Vilém rudý gentleman 17

První noc v Castel Gandolfo

Každý den není posvícení, avšak noci v italském Castel Gandolfo už tou první začínají být Vilémovi nad jakékoliv hody na Slovácku. Proto k prvnímu svěcení Alenčina monumentálního chrámu Páně přistoupil tento ateista sice s pokorou věřícího křesťana, avšak také s divokostí plemenného hřebce, jenž právě zavětřil vůni pohlaví k připuštění připravené klisny. Už chtivý pohled na do šňůry široce rozevřená velice statná bílá Zlatovlásčina stehna Viléma vzrušil do stavu těsně předcházejícímu spontánní ejakulaci. Ta statná a zdatná stehna dospělé ženy a její neviňoučký dívčí obličej – to byla velmi těžko zvládnutelná kontrastní smyslná kombinace.

Také Alenčiny velké a dokonale půlkulaté vysoko vyklenuté bílé hýždě, jež si nyní podebral dlaněmi, byly nepominutelnou výzvou. Proto tvrdě erigovaný její rukou naváděný silný penis ohleduplně pomalu ale hluboko zasouval do otevřené a už medovým sekretem kluzké masité vagíny, která stydkými pysky vulvy vyplňovala celou spodní část rozměrného Venušina pahorku. Ve vlahém teple už po několika frikčních pohybech mimořádně úlevně ejakuloval. Vnímal zřetelně jednotlivé výtrysky ejakulátu, což mu působilo obvyklou rozkoš, která však krom obvyklé úlevy tentokrát budila i neodbytný žhavý chtíč, jenž jej nutil v kopulačních pohybech neustávat. Na nějakou ohleduplnost k psychicky křehké dívce statných stehen a kypré zadnice rychle zapomněl a pro ten žhavý chtíč si nedokázal odpustit sípavý výhružný příslib: „Ty můj prdelatý ceckoune, ty má rajdo jebavá, jen počkej, jak já ti dnes tu kundu májovou rozjebu!“

Rajda jebavá se tomu jen velice něžně usmála. Nedopřál si proto ani chvilky odpočinku. Jen co skončil poslední už slabý výstřik, tak za hlasitého mlaskání pochvy do ní nemilosrdně hluboko zarážel nyní ejakulátem dokonale kluzký tvrdý pyj a s nezmenšenou chutí kopuloval dál. Neznal totiž větší slast, než když mohl do právě spermatem plněné pochvy stále tvrdě zduřeným penisem znovu pronikat a ve slast přinášejících frikčních pohybech po libosti – tedy hluboko, ale už nepříliš divoce – pokračovat. Po jistých narozeninách se mu pocit plného sexuálního ukojení po první ejakuklaci už nikdy neobjevil. Ovšem zanedlouho následující krátké pokračování bývalo úžasně intenzivní.

Hlasité Alenčino rozkoše plné sténání – doplněné mimo jiné tvrzením, že „to rozjebání se ještě nikomu nepovedlo a ani nepovede“ jej utvrzovalo v odhodlání nepřestávat. I kdyby měl mezi silnými stehny této velmi smyslné blondýnky zahynout! Zanedlouho první její orgasmus je oba obdařil novou tentokrát husí kůží a to posílilo jeho touhu zažít ještě další vyvrcholení. Mohla za to také všechna Alenčina přerývaným sípotem vyslovená přání:
“Vili, ty můj kanče, přidej! Nešetři se! Rozpomeň se na sousedy ve vašem domě! Mysli si, že jsi taky horník a kutej ve mně hluboko svojí sbíječkou! Svým báječným tvrdým cypem, co se vždy píše s opravdu tvrdým ypsilonem, mi tu mou piču klidně umrdej! Nepřestávej! Jebej mě bezohledně tvrdě jako havíř. Dnes to budu mít určitě několikrát po sobě a ty určitě nechceš, abych tě měla za cipa s měkkým íčkem – za havířova poskoka pomocníka.“

Být za cipa – to byla nejtěžší urážka. S vytrvalostí havíře stachanovce rubal tedy v nízké sloji dál, i když mu na ten rekordní výkon žádný stranický funkcionář nesvítil a ani mimořádné prémie nevypsal. Brzy však cítil, že je před koncem sil. Narubané vozíky – spasmatické stahy vaginálního svalstva při orgasmu – raději ani nepočítal. Mnohem bedlivěji sledoval ztrhané rysy chtíčem a vzrušením silně zarudlé a zpocené ženské tváře a proto věděl, že přestat v nejlepším by byl přímo hrdelní zločin. Jak by něco takového mohl neukojitelným chtíčem stižené Alence udělat?! Vždyť nyní se v pozici na koníčka tak zběsile a hluboko sama nabodávala na ten údajný negří lofas, že na Viléma hleděla mezi divoce rozkmitanými nádherně velkými a dokonale tvarovanými tuhými prsy mladé ženy, která ještě nekojila.

