Vilém rudý gentleman 14

Vzhůru za štěstím turbovrtulovým pohonem

Každý, kdo rád ale nepříliš často cestuje letadlem, jistě zná ten pocit nedočkavého čekání na odlet v odbavovací letištní hale. Na Vilémovi, jenž se i bez příslušného obřadu stal manželem velice půvabné a také smyslné Lucie alias Zuzany, byla ta nedočkavost dobře viditelná. Doposud jen několikrát na vnitrostátních linkách letěl Avií 14 – letadlem se dvěma pístovými motory. Nyní mu manželka slibuje turbovrtulové MITSUBISHI MU2, které jej naposledy právě zde na brněnském letišti v Tuřanech tak zklamalo, když mu nynější paní Kremerovou v dohodnutou dobu nevrátilo. Pan Kremer dnes vyhlížel již ohlášený přílet speciálu z Říma tak nedočkavě, že jej elegantně oděný vlídně usměvavý asi tak padesátiletý muž vyděsil, přestože jej Vilém dobře znal:
„Dobrý den, pane honorární konzule, váš osobní tajemník a právní zástupce doktor Karel Macháček se hlásí tentokrát do každodenní služby. Dovolte, abych vám představil svoji manželku paní Alenu Macháčkovou.“

Vyjevený Vilém hleděl na přímo pohádkovou Zlatovlásku ve věku paní honorární konzulové velice nesoustředěně, neboť jeho zrak si neuměl vybrat, čeho si na té překrásné mladé žene všimnout nejdříve.
Zvítězily zářivě bílé kalhoty, jež velmi těsně obepínaly spodní část v pase půvabně útlé postavy se slovansky širokými a oblými boky a s patřičně – pro Viléma harmonicky – dimenzovanou velkou zadnicí. Ty kalhoty se nedaly přehlédnout ani ve své horní části, kde jejich široké šle a bílá odstávající náprsenka nepodpíraly nýbrž pouze zdůrazňovaly tvary velmi dobře vyvinutého a zjevně pevného poprsí. Pro jeho těžkou smyslnost slibující krásu Vilém naponejprv minul tou vlídně se usmívající zlatovláskou podávanou ruku. Když svoji chybu napravil, pokusil se tu svoji neobratnost rychle zamluvit.
„Velice vám to sluší, paní Macháčková. Navíc pro návštěvu Říma je to symbolická barevná kombinace. Bílé kalhoty a bílá halenka se zlatými vlasy – to jsou papežské barvy. Jste opravdu nepřehlédnutelná.“
„Už vaše paní Zuzanka, pane Kremere, mi říkala, že jste nejenom galantní a neobyčejně sečtělý, ale také velice vnímavý. I proto jsem moc ráda, že vás budu učit angličtinu a španělštinu.“

Během této řeči si vnímavý Vilém všiml, že paní Kremerová a pan doktor Macháček si vyměnili tázavé pohledy a pak si s úsměvem vzájemně přikývli. Tímto viditelným signálem existence prozatím záhadného komplotu se Vilém nezabýval, protože jeho pozornost upoutal podivný paradox. Čím výbojněji čněly pěkně nalité prsy zlatovlasé paní Macháčkové, tím pasivnější a také neprůbojnější mu připadala její stále přívětivá tvář, která využívala každou vhodnou chvilku, kdy si mohla Viléma nenápadně prohlížet. Jenže při tom pozorování byla za nějakou dobu Vilémem přistižena a pak se s plachým úsměvem začervenala, což si Vilém u dospělé a tak neobyčejně krásné ženy nedokázal dobře vysvětlit. Byla mu opravdu moc milá – s tím ruměncem ve tváři ještě dívčí, avšak s překrásným zadkem dospělé krasavice. Taková přece zasluhuje galantní ochranu! Jenže její čas, Vilémovi žel, zatím nenastal.

