Potřeboval něco vyřídit v Luganu. Domluvili se, že ona má zrovna volno a že pojede s ním. Vyrazili brzy ráno, dorazili po poledni. Ubytovali se v příjemném hotelu v centru. Vyřídil obchodní schůzku s partnerem a s bankou.
Bylo ještě poměrně chladno, ale krásně, přestože v Alpách je ještě zastihla krátká jarní vánice. Zastavili se v kavárně na břehu jezera, dali si horký čaj. Když trochu roztáli, zůstali u obligátního vína a později se prošli ještě jednou kolem jezera a po uličkách plných butiků a nakonec se přesunuli do restaurace, kterou jim doporučil jeho obchodní partner. Vyklubal se z toho jeden z báječných večerů.
„Nekoupíme si ještě lahvinku dobrého vínka na pokoj?“ navrhnul Radek, když míjeli specializovaný obchůdek s víny. Karolínin souhlas ho vůbec nepřekvapil. Bylo teprve devět, když se dostali na pokoj.
„Neuděláme si pohodlí? Je tady docela horko, myslím, že ten můj župánek by se docela hodil, i když koukám, že tady mají docela příjemné hotelové.“
Za chvilku už se pohodlně usadili na malém gaučíku naproti televizi, ťukli si, opřela se o něho, sledovali nějaké hudební klipy a klábosili. Za hodinku, když byla lahev skoro prázdná, konstatoval: „Hmmm, vínko jsme trefili, bylo super, ale musím si odskočit nebo se snad počůrám.“
„Zrovna jsem tam chtěla jít, už to nemůžu vydržet!“
„Pamatuješ, jak jsme to tenkrát u tebe doma zkusili spolu?“
„Jo, jsme pěkní zvrhlíci,“ zasmála se pobaveně při té vzpomínce.
„Nezkusíme to zase? Bylo to tenkrát docela vzrušující, aspoň jsi to taky říkala.“
„No, bylo to divný, jak jsi mne posunul dozadu a obkročmo sis na mě sednul a toho tvého šikulu jsi nacpal pod tu mojí holku.“
„Jo, pěkně jsi mi ho zmáčela,“ smál se. „Jdeme to zase zkusit? Já už se fakt snad po…“
„Ale jo, jdeme. Akorát že teď si sednu já na tebe, je to tak lepší, protože tenkrát mě to hrozně postříkalo, jak se to od toho tvýho odráželo,“ s rozpaky, ale širokým úsměvem odsouhlasila jeho nápad.
Vyhrnul si župan, posadil se trochu obkročmo na toaletu, posunul se dozadu a vyzval ji: „Pojď, posaď se tady, ale posuň se blíž ke mně.“
Také si vyhrnula hotelový župan, posadila se mu obkročmo na stehna a objala ho, stejně jako on ji.
„Jo, takhle to je pro tebe lepší. Jednak jsi jako pírko a jednak asi budu mokrej jen já,“ zubil se na Karolínu.
„Mám dojem, že to na mě taky trošku stříká.“
„Já ho mám mokrýho celýho, ale docela se mi z tý blbiny postavil.“
Trochu se zaklonil, aby jí viděl lépe do tváře a připomněl jí jejich první zkušenost.
„Pamatuješ, jak jsi tenkrát, když jsme tohle udělali poprvé, konstatovala, „tak tohle jsme s Kájou ještě nikdy nezkusili“ a já se tě zeptal, jestli to zkusíte a tys řekla, že možná?“
„Jo, pamatuju,“ zasmála se k jeho velikému překvapení.
Odvážil se tedy pokračovat.
„A zkusili jste to? Asi jo, když jsi věděla, že takhle je to lepší. Nebo ne?“ pátravě na ni pohlédl.
„Jo, jasně že zkusili. Hned příště, protože jak jsem mu o tom řekla, hned si to chtěl taky vyzkoušet. Vy jste oba stejní. A já taky. No a pak ještě asi dvakrát nebo třikrát, protože Kája to chtěl zkusit i jinak, nejen takhle.“
„Škoda, žes to neřekla dřív, mohli jsme zkusit něco nového. Tedy aspoň nového pro mne. Já už taky budu. Musím si ho osprchnout. Mám mokrá i stehna,“ zubil se na ní. Když se zvedala a zahlédl na její kundičce pár kapiček.