I když jen na okamžik a jen občas udělala velice kratičkou pauzu, aby se mohla s viditelným zalíbením při protažení slastiplně vyprsit, byla to velmi nebezpečná situace, poněvadž Vilém už nad sebou ztratil kontrolu. Pro tu dosud nezažitou rozkoš z pohledu na bezuzdným chtíčem ovládnutou dospělou nymfomanku se vzhledem neviňátka by kopuloval dál – i kdyby mu Alenka jako správná kudlanka nábožná svému pářícímu se s ní samečkovi ukousla hlavu.
Naštěstí ve chvíli, kdy jej od toho potupného konce dělil už jen pouhý havíři užívaný „pizdí chlup“, tak – ovšem až po silném delším záchvěvu Alenčina nyní už ležícího zpoceného těla – konečně nahlas zaznělo to spásné z galejí jej vysvobozující: „Vili, miláčku, to zatím stačí!“

I když osvobozený ovšem zcela vysílený galejník veslovat okamžitě přestal, tak k bílé galéře chtíčem rozdrážděného smyslného ženského těla zůstal přikován kotevními řetězy své touhy. Zcela vysílen upadl hrudí na ty překrásně zformované tuhé Alenčiny prsy a po chvíli pak i hlavou vedle hlavy její – plný nejistoty. Nevěděl totiž, zda se má z toho „zatím“ radovat nebo děsit.

Na bílém polštáři ležel jako na mramoru athénské agory. Jako ten starověký Řek, jenž roku 490 př. n. l. od fenyklového pole, známého dnes jako Marathon, běžel na jeden zátah 42 kilometrů, aby Athéňanům oznámil jejich vítězství nad Peršany. Tradovaného zvolání Neníkékamen – zvítězili jsme – však Vilém schopen nebyl. Zůstal dokonce na živu, což je ovšem – zejména u antických hrdinů – neodpustitelná morální vada.

Když jej kopulacemi viditelně unavená Alenka vášnivě políbila na rty, aby pak díky statným stehnům pozvedla vzhůru vstříc stále tuhému pyji celou pánev, Vilém se slastnou úlevou ucítil, že do hlubin naproti přicházející vagíny opět několika skrovnými výrony ejakuluje. Ta už nečekaná slast se ještě znásobila, když konečníkem proniklý prst mu začal intenzivně masírovat prostatu. Ve výsledné neobyčejně silné palčivé orgastické křeči se mu samovolně v bedrech prohnula páteř a přitlačila žalud penisu na děložní čípek. Tu žhavou palčivost prstem vynucených ejakulačních výtrysků ještě vnímal, ale pak se mu začal podivně za hukotu v uších rozplývat a v mlze ztrácet okolní vlnící se svět…

První, co po neznámo jak dlouhé době nepřítomnosti opět vnímal, byly velice svěží líbající jej rty a Alenčiny uslzené oči. Stále ji chtěl, i když už nemohl. Proto po hlubokém nádechu si velice úlevně povzdechl, aby pak se stále tvrdě erigovaným pyjem – dokonale připomínajícím pastevcovu fujaru – pouze obdivnými pohledy mlčky pásl svoji neodbytnou hladovou touhu na nedozírných pastvinách jejího nádherně bílého a velice kypře i půvabně tvarovaného smyslného těla.

„Ty můj Vilímku! Už jsem se začínala bát, že se mi neprobereš. Tak moc jsem chtěla, aby to naše poprvé bylo překrásné – až jsem to přehnala. Je mi nádherně, udělal jsi mi to opravdu hezky, ale už v půlce toho bylo tak akorát. Kája mě ještě nikdy tak důkladně neodrovnal. Vili, Zuzanka má pravdu. Jsi přímo báječný obětavý milenec!… Už tě mám moc ráda. Tak začíná láska a to by mohlo být opravdu nebezpečné. O tom už něco vím. Musíme být opatrní.
S tebou to teď bylo určitě ještě o hodně hezčí, než jak by mi to v mých představách ponejprv a na hřbitově dokázal udělat můj strejda Emil. O něm teta říkávala, že strašidýlko Emílek patří do všech postýlek. Když mu bylo osm a dvacet, tak tetu Hedviku – jeho manželku a nejmladší sestru mého otce – druhého května, zrovna na začátku měsíce lásky, přejelo auto. Emil pak chodíval každý večer na její hrob plakat.
Bylo mi ho moc líto a když jsem už začala mít nesnesitelné svědění, tak jsem si umínila, že to bude on, kdo mi to udělá ponejprv a právě na hřbitově. Aby bylo názorně vidět, že láska je silnější než smrt. Že smrt je na lásku krátká.

Byla jsem tetě tak podobná, že si lidi mysleli, že jsem její mladší sestra. Myslela jsem si proto, že mi nedá moc práce Emila ulovit. Prsa mi už pěkně rostla, zadek byl tak akorát a frndu, jak říkávala mamce teta Hedvika, jsem měla k zulíbání jako tu dětskou prdelku už od mala.
Tak by mělo stačit, abych se strejdovi ukázala nahá. Navíc bych mu mohla připomenout, že teta jej měla doopravdy moc ráda a proto by si určitě nepřála, aby se pro ni teď už tak zbytečně trápil. Kdybych jej odvedla od tetina hrobu pryč, tak bych jej určitě snadno vyhonila a pak vykouřila. A potom? Na velikém mramorovém náhrobku v rohu za márnicí, kam není od jiných hrobů vidět, by mi to mohl ponejprv a nejraději hned čtyřikrát po sobě udělat. On to totiž tak pěkně dělával tetě. Se smíchem ji vždy lákal na čtyři roční období a teta druhý den málem nemohla chodit.

