Víkend v Oslu

Ve středu jsem letěl s kolegy na obchodní schůzku do Osla, dojednat poslední detaily spolupráce s jednou tamní společností. Ve čtvrtek proběhlo jednání a v pátek kolegové letěli domů. Jelikož jsem již rok a půl šťastně rozvedený a děti žijí s matkou, nic mě nenutilo vracet se hned domů, tak jsem se s šéfem už předem domluvil, že se tam zdržím na víkend a prohlédnu si město. Jen jsem musel opustit hotel. Firma by mi ho neproplatila a dát půl výplaty za dvě noci se mi nechtělo. Přesunul jsem se tedy do levnějšího. Byl sice dál od centra a dvě hvězdičky dávaly tušit, že to nebude žádný luxus, ale měl dobré recenze a zastávky metra a tramvaje byly co by kamenem dohodil.

Na recepci jsem nafasoval povlečení a kartu od pokoje. Ten byl na úplném konci chodby a velice spartánsky vybavený. Byl tam jeden stolek, dvě židle, jedna police a k ní přidělaná tyč na věšáky, na stěnách patrové vyklápěcí postele a mini koupelna se záchodem, umyvadlem a sprchou, ale na přespání to stačilo. Povlečení jsem hodil na stolek, vzal si jen to nejnutnější a vyrazil obdivovat krásy města.

Když jsem se večer vrátil, byl u hotelu zaparkovaný autobus s logem nějakého fotbalového klubu. Před recepcí byl dav mladých dívek, které zrovna fasovaly povlečení. Vešel jsem do svého pokoje, připravil si postel, snědl večeři, kterou jsem si koupil v nedalekém supermarketu, osprchoval se a ulehl. Byl jsem unavený, ale nedařilo se mi usnout, protože z pokoje nade mnou se ozýval hluk. Když už jsem konečně začal klimbat, spadlo jim něco na zem, a bouchlo to, až jsem se lekl. Vztekle jsem se posadil a zahlédl stín, jak něco shora proletělo před mým oknem. Hlasy náhle utichly. Podíval jsem se z okna a uviděl přibíhat dvě slečny. Zvedly ze země nějaké oblečení a začaly hulákat. Z pokoje nade mnou jim odpovídaly podobně hlasitě, až jsem to nevydržel, otevřel okno a anglicky je seřval, že tam nejsou samy, a že bych se rád vyspal. Ty dole vyprskly smíchy a odběhly. Nicméně se zklidnily a já jsem usnul.

Na snídani jsem šel hned po otevření, protože jsem měl naplánovánu spoustu věcí, které jsem chtěl vidět. Než jsem dojedl, přišli tam tři lidé asi v mém věku a postupně se začaly trousit i ty fotbalistky, které jsem viděl večer u recepce. Většinou pěkné mladé holky, většinu jsem odhadl tak kolem 20 let. U jednoho stolu seděli tři muži a dvě ženy věkem od tak od 30 do 60 let. Nejstarší muž vstal a začal něco vysvětlovat holkám. Nerozuměl jsem mu ani slovo. Dojedl jsem a vyrazil do města. Prošel jsem si pár muzeí, prohlédl radnici, navštívil Vigelandsparken a večer se vrátil do hotelu. Autobus tam stále byl.

V nedalekém supermarketu jsem si koupil nějaké hotové jídlo, které jsem si šel ohřát do kuchyně pro hosty. Když jsem otevřel dveře, začaly se mi sbíhat sliny. Všechny tři sporáky byly v obležení děvčat, které si vařily večeři. Z odkapávače jsem si vzal vidličku, prokličkoval k mikrovlnce a ohřál si jídlo. Sedl jsem si do rohu, pomalu jedl a pozoroval mumraj. Otevřel jsem krabičku. Bylo to tofu s nevím čím. Ochutnal jsem a řekl jsem si, že nesmím zapomenout a toto už si nikdy nekoupit.

