Tenkrát před řadou let 09 – Hronek

Hronek

Nakonec jsme po té naprosto bezkonkurenční sobotě, kdy jsme si snad desetkrát něco za nejrůznějších okolností začali, ale dotáhli to do konce a o to dokonaleji až večer, do té sauny šli.

Šéf nevěděl, že holky Lukášovi všechno řekly a mně se podařilo bez nějakých dalších postranních úmyslů celé to hotelové wellness zavřít po veřejnost. K tomu ve správném okamžiku stačí pár let praxe a správná manažerská pozice.

Lukymu jsem řekla, že nás nemůže nikdo vyrušit, a protože jsem se včas zajímala, věděla jsem, jak vypnout kamery. Šéf dorazil o něco později, protože si vyřizoval nějaké své záležitosti a já se už v sobotu s Lukášem dohodla, že bazén bude jen pro nás a že by bylo fakt zajímavé vyzkoušet šéfovu reakci, kdyby si Lukáš před ním začal něco s jeho dcerami. O tom, že holky udělají cokoliv nebylo žádných pochyb, takže Františkovy pracovní aktivity přišly jako na zavolanou. Prostě s Lukym jsme byli intrikáni.

Lukáš se mimořádně aktivně věnoval oběma dívkám a v okamžiku, kdy přesáhla jeho odvaha pomyslnou hranici slušného chování, obě slečny zabrzdily. Jenže v tom okamžiku jim Lukáš vysvětlil, že kamery jsou vypnuté a že nepřítomnost hotelových hostů není dílem náhody.
Přála bych vám vidět, jak se naráz změnilo chování dvojčat. Během chvilky už byly obě nalepené na Lukáše a na širokých schůdcích do bazénu se obě dobývaly do jeho plavek a on se nestíhal dobývat do těch jejich. Já jsem jim vůbec nevadila. Dívky mu honily toho jeho macka, co to šlo, zatímco on se snažil dostat hluboko pod jejich miniaturní plavečky.

Já si jen tak plavala a dělala jsem, že mne to nezajímá. Když přišel Hronek, ti tři byli v nejlepším. František se úplně vyděsil, ale hlavně měl strach z kamer. To, že morálka jeho dcerušek a mého synka je mírně řečeno uvolněná, byl až ten druhý problém. Došel až k nim, začal jim jejich chování vyčítat, ovšem slečny byly nad věcí: „Ale tati! Kdyby všechno záleželo jen na tobě, tak už jsme dávno v té zatracené sauně. Teta Renáta všechno zařídila a kamery jsou bez proudu. Pojď sem k nám.“

Hronek z toho byl per plex, ale sestoupil o těch pár schůdků dolů a slečny ho vzaly mezi sebe.
„Tati nebuď dnešní! Lukáš přeci o nás všechno ví a určitě to řekl i svojí mámě. Oni jsou taky úplně stejní jako my!“

Já mezi tím na chvilku vylezla z vody a došla jsem zamknout vstup do welness.
To už Lucka naprosto nestydatě stáhla Lukášovi plavky až ke kolenům a Lukáš jí zase masíroval pod vrškem od plavek ty její malé kozičky, takže Eliška k sobě bez jakýchkoliv skrupulí stáhla Františka, který prostě žuchnul do vody a než s vzpamatoval, Elča se mu věnovala jako prvotřídní kurtizána.

Já už si zase plavala v bazénu sem a tam a dělala jsem, jako že mne to nezajímá. Když jsem udělala další obrátku, Hronek už se posunul na ty široké schody, nohy měl ve vodě a plavky na půl žerdi a Eliška se snažila mu kouřit péro, které už docela pěkně stálo. Reagoval rychle a moje jinak docela jistě zmrazující přítomnost prostě nestačila kompenzovat to vzrušení, které zřejmě zažíval.

Lukáš už mezi tím zbavil Lucku spodního dílu jejích miniaturních plavek a ta ho na těch schůdcích pěkně obkročila a ten jeho válec jí parádně projížděl její vyholenou pičku.
Začínala jsem z toho být docela pěkně nadržená, protože po další obrátce v bazénu už jsem se k nim blížila a Eliška si právě zasouvala šéfovo péro pod plavky, zjevně ve snaze dorovnat aktivity své sestřičky. Otočila jsem se a plavala jsem další bazén. Když už jsem byla na další otáčce, ozval se Lukáš: „Mami, vykašli se na plavání, tohle je mnohem lepší, měla bys vystřídat Elišku, aby se pan Hronek necítil hloupě.“