Po svatbě bydleli s námi na statku a tak jsem měla přehled. Měl penis menší ale silný skoro jako ty, krásně mu každé ráno i když pak už zbytečně stál, já jsem měla vagínu těsnou nejetou a pořád svrbící, on už o tu tetinu přišel – a tak proč bychom si to nedělali spolu? Přišlo mi to přirozené.
Skoro celé léto – a každý večer jako obvykle – přicházel na hřbitov až když poslední lidi odcházeli. Já jsem chodila spát už v osm, pokaždé jsem se ve svém pokoji zamkla, a když jsem vyskočila oknem do zahrady, tak jsem proběhla humny a přicházela jsem od lesa tak čtvrt hodiny po Emilovi. Raději jsem lezla přes zeď za márnicí, aby mě nikdo z vesnice nemohl zahlédnout.
Vetřela jsem se k němu s kytičkou pro tetu v ruce, ale bylo to o hodně těžší, než jsem si myslela. Měl tak smutné a utrápené oči, že i když jsem měla to svrbění a už třetí den jsme spolu seděli na tom mramorovém náhrobku za márnicí, tak mě chuť na svlékání přešla. Pořád měl uslzené oči a tak jsem si řekla, že když je podle tety Hedviky nesmělý, tak musím být trpělivá a nechat jej, až on dostane chuť a až se sám projeví. Od toho svrbění jsem si po návratu domů pomáhala taky sama.

Až třicátého srpna se konečně projevil. Dlouho nešel a nakonec přijel na motorce. Dělala jsem si naději, že dnes spolu zajedeme někam na kraj lesa – daleko od tety – a tam se spolu konečně pomilujeme. Chvíli se na mě před hřbitovní bránou jenom díval, pak mě políbil na rty a pak docela klidně řekl: „Odpusť mi to, Alenko, a vzpomínej na mě v dobrém!“
Potom nastartoval motorku, zamával mi na pozdrav a s dálkovým světlem a na plný plyn přímo letěl dolů a pod kopcem, aniž by před zatáčkou trošku ubral plyn, jel rovně.
Čelně narazil do vysoké betonové podezdívky statku u Strmisků. Po té ráně byla chvíli tma a ticho. Jenže já jsem se dala do hlasitého pláče a nemohla jsem přestat.
Na internát a do oktávy jsem směla až od půlky září. Až to doporučil psycholog. Od té doby mívám výčitky, že jsem svojí slušností nechtěně zabila hodného člověka. Žádný psycholog mi to nevymluví! Kdybych se před strejdou Emilem svlékla a zlákala jej ke kopulaci lascivními posuňky a slovy, tak bychom si radostně za márnicí zasprosťačili, já bych sice podle zákonodárců přišla o panenství, ale on by tu ještě s námi byl. Žalovat by na něj neměl kdo a i bez tety by jej určitě neomrzel život!
K čemu je vůbec láska, Viléme, která nevede k radosti a k novému životu? Od té doby je mi takzvaná morálka se svými zákony u prdele! Slušněji to povědět nemohu a nechci. Proč pořád jenom mlčíš, Vili? Líbilo se ti to se mnou aspoň trošku? Nerada bych tě zklamala.“

„To víš, že se mi to s tebou líbilo. Aby mne nepotkal osud strýce Emila, tak bych zase moc rád už preventivně sprosťačil. Jenže jsem u konce s dechem. Když se dívám na tvoje silná dlouhá stehna a na tvůj překrásně boubelatý a velký zadek, o tvých báječných bujných a tuhých prsech raději ani nemluvím, tak bych tě znovu opravdu moc chtěl – i když teď už nemůžu. Má erekce tě nesmí mýlit. Jsem moc rád, že jsem se dověděl, že i když tvoje zlatá kaplička už nějaký ten pátek není holá, tak přesto jsi moc krásná a hodná holka.“

„To je nejkrásnější vyznání, jaké jsem kdy slyšela! To mi Kája nikdy neřekl. Asi se za přechodnou neschopnost stydí a má strach, že je pro mě už moc starý. Ovšem, že se vám oběma moc líbí velké kypré zadky – to vím od Zuzanky. Tu on má moc rád, možná stejně jako já. Skoro už před rokem mi totiž pověděl, že Zuzka má velké zkušenosti a k nim přirození, které si vždycky velmi dobře porozumí s přirozením stárnoucích mužů.
A je to pravda! I když mi Zuzka dobře radí, tak ještě se mi nepovedlo ukojit Káju jako ona. Po milování s ní je pokaždé úplně hotový – ve smyslu grogy. Však brzo sám uvidíš.“

Vilém už teď viděl dvě velice chytré až mazané lesbické zdánlivě prostoduché nymfomanky, ale protože obě byly nejenom velice smyslné, nýbrž také nádherně oplácané – přitom jedna skutečná bruneta a druhá blond – tak tu mazanost považoval za přiměřené podnikatelské riziko. Kdo chce získat – ten se nesmí bát občas tratit!
„Ali, uvědomuješ si vůbec, jak nebezpečné je manželství se dvěma žihadly vašeho druhu? Za krátkou dobu bych byl jen kost a kůže!“
„No tak, hochu, přemýšlej trochu! Přece nejsme tak hloupé, abychom si samy zničily dva zajímavé a výkonné skokany. Co z naší smyslnosti nezvládneš ty s Kájou, to my dvě holky do nepohody hravě zpracujeme v nepřetržitém provozu naší samoobslužné továrny na velkovýrobu slasti. Kája ji velmi rád – a ke svému i našemu užitku – vždy zblízka pozoruje. Klidně bych se vsadila, že se ti to bude taky moc líbit. Ta tvá reakce v letadle na moji koňsky macatou prdel a na zlatou prcinu mi to potvrzuje…

