Ve strip klubu

Sraz gymplu po dvaceti letech právě začíná.
Moc se mi sem nechtělo, protože minulý sraz, před deseti roky, byl fakt dost divnej.
Půlka spolužáků machrovala, jak ve svých manažerských pozicích div ne řídí svět, spolužačky se zase rozněžňovaly nad fotkami svých dětiček, no a já a pár „normálních“ kámošů jsme se svěřepě drželi piva.
Patřil jsem totiž do „tvrdého jádra“, nebo spíše játra, potkávali jsme se i mimo tyhle oficiální srazy a zajímalo nás hlavně pivo, bigbeat a píčoviny.
I na tom srazu jsme se bavili jenom spolu, maminy mezi spolužačkama nás nezajímaly a ve svých třiceti nám přišly starý a namistrovaný kecy managorů, jak jsme jim říkali, nám byly jen k smíchu.
A tak jsme tam dali deset škopků a potom vyrazili dál, směrem do bezvědomí…

Takhle nějak jsem vzpomínal na poslední sraz a říkal si, že tohle přeci nepotřebuju zažít znovu.
Sice jsem se od té doby přeci jen jakž takž usadil, ale můj základní světonázor zůstával stejný a o maminy ani managory jsem zájem neměl.
Ale i tak zůstávalo dost lidí, který jsem vidět chtěl a tak jsem po dlouhém přemýšlení na sraz nakonec dorazil a po chvíli jsem zjistil, že je to přeci jen nějaký jiný a mnohem víc v pohodě, než jsem čekal.
Najednou byly ty holky, ve svých čtyřiceti hodně fajn, tak říkajíc dozrály a i namistrovaní manažeři se zklidnili a tak se mnohem více vzpomínalo na gympl, na všechny ty malé i velké průsery, ze kterých by dnes… raději nedomýšlet.

S několika svýma platonickýma láskama jsem prokecal za ten večer více času než za celej gympl dohromady a s překvapením jsem zjistil, jakej jsem byl tehdy v osmnácti vůl a že tehdy stačilo jen kývnout.
Dokonce jsem prohodil pár příjemných slov i se spolužáky, který jsem tehdy považoval za úplně mimo můj svět, ale čas a nostalgie vše krásně zahladily.
Zkrátka to byl velmi příjemný večer a díky všemu tomu povídání a vzpomínání padlo piv mnohem méně než dřív, nějakých pět, možná šest.

Ono totiž ani to naše tvrdý jádro už není co dřív a někdy po jedenácté večer jsme se vydali směrem domů, a musím říct, že jsem byl více než příjemně naladěn, což jsem ani nečekal.
Já, Karel a Tomáš jsme měli stejnou cestu, a nakonec se k nám ještě pár borců přidalo.
S Karlem jsem seděl v lavici, takže jsme měli na co vzpomínat a ještě bysme i někde pokecali dál, Tomáš, kdysi machírek a teď majitel několika restaurací a tak říkajíc za vodou, se v průběhu času proměnil ve skvělého kumpána a společníka.
Kráčíme tedy nočním městem, kecáme a kecáme a zničehonic procházíme kolem strip klubu Divá Klára.
Někdo, nevím už kdo, napůl ze srandy, napůl vážně, navrhl, že tam zajdeme, jen tak, podívat se na holky.

Okamžitě jsem byl proti a prohlásil jsem, že do bordelu v žádným případě nepůjdu.
Hlavou mi totiž letěly vzpomínky – před mnoha lety jsem párkrát v několika bordelech byl, vždy to bylo s rozjařenou partičkou po mnoha a mnoha pivech.
Pivo (a alkohol obecně) na mě má spíše utlumující účinek, na rozdíl od mých tehdejších kumpánů, kteří ve stejným stavu jako já, klidně vystřídali dvě, tři kurvy, tak mně se ani nepostavil.
Takže jsem většinou jen popíjel předražený alkohol a prohodil pár slov s děvčaty, která mě lákala na pokoj.
A když jsem s rozpaky tvrdil, že se mi nepostaví, tak děvče lačné peněz s úsměvem odvětilo, že něco vymyslíme ale bývalo to marné, půlhodinové dlachnění měkkého ptáka nikam nevedlo.
V lepším případě jsem si sáhnul na prsa nebo prozkoumal prsty její kundičku a někdy se holka i udělala, pokud teda nekecala, ale častěji jsme usnul zmožen alkoholem.

