Tomyšův příběh 06

Dejmal i Cejha byli mrtví, mise splněna, brácha pomstěn, jeho dívka Mak schována ve squatu. Měl by být konec, plán číslo jedna, rychle pryč. Jenže tady ještě něco zůstalo. A to něco mě zase přivedlo do baru Nemesis.

Šestý díl: Simona Frostová

Dojel jsem posledním vlakem až na konečnou a dál šel pěšky, prázdné ulice, jen pár rozsvícených oken v panelácích. Co teď můžou dělat? Proč nespí? Někdo si čte? Díval se na televizi a usnul přitom? Blbost, to by okno svítilo modře. Nevím, vůbec nevím, co může teď někdo dělat.

Nečekal jsem, že v Nemesis ještě Frostovou zastihnu, ale holohlavec u vchodu se zamračil, mám počkat. Chodil jsem sem a tam a díval se na svítící okna. Asi za čtvrt hodiny se zase objevil, protáhl mě kolem baru, kupodivu zábava neustávala, naopak. Holky se točily kolem hostů a snažily se jim vytáhnout z kapes poslední papírky, vlevo v salóncích kmitaly karty, v sále se vlnila štíhlá vysoká holka kolem tyče jen v malinkých kalhotkách. Plešoun rázoval dál a ukázal na dveře. Ty jsem už znal.

„Oba jsou mrtví, Dejmal i Cejha,“ opakovala pomalu Simona Frostová. Vypadala sice na první pohled bezvadně, ale viděl jsem její únavu, svěšené koutky úst, ani make-up nezamaskoval kruhy pod očima. Vlasy měla teď uhlazené dozadu, vypadala možná ještě lépe. A mnohem zlověstněji, přímo kopie tajemných žen z noir filmů, kožené tmavé kalhoty, bílá halenka, bledý obličej s velkýma unavenýma očima. Úplně jsem měl chuť cedit koutkem úst drsné hlášky.
„A holka s tím divným chlapem?“
„Zmizeli. Popravdě jsem tam nechtěl dlouho očumovat.“
„Kdy se to vlastně stalo?“
„Je to už pár hodin, ale snažil jsem se uklidit stopy a pak jsem ještě zkoušel najít ty dva, i když to byla blbost.“

Vstala, obešla stůl a opřela se o stěnu. Podívala se na mě svrchu.
„Ta holka, bude dělat problémy?“
„Podle mě se bude snažit na všechno zapomenout.“
„A chlap?“
„Jak to mám vědět? Neznám ho. Na tom videu jste ho nepoznali?“

Ostře se na mě podívala.
„Jeden můj člověk ho poznal.“
„A?“
„A? Dělá pro Aksamita.“
Hvízdl jsem.
„Váš největší soupeř.“
Zase se posadila, protáhla prsty.
„Asi, ale to už končí. Tenhle byznys je moc na očích, nemá to budoucnost. Ta je jinde.“
Zvedl jsem obočí.
„Chcete se přidat? To by pro vás ale asi nebylo. Veřejné zakázky, dotace, tečou tam miliardy. A každý politik potřebuje poradce.“
„A ten poradce by se neměl ochomýtat kolem holek nebo dokonce různých povzbuzovadel.“
„Logicky. Měl by jen něco málo dostat. Procento? Dvě? Tři?“
„Nebuďte zbytečně skromná. A tenhle byznys v šedé zóně necháte Aksamitovi?“

Trochu jí zajiskřily oči, teď se protáhla celá, prohnula se v zádech. Jindy bych si myslel, že mi chce paní ukázat svoje přednosti, ale u Simony Frostové bych s tím nepočítal. Přitom by bylo na co se dívat.

„Nevím, kdo je vlastně Aksamit. Nebo co je.“
„Nevíte?“
„Nevím. Nevím zdaleka všechno, ani politice nerozumím, tohle mě baví víc,“ rozhlédla se kolem.
„Ale co naděláte.“
„Tak. A manžel si právě teď odjede někam do Pobaltí, snad do Rigy nebo kam.“
„A všechno vám tady nechal na krku. I s Aksamitem.“
Přikývla a hravě protočila oči ke stropu. „No právě, i s Aksamitem. Zatím byl klid, nelezeme si moc do rajónů, jsou tady rozmíšky, ale ty se přirozeně urovnávají. O válku nemá nikdo zájem. Zatím.“
„Copak?“
„Mám divné tušení,“ opřela se prsty o stůl a dívala se, jak se prohnuly.

