Ranní události v Castel Gandolfo
Každý den, podle obecně zažitého zvyku, začíná rozedněním, kterým noc končívá. A každé rozednění začíná svítáním, které probouzející se Vilém vnímal zatím jen dost neurčitě a nejraději by je nevnímal vůbec. Vždyť během dlouhé masturbační přípravy na vaginální koitus se stále nadrženou nádherně prsatou zlatovlasou blondýnkou usnul i když měl její hlavu na prsou a na vytrvale stimulovaném penisu cítil její ruku. Právě probuzený Vilém nyní zíral jako… jako když jej sotva dvě hodiny po usnutí ze slastného milosrdně posilujícího spánku probudí jeho černovlasá téměř nahá manželka.
„Jak se vám spolu daří, děti moje! Kdopak nám to našeho kňoura udolal? Bylas to ty, Ali, nebo že by ty dvě naše parádní a vždy roztomilé Brazilky?“
„Sypu si popel na hlavu, Zuzanko. Zapomněla jsem se zeptat. Přišel od nich až za dlouho, ale ve velmi dobré náladě. Při sledování vás tří jsme už na balkoně našli v sobě tak veliké zalíbení, že jsme si to hned parádně důkladně udělali tam a pak i zde v posteli. Ale – jak sama vidíš – Vilém mi nakonec usnul při Kájinově programu TPS. Musíme jej nechat prospat. Je toho na něj moc.“
„Dámy, nedělejte účet bez hostinského! Tak špatné to se mnou není. Raději povězte, co je to ten váš program TPS! Měly byste se bavit otevřeněji.“
„To je správný požadavek. Ovšem nejlepší bude, když půjdeš příkladem. Nejenom své manželce – ale zcela nestydatě pravdivě nám oběma – pověz, co se ti na těch mulatkách líbilo i nelíbilo.
Z toho, co mi právě řekla Alenka vím, že ta naše trojka vedle se ti skutečně líbila. To je potěšitelné. Až se osmělíš a budeš se chtít přidat, pak to bude ještě potěšitelnější. Pro nás pro všechny.
Věř mi, Viléme, že teď jsme a stále budeme spolu s Alenkou moc zvědavé na tvoje nejintimnější pocity i na tvá třeba docela perverzní přání. Dráždivost sexu je přece i v tom, že dokáže lidi zbavit řady civilizačních omezení a nutí je chovat se úplně bez zábran. Jako třeba my dva tenkrát v kapli. Blbci říkají, že jako zvířata. To je blbost nebetyčná. Zvířecí sex je – až na pár výjimek – uboze nudný a na rozmnožování omezený. Zvířecí sex je úplně katolicky počestný.“
„Můj Kája, Viléme, TPS – to tvrdé permanentní stání – má moc rád, poněvadž mu to pomáhá udržovat se v kondici. Jedná se o druh masturbace. Když je čas, tak mu pyj odpoledne, nebo i skoro celou noc, moc ráda honím, aby měl erekci, ale neudělal se. Aby jenom pořádně tekl…
A pak, po nádherně divokém koitu, smím za odměnu celé dopoledne dospávat. I po snídani, kterou objednává on… Manželství ve čtyřech je taky Kájinův nápad. Viď, Zuzi!… Podle něj je to jednoduchý způsob k zahnání manželské nudy, která dřív nebo později každé manželství napadne. Proto třeba ty Brazilky. Exotikou proti manželské nudě – to taky není špatný záměr.“
„Alenka má pochopitelně pravdu. Ale ještě si nám nepověděl, jak se ti to s Brazilkami líbilo. Nám s Alenkou ta děvčata vždy dělají hotové pomyšlení.“
„Tomu se nedivím. Mi dělaly i pomyšlení, na která jsem ani nedokázal pomyslet. A ta pomyšlení byla taky vždy hotová – stejně jako já. Bez problému to ale nebylo. Toto by vás mohlo zajímat.
Občas jsem měl vtíravý dojem, že nejsou úplně nahé. Jakoby na sobě měly k tělu dokonale přiléhající overal na spaní z velice jemné hedvábné tkaniny kávové barvy. Jen ten zip na spodním konci v rozkroku se jim na malém kousku nedovíral. Jedině tam bylo zřetelně vidět, že jejich opravdu nahá pokožka pod tím overalem není snědá, ale světle růžová. Ty jejich okolní skoro úplně černé stydké pysky ten dojem posilovaly.
Občas jsem si při pohledu na tak černé pipiny myslel, že se musí jednat o jiný živočišný druh. Musel jsem si pak představovat, že jsem plemenný hřebec. Že když se s těmi mladými klisnami divoce pářím, tak je všechno v nejlepším pořádku. Vždyť jim nevadil můj růžový penis. Obě se na něm tak nedočkavě střídaly a brzy krásně hlasitě mlaskaly těmi černými zvířecími pysky. Asi to bude nějaký druh latentní zoofilie, protože při té představě mladých klisen jsem měl fakt parádní erekci i výdrž. A to jsem je jel už převážně nasucho. Každý negr by mi mohl mou výdrž závidět. Jenže!
