Vilém rudý gentleman 13

Upřímná doznání současných hranic chlípnosti

Každý, kdo by mohl následující hodinu sledovat hovory a aktivity mladé, avšak již několik let dospělé dvojice na zadním sedadle limuzíny Jeho Exelence olomouckého otce arcibiskupa, by se sám přesvědčil, jak složité a klikaté bývají u člověka cesty ke skutečnému poznání vlastní osobnosti. Zejména, když polovinu té dvojice tvoří velice sečtělý jedenadvacetiletý muž.

Ten již od chlapeckých let od svého stařečka na Slovácku věděl, že žádná žena neví co chce a nepřestane, dokud to nedostane. Už proto musí Vilém zjistit, co vždy velice sdílná a nyní s široce rozevřenými stehny na zadním sedadle limuzíny sedící nahá Zuzana skutečně myslí příkazem: „Nehleď na mé řeči a pro naše duševní zdraví teď už mě mrdej ze všech sil!“
Vždyť první část imperativu je u ženy jen těžko uvěřitelná. Která by skutečně chtěla, aby ten její její řeči ignoroval?!
Z vlastní zkušenosti na ekonomce věděl, že mnohé jejich řeči mají za cíl vzbudit od skutečnosti přesně opačný dojem a vyloučit možnost, že by jejich hlasatelky mohly být považovány za běhny, když ve skutečnosti jsou typické coury. To pochopitelně platí i naopak. Je tedy třeba vědecky zkoumat a neustále ověřovat.

„Zuzi, abych ti mohl dělat opravdu dobře, tak bych potřeboval o tobě vědět nějaké intimnosti. Dělají ti dobře tvrdé a hluboké zásuny penisu do vagíny nebo dáváš přednost takovémuto dráždění klitorisu?“
S bezelstným výrazem svatouška se ptal ještě před tím, než jí s hlavou mezi nestydatě rozevřenými stehny oběma rukama rozhrnul stydké pysky a z vulvy vykukující výrazný klitoris několikrát labužnicky nasál a pak výrazně povytáhl sevřenými rty. Po jejich rychlém rozevření zálibně sledoval návrat té ženské obdoby pyje do klidové polohy a jeho krátké vibrace.
Při této stimulaci ihned medově tekla.

„Proč mi dáváš takové nesmyslné otázky? Proč bych si měla vybírat, když na střídačku, a tak dlouho jak chci, můžu mít obojí?! Když jsi takový detailista, tak mi pověz, co je na mě pro tebe nejhezčí a co tě na mě nejvíc vzrušuje. To je pro nás stejně důležité. I tvé představy a i ty nejtajnější touhy chci znát. Víš, i ty které se zatím stydíš prozradit.
Aby nám radost ze sexu co nejdéle vydržela, nesmíme mít až na pár výjimek skoro žádné tajnosti. Jinak bychom nemohli jeden druhému úplně vyhovět a to je začátek skutečné nevěry. Ta je totiž pouhé hledání toho, co si myslíme, že nám schází. Svěříš se mi první, ty můj tak krásně obdařený a ukecaný brouku?“
„Klidně a rád. Nejspíš proto – že se mi ráda sama nabízíš. A že mi to pokaždé důkladně uděláš – to ti nikdy nezapomenu. Myslím si totiž, že láska nevzniká jako ušlechtilý cit, ale z vděčnosti sexuálně dokonale ukojených těl. Ten romantický cit se objevuje později a ne pokaždé každému. Počkej chvíli, já ti ji ještě párkrát prolíznu, aby si se pěkně udělala.“

