Vilém rudý gentleman 16

Svět je malý a o náhody není nouze

Každý den není posvícení. Tak praví známé rčení. To však – nejspíš pro neznalost češtiny – neplatí v italském Castelo Gondolfo. Tímto si po opulentní slavnostní večeři v jídelně Vilém vysvětloval svoji spokojenost. Ta však ještě vzrostla, když státní podtajemník pozval muže i ženy na sklenku pětiletého armaňaku do kuřáckého salónku, kde po dobu té sešlosti kouření zakázal.

„Pane honorární konzule, konečně mám příležitost seznámit vás i ostatní přítomné s výsledky mého genealogického bádání, jehož smyslem bylo objasnit okolnosti, za jakých se v rodné vsi vašeho otce i mé maličkosti objevilo příjmení Kremer. Potřeba tohoto zkoumání vyvstala, když jsem se víc jak před rokem z nezveřejňovaných církevní zdrojů dověděl, jak veliký majetek náš rodák Ladislav Čumba – alias Larry Tschumba – odkázal vašemu otci.
Díky vytrvalé mravenčí práci mých dvou spolupracovníků jsme se při studiu především farních matrik, obecních kronik a gruntovních knih dostali až do roku 1734. Tehdy, po návratu mladého Václava Antonína z Kounic a Reitbergu – pozdějšího knížete a státního kancléře habsburské monarchie – z tenkrát u dospívajících mužů obvyklé kavalírské cesty se na rodovém sídle Kouniců objevuje jistý čtrnáctiletý Johan Helmut Wolfgang baron von Kremer.

Podle titulu baron se dá soudit, že se jednalo o šlechtice odněkud z Pobaltí nebo snad z Ruska. Tento snědý a urostlý pohledný mladík byl podle pozdějšího titulu pro barony Freiherr – tedy svobodný pán. A vskutku dělal čest z tohoto titulu vzniklému českému pojmu frajer. Přestože, nebo nejspíš protože, měl výrazné negroidní rysy, určitě i ty oděvem většinou zahalované, měl veliké úspěchy u žen, jichž se nedokázal nabažit.
Brzy mu všechny pohledné ženy v okolí zámku Austerlitz zevšedněly a za peníze svého přítele a hostitele začal za zábavou dojíždět až do Vídně. Při jedné takové cestě po císařské silnici poblíž vesničky Silničná – kousíček nad našimi rodnými Uherčicemi – se baronovi rozsypalo u kočáru kolo. Nebylo to vážné zdržení, neboť místní kolář, jenž na Silničné provozoval tehdejší pneuservis, byl zručný a za rychlou opravu dostal dobře zaplaceno. Jenže baron von Kremer si sebou odvezl pohlednou kolářovu Amálku a vrátil ji až za tři měsíce s plnými hrstmi zlaťáků, protože dívka byla, jak se tak pěkně říkávalo, samodruhá. Když jsou peníze, tak skutečné problémy neexistují. Rychlý sňatek kolářovic Amálky s Floriánem – s jediným synem mlynáře v Uherčicích – přikryl to dosti časté společenské faux pas. Za půl roku po veselce narozený chlapec měl v matrice zapsaného otce.
Sice otci se místo obvyklého „mlynářovic Florián“ říkalo „slabý oudek“, ale kluk jako buk byl už v kolébce viditelným důkazem, že ta slabost tatíkova údu se ze zlomyslnosti přehání.
Ovšem během let byla hochova podoba s baronem tak výrazná, že synkovi nikdo neřekl jinak, než Kremer. Do očí se mu to přízvisko nikdo neodvážil říct, poněvadž ani budoucímu dědici za maminčiny peníze koupeného gruntu v Novém dvoře není radno se posmívat. Mohl by si to dlouho pamatovat.

Když v roce 1780 ústy knížete Kounice císař Josef II. nařídil všeobecnou povinnost mít příjmení a stvrdil tu správní reformu zákonem, nepočetná rodina slabého oudka se dohodla na méně hanlivém příjmení Slabihoudek, jež odkazuje na slabého a patrně malého houslistu. Jenže čerstvý majitel bohatého novodvorského gruntu a nepochybně prvorozený syn Amálky nově už Kolářové však prohlásil, že on se nemá za co stydět a nechal se zapsat jako Kremer. Vždyť stejně mu za jeho zády nikdo jinak neřekl. Navíc netoužil, aby si jej – bohatého statkáře – lidé pletli s mlynářskou větrnou chudobou Slabihoudků.