I když to jsou moc krásné a štědré holky a bylo mi s nimi nádherně, tak nakonec jsem zatoužil po vašich bílých úplně nahých prdelkách a prcinách. Ty snědé jakoby oblečené – ty jenom občas! Jak se u nás říká, jenom na přehození chuti. Ale pozor! Jestli jim, Ali, tohle prozradíte, tak už vám nikdy nic tak indiskrétního nepovím. Nejspíš mi to nebudete věřit, ale já je mám i takové rád. Už proto, že teď se mi po všech těch vzrušujících vaginálních křečích a až úmorných ejakulacích chce zas šíleně moc spát.“
„Brzy budeš. To ti slibuji. Jen nám před usnutím ještě pověz, jaký typ ženy se ti nejvíc líbí. Jaký máš vlastně ideál smyslné krásy. Mě i Alenku to poslední dobu moc zajímá. Ledacos na sobě můžeme změnit, abychom se ti ještě víc líbily. Abychom tě mohly dokonaleji vzrušit. Nehledě na to, že bez znalosti tvého gusta ti nemůžeme ani nenápadně dohodit nějakou kvalitní milenku. Na to přehození chuti. Obě tě máme moc rády a proto i ve vlastním zájmu nechceme tvůj nepochybně mlsný chtíč znechutit jednostrannou stravou.“
„Jednou vidět je lepší, než stokrát slyšet. Podej mi, prosím Zuzanko, ze spodního šuplíku můj skicář a to parádní americké pero. Ten dárek od mého společníka k mým osmnáctým narozeninám. Když vám svůj ideál nakreslím, tak to bude nejrychlejší. Ovšem případné doplňující vysvětlivky až po probuzení. To mi musíte obě slíbit, aby se mi mohlo taky o vás co nejspíš začít zdát.“
„Kdo to kreslil? To je neuvěřitelné! Vidíš, Kájo, tady to malinké znaménko pod pravým prsem? Tak mne napadá, nepůjčil jsi někomu ty mé grafické listy?
Tak dovím se, mé dámy, kdo je autorem této perokresby? Než si přinesu autorizovaný originál grafického listu s touto mimořádně obdařenou krasavicí, tak máte zatím možnost rozmyslet si, co mi k tomu povíte.“
„To si nemusíme rozmýšlet, protože Vilém se nemusí za tu krásu stydět. Požádala jsem jej, aby prozradil svůj ideál ženské krásy a on jej raději nakreslil. Byla bych šťastná umět kreslit jako on! Kdybys viděl, Petře, s jakou jistotou a lehkostí ty čáry kladl na papír – tak bys mu nejspíš začal uctivě vykat. Aspoň já, jeho manželka, mám najednou takový pocit. Místo čar si však kladu otázku, jak je vůbec možné, že až do této chvíle nikdo z nás o jeho výjimečném kreslířském nadání nic nevěděl?!… Nic jste nezjistili! Vrať se brzy! Zvědavý nejsi sám.“
„Pojďte sem ke stolku, abyste mohli srovnávat. Toto je grafický list, který jsem loni v Hamburku u starého Kohlemanna na tom jeho Vogelbergu koupil za sto marek. Ponejprv za poloviční cenu pro dnes už stálého zákazníka. Je to čtyřicátý osmý otisk suché jehly od nějakého Plachého slavíčka. Podle Kohlemanna je to pseudonym údajně nemanželského vnuka vídeňského Gustava Klimta. Což o to! Možné by to bylo, poněvadž Klimt byl opravdu kanec a nemanželských dětí měl jako smetí. Uznal snad jen tři i když těhotných modelek, kterým vyplatil na tehdejší poměry velmi slušné odstupné, bylo minimálně sedmnáct – když ne sedm a dvacet. Odborníci se stále shodnout nedokáží. Ovšem na to, co se v Klimtově ateliéru pravidelně odehrávalo, je i těch sedmadvacet potomků velmi skrovný počet. Klimt se totiž v ateliéru zamykal vždy s několika modelkami a ty musely být všechny už od rána úplně nahé. Mezi malíři byl však bílá vrána tím, že modelkám velmi dobře platil a choval se i k prostitutkám velmi ohleduplně. Kreslil, nebo maloval, jen v dlouhé noční košili a když dostal chuť, tak ji jen vyhrnul a obskočil tu, která mu tu chuť vyvolala. Dá se tedy říci, že nemarnil čas, že to byl mimořádně plodný a slušný autor, jenž nám zanechal více jak tři a půl tisíce tak pornografických kreseb, že většinu z nich žádná galerie neměla dosud odvahu vystavit. Přitom námětově je to přímo encyklopedicky obsažné dílo pro pojmy sex, vilný chtíč a všechny jeho – zejména ty perverzní – projevy a úchylky.
Totožnost tohoto Plachého slavíčka mi odmítá Kohlemann prozradit. Měděné štočky kreseb nemá a až po dlouhém naléhání přiznal, že těch suchých jehel za tři roky po zahájení prodeje už prodal téměř tisíc sérií. Každá byla po osm a čtyřiceti listech. Vše je vždy brzy vyprodáno. Případný dotisk nelze zařídit. Musely by se dělat nové štočky, což však z obchodního hlediska není rozumné a proto je to k udržení vysoké ceny smluvně ošetřeno. Víc se mi z mazaného Kohlemanna nepodařilo vypáčit. Samé obchodní tajemství!“
„Jsem přesvědčen, Petře, že to pro tebe neplatí. Jak se na to dívám, tak ten záhadný Plachý slavíček si tu – utahán tvými Brazilkami – spokojeně spí. Pokud ten nemanželský vnuk není reklamní fígl, tak by mě zajímalo, kde ti tvoji dva spolupracovníci při hledání Vilémova původu v matrikách udělali chybu.
