekal.
„Chci se ti omluvit. Ten Salvatore byl pěkný ničema a vůbec ho není škoda. Měla jsem ho prohlédnout, ale on byl tak milý… Mohu pro tebe něco udělat? Matinka tě nedá popravit, ale možná tě nechá mučit. Ach, Adame, je mi to moc líto.“

Lítostivými slovy mu moc nepomohla, ani po pěti letech nedospěla a byla stále naivní a dětská. Adam jí poděkoval za starost, ale netušil, že komtesu osvítil náhlý nápad. Z vězení zamířila za matkou, zavřela se s ní v komnatě, kde dlouho do noci cosi probíraly.

***

Rozsudek nad Adamem se opět odehrál v soukromí, jen za přítomnosti hraběnčina důvěrníka, doktora Faustuse. Byl to spolehlivý, mlčenlivý a oddaný služebník své paní a říkalo se o něm, že je jí k dispozici nejen na ve dne, ale i v noci. Svým způsobem to byla pravda, neboť jeho komora sousedila s komnatami fraucimoru, ale míněno to bylo ve smyslu „milostného uléhání.“ V tomto případě však s určitostí nikdo nic nevěděl.

Hraběnka byla příjemně naladěna a mluvila sice odměřeně, ale ne zle.
„Dám ti na vybranou. V prvním případě se skoro nebude jednat o trest… uvaž sám. Vrátíš se zpět na zámek jako správce. Tvůj majetek propadne mně. Tvoji ženu i dítě ušetříme, jen je už nikdy nespatříš. A druhou tvojí povinností bude býti mi k dispozici, kdykoli si budu přát. V druhém případě, pokud nebudeš souhlasit, přijdeš o veškerý svůj majetek a s rodinou budeš vyhnán z mého panství. Neobdržíš však propouštěcí list a staneš se navždy psancem bez domova.“
Adam se ocitl v pasti. Obětuje se pro rodinu a budou žít jako nuzáci, nebo se jí vzdá a bude dělat co kdysi, s tím, že se stane hračkou pro hraběnčiny choutky?

„Čekám!“ ozvala se žena netrpělivě.
„Milosti, budu vám k dispozici,“ zahučel Adam a v duchu prosil Václavu a Marušku o odpuštění. Už je nikdy neuvidí.

„Slyšeli jsme,“ prohlásila hraběnka a pohlédla na Faustuse. „Vše zapiš. A úmluva musí pak být podepsána. Poté se, Adame, ujmeš své staronové funkce. Starý Martin ti vše předá.“

***

Vše naštěstí nebylo tak, jak se Adam obával. Jak se dozvěděl, jeho žena s dítětem zůstaly žít na statku, ne jako majitelky, ale byli začleněny mezi čeleď, neboť statek propadl hraběnce. Adamovi i Václavě bylo důrazně doporučeno nepátrat po sobě, neboť při porušení dohody by je čekal těžký žalář. Jejich manželství bylo zrušeno a Marie byla vyškrtnuta z matriky jako Adamovo dítě. Nebyla tedy počata v manželském loži a otec byl neznámý.

***

Hraběnka využila intimních služeb Adama brzy.
Stalo se, že po práci ho služebná odvedla do lázně, kde se vykoupal a teprve pak byl uveden do soukromí hraběnky.
„Dbáme na čistotu těla,“ usmála se hraběnka. „Špinaví preláti tvrdí, že je to cesta k nemoci, ale my si to nemyslíme. Pokud máme býti k sobě blízko, vyžaduji čistotu, dobré vychování, jemnost a cit.“
„Jak poroučíš, paní,“ naznačil Adam úklonu.
„Ještě něco… ehm… chci říci,“ hraběnka se zarděla a zrozpačitěla. „Až to spolu… budeme… konati… říkej mi Helo. Tak ke mně promlouval milovaný manžel při konání manželského ležení. Bude to veliká důvěra mezi mnou a tebou a platí jen pro lože. Nikde jinde. Nikdy, rozumíš, nikdy se nezmění společenský status, kdy tys poddaný a já tvá paní.“
Adam pochopil, že hraběnka hlavně sama sobě dodává odvahu a že v loži zřejmě celá léta nikoho neměla. Nechtěla jen tak někomu „dát“, jak se říkalo mezi prostým lidem, ale když už se měla s někým milovat, stále je tou na vrcholu žebříčku, i když načas bude ležet na zádech poddaná neurozenému muži.

