Konec první noci v Castel Gandolfo
Každý den, podle obecně zažitého zvyku, začíná rozedněním, kterým noc končívá. A právě končící první noc v Itálii se ukájeným chtíčem znavenému Vilémovi stala – přesně podle předpovědi vatikánského státního podtajemníka pana Petra Slabihoudka – jedním ze splněných erotických snů. Stejně jako brazilský světoznámý spisovatel Jorge Amado nepochybně mnohokrát, směl právě tuto noc po poznání stále toužící Vilém ponejprv poznat a vychutnat si specifické, erotické i sexuální odlišnosti dvou krásných mladých míšenek.
Uvědomil si to, když je před svítáním po závěrečné koupeli u bazénu na svěží rty něžně líbal a po nádherně boubelatých snědých hýždích zálibně silně plácal – aby je poté konejšivě hladil tak dlouho, až to něžné konejšení začínalo celou stále sexuchtivou trojici opět vzrušovat.
To však byl pro neobvykle unaveného Viléma povel, aby zamaskoval únavu okamžitým návratem k pouhé něze polibků na rty, doplněných o stejně něžné hlazení usměvavých tváří. Vždyť o sexuální vzrušení neměli nouzi ani při nedávném společném příchodu do jakoby výlohami proskleného pavilonu.
Snědé nahé dívky s viditelným potěšením a beze studu předváděly své půvaby už při rozhrnování dlouhých závěsů i záclon, aby se pak při plném osvětlení na veliké dvojposteli ochotně střídaly při kopulaci s Vilémem v roli buď ke všemu svolné náruživé milenky nebo v roli velmi zvědavé pozorovatelky – kopulační asistentky. Slabě růžový avšak neobyčejně silný a veliký Vilémův penis je velmi zaujal. Zálibně na něj hleděly zejména při jeho vytrvalých cestách do a z růžových hlubin právě ukájené a zvenku jako uhel tmavé vulvy. A byla to velmi inteligentní děvčata.
Důsledně dbala, aby v pozici a tergo právě náruživě kopulující dvojice byla natočena vždy tak, aby pan vikomt Savelli u dalekohledu měl na průnik pohlavních orgánů vždy dobrý výhled a aby tomu výhledu nebránily ani ruce a smyslnost budící půvaby těla právě spolupracující nadšeně ochotné kopulační asistentky. Každá z nich se poctivě snažila, aby – bohužel však už jenom tím dalekohledem – přítomný pan vikomt celkem snadno pronikal také do jindy ukrývaných přitažlivých zákoutí a dutin jejich mladých chlípných těl.
Ta krásná ke všemu svolná snědá těla byla ve velice lascivních pozicích a beze studu nabízena nejenom pohledu vzdáleného pana vikomta, nýbrž také k pomilování tomu fyzicky přítomnému exotickému bílému cizinci, jenž skutečně ženská těla velmi náruživě miloval. Vždyť ani jeho jazyku vůbec nic na nich nebylo cizí.
Vilém, s pochopením a ohledem na zájmy nepoznaného a nepřítomného starého pozorovatele, při orálním uspokojování svých společnic vynalézavě inovoval obvyklé pozice až do krkolomnosti. Těm inovacím se obě mulatky podvolovaly nadšeně, neboť při každé z nich jejich Vilémem dovedně laskané pohlaví bylo ústředním bodem kompozice. Bylo pro přičinlivého Viléma výborně dostupné a hlavně pro vzdáleného pana vikomta určitě také výborně viditelné.
Vilémovo umělecké založení se projevovalo tím, že orálně laskaná pohlaví obou mulatek ústy upravoval do podoby růžového květu toulitky – známé jako Anthurium. Jenže Vilémem aranžovanému květu místo obvyklé mohutné palice drobných kvítků Anthuria vévodil dobře vyvinutý zbytnělý výrazně čnící klitoris. Jelikož jej obě čokoládové krasavice měly nádherný a opravdu velký, oprávněně se domníval, že se tu nepochybně jedná o genetickou predispozici mužům velmi nebezpečné choroby, která od počátečního vždy nenápadného stádia – v případě těžkého průběhu – rychle vede až k úplné ztrátě mužovy soudnosti.
Ovšem Vilémova potřeba šetřit semenem mu velela, aby po finální úpravě malých i velkých stydkých pysků do podoby toulce občas následující koitální aktivity přerušoval vždy, když se k ejakulaci nebezpečně přiblížil. Své souložnice docela bezohledně pak zanechával ze svého vzrušení zvolna chládnout, aby je však zanedlouho tvrdým pyjem dovedně znovu rozehříval. Když se některá při té jízdě na sexuální lochnesce udělala – rozhodně to nebylo na závadu. Vždyť ta kopulací chtivá velice smyslná děvčata i při orgasmu nepřestávala myslet na blaho svého milence. Svá křečovitě se svírající a pouze vlastním sekretem zaplavená pohlaví mu rychle podsouvala až pod nos, aby se mohl pokochat tou nádhernou avšak tentokrát exoticky ambrovitě těžkou vůní smyslné rozkoše.