Ta Vilémova jednoduchá perokresba je totiž mistrovské umělecké dílo. Kdyby jenom z paměti reprodukoval kresbu někoho jiného, tak je to úplně stejné. Opravdu záviděníhodné. Perokresba totiž není olejomalba. V té můžeš opravovat nebo upravovat vrstvením až do úplného omrzení. Perokresba je něco jako základní disciplína japonského výtvarného umění. Čím méně námět vystihujících čar – tím cennější dílo. Jestli je pravda, Petře, co ti ten nakladatel pověděl, tak tento spokojeně spící filuta musí mít někde v bance, do které my dva nedohlédneme, docela slušné konto. Už se namůžu dočkat, až se probudí!“
„Jako jeho manželka vás musím požádat, Kájo, abyste na to probuzení všichni čekali jinde. Třeba hned vedle ve vaší ložnici. Vilémovu perokresbu si vezměte sebou a tam srovnávejte klidně až do omrzení – ale jen tiše! Až se prospíme, tak vám dám hned vědět. Nemysli si, i já jsem moc zvědavá. Ovšem cosi mi říká, že můj Vilém – ačkoliv kanec – si velikou ohleduplnost zasluhuje.“
„Zuzanko, kolik je hodin? Spalo se mi opravdu velmi dobře, ale nevím, jak dlouho. Bylo to tak nádherné! Jenže i když jsem i ve spánku cítil tvoje přilnavé smyslnost budící tělo, dokonce tvoje prsa na mých lopatkách a tvé poučeně vnímavé ruce v mém rozkroku, tak se mi zdály velmi smyslné sny – ale s nahou Alenkou! Teď mám silný dojem, že jsem tě s ní ve spánku radostně podváděl. Tomu by se mělo nějak zabránit.“
„Ne, ničemu se bránit nebude! Při příští kopulaci vám budu moc ráda asistovat. Postarám se, aby ses na moji asistenci těšil a abys do její frndičky stříkal velmi často a dlouho. Tak, jak se na to ona už dlouho těší. Vynasnažím se, aby sis na ni zvykl a aby sis Alenku doopravdy zamiloval. Kája ti přece pověděl, že jeho Alence nemá nic chybět. Sluší se přece, aby otec matku svého dítěte opravdu miloval! Milovat doopravdy dvě mimořádně smyslné ženy – to pro tebe nebude těžké. Při svém býčím vybavení máš totiž skutečné romantické lásky schopnou povahu. Opravdu máš veliké srdce, což však – na rozdíl od rozměru tvého penisu – se zkontrolovat přeměřením nedá.“
„Mám tomu rozumět tak, že si výslovně přeješ, abych s Alenkou co nejčastěji souložil? Kde mám jistotu, že nebudeš nakonec divoce žárlit? Divoký koitus s ní – klidně i veřejně! To byla má první a velmi palčivá touha, když jsem ji v Brně ještě oblečenou ponejprv uviděl. Ta její nevinná dívčí tvářička nad kyprým smyslně vyvinutým tělem nádherné ženy si o to přímo koledovala.“
„Ta jistota spočívá v tom, že jsme obě podobojí a máme se opravdu velmi a doopravdy rády. Čímkoliv uděláš rozkoš jí – jako bys mi způsobil. Pochopitelně to platí i naopak. Vždyť je to, Viléme, tak jednoduché! Kája to chápe perfektně.“
„Promiň, Zuzi, ale je toho na mne naráz moc. Předpokládáte, že se jako třetí v pořadí doopravdy zamiluji do nádherné ale vdané ženy, která je tvojí lesbickou milenkou, a že s ní budu mít dítě. A vůbec! Ty po dítěti netoužíš?“
„Zatím na sobě takovou touhu nepozoruji. Ale už teď si troufám říci, že Alenčino dítě budu mít ráda tak, jak je mívají rády jejich vlastní maminky. Vždyť to bude část tebe. Tebe – i když jím už dva roky nejsi – jsem měla opravdu ráda už i jako bezdětného. Mám vyzkoušeno, že k tomu mít tě doopravdy ráda naše dítě nepotřebuji. Zatím se na mateřství necítím. I když ti to může znít nechutně barbarsky, tak bys měl vědět, že zatím víc než po dítěti toužím po tvém tak báječně kládovitě narostlém penisu. Přinášet rozkoš tvému tělu a ukájet tvoji i svoji extrémní smyslnost mi zatím k životnímu štěstí bohatě stačí. Dítě by si vyžádalo spoustu mého času. Vynasnažím se však, abych tomu tvému dalšímu dítěti mohla být dobrou záložní maminkou. Na to se můžeš už teď spolehnout. Mám malé děti ráda, ale nechtěla bych, abych je pro svůj těžko zvladatelný chtíč zanedbávala a ony pak nedostatkem mateřské lásky strádaly. Ovšem mít pozornou a milou kmotřičku – to jistě nemůže vadit dítěti ani když už vyroste.
Poeticky řečeno, Viléme, chci aby má svrbivá kunda byla přetékajícím rohem hojnosti všech smyslných rozkoší, které může žena muži nabídnout. Tak já chápu skutečnou romantiku, která jediná úplně nikdy nezevšední. Na svém strejdovi totiž moc dobře vidím, že i ke stáru se právě taková romantika stává ještě žádanější… Určitě ke vzteku spisovatelů a dramatiků. Kdyby Romeo a Julie ve slavné balkónové scéně místo recitování veršů o lásce nestydatě divoce souložili a pak zavčasu prchli z Verony někam na venkov – udělali by si dobře a žádná tragedie by se nekonala! Shakespeare musel být impotent!
Proto tě musím nejdříve zbavit posledních i těch podvědomých zbytků výchovou posilované stydlivosti. A to i ve vyjadřování. Těmi záměrně lascivními výrazy ti budu neustále připomínat, že nemáš mít žádné zábrany jednat se mnou vždy podle svých sexuálních tužeb. I kdyby ti připadaly problematické pro svoji chlípnost nebo perverzi. Zejména na ty tvé chlípné tužby se upřímně těším. A ráda budu jejich naplnění všemožně podporovat. I já je mám.