Když u odbavovací přepážky naše čtveřice předložila uniformovaným úředníkům čtyři diplomatické pasy – dva vatikánské a dva pasy Československé socialistické republiky – tak celé celní a pasové odbavení bylo zredukováno na zasalutování a na úsměvy provázené přání šťastné cesty. Tento úžasně snadný průchod železnou oponou – přímo sen mnoha spoluobčanů – Viléma udivil.

S oběma piloty bílého letounu s italskou imatrikulací se doktor Macháček velmi srdečně přivítal v jejich mateřštině a ačkoliv je během hovoru oslovoval křestními jmény, tak tito snědí svojí profesí deformovaní mladí muži se často zapomínali a místo „Sí, signor Machaczek,“ odpovídali „Yes, master Machaczek“.
To však Viléma netrápilo. Marně totiž dumal, jak to zařídit, aby mohl společensky únosně sedět nejen vedle své černovlasé manželky, ale také poblíž tak neprůbojně vyhlížející milé zlatovlásky. Navíc se pokoušel odhadnout, jak může vypadat sexuální život určitě už padesátiletého muže a jeho určitě jen pětadvacetileté ženy.

Jako deus ex machina – tedy bůh ze stroje – přišel z kokpitu druhý pilot, aby po dobu vzletu úplně natankovaného a dobře naloženého letadla připoutal jeho cestující do čtyř sedaček kolem stolku uprostřed salonku přímo pod centroplánem křídla. Muži seděli naproti ženám zády ke směru letu. Když se oba burácející motory po nezvykle svižném a krátkém vzletu uklidnily na cestovních otáčkách, Vilém užasl nad téměř dokonalým odhlučněním kabiny pro cestující. Proto si doktor Macháček odvedl Viléma k důvěrnému hovoru dopředu – až k otevřeným dveřím kokpitu. Na jeho zvídavé prozkoumávání však Vilémovi – úspěšnému svazarmovskému pilotovi bezmotorových letadel – nebyl popřán evidentně úzkoprofilový čas.

„Pane Kremere, je nejvyšší čas, abychom se ještě lépe seznámili. Viléme, já jsem Karel. Jsem si jist, že si mimo hru na veřejnosti budeme říkat křestním jménem. Abych tu hru k našemu společnému prospěchu mohl hrát, přijal jsem na zamini až do odvolání funkci obchodního atašé na našem konzulátu v Buenos Aires s tím, že budu mít druhé detašované pracoviště v Córdobě. To mi umožní být tvým neoficiálním tajemníkem a rádcem a také zaměstnávat vlastní manželku jako svoji tlumočnici a tvoji učitelku jazyků.
I když je honorární konzul čestná neplacená funkce, tak ty jsi na tom velmi dobře, neboť poplatky z vyřizování pasů, víz a certifikátů jsou tvým příjmem. Stejně jako výnos z prodeje propagačních materiálů státu Vatikán. Nejdůležitější však je, že Zuzančin strýc vám oběma nechal přidělit diplomatické pasy diplomatů se zvláštním posláním. Takže požíváte stejné ochrany jako kariérní diplomaté a nikomu není nic do toho, jaké to poslání je.