Abys věděl, že to s tebou myslím vážně, tak tě co nejdřív naučím mému správnému dojení. Pro mě to je fakt boží dar, protože stimulací bradavek se sama můžu dost nenápadně ale parádně udělat kdy chci. Je to moc fajn i proto, že když mi to Zuzčin strejda a můj Kája dělají na střídačku zezadu a začínají měknout, tak Zuzka mi tím mým dojením dohání vzrušení a já se pak nemůžu ani při úplně ochabujících ptácích neudělat. Taková prsa mají jenom jednu nevýhodu. Bez až bolestivého stažení se s tím nedá běhat. Ale na druhou stranu jsou na světě přece i příjemnější věci, než je běh.
Sáhni si teď, jak snadno mi bradavky tvrdnou! Když mi na ně – třeba během řeči – někdo nečekaně sáhne, tak to je jako by mne švihl bičem. Asi jsem i masochistka. Jestli chceš, tak mi teď vytahuj a kruť obě bradavky a já se ti při tom budu zblízka dívat do očí. Abys dobře viděl jak moc mě to rajcuje a jak a kde mi to dělá nejlíp.“

Teprve nyní Vilém, poslušně stimulující bradavky Alenčiných skvostně velkých a tuhých od ideálních polokoulí nepatrně prodloužených prsů, si začínal uvědomovat, jak důkladně promyšlený je projekt, kterého by se měl účastnit celým svým životem. I když na pouhé dvě velmi smyslné lesbičky projekt nevypadá – i tak někde musí mít nějaké své slabé místo!

Jak si přála, hleděl jí zblízka upřeně do jejích bezelstných ale silnou smyslnou rozkoš už prozrazujících očí, oběma rukama na vystouplých bradavkách dmoucích se velkých prsů se pokoušel vyladit dlouhovlnný vysílač nezvladatené touhy, aby při tom všem s bezcitnou bezohledností otrokáře nutil ke zběsilé činnosti své šedé buňky mozkové. Po dlouhém čase se mu rozsvítilo.
„A co děti, Ali? Uvážily jste, jak se náš život zkomplikuje, když zatoužíte po dětech. A to nemluvím o možných problémech při určování otcovství.“
„Žádný problém! Kája je pro gynekologické potíže jeho první manželky už patnáct let po vasektomii, takže je spolehlivě neplodný. O tobě se nám podařilo snadno zjistit, že jsi nejenom nejbystřejší spojový mechanik když ne na okrese, tak nejmíň na celé Moravě. Máš i jiné a vzácné kvality. Tvoje spermiogramy totiž potvrzují tvoji fantastickou plodnost i neobvykle velký objem pro jistotu několikrát odebíraných vzorků. Určitě pro to jsi utajovaným otcem už dvouleté dcerky, kterou máš se svojí sice velice zachovalou ale už šestatřicetiletou prsatou profesorkou francouzštiny. Dokonce na přání jejího neplodného manžela – primáře v porodnici! Musela být hodně nedočkavá, když počala jen pár dnů po tvých osmnáctých narozeninách.
Zuzanka zatím dítě nechce. První na řadě budu nejspíš já. Když jsme se tou situací zabývaly, musely jsme přihlédnout k psychickým dopadům Kájovy úmyslné neplodnosti na jeho osobnost. Aby mu nepřišlo líto, že se tak nesmírně ohleduplně zachoval k nemocné první manželce, bylo by nejlepší, kdyby měl pocit spoluúčasti. Kdyby při mém oplodňování tebou on erigovaným penisem mohl per rektum cítit a následovat pohyby toho tvého nový život přinášejícího pyje v mé vagíně. A Zuzanka, na potvrzení svého souhlasu, by ráda v tu chvíli laskala tvá vyprazdňovaná mohutná varlata plemeníka… Co říkáš, není to moc krásný perverzní plán akce? Co myslíš? Nedal by se ještě vylepšit? Každopádně bychom měli tuhle vzrušující akci důkladně natrénovat.“

Ve Vilémovi, už od první zmínky o jeho utajovaném otcovství, by se krve nedořezal. Leda kdyby teď řízl do jako obvykle bohatýrsky vztyčeného penisu. Tuto nečekanou velmi kompletní a přesnou informaci, kterou by proto nemělo smysl vyvracet, považoval pro klidný život své dcery za velmi nebezpečnou.
„Kdo vám pověděl o malé Patricii?! Vždyť jsme si dávali takového majzla! Copak se tu už nedá nikomu věřit?!! Musí se tady vždycky všechno vykecat?!!“
„Viléme, miláčku, uklidni se, prosím. Uvědom si, že všude kolem nás žijí lidé. Jedni sami od sebe – a dokonce někteří moc rádi – chodí ke zpovědi a jiní naopak musí být předvoláváni k podání vysvětlení. Někteří chodí v černých oblecích kolem arcibiskupa a jiní zase v šedivých oblecích jezdí kolem nás všech v černých volhách nebo šestsetrojkách. To však, a nejenom tu, bylo vždycky – jenom těch aut tolik nebylo. S tím asi nikdo nikdy nic neudělá…
Je dobře, že nejenom penis, ale i srdce máš veliké. Všichni, co tu s tebou dnes jsme, si tě za tu malou Patricii opravdu vážíme. Vždyť to byl opravdu velmi dobrý skutek. Už pro tu letitost prvorodičky. Taky proto chceme, abys byl šťastný a dobře se nám všem spolu žilo. Nám můžeš věřit, že ta choulostivá informace zůstane mezi námi. Nedokázali bychom škodit dítěti, které za nic nemůže. Dáváme pozor, abychom neuškodili ani jeho rodičům. Jenom proto, Viléme, nesmíš vědět, kolik andělíčků strážníčků ta malá Patricie už teď má. Na Kájovi nevyzvídej! Ví, ale musí a umí mlčet.“