„Jsem váš oddaný služebník,“ řekl Adam uctivě a usmál se, aby jí dodal odvahy.
„Jsi především muž. Pojď a vypij se mnou nápoj lásky,“ zašeptala žena, zavřela oči a Adam k ní přistoupil, objal ji a přitiskl své rty na její.
Žena je držela pevně stisknuté a až pod několikerém tlaku a útoku jazyka je uvolnila a Adamův jazyk vpustila do svých úst. Pak zakmitala proti němu svým jazykem a takto se vášnivě líbali a Adam ji začal po paměti vysvlékat ze šatů. Nešlo to. Museli se přestat líbat a svléci se sami. Adam byl fascinován nahým tělem zralé ženy. Prsa už měla povislejší, plnější břicho i stehna, ale jinak měla hladké bílé tělo, neboť opálení se u šlechty nenosilo.

V loži se Adam věnoval jejím velkým prsům a žena se zalykala slastí. Takto se jí nevěnoval ani hrabě, aby jí prsy jemně mnul v dlaních a jazykem obkroužil široké dvorce a kmital na tvrdých citlivých bradavkách. Žena cítila, jak vlhne a tečou z ní šťávy. Ach, jak už touží mít v sobě jeho nástroj!

Adam místo ocasem ji na klín zaútočil jazykem. Pronikl porostem až na pysky, lízal je a sál plátky závojíčků a malý výčnělek nahoře. Na ten ženy vždy reagovaly příznivě. Nejinak to bylo s Helou.
Ta vykřikla v náhlém návalu rozkoše, kterou jí jazyk způsobil na tom jediném citlivém místě.
„Ach… dobrý Božeee… to… ooáááááúúúch,“ zavyla a uvolnila proud šťáv, které zalily jeho tvář. Žena se lekla, že se pomočila, ale Adam dál sál a lízal ji v klíně, dokud Hela nezavyla podruhé v dalším vyvrcholení. Pak na ni nalehl a pronikl do ní tvrdým ocasem.

Hela cítila, jak je jím vyplněna a byl to slastný pocit. Poševní svaly se přizpůsobily jeho velikosti a při prvních pohybem silné tření v ní vyvolávalo mrazivou rozkoš.
Adam ji nijak nešetřil. Jeho strojové přírazy byly silné a hluboké. To se ale Hele líbilo. Choval se k ní citlivě a zároveň jako muž.
Na důkaz jejích myšlenek ji náhle chytil za zápěstí, ruce jí rozpažil a takto ji souložil, že se nemohla nijak bránit i kdyby chtěla. Byla mu vydána napospas.
„Ano… ano… “ sténala Hela v nástupu dalšího vrcholu a náhlý poslední prudký příraz a proud horkého semene do lůna jí přinesl poslední vyvrcholení.
„Ah… ah,“ Adam se do ní vyprazdňoval a Hela prožívala nevýslovnou slast, znovu po mnoha letech. Jak je šťastna i znavena zároveň.
Adam bude jejím milencem, pokud možno co nejdéle to půjde.

***

Kvalitu Adamova ocasu pochopitelně chtěla pocítit i Corvette. Již s ním jednu zkušenost měla a usoudila, že hrát si na přísnou paní není to pravé ořechové, zvláště když matinka se s ním ochotně páří, kdykoliv si zamane.

Zašla za ním a zcela otevřeně ho požádala, zda by ji také neudělal dobře a že mu splní, co si bude přát.
„Chci se spojit se svou ženou a dítětem,“ řekl Adam bez váhání.
„Víš, že to není možné,“ durdila se komtesa.
„Rozbilas mi rodinu, kvůli penězům pro Matěje. Že jsem se pak zařídil pro sebe je jiná věc. Ale svoji rodinu miluju. Chci, aby věděly, že žiju a myslím na ně. Alespoň toto prozatím zařiď. A chci od nich odpověď. Písemnou.“
„To půjde,“ kývla komtesa. „Ale copak tvá žena umí číst a psát?“
„Naučil jsem ji to. Proto chci, aby napsala, jak se mají a mohu-li pro ně něco udělat.“
„Zahráváš si. Matinka umí být zlá a mstivá není-li po její vůli,“ kroutila hlavou komtesa.
„Proto také to zařídíš ty. A pak bude po tvém. Je to obchod,“ řekl Adam prostě.