Mě i Alenku třeba šíleně vzrušuje chlípná představa, že nás obě jednou nemilosrdně brutálně znásilníš. Že si nás úplně nahé za ruce přivážeš k radiátoru tak, abychom na tebe mezi půlkami vystrkovaly frcny a pak nám je budeš svým kamenným čurynem bezohledně ojíždět – až budeme úplně celé ohozené mrdkou a bolestí z té nesnesitelné rozkoše budeme obě hlasitě ječet.
Jindy ovšem toužím po romantice. Po pomalém a velmi dlouhém laskání a po něžném milování. Například teď tak široce rozevřu stehna – vidíš, tak jako ponejprv v klášterní cele – až se mi má věčně hladová piča sama rozevře. Ty jí budeš dělat dobře jen rukou. Frajtra mi povýšíš na generála lehkým pošimráním prstem. Ale jenom tak, aby mrdna byla stále medová, zatím co já ti budu na žaludu opatrně avšak úplně stahovat předkožku. I já dám pozor, aby ses při našem povídání neudělal.
Já tě totiž Viléme moc prosím, abys teď zapomněl na to gentlemanství. Abys mi pravdivě pověděl, co pro tebe znamená Patricie, kterou jsi tak mistrně a tak fantasticky rychle nakreslil. Z toho, jak ses při kreslení tvářil, jsem poznala, kdo ta pro tebe nejspíš velmi významná žena je. Že skutečně miluješ opravdu krásnou o generaci starší ženu – to jsem ti viděla na očích. Proto, než mne s ní seznámíš, bych moc ráda znala váš příběh. Abych nechtíc nezpůsobila nějaké trapné faux pas… a hlavně, abych tě i nepohlavně lépe poznala.
Nestyď se, klidně zapomeň na slušné vychování, a do mé hladově zívající zévy přidej pár prstů bez obav, že by ti je okousala. Nevím sice jaké by to bylo s tebou, ale drobná Alenka mi prcinu po každém dlouhém prstění důrazně krmívá svojí zaťatou pěstí. Pak je to hotové stloukání másla, při němž si má máselnice lebedí! Tu sexuální brutalitu macatých selek máme obě moc rády. A obě jsme se dnes taky shodly na tom, že líp nám to dělá jedině tvůj mohutný lofas plemenného hřebce. Ani nevíš, jak nádherné pro mne je cítit, že se už teď topoříš. Úplně stačí, když se pokusím ten mi nejmilejší úd rukou obejmout… a okamžitě je přesně takový, na jakého jsme se těšily. Kamenitě tvrdý, kládovitě veliký a žilnatě hrbolatý…“
„To je, Zuzi, ono! Tady musím takhle jaderně začít. Ne moje vědomosti a intelekt, ale rozměry mého pyje i v ochablém stavu jsou jádrem pudla, o které už od počátku mého života běží. Abys dokázala správně pochopit můj vztah k Patricii, tak musím začít úplně z gruntu a jen zdánlivě zdaleka. Poslouchej!
Když mladý praktikovat začínající gynekolog u jednoho z prvních jemu svěřených porodů přestřihl podvázanou pupeční šňůru mezi novorozeným hochem a placentou jeho maminky, tak dohlížející primář předpověděl, že tento čerstvý úlovek kolegy začátečníka bude díky rozměrům penisu zlatou rybkou pro spoustu žen. Tímto věšteckým výrokem všechno začalo…
Zuzi, udělejme malou pauzu. Jinak už za chvilku budu muset povídání přerušit. Abych taky tobě mohl dělat tu panem primářem dobře předpovězenou zlatou rybku. Honíš mi po otci pojmenovaného frantíka báječně a i tvá frnda se už postarala, aby zlatá rybka měla v čem plavat. A to jsem ti ještě nestačil říct, že doktor Jiří Plachý – až později Patriciin manžel, ale od dětství můj kamarád – byl v době mého narození mým otcem schváleným milencem mé jako ty jen obtížně ukojitelné maminky. Ta totiž – jak mi Patricie až v mé dospělosti prozradila – se tehdy při koitu odvolávala na své ženské anatomické uzpůsobení a vždy požadovala současnou spolupráci obou opravdu výkonných milenců. Maminka se údajně jako bájný pták Fénix sama snadno zažehla a vždy dlouho hořela plamenem své smyslné vášně. Z jejího popela však okamžitě povstávala opět zářící a plná života, což se však nedalo říci o ptácích jejích milenců. Ti hynuli vyčerpáním, když jim bylo pro totální neschopnost povoleno opustit dočasně svěřenou dírku…
Upřímně se ti musím přiznat, Zuzanko, že by mi už teď – místo těch řečí o Patricii a dávné rodinné historii – obyčejná ale pořádně divoká jebačka udělala o hodně větší radost. Spermií určitě ještě nemám dost, ale chuti ano.“
„Nezoufej! Přece nejsi takový sadista, abys svůj výklad ságy rodu Kremerů přerušil zrovna ve chvíli, kdy konečně začíná být zajímavý a dokonce ti dává návod jak dál. Já si teď lehnu na bok, ty má zlatá rybko, ty mi svým už kluzkým velečurem vyplníš moji neplodivou dírku a zasuneš tuto svoji nekonečnou končetinu pěkně hluboko, protože já ti svoje macaté půlky moc ráda přikulím do klína. Abys mě mohl zezadu objímat, dojit nebo kroutit mi mé dudlíky, a já si mohla užívat tu skvělou představu, že sis mne nabodl na rožeň. Kdybych se při tom udělala, tak na to nedbej a povídej! Pokud se při tom občas neovládneš ty a vystříkneš, tak taky žádná hrůza. Necháš ten svůj báječný potměpich po vysemenění až po kulky těsně zasunutý a to povídání o Patricii může díky nenasytnosti Brazilek bez přestávky na hygienu pokračovat ještě nějaký čas… Ano! Už je to dobré. Můžeš bez obav – ale raději jen pomalu a zatím zlehka přirážej!“
„Vsadil bych se, že nevíš, Zuzanko, jak důkladně na reprodukci druhu šlechtěný kus ti teď plní svým krápníkem tvoji tak krásně buclatou prdelku. On totiž budoucí kandidát věd – tehdy pouhý MUDr. – Jiří Plachý brzy po mém narození uzavřel s mými rodiči dohodu, že jako protislužbu za sexuální rozkoše se svojí sousedkou na patře si vezme lékařský patronát nad mým dospíváním.