„Najděte Aksamita,“ řekla najednou.
Byl jsem moc unavený, abych se vůbec nějak tvářil.
„Mám ho zabít? Dát si s ním pivo? Zahrát si kulečník?“
„Proč kulečník?“
„Nevím, říkám to první, co mě napadne.“
„Až na Dejmala a Cejhu, je blbost, co jste mi řekl. Tak se to nemohlo stát.“
Pokrčil jsem rameny.
„Zase mě připoutáte a budete přede mnou šermovat kudlou?“

Posadila se na židli proti mně, položila hlavu na opěradlo, roztáhla ty svoje dlouhé nohy v kožených kalhotách. Vypadala tak nádherně, že bych nejraději vzal nohy na ramena. Ty její.
„Popravdě, nevím úplně, co se tam stalo. Chránil jsem jen dívku.“
„Na té vám záleží?“
Přikývl jsem.
„Je dobře schovaná, ale jednou se musí vrátit na světlo.“
„Proč mi to říkáte?“
Otočil jsem dlaně.
„To má být vaše odměna? Že ji necháme na pokoji?“
„Ne, budete ji chránit.“

Teď se tvářila překvapeně Simona. Usmál jsem se a zadíval na zadní dveře, tam, kde byly obrazovky.
„Nechcete si otevřít bezpečnostní agenturu? To máte ráda, kamery, obrazovky, kontrola…“
„Už jsem o tom uvažovala. Můžete ke mně nastoupit.“
„Ne. Navíc mi to jen připomnělo Lucy, jak tam byla vlevo, s tím politikem. Kdo je vůbec ta Lucy?“
„Lucy, Lucka z obrazovky, na tu jste si vzpomněl? To je jednoduché, musí si odpracovat dluh. Ale už jí zase tolik nezbývá, pár měsíců, když to půjde jako teď. Copak, i tu byste chtěl spasit?“
„Vždycky, když někomu pomáhám, dopadne to špatně. Pro tu druhou stranu.“
„Tak proč se ptáte?“
„Sám nevím. Asi stárnu. Možná se můj svět rozpadá jako ten váš. Nejspíš, měl jsem být už někde pryč, tady nemám co dělat.“
Podíval jsem se na Frostovou přesně ve chvíli, kdy zvedla oči, které až dosud pečlivě studovaly červeně nabarvené nehty. Dívali jsme se do očí, měla je nádherné zelené, unavené. To bylo to hezké, ale za nimi už nic pěkného nebylo.

Přisunula židli ještě blíž k mné, ušklíbl jsem se, když dřevěné nohy zaskřípaly po podlaze. Teď jsem cítil i její drahý parfém.
„Chcete mě zabít?“ řekla potichu.
„Nikoho nechci zabít, vás, Aksamita nebo jak se jmenuje. Proč bych to měl dělat. Chtěl jsem jen zjistit, co se stalo s bráchou, a to už vím.“
Upřeně se na mě dívala.
„Vyřešeno?“
Byla už úplně u mě. Viděl jsem jen její oči.
„Ne, vlastně ne. Nemám ten pocit. Jinak bych tady už nebyl.“
Skoro jsme se už dotýkali koleny, špatně, už jsme se dotýkali. Byl jsem unavený, ale něco ve mně chtělo jí vzít hlavu do dlaní a zatřást s ní, servat kožené kalhoty z dokonalého těla, prostě ji ohnout o stůl, roztáhnout nohy a dívat se na její kundu. A pak ji zezadu omrdat, držet jí ruce, aby se nemohla vysmeknout.

Co by asi dělala? Volala ochranku? Nebo by se jen naoko vzpouzela, aby jí to rajcovalo? Užívala by si to? Má to tak ráda?
Olízla si rty, překvapivě dlouhým jazykem. Jaké by to asi bylo ji líbat a mít ten jazyk v puse, držet jí hlavu v dlaních? Má ráda líbání? Asi spíš ne, ale těžko říct, možná by to nebyla žádná romantika, jen souboj úst, rtů, jazyků, kdo bude mít navrch. Jen příprava na další. Ale takové je to vlastně skoro vždycky, došlo mi.
„Na co myslíte?“ zeptala se hlubokým hlasem Frostová.

Na co? Jakou máte asi kundu, jak ji máte upravenou, jakpak se to asi líbí tajemnému panu Frostovi? Na holčičku? Může být, to by se hodilo. Představil jsem si to, stáhnu vám kalhoty i se spodním prádlem, zatím jen ke kolenům. Ohnu vás o stůl, roztáhnete trochu nohy, zatím ne moc, jen aby byla trochu vidět, prohlížím si ji, hladce vyholená, dlouhá, už trochu vzrušená, vykukuje lačně mezi štíhlými stehny.

„Na co myslím? Co tady vlastně ještě dělám. A pak popravdě na to, kdy jsem naposledy někoho líbal jen tak, ne jako předkrm k sexu.“
Výsměšně zvedla obočí a ukázala hlavou druhým dveřím, za kterými byla ta spousta obrazovek.
„Občas se jen dívám, je to zajímavé.“
„Tam asi moc líbání nebude. A dívání… vzrušuje vás to?“
„Ale? To vás zajímá? Ano, a jinak, než si myslíte. Je pro mě vzrušující vidět ty politiky nebo jiné hlavouny, jejich libůstky a úchylky, které nemůžou chtít doma po manželce.“
„Možná je někdy chtěli,“ dodal jsem, „jenže ony pak líbají jejich děti.“
„No právě,“ protáhla Frostová, „chodíte taky za holkama?“
„Myslíte za peníze? Ne, to mě nebaví.“
„Děláte chybu, některé jsou zatraceně dobré. Nestačím se divit, když to vidím.“