Když jsem už loni oznámil, že se budu od letoška zdržovat převážně v Argentině, vše proběhlo hladce. Naši jsou totiž přesvědčeni, že mé znalosti místních poměrů pomohly tvůj královsky štědrý dar republice velmi výhodně využít nebo v těch nejhorších případech alespoň zpeněžit. Důležité je, že jsme ani my dva, a ani naši přátelé, při tom nepřišli zkrátka. A zkrátka ti teď také objasním tvoji současnou situaci.
Nemusíš si dělat starosti. Legalizaci náhlého ukončení tvého pracovního poměru a záležitosti s tvým bytem a tvým vycestováním vyřídí naši hoši ze zamini za spolupráce s kliftony Stb. Majetkové záležitosti mají ještě čas. Kamenické práce na úpravě hrobu tvé maminky jsem už objednal. Na dušičky se jí všichni přijedeme poklonit a zapálit svíčku.
První rok totiž strávíme v Římě a okolí, aby ses doučil jazyky. Tvé státnice z franiny a němčiny jsou sice moc užitečné, ale nestačí. Navíc vlastník velkého majetku a vážený státní úředník Vatikánu, který za svoji službu nemusí pobírat plat, musí velmi dobře vědět, jak to ve kterém prostředí chodí. V tomto směru máš ty nejlepší možné poradce a ochránce – tři opravdu věrné kamarády ještě ze školních časů. Na církevním gymnáziu jsme se důkladně poznali. Proto jsme poslední roky tak úspěšně spolupracovali.
Ovšem musím přiznat také neúspěch. A to nemalý. Naši snahu zlepšit vztahy s církevním státem Vatikán nabourává skupina idiotů ze stranické vrchnosti. Ti, fanaticky zblblí ateismem, se snaží arcibiskupa oddělit od jeho oveček. Nejraději by jej dali do domácího vězení. Zamini se naštěstí jen tak lehko své povinnosti urovnávat těžko urovnatelné nevzdává.

A teď to nejdůležitější a nejdůvěrnější. Tvá manželka i já jsme moc rádi, že se ti má Alenka líbí. Svým vyjeveným úžasem nad jejími půvaby jsi mi udělal velikou radost. A to ještě nevíš, že moje Zlatovláska má pohádkově zlatou i povahu. Zuzanka tě odhadla dokonale.
Já si totiž už nějakou dobu začínám uvědomovat, že bude nanejvýš moudré mít ve svém mladém šéfovi zdatného pomocníka i v manželčině posteli. Stará židovská moudrost totiž praví, že je výhodnější mít poloviční účast ve firmě, o kterou je zájem, než vlastnit celou firmu, o kterou už nikdo nestojí. A mi – vulgárně řečeno – už často nestojí a to bych pak mohl přijít o firmu celou. Naštěstí rozumu a času ještě máme dost a peníze nám chybět také nebudou. Na to stále dávám největší pozor.

Hned na druhém místě v pořadí důležitosti je má péče o manželčino celkové blaho. Buď proto, prosím, vůči Alence velice ohleduplný. Jak smyslně a výbojně vypadá, tak je i při té své smyslnosti ve skutečnosti křehká. Rozumíš mi dobře, Viléme?“

Vilém rozuměl, avšak uvěřit si netroufal. Tak nádherná žena a její manžel mu ji nabízí! A dokonce se opovažuje tvrdit, že Zuzanka radostně souhlasí!
„Pane dokto… Vím… Mám tomu rozumět, Karle, tak, že bys byl rád, kdybych ve tvé nádherné mladé manželce… řekněme nalezl zalíbení?“
„O zalíbení tady už nejde. Zalíbení je jen taková romantická a platonická záležitost, která ani není ve tvé povaze dobře vybaveného cílevědomého lovce. Už přes půl roku velmi důvěrná přítelkyně mé Alenky – ano, tvoje Zuzanka – a já bychom byli moc rádi, pokud bys moji zlatovlasou manželku sexuálně a při vší decentní diskrétnosti dobře ukojil vždy, když bude zřejmé, že to potřebuje nebo sama chce. Mé Alence nesmí nikdy nic chybět a proto to její chtění a potřeba je totéž. Abychom jí však nekazili radost, je nutné, aby se o této naší gentlemanské dohodě raději moc nemluvilo. Ono to tvé gentlemanské chování a tvrdý sex dohromady moc nejde. Navzdory tomu, že právě tuto kombinaci romantičky milují a vyhledávají. Sex proto musí zůstat pod pokličkou i kdyby už o nic jiného nešlo. I kdyby, jak to odhaduji, byl už teď až na prvním místě. Rozumíš mi dobře, Viléme?“
„Dobře jsem rozuměl už ponejprv. Jen uvěřit se mi pořád nedaří. Je to pro mě přímo božský dar! Tolik štěstí najednou si ani nezasloužím. I jako tvůj šéf bych moc rád věděl, kde a kdy jsi takovou nádhernou dohodu dokázal se Zuzankou dojednat.“
„Kde jinde, než v posteli. A kdy? Před asi tak devíti měsíci velmi krátce po tom, co mi přímo poklad pro stárnoucí muže – tvoje Zuzanka – několikrát předvedla, jak dokonale umí začínající impotenty vracet zpět do aktivního sexuálního života. Uvědom si, že ty máš ve své posteli velmi vzácný poklad, který pro své mládí ještě nepotřebuješ. Takže moji Alenku chápej nikoliv jako dar, nýbrž jako povinnou splátku půjčky…