„To nemusíš. Raději podrobně povídej. Jsem tak moc zvědavá na tvé skryté touhy, že si to během vyprávění párkrát udělám sama. To jak mě vidíš a co by sis i přál mě moc zajímá. Nejspíš víc, než se domníváš.“
„Pro mě byla moc důležitá ta pouhá hodina v hotelu Voroněž. Tam mi ledacos docvaklo. Tam, když jsi šla kolem bazénu v těch miniaturních plavkách, jsem si uvědomil, jak nádherná velice smyslná žena jsi. Pro někoho sprostě ale pro mne upřímně ti povím, že když jsem se chtivě díval na tvoje ladně se pohybující tělo, na nádherně čnící tuhé prsy, na široké a okrouhlé boky a na přímo monumentálně vyklenutý kulovitý zadek s pravidelně se střídajícími půlkami nad silnými stehny – tak jsem si řekl: „Dívej se dobře! Kdo ví, jestli ještě někdy ve svém životě uvidíš tak krásnou piču na lovu.“
A já jsem tě tak ihned uviděl! Jenom jako ji. Jako surrealistickou bytost od Salvadora Dalího. Na krásných nohách s fantasticky statnými stehny. Viděl jsem tě jdoucí s dokonalými polokoulemi macatého zadku vzadu a vpředu jako velikými stydkými pysky hladově cvakající neskutečně velikou vagínu, která ze spousty kolem ní její krásou tvrdě topořících se zákusků si vybírá ten největší pro ni nejchutnější.
Najednou ti mě přepadla touha vykašlat se na dobré chování, ty plavečky z tebe okamžitě servat, ohnout tě přes zábradlí, u kterého jsi zrovna stála, zezadu ti jej tam vrazit až po kulky a divoce mrdat a mrdat, až bych ty kulky do tebe úplně a tak hluboko vystříkal, až bych tě už naponejprv dokonale oplodnil!

Když se pak ti dva tebou vzrušení borci srazili a nebýt tebe a plavčíka málem spadli do bazénu, tak mě napadlo, jestli bys po tom oplodnění měla mrdačky dost, když jsi tak neukojitelný kus. Jestli si proto nezasloužíš, aby tě pokaždé divoce a dobře ojelo alespoň deset těch nejvýkonnějších zatím marně slintajících vošoustů, jejichž penisy jsou nejmohutnější.

Vím, že je to úchylné, ale tehdy jsem ponejprv cítil, že by se mi určitě líbilo, kdybych se na to mohl zblízka dívat. Určitě by se někteří tvojí krásou vzrušení jedinci z nedočkavosti na tebe vysemenili ještě spíš, než by na ně přišla řada k zásunu. Oni by totiž na ten vaginální odběr semene stáli frontu, jeden po druhém by tě jebali zezadu, zatím co mne bys celou tu dobu kouřila. Já bych – s ocasem někde na tvých mandlích – tě oběma rukama pořádně a moc rád dojil. Odrovnala bys jich všech deset, ale nakonec bych po deseti předskokanech přišel já. Konečně bych tu tvoji neumrdatelnou čerstvým ejakulátem stále sprchovanou kundu pár mohutnými šťouchy dorazil. Až bys rozkoší velice hlasitě ječela a ta tvá pořád chtivá pizda by se ti spolu se svěračem konečníku hodně dlouho křečovitě svírala. Každým tím silným sevřením by ti z frndy ve vlnách vytékalo semeno, protože já bych tím svým hravě a úplně dočista vypláchl sperma všech deseti předskokanů.
Představ si, Zuzi, jak mi asi bylo, když právě při těchto mých představách nás tenkrát po návratu z bazénu – zrovna když jsme byli v nejlepším – vyrušil telefon a museli jsme okamžitě na letiště. Jen jsme se bez tebe vrátili, tak jsem se zavřel v koupelně a při opakovaném přehrávání této fantazie jsem se systematicky až do úplného vyčerpání odrovnával sám… Po celou dobu tvé dlouhé nepřítomnosti toto byl můj nejlepší a nejmilejší biograf.“

„Bože můj! Sáhni si, jak bezvadně z tvých řečí teču! To je z radosti a rozkoše. Když mi vcucneš fra… ááá to je ono! To jsem potřebo… ano … ano … ještě jednou… Vili, ty můj věčně mrdavej brouku! … Jestli ještě můžeš, tak můžeš víc… moje chtivá mrdolína není z plastelíny a má to moc ráda.“

Víc nedělalo Vilémovi potíže. Byl šťastný už z toho, že se Zuzaně dokázal svěřit, že se jí jeho fantazie líbí a že smí s rukama pod masitými a rozložitými půlkami nadzvedávat robustní pánev tak, až se široce rozevírají nejen statná stehna, nýbrž i pěkně masité stydké pysky. Rozevřenou stále medovou vulvu měl jako na dlani. Soustředěně pozoroval po každém nasátí, a po vibracemi provázeném uvolnění klitorisu, opakující se křečovité stahy vulvy a jejího okolí.