I když Vilém nebyl arabský kavárník a ani jedna Brazilka se nejmenovala Gabriela, tak přesto mu obě mulatky dokonale zosobňovaly nespoutanou divokou brazilskou přírodu. S povděkem si už při prvním vůníbraní všiml, že mu tu rozkoš z exotické vůně jejich pohlaví neničí u žen černé rasy obvyklý černý drátěný katáč kolem vulvy. Obě byly miminkovsky hlaďounké.
Nyní – opět venku u bazénu – obě nahá děvčata voněla výhradně svým svěžím mládím a kromě zbytků toho neskrývaného chtíče přímo vyzařovala jakoby čokoládovou spokojenost. Patrně za nedávno poskytnutý vynalézavý a vytrvalý orální sex projevovala svému milenci u bělošek málo vídanou oddanou vděčnost. I když namáhal paměť sebevíc, tak žádná z těch, které si dosud svoji touhu nechaly ukájet jeho pohlavím, mu je – a to i po ejakulací nebo orgasmem neukončeném aktu – nehladila, nepofoukala, nelíbala, nesála a všemožně nelaskala tak něžně a především tak vděčně – jako tyto vášnivé mulatky. Taková pozorná péče Vilémovi nesmírně lichotila.
Ovšem pocit pravé rajské pohody mu vytvářela až skutečnost, že obě ta velmi snědá děvčata se s ukojením své touhy jen při občasném orgasmu bez problémů smířila. Po divých kopulačních výbojích – plných stříkajícího semene – jakoby ani netoužila. S viditelnou radostí se spokojovala s Vilémovou převážně orální péčí, kterou však stimulovala provokativním vystavováním svého dráždivého nahého půvabu a všechnu sexuální iniciativu přenechávala unavenému Vilémovi, což mu maximálně vyhovovalo. Po občas jej stresující sexuální náruživé manželčiny i Alenčiny náročnosti tu nebylo ani stopy!
Smavá místy jakoby kávová pleť dívek byla všude velmi hebká a jejich kyprá těla byla stále velice přilnavá. I po té nedávné bouřlivé a dlouhé slavnosti smyslů nyní stačil sebemenší Vilémův náznak zájmu a oboje úplně černé velké stydké pysky v klínech brazilských krasavic se i tu venku jako zobáčky ptačích mláďat hladově rozevíraly. To aby do stále nenasytných hlubin mezi orosenými výrazně světle růžovými okvětními lístky ochotně přijímaly svoji nejmilejší potravu – i když, jako u ptáčat, obvyklá tenká žížalka to rozhodně nebyla.
Přitom ta několikrát ukojená a také teď – při pouhém pohledu na jeho mohutný dosud dostatečně erigovaný penis – medem svého sekretu stále zaplavovaná pohlaví obou děvčat byla – jako ony samy – nesmírně poetická.
Vždyť ta mladší a praktičtější z obou sester – když jí dal penis do dlaně – italsky hlasitě usoudila, že její vnímavý bílý milenec je „mio buon vero amante“, což si Vilém překládal jako „dobrý milenec“, neboť při následujícím dlouhém a velice romantickém polibku svůj názor doplnila zcela neromantickým avšak o to slastnějším několikerým přetahováním předkožky přes téměř dokonale zduřený žalud ještě zcela neochabujícího žilnatě mohutného pyje. Ta stále usměvavá dívka své výsostně lyrické citové vzplanutí pak doprovodila dlouhým zálibným potěžkáváním obou velkých a nyní již nepochybně jen poloplných varlat. Výsledek vážení sdělila sestře Vilémovi nesrozumitelným: „Scopatore mio!“ Naštěstí způsob, jakým jej poté zatahala za penis, nepochybně vypovídal o jejím nadšení. Teprve mnohem později si ve slovníku našel pro výraz „scopatore“ tyto možné významy: metař, zametač, kanec nebo hřebec – ve smyslu sexuálně velmi zdatný muž.
Tímto pojímáním romantiky potěšený a komplexně oceněný Vilém se při následujícím návratu k manželce do ložnice obývaného apartmánu utvrdil v názoru, že právě pro toto pojetí romantiky je jeho pojímání obou dívek žádoucí – kdykoliv bude příležitost! Že prakticky nerozumí jejich italštině a portugalštině není na závadu. Sexuálních rozkoší chtivá pohlaví se i tak vždy rychle domluví. Brzy se však začínal divit sám sobě. Byla tu totiž pro něj jedna velká avšak – dokonce ani nikdy neselhávající chladnou logikou – nevysvětlitelná záhada!