Najednou ke mně přišla jedna celkem pěkná, drobná, nakrátko ostříhaná blondýnka a anglicky řekla: „Ahoj, nedal by sis něco lepšího, než tohle? Uvařily jsme si toho moc a rády bychom ti to nabídly jako omluvu za včerejší noc.“

„Aha. Tak vy mě nenecháte vyspat a jako omluvu mi nabízíte zbytky vaší večeře?“
„Ale to nejsou zbytky!“ zatvářila se zděšeně. „Neodhadly jsme to, a když vidíme, co máš k jídlu, tak…“
„OK“, skočil jsem jí do řeči. „To jsem přehnal. Omlouvám se. Co máte?“
„Nic složitého,“ pookřálo děvče. „Ryba v rajčatové omáčce s bramborem.“

Poněkud nezvyklá kombinace pro středoevropana, ale horší než to, co jsem si koupil, to být nemohlo. Ochutnal jsem, koukl na holky a uznale kývl hlavou. Bylo to vynikající. Než jsem dojedl, holky po sobě umyly nádobí a zmizely. Uklidil jsem po sobě a šel si lehnout.

Sotva jsem začal usínat, nahoře zase začalo dupání a křik. Snažil jsem se i tak usnout, ale asi po půlhodině jsem se naštval, natáhl si kalhoty a tričko a šel o patro výš. Zabouchal jsem na dveře. Najednou tam bylo ticho. Po chvíli se otevřely dveře a vykoukla na mě jedna z dívek.

„Mohly byste se prosím zklidnit? Opravdu rád bych se vyspal,“ řekl jsem.
Nadechla se k odpovědí, když tu se z druhého konce chodby ozvaly hlasy někoho, kdo stoupal po schodech. Dívka se zatvářila zděšeně, vtáhla mě dovnitř a něco rychle řekla ostatním. Ostatní začaly rychle uklízet ze stolu plechovky piva. Ta, co mě vtáhla dovnitř, mě vtlačila do koupelny. Dala mi do ruky dvě balení piva, které vzala ze stolu, popadla další, které jí podaly kamarádky a vešla za mnou. Zavřela dveře a naznačila mi, abych byl zticha.

Za chvíli se ozvalo zaklepání na dveře do pokoje. Někdo otevřel, slyšel jsem jeden mužský a jeden ženský hlas, jak se baví s děvčaty. Do toho něco zakřičela i ta, co byla zavřená se mnou. Jakmile hlasy utichly, otevřely se dveře od koupelny. Vyšli jsme ven. Blondýnka, která mi předtím přinesla večeři, řekla, že to byli jejich vedoucí, kteří měli pokoj v druhé části hotelu a přišli na kontrolu. Holky je nečekaly, protože už u nich dnes večer jednou byli. Štěstí, že jsem přišel, protože Ragnhild měla nedávno 18. narozeniny, a tak to chtěly oslavit. Jelikož ale mají alkohol striktně zakázaný, měly by obrovský průšvih. Odpověděl jsem, že to chápu a nikomu nic neřeknu, ale ať se zklidní a tolik nedupou, že bych se chtěl vyspat.

Otočil jsem se, že půjdu, Když Ragnhild řekla: „Nechceš si dát pivo s námi? Zachránil jsi nás před průšvihem a máme 18 plechovek a samy to stejně nevypijeme. Chtěly jsme si zahrát høyere plukke opp, tak se k nám můžeš přidat.“

Ostatní se na ni překvapeně podívaly, ale nic nenamítly.

„Pivo bych si dal, ale co je to hejere plukop?“

Holky se začaly smát. „Høyere plukke opp je karetní hra. Úplně jednoduchá. Každý dostane karty od 2 po eso. Jednu vybere a rubem nahoru ji položí na stůl. Potom se karty otočí a kdo má nejvyšší, vyhrává a dá je k sobě na hromádku. Jakmile někomu dojdou karty v ruce, každý si vezme hromádku do ruky a mohou je používat. Pokud ale po otočení karet dojde k patu, kdy je více karet s nejvyšší hodnotou, je to mrtvá hra a karty jdou ze hry. Cílem je, obrat ostatní hráče o všechny karty.“