Zuzana však na v téměř pravidelných intervalech silně stimulovaný klitoris hleděla shora a při příchodu těch svíravých křečí si Vilémovu hlavu přitahovala nahoru tak, aby mu silným vstřícným prohnutím páteře bradavky nabízených prsů mohla střídavě vkládat do úst. Z jejích úst ochotnému dojiči Vilémovi zněla ta nejkrásnější přímo duchovní hudba: Přerývavý vzrušený dech, žhavý sípot a blažené většinou neartikulované sténání sexuálně ukájené ženy. Teprve po úplném odeznění této dlouhé a bouřlivé symfonie smyslů uslyšel:
„Víš, Viléme, že mi je doopravdy moc líto, že ty tu moji obrovskou rozkoš, kterou já prožívám při každé i takhle pomalé a dlouhé mrdačce s tebou, jako já vnímat a prožívat se mnou nemůžeš. Nemáš čím vnímat tu doopravdy napínavou nádheru, když tvůj obrovský žalud málem až k natržení ponejprv napíná manžetu poševního vchodu. Stejně tak úplně jinak cítíš tu moji nádhernou rozkoš, když svým tvrdým žaludem a až neuvěřitelně silným pyjem nejdříve tak bezvadně pomaloučku, ale nakonec parádně rychle a hluboko, se posouváš po silně prokrvených hrbolcích za nádherné slasti roztahovaných poševních stěn. To abys při každém hlubokém průniku toho famózního čuráka při nádherně slastné bolesti zatlačil až na poševní dno. Protože dělohu nemáš, tak nemůžeš jako já prožívat rozkoš vzniklou stlačením děložního čípku při odtlačování celé dělohy.
Má piča mi při každé mrdačce s tebou působí tak velikou a stále žádoucí rozkoš, že bych – pořád úplně nahá a stále takhle parádně doširoka rozcapená – chtěla tímto krásným autem, ale jen s tebou – objet třeba celou zeměkouli.
Jestli v tobě zůstala ještě nějaká neukojená vášeň, tak se nestyď a dejme se do dalšího vášnivého kola mého ojíždění. Toho nemám nikdy dost.“

Vášní žhnul. Nejenže žhnul, ale nechybělo mnoho a býval by byl – a velmi daleko před branami – zbůhdarma vytekl. Naštěstí velice smyslná rozdivočelá mladá žena během opakovaných klitoriálních orgasmů zatoužila po změně. Když svému milenci neomylně sáhla do klína a pozvedla dokonale prokrvený pyj, spatřila do poloviny obnažený žalud, jenž se leskl určitě hned několika předejakulačními kapkami. Reagovala typicky ženským způsobem. Nejdříve z kůže sedadla smotkem buničiny setřela přeteklý poševní sekret, poté na sedadlo poklekla a na Viléma vystrčila pro Viléma poklad – svoji nádherně oblou a dráždivě velkou kyprou zadnici. Uprostřed té katedrály rozkoše či monstrance smyslnosti zářila stále chtivá a mokrá velice pěkná vulva. Když se však dožadoval toho růžového prezervativu, tak uslyšel: “Proč? Ty do mé horní dírky můžeš bez. Tam to mám strašně ráda a místa tam je dost, aby ses moh pokaždé úplně vysemenit. Když tuším nějaké nebezpečí, tak si stejně beru tabletku poslední záchrany. Pojď ale opatrně! Lokomotivu máš velkou a tunel je pro tebe báječně úzký. Uvidíš.“

I když velká a okrouhlá zadnice, puklá brázdou s už pootevřenou vulvou, byla pro něj tou nejvzrušivější výzvou ke koitu, tentokrát váhal až do doby, než Zuzana uchopila tu lokomotivu a mokrým žaludem začala sama rozevírat sekretem kluzký portál tunelu. Paprskovitě uspořádané svaly svěrače konečníku se brzy rozestoupily. Položil se tváří na její záda, zavřel oči – a skutečně viděl!