„Já taky, ale jen trošku. V té druhé poloze to hrozně stříká, protože vám při tom pěkně trčely, byli na ní úplně nalepení a stříkalo to pak všude,“ hihňala se Karolína, vkročila do sprchy a rychle se opláchla. Počkal, vystřídal ji ve sprše a se spolu vrátili na kanape dopít víno.
„Máš s sebou nějaké ty hračky, od těch narozenin tenkrát?“
„Jo, mám, ale jen ta pouta. Jestli si s nimi chceš hrát, tak si dneska přivážu já tebe,“ podívala se na něj zkoumavě.
„Klidně. Jsem zvědav, co se mnou provedeš! Jdeme?“
Zvedla se shodila ze sebe župánek, a nahá zamířila do koupelny, kde měla ve své kosmetické kabelce růžová pouta.
Čekal na ni rovněž nahý na posteli. Rád se na ni díval, když na sobě nic neměla. Pořád ještě měla pěknou postavu a za prsa by se nemusela stydět ani mnohem mladší žena.
Když už byla u něho, nastavil ruce.
„Můžeš mi svázat jen ruce, není kam to připevnit. Zobnul jsem prášek, třeba ti udělá víc radosti. To víš, věk nezastavíš.“
„Já ale pro sebe žádný prášky nemám, to není fér!“ protestovala, když mu pouta zaklapla kolem zápěstí. „To ti nebudu stačit!“
„To s tím nemá nic společného. To my chlapi někdy užíváme, když jsme třeba unavení nebo to nějak hůř jde, ale vždyť přeci víš, že to není o nějaké výdrži, ale jen o tom, aby byl pevnější, tvrdší. Nefunguje to, když nás vy holky nevzrušíte. Ty mně takhle svlečená ale vzrušíš vždycky, vidíš?“
Klečela vedle něho na posteli mírně rozkročená, což mu poskytovalo pěkný výhled na její mírně pootevřenou štěrbinku. Věděla za ty roky, že tohle ho vždycky rychle vzruší. Sklonila se k němu, políbila ho tak, aby ho její velká ňadra pošimrala na hrudi, natáhla ruku a pohladila jeho krasavce.
„Náš miláček je už úžasnej. Mám vzít mazátko nebo radši použijeme jazýček?“ vznesla čistě akademický dotaz.
Věděla, že mazátko nemá v takové situaci téměř žádnou šanci a že nejspíš ani nebude třeba.
Posunul se kousek níž, dal svázané ruce za hlavu a s úsměvem si vybral: „Přeci jazýček, vždyť víš, ne?“
Překročila ho, přisunula svou rozdychtěnou kundičku k jeho ústům a nahrnula mu pod hlavu polštář, aby na ni dosáhl pohodlněji a přitiskla jeho svázané ruce do polštáře za hlavou.
Nechala jeho jazyk pracovat a vychutnávala si, jak se snaží dostat co nejhlouběji, jak si hraje s poštěváčkem, s hrázičkou, jak se posunuje až k zadní dírce a pak zase vysává poštěváček. Posouvala se tak, aby dosáhl všude. Nádhera. Byli dokonale sehraní.
Po pár minutách této zábavy spokojeně tiše konstatoval: „Hmmm, už se celá leskne a báječně chutná! Miluju její chuť a jen je škoda, že jsi před tím ve sprše odplavila i tu její tolik nádhernou vůni.“
„Nebuď zase čuně, takový řeči!“ zasmála se.
Posunula se dozadu, rukou za sebou nahmátla jeho dokonale ztuhlý oštěp a nasadila na okraj štěrbinky. Pomalu se na něj nasouvala, až už to dál nešlo. Předklonila se a nabídla jeho lačným ústům svá ňadra.
Zlehka se pohupovala a vychutnávala si jemné kroužení jeho pyje hluboko uvnitř i jemné okusování svých bradavek. Tiše ho povzbuzovala: „Jo, takhle je to úžasný, když nemůžeš nic a všechno si řídím sama. Líbí se ti to?“
„Jo, miluju to!“ po chvilce mazlení si dodal odvahu a zeptal se: „Zkusíme spolu to, co jsi zkusila s Kájou? Myslím to, jak jsi říkala v koupelně?“
„Proč ne, ale až pak nebo zítra nebo někdy jindy, teď se mi nechce.“
„Je k tomu něco třeba?“ zeptal se nedočkavě, protože nevěřil vlastním uším, že mu Karolína něco takové
ho slíbila. Věděl už, že pokud začíná být při milování velmi vzrušená, blíží se orgasmu a má v sobě aspoň lahev vína, dokáže se bavit o čemkoliv bez zábran. Pomyslel si: „Jo, holka, kdybych se na tohle zeptal cestou sem v autě, tak budeš nejspíš vystupovat za jízdy.“
„Co by k tomu asi bylo třeba? Buď bychom to museli zkusit někde venku nebo snad ve vaně nebo tady v té sprše. Vana s pěnou tenkrát byla dobrá, ale sprcha je taky,“ rozpačitě se na něho usmála a nabídla mu ke hraní druhé ňadro.