Při jedné z posledních návštěv se mnou měla jedna dost trpělivosti a nakonec mi polotuhej ocas vyhonila, ale asi jen proto, že jsme si předtím asi půlhodiny povídali a nebral jsem ji jen jako kus masa, což byl případ kunčofta po mně – přišel, ukázal a šli.
Druhá mě ze zoufalství zatáhla do sprchy, kde se sama udělala proudem vody a mě při tom vyhonila – kupodivu se jí to povedlo a tak jsem jí postříkal zadek a stehna.
Ale, že by to v tom stavu za něco stálo, to rozhodně ne a postupně jsem přestal tyto podniky navštěvovat. Navíc tam byl většinou naprosto tragický výběr holek a z těch tří, čtyř jsem stejně volil nejmenší zlo, ani jednou to nebylo – whau, tak tuhle chci.

Zkrátka trapas střídal ostudu, ale nic z toho, co mi teď běželo hlavou, jsem nemohl přiznat, jen jsem se vehementně bránil návštěvě bordelu ale někdo hned začal vysvětlovat, že to není bordel, ale opravdu jen strip bar, kde jsou jen tanečnice a striptérky.
Tomáš sice brblal, že to jsou vyhozený prachy, že pojede raději do bordelu, kde si za stejný a možná i menší peníze zašuká, ale nakonec jsme se tak nějak skupinově vyhecovali a šli dovnitř. Úplně nadšený jsem nebyl ale říkal jsem si raději tohle, než bordel.
Pravdou totiž je, že přes všechny ty neúspěchy mě tohle prostředí přitahuje, rád se dívám a mám rád různé rafinovanosti jako kankán nebo burlesku, zajímavé spodní prádlo, punčochy a i na ten striptýz nebo tanečnice u tyče jsem byl zvědavý – zkrátka mě to přitahovalo i odpuzovalo zároveň.

Nakonec jsem tedy podlehl nátlaku ostatních a souhlasil s návštěvou, zaplatili jsme vstupné a vstoupili do klubu.
Přivítalo nás decentní přítmí, prošli jsme kolem baru a za ním vešli do místnosti s pódiem a tyčí.
Po stranách je několik sedaček a stolečků, kde posedávají hosté v družné zábavě s dívkami – a jejich množství mě překvapilo, mezi hosty a u baru jich posedává aspoň dvacet.
Kolem tyče tančí jedna dívka v černém spodním prádle, její pohyby jsou smyslné a postupně se odhaluje více a více.

„Dobrý večer, pánové,“ oslovuje nás jedna z dívek, „jste tu poprvé nebo to tu už znáte?“ ptá se s úsměvem.
Sdělíme jí, že jsme tu poprvé, všichni trošku vyjukaní a nesví, ona se nám s úsměvem představuje jako manažerka a vysvětluje pravidla. Hned na začátku zdůrazní, že zde není povolen žádný sex.
„Dívky tančí na pódiu a jejich tanec můžete ocenit kupónky, které si můžete koupit na baru. Také můžete dívku pozvat na drink, kdy si s vámi bude povídat, cena drinku je ale jiná než pro vás,“ ukazuje na nápojový lístek a mě málem vypadnou oči z dílu, 500 za panáka a 1000 za malé prosecco, i světák Tom na to kouká s mírnými rozpaky.
„A nebo si můžete dívku pozvat na privátní taneček se strip show, obyčejný taneček vyjde na tisíc, s dildem za 1500 a lesbi show na 2500,“ dodává a odchází se věnovat dalším nově příchozím návštěvníkům.

