Vilém rudý gentleman 02

Cestou za kulturou a za věděním

Každý syn, pokud má svoji maminku doopravdy rád, tak se jí snaží co nejvíce vyhovět. Proto Vilém se čtyřmi lísky na odpolední promítání Vinnetoua rudého gentlemana přesně v dohodnutou dobu vyčkával před domem, v němž bydlel zbytek rodiny před několika roky při dopravní nehodě zahynulého pana Pokorného.

Když jeho tři věkově i rozměrově odstupňované dcery přišly, Vilém náhle pochopil, proč i princové v pohádkách při výběru z několika sester si většinou berou tu nejmladší. Při pohledu na z dětské boubelatosti právě vyrůstající patnáctiletou Táničku Viléma napadlo, že to určitě nebude náhodou a ani z galantní ohleduplnosti k ještě křehké a citlivé dívčí duši, kterou se sluší chránit před násilím. To u o dva roky starší Zdeňky už bylo patrné, že přiměřenou míru násilí by si ráda nechala líbit.

Nejenom pro rozhodování princů bude nejdůležitější fakt, že po výběru nejmladší sestry může uvážlivý princ průběžně sledovat, jak objekt jeho zájmu pozvolna ale nezadržitelně vyspívá až do podoby jedenadvacetileté Helenky, která už násilí za jistých okolností nepochybně sama vyhledává. Navíc v časech pohádek se nežilo dlouho, a proto pro každého normálního prince byla nádherně tvarovaná jedenadvacetiletá Helenka už stará baba! A právě ta se do stále nerozhodně hledícího Viléma zcela samozřejmě zavěsila. Chtěl se jí za tu váhavost omluvit, ale ona mu to už při nádechu rozmluvila nejenom mávnutím ruky: „Šetři dechem!“ Nedokázal se neusmát. Tahle baba nebude až tak blbá!

„Děcka, mrskněme raději kostrou, ať nepřijdeme pozdě! Dnes bude jako včera kino narvané. Viléme, máš ty čtyři lístky? Ráda bych se dostala dovnitř.“
Mladší Helenčiny sestry vytvořily předvoj a Helenka, zavěšená do Viléma, závoj rychle pochodující jednotky, protože do kina bylo ještě dost daleko. Vilém si uvědomil při vzpomínce na taneční, že pán má svoji dámu jako vždy bavit lehkou konverzací na nějaké společensky nezávadné téma. Tánička a Zdeňka byly dost daleko, a tak se odhodlal.

„Heli vzpomínáš, jak pásový tankový tahač ocelovým lanem podřezal a shodil staré kino Svoboda, aby měli kde postavit to dnešní? Se školou jsme chodili do Svobody na sovětské válečné filmy, a tak jsme si při pohledu na tu bouračku oddechli. Jenže provoz nového kina zahájili promítáním nové série válečných velkofilmů. Nejspíš proto se to naše kino teď jmenuje Mír. A proto taky dnes se na to nekonečně široké plátno bude ze sedmdesátimilimetrového filmu promítat barevná střílečka. Mamka sehnala lístky už jen do první brázdy, takže bude obrovské štěstí, když si hlavy neukroutíme.“

Vilém sice cítil, že to není to pravé ořechové, však jistá obezřetnost hovoru byla na místě. Také on – stejně jako někteří jeho známí a spolužáci – se klonil k názoru, že pohledná kyprá a divoká Helenka nepochybně patří do kategorie „sexmašina“ a nebyl si jist, zda k řízení takového vozidla má požadované oprávnění, když v novotou vonícím řidičáku má zatím zapsány pouze kategorie A+B.

„Se ti divím, že se tím vůbec vzrušuješ! To nejhezčí nás čeká, až se po večeři půjdeme projít. Mamka slíbila, že už teď zajede na naši zahrádku ke splavu a zapne bojler. Abysme měli dost teplou vodu.“

Vilém měl najednou pocit, že byl právě teď polit vodou přímo vařící, že to není Pierre Brice, kdo je tu za rudého gentlemana! Náhle nabyl přesvědčení, že ani ta Helenčina hygiena v zorném poli Václavíkovy špehýrky nebyla náhodná!