To už ale holky pilně a pěkně s citem tancovaly nad Lukášovým i Františkovým ptákem, takže když jsem doplavala k nim a vyplazila se mezi ně na ty široké schody, nemohla jsem si odpustit jízlivou poznámku.
„Tak vy jste se na mne dohodli, abych šla do sauny a teď tady předvádíte přímo přede mnou takové věci? Tedy Lukáši, u tebe mne to nepřekvapuje, ale holky, vy byste se měly chovat trošku umírněně a Františku! Ty a holky? To bych si nikdy nebyla pomyslela.“

Bylo vidět, že Hronek ztuhnul, ale Eliška okamžitě můj striktní postoj korigovala.
„Neboj tati, teta Renáta to má s Lukášem stejně. Nebo jsi kecal, Luky?“ podívala se na mého syna tak, že ten odsunul Lucku na stranu a snažil se Hronka uklidnit.
„Nebojte pane Hronek, my jsme tady fakt všichni stejní a každý by vám mohl jen závidět. Moje máma je naprosto fantastická a neskutečně tolerantní,“ a já tam na těch širokých schodech klečela napůl ve vodě a naprosto jsem nevěděla, co mám dělat.
Eliška přestala Hronka píchat, koukala na mne, Hronek čuměl jako pako a Lukáš, který Lucku odsunul stranou, se ke mně přisunul a naprosto drze a nečekaně mi stáhnul spodní díl plavek ke kolenům se slovy: „Tady je to přeci mnohem lepší než v sauně, když jsou kamery vypnutý a dveře zaklapnutý.“

Eliška znovu dosedla na Hronkovo péro, Lucka se jen dívala, co bude dál, no a Lukáš využil toho mého šoku, opatrně mne posunul tak, abych se na těch širokánských ale nevysokých schodech položila kousek vedle šéfa na záda nebo spíš na zadek, spodek plavek mi bleskově stáhnul a před Hronkovic familií mi tam to svoje péro prostě vrazil dřív, než jsem mu stačila dát buď pár facek nebo aspoň nějak zaječet či jinak protestovat. Byla jsem prostě v šoku.

Jen o pár vteřin později už se obě dvojčata tulila ke svému tatíkovi.
„Vidíš, jsou jako my! Ničeho se neboj. Lukáš je úžasnej a teta Renáta taky. Ničeho se neboj! Pojď můžeme si hrát spolu nebo se můžete s Lukášem vyměnit.“

No a ten můj blb se chytil, a hned Hronkovi nabídl, jestli si to fakt chce vyměnit. Já tam absolutně nešla s tím, že bych si chtěla zašukat se šéfem.
S Lukym jsme byli domluvení jinak. Byla to taková trochu zrada a myslím, že ani šéf s něčím takovým nepočítal. Jenže Lukáš se odsunul a začal se věnovat oběma děvenkám a šéf to vzal jako pozvánku a než jsem se vzpamatovala, už se přesunul ke mně.
Jasně, že jsem ho mohla třeba kopnout do koulí, ale já hlupaňa jsem se nezmohla ani na ten nejmenší odpor, tím spíš, že Lukáš začal pěkně svižně píglovat Elišku. Popravdě, já na těch dvou mohla oči nechat a Frantovi jsem vlastně věnovala jen tak nějak ze zdvořilosti. Prostě jsem ho do sebe pustila.

Hronek toho zas tak moc nevydržel, nejspíš i protože něco takového v životě nezažil, ale to asi nikdo z nás, takže vyprávění dvojčat bylo zřejmě založené spíš na přání než na realitě. Byl zkrátka hotovej, ein zwei, a to se ani nezeptal, jestli může do mne a normálně se udělal tak rychle, že by ho snad ani nestačil vytáhnout.
To Lukáš obšťastňoval napřed Elišku a pak ještě Lucku, a to se nabídnul i mně, jako že ať si taky užiju, a to už bylo na Hronka moc.

„Holky, ještě si to tady tedy s Lukášem užijte a když budete mít náladu, přijďte do té sauny,“ zvedl se, sebral plavky a zmizel směrem k sauně. Já neměla nejmenší chuť před holkama předvádět nějakou divočinu s Lukym, a tak jsem tu hru ukončila: „Mládeži, bavte se, jak chcete, já jdu za Františkem do sauny.“

Co se dělo v bazénu dál, to nevím, ale Lukáš jen konstatoval, že mu ještě chvíli stál a že pak přišli do sauny za námi.