Kupujeme si pivo za 150, tedy Tomáš nám kupuje, protože chce ukázat, že na to má, sedáme si do sedaček a sledujeme dění na pódiu a u tyče.
Překvapivě je opravdu na co koukat, je zrovna půlnoc a odhadem patnáct mladých, nádherných dívek tančí na pódiu ve formaci, dělají různé špalíry a průvody a v duchu musím uznat, že to je fakt něco. Moje vzpomínky na bordely zahrnují tak dvě, tři vyžilé a znuděné kurvy.
Takže musím nerad uznat, že se mi to líbí a pomalu si začínám vše užívat, i když moje nervozita je stále značná.
Po hromadném tanci se dívky rozchází, některé jdou k baru, jiné se vrací do zákulisí a jedna zůstává u tyče a předvádí striptýz, další dvě se promenádují mezi sedačkami a tančí před sedícími diváky.
Jedna z nich dojde i k nám, nenápadně naznačí, ať dáme kupónky, ale my si ještě žádné nekoupili a tak rychle odchází vedle, kde kupóny mají a nadšeně jí je strkají za kalhotky a podprsenku.

Sedíme u stolku a kecáme, já hlavně s Karlem, protože těch vzpomínek na gympl je moc a moc, občas hážeme očkem po nějaké holce, jenže nemáme kupónky, takže nás ignorují.
Při třetí, čtvrté tanečnici to už Tom nevydrží a jde nám všem koupit kupónky a hned další tanečnice se u nás zdrží na delší dobu.
Tančí před námi, ukazuje se ze všech stran, otáčí se a nechá si za kalhotky zasunout kupónek, dokonce se nechá letmo pohladit po zadečku a já zjišťuji, že si to užívám víc a víc.
Takže i já kupuji kupónky a několika tanečnicím je rozdávám, najednou to má pro mě takovou zvláštní atmosféru dráždivé dekadence.
Některá dívka se nechá při zastrkávání kupónku pohladit po zadečku, jiná kupónky přebírá a zastrkuje sama, občas prohodíme pár slov.
To už Karel odchází, prý to není nic pro něj, v průběhu doby odchází i ostatní a nakonec zůstávám v klubu jen s Tomem.
Kecáme spolu o kravinách a nakonec se rozhodne pozvat dvě holky na drink, ani jedna tedy není úplně můj typ ale pěkný a sympatický jsou, to zase ne, že ne.

Tom je okouzlující a upovídaný společník, jedna z dívek se na to chytá, takže si Tom pouští hubu na špacír a vypráví, jaký je úspěšný hospodský a podnikatel, přidává spoustu vtipných historek ze svých lokálů, i na zdejší podnik se dívá trochu deformován svojí profesí.
Druhá dívka se se mnou snaží konverzovat, jenže já na to úplně nejsem a nevím, o čem a jak se takhle nezávazně bavit, nemám žádné vtipné historky jako Tom.
Ale protože byla pozvaná na drink, tak se stále snaží, chvíli se bavíme neutrálně, pak stáčím řeč na to, jak se jí tu líbí a jestli ji to baví, prý ráda tancuje a je pyšná na své tělo.
Už jsem uvolněný a podléhám atmosféře, takže jí chválím nohy, bavíme se o punčochách a lodičkách, padají ze mě zábrany a mluvím i o svých fantaziích a představách.
Samozřejmě vše v rámci slušnosti, byť ovlivněné prostředím klubu a celkovou atmosférou, připadá mi to jako nějaká terapie, protože o tomhle se s nikým nemůžu bavit…

Najednou dívky dopíjí a hned je u nás managerka, jestli prý dáme slečnám ještě jeden drink. Tom krčí rameny, že už ne a že je to v pořádku, že se dobře bavíme a je nám fajn.
Jenže holky v podstatě v půli věty, odchází, Tom se diví, trochu nad rámec slušnosti, takže mu jeho společnice trochu uštěpačně řekne, že sám jako hospodský ví, že neplatící host je mu na nic a že ony jsou tu v práci a musí se otáčet, aby vydělaly.
Chvíli koukáme jakoby nám uletěly včely, tenhle dovětek je pro nás tak trochu ledová sprcha, ale čemu se vlastně divíme?
Snad jen té přímočarosti, ale co čekat ve dvě ráno s X drinky a pivy sobě.