„Já si myslím, že už naše první šoustačka dopadne dobře. Tvůj otec se škaredě potloukl na motocyklu, když cestou od náruživé milenky usnul a ten můj se za stejných okolností v autě zabil. Geny se určitě nezapřou. Že se nám to spolu bude moc líbit – na to bych si i vsadila. Obzvlášť, když mamčina kámoška z lázní předevčírem mamce řekla, že máš ocas ještě větší než tvůj otec. To je co říct! Se nedivím, že se tam ty baby chodí do sprch na tebe dívat. Mám pokaždé obrovské svrbění, jen když si na tvého otce vzpomenu.“

Toto poslední sdělení Viléma nepřekvapovalo, neboť jeho sportovně založený otec má odjakživa pověst přímo dokonalého fotbalového rozhodčího ale především neutahatelného proutníka. Díky motocyklu má i široký záběr. Klácení, zejména mladých prsatých, a hlavně oble prdelatých učitelek, je jeho nejoblíbenější sportovní disciplína. Není tedy divné, že je už pár let rozvedený. Jemu to však dokonale vyhovuje. Těch, které by mu moc rády znovu nasadily chomout, má stále plný diář. Ačkoliv rozvedený, stále si je zapisuje zkratkami. Špatná pověst je odjakživa tou nejlepší reklamou velmi dobře vybaveného a skutečně mužných výkonů schopného muže. Jenže ani on se ve své v podstatě sběratelské činnosti neobejde bez solidního vzezření a zvyků, lidmi obvykle připisovaných puntičkářským filatelistům.

„Co si najednou tak přemýšlivý. Když už musíš myslet, tak mysli na něco veselého. To já jsem chtěla minulý týden udělat mamce radost a zašla sem si do předmanželské poradny s tím, aby mě zbavili mého chtíče, který mě nutí mnohokrát za den masturbovat. S takovou by mi manželství určitě dlouho nevydrželo, protože musím furt myslet na nejraději hodně divoké souložení. To ti je srandovní, jak si ti doktoři myslí, že lidi bez maturity jsou úplní blbci.

Docela pěkný mladý psycholog mě ujistil, že se to v manželství samo upraví, že se z toho přirozeným způsobem vysouložím. A hned mi hrábl na kozy. Pleskla jsem jej po té nenechavé ruce a postavila se. To jej vyděsilo. Jenže já sem šla zamknout dveře a svlíknout si podprsenku, aby mi ten ňouma neutrhl ramínko. Když jsem mu rozepnula poklopec, tak se sice vzpamatoval, ale udělal mi to jenom dvakrát…

Na domluvenou schůzku sem mu proto nepřišla. Vymluvila sem se na menstruaci, abych si mohla pořádně zašukat s lepším skokanem. Za týden jej ale připustím, protože není špatné mít známého doktora tohoto druhu. Jeden jemu dost podobný z porodnice mi už předloni dal danu. Prý nějaký ještě vývojový model. Jenomže já jej podezírám, že si to vymyslel, aby mě v rámci toho vývoje mohl pravidelně ojíždět. Umí to ale fakt báječně, a tak se na tohohle nezlobím.“

To však neplatilo pro Viléma, neboť ten si najednou připadal jako pěšáček na šachovnici, na níž se obě starostlivé maminky rozhodly ve stejný okamžik zvítězit. Až jej převálcuje tato nestydatě smyslná a nespisovně hovorná dáma, tak jedna ožení syna a druhá provdá dceru. Usoudil, že ostražitost je na místě – i když v tuto chvíli už vcházeli do hlediště kina, kde vážné nebezpečí nehrozí.

„Dobré odpoledne, Helenko! Jako obvykle doprostřed první řady? Dnes se vám to, mladý pane, bude určitě moc líbit. Takový kasovní trhák jsme tu ještě neměli. Můžeš se spolehnout, Helenko. Budu jako obvykle hlídat u východu. A nezapomeň pozdravovat ode mne maminku. Dlouho jsem ji neviděla.“

Že se v tomto největším maloměstě republiky všichni znají – to nebyla pro Viléma novinka. Většina jeho obyvatel se velmi dobře znala ještě z původního domova na vesnici a ani ve městě nezapomínala na to, kdo komu a jak často chodil za ženou a kdo komu chodil krást třešně. I když skuteční viníci již dávno čichali ke kytkám zespodu. Nyní však měl divný pocit, jako by lezl do dobře maskované pasti.

Film však měl předvídaný děj i průběh. Zanedlouho ve vícekanálové stereofonii za promítacím plátnem hvízdaly kulky – když tu překvapený Vilém zjistil, že pod Helenčiným svetříkem na jeho klíně mu ruka mladé ženy vytrvale přepočítává ty dvě jeho. Znepokojen se rozhlédl a zjistil, že jeho obavy jsou zbytečné, že oči všech kolem jsou bezpečně přikovány k výrazně barevnému dění na tom úžasně širokém filmovém plátně. Nebyl by to však Vilém rudý gentleman, kdyby po tomto zjištění polevil ve své ostražitosti. Stále se rozhlížel.