***

Poté co Adam dostal list od své ženy označený tajnou značkou prozrazující, že ho skutečně psala ona, vyhověl přání Corvette a pomiloval ji čtyřikráte za sebou, až byla zcela vyčerpána.
Naučil ji i sát ocas, což neznala a přesto, že jí to zpočátku přišlo hříšné, činila tak pokaždé, když mu ocas pozvedávala na další kolo milování. Sála ho a cumlala, jazykem tepala a konala tak s láskou, s jakou on se věnoval jí.

Nebylo divu, že jednou Adamovi oznámila, že nedostala své obvyklé potíže a že nejspíše s ním čeká dítě. To byl velký problém. Sama komtesa Adama nijak nemilovala, natož aby si ho brala! Přesto učinila, co musela. Pohovořila si s matkou.

***

Hraběnka, považujíce Adamův úd za své vlastnictví, však tuto zprávu v klidu neunesla.
„Ty nestoudná děvko! Jak jsi mohla?!“ křičela plna zlosti.
Její dcera se nechá obtěžkat, jak kráva obecním býkem. Ano, Adam je obecní býk. Nemá jen hraběnku, ale šuká i její dceru a kdoví kterou ještě! Jaká opovážlivost!

„Vyženu tě z rodného domu a jemu ho dám uříznout a sežrat na talíři!“ byla takřka nepříčetná. Brala vše jako zradu. Nechala ho žít, dala mu vše, co žena může dát a on toho zneužil a šoupe mladou komtesu.
„Uklidni se, mamá. Nějak to dopadne. Odjedu do Karlsbadu. Tamní horké prameny prý dokážou zázraky,“ tvářila se Corvette lhostejně, ale byla v ní malá dušička. Má si dát vypudit plod z těla, nebo ne?

Hraběnka se k ní náhle obrátila, ve tváři děsivý výraz, když zařvala „Vlastnoručně tě vykuchám, kurevská děvko!“ a hmátla po noži z příboru na stole.
Komtesa vypjala síly a prudce ji odstrčila, že žena padla dozadu zády na stůl, hlavou se uhodila o jeho hranu, sesula se k zemi a zůstala bez hnutí ležet.

***

Pohřeb Milostivé hraběnky Helebundy Zklo von Dowské, byl hodný jejího šlechtického stavu.
Pozůstalí se dozvěděli, že zemřela náhle nešťastnou náhodou a majitelkou panství se stala její dcera Corvette Zklo von Dowská z Kračic. Tak to bylo zapsáno v patřičných listinách.

***

Správce Amado Picollini byl povýšen do šlechtického stavu a stal se jejím manželem. Dítě narozené o pár měsíců později tak bylo vzešlé z manželského lože. Bylo to dcera, jména Helebunda Anastázie.
Manželství ale nebylo šťastné. Adam se trápil výčitkami vůči Václavě a dceři Marii.
Corvette byla ochotna jim darovat majetek, všechno, jen Adama jim vrátit nehodlala. Ten byl jen její a co nejdříve se pojistila dalším dítětem.

Tentokrát to byl syn Tobias Antonín. Narozením syna se, zdá se, definitivně prolomily ledy mezi manžely a Adam Corvette i děti opravdu miloval.
Obtěžkal ženu co nejdříve zase a pro Václavu a Marii zařídil slušné hospodářství tak, aby je mohl na koni pohodlně navštěvovat. Pravidelně Václavě vyplácel i slušnou apanáž. Není tak divu, že nešlo jen o zdvořilostní návštěvy a žena mu porodila ještě dvě dcery.

Václava se nikdy nevdala a zůstala s dětmi sama. Adam je navštěvoval, jak jen to šlo a přitom prožil i hezké manželství s Corvette, která mu za život dala celkem osm dětí. Tím neměla ani čas se starat o jeho bývalou rodinu a nikdy se nedozvěděla, jak a kde skončily. Idylické časy pak skončily Adamovou předčasnou smrtí na prahu jeho padesáti let.

O dalších osudech jeho obou rodin již nejsou další zprávy.