Po chvíli přemýšlení odcházíme, Tom je docela zklamaný tím, kolik vyhodil peněz jen za kecy a pití, ale protože je z toho všeho přeci jen rozrajcovaný, tak objednává tágo do bordelu.
Láká mě sebou, že všechno platí, ale já se vracím autobusem domů, minulé zkušenosti jsou příliš špatné.
Nejdivnější na tom je, že jsem vlastně spokojen s průběhem celého večera, zaflirtoval jsem s pár holkama, viděl jsem spoustu tanečnic, prádla, nohou, zadečků, prostě všechno bylo fajn a ani to neskončilo nějakým trapsaem na pokoji.
Asi by mě měla pobuřovat ta přímočarost ale vlastně mi je tak nějak sympatická, není v tom žádná přetvářka a hraní si na něco.
A dokonce mi ještě týden, dva, před očima probíhají scény od Divé Kláry, všechny ty tančící holky, atd. a dokonce jsem si při vzpomínce na návštěvu klubu vyhonil…

Zhruba za dva měsíce máme firemní akci ve městě, po pár pivech odcházím domů, jdu přes město na autobus a náhodou jdu zase kolem Divé Kláry.
Nerozhodně koukám na vchod a přemýšlím, jestli mám jít dovnitř, nebo ne… a najednou jsem vevnitř nervózní jak stará panna.
Absolvuji úvodní zaškolení od manažerky o tom, jak to v podniku funguje a u stolečku na stojáka sleduji tančící dívku.
Jsem sám a tak se mohu plně věnovat jejímu sledování, minule jsem totiž dost kecal s kámošema, takže si teď plně užívám její tanec u tyče, ukazování prsou a zadečku, nohou a pomalé rolování punčoch dolů.
Následují kalhotky a podprsenka až končí nahá a odchází, nahrazuje ji další dívka.
Během krátké pauzy se rozhlížím po místnosti a baru a s překvapením zjišťuji, že většina dívek je jiných než minule, povědomá mi je tak jedna, možná dvě.

Sleduji druhou dívku tančící u tyče a během toho se u mě zastavuje jedna z dívek a rovnou se ptá, jestli nechci privátní taneček.
Tak nějak bez přemýšlení souhlasím, ona kuje železo, dokud je horké a nabízí i dildo a já jsem pro.
Platím a poté si mě odvádí do pokojíku, kde mi vysvětluje pravidla – show trvá deset minut, prvních pět minut je lap dance a striptýz, druhých pět s dildem, můžu na ni i šahat, ale jenom zadek, nohy, záda, rozhodně ne prsa a pipina, říká.
Pouští hudbu a tančí přede mnou, odhazuje podprsenku a sedá si mi na klín, nejdříve zády ke mě, využívám situace a nesměle ji chytám za zadek a hladím jí záda.
Poté se otáčí a sedá si mi na klín, prsa mi cpe do obličeje, opět ji chytám za zadek a přitahuji k sobě, ale prvních pět minut končí.
Nyní si sedá vedle mě na pohovku, nohy přehodí přes moje, takže její rozkrok vidím více než dobře.
Pomalu a smyslně si stahuje kalhotky a zasouvá do sebe dildo, vlní se u toho a povzdychává, což ale není přes hudbu moc slyšet.
Hladím ji po nohou a stehnech, pozorně sleduji její ruku s dildem kmitající v rozkroku, dívka se dále prohýbá a vlní, ale to je už deset minut u konce a tak vypíná hudbu, balí oblečení a obléká se.
Při tom se mě zeptá: „Líbílo se ti to? Že jsi ani nemukal?“
Něco koktám jakože to bylo super, také odcházím z pokojíku a rovnou vycházím z klubu ven.

Strávil jsem tam zhruba půlhodiny a celou cestu domů si nadávám, že to byla blbost a vyhozený peníze.
Až po pár dnech mi dochází, že mi nejvíc vadilo to, že to bylo takový… rychlý a neosobní.
První návštěva, kdy jsme si jenom povídali, byla nakonec lepší, došlo tam totiž na jakýsi osobní kontakt.
Sice se pořád vnitřně nemůžu srovnat s tím, že platím za každý slovo, za každý úsměv, za každý dotek – a ve finále stejně jenom koukám a nic víc.
Jenže jakýsi hlásek na pozadí mi připomíná, že je to všechno fajn a fér, bez přetvářky a že jsem přece přesně věděl co dostanu a pro to tam i šel, že je to víc fér než někde na diskotéce celý večer kupovat drinky random buchtě a pak se dívat, jak bleje do záchoda a s ostudou odcházet.
Tenhle hlásek má svoji pravdu, kterou je těžké poslouchat a přijmout, každopádně si v duchu říkám, no dobrý, tak jsem to vyzkoušel a můžu jít od toho, mám pokoj…