Svůj slib hned od počátku vzorně plnil. Každý večer pak při mém koupání přicházel se svým vynálezem – s roztokem na uvolňování předkožky, která jako u většiny novorozenců by se do dvou let od žaludu uvolnila sama. Tak dlouho čekat nehodlal a i když po třech týdnech aplikace jím ředěné masti byla má předkožka zcela volná, tak i potom přicházel kontrolovat, zda mi maminka tu kůžičku přes žalud přetahuje pravidelně a hlavně šetrně. Tak jako u sester v porodnici se můj penis stal u nás doma předmětem všeobecné pozornosti…
Promiň, Zuzi, ale musím v těch zásunech udělat přestávečku. Tvá skvělá rozložitá katedrála rozkoše, když mi přichází sama naproti, mi už nedovoluje mluvit a stříkat bych ještě nechtěl. Dlouho oddalovaná ejakulace bývá nejlepší. To mi ponejprv prakticky doložila i svojí rozložitostí nádherná Patricie. Jí je opravdu jako na té kresbě pořádný kus. Ovšem abys byla dokonale v obraze, tak musíš vědět všechno, co jsem prožil, než jsem se jako malý chlapec ponejprv s tetou Paty potkal a než jsem s ní až v dospělosti ponejprv kopuloval. Je toho hodně.
Doktor Plachý se začal po mém narození zajímat o pediatrii a pravidelně mne měřil, vážil a prohlížel. V případě nějakých i malých nesrovnalostí musela se mnou maminka ke specialistovi. Nejdůležitější však bylo, že se stal mým dobrým kamarádem. Měl pro mne spoustu času, pravdivě odpovídal na mé všetečné otázky, při kterých se jiní červenali, učil mě ve čtyřech letech číst a zajímal se například, jak se mi líbí ve školce.
Když jsem si v pěti letech postěžoval na učitelky, které mne už druhý rok neustále učí čůrat do mísy jenom proto, aby mi mohly držet – jak ony říkají – pindíka, můj kamarád se moc smál a domluvil nápravu. Než si na to zvyknu, tak mne maminka dala na hlídání staré paní učitelce Jahodové, která tou dobou už pečovala o rok starší Ivanku – o dceru doktorů Novákových ze sousedství. Tu rodiče vzali ze školky po stížnostech učitelek na dceřino nevhodné chování. Ivanka totiž nejraději chodila nahatá a svoji pipinku si šla způsobně umýt vlažnou vodou pokaždé, když ji zasvrběla – což bylo údajně nevhodně často.“
„Tak to mám, Viléme, pro čistotnou Ivanku pochopení. Evin kostým mám také nejraději a pipinka mne svrbí v jednom kuse. Umývat mi ji vlažnou vodou nemusíš, ale budu moc ráda, když mi budeš zlehka sekretem zavlažovat a prstem šimrat klitoris. Pěkně v rytmu průniků tvého kujebáka do mé prdelky…
Tak mne napadá, že když byla Ivanka o rok starší a tak ráda chodila nahatá, tak to nejspíš byla zvědavá a měla z pohledu dospělých – jako já v jejím věku – nejenom nemravné dotazy, ale jistě ještě nemravnější návrhy.“
„Dá se to tak povědět. Už když jsme se ponejprv pod dohledem paní Jahodové u ní na dvoře koupali v nafukovacím bazénu, tak Ivanka mi užasle hleděla do rozkroku a chtěla, abych jí ukázal, že mi už – jako jejímu tatínkovi – jde stahovat kůžička na pindíkovi – když jej mám jako její taťka hodně veliký.
Velmi pohoršená paní Jahodová okamžitě Ivanku důrazně pokárala za pro způsobnou holčičku nevhodná slova a za velmi nemravné úmysly. Napomínaná dívenka se však bezelstně a nevzrušeně dál ptala:
„Jaká slova, paní Jahodová, bych měla říkat, když Vilík nemá rodiče lékaře a proto asi ještě neví, co je to penis nebo předkožka? Ve školce tomu říkají pindík nebo lulánek a předkožce kůžička. A žalud zná asi jenom ten, co roste na stromě. Ani učitelky neví, že se správně jmenuje glans. Nevím, proč bych se neměla zeptat, jestli se Vilímkovi už uvolnila předkožka, když některým klukům to nakonec taťka musí udělat skalpelem? To vůbec nechápu.“
Vyjevená paní Jahodová se nestačila ani nadechnout, když jsem se do Ivanky pustil já: „Když naši nejsou doktoři, tak proto nejsem hlupák. Já mám přece moc dobrého kamaráda Jirku, který mi už dávno všechno vysvětlil. A není to obyčejný chirurg, jako tvůj taťka. Taťka ti určitě řekne, že Jirka Plachý je už nový primář v porodnici. Určitě už viděl vagíny všech žen a rozumí dětem. Na obrázcích mi už ukázal, jak se dítě dělá a jak se rodí. Když jsem se rodil já, tak mé mamince pomáhal. Až budeš větší, tak ti – jako mojí mamince – bude Jirka kontrolovat tu tvoji vagínu. Vulvu si můžeš před zrcadlem zkontrolovat sama. Ta je vidět. Mě Jirka naučil, jak si mám umývat správně předkožku, abych po tom přetahování nedostal zánět. Klidně se podívej! Glans mi takhle každý večer před usnutím kontroluje maminka.“
Klidně se dívat nedokázala šestiletá Ivanka a už vůbec ne jedenáctkrát starší paní učitelka Jahodová. Obě němě a vyjeveně hleděly na pěkně růžový a na teprve pětiletého kluka neobvykle velký dokonale obnažený žalud, který na vrcholu záviděníhodně vyvinutého a už tuhnoucího pyje vyčníval z úplně naruby obrácené předkožky.