A abys byl dokonaleji v obraze, tak ti musím doporučit velice diskrétní náhled tam do těch téměř zavřených dveří zadního salónku. Neboj se a jdi! To nedovření není náhodné. Dám pozor, aby tito dva mladí sympaťáci si nudu nad zapnutým autopilotem krátili vlídným hovorem se mnou až do doby, než sám uznáš, že naše dámy by ti dalším tajným sledováním zevšedněly. Budou se ti určitě moc líbit. Cítím, že je nejvyšší čas, aby sis začal na Alenku zvykat.
Já jsem je takto viděl už mockrát a líbí se mi to pokaždé ještě víc a víc. Holky se při tom opravdu nikdy nenudí a nestydaté rafinovanosti se od nich oba dva určitě můžeme učit. Zuzanky se obávat nemusíš. Ta o tom, že přijdeš, ví. Alenka by tě však zatím neměla ani tušit. Ona mne při mé měkkosrdcatosti snadno přemluvila, abych to zařídil tak, aby během letu alespoň chvilku mohla být na Zuzanku hodná: „Takhle vysoko jsme to spolu ještě nedělaly a určitě to bude jako v nebi.“ Tak mi to vysvětlila.
I když ti to bude znít velmi nesmyslně, tak věz, že navzdory svému vyzývavě smyslnému tělu je to duševně opravdu křehká mladá žena a proto, také co se sexu týče, jí nedokážu nikdy nic odepřít. Ujistil jsem ji, že dám dobrý pozor, aby je, když budou na sebe hodné, nikdo nepřekvapil.“

I když sdělením svého tajemníka silně vzrušený Vilém věděl, co nejspíš uvidí, přesto byl velmi překvapen detaily, když do nedovřených béžovou kůží potažených dveří velmi opatrně nakoukl.

Jako z mořské pěny se rodící Afrodita Kallipygos s blond vlasy až ke hlubokým důlkům nad bederními trny – nabízejíc jeho chtivému pohledu boubelatou velmi hladkou a jakoby vlastní světlem zářící bílou zadnici – před Vilémem stála ta údajně křehká mladá žena, která své sněhobílé kalhoty ani nerozepnula. Pouze si z ramen sundala šle a kalhoty shrnula do poloviny lýtek. Její famózní zadnice Viléma oslňovala tou alabastrově bílou pletí polokulovitých velmi kyprých hýždí, zatím co jejich nositelka s rukama za hlavou vypínala své viditelně tuhé a ve své mohutnosti neobvykle výrazně ji předcházející prsy tak, aby je smyslným vzrušením ve tváři silně zarudlá jejich obdivovatelka Zuzana mohla na čnící bradavky líbat a střídavě hníst. To proto, že pro jejich rozměry ústy laskat a rukama něžně hladit musela vždy pouze jeden rozměrný dobře tvarovaný pevný prs.

Ve zcela rozepnutých dlouhých šatech s předním zapínáním vězící – v podstatě nahá oblečená Vilémova manželka Zuzana – byla Alenčinými a také Viléma silně vzrušujícími prsy tak uchvácena, že při marné snaze úplně polknout jednu z rychle střídaných růžových dudlíkovitých bradavek, se chvílemi až zalykala. Při pohledu na Zuzaninu silně zarudlou a beze studu chtíč vyzařující tvář si musel poctivě přiznat, že svoji manželku zná zatím velmi nedostatečně. Což ovšem, jak si vzápětí uvědomil, platilo také o manželce doktora Macháčka.