Přestože mu tyto dvě mladé ženy splnily všechna jeho přání – a to i ta, na která při náruživém ukájení své smyslnosti sám nestačil ještě ani pomyslet, poněvadž se dvěma ženami současně neměl ještě žádnou zkušenost – tak ke svému překvapení nyní zjistil, že přes všechnu prožitou rozkoš s velice náruživými a snědými krasavicemi se už cestou začíná těšit na dvě úplně stejně rozložité a stejně nádherně kulovitě vyklenuté zadnice. Na zadnice své velice náruživé manželky Zuzany a její lesbické milenky Alenky. Kdyby jen to!
Ačkoliv měl cestou občas před očima do šedivosti opalizující snědou velice hebkou pokožku na silných dlouhých stehnech a oblinách bujně kyprých snědých hýždí, tak na tyto opravdu skvostné tělesné útvary obou mladých smyslných mulatek pohlížel pouze jako na estetický ideál – bez příznaků obvyklé silně vzrušující smyslnosti! Hleděl na ně takzvaně odtažitě jako hledívá lékař na nahou pacientku nebo malíř na nahou modelku.
Ovšem reakce jeho mladého jedenadvacetiletého těla dobře trénovaného běžce na dlouhé tratě jej velmi překvapovala další svojí neočekávaností. Stačilo totiž, aby si jen na malinkou chviličku vzpomněl na svoji pětadvacetiletou nymfomanickou manželku, nebo na její stejně mladou, stejně půvabnou a také stejně smyslnou lesbickou milenku – a vše bylo okamžitě jinak!
Zejména při představě jejich rozložitých bělobou svítících zadnic byl těžkou chtivou smyslností ihned tak zavalen, že by ji mohl po kilech rozdávat už zcela vyhaslým impotentům. Když si pak představil všechny čtyři tuto noc už navštívené nádherně utvářené a obvykle svoji smyslnost vyzařující zadnice, nabízející se ke koitu zezadu už vyrovnané v řadě vedle sebe, tak – pro romantiky srdce, kdežto pro realisty ihned kamenitě zduřený pyj – jej zcela nekompromisně táhl k manželce. Avšak také k její milence. I když jediný viditelný rozdíl byl pouze v tom, že posledně dvě uvedené – jak milenky, tak jejich nádherně kypré zadnice, na rozdíl od obou velmi snědých brazilských krasavic, byly jako vzácné knihtisky vázány v kůži bílé. Ovšem pozor! Pro zatvrzelé romantiky byly a jsou tyto kůže nejenom bílé – ale především zářivě alabastrové!…
Náhle si ve svém zahloubání uvědomil skutečnost, která jej přiměla, aby přerušil návrat k manželce a usedl na lavičku altánu s překrásným výhledem na okrouhlé jezero Lago Albano, jež v úplňku zářilo jako velké modré rybí oko.
Vilém si vzpomněl na první ženu ve svém životě, která jej nejen zbavila panictví, ale co vystudovaná učitelka tělocviku jej velmi kvalifikovaně uvedla do rozlehlých rajských zahrad sexuality. Tato Jaruška jej vzrušovala svojí zlatou hřívou přírodní blondýny a neobvykle snědou pletí. Teprve když se na přímluvu své učitelky francouzštiny ujal dobročinného souložení s těhotnou dcerou učitelky španělštiny, se od té těhotné zrzky s čistě bílou pletí bez pih na těle dověděl, že Jaruška je pouhá tuzexová a nubiánová blondýna, která od hlavy až k patám – ani velké stydké pysky nevynechává – se maže nějakým zahraničním ořechovým krémem na opalování, poněvadž bílá pleť není jejímu nastávajícímu dost sexuálně dráždivá.
Vilém, bezprostředně po čerstvých sexuálních zážitcích hned se dvěma mulatkami současně, si náhle připadal jako stejný blbec. Jenže v opačném gardu. A nic na tom nemění ani fakt, že Jaruščin Evžen je velice solidní a obchodně velmi zdatný rytec, který vzal Viléma jako společníka do svého velmi výnosného kšeftu s erotickou grafikou. Každému musí být přece jasné, že alabastrová běloba – která však je vlastní sochařskému sádrovci – je už od dob starořeckých mramorů prostě nepřekonatelná!
A právě s takovou měsíčním úplňkem nasvícenou alabastrově zářivou bělobou se Vilém zanedlouho střetl při hledání manželky. Prošel prázdnou ložnicí a na balkóně za zdrojem silných šťavnatě mlaskavých zvuků zatočil vpravo k ložnici sousedů. V cestě mu však bránila jen ve své bílé pokožce oděná a zády natočená Alenka. Už ji bezpečně poznával i podle nádherně boubelatých tváří její kypré zadnice. Alenka, při sledování dějů ve vlastní ložnici zavřeným oknem – s výrazem nezastírané chlípnosti v silně zarudlé tváři, jak Vilém při jejím kratičkém ohlédnutí se spatřil – s oběma rukama ve svém zlatě ochmýřeném pohlaví – zcela beze studu – dál velmi divoce a proto s tím nepřeslechnutelným mlaskáním masturbovala. Až se jí veliké prsy třásly.