„Panebože, co jsem ti udělala?! Zač mě vlastně trestáš? Prý jen na těch pár měsíců, než půjdou do školy! Že se toho taky nemusím dožít – to ani ty doktory vůbec nenapadlo! S tím se musí udělat pořádek!“
Takto hořekovala uznávaná učitelka v důchodu, ale až po té, co Ivanka opět nevzrušeným hlasem odmítla plavky, které jsme si po té příhodě s mým z předkožky čnícím žaludem měli ihned obléci:
„Paní Jahodová, to by bylo zbytečné. Podívejte na můj zadek! Neopálené bílé plavky neuvidíte. Rodiče se s námi chodí koupat a taky opalovat – a všichni vždycky úplně nazí – k Žežulkům. K jejich bazénu na dvoře uprostřed domu. Hned před saunou. Vilímek mě viděl nahatou už mockrát. On se stejně raději než po nahatých holčičkách dívá po nahatých maminkách. Protože maminky nemají holčičí vyrážky, ale pěkně veliké prsy a taky stehýnka. Letos při prvním koupání řekl, že Jaruška má nejhezčí stehýnka a všichni tatínci mu teď říkají Vilém znalec. Když je teplo, tak u nás doma i u nich – když nemáme návštěvu – chodíme klidně nazí. Babička tomu říká Sodoma Gomora! Taťka ale říká, že nahota není hřích a není ani neslušná. Je přirozená. Vždyť se všichni rodíme nahatí. Tak na co plavky, paní Jahodová?“
„Moc ráda bych věděla, Viléme, jak paní Jahodová zvládala péči o takové dvě přemoudřelé rozumbrady. Vždyť to muselo být fakt o nervy.“
„Díky inteligenci Ivanky – která je nejen velmi inteligentní, ale od svých devatenácti let i nádherně souloživá po mamince taky Ivance – a díky velmi vlídným pohovorům tří lékařů s oběma mladičkými provinilci bylo tenkrát zvencnutí paní učitelky Jahodové úspěšně zažehnáno.
Naše vychovatelka pak – místo dřívějšího čtení po obědě před naším marně požadovaným usnutím – sedávala v dětském pokoji v houpacím křesle a z každé strany měla spartakiádní lehátko. Na jednom jsem seděl já a pomaloučku jsem naši pečovatelku houpal. Na druhém lehátku byla Ivanka, která uměla číst o poznání lépe než já, a proto nahlas četla třeba z mé nejmilejší pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda, kterou však měla moc ráda i paní učitelka Jahodová. Ta dávala svoji spokojenost najevo tím, že nás občas rukou hladila po vlasech i po tvářích a mezi tím podřimovala.
Po jejím usnutí jsem chvíli nahlas četl já a když ani po mém výkonu a bez pohupování křesla se nevzbudila, tak jsme s Ivankou „v ovzduší plném přátelského porozumění hovořili o otázkách zajímajících obě zúčastněné strany“. Tehdy tak výstižně psávalo o návštěvách zahraničních delegací Rudé právo. Před těmi rozhovory jsem však – po vzoru toho stranického tisku – pohupování paní učitelky raději preventivně obnovil.
Jenže ten čas přátelského porozumění za dva měsíce ukončil Ivančin nástup do první třídy a já jsem u paní Jahodové byl celý další rok jako opuštěný sirotek. Nudu jsem zaháněl slovníkem cizích slov. Paní Jahodová mě zkoušela.“
„Ne, děláš mi to moc hezky, ale nepřestávej! Ani ve vyprávění. Najednou mám pocit jako bych znovu měla ještě neporušený hymen. Ovšem moc ráda bych věděla, z čeho jsi usoudil, že obě Ivanky – dcera i maminka – jsou nádherně souloživé. Měls snad příležitost se o tom prakticky přesvědčit?“
„Díky Patricii měl. Ale až už jsem nebyl pod zákonem. A v obou případech jsem za to Patricii i dnes vděčný. Dokonce jsem s Ivančinou maminkou úspěšně souložil o dost dřív, než s její dcerou. Avšak v obou případech se souhlasem taťky – mého jmenovce Viléma. Chirurg Vilém Novák si mou péči o svoji tehdy devatenáctiletou dceru – studentku medicíny – dokonce výslovně vyžádal, což není zas tak obvyklé. Proto ti to, Zuzi, tak podrobně musím vyprávět.“
„Když jsi ten svůj vstavač velečur ponejprv a až po pytel šoupl do mé už nedočkavě rozevřené pičumchcandy v klášterní cele, tak jsem poznala, že nebudeš začátečník. Že ale budeš mít tak obsáhlý a kvalitní trénink – to jsem při tvém vzhledu způsobného mladíka opravdu nečekala. Jen tak lehounce přimrdávej a povídej!“
„Nejdřív se musím vrátit k té nahotě. Jak šestiletá Ivanka říkala, tak u nich i u nás doma jsme chodívali v případě potřeby nazí. Ovšem jen když jsme neměli návštěvu cizích lidí. V tom pátém roce mého věku jsem si náhle uvědomil, že můj kamarád Jirka není považován za cizího. Vždyť někdy i on vychází z ložnice rodičů úplně nahý. Na můj dotaz mi pověděl, že za to může fakt, že pohlavní orgány člověka – jak mi vysvětloval už minule – neslouží lidem jenom k jejich odvodňování a rozmnožování. Klidně přiznal, že tak žádanou rozkoš ze stimulace pohlaví mojí mamince dokáží udělat skutečně dobře jedině dvoje pohlavní orgány současně – tak proto k nám tak často chodí a někdy i spolu s mojí maminkou a tatínkem přespává. Proto já musím spávat na pohovce v kuchyni. S nikým o tom však nemám mluvit, protože mnoho lidí to považuje za špatnost. Skutečná špatnost by ale byla, kdyby Jirka dělat radost mamince nepřicházel a ona pak byla smutná a měla špatnou náladu. S tou špatnou náladou dost žen chodí k němu do ordinace a chtěly by proti ní prášky.