„Ale já, Ali, umím mluvit! Aby se i mi s vámi, dobře žilo, tak to bych vám nesměl být za páté kolo u vozu. Všechno pro náš nový život důležité se dovídám úplně poslední. Toto má do mého štěstí zatraceně daleko!…
Raději toho nechme! Stejně mi nezbývá, než vám věřit. Věnujme se raději něčemu daleko užitečnějšímu. Něčemu, co jsme už hodně dlouho nedělali.
Alenko, co kdybychom se, ale tentokrát labužnicky rozvážně pomalu a taky velmi něžně pomilovali? Při tom zapomínám na všechny nepříjemnosti. Vždycky, když se to dílo daří, se cítím opravdu šťastně.“
„Ani nevíš, Vili, jak moc jsem ráda, že se ti líbím a že jsi – nejspíš stejně jako já – stále při chuti. Dobře se podívej, že tě nebalamutím!“

Na zádech ležící Alenka se pozvedla na loktech, rozevřela stehna a pánev pozvedla tak vysoko, že její zlatovlasou mrdalenkualenku měl Vilém jenom pár centimetrů od nosu. Voněla mu překrásně, poněvadž nyní zřetelně viděl, že ten nádherně pootevřený květ téměř celý plave v medu poševního sekretu. Pouze světle růžový klitoris se nad tu záplavu povyšoval. Když zpozoroval, že Alenka jej zvědavě sleduje, tak tentokrát čest své gentlemanské přezdívce dělal on.

„Nestyď se tolik! Když teď budu tvoje druhá manželka, tak se musíme velmi intimně a důkladně poznat. Jen docela lehounce mi pohlaď mého frajtříka zvědavého lotříka a sleduj, co to s mojí medovou jebulenkou udělá!“

Nemusela jej pobízet podruhé. Užasl vzápětí po té, co trošku medovitého sekretu přihrnul na vrcholek čnícího klitorisu. Ta pod ním dosud pootevřená vulva se okamžitě křečovitě sevřela a po novém pootevření se z ní vyronila vlna kluzkého sekretu, která byla tak vydatná, že zvolna stékala přes perineum do důlku s anusem a po jeho úplném zaplavení stačila líně pomalu ukápnout i na prostěradlo. Aby získal vědecky ověřený poznatek, ještě třikrát a se stejným výsledkem popsaný jev vyvolal. Alenčina vydatná šťavnatost jej vzrušovala.

„Slib mi, moc tě prosím Viléme, že mi dovolíš hrát si s tvým penisem vždy, když ti to bude příjemné a já na to budu mít chuť. O tom tvém se mi už hodně dlouho zdálo a proto se na něj tak těším. Jenže dnes se musím ovládnout a když jsi po těch kopulacích tak moc unavený, tak bych dnes chtěla, aby ses spokojil už pouze s masturbací. Věřím, že se ti to bude líbit stejně jako Kájinovi. Když je jako ty vyčerpaný, tak mu penis opečovávám rukou jenom zvolna a dost dlouho, ale bez opakovaného vyvrcholení. Po něm mi pak rychle usíná.
Dnešní noc bude dlouhá a proto se musíme připravit. Dej mi žalud svého tak pěkně žilnatého macka do dlaně, dvěma prsty mi zpočátku jenom lehce stimuluj tu moji medovou šukatelku a budeme si to s přestávkami dělat vzájemně tak dlouho, dokud budeš mít chuť a vydržíš nevyvrcholit. Když mi dáš vědět, tak ráda počkám, aby to nebylo brzy. Na moji pipinu neber ohled a dělej mi to při postupném přidávání prstů dokud tě nepřemůže spánek. Až usneš, tak si tě pohlídám. Času máme zatím dost. Kája se Zuzankou si to pokaždé rozdávají dlouho a tak alespoň nějakou tu hodinu dospíš.“

„Dobrý den nebo dobrou noc, Alenko! Jak dlouho jsem spal? Spalo se mi jako na nebeském obláčku. Tedy pokud se v nebi spícím zdávají tak erotické a až hanbaté sny. Na druhou stranu, kdyby se jim zdávaly sny mravopočestné nebo o práci, tak by to nebylo nebe, ale očistec nebo už nefalšované peklo.
Já jsem měl v tom svém snu znovu narozeniny a Zuzanka i ty jste mi přinesly veliké kytice po jedenadvaceti květech růžových toulitek. Anthurium je určitě nejpravdivější květina, protože svým vzezřením nezastírá, že je to vlastně – jako všechny ostatní květy – pohlavní orgán. Ovšem já jsem se v tom snu divil, když jsem poznal, že každá ta růžová toulitka vypadá úplně stejně jako vaše nádherné frndy. Každá jste trošičku jiná a tak jsem měl hned dva překrásné kultivary. Anturium neujebatelné ‚Kremerovo ranné‘ a Anturium neujebatelné ‚Kremerovo rannější‘. To mne moc těšilo, protože já mám všechny květiny rád. Ty ses …“