Jenže Hronek byl jako vyměněný.
„Renáto, tohle se nemělo stát. Jednak se přiznám, že jsem to s holkama nezvládnul a opravdu jsem se od nich tuhle večer nechal ukecat, ale to, co tady teď mladí předváděli, to se nevejde do žádných vrat. To je takový úpadek, že já na to nemám. Strašně moc se ti omlouvám, ale chci abys to věděla první. Dostal jsem nabídku z vedení a jdu dělat šéfa do sesterského hotelu ve Španělsku a budu mít pod sebou asi deset dalších hotelů po celém Španělsku, takže úžasná příležitost. Je to o jiných penězích, to připouštím, ale holky se musí osamostatnit a jestli to potáhnou dál s Lukášem, je to jejich věc. Ony jsou chytré, dodělaly by jakoukoliv školu, nabídnu jim studia v Madridu, ale tlačit na ně nebudu. Jejich střelená matka už na ně snad nemá vliv a holky se musí naučit žít každá zvlášť.
Nejlepší by bylo, kdyby jedna jela se mnou a druhá tady zůstala sama a pak by se třeba za rok vyměnily. Byl bych nejšťastnější, kdybys tam jela se mnou. Finančně by sis navíc moc pomohla a Lukáš by se taky osamostatnil. Víš, já si nemyslím, že jsme udělali něco tak děsně špatnýho, ale bylo by lepší, kdyby k pokračování nebylo už tolik příležitostí, protože nikdo z nás dvou zjevně neumí tyhle věci těm mladým odmítnout.“

Zmohla jsem se v tom dalším dnešním šoku jen na krátkou větu: „Ježíši, Františku, to je úžasná příležitost, ale já teď tady nejsem připravená nějak ti odpovědět. Nechám si to projít hlavou a v týdnu bych ti řekla. Než mladí dorazí, ještě mi pověz, jak se to stalo? Stálo to za to? Lukáš mi něco povídal o čtvrtku, ale mělo to pokračování? S Lukym je to dost bláznivé, to víš, je mu dvacet pryč, chtěl by pořád, ale dovolím mu to jednou nebo dvakrát týdně, ale pak si to oba neskutečně vychutnáváme. Přiznám se, že jsem nikdy nic tak hezkýho a vzrušujícího ve svém životě nazažila.“

Chvilku na mne koukal, ale pak se rozhodl: „Renčo, o čtvrtku asi od Lukáše víš všechno, co mu ty dvě divošky řekly. V pátek se rozpovídaly o tom, jaký je Lukáš báječný kamarád a pak taky i milenec, ale povedlo se mi držet si je od těla. Jenže včera mne Eliška přišla vzbudit. Vlezla si ke mně do postele, pod deku a já ji vyhnat nedokázal. Víš, ono to najednou bylo tak strašně jiné než s mou ženou. Ta byla dost studená a většinou, abych tak nějak řekl, prostě pasivní. A teď najednou něco tak živočišně žhavého a nadšeného! Já z toho byl úplně pryč. Nic tak hezkého jsem nezažil a vůbec nejbláznivější bylo, že nakonec mne Eliška poprosila, že musím udělat radost i Lucce, protože by jí trápilo, že Lucku o něco ošidila.“

„Jo, Lukáš říkal, že to takhle holky mají.“
„To víš, já už taky nejsem dvacetiletý kluk, tak jsem jen slíbil, že třeba po snídani udělám, co bude v mých silách.“
„A udělal?“
„To víš, že jo. Ony to jsou takové potvory, to bys musela vidět. Zůstaly až do oběda jen ve svých krátkých nočních košilkách a provokovaly. Až jsem byl sám překvapený, jak úspěšně. Po obědě prohlásily, že provokací už bylo dost a navlekly se do takového úboru, co mají na cvičení. Úplně je to obtiskne, ale nevzaly si pod to nic. Nevím, jestli si to dokážeš představit.“
„Hm, přesně to mi povídal Lukáš. Takže to pokračovalo, jo?“
„Renčo já se přiznám, že jsem byl za včerejšek s každou z nich třikrát a když uvážím, že s mojí ženou jsme se milovali dvakrát v jednom dnu snad někdy na dovolené, když byly holky malé a hlídala je babička a teď najednou tohle, tak jsem se definitivně rozhodl, že to Španělsko beru.“

No a než jsme si stihli něco dalšího říct, holky i s Lukášem už byly u nás. Rozvalili se všichni nazí v sauně. Naštěstí tam bylo vedro jako v peci a za chvilku byli všichni mokří.
Holky se jen škádlivě hladily po těch svých malých bradavkách, Lukáš spíš koukal po mně. Zachytila jsem pohled, kterým uhnul do mého klína a já tam vyčetla prosbu. Takže jsem se trochu víc opřela, patu jedné nohy jsem si dala na lavici a Lukáš se blaženě usmál. Bylo mi jasné, že se ze všeho nejvíc těší domů.
Hronek ještě trochu umravňoval holky, ale taky občas pohledem sklouznul na ten můj trojúhelník.

