Mezi námi děvčaty
„Viléme, miláčku! Přišli za námi Kája s Alenkou. Prober se přece, už jsi spal půl třetí hodiny!… Vidíte to sami. Je věčně nedospaný a to jsme původně zamýšlenou trojku odložili a celou dobu jsem hlídala, aby jej nikdo nebudil.“
„Neboj, dobře jsi hlídala, jenom si musíš uvědomit, že já ani vzdáleně – tedy když pomineme uši – zajíce nepřipomínám. Pro ty mé zpomalené starty bych se ve volné přírodě prvního honu určitě nedožil. Kájo, je nějaký opravdu vážný důvod, abych bděl?“
„Zuzanka i Alenka jsou přesvědčeny, že ano, a já si myslím totéž. Ona se nám totiž rozplakala kuchařka Githa. Zní to směšně, ale když je smutná, tak tato živá perla mezi kuchařkami není pro roztržitost schopná tak chutně vařit a Brazilky pak nemají co servírovat. Studená kuchyně to nezachrání. Viď, Ali.“
„Víš, Viléme, Kája to nejdůležitější neřekl. Pro neplodnost loni rozvedené Perle – tak se dá její křestní jméno Githa přeložit – minulý týden prchl její amant Giuseppe. Tento italský Pepík přišel neohlášeně a nejdřív – jako vždy – chtivě zíral na mé blond vlasy. Když mě a Githu viděl laškovat u bazénu, tak se potají díval až slintal jako hladový bernardýn, ale když jsem Githě na lehátku párkrát načechrala její široce rozevřenou pipinu zaťatou pěstí – tak jak to má nejraději – tak ten ješitný taliánský Pepan to prohlásil za neodpustitelnou urážku své mužnosti a jak se u nás říká zahnul kramle. Asi si uvědomil, že jeho glans se rozměrem mé pěsti nikdy nevyrovná.
Je tu tudíž nebezpečí, že naší Perle ta roztržitost vydrží dlouho, což by bylo opravdu velmi nemilé. Už jsme tu měli pár kuchařek, když byla Githa marod, ale žádná se Githě svým uměním ani nepřiblížila. Ke škodě našich mlsných jazýčků.
Před chvílí jsem ji našla plakat nad fotkou tvého otce ve Večerním kurýrovi. Ona ta paní fotbalová prezidentová je totiž od nich z Merana. Githa je přesvědčená, že pro neplodnost ji v jejím životě štěstí nečeká, že o ni takový zájem už nikdy nebude – že se už nevdá. Když jsem si uvědomila, že dosud jsem u bazénu neviděla tak pěkný zadek – a Githa ho fakt má – tak mne hned napadlo, že tobě Vili – opravdovému milovníkovi boubelatých prdelek – by určitě nebylo nepříjemné zajít jí jako že poděkovat za velmi chutnou stravu a při té příležitosti – když nic jiného – jí alespoň líbnout ruku. Ta mánesovsky robustní a kyprá selka v nejlepším věku se ti bude určitě moc líbit – stejně jako mi a Zuzance.
Spolu s Kájou vás dva – tebe a Githu – při tom líbání přijdeme pozvat na zítřejší dvoudenní výlet – ne, obě Brazilky zůstanou doma – do lázní na Ischii. Ten výlet, protože nám jej zařídil vatikánský státní podtajemník, má být absolutně nepřekonatelný. Něco božského, na co budeme do nejdelší smrti všichni vzpomínat. Githa bude v sedmém nebi už z toho, že jí bude dva dny dělat společníka velmi galantní syn tak známého otce. Vyspaný jsi a tak si myslím, že by nebylo moudré ty galantnosti s Githou odkládat. Věř mi, Viléme, že tak nádhernou ženskou zadnici hned tak někde nenajdeš…
Tak mě napadá, že ještě lepší by bylo, kdyby tě za Githou doprovodila Zuzanka. Aby ses – jak to máš ve zvyku – zbytečně dlouho jenom nekochal smyslnou krásou těla velmi zkušené kuchařky a vědecky nebádal, jak daleko až můžeš v těch galantnostech zajít. Nenápadný manželčin dozor ti ušetří spoustu času taky tím, že Githa se nebude za Zuzančiny přítomnosti zdráhat, pokud bys už na ponejprv v těch galantnostech zašel pěkně hluboko. Její smyslné tělo to hluboko potřebuje pravidelně a často. To máme se Zuzankou vyzkoušené.“
„Alenka má pravdu. Tebe neubude. Už pro to naše kvalitní stravování si Githa zaslouží, abys jí udělal všechno, co jí na očích uvidíš. Co neuvidíš ty, to ti klidně a nahlas prozradí a poradí tvá milující manželka. Githa česky neumí.