Z tohoto bádání, vážený pane honorární konzule, jednoznačně vyplývá, že už před dvěma sty roky jsme my dva byli díky náhodě – o které není nikdy nouze – velmi úzce pokrevně spřízněni a že vaše příjmení pochází od šlechtice, jehož další osud není, bohužel, v kronice zámku Austerlitz zaznamenán. Tuto obsáhlou zprávu i s odkazy na prameny informací nechal jsem už zařadit do příslušného oddělení Vatikánské knihovny neboť, co je tam psáno – to je dáno!
Ta zpráva se nám totiž může ještě hodit, i když nedávno objevené geny údajně nikdo – i kdyby chtěl – nikdy zapřít nedokáže. Šlechtický původ vatikánského úředníka, jenž je doložen v církevních i světských historiky uznávaných dokladech ani dnes nemůže být na škodu. Obzvlášť u toho, jenž je již jmenován do funkce a brzy – podle mého návrhu – převezme specifickou část administrativní agendy přetíženého papežského nunciátu v Buenos Aires.“

Jako ostatní soustředěně naslouchající přítomní také Vilém lapal každé slovo. Zdráhal se však uvěřit tvrzení, že by byl s tímto přednášející mužem byť jen vzdáleně příbuzný. Už rozdíly ve vzhledu byly obrovské. V kuřáckém salonku náhle zavládlo jakoby nedůvěřivé ticho, které zanedlouho poněkud rozpačitý pan státní podtajemník přerušil.
„Slyším, že tu patrně panují výrazné pochybnosti o hodnověrnosti naší genealogické studie. Snad vám statistka pomůže udělat si správný vlastní názor. Prozkoumáním relevantních dokumentů od roku 1780 máme doloženo, že zatím co mlynářský rod Slabihoudků z Uherčic sílí výrazně podprůměrně, což skvěle koresponduje s původním přízviskem slabý oudek, tak rod statkáře Kremera z Nového dvora je za stejné období téměř desetkrát početnější na vzdory tomu, že u bohatých lidí je něco takového opravdu velmi neobvyklé. Obvykle se výrazně více množívá chudina. A nejenom v Africe.
Pro tuto anomálii mám jednoduché vysvětlení, jež se mi samo nabízí. Původ jevu spočívá v děděné genetické výbavě rodu Kremer – tedy ve fyzické, duševní a především sexuální konstituci záhadného Johana Helmuta Wolfganga barona von Kremer – toho skutečného frajera s výrazně negroidními rysy.“

Vilém se po tomto oznámení stal opět rudým gentlemanem, neboť zejména přítomné ženy začaly kvalitní armaňak upíjet ještě pomaleji, než vyžadoval bonton, a rádoby nenápadně si mladičkého honorárního konzula prohlížely velmi zvědavýma očima. Nepochybně vedeny snahou objevit ty výrazné negroidní rysy. Zejména ty, jež by se mohly skrývat v kalhotách. Nemohl si nevšimnout, že Alenka si svého muže odvedla k oknu a po kratším velmi tichém rozhovoru na Zuzanin tázavý pohled s úsměvem ve tváři souhlasně přikývla.

V té chvíli si Vilém uvědomil, že pro toto přikývnutí se dnes nevyspí. Navzdory tomu, že obě pětadvacetileté dámy, a obě pro vedro až v nestydatě vyzývavých večerních šatech, zanedlouho připomněly přítomným náročnost dnešního dne, poděkovaly hostiteli a požádaly své manžely o doprovod na cestě k nezbytnému odpočinku.

V bláhové naději, že se zmýlil, pod pouhým prostěradlem na manželské posteli ležící nahý Vilém očekával, že až plácne Zuzanku po její velké kypré prdelce a potěší se doznívajícími vibracemi pružné svaloviny, pak po polibku na dobrou noc a po dni plném tak zásadních životních změn, s tou boubelatou zadnicí ve svém klíně klidně usne. Vždyť ten řev cikád – po té, co zavřel všechna okna i balkonové dveře – přece jen slyšitelně zeslábl.