Nahrbil jsem se, uvažoval jsem, jestli bych ji neměl vzít za ruce, ale odolal jsem. A přejel jsem jí prstem po hřbetu ruky, náš první dotek a možná i poslední.
„Mnohem hezčí je to pak dostat zadarmo. A vůbec, napadlo vás, že byste mohla být vy sama na druhé straně kamery a někdo se na vás díval?“
„Máte divné nápady.“
„Ani ne, to není tak divné. Mnohem horší je, kam se takové video může dostat, kdo ho má pečlivě uložené, aby ho v pravou chvíli vytáhl.“
„To si hlídáme.“
„Asi blbě, Dejmal mi nabízel pásky s Lucy,“ ukázal jsem prstem na druhé dveře.
Zamračila se.
„Vymýšlel si.“
„Těžko říct.“
Trochu znervózněla, oči jí těkaly.
„Co vám ještě nabízel? Další pásky.“
„Něco takového říkal, a ještě…“

‚A ještě poklad,‘ řekl jsem si sám pro sebe. Málem jsem to vyslovil nahlas.

„Když umíral, řekl mi s posledním výdechem, kde má ty pásky schované.“
Zkřížila ruce na prsou a významně se zhoupla na židli.
„Měl prostřelenou hlavu, a ještě vám stačil prozradit, kde má úkryt?“
„No jo, v amerických filmech se to děje běžně. A nehoupejte se na židli, nemám to rád. Židle se zvrtne, upadnete hlavou přímo na hranu stolu, rozrazíte si hlavu, omdlíte. Ochranka uslyší ránu, vtrhne sem, vy tady ležíte, všude krve jak z vola.“
„To těžko.“
„Pravda, no prostě všude krev. Myslíte, že bych jim vysvětlil, že jste se jen houpala na židli?“
Trochu se usmála.
„Moc kecám. Když jsem unavený, moc žvaním.“
„I o těch páskách?“
„To úplně nejvíc.“

Přiblížila obličej k mému, stačilo by jen zvednout ruce… Asi ji to napadlo také, protože mi je přitiskla k područkám. Lehce se mě dotkla rty, dívala se na mě. A pak ty svoje úžasná kukadla zavřela a políbila mě pořádně. A pak přidala i jazyk… Uf. Začal jsem litovat, že jsem to s Mak nedotáhl do konce, je jedno, jak.
Malinko se odtáhla a lehce se usmívala jedním koutkem krásně tvarovaných rtů. Ještě jednou mě políbila. Zatraceně, teď by to šlo, otočit ji, přimáčknout ke stolu, sáhnout dopředu a rozepnout knoflík kalhot, stáhnout zip. A pak už kalhoty dolů a…
„Tohle je záloha,“ řekla měkce. „Zbytek bude, až splníte úkol.“

Pomalu jsem zase začal přemýšlet o něčem jiném než jak ji omrdat.
„Mám přinést Aksamitovu hlavu?“
„Ne, jen zjistit, kdo to je a kde ho najdeme.“
„A dál?“
„Nic. Předáte informaci. A vyinkasujete doplatek,“ postavila se přede mě, lehce roztáhla nohy a pohladila si ňadra.
„V jaké formě obdržím doplatek?“
„V jaké byste si přál?“
Vstal jsem a vzal ji za ramena. Prohlížel jsem si ji, lehce ironický úsměv jí hrál kolem rtů. Lehce jsem ji přejel dlaněmi přes ňadra, chytil ji za boky.
„Uvidíme.“
Zvedla levé obočí.
„Máte motivaci?“
„Ano. Ale teď se musím vyspat, je pozdě hrát si na Sherlocka. A vraťte mi nůž.“
Lhostejně otevřela zásuvku a ukázala prstem. Ve sbírce obušků, boxerů, tyčí a roztodivných čepelí jsem rozpoznal svůj karambit. Schoval jsem ho do kapsy.
„Pojedete domů?“
„Nemáte tady nějakou postel?“

Chvíli se na mě dívala. Otočila se a zvolna kráčela ke druhým dveřím, houpala boky. Otevřela, obrazovky byly ještě plné užitečných událostí. Nepochyboval jsem, že jsou pečlivě ukládány na dlouhé pásky, ty pak očíslovány a uschovány. A budou čekat na správnou chvíli. Pokoj, ve které politik souložil s Lucy, byl teď prázdný. Vedle byl jakýsi prošedivělý muž se dvěma dívkami. Ležel na zádech, jedna seděla na něm a vlnila se, druhá se s ní líbala, muž jí hladil vyholenou kundičku. Nad tím vším zakouřený salónek, čtyři muži zírali do karet. Vedle bar, už jen pár hostů dopíjelo rundy. Vedle sál, ještě jedna holka se kroutila u tyče v malinkém prádle, nezvykle ženské tělo, plné boky a prsy, žádná hubená modelka, dlouhé rezavé vlasy. Bylo mi najednou líto, že její tanec sleduje jen pár ožralů. Polovině z nich seděly na klíně jiné holky.