Rudá byla nejenom ve chtíčem zarudlé tváři. Během chvilky Vilémova vzrušeného pozorování intenzivně rudla také na výbojně čnících prsech, na zádech i na obvykle bělounkých kyprých hýždích a na masitých stehnech. To intenzivní rudnutí pleti jej vždy silně vzrušovalo od té doby, co si uvědomil, že tento příznak sexuálního vzrušení žádná žena nedokáže předstírat. Proto všechny při koitu s kýmkoliv rudnoucí ženy považoval za poctivé.
Když Alenka zanedlouho znovu jen krátce pohlédla na až k bolesti vzrušeného Viléma, dosavadní výraz nezastírané chlípnosti se jí jako mávnutím kouzelného proutku změnil v pohled mučené plaché laně. Avšak tato mučená laň se v pokleku výrazně předklonila přes opěradlo zahradní židličky, aby mu mohla nabídnout svoji zvoucí nyní už bezmála úplně rudou avšak jako vždy velmi dráždivě rozměrnou a také nádherně buclatou zadnici, jejíž netknutost ještě před malou chvílí zdůrazňovala ta úžasně čistá bílá pleť.
Tento nesoulad věku a tělesného půvabu, posvěcený hříšným chtíčem, Viléma perverzně vzrušoval. I bez těch bleskových a velice dráždivých metamorfóz její tváře. Neovládl se a na Alenčinu nádhernou bělobou vzrušující zadnici – na tu hříčku přírody, vzpouzející se zákonům času a nejraději i morálky – nejprve s rozvahou a pak po prvním průniku bezohledně zaútočil nyní až k prasknutí ztopořeným přirozením. Na jindy tak půvabně dívčí tváři tím agresivním útokem pyje Vilém vymazal výraz jak zjevné chlípné smyslnosti, tak i výraz těch dlouhodobých muk plaché laně, aby vše nahradil její velmi blažený – jakoby celý svět objímající – široký ale jen jemu věnovaný spokojený úsměv!
Již při prvním dotyku totiž Vilém zasáhl střed výrazného nyní temně růžového terče s dobře patrnou růžicí drobných radiálně uložených svalů. Pro své silné vzrušení velmi kluzkým žaludem tvrdě čnícího pohlaví začal pomalu – avšak nekompromisním tlakem – pronikat svěračem konečníku, aby se zcela ponořil do toho pro něj nepříliš častého avšak vždy velikou rozkoš přinášejícího prostředí. Po několika hlubokých a po chvíli i divokých průnicích se hlasitě avšak usměvavě vzdychající Alenka tak rozkurážnila a tak se osmělila, že se vzepřela bezplatně a intenzivně poskytované pyjoléčbě neukojenosti – svého chronického neduhu.
Překvapeného Viléma snadno přiměla, aby v kleku zaujal její místo na zahradní židličce – aby mohl místo pohádkově cudně nestydaté Zlatovlásky sledovat dění za zavřeným oknem v její ložnici. Svým způsobem předvídavě ohleduplná ale také neobyčejně smyslná mladá žena chviličku vyčkala. Až když po prvním pohledu do její ložnice Vilémovo překvapení dosáhlo hladiny zvané vyjevení. Teprve potom mu skrz konečník začala zkušeně a silně masírovat prostatu, neboť: „Toto ji Zuzanka naučila a Kája to má pokaždé moc rád.“
Po návštěvě u Brazilek značně vysemeněný Vilém nic nenamítal. Brzy se ukázalo, že námitky by byly stejně bezpředmětné. Již po krátké intenzivní masáži prostaty obratnou rukou zlatovlasé paní Macháčkové a při pohledu do její ložnice musel vyjevený Vilém učinit tři nečekaná přiznání.
Předně si musel přiznat, že ta v ložnici na neobvykle velké manželské dvojposteli v hlubokém předklonu na kolenou klečící nahá žena – s pohupujícími se těžkými prsy, se širokými krásně oblými boky a s neustále jej vzrušující mohutnou zadnicí – je jeho manželka Zuzana.
Ve druhém přiznání si Vilém musel připustit, že ten připuštěný a jeho nadšeně spolupracující manželku zezadu divoce pojímající už silně vzrušený muž, jenž do ochotně nastavené bílé zadnice už zběsile rychle avšak pravidelně proniká v mohutných nárazech bezohledně do vagíny zaráženým pyjem – po každém vytažení znovu vždy od špičky žaludu až po kořen – není nikdo jiný, než jeho právník a tajemník – doktor Macháček.