Já v sauně prostě dlouho nevydržím, proto jsem se brzy zvedla, zchladila se, a ještě jsem si šla nahá zaplavat do toho bazénu.

Za půl hodiny jsme šli všichni pryč, já zapnula kamery a wellness otevřela pro veřejnost a vyrazili jsme k domovu. Po tom dopoledním šoku jsme si dali s Lukášem oběd a po něm mne tak nádherně objal a laskal, že jsem neodolala a udělali jsme si ještě báječnou pomalou mazlivou hodinku.

Hronkovu nabídku jsem odmítla a on odletěl asi o měsíc později do Madridu sám. Domů lítal na víkendy tak dvakrát do měsíce, a to byl Lukáš vždycky doma.
Co se o těch víkendech dělo u Hronků, já nevím, ale dovedu si to představit. Lukáš totiž oběma dívkám nastavil pravidla, že vždycky jen jedna z nich může trávit týden u nás, ale nemusí být celý. Víkendy zásadně ne, ty vyhradil nám a Lukáš bude chodit k nim jenom, když bude doma jen jedna z nich nebo za nimi zaskočí i některý víkend, když budou doma obě, ale nikdy ne s Hronkem. Fungovalo to tak řadu let. Já byla šťastná.
Netrvalo to dlouho a když byla jednou na těch pár dnů u nás doma Eliška, tak mne prostě ti dva vzali do hry. Zjistila jsem, že mi ty mladé kočičky vůbec nevadí, a navíc na ně byl krásný pohled, když se s Lukášem milovaly. Stejně jsem se ale nejvíc těšívala na víkendy bez nich a myslím, že Lukáš taky. To jsme si pak užívali všeho plnými doušky. Lukáš ještě s oběma dohodl, že kvůli lepši identifikaci si ji Lucka nechá pěkně zarůst a Eliška ji bude mít trvale hladkou. Pochopila jsem, že někdy doopravdy může být sexy to rozhrnování chloupků. Ale do podrobností už zacházet nebudu.

Když bylo holkám asi dvacet osm, přišly s prosbou, jestli by třeba Lukáš nechtěl aspoň jedné z nich udělat bejby, ale že lepší by bylo, kdyby ho udělal oběma. Nic po něm prý nikdy nebudou chtít, ale hlavně ať od nich kvůli tomu neodchází a že jestli nechce, tak si ho pořídí uměle.
Lukáš jim sice úplně debilně navrhnul, aby jim ho udělal jejich táta, ale to je dost otrávil. Holky to nakonec vyřešily tak, že prodaly ten pěkně udělaný byt, Hronek jim přispěl a koupily si dva byty 2+1 v novostavbě nedaleko od nás. No a pak ze mne Lukáš ke svým třicátinám udělal dvojnásobnou babičku.

Holky si pomáhaly navzájem, Lukáš se toho otcovství docela ujal a holky byly každou chvíli u nás. Takže o zábavu bylo pořád postaráno. Hronek se pak vrátil, koupil si ještě jeden byt 2+1 v novostavbě poblíž, takže špunti měli dědečka, a nakonec i druhou babičku, protože Lucka s Eliškou vzaly svou mámu na milost. Asi po roce, když už byl Hronek zpátky, jsem se jednou zeptala Lucky, jestli neplánují ještě i druhé dítě. Prý by moc rády, ale Lukáše zatím nedokázaly přesvědčit.
Jen tak jsem ji popíchla: „A co táta?“
„Tak ten by prý moc rád. Je to od návratu ze Španělska úplně vzorný dědeček a že by prý nikdo nemusel vědět, že vlastně i tatínek,“ smála se Lucka, ale prý ještě dají Lukášovi čas, ale moc ne, protože nechtějí, aby mezi dětmi byl veliký věkový rozdíl. Víc než tři roky ne, dva už se stihnout nedají. Když po docela krátkém čase přišly zase obě do jiného stavu, Lukáš nevěděl, jestli to bude jeho nebo ne, ale prý je mu to jedno. Holkám řekl, že se jich ptát nebude a pátrat po tom, kdo je skutečný otec, taky nehodlá. V každém případě pořád ještě bydlí u mne, i když spoustu času tráví u dvojčat a svých malých špuntů.