„Holky, nechci vás urazit, ale nemyslím, že by to bylo vhodné. Co když přijde ještě jedna kontrola? Navíc bych se opravdu chtěl vyspat.“
„Kontroly bych se nebála,“ řekla Ragnhild, „a pokud nás tu necháš s tím vším pivem, asi si uděláme mejdan a ty se stejně nevyspíš.“

Chvilku jsem váhal, ale když jsem viděl Ragnhildin prosebný pohled, rezignoval jsem.
„Tak jo, jednu hru zkusím.“

Přisunuli jsme stůl k posteli, na které seděly 3 holky a já s Raghnild jsme seděli na židlích. Holky mezi sebou u hry živě diskutovaly, ale norštině vůbec nerozumím. Jediné co jsem se za celý den naučil, znělo jako doerer lukke – dveře se zavírají. Hra mi moc nešla. Snažil jsem se pochopit, jestli je na tuto hru potřeba nějaká taktika, ale na nic jsem nepřišel. O karty jsem přišel jako první, tak jsem si aspoň mohl pořádně prohlédnout holky. Ragnhild, blondýnka s dlouhým pleteným copem, byla vysoká skoro jako já, postavu měla trošku baculatější, ale takovým tím správným způsobem. Větší zadek a velká prsa. Prostě krev a mlíko. Na posteli nejblíže ke mně byla Hanne. Taková ničím výjimečná brunetka s vlasy po ramena, prsa tak akorát do ruky, ale s nádhernými ďolíčky, když se usmála. Vedle ní byla ta, co mi přinesla večeři. Agnes. Prsa měla typ lentilka pod kobercem. Celkově vypadala hodně mladě, ale když si otvírala plechovku, ujistila mě, že už jí 18 bylo. Dokonce nabídla, že mi ukáže ID kartu. Odmítl jsem. Jakožto host jsem nechtěl prudit. Poslední byla Nora. Vlasy měla světle hnědé, dlouhé po lopatky. Prsa spíše drobnější, nádherně kulatý zadeček, ale co mě na ní fascinovalo byly její oči. Tak světle modré, že vypadaly skoro bílé. Kdyby měla bílé vlasy a já se jmenoval Kaj, asi bych se začal bát.

Druhou hru už se mi vedlo lépe. Nejdříve vypadla Agnes a až potom já. Než dohrály ostatní, popovídali jsme si. Ptala se mě, kde všude jsem byl. Povyprávěl jsem jí to a ona si postěžovala, že nikde nebyly, protože trénovaly na zítřek. Druhou hru zakončila vítězně Hanne. To už jsme v sobě měli každý tři piva. Holky byly v náladě a já jsem pocítil nutkání přírody. Vstal jsem a oznámil, že musím navštívit onu místnost. Když jsem se vrátil, měly hlavy u sebe a o něčem živě diskutovaly. Podle gestikulace to vypadalo, že Hanne s ostatními v něčem nesouhlasí. Zbývající tři ji přemlouvaly, až nakonec s povzdechem kývla. Nora se mě zeptala, jestli by mi nevadilo, kdybychom dali něco do banku, aby byla hra zajímavější. Řekl jsem, že hotovost skoro nemám, načež mě ujistila, že to není problém, protože měly na mysli něco jiného. První kdo vypadne, si bude muset svléknout nějaké oblečení a aby to bylo spravedlivé, tak na začátku nesmí mít nikdo více než čtyři kusy. To mě zarazilo.

