Vilém rudý gentleman 06

Ve stopách svého předka k ženskému zadku

Každý nemá to štěstí, aby se jako Vilém směl vydat cestou svého nejbližšího předka. Dlužno však doplnit, že Vilém zrovna o toto štěstí neměl zájem. Jeho otec sice byl všemi příznivci fotbalu hodnocen jako všeobecně uznávaná a nesporná osobnost mezi fotbalovými rozhodčími. Byl dokonce obdivován téměř všemi manželkami fotbalových fanoušků, které své muže na tribunách doprovázely. Jako všeobecně respektovaný znalec fotbalových pravidel byl známý ve funkci neomylného rozhodčího televizních soutěží také mnoha televizním divákům.

Ovšem Vilémova maminka byla přesvědčena, že pokud by se každoročně volil král proutníků – pak by ona už dlouhé roky nepřetržitě byla královnou. Když přistihla svého muže s nahou sousedkou paní Pátkovou doma ve své posteli, tak založila svým následujícím pátráním počátek dlouhé řady postupně odhalovaných manželových nevěr. Tu řadu však uzavřela neobvykle rychle mladá a až neuvěřitelně půvabná učitelka základní školy. Jestliže obvykle se jen obtížně prokazuje pečlivě utajovaná nevěra, tak tentokrát se dle příkladu té mladičké učitelky Okresnímu soudu nevěrnice ochotně hlásily samy – v bláhové naději, že svým hrdým přiznáním rozvedeného získají výhradně pro sebe.

To se však netýkalo paní Pátkové, která při svém prognostickém nadání prozíravě nevyčkala konce rozvodového řízení a už před jeho polovinou si našla nového milence a zanedlouho také manžela v osobě ředitele místního ale nejkrásnějšího obchodního domu v republice.

Když kolem deváté Vilém hlásil zkušebně odstranění závady v klášteře, jeho bývalá spolužačka a nynější kolegyně to komentovala takto:

„To je dost, Viléme, že ses konečně ozval. Kdyby to nebylo v klášteře a kdybych moc dobře nevěděla, co seš zač – tak bych si mohla myslet bůhví co! Už před hodinou volal ředitel obchodního domu, že ta jeho manželka ve skladu má pokažený aparát zrovna když mají inventury. Byl by moc rád, kdybys jí to opravil přednostně. Tak si dej, prosím tě, moc záležet a hejbni kostrou, protože ta baba je mi sice šíleně protivná, ale ředitel je můj strejda a já ho mám ráda. To ale fakt nemůžu říct o té jeho namyšlené stíhačce, která si v té své vyčůranosti nechala příjmení z prvního manželství.“

Vilém se k obchodnímu domu vydal velice zvolna. Napadlo jej totiž, jestli tato oprava nebude součástí bleskového a zaslouženého trestu za fakt, že ještě před malou chvílí plácal po boubelatém velkém zadku – a hlavně divoce souložil – s nevěstou Kristovou. Ještě štěstí, že Vševědoucímu určitě nebude muset dokazovat, že on Zuzanu nezmrhal. Na druhou stranu několikrát opakovanou soulož s nevěstou Kristovou lze snadno chápat co úspěšně dokonaný pokus nasadit Všemohoucímu manželovi parohy! Naštěstí toto Vilémovi, chvála Jedinému Spravedlivému pro jeho vševědoucnost, nehrozí! Kdo jiný, než On by měl vědět, že Vilém do kláštera – stejně jako nyní do obchodního domu – vešel výhradně s počestnými úmysly.

„Opravdu rád vás vidím, mladý muži. Ten nový pěkný přístroj, který jste mi minule namontoval, ten funguje bezvadně. To však, bohužel, nemohu říci o starém přístroji soudružky Pátkové. Já slyším vše, co říká, ale ona, jak jsem se byl ráno přesvědčit, neslyší vůbec nic. Spoléhám na vás. Neteř mi prozradila, že pro vás – pro nejschopnějšího mechanika okresu – to bude jistě hračka.“

Vilém o tom nepochyboval. Umět rozebrat telefonní přístroj a složit jej po výměně úplně všech dílů bylo učivo už prvního ročníku. Jenže ani ve třetím jej nenaučili, jak se zachovat, když velký nákladní výtah do poloviny plný matrací přijede z podzemí obchodního domu a otevře jej bývalá milenka vašeho otce.