Chvilku si s ním hrál, cítil, jak jí ztuhnula bradavka a vzápětí už ňadra zase vyměnila. Nepřestávala se pohupovat na jeho napruženém nástroji. Oba milovali takové pomalé hraní.
„Řekneš mi, jak to bylo třeba v té vaně?“ zkusil dál dorážet, když už asi popáté měnila ňadra. Opět ho překvapila. Hrál si ústy a jazykem s její bradavkou, když uslyšel: „Chtěl vidět, jak mu ho počůrám.“
„To jako jak?“ nedočkavě vzrušeně jí povzbudil.
„Trošku se zvednul ve vaně, vynořil se z pěny, já si musela nad nějak tak nějak kleknout a zkusit se trefit. Musel mi ho nastavit až skoro pod ní. Ono, když zrovna musíš, tak to úplně nejde, a tak mě s ním po ní šimral, až se to povedlo. Děsně jsme se u toho nasmáli, protože jsme byli pěkně namazaní. Hrozná blbost,“ dokončila Karolína své povídání, přerušované občas vzdechy tak, jak pořád soustředěně pokračovala ve svých pohybech.
„Úplně mi z toho tvého vyprávění brní, jak si to představuju. Jen bych asi nevydržel jenom tě kolem ní šimrat. On to vydržel?“ vzrušeně polohlasně ocenil Karolíninu upřímnost Radek, ale chtěl slyšet další podrobnosti: „A obráceně? Nebo v té sprše?“
„Ale no tak, to už snad stačilo,“ usmála se na něho přitiskla svá ňadra na jeho hruď a začala ho líbat. Vychutnával si to a pro změnu se snažil on nořit svůj kůl co nejhlouběji.
Soustředila se na jeho pohyby. To její napětí ve tváři se mu vždycky líbilo, ale chtěl slyšet další podrobnosti, proto po chvilce navázal.
„Kdybys mi tohle udělala a já bych ti po ní před tím tím mým jen tak zlehounka jezdil, tak bych ti ho tam hned potom zasunul. To bych bez toho nevydržel. Vy jste to vydrželi?“
Podívala se mu do očí. Ta jeho slova v ní vyvolala vzpomínky na to, co tenkrát následovalo. Bylo to přesně jak Radek říkal a bylo to nezapomenutelné. Chvilku mu hleděla do očí. Vzrušení v jeho tváři prozrazovalo, že si přesně to představuje i on, ale neodpověděla.
Místo toho řekla: „Počkej, já tě odvážu. Je to úžasný, ale takhle bych teď neskončila.“
Rozepnula mu pouta a přetočila se pod něj. Zajel do ní až na nadoraz a pevně hnětl její ňadra. To po dlouhém hraní zbožňovala. Bylo mu jasné, že tohle ani jeden z nich už dlouho nevydrží a chtěli si to oba vychutnat.
„Ještě chvilku a jsem, tohle tempo je šílený, to nevydržím.“
„Já taky ne, nechci, abys teď něco vydržel. Pojď, pojď! Dělej! Zůstaň ve mně! Chci to hned! Teď! Joooo!“ její dlouhý vzdech přišel současně s jeho výstřiky. Zůstal v ní, objal ji a oba po tom divokém výkonu oddychovali.
„Nás jednou při tom klepne,“ prolomila ticho se šťastným smíchem Karolína. Něžně ho pohladila, políbila a dodala: „Mažu do sprchy. Pojď taky, ať máme postýlku čistou.“
Vypravil se za ní a vystřídal jí ve sprše.
„Dal bych si ještě něco z minibaru a pak klidně usnu,“ navrhnul, když se utřel a opět se zabalil do županu.
Otevřela ledničku, nabídla mu lahvičku Johny Walker, sama si nalila miniaturu Campari.