„Holky,“ řekl jsem, „tady něco nehraje. To, že jste mi daly jídlo jako omluvu, bylo fajn. Že mě pozvete na pivo a hrajeme karty je sice zvláštní, ale dějí se i divnější věci. Ale proč mě chcete vidět nahého? A neříkejte, že ne, všichni víme, že mi to nejde. Vždyť bych mohl být váš otec. A ze zkušenosti vím, že mých 100 kilo není zrovna magnetem na ženské. Proč jste si nevybraly někoho mladšího?“

Chvíli bylo ticho a pak promluvila Nora. „OK. Jak to říct… My jsme z Tynsetu. To je malé město ve středním Norsku. Má asi 5000 obyvatel, a když si chce holka zapíchat, moc možností není. Některé věci se tam totiž od začátku minulého století nezměnily. Není už tedy sice nutné, aby žena vstoupila do manželství jako panna, ale pro sex je žádoucí, aby spolu ti dva alespoň nějaký čas chodili. A když je střídáš, jsi děvka a lidi se pak podle toho k tobě chovají.“
„No dobře, ale jste hezké holky a nevěřím, že by se nějaký kluk nenašel,“ namítl jsem.
„To není tak jednoduché. Dali by si říct, ale kluků je výrazně méně a polovina z nich jsou bratranci. Ne přímí, ale nějaký prapraděda nebo babička tam jsou. I my jsme vlastně příbuzné. Kromě Ragnhild, jejíž rodina se přistěhovala teprve před 30 lety a nestihla se s naší promísit. A zbývající kluci… Když je nějaký aspoň trochu slušný, je o něj rvačka. Když už to fakt nemůžeš vydržet, tak si odchytneš někoho z toho odpadu, ale nesmí vás nikdo nachytat. Představa, že bych pak musela chodit s Andreasem aspoň nějaký čas,“ otřásla se Nora.

„Tys to dělala s Andreasem?“ zeptala se udiveně Raghnild.
„Jo,“ odpověděla Nora neochotně, „Je sice poďobaný a hlavně je to debil, ale ptáka má slušného a docela dlouho vydržel.“
„No dobře. A co okolní města a vesnice? Tam kluky nemají?“ zeptal jsem se.

„V okolí jsou jen malé vesničky tak 50 až 250 obyvatel a většina kluků z nich stejně jezdí do školy k nám. Nejbližší město je asi 55 km daleko. Je o něco menší, než naše a situace je tam podobná. No a to jsou důvody, proč se snažíme využít toho, že vyjedeme někam ven. V Ålesundu jsme počkaly, až vedoucí usnou a pak se nám podařilo dostat ven z hotelu a zapadly jsme do nějakého klubu. Tam jsme se „nechaly přemluvit“ a šly jsme k jednomu týpkovi domů. Barák měl prázdný, tak jsme to tam rozjeli. My čtyři a šest kluků. To byla vydařená akce. Plánovaly jsme to udělat podobně i tady, tedy kromě Hanne, protože ta si na jaře našla v tom vedlejším městě kluka a prý mu chce být věrná, ale Knut nám schválně zajistil pokoje v patře a domluvil se s recepční, že žádná z nás nesmí po deváté hodině opustit hotel. Prozkoumávaly jsme terén tady mezi hosty, ale moc velký výběr tu není. Odpoledne jsme tu potkaly dva fajn kluky, ale ukázalo se, že si vystačí sami. Koupily jsme si to pivo, že se aspoň opijem, ale pak ses objevil ty,“ a pokrčila rameny.

„Včera jste ale venku byly. Minimálně pod mým oknem,“ poznamenal jsem.
„Jo,“ ušklíbla se Agnes. „Hanne mi omylem,“ prsty naznačila uvozovky, „vyhodila svetr z okna.“
„To bylo omylem! Vždyť víš, že neumím házet,“ ohradila se Hanne.
„Ale vždyť jo,“ mávla Agnes rukou. „Než jsme došly zpátky, už byl Knut u schodů a my si vyslechly přednášku o porušování zákazů a nevhodném chování.“
„Hmm. To jste fakt v takové krizi, že byste sáhly po mně?“