Jenže uplynuly další tři/čtyři měsíce, zase jsem se ocitnul na nějaké akci ve městě a po jejím skončení jdu znovu „náhodou“ kolem Divé Kláry a i tentokrát končím uvnitř.
Opět si nadávám, co tady dělám, proč sem vůbec lezu, ale jakoby nějaká jiná moje část věděla mnohem lépe než já, co vlastně a doopravdy chci a posilněna pár pivy přebírá kontrolu.
Zvědavě si prohlížím již známý interiér, nakonec nacházím volný stolek, sedám si k němu a objednávám si gin s tonikem a kupónky, je jich asi patnáct.
V klidu sedím a popíjím, sleduji jednotlivé tanečnice a nikam nespěchám.
Občas některé šoupnu za kalhotky kupónek a tím se jednak udržuju v příjemném napětí, jednak mě dívky neignorují.
Uvědomuji si samozřejmě, že jejich pozornost je dána čistě penězi, ale nějak jsem už vnitřně přistoupil na tuhle hru a její pravidla.

Snažím se nikam nespěchat a užívám si atmosféru a jednotlivé tanečnice.
Dívky se na podiu a u tyče střídají ani ne po pěti minutách, je to jedna písnička a pak chvíle mezi diváky, jejich vystoupení nejsou naštěstí stereotypní.
Každé vystoupení je trochu jiné, většina dívek začíná v nějakém kostýmku, jedna jako zdravotní sestřička, druhá jako odvážná školačka s krátkou sukýnkou jen do půli zadku, další jen v prádle.
Při tanci si postupně sundávají jednotlivé kousky oblečení, mezi diváky však vyráží alespoň v kalhotkách, aby bylo kam zastrkávat kupónky.
I tanec u tyče pojímá každá trochu jinak, jedna spíše tradičně, jiná zase více akrobaticky a kolem tyče víří její končetiny v nejrůznějších úhlech, točí se hlavou dolů a nabízí tak pohled na své tělo v nezvyklých polohách.
Sem tam projde mezi diváky některá z dívek sedících na baru s nabídkou privátního tanečku, ale je s díky odmítám s tím, že si zatím vybírám a rozkoukávám se.
A opravdu se rozkoukávám, sleduji jednotlivé dívky, jejich kalhotky různých tvarů a střihů, punčochy, podvazky a různé komplikované prádlo, skoro hodinu sleduji tanečnice a rozdávám kupónky.

V jednu chvíli mě zaujala drobná blondýnka, postavou, vystupováním, ofinkou i tím, že má modré krajkové prádlo narozdíl od většiny v černém.
Pozorně ji sleduji a připadá mi, že si mého zájmu všímá, protože po ukončení tanečku zamíří ke mně, za kalhotky ji zasouvám zbývající čtyři kupónky se slovy ať se po dotančení zastaví, s úsměvem odvětí, že je jí to jasný.
Na scéně ji střídá další tanečnice v kostýmu policistky a její drsný styl mi moc nesedí, naštěstí brzy přichází ona blondýnka, sedá si ke mě a představuje se jako Šárka.
Nabízí mi privátní taneček, já jsem pro, ale nabízím ji nejdříve drink, ať si trochu popovídáme a je to trochu zajímavější.