Abys byl dokonale v obraze, tak ještě musíš vědět, že zatím co vy čtyři už od zítřka zůstanete dva dny naloženi v bahně římských lázních na Ischii, které taky léčí gynekologické potíže a zvyšují mužskou i ženskou potenci, tak já zítra ihned po strejdově návratu pojedu za jedním jeho známým, který má usedlost tady nedaleko. Ten prý má pro mě veliké překvapení, které si rozhodně nemohu nechat ujít. Co ten tvůj ustaraný obličej? Vždyť jsou to samé příznivé zprávy. Přiznej se, kam si se to zase zatoulal!“
„Alenko, ty bys to mohla vědět. Merano je na severu v Horní Adiži – tomu kraji se tam taky říká Jižní Tyrolsko a kousek vedle leží nám známý Brixen. Nemluví se v Meranu náhodou taky německy? To by nám totiž vysvětlovalo ten otcův úspěch u mladé a krásné paní fotbalové prezidentové. Když by k těm primitivnějším metodám svádění přidal otec vše, co se u těch bohatých Němek v Brně i po jazykové stránce naučil – tak mu prakticky žádná neodolá. Neotřelé smyslnosti plné lichotky, provázené bohatýrským a nápaditým samčením – to je radostná a rychlá smrt cudnosti každé poezie chtivé ženy. Ženám se už po první zkušenosti s otcem okamžitě a široko rozevírají stehna, už když jen jeho jméno zaslechnou. Francesco tady nezní špatně, i když svatý patron byl buzna! Otec – díky své pověsti – ženy neloví a přesto má vždy z čeho si vybírat.“
„Myslím, žes to vydedukoval správně. Tam na severu mluví německy minimálně semdesát procent obyvatel. Githa má otce Itala se zajímavým příjmením Saltatore, což česky znamená skokan, ale maminčina část její rodiny mluvila vždy německy – přesněji německorakousky. Tam je to samý Hofmann – něco jako náš dvořan nebo Dvořák. Takže ve skutečnosti němčina – ta rakouská z Merana – je její mateřštinou, kdežto milánská italština otcovštinou. Vařit ji učila její maminka, ale taky babička z otcovy strany. Na polská jídla a speciality měla tety z Frankfurtu – ale z toho nad Odrou. Tyto tety včas před koncem války utekly do americké zóny v Meranu ke svým rakouským příbuzným, ale už koncem léta se vrátily domů, čehož do dneška litují.“
„Takže je to lepší, než jsem si myslel. Když už i já – tvůj tajemník – vím, Viléme, že se bez tlumočení obejdeš, tak nebuď nemilosrdný a nemarni čas. Vždyť svedené, rozvedené a nakonec i milencem opuštěné srdéčko bolí. Za nějakou chvíli – aby ses hned zpočátku nemusel tak moc vysilovat – přijdeme s Alenkou pozvat vás na ten zítřejší výlet.
Githa nám pláče v kuchyni, ale aby to utěšování bylo na úrovni, tak se přesuňte až dozadu do její ložnice, ať vás nemusíme hledat. Mysli, Viléme, na naše žaludky a zlom vaz!…
Jo, málem bych zapomněl. Volali mi, že v poště na ambasádě mám výzvu, abych si příležitostně v kanceláři pražského doktora Janíka vyzvedl doklady k nějaké tvé vile v Praze Na Ořechovce. Údajně až do nedávna patřila doktoru Zuckermannovi. Smím vědět, ty tajnůstkáři, co máš společného s bývalým guvernérem Státní banky československé?“
„Toho je taková spousta, že než ti to vypovím, tak se nám Githa vypláče z podoby a celá se nám seschne – i když předpokládám, že Alenka má pravdu a vynikající kuchařka není nějaká vyzáblá suchoprdka, které opravdu nemusím. Zatím ti, Kájo, musím poděkovat za velice cennou zprávu. To je můj největší úspěch. Ta vila má totiž odhadní cenu přes tři milióny korun československých a já jsem ji dostal spíš darem než odměnou od Zuckermannovy dcery Sáry za pět set padesát pět kreseb k ilustraci její velmi silné a silně pornografické německy psané básnické sbírky „Živé slzy Mrtvého moře“. A také za slib vždy za zvláštní finančním odměnu ilustrovat všechno, co ještě pod pseudonymem Herrin Herr tahle Sára napíše. Je to opravdu velice slzící a vášnivá milovnice skutečné i té nejpoetičtější poezie. Zatím na každou tu její „živou slzu“ připadá asi tak deci mého neméně živého spermatu. Dnes už si konečně mohu myslet, že se mi ty pravidelné odběry semene skutečně finančně vyplatily.