„Ahoj, Viléme! Ty mě nepoznáváš nebo se ke mně nechceš znát? Věř mi – já jsem ten rozvod nechtěla. Vždyť jsem se okamžitě stáhla. Přece by ses na mě nezlobil. Odjakživa mám pro tebe slabost. Vždyť bez kalhotek jsem začala ze schodů tak pomalu chodit jenom proto, abys měl dost času si mě pořádně prohlédnout a moh se tak roztomile červenat. Pojď dovnitř! Popojedem.“

Vilém si už při rozjezdu výtahu vybavil statná stehna kypré přírodní blondýny, která se na schodech ráda zastavovala s nohama ob dva schody a natočená tak, aby o necelého půl patra níže stojící puberťák dobře viděl pootevřenou dokonale vyholenou vulvu i její vyčnívající klitoris. A vydržela tak stát do té doby, než se silně červenající hoch sám rozběhl k bytovým dveřím za zády. Ne však proto, že by se tak moc styděl. Důležitějším důvodem jeho útěku byla možnost zamknout se v koupelně a tvrdě ztopořeným na mladíka neobvykle velkým pyjem stříbřit obkladačky nad vanou a při té bouřlivé ejakulaci si představovat slast jakou zažije, až jednou obkládačky vystřídá ta zatím jen pootevřená vulva paní Pátkové. O ní – hlavně o její dráždivě pomalu se pootevírající a pokaždé viditelně mokré vulvě pod výrazným vždy pečlivě vyholeným Venušiným pahorkem – se mu tehdy téměř pravidelně zdávalo.

Proto v něm skutečně hrklo, když nyní paní Pátková otočila klíčkem, čímž pomalu jedoucí nákladní výtah s trhnutím zastavil v mezipatře. Po chvilce se ke zkoprnělému Vilémovi od ovládání výtahu otočila už s rozepnutým bílým pracovním pláštěm. Vrávoravě se zbavovala kalhotek a pak s viditelnou námahou rozevřela sponu, spojující – spíš koše než košíčky – taktéž bílé podprsenky. Dva nahé těžké prsy mu připadaly jako ocelová radlice buldozeru, který jej hravě shrne tam, kam se mu zachce.

„Jsem přesvědčená, Viléme, že jsi už dost dospělý, abych ti dnes splnila tvůj chlapecký sen. Nemusíš se nijak omezovat. Já jsem totiž snad jediná ve městě, která díky doktoru Bárovi mám danu už od té doby, kdy ještě nebyla běžně na předpis. Nelituji. Byla to ta nejlepší investice v mém životě.“

Vilém opět s nepředstíraným vzrušením hleděl do nahého rozkroku nyní už ženy v takzvaně nejlepších létech, která na stohu matrací ležela na zádech a jako stehna široce rozevřenou náručí jej zvala na opravdu velmi kypré nahé prsy. Ani ta i dříve statná stehna rozhodně léty nezhubla a dohladka vyholená vulva měla stydké pysky sice nevytahané, avšak jakoby přece jen větší. Obvykle nepřehlédnutelně vyčnívající klitoris byl však rozhodně prostorově mnohem výraznější. Proto Vilémův utěšitel i přes kalhoty signalizoval, že paní Pátková je jeho jednička. Pohledem na to nahé boží nadělení silně vzrušený Vilém bez otálení spustil kalhoty na půl žerdi. Jen s téměř nadlidským úsilím se dokázal ovládnout, aby předejakulační kapkou zavlažený pyj rozvážně ale hluboko zasunul. Obával se totiž, aby paní Pátkové její tak upřímně nabízenou docela prostornou a vždy tak vzrušeně sledovanou svatyni pro rozměry svého už dospělého pohlaví nepoškodil.