Šárka souhlasí s tím, že je to tak lepší, za chvíli přichází manažerka a objednávám, přitom se se Šárkou bavíme.
Kupodivu to jde velmi snadno, protože se naše debata stáčí k hudbě a záhy zjišťujeme, že máme podobný hudební vkus a tak si povídáme o koncertech a festivalech.
Sedí těsně vedle mě, její nahá kůže se tře o mě, dojde i na letmé doteky a pohlazení, ať už kolene nebo stehna, občas se naše ruce potkají a propletou.
Samozřejmě má vše pod kontrolou, je to součástí placené hry, což si pořád uvědomuji ale – kdy naposledy jsem se bavil se sympatickou dvacítkou?
Pomalu dopíjí svůj drink a řeč se stáčí opět k nabídce privátního tanečku, Šárka nabízí obyčejný nebo s dildem, což bez přemýšlení vybírám, lesbianshow bohužel nedělá.
Pro jistotu se ptám na doteky, samozřejmě bez prsou a rozkroku, ale zadek a nohy jsou pro ni OK a to mi stačí.
A zrovna přichází manažerka s nabídkou dalšího drinku, tak vysvětluji, že jdeme na taneček a rovnou ho platím, Šárka se odchází připravit a brzy se vrací v temně červeném prádle.

Odvádí mne do malého pokojíku, kde mně usazuje na pohovku a začíná privátní taneček a show.
Chvíli tančí přede mnou uprostřed místnosti, pak si mi sedá na klín, zády ke mě a předklání se, vystrkuje zadek proti mému klínu a vrtí se, hladím ji po zadečku a zádech.
Potom zase tančí přede mnou, opět si mi sedá na klín, tentokrát však čelem ke mě a široce roztahuje nohy do stran, prsa mi cpe do obličeje a moje tvář je chvíli uvězněná v úžlabině mezi nimi, třese jimi do rytmu.
Pak se zaklání a nechá se pohladit po břichu nebo krku, tyhle polohy různě střídá, chvíli na mně sedí čelem ke mně, chvíli zády.
Snažím se jí hladit nohy, stehna, lýtka ale hlavně kotníky, nárty a šlapky, zajíždím jí mezi prsty u nohou.
Přesouvá se vedle mě a nechává mě si hrát s jejími nohami a asi se jí to i líbí.

To už je pomalu čas na dildo show, pohlcen jejím tělem jsem si ani nevšiml, kdy si sundala kalhotky.
Pololeží na gauči vedle mě, nohy položené přes moje a pomalu do sebe zasouvá dildo, hladí se u toho a lehce vzdychá, i já ji hladím, tedy jen tam, kde můžu.
V rámci vtažení do hry ji nechtěně přejedu přes bradavky, jak se totiž prohýbá, tak už nejsou její pohyby tak koordinované, hned však dá najevo, že tohle ne.
Okamžitě však pokračuje ve své show s dildem a vypadá u toho celkem přesvědčivě.
Možná to hraje a možná taky ne, těžko říct, každopádně já si pohled na ni opravdu užívám a z ničeho nic ji začnu povzbuzovat: „Hlaď se, Šáry, jeď, pěkně se pro mě udělej, já vím, že to chceš, od toho tu přeci jsi, udělej se pro mě, chci tě při tom vidět.“
Prohýbá se více a více a vzdychá, až se nakonec prohne v extázi a já raději věřím, že svůj orgasmus nepředstírala.
Po chvilce se mě ptá: „Tak jak se ti to líbilo?“
Zmůžu se jen na: „Bylo to skvělé.“
Šárka pokračuje: „Mě se to taky líbilo, díky, bylo to s tebou fajn, já jsem tak trochu subka, takže ten konec byl fakt dobrej.“
Škoda, že to neřekla dřív, myslím si v duchu ale ve skutečnosti jsem vlastně rád, že to proběhlo takhle.
Šárka se rychle obléká do prádla, ještě mi věnuje jedno objetí na rozloučení a letmý polibek a odchází vstříc dalšímu tanečku a… výdělku.

Vracím se do sálku, docela rád, že jsem utlumen pivy, protože tahle show opravdu stála za to.
Sedám si ke stolku, objednávám si další drink a sleduji další tanečnice a přemýšlím, co teď, ten první tanec mě totiž dost navnadil.
Tanečnice u tyče mi už nepřipadají tak zajímavé, rozhlížím se po místnosti a pohledem zachycuji několik dívek sedících u baru.
Vyrazím směrem k nim, z uctivé vzdálenosti si je prohlížím, hodnotím a vybírám, asi si mého zájmu všimnou, protože jedna z nich, krásná a opravdu vysoká a dlouhonohá černovláska, navazuje oční kontakt.
Zamířím k ní a při tom mi mihne hlavou myšlenka, kdo si tady koho vlastně vybírá, nemám čas o tom přemýšlet, jen si říkám, že peníze jsou peníze, ale…
Rovnou se jí ptám, jestli dělá lesbian show, v duchu se divím své přímočarosti, vše ostatní jde prostě stranou a zůstává už jen chtíč.