„Asi je ti stejné horko jako mě. Pojďme raději na chvilku na čerstvý vzduch,“ zašeptala Helenka a po zapnutí poklopce kalhot za ruku odváděla Viléma k prvnímu východu z hlediště. Tam se u své známé uvaděčky šeptem dotázala: „Je můj odběrový koutek volný, paní Šnajdrová?“

Oslovená po přikývnutí za přišlou dvojicí zahrnula těžký závěs a teprve pak otevřela dveře do dvora, ozářeného zapadajícím sluncem. Oslněný Vilém zavřel oči a za okamžik zjistil, že stojí ve výklenku dobře uzavřeném dokořán otevřenými tři metry vysokými venkovními dveřmi východu z kina. Proti němu stojící Helenka již měla rozepnuto přední zapínání dlouhých letních šatů a po rozepnutí spony košíčků kojenecké podprsenky mu bradavku těžkého jako by už kojícího prsu vsunula do úst. Byla bez chybějících kalhotek dokonale přístupná.

„Oba mi je, Viléme, pořádně podoj. Můžeš je klidně i ždímat. Chtěla bych se jmenovat místo Pokorná Poslušnica a mít jako ona vemena na třicet litrů nádoje. Jenomže když se ráno probudím, tak mám furt jenom tyhle ty mé pětky a mokrá kunda mi pořád plave a šíleně svrbí…

To je bezva, že ta ukecaná mamčina kámoška nelhala. Máš ocas fakt o dost větší než tvůj fotr. Jestli máš i jeho výdrž, tak to nám bude v té zahradní chatce jako v ráji. Pojď, já ti jej pro jistotu nejdřív vystříkám tady do toho rožku a teprve pak ti jej vykouřím. Jestli máš semene tolik jako tvůj otec, tak bych se bez kontrolního odběru mohla, jako ponejprv s ním, málem udusit.“

Stále ostražitý Vilém byl sice opět rudým gentlemanem, avšak k tomu Helenčinu úmyslu neměl připomínek. Pro narostlý tlak ve varlatech velice rád vystrčil podbřišek směrem k určenému místu a rád nechal Helenku, aby jej obratnou nepochybně dobře trénovanou rukou velmi rychle přivedla k přímo eruptivnímu vyvrcholení. Ještě před prvním mohutným výstřikem ejakulátu si stačil všimnout, že označený kout má na soklu budovy výrazně tmavší velkou skvrnu. Pro křečovitě zavřené oči při mimořádně úlevné ejakulaci však už neviděl, jak se ta skvrna vybarvuje bíle stříbřitou záplavou.

Teprve když to dlouhé kropení soklu kina ustalo, vděčně se věnoval zcela odhaleným pěkně narostlým Helenčiným prsům. Nejdříve nasával jejich ztuhlé bradavky, pak oba prsy znalecky potěžkával, aby je na Helenčino přání začal docela bezohledně dojit. Jejich dudlíkovité bradavky to určitě nezažívaly poprvé. Když se po nedlouhém čase tiše sténající Helenka oblékla do husí kůže a celá se rozechvěla, zvídavým rychlým pohmatem v jejím rozkroku Vilém zjistil, že se už pouhým dojením skutečně udělala a „pustila šťávu“.

To však nebyl důvod, aby se děva oděla a zklidnila. Teprve nyní a v podřepu Vilémův penis hluboce polkla, aby téměř zběsilou orální aktivitou dlouho a úspěšně prokazovala pokrevní spřízněnost se svojí maminkou.

Vilémův smysl pro spravedlnost mu velel k výměně stráží. Závodčím té stráže u nyní s poněkud rozevřenými stehy stojící dospělé ženy byl její frajtr. Vilém mu pyjem vzdával čest tak udatně, že docela brzy Helenka pustila šťávu znovu.

Ani druhé pouštění šťávy jí nebylo důvodem, aby tvrdě zduřený pyj ponechala svému osudu. Po střídání stráží s ve tváři viditelnou náruživostí pokračovala v ústní podtlakové stimulaci penisu až do chvíle, kdy tento rozměrný inseminační orgán – mimo jiné také výrazným škubáním – už podruhé a nezpochybnitelně prokazoval svoji bezvadnou funkci.