Ještě musím na závěr říct, že hned po svém návratu se mi František ohlásil. Dělal šéfa u jiného hotelového řetězce a pozval mne na večeři a pak k sobě do svého mládeneckého bytu. Už u té docela noblesní večeře jsem ho zpovídala o jeho vztahu s dvojčaty a byl docela sdílný.
Od holek věděl všechno o mně i Lukym a i o tom, že občas jsme si dopřáli zábavu ve třech. Přiznal, že na práci ve Španělsku ho nejvíc bavily ty víkendy, kdy lítal „za rodinou“ do Prahy, zasmál se tomu. Vůbec se toho vztahu nedokázal zbavit a těch pár let, co byl pryč,    si to takhle užíval jednou nebo dvakrát do měsíce.

Vzpomněla jsem si na ten dost příšerný zážitek z bazénu těsně před jeho odletem a začala jsem přemýšlet, jestli se zlepšil a zda ho dvojčata trochu vycepovala. Když mi ta myšlenka bleskla hlavou, cítila, jsem, že i po padesátce mne to docela vzrušilo. Ne, že bych měla sexu nedostatek, minimálně jednou týdně jsme si ho vrchovatě vychutnávali a pak občas i s některou z holek, když u nás třeba nocovala, ale po skvělé večeři a ještě lepší lahvi vína mne to začalo zajímat víc, než bych si byla myslela.
Když mi pak začal lichotit, jak neskutečně dobře vypadám a že jsem za těch pár let vůbec nezestárla, docela jsem se těšila na okamžik, kdy mě pozve k sobě. Sám se také dost vylepšil, abych tak řekla. Sice byl trochu prošedivělý, ale zeštíhlel a v perfektním obleku mu to náramně slušelo. Rozhodně vypadal líp než před odletem do Španěl.

„Tedy, Renčo, přiznám se ti, že Eliška s Luckou mne přivedly k úplně jinému pohledu na svět. Prostě k tomu, že nejhezčí na všem je dělat hezky tomu druhému, zjistit, co se mu líbí, co miluje a občas ho překvapit něčím, o čem si je jeden jistý, že to nebude vadit nebo že se to dokonce bude líbit. Napřed to platilo o milování, ale pak jsme to přenášeli do všeho. Holky říkají, že to je naučil Lukáš a že toho jsi to asi naučila ty.“
„Ba ne, já myslím, že to bylo v nich, protože se mají pořád tolik moc rády a trošku tomu pomohlo jen to, že Lukáš je povahově podobný typ.“

To už jsme ale seděli v taxíku, který nás vezl k Františkovi domů. Sice jsme si to říkali potichu, ale zachytila jsem taxikářův pohled. Hronek mne držel kolem ramen a rukou mi hladil koleno. Přesně to mi po večerech dělával Lukáš a já se začala těšit, až k němu konečně dorazíme.
Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Strašně moc bych tě chtěl a nevím, jak vydržím cestu výtahem.“   
Usmála jsem se na něho a místo odpovědi jsem mu zmáčkla jeho péro uvězněné v kalhotách a ruku jsem tak nechala. Tuhnul rychle. Vzrušilo mne, jak na mne pohlédl.
Naklonil se ještě jednou, a ještě tišeji zašeptal: „Nemůžu se dočkat, až uvidím ty tvoje neskutečný bradavky.“
Zesílila jsem ten stisk, ale za chvilku už jsme vystupovali. Franta nechal taxikáři skoro kilo dýško a já za ním cupitala po pár schodech nahoru. Výtah byl někde nahoře a trvalo celo věčnost, než sjel dolů, ale aspoň bylo dost času na vášnivé polibky.
„Nádherně voníš a už se nemůžu dočkat,“ šeptal mi tiše.
„Já taky, Františku,“ už jsem fakt byla hodně vzrušená, protože to byl konečně jiný mužský, než můj syn.
Na toaletě jsem si stihla sundat kalhotky a měla jsem jen punčošky. S takovým decentním vzorem. Luky z nich býval u vytržení a donutil holky, aby si podobné také opatřily. Vždycky mne vzrušovalo vzrušovat toho druhého, a tak jsem zase stisknula Františkovo péro.

Čekala jsem, jak zareaguje a nespletla jsem se v odhadu. Pěkně zezadu mi rukou vyjížděl po stehnu vzhůru, takže zjistil, že mám jen punčošky. To už tady ale byl výtah. Vlezli jsme do něj a on okamžitě pokračoval tam, kde přestal. Že jsem bez kalhotek, zjistil hned a jen tiše zaúpěl. Jeho ukazováček mi dělal náramně dobře a určitě jsem byla mokrá až ven.
Výtah jel pomalu, takže jsem mu rozepnula zip a vylovila jeho klacek. Dát mi ho tam nestihnul, protože výtah zastavil.
Opřela jsem se o dveře a povytáhnula si sukni. Pochopil to a za okamžik už mi po ní začal tím svým nástrojem klouzat. Zamáčkla jsem ho kousek dovnitř a nechala párkrát projet. Pak jsem ho opatrně od sebe odsunula a vyšla ven z výtahu. Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se snažil zasunout ho zpět. Pak mne předešel, aby odemknul dveře.