Když tato jemným dívčím obličejem obdařená přirozená blondýnka – avšak nádherně macatý ceckoun i prdeláč současně – své milence oplatila laskání prsů a sehnula se pak do jejího klína, nevědomky na Viléma vyšpulila svoji skvostnou zadnici. Uprostřed ní na něj zlatým leskem zazářila její zlatá prcina a Vilém si uvědomil, že i přirozené blondýnky jsou přirozeně zlaté už od přirození. Pohled na tu nádheru jej nejenom velmi silně vzrušil, ale také zcela zlikvidoval jeho vůli. Věděl velmi dobře, že by měl odejít, ale nedokázal se od pohledu na Alenčinu boubelatou a tak nádherně svěží prdelku odtrhnou. Ihned si představoval, jak palčivě zduřeným žaludem tvrdě erigovaného žilnatého pyje se dráždivě pomalu sune po tak panensky bílé a dětsky hebké pokožce po buclatých nádherně souměrných hýždí až na sám okraj velmi hluboké brázdy, na dně ukrývající zlatě ochmýřený poklad. Kdyby jen to!

Musel se mizivým zbytkem své vůle ovládat, aby z právě rozepnutého poklopce ven se deroucí mokrý penis ihned a hluboko nezarazil do škvírky, která prosvítala tím zlatým ochmýřením Alenčina přirození. Byla to velmi nebezpečná situace, neboť tvrdě erigovaný palcátovitý pyj měl k Alenčině zlaté vulvě sotva půl metru daleko. Vilém až na poslední chvíli stiskl už útočící penis u kořene a musel okamžitě využít skutečnosti, že toaleta je v tomto malém letounu pro osm cestujících umístěna v zadní části stroje – tedy velmi blízko tohoto zadního salónku.

„Ještě nikdy jsem si to tak vysoko nedělal. Určitě to bude až nebesky božské!“ – To si pomyslel, když – s vidinou té hebké nádherně rozložité tak alabastrově bílé a jeho chtíč už palčivě burcující zadnice v přivřených očích – za sebou opatrně zavíral dveře toalety. Navzdory tomu, jak intenzivně a úspěšně se jej cestou do Brna manželka pokoušela v arcibiskupském autě vysemenit, musel uznat, že teď to bylo především neobvykle dlouhé a také nečekaně vydatné. Se škubajícím se tvrdým pyjem v ruce si musel během palčivé rozkoše rád připustit, že pokud bude včas a hlavně často připouštěn, tak tato překrásná Zlatovláska bude mít na jeho potenci i na manželství velice kladný vliv.

Vždyť každý jeho pohled na nahou velkou pěkně okrouhlou ženskou zadnici na něj vždy rychle zapůsobí jako to nejúčinnější afrodisiakum, jež vyvolává nárůst sexuálního apetitu. Určitě výrazně posiluje libido – jak je chápe nejenom Freud – ale také jeho profesní kolega Jung. Vilém se však náhle začal obávat budoucnosti. Ve velmi rychlém sledu se mu vybavilo pár vzpomínek.

Jen pár dnů po datu Vilémovy úřední dospělosti primář v porodnici pan MUDr. Jiří Plachý, CSc. několika opakovanými odběry – za aktivní pomoci své nahé prsaté manželky – exaktně matematicky doložil, že čím častěji a důkladněji Vilém s Patricií souloží, tím více mu ve varlatech dozrává zdravých neobyčejně pohyblivých spermií. Souvislá dlouhá řada spermiogramů a velmi přesných měření poznatek potvrzovala vědecky nezpochybnitelně.

Vilémovu obavu z budoucnosti navíc podporoval také staříček Florián mnohokrát v praxi ověřeným tvrzením, že souložit začínajícím mladíkům vždy s jídlem roste i chuť. A to staříček o existenci dráždivé Alenky nic nevěděli.