Třetí přiznání nečinilo velice vzrušenému Vilémovi sebemenší potíže. Oknem ložnice hleděl do tváře své manželky, která právě viditelně hladově a pobryndanými ústy polykala ejakulát, jenž líně ze Zuzaninou rukou objímaného a neobvyklé dlouhého pohlavního údu vytékal ve vlnách na čekající jazyk jejích úst. Vilém si tu však nic nepřiznával a ani nepředpokládal. Prostě věděl, že tím k němu bezmála úplně zády obráceným dodavatelem spermatu musí být Zuzanin strýc státní podtajemník Vatikánu – pan Petr Slabihoudek.
V té chvíli hlasitě a při z vagíny právě vytaženém pyji vrcholící pan doktor Macháček svůj první výstřik uložil podle Zuzaniny páteře. Teprve pak dokázal v hlubokém průniku škubajícího se pyje plnit Zuzanino pohlaví. Vilémovo vzrušení dosáhlo vrcholu. Už se nedokázal k právě probíhajícím ejakulačním aktivitám nepřipojit. Při neustávající důkladné masáži prostaty rukou manželky doktora Macháčka – s očima otevřenýma ke sledování za oknem radostně se ukájející jemu nejsvětější trojice – Vilém spontánně, velmi bouřlivě, plnohodnotně a hlavně pohlavně slastiplně dlouze a rád ejakuloval. Až do stavu té nádherné blažené celkové otupělosti, kterou už dlouhou dobu měl za nejušlechtilejší a duchovně nejhodnotnější životní cíl. Vždyť ta celková otupělost byla nepochybně zaslouženou odměnou za poslušné plnění ono božského přikázání: „Milujte se a množte se!“
Teprve když byl schopen úvahy, tak si poctivě přiznal, že tato ejakulace byla pravděpodobně jeho nejnádhernější. I když těch skokanů, kteří stříkali sperma na jeho velmi krásnou a nádherně smyslnou manželku byla jen pouhá pětina z jím v bazénu hotelu Voroněž předpokládaného optimálního počtu. Ví však někdo jistě, že to bude pro Viléma při deseti ztopořených skokanech lepší?
Jeho rozmýšlení přerušila vzrušená Zlatovláska, která s ruměncem ve své opět nevinné tváři ukazovala na skutečný zázrak – na okrouhlou stříbřitou louži na kachlících pod zahradní židličkou.
„Podívej se, Viléme, ty náš kanče, tak veliký rybník, určitě plný divoce se mrskajících spermií – takže vlastně spermník – jsem ještě nikdy neviděla. Pojďme rychle do postele. Po tomto tak báječném vzrušení už potřebuji rychlé ale hlavně pořádné ukojení. Ta moje koziska mi už trnou. Kdybych se důkladně neudělala, tak by mě to brzy začalo bolet. Buď, prosím, tak moc hodný a nejdříve mi je jakoby podoj. Můžeš i silněji. Já si bradavky mažu krémem pro udržení pružnosti. Kája mě tak rád dojí, že musím.
Já si už jako koza připadám. Ta taky potřebuje pravidelné drbání. Naštěstí tu máme tebe. Tobě by každý obecní cap mohl jen závidět. Ty jsi teď při masáži prostaty stříkal jako dvěma rozdivočelými ožralými hasiči rozpumpovaná ruční hasičská stříkačka. Bylo to takové pravidelně přerušované stříkání… jako třeba při dojení mléka do škopku. Si myslím, že když se ti budeme věnovat, tak brzy takový škopek hravě naplníš. Škoda, že to Zuzka neviděla. Už se nemůže dočkat té nádhery, až mi budeš dělat dítě a až se z mých kozisek stanou pořádně nalitá vemena… Běž a malou chviličku počkej!… Přijdu do ložnice hned. Jen, co to tady vytřu…
Zrovna zde – asi tak před hodinou – když jsem na této posteli spala se Zuzankou v náruči, se mi zdálo, že jsme ti naordinovaly čtyřiadvacetihodinový ejakulační půst a tys nás po něm úplně – když jsme ti ho obě vyhonily – celé postříkal a pak jsi nám to každé ještě moc hezky udělal. V tom snu jsme pak přetékaly jako mlékem pramenící lesní studánky. Je to báječné, když tak skvěle narostlý pyj má úžasně velká a dobře fungující varlata… Můj Kájin by si to nepřerušené fungování zasloužil…
Viléme, bylo by to ode mne moc naivně drzé, kdybych chtěla vědět, jak moc se ti líbím a jestli mě máš aspoň trochu rád? Chceš si se mnou ještě povídat, nebo už chceš znovu souložit? Já mám s tebou ráda úplně všechno.“
„Ty, Alenko, ty už proto úplně všechno všechno můžeš. I když se mi nelíbíš. Od chvíle, kdy jsem tě v brněnské letištní hale uviděl poprvé, marně hledám náhradu za to nedostačující líbení se. Se Zuzankou to mám stejně. Obě jste velikým nebezpečím pro můj zrak. Kdykoliv se na vás podívám, tak bych na vás mohl oči nechat. Na nějaké to líbení se může dojít až po tom, co mne svojí smyslnou krásou dokonale zbavíte touhy po vašich tělech. Jenomže – a můžete si za to samy – takové chvilky vždy rychle pominou. Pak vás chci a na to líbí se nelíbí – se prakticky nehraje. Když uvidím vaše vyšpulené nádherně kypré zadky s tak krásnými neodolatelně zvoucími frndami uprostřed – tak potom to o estetice určitě není! Tím jsem si jistý… I můj pyj by vám to potvrdil.