„Škoda,“ prohodil jsem, už bylo moc dlouho ticho. Frostová na mě zvědavě mrkla.
„Pěkná holka a nikdo se nedívá.“
Frostová si stoupla těsně ke mně.
„Jo jo, to je Zuzka, fajn holka.“
„Taky vám něco dluží a musí si to odmakat?“
„Tahle ne, dělá na sebe.“
„Přivýdělek?“
„Tak, je jich hodně, divil byste se, kolik.“

A další pokoj, žena v černém korzetu, tmavých punčochách a ve škrabošce si pohrávala s mužem, upoutaným k dřevěné konstrukci. Hravě ho švihala bičíkem. Korzet jí tak tak přidržoval velká prsa, při každém pohybu ruky se zavlnila. Dole byla nahá. Muž se kroutil, péro mu chtivě stálo.
Vedle byla naopak tmavovlasá štíhlá dívka s malými prsy připoutána k posteli, ležela na zádech, zápěstí i kotníky upevněné vedle sebe k pelesti. Mohutný muž s velkým břichem jí vylizoval odhalený klín, občas propleskl dlaní kulatý malý zadek. Dívka se kroutila blahem.

„Co se vám líbí?“ Simona Frostová stála za mnou a dívala se mi přes rameno, „máme všechno, v mezích běžných norem i kousek za ně. Ceny podle platného sazebníku, zvláštní záliby podle dohody a za příplatek.“
„Nebojíte se, že se to může nějak zvrtnout?“ ukázal jsem bradou na poslední obrazovku.
„Budete se divit, toho mají děvčata moc ráda. Je štědrý a nejvíc ho uspokojí, když dívku sám hezky udělá. Z toho má radost. A to ‚pak‘ je už jen prémie.

„Kouzelné. Holky by měly platit jemu.“
„I to tady máme. Proč by si i ženy neměly užít.“
„Opravdu? Nevidím.“
„Tam nejsou kamery, je to jedna známá, domluvili jsme se, má čistě privátní salónek. Jen pro ni. A dva svalnaté sportovce. Dobře se vdala, jenže manželovi je kolem šedesáti, má spoustu starostí…“
„Chápu, jí vyhovují mnohem lépe tři dvacetiletí. Někdy.“
„Tak, někdy. Tedy docela často.“
„A co manžel?“
„Ví o tom, někdy je tam dokonce s ní, dívá se, jak jí to ti kluci dělají.“
„Dokonalé jest manželství, když si oba dokážou vyhovět.“
„Moje řeč. A to je tady všude. Snažíme se udělat hostům dobře, splnit individuální přání, náš katalog služeb je široký. Chcete si ho prohlédnout?“
„Asi by to bylo zajímavé čtení. Nebo spíš prohlížení. Ale jindy, jsem už poněkud otupělý.“

„Omlouvám se,“ Frostová otevřela další dveře. „Tady je pokojík pro ostrahu, postel, umývadlo, toaleta, sprcha. V ledničce snad bude voda.“
„Nádhera. A nebude mě někdo rušit?“
Významně se na mě podívala a přejela si dlaněmi boky.
„Můžete si samozřejmě zamknout. A ráno prosím odejděte těmito dveřmi. Zvenku nemají kliku, tak se rozmyslete.“
„Chápu.“
„Skvělé, tady je telefon, volejte, když něco budete potřebovat.“
Frostová se na mě dlouze podívala.
„Uvažujte o naší dohodě. A o cílové prémii.“ Kývla mi a odešla.

Ve sprše byl ručník, a dokonce i nějaký šampón. Víc jsem nepotřeboval. Svlékl jsem se a pustil teplou vodu. Tekla mi po tváři, zavřel jsem oči, za nimi se míhala spousta obrazů. Cejha provrtaný Dejmalovými střelami, Dejmalova žadonící bílá tvář, Mak… Úplně bledá, v šoku, snažící se zapomenout na to, co viděla. A zase Dejmal, mířil na mě pistolí, zíral jsem do toho černého otvoru, ze kterého měla za okamžik vyletět střela.
Přemýšlel jsem, jak dlouho se mi o tom bude zdát. A zase jsem si vzpomněl na Mak.
Opláchl jsem ze sebe šampón, utřel se do čerstvě vypraného ručníku. Nahý jsem vešel do místnůstky s postelí. Strnul jsem.

Ne, neseděl tam Dejmal a nemířil na mě svou čerstvě pečlivě vyčištěnou dvaadvacítkou. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby to tak bylo, tady se mohlo přihodit opravdu všechno. Například i to, že na posteli elegantně seděla hezká dívka v tenkém župánku. Z velké kabelky u postele vykukovaly rezavé vlasy. Můj unavený mozek nakonec dokázal spojit dva obrazy dohromady.