Hned za nimi mi pomohl se svlékáním, ale velice decentně. Já jemu také. Za minutku jsem před ním stála v krajkové podprsence a v punčoškách a on ve slipech a v ponožkách. To už jsme byli v obýváku.
Jemně mne posunul do křesla, zvedl mi paty na sedák a nádherně mi ji lízal: „Bože, ty jsi snad ještě mokřejší než ty moje holky,“ šeptal. „Miluju to takhle a ony mne k tomu přivedly.“ Pomohl si dvěma prsty a já byla snad za dvě minuty hotová. Jen jsem si hryzala hřbet ruky, abych nahlas nekřičela.

Teprve pak mi opatrně sundal punčošky, pomohl mi vstát a sundal si slipy a ponožky. Já se zbavila podprsenky, takže zůstal stát a zíral na ty moje špuntiska.
Přiznám, že kozy už přeci jen nejsou tak pevné, jako ve dvaceti, ale myslím, že to ani Lukymu ani Františkovi nevadí, protože ty moje bradavky dávají na vše ostatní zapomenout. Opatrně je vzal jednu po druhé do svých rtů a pomalu mne sunul ke dveřím z obýváku.
Za okamžik už jsme leželi na jeho široké posteli, já mu jí nabídla a on se do ní opatrně nasunul. S Lukášem si při milování povídáme a ptáváme se na nejrůznější věci, které by nás normálně třeba ani nenapadly, takže jsem se neudržela: „Tady se teď miluješ s Luckou a s Eliškou?“

Při té tiché otázce jsem si vychutnávala hloubku jeho zásunu a mírné kolébání ze strany na stranu. Trochu udiveně na mne pohlédl, ale odpověděl: „Jo, už tady byly, ale častěji chodím na návštěvu k nim.“
„Byly tady taky obě spolu?“ docela pěkně jsem proti němu přirazila, usmála se na něho a podívala se mu do očí.
Přijal tu hru: „Jednou.“
„Kdy?“
„Minulý týden, moje ex hlídala dva Lukáš ty druhé dva špunty.“
„To pro vás kluky musí být úžasný, milovat se se dvěma. Lukáš mi to občas povídal.“
„Je to neskutečný, to máš pravdu, ale ty jsi to přeci už zažila s Lukášem a s některou z holek víckrát, ne?“
„To, jo. Lukáš byl vždycky úžasnej,“ při těch větách jsme proti sobě pomalu, ale prudce přiráželi a František si hrál s těmi mými špunty. Já zase štípala ty jeho bradavky, protože jsem od holek věděla, že to ho vzrušuje. Lukymu to nic moc většinou nedělalo.

„Jo, holky mi říkaly, že vydrží dlouho, protože to náramně umí.“
„Mně zase říkaly, že ty to s nimi taky zvládáš báječně,“ a to byla pravda, protože my holky si povíme leccos a Lucka s Eliškou byly upovídané ažaž. Takže už po nějakých deseti víkendech s Františkem obě přiznaly, že je to s ním bezva a že se to nedá srovnávat s tím, jaké to bylo poprvé, ale že poprvé je poprvé, a to mělo zase jiné kouzlo. Na to se nedá zapomenout.

„Zkusila jsi to někdy se dvěma mužskýma?“ docela mne tou otázkou zaskočil, protože to jsem neprubnula nikdy. Díval se mi pátravě do očí a mně došlo, že možná s Lukášem spolu už některou z dvojčat ošukali a možná, že obě. Přitom tady byl sotva tři měsíce.
„Já ne. A co holky? Už to zkusily?“
Chvilku se na mne s trochou rozpaků díval a pak se zeptal: „Lukáš ti nic neříkal?“
„Ne, ale většinou se mi se vším přizná.“
„Lucka nás předevčírem moc prosila, abychom to neříkali ani Elišce ani tobě, takže Lukáš držel slovo.“
„Tak jsi ho měl taky držet,“ trochu nazlobeně jsem dvakrát prudce přirazila, až mne zabolely pánevní kosti.
„To bych ti ale musel lhát. To bys chtěla?“ díval se mi trochu nešťastně do očí.
„To bych nechtěla,“ přitáhla jsem si k sobě jeho hlavu a políbila ho hodně dlouze na ústa.
„Abys věděla, Lucka s tím přišla sama, ale možná, že byly s Eliškou domluvené. Prosila nás, abychom to neříkaly a že třeba vás to napadne taky. Chtěla bys?“