Když z koupelny přivoněla Zuzana, políbila sice Viléma jak předpokládal, avšak dodala: „Pěkně si první noc v novém domově užij, miláčku.“ Načež s noblesou skutečné dámy v rouše Evině velmi zvolna – aby se manžel mohl déle kochat a vzrušovat půvabem nahých pohybujících se masitých šunek – odvoněla tentokrát balkonovými dveřmi do sousedního apartmánu ještě spíš, než Vilém stačil tu nádherně kyprou prdelku jedinkrát plácnout. Dveře však – k Vilémově veliké nelibosti – nechala otevřené.
Tou nepořádností překvapenému Vilémovi v nich za malou chvilku svojí čistou bělostnou pletí mladé dívky – a zezadu dokonale nasvícená měsíčním světlem – zazářila nahá zlatovlasá Alenka.

„Našlo by se tu pro mne místečko? Moc ráda…bych…“ Zmlkla poté, když zcela samozřejmě odhrnula z Viléma prostěradlo. Po chvíli užaslého mlčení nesměle pokračovala: „Tu nádheru má na svědomí odchod Zuzanky, nebo můj příchod? Nevěděla jsem, že takhle zblízka jsi tak báječně veliký. Až mám z tvé velikosti strach, Viléme. Kája i Petr jsou o hodně menší.“
„Ty si taky myslíš, Alenko, že jsem potomkem toho baronského negra? Toto mé stání máte na svědomí obě – i když tvoji vzrušující nádherně bílou a tak smyslně velkou prdelku, určitě se zlatou prcinou uprostřed, jsem nikdy – a ani dnes na balkoně – pořádně ještě neviděl. Nebude ti vadit, když ti budu říkat někdy jenom Ali?“
„Vadit to nebude, když si ty necháš říkat Vili – jako od Zuzanky. Měl by ses ale přiznat. Kdy a kde jsi viděl můj nahý přerostlý zadek pivovarského valacha? Ta zlatá nikdy neviděná prcina tě usvědčuje. Já to své neodbarvované zlato mám vždy bezpečně ukryté – jako ty svůj nebezpečně veliký negří penis.“

Ve Vilémovi hrklo, neboť působit potíže doktoru Macháčkovi nehodlal a jemu daný slib stran ohleduplnosti k jeho manželce zradit také nechtěl. K obvyklé milosrdné lži se snížit nemohl a proto stvořil galantní pravděpodobnou skutečnost, bleskově namíchanou z ryzích ingrediencí – z ryzí pravdy a čisté lži.

„Viděl jsem tvé ukrývané zlato dnes odpoledne v letadle. Když jsem cestou na toaletu zahlédl nedovřené dveře zadního salonku a chtěl je dovřít. Jen z vrozené ohleduplnosti jsem se ale musel přesvědčit, jestli jimi někoho nepřiskřípnu. Nakoukl jsem a naopak hrozilo, že mi tvá pootevřená zlatá prcina skřípne a uvězní nos, zatím co ty ses v tom hlubokém předklonu snažila ústy zklidnit Zuzančinu blahem hlasitě mlaskající frndičku. Báječně rozměrné, esteticky dokonalé a kypré orámování tvého zlatého pokladu mě tak vzrušilo, že po nezbytném uchopení pyje rukou – to aby se nezvedeně nevedral do nezvaných míst – hned vedle na toaletě vydatná ejakulace objemem málem předstihla pozdější močení. Podívej, jak se můj utěšitel probouzí, jen když o tvé vzrušující nádheře mluvím! Já i on tě máme za nádherně smyslnou ženu.“

S rukama za hlavou ležící mladičký honorární konzul pak několikrát zakýval výrazně vyvinutým pohlavním údem tak zdařile, že těmi několika pohyby posunutá předkožka obnažila téměř celý žalud. Jeho rozměry byly tak impozantní, že dosud nesmělá blondýnka se po hbitém přilehnutí k Vilémovi a po uchopení erigovaného pyje u kořene svěřovala: „Máš jej jako Žižka palcát. I proto jsem skutečně štěstím bez sebe. Vždyť je to báječné, že se ti tak moc líbím, že ti nevadí, že se se Zuzankou máme tak moc intimně rády – až bez sebe nechceme žít. Mám od ní uloženo, že zatím co ona bude mému Kájovi upevňovat erekci a sebevědomí, tak já tobě vysvětlím myšlenku našeho společného a všestranně užitečného manželství ve čtyřech.
Zuzi a Kája se dušují, že jsi pro takové manželství dobře vybraný mimořádně vybavený i potentní samec, při tom neobyčejně bystrý a vysoce inteligentní kus. Zapřisáhli se mi, že nám spolu bude moc dobře. Když má stejný názor i státní podtajemník Vatikánu – tak to musí být tutovka!
Do rána je ještě daleko. Času máme dost i proto, že se zařídíme podle doporučení dietologů. Ti tvrdí, že snídaně má být stejně vydatná jako oběd. Proto budeme místo snídaně rovnou obědvat v jednu, kdy tady začíná obvyklá tříhodinová pauza na oběd. Zatím nás uživí pár chlebíčků a naše smyslná láska. Taky máš někdy takový pocit, že ta druhá musí být logicky nesmyslná?“