Už teď si byl Vilém jistý, že tato jeho žhavý chtíč burcující báječně kyprá zlatá blondýna jej toho určitě naučí mnohem víc, než pouhou angličtinu nebo španělštinu. Už první krátký pohled na její nahou a čistou bělobou zářící smyslnou zadnici jej o tom přesvědčil. Tak bleskovou a až k bolesti kamenně tvrdou erekci už dlouho neměl.

Vilém se naštěstí upamatoval na jiné staříčkovy životní pravdy. Jedna z tvrdí, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Poněvadž si dobře pamatoval i tu hlásající, že co se v mládí naučí – to ve stáří jak když utne, tak se mu vrátil životní optimismus.

V dobrém duševní rozpoložení – tedy stále s tím nad umyvadlem škubajícím se tvrdým pyjem v ruce – půvabnou Alenku za tenkou stěnou zatím jen němě ale velmi inovovaně oslovil. Jenže – pro nepřehlédnutelně veselou bujnost svého skvěle vzrostlého a nádhernou úlevou právě pohlcovaného přirození – se tak stalo školácky parodovanou němčinou: „Schöne Ali, dein Arsch wirklich September!“ Ano, pěkná Alenko, tvoje prdel opravdu září!

Při návratu k doktoru Macháčkovi, jenž s piloty hovořil o něčem veselém, se Vilém v polovině cesty zastavil a chvíli zůstal udiveně stát.
„Něco se stalo, Viléme? Co tě tak překvapilo? Je u děvčat vše v pořádku? Promiň. Netušil jsem, že tě to tak vezme, když je na vlastní oči uvidíš.“
„Překvapilo mne něco úplně jiného, než si myslíš. Něco, co musí zůstat mezi námi děvčaty. Vzpomněl jsem si totiž na nadívanou Lidušku. Loni, před koncem školního roku, Slávek – to je předseda našeho Spolku zatvrzelých saunařů – mne po jednom pravidelném saunování přemluvil, abych alespoň jeden turnus dělal vedoucího skupiny na pionýrském táboře na základně ve Vyhořelém mlýně.

Až první den zjistil, že těch vedoucích skupin má dost a hned se mne ptal, zda bych dělal pomocníka hospodářce tábora, poněvadž ten slibující pomocník Slávkovi na poslední chvíli odřekl. Nadšeně jsem souhlasil, protože hospodářka Liduška – Slávkova mladá manželka – byla ze všech stran tak pěkně žensky zakulacená zrzečka a já jsem – celou dobu co jsem o Zuzance nic nevěděl – neuměl za Zuzanku najít náhradu. S tím jsem měl opravdu velké potíže.

Zrzky údajně bývají velmi divoké, ale tato byla vždy nádherně vlídná a usměvavá. Bylo se na co dívat a tak jsem rád, jen s krátkými přestávkami, pomocničil skoro celé prázdniny. Měla u zrzek obvyklou čistou bílou pleť. Pár pih měla jenom ve tváři a na prdelce ani jednu. A tak jsem se díval a díval – až jsem se už první den tak nadíval, že už po první půlnoci jsem ji společně se Slávkem nadívali současně i pod sprchou. Většinou on zezadu a já zepředu. Liduška je opravdu nádherná, ale i velmi zkušená. Pro toho našeho dvouocasého lva ve státním znaku jako stvořená. Tak jsem se tehdy ani trošku nedivil, že oba dva z toho nadívání ve třech mají pokaždé dobře viditelnou radost. Liduška měla údajně brát antigest.
Jenže, jak nejspíš už tušíš, Karle, tak loni v půlce října pouhým pohledem bylo dobře viditelné Liduščino těhotenství. Dnes mají krásného kluka. Důležité pro mne je, že jako otec je zapsán otcovstvím nadšený Slávek. Protože tento učitel má dar výřečnosti, tak mě hravě ukecal, abych se jejich Jeníčkovi stal kmotrem. Kdybys tu Lidušku viděl – tak jim bys určitě nic neodmítl.
Ovšem teď, když jsem k tobě přicházel, mne napadlo, jestli se dnes, aniž bych věděl, nezačíná psát příběh nadívané Alenky. Nejistotu nemá rád.“