Usadili se opět na malé pohovce. Ťukli si a opřeli se o sebe. Jak tak poslouchali tichou jazzovou hudbu Radek to nevydržel a vrátil se k prožitku, který ještě oba vstřebávali: „Tedy to bylo něco tak úžasnýho, Kájo. Jsi prostě neskutečná.“
„Bez tebe bych nebyla,“ oplatila mu lichotku.
„Víš, jak pro mě bylo vzrušující to tvoje povídání?“
„Ale jdi, ty. Co na tom bylo vzrušujícího?“
„To, že ses nebála mi o vás vyprávět. Bylo to úžasný a já si to zkoušel představit.“
„No, já tedy nevím, co je tak úžasný na tom, co jsme tady dneska spolu prováděli. Vždyť jsme čuňata.“
„Nojo, ale s Tvým Kájou jste dělali ještě taky úplně jiný věci, než my dneska tady. Třeba je spolu někdy všechny vyzkoušíme?“
„To bys fakt chtěl? Vždyť je to hrozný!“
„Na tom je právě zajímavý to, že někdy takový ulítlý věci můžou být nejvíc vzrušující, ale hlavně to musí přijít v tom správném okamžiku, když na to oba mají náladu. To se pak jeden diví, čeho všeho je schopen. Nemám pravdu? Je to jako s tím tvým vyprávěním. Taky na to musí být správná chvilka.“
„Hmmm, asi máš. Ale pojď dopijeme to a půjdeme do pelíšku. Musíš být unavený. Vždyť je to sem asi 800 nebo 900 kilometrů.“
„Jo, dopijeme. Ale ještě bych rád věděl, jestli jste to zkusili v té vaně taky obráceně. Ale nechci, aby ses zase začala zlobit, že jsem úchyl se zvrácenými představami.“
„Ty jsi fakt příšernej. Obráceně jsme to nezkusili, protože asi taková situace nebyla a jen tak pro nic za nic se mi to nelíbilo, ale zkusili jsme to ještě i jinak. Ale už to dopij.“
Naklonila se k němu a něžně ho políbila. Byl úplně v šoku z toho, že je toho večera tak upřímná. Když spolu byli občas na výletě nebo když ho doprovázela na nějaké služební jednání, chovala se obvykle jinak, než na běžném rande v Praze.
„Povíš mi ještě, co dalšího jste dělali? Nebo si to zkusíme?“
„Třeba někdy, ale teď jdeme do pelíšku.“
„Tak jo. Třeba to spolu zkusíme hned ráno.“
„Ráno žádná pěnová koupel nebude. Není tady vana a musíme jet zpátky.“
„Tak třeba někdy jindy?“
„Třeba.“
O pár minut později už byli v posteli pod peřinou. Radkovi nedalo Karolínino přiznání spát, proto se k ní ještě jednou přitiskl a zašeptal: „Stejně bylo to tvoje povídání úžasný. Ráno bych tě ještě jednou chtěl.“
„Uvidíme, víš, že po ránu to zrovna moc mít nemusím. Miluju tě, ale teď už spi.“
Druhý den si vyčistil zuby a když se holil, vešla Karolína koupelny, přetáhla si přes hlavu noční košilku a namířila si to rovnou do sprchy. Chvilku ji v zrcadle pozoroval a vzápětí ucítil, jak se jeho visící nástroj pěkně rychle zvětšuje. Opláchl si zbytky pěny z obličeje a otočil se k ní.
„Podívej, jak na mě funguješ. Nota bene ve spojení s cialisem. Funguje dlouho. Stačil jen pohled do zrcadla,“ provokativně se trochu prohnul v bocích, protože jeho chlapák už trčel bojovně do prostoru.
„Tedy, ty jsi hroznej sexyman!“ rozpačitě se smála a omývala se žínkou se sprchovým gelem v podpaží.
„Můžu jít k tobě do sprchy?“
„Jo, klidně, pojď.“
„Můžeš mě hezky namydlit a pak opláchnout,“ vlezl s těmi slovy pod tekoucí sprchu a otočil se k ní zády. Roztírala mu pěnu po zádech a dala si záležet na jeho pěkném, pevném zadku.
„Táák, a ted se pěkně otoč, ještě tě namydlíme taky z druhé strany.“
Poslechl a užíval si její něžné dlouhé pohyby, jimiž omývala pěnou jeho hruď a pořád ještě vcelku pevné břicho. „A našeho miláčka taky trochu,“ komentovala plně soustředěná na své počínání, z něhož začal Radka jeho klacek úplně brnět.