Proti mé špatné náladě mi Jirka radil, abych – ovšem jen když budu někde sám – si stahoval a přehrnoval předkožku penisu tak dlouho, dokud mi to bude dělat dobře. Nemám se stydět a mám být vytrvalý. Asi tak za šest let se mi začne ve varlatech dělat semeno a jeho vystřikování se mi bude moc líbit. Až to začne, tak to mám Jirkovi ihned povědět, protože on o tom píše lékařskou knihu a moc rád by ji doplnil o u mě přesně změřené hodnoty.
Poučoval mne podrobně a průběžně o všem, co jsem chtěl vědět a taky o tom, proč jsem pod jeho dohledem a proč se mi tak moc věnuje a proč o tom nemám s nikým než s oběma rodiči mluvit. Brzy jsem svým způsobem začínal správně chápat, o co mu jde a jaké má se mnou plány.
Podle něj se nemá začátek sexuálního života oddalovat, nýbrž u velmi inteligentních dětí už ze zdravotních i pedagogických důvodů se má naopak soustavně přibližovat. Lidé s ukojenými sexuálními touhami, jejichž vznik nelze bez zdravotního rizika léky zastavit, nepodléhají tak často stresu a jsou psychicky vyrovnaní. Také mimořádně inteligentní děti bývají pro tu nečekanou inteligenci velmi často silně neurotické. Na to přibližování začátků sexu mi Jirka daroval – ale opravdu jenom pro mě – malé tlusté album, kde na barevných pohlednicích jsou všemi možnými způsoby souložící páry. Zuzanko, tak krásné nahé ženy – a to včetně všech detailů – jsem do té doby neviděl! Aby mi je nikdo neukradl, tak jsem si album dobře schoval.“
„Přiznej se, že sis to album často prohlížel, když sis pilně přibližoval ten začátek svého sexuálního života.“
„Chyba lávky, Zuzanko! Při masturbaci – i když ještě bez ejakulace semene – bych ty nádherné fotky mohl ulepit sekretem přídatných žláz. Protože mám výbornou optickou paměť, tak mi stačilo čas od času album prohlédnout. Pak jsem si jím mohl při masturbaci listovat – aniž bych je měl v ruce. Má dobrá optická paměť mi byla k užitku nejenom při učení. Ovšem pravda je, že už v první třídě z mé optické paměti měl náš soudruh ředitel hrůzu. Mít ve třídě nezapomínajícího a velice aktivního žáka, který se nebojí i bez obvyklých výzev klást otázky takzvaně na tělo – to není žádnému učiteli dvakrát příjemné.
V mých sedmi letech došlo v mém životě k veliké přímo radikální změně. Ta začala v den otcových narozenin zazvoněním u dveří našeho bytu. Maminka s radostí běžela otevřít a ihned přivolala otce. Dlouho se s někým smáli a hlasitě ale nesrozumitelně všichni najednou mluvili v předsíni. Když do obýváku dlouho nepřicházeli, tak jsem zvědavě nakoukl – a nevěřil jsem svým očím!
O pohovku v rohu předsíně se předloktími opírala nějaká na zemi klečící úplně nahá mladá žena, jejíž nádherně veliké k zemi směřující zřejmě těžké prsy se jen jakoby líně pohupovaly. Za široké oblé boky si ji přitahoval otec, aby mu nesklouzla z jeho ztopořením velkého a silného pyje, jenž pravidelně mizel kdesi hluboko mezi vysokými půlkami překrásně kulaté zadnice té nádherně bílé cizinky. Maminka jednou rukou přizvedávala a šimrala otci jeho v šourku vězící veliká pohupující se varlata a prstem druhé ruky skrz konečník mu velmi intenzivně masírovala prostatu. Neuvěřitelné bylo, že téměř celý pyj vězel v prezervativu! Zuzi, neměl bych raději víc přitlačit?“
„Ne, ne! Moje čubina sice vydrží hodně, avšak není gumová. Děláš mi to takhle zlehounka ale velmi hluboko opravdu moc hezky. Raději pěkně pověz, co na tom otcovu prezervativu bylo tak neobyčejného.“
„Jeho existence. Ta byla důkazem, že ta krásná mladá žena nemá jako moje maminka horkou novinku – tělísko proti otěhotnění, které jí v Brně u vynálezce primáře Šráčka vyjednal můj dobrý kamarád a její milenec Jirka.