„Tak to ti, Ali, musím potvrdit. Neexistuje ženské pohlaví, které by se Vilémovi nelíbilo. I když na to nevypadá, tak je to velmi zkušený zahradník.
Ano, Viléme, vidíš dobře. Už jsem se ti vrátila. Kája prohlásil, že si po té dlouhé jízdě musí ještě něco promyslet, ale když jsem se na balkóně ohlédla, tak už spal. A tebe, můj milý choti, budu muset pustit k vodě, abych si mezi námi děvčaty mohla nerušeně povyprávět o jistých intimnostech…
Ale ne! V noci tu mít plavky nemusíš. Vezmi si jenom župan a ručník, aby si se mohl utřít, než se budeš z bazénu vracet. Ta malá procházka k němu ti určitě velmi prospěje. Po dlouhé době se ti alespoň na chvíli prokrví mozek.“

„Je ovšem otázka, Zuzi, jestli mě k tomu bazénu pošleš, až se dovíš, co vám dvěma musím povědět, abych sám před sebou nebyl za tajnosnubného křiváka.
Když jsem před chvílí ještě spal, tak se mi zdál barevný a velmi smyslný sen. I vy dvě jste v něm byly a k narozeninám jste mi přinesly kytku, zatím co já jsem v tom snu před vámi chvílemi i velmi divoce kopuloval s velice mladou blondýnkou, která jako by – teď mě napadá – z třetího oka vypadla Alence.
Pleť té snové zlatovlásky byla bílá a úžasně hebká, na jejím velkém boubelatém zadku přímo miminkovsky. Tělo měla velice smyslné. I když měla statná stále rozevřená stehna páření chtivé samice, tak ve tváři to byla taková hodná maminčina holčička. Pochopitelně i ona byla velmi podobná Alence. Probudil jsem se se silným pocitem nevěrníka, který se už velmi těší, Zuzanko, jak bude své manželce rád a velmi často zahýbat.“

„Sny jsou jenom sny! To neřeš! Na ten směšný pocit nevěry s Alenkou jsem ti u bazénu nachystala spolehlivý lék. Až se od bazénu vrátíš, tak si znovu nějakou tu hodinku zdřímneš. Načerpáš nové síly a pak si to my dva pořádně rozdáme. Budeš mi to dělat pěkně zezadu – jak to máš nejraději – a Alenka ti při tom bude dělat pomyšlení. Když nebudeš moc unavený, tak si to pak s Alenkou prohodíme. Už se nemůžu dočkat té chvíle, kdy se budu na vás dva dívat a hezky zblízka uvidím, jak se Alenčina tvářička hodné maminčiny holčičky změní při orgasmu, jaký jí dokáže vyvolal jenom plemenný kanec – můj každou mrdačku zbožňující manžel.
Není důvod, pro který bys k bazénu neměl chodit. Hlavně si uvědom, že ať uděláš cokoliv, co na očích i jinde krasavicím uvidíš, o nevěru se jednat nebude. Předpokládám totiž, že jsi manžel gentleman, který rád a bez mrknutí oka platí dluhy i své smyslné manželky. Pamatuj taky, že ode dneška se musíš vždy snažit, abys svými činy nezostudil své šlechtické příjmení. Proto buď důstojný a dnes – a ani tam u bazénu – se už nepouštěj do větších akcí! I ve vlastním zájmu se už musíš šetřit.“

Takto striktně a obsáhle vyhoštěný, nedávno až k mdlobám ukojený, avšak dosud stále sexuchtivý mladý muž se sebral a vydal se manželkou naznačeným směrem také proto, že balkonovými dveřmi zaslechl šplouchnutí vody a dvojhlasný tlumený ženský smích. Spěchal poháněn touhou. Nesmí si nechat uniknout příležitost poznat, jak pravdopisný je pastýř noci – brazilský spisovatel Jorge Amado – když kousek po kousku na mnoha stránkách pitvá svoji mulatku Gabrielu. Není se čeho bát i když na jeho pitvání nejspíš čekají mulatky dvě! Když bude nejhůř, tak se po vzoru impotentů ze všech svých problémů hravě vylíže! Úspěch je jistý, poněvadž každý ví, že: Pravda vítězí!

Potom, co se rádoby ležérně přiblížil k lehátkům rozestaveným kolem bazénu zjistil, že se nemýlil. Byly to ty dvě velice snědé a pohledné služebné, které po něm, tak jako i nyní, celé odpoledne při servírování jídla zvědavě ale také velmi usměvavě pokukovaly. A tomu velmi zvědavému pokukování se nyní nedokázal ubránit ani Vilém.

Ty dvě jen velmi mírně štíhlé a nyní kompletně mokré krásky stály totiž vedle nerezových schůdků do bazénu oděny pouze do svého čokoládového půvabu a špitaly si řečí, o které byl přesvědčen, že to musí být portugalština, když ony jsou dle pana státního podtajemníka jeho oblíbené Brazilky. Byly skutečně nádherné – přímo pyj inspirující.