Jenže všichni tu jsme ze stejného důvodu, takže nehne ani brvou a jen mi vysvětluje, že ona ne, ale že kamarádka ano a dodává, že lesbian show dělají jen vybrané dvojice, kterým to spolu sedí, což kvituji kladně.
Zní to sice v tomhle prostředí divně, ale nechci nic umělého nebo něco, do čeho by se holky musely nutit, myslím, že by to nestálo za to, i když to jsou třeba dobré hééérečky.
Za chviličku za mnou přichází slíbená kamarádka, je to taková snědá, potetovaná, umělá kráska, plastůvka, jak říkal kolega, vyzývavá a prostě od pohledu typická… štětka.
Na ulici bych se za ní ani neotočil, v podstatě mě lehce odpuzuje ale prostředím a atmosférou mě přitahuje mnohem větší silou k sobě.
Představuje mi svoji partnerku na lesbishow, ta vypadá trochu jako přísná paní učitelka a ani ona není úplně můj typ.
Obě se představují, jména okamžitě zapomínám, protože jsem jako omámen jejich kouzlem a touha vidět lesbishow je silnější než já – možná jen moje pravá upřímnost vyhrává nad celoživotní přetvářkou.
Ještě se pro jistotu ptám na nohy a zmiňuji, že mám rád i punčochy, domlouvají se, že něco vymyslí, takže platím a čekám, až se připraví, obě přichází v černých punčochách a krajkovém prádle.

Odvádí si mě do dalšího pokojíku, usedám na pohovku a holky začínají svoji lesbishow.
Chvíli tančí spolu a při tom se svlékají, jedna z nich usedá na pohovku vedle mě a roztahuje nohy, druhá míří hlavou do jejího rozkroku, olizuje ji a projíždí jí prsty.
Potom se přetáčí na všechny čtyři a vystrkuje zadeček, druhá ji plácá po zadku, chci se přidat ale hned mě upozorní, že to může jen ona.
Párkrát ji plácne po zadku a pak ji zase prstí, pak si sednou vedle mě, každá z jedné strany a chvíli se líbají.
Jejich končetiny a těla se míhají kolem mě, skoro ani nestíhám vnímat která je která a čí zadek, noha, prso se nastavuje mému pohledu, doteku nebo pohlazení.

Využívám totiž každé příležitosti a hladím jim nohy, jedna z nich se překulí na záda a strká mi nohu těsně k obličeji.
Je to „přísná učitelka“ a napůl rozverně a napůl pánovitě říká: „Jestli chceš, můžeš mi sundat punčošku.“
Samozřejmě, že chci a pomalu roluji punčošku dolů a stahuji od prstů, když je tak napůl stažená, přistrčí svoji nohu ještě blíže k mému obličeji: „Vem si ji do pusy.“
Bez přemýšlení chytám polostaženou punčošku do zubů a táhnu ji dále, tím přistupuji na její lehce dominantní hru.
Punčoškou mě lehce švihá po tváři. „Vem si ji,“ přikazuje a dává ji výše nad mou tvář, já se po ní natahuji a snažím se ji znovu a znovu zachytit do úst.
„No tak, vem si ji, olízni mi nohu, buď hodný chlapec,“ pokračuje.
Je to lehce perverzní a něco ve mně se tomu příčí ale ještě něco silnějšího mě mění v poslušného pejska, natahuji tvář k její punčošce, chytám ji mezi zuby, olizuji její nohy, jazykem jedu po její šlapce.
Druhá z dívek mi jezdi nohou v rozkroku a říká,: „On tu má šuldu, no to je opravdu šulda co tu má,“, naštěstí mám v sobě už X piv a drinků, takže se mi nepostaví, i když, kdoví, co by se pak dělo…
Její slova a „šulda“ obvzláště mě lehce odpuzují ale nějakým způsobem je celá situace prostě skvělá, je to dekadentní a zvrhlé, ale tím správným a rafinovaným způsobem.
Obě se chovají a tváří opravdu jako děvky a to mě na jednu stranu odpuzuje ale na druhou mě to přitahuje, pohlcuje mě hra jejich nohou, jenže končí čas vymezený na jejich show a tak vše končí a obě odcházejí.