Vilém se nenadále ocitl ve stavu, jenž výstižně popisuje pojem „užaslé ustrnutí“ a to ustrnutí dosáhlo takové intenzity, že dosud tvrdě se strmící mohutný žilnatý pyj – pravděpodobně toho mladého negra – začal okamžitě velmi rychle a hlavně trapně měknout. Tahle blondýna rozhodně není blbá!

„Díky, Kájo!“ zvolal němě a až po hlubokém nádechu úvah schopný Vilém. „Tak toto je ta tvá ohleduplnost vyžadující sice velice smyslná, avšak ve skutečnosti velmi křehká manželka! Ta moje intrikánka ale není lepší! A pohleď, jak nádherně spolupracují! Jsou sice jen dvě, ale spánku brání víc, než ty zase řvoucí cikády! Člověk by v tomto podniku uživil nejednoho dveřníka!“
„Vili, nebuď tak vyjevený! Základní informaci jsem podala a tak už mám nárok na první zasloužené potěšení. Když jsem tě viděla se Zuzkou na balkóně, tak jsem si musela okamžitě odskočit za Kájinem, aby rychle obskočil on mě a mohl se těšit, jak jsem už během jeho výkonu mokrá. I když se ti to nejspíš nezdá, tak já jej doopravdy tak miluji, že si dávám pozor, abych jej něčím neranila. Sám už jistě víš, jak je to u mužů – u toho údajně silnějšího pohlaví – docela snadné. Zuzi říká, že jsi typický netypicky dobře vybavený dolňák a že nejraději to děláš zezadu, což je u dolňáka snadno vysvětlitelné.“

Po těchto slovech tato od pasu nahoru křehká Zlatovláska – v pokleku na všech čtyřech – na překvapením stále mlčícího rudého gentlemana vyšpulila pro někoho přerostlou bílou zadnici – pro Viléma však dokonale mohutně dimenzovaný chrám Páně – základ manželského štěstí. Když se na tuto pravdivou lidovou moudrost rozpomněl, přišlo mu už logické a dokonce i velmi výhodné, že navrhované manželství ve čtyřech bude mít ty robustní základy dva – a jeden hezčí než druhý! Pohled na tento nádherně jako z alabastru vykroužený opravdu kus brzy způsobil, že se mu kaverny topořivých tělísek pyje opět začaly plnit tepající krví a že krve tím pádem zcela logicky pro potřeby mozku znatelně ubývalo.

Přes tento neobvykle výrazný deficit Vilém dokázal porozumět a vyhovět požadavkům vlídného vzrušeně šeptajícího hlasu pět a dvacetileté velice prsaté nahé ženy se zlatými dlouhými vlasy a se smyslně velkou bílou zadnicí, kterou doplňovala pěkně masitá velmi silná ale dost dlouhá stehna. Vše pak pokrývala bez poskvrnky opravdu zářící bílá a až miminkovsky hebounká pokožka, což v rozdrážděném Vilémovi vyvolávalo svojí perverzí vzrušující dojem, že má v posteli nádhernou a pěkně buclatou ještě nevinnou dívku, jež se už s mohutným ptákem ve své dlani a s nestydatě široce rozevřenými stehny nemůže dočkat prvního ptačího švitoření, které ji té dráždivé nevinnosti konečně zbaví. Vzrušila jej – jako by mělo dojít k mrhání panny!