Vilém je však považoval za zbytečně poevropštělé, neboť do obvyklé boubelaté hýžďovitosti latinos mohly trošičku přibrat. Naštěstí jejich okrouhlé široké pánve byly takového vývoje dobře patrným příslibem. Mulatku Gabrielu od Jorge Amada si totiž představoval přece jen masitější. Avšak Vilémem právě prožívanou libou vzrušující představu – tedy po plácnutí určitě následující dlouhé tlumené dokmitávání čokoládových polokoulí hýždí obou nahých mulatek – zaplašil decentně tichý hlas za jeho zády:

„Tak co jim říkáte, pane honorární konzule?… Myslím, že je vhodná chvíle, abychom konečně upustili od titulů. Já budu pro tebe v soukromí Petr, Viléme.
Ta, co se ti jistě líbí víc, je Leticia a ta mladší usměvavější je Heloisa. Jejich brazilská rodina bydlí v Alta Gracia a jejich maminka, ještě než se vdala za toho svého Brazilce, bývala pověstně krásná a proto Láďova nejoblíbenější milenka. Třicet kilometrů na jihozápad od letiště v Córdobě je to pěkné malé město Alta Gracia. Tam měl Láďa Čumbů rozsáhlou letní haciendu i s vlastním letištěm a tak, když jsme s Kájou zjistili, že sis ve Svazarmu udělal plachtařské stříbrné céčko, tak jsme to celé – včetně personálu – nechali pro tebe i se všemi letadly v hangáru. Abys měl kam a jak zmizet, když si budeš chtít od nenasytných žen odpočinout, máš tam i tři celokovové větroně naší výroby a jeden pěkný americký turistický hornoplošník. Kája je přesvědčen, že jsme rozhodli dobře.

Láďa byl do létání blázen a když se tam řekne Larry Volaro, tak každý ví o koho jde. Létající Larry je registrovaný název jeho a nyní tvé firmy, která má kromě pěti malých letadel pilotní školy sice jen dva velké dvouplošníky, ale protože jim stačí travnatá neupravená plocha a ruští piloti jsou i velmi šikovní mechanici, tak je to stále fungující velmi výnosný podnik, který se zaměřil na bohaté zahraniční turisty. Okružní poznávací lety po Argentině, spojené dokonce s pozorováním tučňáků až v Patagonii, jsou obzvlášť výnosné…
Náš Larry Tschumba měl svoje letiště i ve Villa de Pocho, kde je jím vybudovaný velmi výnosný hřebčín. Ten mu umožnil nakoupit pozemky kolem Mendozy. Stal se díky nim váženým společníkem v pěti nejvýznamnějších vinařstvích toho kraje. Ze svého letiště ve Villa de Pocho na to veřejné v Mendoze je to jen za dvě hodiny letu tím pomalým dvojplošníkem. Necelé čtyři stovky kilometrů – to je na argentinské poměry docela blízko.

Podívej se, jak mlsně ty holky tady na tebe hledí – a to jsme nazí oba. Rodiče jim vybrali výstižná jména. Ta starší je doopravdy Radost – především ze sexu – a to mladší koťátko je skutečné Sluníčko. Pochop, že za těch pár měsíců, co u mne pracují, mi obě způsobily takové blaho, že si mladého a velmi dobře vybaveného milence obě dvě zaslouží. Zuzanka si myslí, že i tobě taková změna vždy ohromně prospěje už tím, že nebudeš muset strádat v době její pravidelné indispozice. No a i já budu mnohem klidnější, když ta má koťata budou vždy plně ukojená a nebudou nucena hledat útěchu s náhodnými kocoury. Víš, Viléme, tady v Itálii by to mohlo být i nebezpečné. Slíbil jsem jejich mamince, že u mne budou v bezpečí a postarám se i o jejich štěstí. Takže souložit s nimi můžeš také s vědomím zdravotní prevence, důležité pro celý náš místní spolek. Opatrnosti ani tady není nikdy dost, jak říkává můj dobrý známý římský gynekolog doktor Nodo.

Musím tě však ještě upozornit na skutečnost, že děvčata byla vychována ve společnosti, která ženy velmi diskriminuje. Muži tam u nich jsou totiž jako kohouti. Marnivě natřásají svá brka a v posteli dbají především na své vlastní uspokojení. Žena je pro ně od toho, aby podržela a obdivovala jich primitivní brutalitu jako projev mužnosti. Někteří došli až tak daleko, že například orální praktiky považují za bezbožnost, která je skutečného muže nedůstojná, protože jej zbavuje mužské cti. Opravdu bohužel je v tom utvrzuje i většina duchovních.
Buď té dobroty a co nejdříve se naši Radost i Sluníčko snaž přesvědčit, že i ty považuješ ženy za mužům sexuálně rovnocenné. Mluvit nemusíš. Úplně postačí, když jim ty jejich šťavnaté ryngle tak důkladně prolízneš, až při tom rády místo romantických řečí několikrát vyvrcholí. Od té doby, co jsem to ponejprv udělal já, by se děvčata pro mne nechala pokrájet. Takovou vděčnost u bělošek nenajdeš. Vsadil bych se, že už teď, při pohledu na tvoje vybavení, obě dvě silně vlhnou a rozpaluje je narůstající chtíč. U starší je to někdy nebezpečné, kdežto u té mladší je to vždy roztomilé.