Trochu mne to zarazilo. Pak mi bleskla hlavou moje debata s Luckou o druhém mimču a tátovi nebo Lukášovi. Ona asi o týden později se mnou úplně stejnou řeč totiž měla i Eliška. Začalo mi docházet, že holky třeba vysadily antikoncepci a řeší tatínka druhého mimča takovým jakoby losem. Uvidí se, čí spermie budou rychlejší, ale výsledek nebudeme vyhodnocovat. Musela jsem se zasmát.
František si to vyložil jako souhlas.
„Tak mne někdy příští týden pozvi k vám a můžeme to zkusit, když budeš chtít.“
„Lucce se to asi líbilo, ne?“
„Myslím, že jo, ale že toho měla dost. Lukáš je doopravdy báječnej a něžnej, ale hrozně dlouho vydrží. Líbilo se mi koukat se na ně.“
„Organizovat to nebudeme, ale pozvu tě ráda. Jestli něco bude nebo ne, to se uvidí. Lukáš by měl být doma příští týden asi ve čtvrtek a v pátek a samozřejmě, že o víkendu. Ty míváme pro sebe. Dneska a zítra je u Elišky.“
„Hmm, Eliška mi říkala, ať se v týdnu zastavím. Třeba to měly holky nějak domluvené. Jsou to pořád pěkné potvůrky.“

Nechtělo se mi říkat mu nic o tom, co mne před okamžikem napadlo, ale pomyšlení, že by zítra mohli oba úplně zničit Elišku mne zase docela povzbudilo.
„Tak to Elišce musíte oba zítra udělat, aby nemusela Lucce nic závidět. Slíbíš mi to? Lukymu nic neříkej, příští týden ho spolu můžeme překvapit. Moc bych chtěla vědět, jaké to je,“ to už jsem ale začala divoce přirážet a František se přidal.
Vydrželo nám to docela pěknou chvíli. Musím přiznat, že mne docela příjemně překvapil, ale druhý orgasmus se tak nějak u mne nedostavil. František mne udýchaně objal, vypadal docela šťastně a mně taky bylo fajn. Cítila jsem, jak ze mne pomalu vyplaskává a když vyklouznul ven, chytla jsem tu jeho nadílku do dlaně a běžela najít koupelnu.

Ještě jsme si docela dlouho povídali o všem možném, ale nakonec z něho vylezlo, že měl strach, že budu chtít ještě druhé kolo a že byl happy, že už nic nebylo. Ani jsem se mu nedivila. Předevčírem byl u Lucky, dnes doma a jestli to zítra u Elišky skončí jako předevčírem, tak tedy těpic. Po padesátce už to ani u mužských nebývá žádná hitparáda a jemu bylo blíž k šedesátce, takže jsem v duchu před ním smekla.

Snad ještě závěrem bych doplnila, že se u nás František zastavil až tu další sobotu na oběd. Já se docela sexy vyfiknula, dali jsme nějaký ostřejší aperitiv, červené víno k obědu a polosladké k dezertu, který mi Lukáš pomohl upéct, já Lukáše docela provokovala už dopoledne, ale vždycky jsem mu vyklouzla s tím, že až František odejde, ale provokovala jsem ho i když už host přišel.
S Frantou jsme byli domluveni, Lukáš o ničem neměl ani tušení. František mne dvorně políbil, přinesl nádherné květiny, neustále mi lichotil a já se kolem něj ometala jako nějaká dívenka kolem prince, takže si jen potvrdil, že něco zřejmě zkusíme.
Byla jsem perfektně nalíčená, u kadeřníka jsem byla ještě před tou večeří, ale ještě to bylo skoro super a když jsem mu dala příležitost zjistit, že mám zase jen punčošky, ale takové obyčejnější, tak bylo vidět, že to na něj působí. Počkala jsem, až Lukáš po kafi, vínu aperitivu a pivu, které si dal k obědu na žízeň, odběhne na toaletu a přitočila jsem se k Františkovi, zase mu zmáčkla to jeho mužství a on mi zajel pod sukni. Líbali jsme se napřed opatrně, ale pak jako dva nadržení studenti a nechala jsem Lukáše, aby nás načapal. Ještě jsem si nenápadně na opěrce rohového gauče poposedla tak, aby hned viděl, že jsem bez kalhotek a chytil se jako rybička na udičku.