Aby té perverze nebylo málo, tak pojem mrhání panny Vilémovi přivolal vzpomínku na tři roky starou událost. Tehdy první žena, se kterou souložil – blond učitelka tělocviku Jarmilka – ihned po zmrhání panice – chtěla při kopulaci a tergo pohledem na svoji sexem velice vzrušenou tvář povzbudit milence začátečníka. Pozvala tedy Viléma do koupelny, ve které její otec kovář Žežulka nainstaloval na přání své manželky – také učitelky – celou soustavu otočných zrcadel, jež po správném natočení souložícím umožňovala vidět dosud jimi nevídané a právě proto velice dráždivé detaily.

Už několik prvních pohledů do vzrušujících zrcadel probudilo ve Vilémovi jistě geneticky zakódované a u premiantů školstvím podporované sklony k exhibicionismu. Když letitá paní Žežulková, která dle svého vyjádření byla už jen na tu čumendu, přes dveře koupelny vyřizovala Vilémovi vzkaz od babičky, kopulaci zahajující exhibicionista pozval Jarmilinu maminku, aby mohla zblízka pozorovat dceřinu soulož. Tu velice dlouhou a nápaditou „slavnost sněženek“ – při níž milenku na její přání a na jí vybraných místech lehounce zasněžil stříbřitým ejakulátem – Vilém na počest staré paní učitelky ukončil k ní nasměrovaným tak mohutným výstřikem zbytku spermatu, že by se za tu nádheru nemuseli stydět obyvatelé v americkém Saint Louis, kteří se pyšní 192 metrů vysokým nerezovým obloukem – nejvyšším na světě. Také Vilém byl na svůj spermatický oblouk patřičně hrdý. Podle sdělení paní Žežulkové tato jeho skvělá exhibiční demonstrace samčích schopností po dlouhé době u ní vyvolala báječné vaginální zavlhnutí.
Právě pro takové zavlhnutí soustavu zrcadel obdivující Vilém začal do své fenomenální optické paměti ukládat ukájeným chtíčem při orgasmu až ztrhané obvykle rudé tváře kopulujících žen, jejichž do duše okna prozrazovala, že v tuto chvíli příroda slavně zvítězila a nevidoucíma očima na něj hledí samice.

To byl jeden z důvodů, proč Vilém nyní postrádal alespoň jedno veliké zrcadlo nad postelí. Nejenom přímý pohled na nepochybně zběsile kmitající bujné prsy, ale i pohled do zrcadla na intenzivně přirážející Alenčinu bílou kyprou zadnici by Vilémovu smyslnost jistě přímo palčivě burcoval. I když pohled na nyní na zádech ležící široce roznoženou nepřehlédnutelně vnadnou plavovlásku také nebyl tak úplně marný.

„Pojď do mě, Vili, raději hodně pomalu a jenom tak hluboko, jak to bez bolesti půjde. Ale bez obav mi tu plodivou dírku pořádně a hlavně vícekrát vystříkej! A nepřestávej, dokud ti neřeknu! Mám totiž to štěstí, že se s malými přestávkami často udělám několikrát. Díky Zuzance se mi už o důkladném výkropu tvým semenem velmi často zdává a to se pak probouzím úplně mokrá. Sáhni si, jak nádherně už teču. Nemusíš se stříkání bát. Těsně před odletem jsem byla i s Kájou u primáře Šráčka na kontrole.
Dana mi drží bezvadně a tak už v Brně na letišti jsem si představovala, jak by to bylo nádherné, kdybys mi hned v odletové hale svlíkl kalhoty a přede všemi mi konečně tu moji tak dlouho natěšenou frndu pořádně vystříkával – zatím co Zuzanka – jak mi už párkrát slíbila – by ti u toho dlouho a až do poslední spermie moc ráda laskala a ždímala tvá veliká varlata. Nevíš, Vili, jak veliká varlata mívají negři? Na té genealogické studii asi něco bude.“

Ten negřích pohlavních orgánů se týkající dotaz něžné bílé zlatovlásky Vilémovi prudce zvýšil krevní tlak. Nejspíš proto penis mladého negra – Vilimu navzdory – ještě povyrostl. Nejlepší bude po židovsku odpovědět otázkou.
„Nemáš strach, že se někdy ze spánku podřekneš a Kája se dozví o čem se ti tvé mokré sny zdávají? Moc pochybuji, že by se mu líbily.“