„Mám opravdu radost, Viléme, že – nejenom co se majetku týká – mám tvoji důvěru. Rozumím ti víc, než si zatím můžeš myslet. Doufám proto, že pokud tě požádá manželka bližního tvého, tak nám vyhovíš. To totiž ani podle dnešního oficiálního církevního práva není v případě sexu pro zachování rodu hříšné smilstvo. Můžeš mi věřit, že Alenka má dnes primářem Šráčkem zkontrolovanou danu. Pro mě je nejdůležitější, aby se ti svojí náročností nezprotivila, nebo aby se ti nepřestala líbit.“

„Po tom, co jsem právě viděl, tě mohu ujistit, že se budu na Alenku moc rád dívat – až se jednou šťastně dodívám k tomu jejímu nadívání. Za všechno, co jsi pro Zuzanku a pro mě udělal, bych Alenku nadíval i se zavřenýma očima. To v případě, že by byla škaredá jako noc před popravou.

Toto není básnická nadsázka. Můžeš mi věřit, že mám mimořádně dobrou optickou paměť i představivost. Hodně věcí si proto dokážu promítat jako v televizi při hokeji – ze záznamu. To je v sexu pro muže nesporná výhoda, protože penis nemá na žaludu oči. Jedinec mého věku se umí docela dobře vzrušit i úplně sám, ale ten s opravdu dobrou optickou pamětí při zavřených očích vidí pod sebou docela podrobně třeba Bardotku. A nikdo s tím nic nenadělá! I kdyby se rozkrájel. Proč se tak směješ?“
„Viléme, důvěra za důvěru. O tvé fenomenální optické paměti už ledacos vím. Když něco dělám, tak se vždy snažím o důkladnost. Při mém postavení a stycích vidím často i to, co bych vidět nebo vědět neměl. Ze zápisu o tvém komplexním vyšetření v pedagogicko psychologické poradně například vím, že tvoji vynikající optickou paměť ti diagnostikovali ve tvých dvanácti letech.
Vím taky, že si zrovna teď myslíš, že jsem velmi nebezpečný člověk. Jak pro koho. Tebe jsme si se Zuzančiným strejdou oblíbili, když jsme objevili tu dvojku z chování na tvém vysvědčení premianta ze třetí třídy a přečetli si zápis okresního školního inspektora, jenž ve své sympatické důkladnosti uvedl, že jsi mu dal zřetelně při kárném pohovoru najevo – že je blbec. Smím vědět, čemu se tak usmíváš?“

„Protože to úsměvné bylo i tím, že ten inspektor byl fotbalový činovník. Byl kamarádem mého otce – známého fotbalového rozhodčího. Když chtěl inspektor vědět, co mám v ruce, tak jsem odpověděl: Toto je udice pytlačka. To pozná každý blbec! Když nepoznal, tak nechápu, proč se k blbcům sám přiřadil.
Venku po tom pohovoru mi otec vyčetl moji prostořekost a já jemu na oplátku blbost jeho kamarádů. Otec však opáčil, že je zvědavý na ty moje. Proto bych si na tvém místě, Karle, dával velkého majzla.“

„Neměj obavy, Viléme! Že je tvůj otec – velmi úspěšný ředitel pekáren – především ještě úspěšnější svůdce žen víme se Zuzaniným strýcem Petrem už víc jak dva roky. A nedalo nám moc práce zjistit proč. Odolávat smyslnému žáru jen lehce oděných ženských těl, která jsou předžhavena plynovým žárem pecí, je velmi obtížné i mužům, kteří mají mnohem menší – tedy obvyklé – mužské vybavení. Geny jsou prostě geny. Ty ani ty, Viléme, nepřečůráš!“