Jenže už po tomto prvním zásunu paní Pátková začal velebit nejen Viléma za velikost pohlavního údu, nýbrž ze stejného důvodu i jeho otce. Viléma to pořádně rozzuřilo a začal se chovat jako zběsilý. Bušil ztopořeným pyjem do blahem sténající ženy bezohledně a ani po jednom orgasmu ji nepopřál oddechový čas. Ona však neprotestovala a pod Vilémem se pohybovala tak, aby se jeho penis vždy dostával co nejhlouběji. I když byla brzy na bujných prsech silně zpocená a otevřenými ústy sípavě dýchala, její chtíč byl k neukojení. Čím brutálněji do ní rozměrným po klášterní souloži silně napuchlý pyjem pronikal, tím roztouženěji korpulentní paní Pátková velmi tiše šeptala:
„Ještě… ach, miláčku… ještě… ještě víc…mrdej mě ještě víc… třeba až k smrti!… Tak moc jsem se těšila, že mi mou frndičku dnes konečně vystříkáš…“

Její kopulací rozehřáté tělo bylo tak báječně vláčně přilnavé, že i když mu připomínala bezednou bažinu, v níž se nejspíš dřív než později utopí, tak jí nedokázal nevyhovět. Stálo jej to hodně sil a začínal se už obávat, že v tomto utkání mezi dvanácti provazy ringu brzy skončí KO a bude odpočítán. Naštěstí celá uřícená a zarudlá, po delším čase těch tichých avšak lascívních verbálních projevů, paní Pátková té své málem neukojitelné smyslnosti přece jen hodila ručník na podlahu ringu.

Vilém, s náhlým vědomím, že se jedná o otcovu milenku, která má podíl na rozvodu rodičů, nechtěl ztratit tvář. Okamžitě se začal oblékat a když štěstí vyzařující paní Pátková vyslovila podiv nad tím, že ona se čtyřikrát udělala, zatím co on ani jednou nevystříkl, tak ledabyle odvětil: „Jistota je jistota, pravila jeptiška a na svíčku nasadila prezervativ. Kde je ten vadný telefon?“
Oslovená se lehce pousmála, z ještě předválečného černého přístroje na poličce pod ovládáním výtahu sejmula mikrotelefon a po hbitém odšroubování kruhové krytky na Vilémovu dlaň vyklopila telefonní vložku i s papírovým kolečkem, které přípojné kontakty sluchátka dokonale izolovalo. Kolečko schovala do kapsy pracovního pláště, pak telefonní vložku upevnila v tělese mikrotelefonu, načež hrdě pravila: „A jedeme na kafe!“

Přede dveřmi své kanceláře – plná pouze elánu – si s viditelnou chutí podala dva mladé podřízené v modrých pracovních pláštích, kteří si u svého vozíku plného matrací stěžovali na výtah, tak dlouho zablokovaný v mezipatře. Ty hochy si vychutnávala s rozjezdem. Když už nějaký ten pátek u soudružky Pátkové pracují, tak by už také měli vědět, že nákladní výtah není bezpečné a ani moudré provozovat bez funkčního telefonu. Že jeho oprava si žádá svůj čas ví přece každý průměrně inteligentní jedinec. Komu co udělala, že má tak neschopný personál?