„Ony se mu skutečně nelíbí, ale jinak. Máš zbytečné obavy. Když nám Zuzka vyprávěla, žes jí ještě v klášteře dal tak do těla, že ponejprv v životě měla dost, že se jí od té doby zdávají mokré sny o tvém mohutném penisu a o tvých kančích ejakulacích, tak Kája – aniž bych mu říkala – mi už tehdy u primáře Šráčka objednal danu. Abych si mohla toho sprchování tvým semenem užívat do sytosti – aby mi nic nechybělo. Abych na tebe, když mě to popadne, mohla beze strachu a hodně nestydatě roztahovat stehna a i tu moji zlatou vendulku. Považovala bych za velikánskou ostudu, kdybych někdy nedokázala pořádně splnit i to tvé nejnestydatější přání. To by mi Zuza i Kájin neodpustili. Oba jsou totiž toho názoru, že tvůj negří penis musí být jednou prohlášen za státem chráněný přírodní útvar, jehož poškozování je trestné.
Už se těším, že se ani ty se mnou nebudeš stydět a budeš mi při koitu přímo do obličeje říkat ty nádherně vzrušující sprosťačinky. Mně se to líbí možná víc, než se to líbilo Zuzce v té klášterní cele. Čím neslušnější, tím jsou ty vulgarizmy lepší. Tím víc nás rajcují. A co teprve Kájina! Ten si může ptáka uhonit, když mi Zuzka před ním nakonec pěti prsty a hluboko prstí kundu a konejšivě mi k tomu odříkává svá poetická vyznání lásky. Já je mám tak ráda jako pohádky na dobrou noc. I když už dávno nejsem malá holčička. Víš, ona mi při tom prstění třeba říká:
„Ty jsi, ty má zlatá pičulenko Alenko, moc krásně ceckatá a věčně nadržená neumrdatelná vulva májová. Když na mne vyvalíš ta svoje parádně velká a tuhá koziska, tak mne pizda tak svědí a tak teče, že bych ti ty tvé parádní cecky dojila v jednom kuse od rána až zase do rána! Až bych ti je i bez oplodnění dokonale rozdojila! Ani nevíš, pičurko moje tvrdě mrdavá, jak moc se už těším, až budeš mít při kojení prvního dítěte tak nalitá vemena, že ti při orgastických křečích budou v rytmu ejakulace mlékotryskem sama vystřikovat. Když si řekneš, tak Vilém tě určitě moc rád a kdykoliv oplodní.“
To se pak osypávám husí kůží i bez její ruky v mé po tom vyznání a prstění rozbryndané kundě. Pak se mi stehna široko rozevírají, má nedočkavě rozevřená frcna ti jde sama naproti a já – i když ty jsi bůhvíkde – už cítím tvůj veliký žalud hluboko, přehluboko! Až na děložním krčku. Ani nevíš, Vili, jak moc a jak dlouho se na tvého obrovského a tak hezky kamenného čuráka těším.
Je to opravdu moc pěkné a vzrušující, že se můj manžel tak rád dívá taky na tvoji nahatou manželku, když si obě děláme dobře a když tak pěkně vulgárně mluvíme taky o tobě. Ty nejraději hodně oplzlé řeči mám moc ráda i proto, že už odmala – už od nástupu do mateřské školky – nejraději dělám zakazované údajně neslušné věci. Pro mě vůbec nejhezčí ale je, když divoce se honícího Kájina Zuzančiny řeči o mém oplodnění pokaždé tak rozrajcují, že on se právě v ten moment obvykle udělá a obě nás vystřikující mrdkou parádně pokropí.

Věčná škoda, že v ní nejsou spermie. Kájin je sice o tolik starší a úplně neplodný, jenže i tak jej, Vili, doopravdy a moc miluju. Je to přímo vzorný manžel, který myslí především na moji celkovou spokojenost a proto – i když to někomu zní blbě – na moji lásku má nezrušitelný nárok. Vždyť on pro pořádné ukojení mého palčivého chtíče rád udělá cokoliv. Opravdu!
Už se těším na tu nebeskou nádheru, až my dva budeme přímo před ním souložit. On se bude sám zuřivě honit, když se bude zblízka dívat, jak mi má kundolenkaalenka přetéká tvým spermatem, jak tvůj mohutný vilík přebytky semene při každém přírazu ven vystřikuje, jak se má prcna v orgasmu dlouho svírá kolem tvého ocelového sochoru a jak ti já při tom každou chvíli říkám: „Nestyď se a dělej mi to hodně hluboko, Vili! Vždyť to děláš pro naše dobro!“