„Tedy mami, ty jsi tak neuvěřitelná! Ty jsi zase bez! To se nedá vydržet!“ kleknul si vedle nás a začal mi líbat koleno. Naprosto bezostyšně před Františkem sunul ty své polibky po stehnu výš a výš.
František před tím vedl řeči o odchodu, ale to vše bylo jen jako, takže Lukáš okamžitě „změnil jeho plány“.
„Františku, teď by byla škoda, abys někam chodil.“ Oni už si potykali u Lucky. „Že jo, mami, že by byla škoda, kdyby teď odešel.“
Pak se obrátil k Frantovi a pokračoval: „Nevím, co všechno ti holky nebo máma řekly, ale v sobotu si děláváme nádherný milovací dny a byla by škoda dneska tohle vynechat. Viď, mami. Tak řekni něco!“
To už lem sukně posunul o kousek výš, takže ty jeho pusinky už se dostaly až nad punčošky. Franta už svou ruku dávno vytáhnul a Lukáš naprosto bez skrupulí tu sukni posunul ještě víš a dal mi pusu na chloupky.
Já jen celou dobu s takovým divným úsměvem koukala střídavě na něj a pak na Frantu, což Lukáš nemohl vidět, nicméně v rámci té hry jsem nakonec Lukáše opatrně odstrčila se slovy: „Luky, neblázni, to se přeci nehodí, tyhle hry máme přeci pro sebe, to František přeci ví, ale necháme si to na potom.“

„Mami, František tě má přeci rád stejně jako já, ví o nás všechno stejně jako my o holkách a o něm. Třeba by mu nevadilo zůstat tady s námi,“ tázavě se podíval na Frantu.
Ten se rozpačitě díval na mne a jen se zeptal: „No já nevím, to by něco musela říct tady Renča. To přeci nemůžeme my dva.“
„Aha, vidíš, mami, František by tady klidně zůstal.“
„Proboha, vy jste takoví dva blázni. To jako že bychom všichni tři? Neblbněte, já už jsem na takové hry stará. Zkuste to třeba s Eliškou nebo Luckou, když vás to baví a jestli s tím budou souhlasit,“ dělala jsem ze sebe trochu naivní blbku, ale cítila jsem, že kdyby Lukáš chtěl jen trošku pokračovat, ucítil by ty šťávičky až na mých stehnech. Já byla tak vzrušená z představy, že to prvně v životě po padesátce zkusím se dvěma mužskými, že se mi bradavky topořily a nohy by se mi nejradši samy posunuly od sebe.

„Mami, já ti to neřekl, protože holky to nechtěly, aby sis o nich nemyslela nic špatnýho, ale František ti třeba řekne, že jo?“ podíval se na něj a já dělala užaslou.
„To jako vy dva a Eliška nebo Lucka? Fakt, jo? No jo, to mne přeci mohlo už dávno napadnout.“
„Tak vidíš! Že to bylo boží, Františku?“
Teď už musel něco říct i Franta a tak jen přitakal: „Jo, bylo, holky jsou báječný.“

Já se zvedla konečně z opěrky toho gauče, kde jsem se přitočila k Frantovi, přitáhla si je oba k sobě, takže se taky zvedli, pusu jsem dala napřed Františkovi a pak Lukášovi a jen jsem je tiše poprosila: „Ale nesmíte mne úplně zničit, kluci moji.“

O necelý rok už obě holky měly druhá mimča, život se nám trochu zklidnil, protože dvě děti na krku jsou pěkný záhul, navíc chlapi chodili do práce a já jakbysmet, takže jsme pomáhali, jak kdo mohl a občas pomohla i jejich máma. Byla to sice pořád panovačná blondýna, ale byla šťastná, že holky jsou šťastné a že mají každá dvě zdravé děti. Akorát jsme jí museli uklidnit, že Lukáš je super a že společně to všichni zvládáme a že pomáháme i finančně.

A jestli vás zajímá, jak to bylo se sexem, tak můžu jen říct, že přiměřeně okolnostem. Eliška s Luckou měly svých starostí dost, potom šoupnuly děti do jeslí a do školky, střídavě jsme je pomáhali vyzvedávat a občas se zastavily jedna nebo druhá s dětmi u babičky nebo u dědečka.
Lukáš se přesouval střídavě tam, kde bylo třeba, já občas zůstala u Hronka, Hronek občas u mne, a hlavně nikdo neřešil, kdo je otcem těch čtyř prima vnuků a vnuček. I ty první dva mohly mít za tátu kteréhokoliv z těch dvou. Ale hlavně, všichni byli náramně spokojení. I ta Hronkova ex. Naše víkendy s Lukym už nebyly každý víkend, ale byly. Zatím je to nádherná řádka let a doufám, že ještě delší řádka let bude. Třeba i bez sexu.