„Ty jsi Zuzka, nemám pravdu?“
Dívka přikývla a zvědavě si mě prohlížela. Obvykle to bylo naopak, já oblečený a holka nahá. Tady nemohlo být ale asi nic normální.
„Poslala mě paní,“ dodala vcelku zbytečně.
Zvedl jsem prst a otevřel ledničku. Vytáhl jsem velkou obloženou bagetu a láhev šampusu. Věděl jsem, že tohle mě hned zabije. Podal jsem láhev Zuzce a utrhl zuby fólii z bagety. Dívka se ni mlsně dívala. Mrkl jsem a přeřízl nožem bagetu na půl.
Zazářily jí oči, mnohem víc, než když uviděla můj penis.
Spokojeně jsme ukusovali a zapíjeli jídlo bublinkami. I svět byl najednou perlivý a plný bublinek.

Dojedla, umyla si ruce v umývadle a zvědavě se na mě zadívala.
„Viděl jsem tě tancovat, moc hezké.“
„Pamatovala bych si tě, moc kořenů tam nebylo.“
„No jo.“ Něco mi to připomnělo, rozhlédl jsem se. Kameru jsem neviděl, ale někde musela být, prozkoumal jsem rohy. No jasně, za větrací mřížkou. Ušklíbl jsem se na ni a pečlivě na šroubek pověsil svoje spodky a zakryl všechny otvory.
Posadil jsem se k dívce a přitáhl si ji k sobě.
„Mohli jsme zhasnout,“ poznamenala.
„Jenže bych nic neviděl, to by mě mrzelo. Ale počkej.“
Ve sprše bylo malé světlo, rozsvítil jsem ho a pak zhasl hlavní světlo. Přivíral jsem dveře, dokud dívka nekývla.
„Díky. Mám ti zatancovat?“
„Prosím, pojď jen ke mně.“

Usmála se a klekla si na postel, dlaně na stehnech. Vypadala opravdu moc mile. Vůbec jsem neměl chuť udělat jen to, co se obvykle dělá.
„Opři se o polštář“
„Takhle?“
„Ideální.“
Položil jsem hlavu do měkkého klína a hladil jí boky. Chvíli přes župan, pak i pod ním. To bylo uklidňující. Cítit to teplo a měkkost, vůni, kousek od obličeje se mi navíc nabízely dva krásné kopečky. Trochu jsem odtáhl župan.
„Nemáš takovou tu divnou úchylku?“
„Mám jich hodně. Jakou teď myslíš?“
„No, jsou prý chlapi, co si hrajou na mimina.“
„Aha, nabídneš mi prs? Prý to uklidňuje.“
„Určitě,“ zahihňala se, „a za chvíli budeš chtít přebalit. Nemám ti zazpívat ukolébavku?“
„Máte to v ceníku?“
„To je pod položkou individuální služby po dohodě.“
„Jasně. A co ležení v klíně a hlazení?“
„To bude nejspíš v hodinovém paušálu.“

Pootočil jsem hlavu a zadíval se nahoru. Pohladil jsem levý kopeček, zatím jen malinko, opsal dlaní jeho dokonalý tvar. Pak pravý, musel jsem se trochu natáhnout, takže jsem se vrátil k levému. Trochu jsem stiskl, ale jen tak, aby prsty ucítily pružnost a jemnost. Zase jsem odsunul o kousek látku, aby vykukoval kousek tmavého dvorce. Objel jsem ho špičkou ukazováku.
„Rád si hraješ?“ zašeptala.
„Někdy. A teď jsem opravdu unavený.“ Nelhal jsem, stěží jsem dokázal zvednout dlaň a úplně obnažit to krásné ňadro. Díval jsem se na něj jako ono mimino, nabízelo se mi kousek nade mnou. Brnkl jsem o bradavku, pohrával si s ní, cítil, jak se nalévá a zvětšuje. Trochu jsem ji stiskl mezi prsty, vzal do dlaně celý oblý a teplý kousek dívčího těla.

„Nepřipadám ti tlustá?“ zašeptala.
Obrátil jsem obličej úplně nahoru.
„Cože? Jsi úplně nádherná. Co tě bere?“
„Když jsem tancovala, jeden chlap křičel, ať ta tlusťoška už vypadne a pošlou tam nějakou pěknou holku, ať se na tu tyč nevěším, že ji urvu a všechno spadne a takový kecy.“
„To je jasný, je na chlapečky. A protože si to nechce připustit, má jako náhradu vychrtlý mladý holky. Prostě debil, pusť to z hlavy.“
„Díky,“ trochu se ohnula, abych dosáhl na ňadro jazykem. Bylo to opravdu hrozně uklidňující.
„Stejně mi to leží v hlavě, možná bych měla zhubnout.“
Místo odpovědi jsem políbil tvrdou bradavku a objel ji jazykem. Vzdychla a pokrčila rameny.