„Jak jsem říkala, doufaly jsme, že se podaří podobná akce, jak minule. Celý týden jsme spolu skoro i ničem jiném nemluvily a docela jsme se navnadily. Včera mě pořádně svrběla. Když jsme zjistily, že nic nebude, tak jsme aspoň zaběhly pro pivo, že se opijeme a usneme. Ale pak ses objevil ty. Zatímco jste se s Hanne schovávali v koupelně, my jsme se rychle shodly, že lepší jeden, než žádný. Hanne se odmítá zúčastnit, ale nemá kam jít, takže proběhla menší diskuze, ale je na nás hodná a nechce nám to kazit, takže prostě zůstane na své posteli, dopije zbylé pivo a nás si nebude všímat. Opravdu jsme počítaly, že zase prohraješ a podle toho, co uvidíme, se pak definitivně rozhodneme…“ špitla Agnes.
„A co když bych pak odmítl?“
„No, jsme tři mladé holky, tohle by odmítl jen gay.“
„A jak můžeš vědět, že nejsem?“
„Podle té boule v kalhotách?“ odpověděla Ragnhild a poťouchle se usmála.

Při rozhovoru mi samozřejmě proběhlo hlavou, jaké by to s nimi bylo a přítel okamžitě zareagoval.

„Tak co teď? Pořád chcete hrát karty, nebo si mám rovnou stáhnout kalhoty?“ zeptal jsem se, „ale jestli mi pak řeknete, že jste si to rozmyslely, tak to od vás nebude hezké.“
„Myslím, že teď už nemůžeme couvnout,“ řekla Agnes a sundala si tričko, které hned následovala podprsenka. Nora a Ragnhild ji následovaly a já si tak mohl prohlédnout tři mladé poprsí v celé kráse. Každé bylo úplně jiné. I já jsem se začal svlékat. Když jsem si stahoval kalhoty, Hanne se holek na něco zeptala. Ty se zarazily a pak se podívaly na Ragnhild. Ta přikývla a něco odpověděla. Holky ji to odsouhlasily a Nora vzala dvě piva a šla si sednout k Hanne.

Ragnhild se mě zeptala: „Jak dlouho si myslíš, že vydržíš?“
Ta otázka mě překvapila.
„Nevím,“ odpověděl jsem. „Obávám se, že napoprvé asi moc dlouho ne, ale myslím, že s takovými kráskami příprava na druhé číslo nezabere moc času a potom uvidíme.“
„To není přesně to, v co jsme doufaly,“ zamračila se Ragnhild, „ale nezbývá nám, než ti věřit, že to zvládneš víckrát. Budeme se snažit, že holky,“ a usmála se.

Přitiskly se ke mně s Agnes každá z jedné strany a nasměrovaly mě na postel.

Nora podala Hanne jedno pivo a prakticky na jeden zátah každá to své vypily.

Ragnhild s Agnes mi naznačily, abych si lehl. Můj pták už pevně stál, ale když si ty dvě stáhly kalhotky a já uviděl jejich zlatými chloupky olemované broskvičky, ještě více ztvrdnul. Ragnhild si klekla vedle postele, naklonila se nad něj, olízla špičku a pomalu si ho dala do úst. Její rty se zastavily hned pod žaludem, po kterém začala rejdit jazykem. Mezitím se ke mně od noh blížila Agnes. Rukama mi jemně zatlačila na stehna, abych je dal více od sebe. Posunula se a začala mi olizovat šourek. Pěkně odspodu až ke kořenu penisu a zase zpátky. Na střídačku jemně vsála do pusy varlata a potom jazykem dojela až k Ragnhildiným ústům. Ta měla rty pořád obtočené kolem žaludu. Jemně sála a jazykem olizovala uzdičku. Něco tak nádherného jsem ještě nezažil. Manželka uměla kouřit moc dobře a hlavně ze začátku vztahu do toho dávala celé své srdce, ale dva jazyky jsou něco jiného. Snažil jsem se oddálit vyvrcholení, co to šlo. Chtěl jsem si to užít co nejdéle, ale pak mi padl pohled na druhou postel. Holky seděly opřené o stěnu, nohy pokrčené a roztažené, Hanne si nás rozhodně všímala. Měla ruku v kalhotách a její pohyby dávaly tušit, co dělá. U Nory to bylo jasné, protože ta byla nahá a já jsem měl krásný výhled na to, jak si masíruje svoji vyholenou broskvičku. Pohled na ně spolu s doteky jazyků překonaly můj odpor. Už jsem to nevydržel a se sténáním vypustil semeno. Ragnhild jen více stiskla rty a začala silněji sát.