Už při přípravě kávy ještě docela nedávno Vilémova sousedka v paneláku zahájila diplomatická jednání zcela nediplomaticky: „Jak tak o tom uvažuji, Viléme, bude určitě nejlepší, když ti na rovinu povím, proč ta komedie s tím telefonem. Je to tak dva dny, co jsem se od své kámošky z vašeho osobního dověděla, že podle uzavřené dohody až odmaturuješ, bude z tebe mistr na učilišti spojů s platem ve třídě kolem tří tisíc čistého a na vojnu nemusíš. Naše Emilka, však ji dobře znáš, je sice neprůbojná a milá, ale v posteli, podle toho, co jsem už občas zahlédla, je a bude naštěstí po mamince. Takže když budou peníze, tak si to troufám s tvojí pomocí zařídit tak, aby k tobě vzplála čistou romantickou láskou. Po dnešku vím, že s tak vynikajícím skokanem, který to má v genech, by ani v posteli nestrádala.“

Teprve v tuto chvíli si Vilém uvědomil, že je mu nabízena dívka vychovaná svojí babičkou ke vzorné a pověstné poslušnosti. Ta by zavřela oči a oběma rukama si chránila kundu, aby se mohla ctnostně nudit i na nudistické pláži.
Tak Vilémovi nabízenou partii popsal jeho spolužák z devítky, jenž ve své namyšlenosti před rokem Emilku naivně pozval na rande. Paní Pátková však ve štvanici potencionálního zetě neúnavně pokračovala.

„Pokud by se, nedej bože, stalo, že jsem se v odhadu vlastní dcery zmýlila a ty bys v manželské posteli měl strádat, tak ti už po dnešku, aby Pavel nevěděl, kdykoliv moc ráda vyhovím sama. Dobře by se nám spolu žilo. Nad tvými milenkami bych – jako u tvého otce – pochopitelně zavírala oči. Nejsem tak naivní, abych si bláhově myslela, že skokanovi s takovou výbavou bude stačit jedna. Smím vědět, co si o tom myslíš?“

Vyděšený Vilém se musel opravdu hodně přemáhat, aby se dokázal alespoň trochu pousmát. Napadlo jej totiž, že kdyby si tento záměr paní Pátkové vyslechl její manžel Pavel, tak by mu ten charakteristický trvalý šťastný úsměv navždy zmizel. Současně si uvědomil, že právě tato žena bude ze všech otcových milenek nejinteligentnější a také nejmazanější. Vždyť zatím, co ty méně chytré žily romantickou nadějí na dobrý úlovek, ona neztrácela čas a za otce si velmi rychle našla v okrese snad tu nejprachatější náhradu. Nejvlivnější určitě. Pokud šlo o úzkoprofilové zboží byl ředitel žábou na prameni. Bylo by velice hloupé a hlavně nebezpečné, jeho tak vypočítavou manželku urazit.

„Cením si vaší upřímnosti, a proto vám ji oplatím. Teď už vím, že jste nádherná a nádherně smyslná žena.“ Vilém si během odmlky pečlivě zamíchal nabídnutou kávu a teprve pak pomalu a potichu pokračoval.
„Pro mne vždy budete to, co v červené knihovně popisují jako „zářící obraz jeho smyslnosti plných chlapeckých snů.“ Proto kdykoliv projevíte přání, rád za vámi přijdu. Ovšem co se Emilky týká, tak je tu jeden problém. Včetně mé maminky jste totiž tento týden už čtvrtá žena, která by mne ráda viděla ženatého. Doposud to bylo v poloze „když holky berou, já nevím kterou“, což můj stařeček ze Slovácka považuje za přirozené. Jenže tento týden došlo k podstatné změně, před kterou mne stařeček varuje: „Pozor, hochu! Když začnou nabízet maminky, tak to jde hlavně o plínky!“

Když už jsem v té upřímnosti až po kulky, tak se vám musím k něčemu přiznat. Ještě včera bych, jako už několik let, při masturbaci snil o velké rozkoši, která bude provázet první hluboký průnik mého pohlaví do toho vašeho – tak krásného a šťavnatého! To se však před chvíli tam ve výtahu změnilo. Už tam jsem po té divoké kopulaci začal znovu snít – i když vím, že je to šíleně nerozumné – o slasti, která nás oba pohltí, pokud budu jednou smět vás stejně divoce oplodnit.