Víš Vili, mrdání – to je zatím moje největší radost. Moc bych si přála, kdyby ti nevadilo… když by se při našem mrdání k tobě Kája přidal. Když jsem při tvé nádherné ejakulci na balkóně utekla ke Kájinovi a on mě tak rád a tak pěkně obdělával, tak jsem si představovala tu slast, která mě určitě úplně zaplaví, když budu mít využité obě dírky. I Zuzance se o tom často zdává a to pak Kája a Petr mají o zábavu postaráno. Slíbila mi, že když mi to budete s Kájou dělat, tak vám oběma bude moc ráda masírovat prostatu a varlata – to abyste se pokaždé dokonale udělali. I Petr říká, že Zuzi má k tomu dokonalému udělání výjimečné nadání. I ona tím žije. Sáhni si, jak už hezky pramením! Míváš taky takové hodně vzrušující představy?“
„Kdyby jenom takové“, přisvědčil Alenčinou smyslností překvapený Vilém. Byl by moc rád, kdyby mohl na toto intimní téma uvádět podrobnosti. Jenže ty by se týkaly jiných žen a to si žádný své cti dbalý gentleman nemůže dovolit. To přisvědčení je nejzašším bodem, kam až může zajít. Proto se raději odmlčel.

V tom tichu si nemohl okamžitě nevzpomenout na svoji třídní na ekonomce, jejíž prsatost byla pověstná a kterou mohl beztrestně i hmatem obdivovat už jako velmi malý přítulný chlapec, kdy mu často – tenkrát podnájemnice – bývala náhradní maminkou. To aby se té skutečné mohl jeho otec důkladně věnovat v ložnici až do doby, kdy musela Patricie střídat.

Z paměti jako ze záznamu mu běžel film velice dráždivých záběrů na její kypré tělo, které se mu ihned po dosažení jeho plnoletosti samo nabízelo vždy a kdekoliv, když je přepadla smyslná touha. Třeba na psacím stole ve svém kabinetu profesorky francouzštiny během velké přestávky. Nebo dokonce po poslední vyučovací hodině na katedře, kde si na rozevřené třídní knize nechala opečovávat rozevřenou vulvu. To bylo mimořádně vzrušující a také riskantní, poněvadž v tu dobu budovou procházel školník. Tato druhá žena jeho krátkého sexuálního života mu ještě před první společnou souloží správně předpověděla, že se sex stane jeho náboženstvím. Co velice náruživá milenka při tom proroctví určitě vycházela z dlouholeté zkušenosti s jeho otcem.

Na kypré tělo robustní brunetky vzpomínající Vilém vzrušeně dýchal. To nepřítomné šest a třicetileté spermatem zaplavené pohlaví – vždy tak dlouho a silně se svírající v orgasmu – mu znovu opojně zavonělo. Ovšem nyní – s nahou palčivou touhou vonící pět a dvacetiletou blondýnkou v náruči – raději mlčel. Riziko, že by se mu teď začaly vybavovat další nezapomenutelné žhavé vzpomínky na bouřlivé Patriciino oplodňování – častokrát za spoluúčasti jejího manžela – to riziko bylo moc velké. I pouhá vidina Patriciina nahého těla zdravím kypící statné selky mu vždy odkrvením mozku znesnadňuje myšlení.

Ještě že při šoustání toho myšlení zas tak moc není třeba! Určitě právě pro to odkrvování jsou u mužů nejúspěšnější ženy mimořádně krásné – i když jsou velmi často úplně blbé. Naštěstí při šoustání toho myšlení zas tak moc není třeba! Musí se nechat, že množení tohoto živočišného druhu je přímo geniálně zabezpečeno! I bez kosti v penisu u kytovců! Člověk by to nevymyslel!

Proto pozor na anomálie! Každá, která je při svém půvabu opravdu inteligentní, takovou nebezpečnou anomálií je. Soulož s ní je něco jako odpolední procházka minovým polem! Těch jedenáct evropských jazyků u této překrásné prdelky – to je vlastně obrovská výstražná cedule s lebkou a se zkříženými hnáty! Tady je nezbytná maxi…

„Proč jsi najednou takový zamlklý. Sáhni si raději, jak jsem už zase krásně medově mokrá a konečně už do mě svůj negří lofas pořádně hluboko zasuň! Pojď a pěkně mě ponejprv pomrdej! Povím ti jak.“