Když mi v něm přestalo škubat, zvedla se a ukázala holkám nadílku, kterou měla v puse. Polkla a ostatní holky zvolaly: „Gratulerer med dagen!“
„Takk,“ odpověděla jim.
Nora mi to vysvětlila. Můj první výstřik jí nechaly jako dárek k narozeninám.
Ragnhild se podívala na mého ochablého přítele.
„Budeme mu muset dát první pomoc,“ prohlásila a naklonila se nad něj.
Tentokrát ale nepoužila pusu, ale začala se o něj otírat svými ňadry. Opřel jsem se o lokty, abych to mohl pozorovat, ale Nora mi řekla, že teď si chtějí užít i ony, že jsem byl moc rychlý a ona svou masáž nestihla dokončit, tak ať si lehnu a snažím se. Klekla si nad mou hlavou a broskvičkou dosedla na můj obličej. Měla ji úplně mokrou. Začal jsem se jí s chutí věnovat. Jazykem jsem projížděl mezi závojíčky, pokoušel se proniknout do jeskyňky, ale ona se pořád kroutila tak, abych měl na jazyku její kuličku slasti. Vzdal jsem pokusy si s ní hrát, začal se plně věnovat kuličce a prohlížel si její zaoblený zadeček, který jsem měl před očima. Zabralo to jen pár okamžiků a Nora vykřikla slastí. Nadzvedla se, slezla z postele a přesunula se zpět k Hanne.

Vůně a chuť mladé dívky spolu s doteky jemné kůže ňader na mém příteli způsobily, že se opět dostal do pracovní polohy. Ragnhild nelenila a dosedla na něj. Začala nejdříve pomalu, ale postupně zrychlila tak, že ani Váňa na Železníkovi by nedokázal držet tempo. Chvíli jsem pozoroval, jak ji poskakují prsa, což byl velmi zajímavý pohled, ale pak se mi v zorném poli objevily blond chloupky, které rámovaly růžovou jeskyňku. Hned jsem se jí začal věnovat. Pohlédl jsem nahoru a očima se setkal s Agnes. Pomalu zavřela oči a užívala si můj jazyk. Prohlížel jsem si její prsa. No prsa. Neměla prakticky žádné, ale vztyčené bradavky měly snad 3 centimetry.

Ragnhild už byla v cílové rovince. Ještě párkrát poskočila a pak se šťastným výkřikem proťala cílovou pásku. Svalila se na postel vedle mě. Agnes se nadzvedla, že ji vystřídá, ale Nora byla rychlejší. Nezbylo jí, než dosednout zpět na můj obličej. Chtěl jsem jí to vynahradit, ale ty mladé holky myslely jen na to, jak se rychle udělat, takže, stejně jako předtím Nora, se nastavovala tak, abych olizoval to místo, které jí dělalo největší radost. Opřela se rukama o stěnu a já mohl lépe pozorovat její hrudníček. Viděl jsem, jak stále rychleji dýchá, načež se jí z hrdla vydral výkřik a mé rty smáčely její šťávy. Slezla ze mě se slovy, že se musí napít. Právě včas, abych mohl varovat Noru, že už to déle nevydržím.

„To… je… OK… Beru… prášky,“ odpověděla přerývaně.
Déle už jsem to nevydržel a pustil to do ní. Ve chvíli, kdy jsem začal plnit její broskvičku, dosáhla orgasmu i ona.
„A co já?“ zeptala se smutně Agnes.
„Věřím, že to ještě půjde, ale dej mi trochu času,“ odpověděl jsem. „Mezitím, mě můžeš očistit,“ dodal jsem a mrkl na ni.
Podívala se trochu otráveně, ale hned se do toho pustila. Poctivě, místečko vedle místečka jazykem čistila směs spermatu a Nořiných šťáv, od které byl můj přítel celý ulepený. Nora vyčerpaně ležela vedle mě a Ragnhild pozorovala Agnes. Rozhodla se ji jít na pomoc. Podíval jsem se na Hanne. Upřeně pozorovala, jak mě holky čistí, ale jakmile si všimla, že ji pozoruji, odfrkla si a otočila se čelem ke stěně.