Radikálnost změny mých životních podmínek vyplynula ze skutečnosti, že hlavně tatínkovi pro radost maminka v den čtyřicátých otcových narozenin jako dárek oslavenci ubytovala u nás doma podnájemnici – pětadvacetiletou středoškolskou učitelku jazyků, kterou lidé považovali za maminčinu o pět let mladší sestru. Ta podoba Patricie s mojí maminkou byla tak veliká, že ani když přicházely z ložnice do kuchyně nahé, tak jsem je ve světle z nedovřených dveří nedokázal rozeznat. A ani když je otec plácáním po boubelatých zadcích zaháněl zpět do své postele to lepší nebylo. I to plácnutí znělo vždy stejně.
Bylo to ponejprv, co jsem na v předsíni souložícího otce a na obě jeho milenky nedovřenými dveřmi tak dobře viděl. Stejně dobře jsem je i slyšel. Patricie, jak jsem se mnohem později od ní dověděl, byla po bydlení na svobodárně sexuálně vyhladovělá. Po prvním naplnění pochvy pyjem a po několika jeho frikčních pohybech přímo vybuchla gejzírem citoslovců. Mezi úpěnlivým sténáním jejího prvního orgasmu opakovaně zaznívalo jediné artikulované slovo imperativu: „Ještě!… Ještě!… Ještě!“
Byl to však, Zuzanko, zcela zbytečný příkaz. Otec – ostatně jako ve všem, co dělal – byl perfektní. Stejně jako svoji manželku i tolik jí podobnou Patricii ukájel se zkušenostmi a dovednostmi opravdu kvalifikovaného profesionála. Po svém třetím vyvrcholení se až do němoty vysílená milenka sesula na podlahu, ale když ji její o patnáct let starší milenec se stále tvrdě čnícím pyjem hbitě zvedl a uložil naznak na pohovku, tak okamžitě a široce roztáhla krásně masitá bílá stehna s viditelně hladkou a hebkou pokožkou. Její rozevřená vulva dál velmi srozumitelně volala to její „Ještě!“.
Bylo to tehdy poprvé, co jsem otci upřímně záviděl milenku, její tak mohutné a tak krásně tvarované prsy – i tu, jak jsem zblízka viděl, její tak srozumitelně nabízenou vlastním sekretem zaplavenou vulvu. Ve tváři chtíčem zarudlá maminka své pohlaví rozkročmo svěřila Patriciiným ústům. Na její zvoucí masitými stydkými pysky nádherně rozkvetlou růži z Jericha ukázala maminka hlavou, aby pak svému manželovi stručně velela: „Vejdi a neuškoď!“
Načež zadýchaný ale spokojeně usměvavý otec viditelně radostně vešel. V sedmi letech jsem už z jiných pozorování i z literatury věděl, co teď bude zanedlouho následovat. Proto při Patriciině opět hlasitém orgasmu – tentokrát v misionářské poloze – jsem včas couvl do obýváku a rychle se přesunul do šatny.
Do ní přicházelo denní světlo přes tři matné skleněné tabule z koupelny. Krajní tabule za tyčí na kabáty a na dlouhé oblečení byla z nedostatku matného skla opravena svislým pruhem skla čirého. To sklo bylo už často zdrojem mého jako ono samo čirého poučení. Schován mezi kabáty jsem jím dobře viděl jak do velké bílé vany, tak do rozměrného bíle kachlíkovaného sprchovacího kouta, jenž však v koutě neobvykle velké koupelny nestál. To by neodpovídalo jeho hygienické důležitosti. Náš tehdejší výborně uspořádaný velký pětipokojový byt byl totiž v domě postaveném podle německých architektů a ti ani na vybavení hygienických zařízení nikdy nešetřili.
Když jsem tenkrát z té šatny ponejprv uviděl nahou tak fantasticky prsatou Patricii jak – “
„Přitlač! Přitlač, Vili, a pořádně přirážej!… Ááách… Bože, to je nádhera!… Mrdej mi ji na doraz!… Mrdej víc!… Úplně na doraz!… Nešetři mi ji a hluboko stříkej!… Do poslední kapky!… Ach, Vilímku, ty můj kanče!“
Vilémovi tyto hlasité verbální projevy Zuzaniny smyslné rozkoše přišly vhod. Zrovna ve chvíli, kdy už hodlal svůj historický traktát přerušit a oznámit pokračování příště. Proto by Zuzaně vyhověl požadovaným způsobem i bez její objednávky. S mrazivě palčivou kůží po celém těle cítil, jak se i slabě ejakulující penis úlevně škube hluboko zasunutý do krásně kulatého čistě bílého a tedy skutečně nahého zadku jeho slastnou únavou vzdychající manželky. Ta oboustranná nezvykle silná rozkoš mu byla důkazem, že Itálie – co se sexu týká – je zemí skutečně zaslíbenou. Nejspíš díky těm neustálým vedrům.
Už při posledních výstřicích se začal rozpomínat na všechny krásně kypré šunky doma, mezi které se ztopořeným pyjem dosud podíval – a musel se pousmát. Tato až palčivě slunná země má pro něj ještě jednu nemalou výhodu.
Pokud se někdy svým a ženami vyhledávaným utěšitelem podívá mezi opálené šunky kterékoliv skutečně domorodé krasavice, tak bude mít tentokrát stoprocentní jistotu, že touto cestou rozkoše před ním nešel „okresní bejk na motocyklu“ – tedy přesněji mohutně ztopořený pyj jeho sexuálně dosud velice aktivního otce.