Ovšem pozor! Ten jejich chtíč je chtíčem ryzí a zbožné rajské nevinnosti. Vždyť také ženské tělo i s jeho neustálým chtíčem – s tou silnou smyslnou žádostivostí těla – stvořil bůh a ten určitě moc dobře věděl, proč to vlastně dělá. Věřící Jihoameričanky jsou většinou přesvědčeny, že když i tu smyslnost mají od pánaboha, tak se sluší, aby své muže – ovšem v bázni boží – tou smyslností zcela nestydatě obšťastňovaly. Nemůže být přece špatné to, co pochází ze smyslné žádosti jejich bohem stvořeného těla. Procestoval jsem kus světa a tak si myslím, že k nestydatostem svolnější ženy nikde jinde než v Brazílii nenajdeš. Snad ještě na Tahiti. Nudit se s nimi určitě nikdy nebudeš. Co se dalšího tvoření týče, tak holky berou pilulky.

Tento překrásný kout Itálie patřil včetně nynějšího papežského paláce a jeho zahrad prastarému italskému rodu Savelli. Dnes vikomtu Savelli patří už jenom tento sad s několika vilami. V té nejvzdálenější bydlí už pouze ovdovělý vikomt se svým jediným komorníkem.
Když jsem s vikomtem jednal o ceně za roční pronájem, byl nečekaně neústupný. Ovšem jen do chvíle, než mu ty naše kuchařinky a servírky přinesly šálek brazilské kávy a několik tady upečených zákusků. Přišly půvabně oděné do bílých zástěr i s bílými čelenkami ve vlasech, způsobně a často se ukláněly, aby krom pohledu na svoje prsy s mým svolením panu vikomtovi nakonec nabídly také trvalé pozvání na kávu každou středu.
Ovšem když odcházely, tak se vikomt Savelli nedokázal šálkem s kávou trefit do úst. Ty bílé zástěry byly totiž tak úzké, že krásně boubelaté bez kalhotek vrtící se čokoládové prdelky obou širokobokých krasavic byly ze tří čtvrtin odhalené. Ač Ital, odměnil obě prdelky jako španělský grand.

Pan vikomt nejenže sám od sebe nám výrazně snížil cenu nájmu, ale našim děvčatům nabídl k ubytování do té doby uzamčený přízemní prosklený pavilon tady za tou cypřišovou stěnou hned za bazénem. Hádáš správně. Na pavilon je z vily pana vikomta dobře vidět i bez velkého dalekohledu, který u něj doma, jak si Heloisa všimla, stále stojí za záclonou na trojnožce u okna.
Já jsem však našemu domácímu navíc nabídl bezplatné stravování z naší kuchyně pro celou jeho domácnost s tím, že pro objednávku a s hotovými jídly budou docházet naše dvě sloužící, aby si ten věrný komorník trošku odpočal. Počítám, že když vikomt nemá přímé dědice a ti nepřímí jsou do jednoho letitější než on, tak by se taková drobná laskavost mohla nám všem velmi zúročit. Neznám totiž v okolí Říma pro naše potřeby příhodnější místo.

To by zatím stačilo. Půjdu za Alenkou a za Zuzankou a ty vezmi má děvčata do toho jejich pavilonu hned, až se krátce osvěžíš. O dlouhé koupání určitě nebudou mít zájem. Měl bys vědět, že ještě pár dnů před vaším dnešním příletem jim tě Zuzka slíbila – když budou na ni hodné. To mým holkám zvedlo náladu, hodné byly, a tak se domnívám, že Itálie se i tobě stane zemí splněných erotických snů. Já se tu cítím jako ryba ve vodě.

Ještě něco. Musíš vědět, že si velmi cením tvého vybraného chování. Tady se běžně sloužícím neděkuje. Vždyť za svoji službu pobírají mzdu. Ovšem to tvoje při jídle velmi časté „Grazie, signorina!“ – doprovázené milým úsměvem, patří k dobrému tónu při hovorech lepších lidí. Tak si snadno vypěstuješ nejenom pro církevní osobu, ale i pro diplomata velmi potřebnou úctyhodnost.

Jsem opravdu rád, že jsme vsadili na tak dobrého koně. Tobě se to dobré vychování zúročí už za malou chvíli a tam, kde bys to jindy nečekal.
Až budeš, jak věřím moc rád a velmi dlouho, vonět k těm ochotně nabízeným překrásně rozkvetlým květinkám o pouhých čtyřech okvětních lístcích, tak si vzpomeň na to, co jsem ti právě řekl! Podle toho, co o tobě vím, tak ty se rád a proto velice rychle přizpůsobíš všem našim místním zvyklostem. Vždyť i když církevní otcové naši snahu po sexuální přirozenosti veřejně neschvalují, tak v soukromí, a to tě mohu ujistit, je to vždy jiné. Proto se tak úzkostlivě dbá, aby realita zůstávala vždy důkladně utajena. Zuzanka by ti mohla a měla vyprávět.

My tady neděláme nic, co by bylo proti skutečným záměrům božím. Vždyť i to nejdůležitější – množení věřících oveček – je bez sexuality zcela vyloučeno. Teprve když je sex svobodný a nespoutaný, je radostný a i těch věřících oveček pak přibývá mnohem rychleji. Teologické disputace na toto téma si však necháme napotom. Držím ti palce. Hodně štěstí, Viléme!“