„To by pro začátek mohlo stačit!“ mínila spokojená Helenka, když se zjevnou rozkoší v zarudlé a náruživou chlípnost vyzařující tváři přímo labužnicky polykala ejakulát, aby se pak konečně k návratu do sálu kina, stejně jako vzrušený a ukojený Vilém, začala hbitě oblékat.

„Pořádnou mrdačku si dáme až večer v zahradní chatce. Tam budeme mít teplou vodu, a proto mi můžeš nacákat semeno všude, kam tě napadne. Mi se moc líbí, když mám ta svá vemena celá tak lepkavá, že se k nim ocas lepí. Nejhezčí ale je, když můžu sledovat, jak mi z té mé pořádně vymrdané piče pomalinku ale dlouho vytéká tak husté sperma, až se tak jakoby líně táhne…

Právě mě napadlo, Viléme, že sem se tě – já kunda zapomnětlivá – ještě nezeptala, jestli se ti tak moc líbím, že bys chtěl se mnou do té chatky jít a tam divoce projebat celou noc. Bát se nemusíš. Nejsem zas až tak blbá, abych se chtěla vdávat. Znám i lepší zábavu, než děckám čistit posrané zadky “

„To víš, že bych chtěl. A nejenom jednu noc. Škoda, že tak moc pospícháš. Mohl jsem ti přece ještě pěkně ožužlat klitoris. Tak krásně jebuchtivou mrdnu jsem ještě neměl a nejspíš ani v budoucnu takovou nepotkám. Ještě ti zapnu ten úplně spodní knoflík a může znovu dovnitř. Jen bys mi měla slíbit, že dáš pozor, aby nikdo neviděl, když se zase neudržíš a budeš mi pod svetrem honit ptáka. Já bych ti to moc rád oplatil, ale mám strach, abys nezačala ječet, když bych ti tvoji prcnu nenápadně prolízl, aby si sousedi nevšimli. Dnes bych si klidně troufl. Mám na tebe ještě chuť.

Dnes všichni čučí na plátno tak, že kdybychom si to rozdávali na zemi před první řadou, tak pokud by na nás přímo nešlápli, tak by určitě nevěděli, že tam na zemi vůbec jsme.“

„Neboj, Viléme! Klidně mi to můžeš dělat a uvidíš, že když jde o mrdání, tak se umím v případě potřeby ovládnout, abych o nic nepřišla. A pro blaho toho tvého parádního čuráka udělám kdykoliv cokoliv. Určitě se ti to bude se mnou líbit. Uvidíš!

Kdyby to nebylo blbé, tak by ses moh fotra přeptat, jak byl se mnou spokojený. Slíbila jsem mu, že mu dám pokaždé, když si vzpomene. Vzpomněl si letos už nejmíň desetkrát. Naposledy minulý týden ve středu. Je to pořád parádní fakt neumrdatelný samec. Ještě v neděli se mi špatně chodilo. Kdyby si ale v neděli řekl, tak bych mu znovu a moc ráda podržela. Tak moc chodit přece zas nemusím!“

„Co ti na to říká mamka. Moje by mě nejraději viděla ženatého. Lístky na tento film mi koupila, abych vás viděl pohromadě a mohl si vybrat.“

„Už včera jsem slyšela. Já ti mám Viléme, takový dojem, že ty naše dvě věrné kamarádky si myslí, že bez oddacího listu sex není možný. Nemoh bys to té naší občas udělat, aby jí z nedostatku sexu přestalo šplouchat na maják? Když jsem jí včera nabídla, že jí dohodím tvého fotra, tak se šíleně vyvředila:

„To nemyslíš vážně! Jak by to vypadalo, kdybych se sčuchla s chlapem, který zanášel mé kamarádce a kterému ona proto dala kopačky?! Uvažuj!“

To je celá ona. Samé ohledy a na sebe nemyslí. Ještě není tak úplně odkvetlá slunečnice. Ještě by sis na své přišel. Nemyslíš? Já bych tě s ní viděla moc ráda. Bylo by to takové krásně pikantní… O tom, že v životě vždycky zvítězí mrdačka… Já s tvým otcem, ty s mojí matkou a my dva spolu. Taková boží trojice. Kdo to dovede, tak ať o tom napíše román na oslavu čisté lásky.

Pojďme už raději dovnitř. Večer to v naší zahradní chatě ještě probereme. Povídat si můžeme taky po filmu na zpáteční cestě dom. Jo, abych pro samé řeči náhodou nezapomněla. Večer si pro mě k nám přijď co nejdřív! Abych si z dlouhého čekání nemusela pitku sama prstit.“