Starověcí Řekové a ani ti středověcí zvrhlí básníci nelhali! Okamžitě jej napadlo, že kult božské Afrodity Kallipygos nevznikl z důvodů estetických, nýbrž nepochybně z důvodů výhradně tělesně pocitových. Vždyť na ty duševní city – tedy na oslavu nehynoucí lásky – bohatě stačila bohyně bez přívlastku s docela běžnou žensky buclatou zadnicí. Té deklarované božské krásnoprdelatosti k pouhé oslavě vždy vítězící lásky třeba nebylo!

Božská smyslná rozkoš se jej však okamžitě zmocnila už při prvním průniku neobvykle těsně stimulovaného žaludu a neopouštěla jej ani ve chvílích, kdy po několika báječně dlouhých zásunech pyje stejně dlouze ale nádherně vydatně ejakuloval. Osypal se husí kůží a vzrušeně, s nezvykle velkou úlevou, hlasitě dýchal i ve chvíli, kdy se rozehřátá Zuzana posadila a objala jej tak, aby mu dobře viděla do očí.
„Tobě by, miláčku, opravdu nevadilo, kdybych souložila s několika muži současně a přímo před tvýma očima? Není to jen tvá divoká fantazie?“
„Vadilo by mi to, dokonce moc by mi to vadilo, ale jen tehdy, pokud bys sama nechtěla a donutili tě. Pokud budeš cokoliv takového chtít ty, tak ti budu pomáhat, aby sis přišla jak se patří na své. Jsme sice podivní manželé, ale i ti by si měli pomáhat, aby jim spolu bylo dobře. Dobrý manžel, jak jsem se nejdříve dočetl a teprve pak o tom přemýšlel, pokud není opravdu blbý, tak své ženě pomáhá i s výběrem milenců – když je jich třeba. Většině mužů to připadá amorální a pod jejich důstojnost. Jenže pak se roky dívají doma na kyselé ksichty, shánějí si ještě nezkušené usměvavé milenky a stejně se dřív nebo později rozvádějí.
Naši tak skončili. Proto ledacos už o tom vím. Už dospělý jsem musel svědčit v rozvodovém řízení svých rodičů. Soud to konečné a veliké svinstvo nazval docela vznešeně: Sexuální nesoulad. Zásadní průšvih je totiž v tom, že dva stejně sexuálně náruživé nejspíš nenajdeš a čímkoliv vynucená věrnost se nakonec vždy pořádně vymstí.
Proto jsem tak rád, Zuzi, že jsme si dost hodně podobní, že si se mi vrátila a že si spolu nejenom krásně užíváme, ale že si o tom tak pěkně sprostě i povídáme. Za sebe ti můžu slíbit, že dík knihám mi žádná perverze není tak cizí, abych ji u tebe alespoň netoleroval. Po tom tvém poslední dotazu jsem si totiž uvědomil, že být nymfomankou není jen dráždivé a vzrušující. Pěkné ale neukojené tělo je také pěkné svinstvo!“

„Ach, Vili, to je to nejkrásnější prohlášení, jaké jsem potřebovala právě teď slyšet. Víš, já totiž už od puberty šíleně nesnáším jakékoliv vznešené kecy o lásce, když mě ta má piča pořád děsně svrbí! Už ve školce jsem si ji musela honit a učitelky to pak žalovaly. Když se teď na tebe dívám, tak mě napadá, jak pravdivé je rčení, že život není peříčko, ale pořádné péro – to je teprv život!“
„A jaké je pořádné pero v zadku? Mi to přišlo o hodně hezčí a vzrušivější než když jej mám v kundě. Když na mě žena vystrčí zadek, tak se někdy neumím rozhodnou, která dírka je vzrušivější. Při pohledu na paprsky svalů sevřeného konečníku mi pyj ztvrdne tak, že někdy bych chtěl ty dírky obě hned po sobě a pokaždé hodně tvrdě a divoce.“