Tahle lesbishow byla něco úplně jiného, než jsem čekal, navíc od holek, kterým bych se normálně spíše vyhnul.
Jedna, menší, moje část je tím zhnusená, ale ta druhá je nadšená a v duchu jsem si u dalšího drinku říkal, že to bylo prostě super.
Dále sleduji tančící dívky i ty sedící na baru a přemýšlím o dalším tanečku.
Oba předchozí byly skvělé, každý jinak, a já chci vyzkoušet něco dalšího, jiného, s jinou dívkou, jsem jak utržený z řetězu.

Po chvíli přemýšlení proto oslovuji další dívku, je to taková sympatická, neříkám boubelka, ale prostě menší, podsaditá a fakt pěkně zakřivená, s latexovou sukýnkou a krajkovým, průsvitným topem.
Jmenuje se Míša a také se ptám na lesbishow, odpovídá mi, že to nedělá ale nabízí mi privátní tanec dvou dívek a rovnou mi představuje svoji partnerku Báru.
Míša působí trochu jako taková mamina, prostě je v ní něco mateřského, co budí důvěru a sympatii a vůbec mi nevadí, že je trošku starší, určitě je jí přes třicet, nakolik lze v příšeří soudit.
Bára zase působí trochu zakřiknutě a obě působí skoro nevinně oproti předchozí dvojici, je v nich jakási něha a jejich věkový rozdíl jim dodává další vnitřní dynamiku.
Po krátké konverzaci se domlouváme na lap dance a obě mě vedou do již známého pokojíku, kde se opět usazuji na gauč.

Míša pouští hudbu a začínají tančit, a přestože nedělají lesbishow, vypadá to, jako by Míša sváděla Báru, tančí a vzájemně se svlékají, na podlahu letí svršky, podprsenky i kalhotky.
Věnují se samozřejmě i mně, střídají se v lap dance na mém klíně, pak si sednou vedle mě, každá z jedné strany a opět vystavují svoje těla mým pohledům a dotekům.
Přitom se lehce kočkují, převalují se různě po mně ze strany na stranu a kolem mého obličeje i těla víří jejich těla – prsa, zadek, nohy, záda, břicho, mám jen dvě ruce a snažím se jich dotýkat a hladit jak jen to jde, opět samozřejmě na povolených místech.
Už ani nevnímám, která je která, vše se kolem mě míhá a kroutí a byť je to ten večer třetí skoro to stejné představení, je opět jiné, dráždivé něčím jiným a užívám si ho stejně a možná i více jako ta předchozí.
Brzy však uplyne vyhrazených deset minut a show končí, dívky se oblékají a Míša se ptá: „Spokojen, líbilo se ti to?“
„V rámci pravidel ano,“ odpovídám, jak už pod vlivem drinků roste moje odvaha nebo se spíš sebekontrola zmenšuje.
„To jsme rády, od toho tu jsme, aby se lidi bavili a užili si to, děkujeme,“ říká Míša a Bára, která dosud mlčela dodává: „My víc nemůžeme, leda tak nohou přes kalhoty ale jinak nic.“
Dívám se na ni trochu překvapeně, cestou k baru přemýšlím, co tím chtěla říct ale než to zvládnu promyslet jsem decentně upozorněn, že se blíží pátá ranní a klub se zavírá.

Stojím před klubem, zapaluji cigáro a mžourám na rozednívající se oblohu.
První myšlenka je – deset litrů v piči… kdyby aspoň tam… dyť jsem jen trochu něco viděl a sáhl si na pár zadků, v hlavě mi zní Tomův hlas – vole, za deset litrů můžeš mrdat v bordelu několikrát.
A taky slova nadporučíka Pernici z Černých baronů, že neviděl takovýho vola, aby byl s babou a nepíchal ji.
Ale někde hluboko ve mě se rozlila veliká spokojenost s tím co a jak proběhlo…