A s tím mít aspoň trochu rád je to ještě horší. Pro mne od té doby, co jsem přečetl Hrůzy lásky od Jeana Dutourda. To tvoje mít trochu rád takzvanou láskou silně zavání. Když jsem na toto téma přečetl názory spousty uznávaných znalců, tak si myslím, že takzvaná láska neexistuje. To je ta nejhrůznější hrůza lásky. Je to v podstatě – sice někdy složitý – výměnný obchod. Něco za něco. Je to jakýsi druh vděčnosti. Třeba i za kvalitně ukojený údajně mrzký chtíč.
Tobě a tvému Kájovi se vynasnažím – z té vděčnosti – vždy ze všech sil pomáhat, poněvadž aby obchod nebyl sprostou zlodějnou, tak musí být vždy oboustranně výhodný. Dlouholetým obchodním stykem prověření partneři bez obav obchodují i na úvěr.
O tom všem ty stovky mých spolužaček na ekonomce neměly ani šajn. A byly mezi nimi i neuvěřitelně dráždivé exempláře. Jenže pro intenzivní lov na svůj chlupatý magnet na přemýšlení o skutečné lásce neměly čas. Důležitější pro ně bylo za jakoukoliv cenu ulovit třeba i obstarožního zdatně začínajícího impotenta, jenž by jim však dokázal exkluzivně zařídil domácnost – aby se pak mohly kamarádkám předvádět.
Navíc si myslím, že mít trochu rád je velice neslušné. Otec mi – i když mu maminka nadávala – říkával, abych ve svém životě – když je to cokoliv lidem prospěšného – všechno dělal důkladně a řádně. Něco jen tak napolovic by se mi v životě škaredě vymstilo. U maminky se vždy dožadoval souhlasu právě s tímto názorem. Jenže ona věděla, kam tím její kanec míří a vždy to zamluvila.
To však neznamená, že bys měla být smutná. Když mé názory promyslíš, tak ti vyjde, že splnění spousty svých přání – třeba jako to případné oplodnění – máš u mne už teď předplaceno. Pro tu mou vděčnost a obchodní solidnost.“
„Víš, Viléme, že mne neustále překvapuješ. Ačkoliv si tě Zuzčin strejda s Kájinem důkladně proklepli, tak ve skutečnosti jsi lepší, než jsem si podle jejich řeči myslela. Ale už je nejvyšší čas, abys mi to udělal. Bradavky už mi trnou velmi nepříjemně.“
„Jsi až druhá v řadě. Abych nejdříve udělal slepé spravedlnosti za dost, tak tě, Alenko, musím přísně potrestat za opakované narušování mého již oblíbeného análního sexu. Na tomto balkóně jsi dnes nejdříve svévolně svojí nahou masturbací zabránila análnímu ukojení mé manželky a před malou chvílí jsi mi na stejném místě znemožnila abych se – už bolestně vzrušen tvojí fantasticky smyslnou zadnicí – do ní radostně análně udělal! O tvých vstřícných nahých půlkách se mi teď mohlo marnou touhou jenom zdát.
Zločinnost tohoto tvého druhého činu vynikne, když si uvědomíš, že jistí dva pedofilní intelektuálové – údajně výchovně – už malé děti písní v televizi informují, že dělání všechny smutky zahání a že je to vlastně lék. A dětičky – cvičené opičky – pějí, jakoby věděly, o čem je řeč. Z toho by se jeden podělal!