„Tak to je moc dobře, ty můj kanče. Já to mám někdy úplně stejně. A i po pořádné pěkné mrdačce dost často to ještě do zadku strašně moc chci. To teprve bývá jízda! To si pak představuji, tak jako zrovna dnes, že ocas je rožeň a po nabodnutí mi vyjde krkem, aby sis mě pak mohl na tom ocelovém rožni obracet a opékat. Nebo by bylo taky moc hezké, kdyby sis mě otočil tak, aby mi u toho současně druhý ocas krásně hluboko vyplnil a tvrdě vymrdal kundu. Jestli se ti to do mého zadku tak moc líbí, tak si to můžeme zopakovat. Do Brna je ještě dost daleko. Nemyslíš?“
„Myslím. Ale moc rád bych věděl, jestli ta tvá touha po dvouocasém lvu se taky týká žen. V každém ženském klášteře je těch útěchy potřebných určitě spousta. Jistá světoznámá Sapfó lesbickou lásku velmi opěvovala.“

„Mnohem hezčí je lesbickou lásku provozovat. Už proto, že ženy jsou podle starořeckého věštce Teiresiáse smyslnější a podle mne k rozkoším ženského těla mnohem vnímavější. Proto jsou lepší milenky. Jsem si jistá, že se brzy a jistě moc rád sám přesvědčíš. To ti na svoji chtivou kundu slibuju!
Aby sis nemohl na manželku stěžovat a ukojil i její smyslnost, tak pojďme na to repete. To ti nikdy nedokážu odmítnout. Jestli se nakonec ovládneš, tak mi to úplně všechno vystříkej hodně hluboko. Nebudu muset pořád čistit tady to kožené sedadlo, poněvadž ze zadku, když ejakulátu není hodně, to neteče tak snadno a tak rychle jako z právě pomrdané a naplněné frndy.

Až budeme doma, Vili, tak největší radost mi uděláš, když mi naopak všechno nastříkáš na záda nebo na zadek. Jednak je vzrušující být spermatem celá ulepená a připadat si jako jedna veliká spermie – a pak budu také vždy vědět, v jaké seš právě kondici a co ti můžu bez nebezpečí z vyčerpání ještě naordinovat k dokonalému sexuálnímu vyžití. To je opravdu pro duševní zdraví moc důležité. Na sobě to dobře pozoruju už dlouhou dobu. Musím si tě proto opečovávat a chránit taky ve vlastním zájmu. Vždyť druhého takového bych určitě už nenašla.
Jenže je tu jedno nebezpečí. Nevadí ti, že od první chvíle, co jsme se my dva ponejprv potkali, tak spolu prakticky pořád jenom mrdáme – jako ti divocí australští králíci?“

„Tohle nebezpečí, Zuzanko, nechápu a nevidím. Ty jsi opravdu moc hezká, piču – stejně jako velká vemena a macatou prdel – máš ještě hezčí, můj přerostlý čurák se tobě taky moc líbí – tak proč bychom jako divocí králíci nemrdali?
Kdysi dávno, nejspíš brzy po povinné účasti na promítání sovětských budovatelských filmů, jsem zaslechl názor rodičů jednoho spolužáka, že je lepší umrdat se k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.
V divadle mám dobrého přítele. On je to sice buzerant, ale ti údajně jsou o kousek inteligentnější, než většina heterosexuálů. Řekl bych, že na tom něco bude. Nedávno mi totiž oznámil, že život je krátký na to, aby rozumný člověk většinu nenahraditelného času života promrdal pouhým čekáním na mrdačku.

Když jsi, Zuzanko, nahatá vůbec nejkrásnější a když my dva blbí nejspíš nejsme, tak si spolu teď zase tak pěkně zamrdáme. Souhlasíš proti tomu?“