To je totiž zatím další nesplněný nádherný sen pubertálního mladíka, jenž – po spatření pootevřeného nádherného pohlaví a statných stehen jedné velice smyslné a vzrušující dospělé ženy – si mnohokrát musel zamčený v koupelně sám pomáhat od přetlaku semene. Ten nezapomenutelný pohled na smyslnost tak silně dráždící krásu se mi často vybavuje při ejakulaci.

Emilce proto nemohu zatím slíbit nic. Už proto, že nejsem přesvědčen, že bych se měl někdy oženit. Při mé smyslnosti rodinu považuji za zbytečnou ztrátu času, který chci prožít co nejpříjemněji. Ale při pohledu na mého frantíka mi snadno a ráda uvěříte, že za vámi na zavolání přijdu vždy, a tak rychle, jak jen to bude vůbec možné. Tak krásné, a tak krásně smyslné ženě ani já nemohu nic odmítnout. To bych urazil svého otce!“

„Ty jeden vychcaný všiváku! Ty svého otce nezapřeš! Ale moc se netěš! Po tom, co jsem tě konečně měla mezi stehny, tak moc dobře vím, že jsi určitě o celou výkonnostní třídu lepší, než je on. Proto se mě, Viléme, tak lehko nezbavíš. Dáš si ještě jedno kafe – ty vykutálený rošťáku? Mám i šlehačku.“

Vilém při odchodu z kanceláře paní Pátkové nabyl přesvědčení, že se mu, co rošťákovi neobyčejně dobře podařilo roští – tedy roztouženou stárnoucí ženu – nejenom ukojit, ale i po odmítnutí její vdavek chtivé dcery stejně kvalitně uchlácholit. Byl na sebe hrdý až do okamžiku, kdy byl na vrátnici požádán:
„Mladý muži, soudruh ředitel vás žádá o malé posečkání. Za okamžik sem za vámi přijde. Chce vám totiž něco velice důležitého sdělit.“

Udivený Vilém byl dnes překvapen vzhledem přicházejícího ve vlasech už šedivého vzrůstem menšího muže v dobře padnoucím šedém obleku. Jeho tvář ladila s jeho celkovým vzhledem. Byla také jakoby popelavě šedivá, smutně zamyšlená a neobvykle přísná. Jindy stálý vlídný úsměv byl pryč.

„Pane Kremere, buďte, prosím, tak moc laskav a doprovoďte mne na ulici. Rád bych s vámi – nikým neodposloucháván – probral jisté intimnosti.
Nejdříve vám musím za vše – opravdu i za to, co mé oči neviděly – upřímně poděkovat. Musíte však také vědět, že pokud splníte všechny své sliby, dané mé nesmírně náruživé manželce, stanu se rád vaším dlužníkem.
Pokud v budoucnu budete pro sebe nebo pro svoji domácnost cokoliv potřebovat, tak vždy se s důvěrou obraťte na mne. Pro vás rád a rychle seženu i to nesehnatelné. Lidé dobré vůle si musí pomáhat. Vždyť v boji za přežití jsou vždy spojenci.“

„Můj Bože,“ pomyslel si ateista Vilém jen co poděkoval soudruhu řediteli „to mne za ty parohy trestáš nebo ve své božské hravé velkomyslnosti se mi s chutí vysmíváš?! Čert aby se v Tobě vyznal! Jenže ono je to – jistěže jen ze Tvé vůle – nechutně únavné a nebezpečné. Vždyť v diáři mám ještě poznámku: K Pokorným odskočit obskočit! Chce to oddechový čas!

Navíc na řadě je velice závažné rozhodnutí o návrzích té krásné mladé a tak fantasticky smyslné abatyše. Takových po zemi určitě moc neběhá. Nejenom informací, ale i času k úvahám je málo. Ovšem takovou – i když zatím docela tajemnou – nabídku jsem ještě nikdy nedostal. A jak tak tuším, nejspíš už nikdy nedostanu. Ta velice smyslná Zuzana má v sobě cosi uhrančivého. Je nějaká jiná. Co já s tím? Babo raď!