Z posledních sil jsem zvedl hlavu, dal jí pusu na tvář, uvelebil ji vedle mě na gauči a přetáhl přes nás deku. Přitiskl jsem dívku k sobě za zadek, to se mi tak líbilo, že jsem tam dlaň už nechal.
„Dobrou noc.“
„Počkej, přeci…“
„Pššššt,“ trochu jsem Zuzce stiskl hebkou prdelku. Za chviličku jsem usnul.

Nevzbudilo mě světlo, byla tma, jen škvírou pode dveřmi se míhaly namodralé odlesky obrazovek. I ve sprše bylo zhasnuto, asi to Zuzce vadilo. Dívka ležela nahá na boku zády ke mně, tiše oddychovala. Uvažoval jsem, jaká sazba je v ceníku za pomalé ošukání zezadu. Přitiskl jsem se k ní. Tiše zavrněla, ale neotočila se.
„Chtěl bys?“
„Mhm…“
„Takhle?“
„Ideálně,“ políbil jsem ji rameno a znovu vzal do dlaně ňadro. Chvíli jsem ho laskal, pak jsem přejel dlaní přes pas, boky a na nahé stehno, hladil jsem ho od boků až ke kolenu. Trochu skrčila pravou nohu, prohnula se v zádech a vystrčila zadek. Sáhla za sebe a zručně nahmátla penis. Spokojeně zavrněla, tady jí moc práce nečekalo.

Špičkou prstu jsem přejel od krku žlábkem páteře až úplně dolů. A chytil ji pořádně za zadek, krásně žensky kulatá nadýchaná prdelka si o to přímo říkala. S rozkoší jsem ty svůdné půlky hnětl, roztahoval a zase tiskl k sobě.
Zašátrala po zemi a přitáhla si k sobě kabelku. Našla v ní dózičku a čtvereček s kondomem. Obě věci schovala pod polštář a zase se mi věnovala. Přejel jsem pomalu prsty pečlivě vyholenou kundičku, pak stehno, zpátky na zadek a zase klín. Ucítil jsem na prstech vlhkost.
Otočila ke mně hlavu, krk se jí krásně napjal.
„Ani ten lubrikáč nebudu potřebovat.“ Přimhouřila oči a pootevřela rty. Klidně jsem je políbil, zvláštní, ale asi to tak měla ráda. Proplétali jsme si jazyky, špičkou palce jsem jí objížděl vstup do štěrbinky.

„Pojď honem, teda jak chceš. Ale chviličku.“ Rychle roztrhla zuby fólii, obrátila se a hbitě mi navlékla kondom. A zase se stejně rychle otočila zpět, jen ta velká prsa se svůdně zahoupala. Vystrčila zadek ještě víc a přitáhla si koleno k tělu. Pokladnička se lákavě otevřela a zvala mě dál. Neváhal jsem. Zvolna jsem do ní vnikl, krásně, všechny úhly přesně seděly a rozměry se rychle přizpůsobily. Kousek, další kousek, ještě dál, rozevřela si dlaní zadek, za chvíli jsem měl klacek lesklý až ke koulím, byla až neuvěřitelně vlhká. Zůstal jsem zaražený v ní a trochu se houpal, ona proti mně. Pustila si zadek, kundí tlak zesílil, tohle bych dlouho nevydržel a mrzelo by mě to.

Obrátil jsem ji na všechny čtyři. Plesk jí něžně přes zadek, hned pochopila a začala sama přirážet, jen jsem se díval, v tom šeru vypadala krásně, prdelka se po každém nárazu zavlnila. Vzal jsem Zuzce do dlaní houpající se prsy a stiskl je. Přebral jsem iniciativu, roztáhla ještě víc nohy, hlavu zabořila do polštáře, odfukovala a nechala se mrdat. Kondom mi pomáhal, jinak bych už byl hotový.

Ještě jsme se prohodili, sedla si na mě, hladil jsem velká nadskakující ňadra, občas stiskl bradavky. Zrychlovala, vzdychala, najednou se jí roztřásly nohy, dlouze zakňourala a napjala se. Položila mi dlaň na prsa.
„Prosím, chviličku…“ sklonila hlavu a oddychovala.
„Už…“
Obrátil jsem ji tam, kde jsme začali. Na boku zezadu, zase ke mně otočila hlavu a nechala se líbat, mačkal jsem jí ňadro a mrdal ji, dokud jsem nenaplnil gumu. Chvilku počkala a pak ji stejně zručně stáhla jako na začátku natáhla.
„Byla jsi úplně skvělá,“ pohladil jsem dívce zadek a políbil na krk.