Jsem velkomyslný a proto si sama navrhni trest. Součástí trestu však nemůže být dokončení análního koitu. To považuj za samozřejmou částečnou náhradu vzniklé škody a za nezbytné pokračování v odborníky doporučované léčbě tvých chronických obtíží, podáváním jediného vhodného medikamentu. Tím medikamentem – i když jeho vynálezce pořádně neznáme, protože není z našeho světa – je nyní už světoznámý peniscilín.“
„Abys věděl, že si svého provinění jsem vědoma a upřímně se snažím se polepšit, tak se odsuzuji k tomu, abych mnou i Zuzankou tak moc oblíbené sprosťačinky vymýšlela a říkala sama. Ty se jimi ale budeš muset taky řídit.“
„Myslím si, Ali, že je to docela spravedlivý trest. Jenom nevím, jestli na to bourání tvé nádherné jakoby panenské Bastily máme dost času. Aby se nestalo, jako posledně, že nás vyruší Zuzanka. Já bych tě moc chtěl mít aspoň chvíli jen sám pro sebe. Aby nás při holdování tvé překrásné bílé prdelce nikdo nerušil.“
„Nemusíš se bát. Starší lidi mají rádi i v sexu domluvený pořádek a řád. Proto ti tři vedle v tuto dobu budou ještě skoro dvě celé hodiny spát. Zuzanka určitě jako vždy nařídila budík, aby po vyčerpávající ejakulaci rychle usínající pánové mohli tři hodiny nabírat nové síly. Ovšem pamatuj! Dělání také to nepříjemné tvrdnutí bradavek zahání. Pojď a dělej mi to bez obav tak, jak chceš! Každá má dírka se už na tvůj parádní lofas těší.“
Vzápětí poté, co Alenka si sama roztáhla Viléma stále tak vzrušující smyslně kypré hýždě, uviděl mezi vzrušujícími polokoulemi silným prokrvením napuchlé masité velké stydké pysky pod jakoby zvoucím konečníkem. Celkový pohled na vystavenou velikou zadnici vyhodnotil jako obraz nesnesitelně smyslného utrpení smyslů. Vilém se kavalírsky rozhodl před utrpením – a také v souladu s přáním jejího manžela – Alenku galantně ochránit.
Na kapkou ejakulátu kluzký Alenčin konečník proto zaútočil stále ještě dostatečně tuhým pohlavním údem podruhé a tentokrát hned neobyčejně razantně. Ačkoliv věděl, že v tomto ženském orgánu k početí dojít nemůže, počínal si jako do Austrálie dovezený první králík, jenž byl velmi dobře informován o nesmírné rozlehlosti tohoto králíky dosud neobsazeného světadílu.
Svojí smyslností zcela ovládaný Vilém análně kopuloval s chutí a moc rád, neboť celoplošná stimulace jeho pyje byla až palčivě jedinečná. Hloubkovým výbojům tohoto urostlého údu – na rozdíl od cervixu každé ženské pochvy – nestála v cestě žádná překážka. Alenčina stále jej vzrušující a zvoucí zase již téměř bílá zadnice měla v otvoru nad vagínou dost místa pro celou délku Vilémova ztopořeného penisu. Proto do konečníku vnikal bezohledně tvrdě až po stejně nemilosrdně tisknutý šourek.
Plavovláska se snažila přijímat a nést svůj vlastní trest poctivě. Činila tak ovšem velice romanticky způsobem sečtělé intelektuálky a Vilém tušil, že Zuzanka na jejím místě by byla mnohem lascívnější. Častý pobyt mezi mezi sexuálně utiskovanými řeholnicemi jí byl pro to určitě tou nejlepší průpravou.
„Ty můj věčně nadržený a nedošoustatelný harpunáři, z mé kapitální bílé prdele je teď Melvilleho Bílá velryba a ty jsi – jako ten kapitán Achab – k tomu obrovskému a nemilosrdnému vorvani Moby Dickovi připoután lanem svého chlípného chtíče. Toto lano je u tebe silnější než láska. Topoříš se tvrdě už když si macatá kýtiska toho mého neuvěřitelně nakynutého kytovce jen představíš. Proto musíš mezi mé naproti tobě přicházející bílé půlky svoji mohutnou harpunu – ten ocelový jebák – zarážet přesně, bezohledně, ale taky hluboko. Jako když kapitán Achab usiloval o život vorvanímu samci. Neváhej a mrdej!“
Vilémovi bylo okamžitě jasné, že dospělý skutečný muž takové výzvě nikdy nemůže nevyhovět. Ani skutečnost, že nemá jako vorvaň pyj podepřený patřičně dlouhou kostí… žádného muže neomlouvá! Když po dlouhé době oddalování orgasmu z hlasových projevů a dechu milenky poznal, že už té mučivé rozkoše bylo dost, tak zaměřil své stimulační úsilí na obě z neobyčejně výrazných prsů čnící tvrdě hrotité bradavky.
Za tento milosrdný čin byl odměněn okamžitě už při tom posledním dokonaném velmi hlubokém průniku. Nejprve pocitem všeobjímající bezbřehé rozkoše při výtrysku semene, které však až na pár patrně zapomenutých kapek chybělo. Naštěstí ta rozkoš zahrnovala i stále jej vzrušující pohled na výrazně polokulovité půlky těch nádherně vyspělých a přesto ještě jakoby dívčích hýždí, jež byly bezohledně a dokonale protknuty tvrdě ztopořeným mohutným žilnatým pyjem – nepochybně nedávno už dospělého vorvaně.
Ovšem tu cennější část své odměny získal až při pohledu do Alenčiny prvotní masturbací a análním koitem téměř k nepoznání pozměněné tváře. Byla neuvěřitelně rudá, charakteristické rysy měla – jako téměř do bezvědomí zpitý alkoholik – prožitou sexuální extází ztrhané, z koutků úst jí kapaly sliny a ty jí snad na jazyk přinesly uvěřitelně upřímné a skutečné lásky plné prohlášení.