„Tohle je úžasný,“ pochválil ji, „ale to musí teď ten miláček pozdravit tu svoji milovanou kamarádku,“ přitáhnul si Karolínu k sobě, zatlačil svého krasavce mezi její stehna a pomalými dlouhými pohyby projížděl po její štěrbince.
Spokojeně zavzdychala.
„Třeba mi řekneš, co jste prováděli ve sprše, jak jsi včera naznačila.“
„Ty jsi hroznej, fakt to chceš vědět?“
„No jasně, co mám udělat?“ vzrušeně dýchal Radek.
„Teď nemusíš nic, teď jen takhle,“ cítil, že jeho vzrušení se přeneslo i na ni.
Podívala se mu do očí, uchopila jeho úd a zatlačila si ho do své studánky. Přidržel si jí za zadeček, přitáhl blíž k sobě, prsty posunul dolů až k její štěrbince, zkoušel jimi proniknout podél svého kopí aspoň kousíček dovnitř a občas jimi zakroužil i po druhé dírce.
Ona si oběma rukama užívala jeho nástroj. Jednou rukou ho tlačila vzhůru hluboko do sebe, aby svůj poctivý podíl radosti dostal poštěváček a druhou něžně mnula jeho kuličky.
„Jo, tohle zbožňuju, takhle ve stoje a ta sprcha je bezva, jen nejde poznat, jestli je to voda ze sprchy nebo jestli jsi už tolik mokrá a pozor, ať si moc nezmáčíš vlasy,“ šeptal tiše se smíchem mezi pomalými dlouhými přírazy.
„Začátek ve stoje je vždycky fajn, ale nedá se to dlouho vydržet, když je to takhle naplno a když cítím ty tvoje prsty na zadečku a taky kolem toho tvého miláčka,“ trochu přerývaně odpovídala.
„Řekneš mi pak, co jste spolu ve sprše dělali?“ pohlédl jí zblízka do tváře.
Viděl na ní naprosté soustředění. Nic neříkala a v okamžiku, kdy se mu po chvíli upřeně podívala do očí, ucítil na svém údu i na prstech obou rukou příval horka.
Byla zticha, slyšel jen její přerývané dýchání v rytmu jeho pomalých dlouhých přírazů a vnímal, jak očima rozšířenýma dokořán sledovala výraz jeho tváře. Užasle cítil, jak se mu horko rozlévá po stehnech dolů. V odpověď na to zrychlil své pohyby, které byly teď tak prudké, až na sebe bolestivě narážely jejich pánevní kosti. Cítil, že teď už výstřik nelze zastavit.
„Bože, to je šílený, já jsem z toho hotovej a už to nejde zastavit!“
„Já už to taky nevydržím! Bože! Bože!“
Znovu popadla jeho úd do ruky a nepřestávala proti němu přirážet, i když teď již pomaleji. Cítil, jak mu prsty začaly klouzat díky vytékajícímu semenu a nebyl si jistý, zda pod mírným proudem vody není smíseno s potůčkem jejích šťáviček.
Pomalu zastavili, zhroutila se mu do náručí a oba jen rychle oddychovali. Cítil, jak mu voda stéká po ramenech a jak se mu třesou nohy. Karolína se chvěla celá. Kdyby jí nedržel, asi by padla na stěnu sprchového koutu.
Vzpamatoval se první: „Tak takhle nádherně jste se někdy milovali ve sprše? To bylo ono? Já začal stříkat skoro hned, jakmile jsem ucítil to teplo stékat po něm i po nohách.“
Neřekla nic, jen mu položila prst na ústa, podívala se mu do očí a něžně ho políbila. Její pohled vyjadřoval vše.
„Bylo to úžasný. Třeba mi příště povíš zase něco takhle úžasného.“
„Já děkuju tobě. Za všechno. Musíme se opláchnout, skákneme na snídani a jedem,“ vrátila je oba do reality, aniž jeho přání nějak komentovala.
V hlavě se jí honily myšlenky: „Bože, já jsem tak pitomá! Proč mu musím vždycky něco takového říct. On teď určitě nedá pokoj a co já mu mám pak říct? No, ale uvidíme, co bude někdy příště.“
Pomalu se utřela a vyšla do ložnice obléct se na cestu zpátky.