Holky pokračovaly v mé očistě, i když jsem byl už dávno čistý, ale když jsem nereagoval, přestalo je to bavit. Rozhodl jsem, že je čas na změnu. Řekl jsem Agnes, ať si lehne na záda. Položil jsem se vedle ní a přejel jí rukou po bradavce. Okamžitě se vztyčila. Sklonil jsem se k ní a jazykem ji obkroužil. Potom jsem ji začal lehce sát. Rukou jsem ji začal hladit po stehně a pomalu se blížil k houštině chloupků. Nora si lehla z druhé strany a začala zpracovávat druhou bradavku. Agnes se zrychlil dech začala tiše vzdychat. Ragnhild nás chvíli pozorovala, rozmýšlela se, co dělat a potom přišla k hlavě postele, sklonila se a políbila Agnes. Byl to takový opatrný polibek, jako by se bála. Potom přišel druhý, už pevnější a třetí už byl pěkně vášnivý. Hrál jsem si s bradavkou hezké mladé holky, střídavě pozoroval proplétající se jazyky a Noru, jak si hraje s druhou bradavkou. To mě nenechalo chladným. Jako kámen sice nebyl, ale už to stačilo na rozjetí akce.

Opatrně, abych žádnou nepraštil, jsem začal měnit polohu. Agnes pochopila, co se bude dít a roztáhla nohy. Bez problémů jsem do ní vklouzl a začal pomalu přirážet. Agnes mě objala nohami a pohyby naznačovala, abych zrychlil, ale já jsem si to chtěl vychutnat. Rychle jsem přirazil až nadoraz a pak pomalu vyjížděl ven. Když jsem byl skoro venku, zase jsem prudce přirazil a tak pořád dokola. Agnes chytla Ragnhild za vlasy, přizvedla ji, aby si uvolnila ústa, podívala se na mě a prosebně řekla: „Prosím.“

Slitoval jsem se nad ní a zrychlil. Znovu se pevně přisála k Ragnhildiným rtům a začala do nich křičet rozkoší. Cítil jsem, jak mi svírá ptáka a kdybych se před chvílí dvakrát nevystříkal, určitě bych to udělal teď. Agnes úplně odpadla. Ležela jak loutka. Vytáhl jsem ho a ona se jen překulila ke stěně. Její místo rychle zaujala Nora.
Mokrá byla dost. Opět jsem nasadil pomalejší tempo, ale i Nora chtěla, ať přirážím pořád rychleji. Jsem snad králík? Ale postupně jsem nasadil myslím docela slušné tempo. Nořin orgasmus mi dal za pravdu.

Agnes si mezitím trochu oddechla a přesunula se na židli. Nora se překulila ke stěně a přede mnou ležela Ragnhild. Její velká prsa se rozlévaly do stran. Abych si jich užil, sedl jsem si na paty co nejblíže k jejímu klínu, nadzvedl jí zadek a schoval ptáka v jeskyňce. Její nohy jsem si položil na ramena a rukama pevně sevřel ty nádherné melouny. Místo přirážení jsem se jen přizvedával a při tom jsem se za ně vždy trochu přitáhl. Netrvalo dlouho a i Ragnhild dospěla k vyvrcholení.

Postavil jsem se. Na řadě měla být Agnes, ale najednou mě Hanne chytla za ruku a přitáhla mě ke své posteli.
„Shut up,“ řekla holkám, lehla si na záda, roztáhla nohy, podívala se na mě a jen vyštěkla, „Dělej!“
Neřekla jak, tak jsem zabořil obličej do její broskvičky. Trávník měla střižený nakrátko a lehce mě šimral pod nosem. Jazykem jsem ji projel zespoda nahoru a zasunul do ní dva prsty. Olizoval jsem jí klitoris a prsty vevnitř přitlačil tak, jako bych ho chtěl masírovat zevnitř. Hanne se kousla do zápěstí a celá se roztřásla. Trošku mě postříkala, ale to mi jen potvrdilo, že jsem odvedl dobrou práci.