„Viléme, ty můj miláčku, s tvým mohutným pyjem to bylo tak báječné, že i kdybych měla umřít, tak tohleto spolu musíme dělat pokaždé a hodně často! Slibuješ? Já jsem totiž měla pocit, že když vstupuješ konečníkem, tak ten tvůj nádherně palčivou rozkoš přinášející veliký žalud mnou nezadržitelně prochází – aby mi nakonec vykoukl z pusy. Pro sílu toho pocitu jsem i pusu otevírala! Ze všech mrduchtivých čuráků, které jsem už v sobě měla, tvůj je bezkonkurenčně nejlepší a proto si zaslouží moji neustálou péči. Jako ten přece jen menší picas Kájinův. Vytrvalá mokrá radost mé pizdy mi říká, že už od dnešní první mrdačky mi s tebou začala ta hezčí část mého života.
Tak mě právě teď napadlo, že bude účelné, když svůj místo letopočtu používaný kopulacípočet rozdělím na dvě části. Před Vilémem a za Viléma… Ty můj báječně vybavený vošouste, rozdáme si to teď spolu vaginálně? Já bych totiž ještě tak moc mrdala – až bych chtíčem strašně hlasitě řvala! Mám?“
„Nerad to říkám, ale mám vážné obavy, že bych tě zklamal. Ty dvě nádherné a tak milé Brazilky mi daly docela zabrat. Přitom – a to je opravdu moc hezké – mě ani jednou do ničeho nenutily.“
„Neboj se! Já si s tvým údajným vyčerpáním snadno poradím. Zkušené ženy vědí, že když muž nemůže, tak ještě třikrát může. Nejdříve se ti předvedu ze všech stran, pak tě nechám dívat se na moji tebe tolik vzrušující obrovskou prdel, jen přiměřeně tě přidusím vemennými rajcováky, potom ti moc ráda pohoním toho obrovského čuryna, ráda jej pokouřím, uzdičku podráždím, až se ti začne tvrdě topořit, pak přidám ještě masáž prostaty a když ti pěkně zblízka budu do tváře šeptat ty nejoplzlejší sprosťačinky – tak ať mi piča sroste, jestli se mi pak bouřlivě neuděláš do mé věčně svrbivé chcandulíny! Že to bude bez spermií dnes nevadí. Dík té mé nevysychající kašně to ale nebude nasucho.“
„Neměla bys moji indispozici brát na lehkou váhu, když má varlata jsou skutečně lehká. Obzvlášť to brazilské Sluníčko je výkonný a spolehlivý vysavač semene. K dobru jí ale musím přičíst, že se v tomto oboru už dokonale vyzná.“
„No vidíš! Právě toto roztomilé koťátko nás upozornilo na peruánský Ženšen, jímž je vysokohorská rostlina Maca peruánská. Hotový všelék a navíc silné afrodisiakum – jak pro muže, tak pro ženy. Staletími prověřený nenápadný prášek, který Peruánci i naše kuchařinky zde sypou do všech studených pokrmů i nápojů.
Zuzanin strejda nám na vikomtovo doporučení zařídil dodávky kvalitní drogy přímo z Peru. Požádám děvčata, aby ti zvýšila dávkování v tom tvém čaji, který tu celý den piješ. Spolehni se, že nám obě moc rády vyhoví. Věnoval ses jim dlouho a tak po dnešku si tě budou až neuvěřitelně hledět. Jsou to bezva holky. Ty jejich křapky jsou opravdu k pomilování. Mám je moc ráda i když někdy, abych jim nerozuměla, se domlouvají nějakým patrně domorodým kečuánským jazykem.
Dovoluji si však připomenout, Viléme, že dělání všechny smutky zahání a proto mi to pojď dobře udělat! Jak sis možná všiml, tak já jsem moc ráda veselá především v rozkroku – ale vůbec se za to před tebou nestydím. Aby sis dobře švihnul udělám cokoliv. Nemusíš se bát, že by se ti nepovedlo mi to ještě jednou udělat. Nejdřív si tě – stejně jako Kájina – pozvolna ale dlouho pohoním. Dlouhé stání úplně tvrdého kundoměru před hloubkovým měřením – to je základ, který se Kájinovi tak líbí, že jej nikdy nevynecháváme. Dráždit tě budu málem až k vysemenění toho chybějícího semene tak dlouho, dokud nepřijde Zuzanka, která mi s tebou ráda pomůže. Uvidíš, že ani má vaginální klasika s její pomocí a upřímným kopulačním povzbuzováním není marná. Ve třech je to moc pěkné.
Pro začátek si sáhni, jak moc se už to mé věčně hladové kundisko na ten tvůj skvěle narostlý kundoměr těší… Ano, Viléme, máš pravdu. Zuzanka i já to cítíme úplně stejně. Teprve to báječně hlasité čvachtání je nezfalšovanou symfonickou hymnou skutečné lásky!“