„Hele, je to asi blbý, ale fakt jsem si to s tebou užila. Perfektně, aspoň to, jinak ten večer nestál za nic.“
„Ten blbec, jak na tebe pořvával při tancování? Na toho klidně zapomeň. Víš, jak vypadají pornoherečky, nejsou hubený, o to nikdo nestojí, teda kromě podobných týpků. Jsou to prostě skoro všechno parádní ženský jako ty.“
„Moc díky, mám taky nabídky hrát v pornu, co myslíš, měla bych to vzít?“
„Jsem ten poslední, kdo by ti radil. Musíš na to mít žaludek i jiné orgány. A hlavně už budeš ta holka z porna. A budou po tobě chtít čím dál víc. A nabízet taky víc peněz.“
„No jo, jsem docela ráda, že jsi to nechtěl do prdelky, to nedělám.“
„Ne?“
„Netvař se tak toužebně, ne nedělám. Měla jsem ale jednu známou, byla v tom dobrá. Taky z toho měla hodně prachů.“
„Měla?“
„Už toho nechala, měla fajn přítele a bála se, no víš.“
„Asi mu neřekla, jaký má vedlejšák.“
„No právě.“
„Za prdelku se prý platí docela solidně, co jsem slyšel.“
„Jo, to jo, ale nechci, teda… Zatím. Když jsem viděla, co všechno musela dělat. Uvidíme. Dělám jen občas eskort, ale jen klasiku. Ale s ní to bylo super, dělaly jsme i kšefty spolu.
„Mhm… Jak to probíhalo?“

„Jasně, tohle na chlapy vždycky zabere. No, jeden pracháč chtěl mít trojku, tak jsme šly. Nechtěl gumu, že nám připlatí, ale nejsme blbý. Nakonec si dal říct. Nejdřív šukal mě a pak Julku. Dívala jsem se, jak to jeho obrovský péro pomalu roztahuje malinkou dírku. Teda připadalo mi obrovský a ta dírka hrozně malá. Ale dostal se do ní, úplně celý. Ležela na zádech, držela si roztažený nohy, frajer jí mrdal zadek úplně až po koule. Musel být hrozně hluboko, Julka je takovej blonďatej drobísek, víc než o hlavu menší než já a hubená, nanejvýš padesát kilo i s postelí. Klacek jí pomalu zajížděl mezi půlky, měla ho snad až v žaludku.

Hladila jsem Julce aspoň kundičku, měla jí chudinka úplně rozevřenou, natěšenou a prázdnou. Pak jsme se dokonce líbaly, kámoška je malinko bi a mě už to bylo nějak jedno. Navíc chlap byl z toho úplně vedle. Jen pak chtěl, abych si vzala do pusy jeho klacek, když ho vytáhl kámošce ze zadečku. Proč ne, jen jsem z něj stáhla gumu, pak je to už fuk. A tak jsem ho olízla a pak vykouřila. Docela ráda kouřím, teda když jsou chlapi umytý, tohle bylo na mě hodně zvláštní a ujetý. On si musel představovat, že ho kouřím naostro po vytažení, protože byl za chvilku hotovej. Musím říct, že byl fakt štědrej.

„Myslíš prachy nebo něco jiného?“

„No vlastně oboje, Hele, mě se celkem líbí, jak vás to vzrušuje, když to dělám pusou. Jenže pak mi občas někdo chce strkat péro až do krku. To taky úplně nemusím, hlavně to nakonec spolknout. Ale holt to dělám. Ale tys to do pusy vlastně ani nechtěl. “
„To mi říkáš až teď? Chce to hodně kunčoftů?“
„Jo, musím pěkně otevřít pusu plnou jejich svátosti, oddaně se jim podívat do očí a pak nadílku spolknout. A dělat, jak je to super.“
„No vidíš, byla bys skvělá herečka, i orgasmus jsi sehrála skvěle.“
Pleskla mě do stehna.
„To jsem nehrála, fakt jsem to měla.“
„No jo, to říká každá.“
„A nepoznal bys to? Musíš to přeci poznat.“
„Asi jo, ale já taky občas předstírám orgasmus.“

„Ty jsi blbej,“ chvíli se smála, „jsi fajn, aspoň něco, když to jinak stálo za kulový. Nejdřív jsem přišla o kšeft a pak ten debil.“
„O jaký kšeft?“
„Aha, to jsem neřekla, no, měla jsem tady domluvený kšeft, chápeš. Jeden chlapík, už jsem s ním jednou byla, byl tenkrát hodně… No, velkorysej. Ale promiň, kecám. Po tom se mi vždycky chce povídat.“
„A co s ním bylo?“
„Nic, doslova. Nepřišel. Čekala jsem na něj jak tupka u baru a pak mě poslali aspoň tancovat. A pak ten chlap… No, a nakonec mi šéfová řekla, abych…“ Udělala významné gesto rukou.
„Asi toho chlapíka nepustila manželka,“ prohodil jsem.
„To ne, Boris nemá manželku, teda říkal to.“