Ostatní holky seděly na druhé posteli a s pohledem na nás si masírovaly buchtičky. Dostal jsem nápad. Hanne jsem naznačil, ať si lehne na bok čelem k nim, lehl jsem si za ni a přizvedl jí horní nohu. Takto jsem do ní vjel a začal přirážet. Holky tak krásně mohly vše sledovat. Jedna po druhé se udělaly. Hanne časem taky zvadla, ale já byl pořád v pozoru. Těžce jsem se zvedl z postele. Přeci jen už mám věk a jak jsem se opíral o loket, abych přes Hanne viděl na holky, loket mi ztuhl a nemohl jsem s ním pohnout.

Když Agnes viděla, že se zvedám s kopím stále připraveným na zteč, klekla si na kraj postele na všechny čtyři a zavrtěla na mě zadečkem. Přistoupil jsem k ní a tvrdě zaútočil na její broskvičku. Přitáhla si polštář a zabořila do něj obličej, aby mohla tlumit křik. Bušil jsem do ní jako smyslů zbavený a nepřestal jsem, i když už byla jako loutka. Vyčerpaná, s hlavou položenou na polštáři, zadeček držela nahoře jen proto, že jsem ji pevně držel. Konečně mi v něm zacukalo, vytáhl jsem ho a postříkal jí zadeček. No, ono to tedy spíše jen líně vyteklo.

Vyčerpaně jsem si sedl na židli, vzal ze stolu na půl vypité pivo a dorazil ho. Ani nevím, čí bylo.
„To je všechno, více už nezvládnu,“ oznámil jsem unaveným hlasem.

Holky mi unaveně odpověděly, že nevadí, že jim to stačilo. Oblékl jsem se a než jsem vyšel ze dveří, jedna po druhé mě všechny čtyři políbily na tvář. Já jsem je u toho na rozloučenou poplácal po zadečku a potichu jsem se doploužil do svého pokoje. Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že mě čekají jen čtyři hodiny spánku, než budu muset vstávat.

Ráno jsem je viděl u snídaně, ale volné místo jsem našel na opačném konci jídelny. Navíc tam byl Knut a asi by mu bylo divné, kdybych se s nimi bavil. Po snídani jsem se sbalil, odhlásil z hotelu a odjel metrem do centra. Měl jsem ještě čas, tak jsem se chtěl projít od královského paláce kolem Národního divadla k radnici. Ukázalo se, že je to blíže, než jsem si podle mapy myslel, tak jsem se rozhodl jít pěšky až na nádraží. Cesta vedla kolem Osloské katedrály, tak proč bych tam nenakoukl. Vešel jsem dovnitř a u vchodu mě nějaká paní poprosila, abych šel kolem stěn. Po obědě tam bude vystupovat dívčí sbor z Tynsetu a budou nacvičovat nástup. Potom dodala, že bych si to neměl nechat ujít, protože je to jeden z nejlepších kostelních sborů a jejich sólové zpěvačce Agnes Hildebrand věští odborníci velkou budoucnost. Smutně jsem poznamenal, že na koncert přijít nemohu, protože to už budu muset být v letadle. Neměl jsem moc času, tak jsem tu prohlídku vzal hopem. Už jsem byl na cestě ven, když spustila hudba a od hlavního vchodu směrem k oltáři pomalu kráčely ve dvojstupu dívky v dlouhých, tmavě modrých šatech. Když jsem se dostal ke dveřím, procházely kolem mě poslední členky sboru a na úplném konci šla jedna osamocená. Když procházela kolem, mrkla na mě. Toto jsem nečekal. Lehce zmatený jsem vyšel ven a zahnul směrem na nádraží. Za rohem byl zaparkovaný autobus s logem fotbalového klubu.