Cože? Boris? Může to být náhoda. Jistě, ale…

„Nějaký Rusák?“
„Asi ne, mluví perfektně česky.“
„Vida. Byl taky tak skvělej jako já?“
Zahihňala se.
Objal jsem ji a políbil na zadek.
„No jo, opravdu jsi skvělá holka.“
„Chtěl bys zase někdy?“
„Jak se to dělá? Přímo u tebe nebo přes šéfovou?“
„Je to jedno, stejně se s ní musím domluvit, jestli teda nechceš k tobě domů. Já nemám kde.“
„Chodíš i domů?“
„No, bojím se. Kamarádku jednou zmlátili a vyhodili nahou ven. Ale ty vypadáš v pohodě.“
„Nikdy nedej na první dojem. Ten Boris bude určitě ostrý chlapík, musí, když se tak jmenuje. Tetování, nabouchanej a tak. A přitom to může být klidně něžný básník.“
„Jo, určitě, vlastně byl trochu drsnej, ale šlo to. Žádný modřiny, teda viditelný, jen na prsou, jak mě mačkal. Ale to sleze. Na krku by to bylo horší. Pak se omlouval, že potřeboval trochu upustit páru, má po akci a nezkrotil ještě adrenalin. Až se mnou, taky se udělal dvakrát. Tetování má jen na krku, japonský znak.“

„Asi ti s ním neporadím.“
„Ne, to určitě ne, kdyby přišel, nebyla bych tady.“ Zase otočila tvář a nechala se políbit. Sáhla do tašky, myslel jsem, že pro druhý kondom, ale vytáhla jen hodinky.
„Musím vypadnout,“ vzdychla, „škola volá.“
„Studuješ?“
„No jo, mám dneska nějaká cvíka. Můžu se osprchnout?“
„Šupej.“
Zálibně jsem se díval, jak vstává a ladně s vlnícími kulatými boky mizí ve sprše.

A pak jsem měl čas uvažovat. Boris? Náhoda? Blbost, i to tetování sedělo. Nepřišel, minule byl asi po nějaký akci. Takže dnes… Sakra, to není možné, ledaže…

Zuzka už byla zpátky, sušila si hezky na šikmo sestřižené vlasy. Velká ňadra, bříško dráždivě přecházelo k výrazný pahrbek, pod ním byl jen měkký stín. Měl jsem chuť jí přitáhnout k sobě a zase ošukat.
Asi to poznala, omluvně se ušklíbla a oblékala se. „Dneska už ne, ozvi se, jestli bys zase chtěl.“
„Dobrá, Zuzko. Ale prosím, udělej pro mě něco. Podívej se mi na ruce a nohy. Jestli u nich nemám nějaké provázky.“
„Cože?“
„Nic, připadám si tak, jako by mě někdo za ně tahal.“
Zmateně se podívala, zavrtěla hlavou a sebrala kabelku.
„Počkej, kolik…“
„To jde na paní.“
„Aha, no aspoň…“ Vytáhl jsem z batohu pár bankovek, nadšeně je pečlivě srovnala do peněženky.
„Měj se, a na tom orgasmu ještě zamakej.“
Vyplázla na mě jazyk, poslala mi vzdušnou pusu a zmizela.

Posadil jsem se na postel a připadal si opravdu jako loutka. I když jsem žádné provázky nenašel. Jenže kdo by je držel v ruce? Nabízela se Simona Frostová. Kolik z toho, co mi řekla, byla pravda? A pak ten úkol. Najít tajemného Aksamita, když se mi to podaří, nabídne mi… Sebe? Naznačila to, hodně významně. Jenže viděla, jak na ni civím a nejraději bych z ní strhnul ty gatě. Mohla to jen využít? Mohla. A poslala ke mně Zuzku. Protože… Proč? Kdo je sakra Boris? A proč ho Mak dohodil právě… Hladil jsem si mimoděk ruce a hledal provázky.

Něco mě konečně napadlo, přeběhl mi mráz po zádech. Zavřel jsem oči a snažil se všechno sestavit, aby to dávalo smysl. Nedávalo, nebo spíš jen jeden, úplně nesmyslný.

Vstal jsem a pustil na sebe studenou vodu. Osušil jsem se a chtěl se obléknout. Chyběly mi spodky, vzpomněl jsem si a sundal je ze mřížky, za kterou byla kamera. I tohle se mi úplně rozpadlo, chtěl jsem jen přijet, zjistit, co bylo nutné a zase zmizet. Teď jsem na všemožných kamerách, na záznamech, ví o mě policajtka, Simona Frostová si určitě dala zjistit, kdo je Lukyho bratr, co od něj může čekat, kde se tady vzal a možná i odkud. Sakra.
Uvažoval jsem, jestli nezkusit dveře do dohledové místnosti, ale co tam. Pravda byla někde venku, jak se říkalo v jednom seriálu. Vzpomněl jsem si, Akta X, super. Jenže nejsem agent Mulder a navíc nemám Scullyovou. Vybavila se mi Dita, v přiléhavém FBI kostýmku, za chvíli bez něj. Asi byla ta voda málo studená nebo jsem si málo zašukal.

Oblékl jsem se a vypadl ven, oslnilo mě dopolední slunce. Dveře se zabouchly, zvenku měly místo kliky jen kouli. Mohl jsem se zase pohybovat jen dopředu, jako v nějaké počítačové hře.

A zjistil jsem, že všechno je trochu jinak.

Konec šesté části.