Daň i všechny poplatky zaplatila Sára. Jako věcné břemeno si pro sebe vymínila jenom pěkný celoročně obyvatelný zahradní domek pro hosty s tím, že jej budu neustále udržovat v provozuschopném stavu. Pro mne je však velmi důležité, že ten darovaný dům jako hrad – přitom na pozemku s moc pěkným výhledem na matičku stověžatou – sousedí s podobnou rodnou „pastouškou“, která patří oběma bratrům Plachým. Já mám u nich velký loni přepychově zrekonstruovaný třípokojový suterénní byt a s Evženem společný dokonale vybavený velký ateliér až úplně nahoře v podkroví.
Celé dva roky po tom, co jsi mi, Kájo, tak úkladně nechal zastřelit Zuzanku, jsem v tom ateliéru tvořil Klimtovou metodou. V pátek odpoledne před volnou sobotou mne Jirka zavezl do Mošnova, na Ruzyni si mě vyzvedl Evžen a za hodinu po odletu si mne pod sprchou ve vile Na Ořechovce připravovala nedočkavá už nahá Sára. Když se postarala abych už ponejprv důkladně vysemenil, navlékla mi tvůrčí „klimtovnici“ a já jsem si v té noční košili četl ty její „Živé slzy Mrtvého moře“, abych věděl, co za pornografické vize mám hodit na papír. Sára pro moji inspiraci v tu dobu seděla naproti nahá v křesílku a se široce roztaženými stehny masturbovala tak dlouho, dokud ji nenapadlo něco, co by si mohla zapsat k pozdějšímu využití – nebo dokud jsem ji svým ztopořeným přemlouvákem nepřiměl k divoké a velice čvachtavé kopulaci, což bylo skutečně coby dup! Měl jsem tyto volné ale pro mne pracovní soboty moc rád. Slovansky kypře oplácaná třicetiletá nymfomanka židovského původu byla přece jen jiná třída, než právě dospívající učeňky nebo potřebné kamarádky moji maminky. Přirozená inteligence Sářina přirození a rafinované sklony k perverzi při neobvyklé výdrži – přesně to jsem potřeboval, aby mé rychle vznikající kresby byly báječně jednoduché a nestydatě smyslné. I její otec se jich nemohl dočkat, aby se jim – ještě horkým – dlouho obdivoval.
Díky kvalitní a nadšené Sářině inspiraci jsem jich hravě dělal kolem desíti denně. Ale i když mi často slibovala, že se mi královsky odmění, tak jsem jí nevěřil. Neměl jsem jí ty sliby za zlé, poněvadž musí platit ženská varianta známého tvrzení, že když je čurák v piči, tak rozum je v řiti. A v Sářině případě můj pyj rozumu ještě i dnes upřímně závidí. Tak nádherně výmluvné a kypré půlky u tak radostně a vytrvale souloživé ženy se vidí málokdy.
Minulý týden mi telefonovala z Bonnu. Pokud nemám návrh na změny v darovací smlouvě, tak mám nadiktovat adresu k jejímu doručení. To, co jsem považoval za fantazírování věčně neukojené ženy, to se zřejmě díky německým právníkům stalo skutečností. Taky toho Janíka mi poradil doktor Zuckermann.
Nejspíš mám vlastní domek a na vynikající adrese. Na dušičky si jej prohlédneme a poradíme se, co s ním. V sousedství je to samé vyslanectví, diplomatická rezidence nebo ateliér architektů a výtvarníků.“
„Tím mi chceš, Viléme, nenápadně naznačit, že ta vila za tři milióny ti říká pane jenom proto, žes párkrát – i když nejspíš velmi kvalitně – ojel náruživou Židovku?“
„Promiň mi, že tě musím pokárat za hrubé zjednodušení – jež je mého osobního tajemníka a právního zástupce nedůstojné. Nezapomeň, Kájo, že Sářino rodné příjmení je Zuckermann. S mým společníkem Evženem, jenž je v Praze v určitých kruzích znám co velice schopný společensky vlivný rytec a hlavně milovník ženského pohlaví, se Sára velmi dobře zná už od své puberty.
Když pan doktor Zuckermann zjistil – a teď dávej pozor, Kájo – že podle Evžena mým dědečkem není zkrachovalý větrný mlynář Florián Kremer z Uherčic, jak je tam zapsáno v matrice, nýbrž slavný rakouský malíř českého původu Gustav Klimt – tak se vše jako mávnutím kouzelného proutku zlepšilo. Stačilo, abych panu doktorovi během chvilky ponejprv nakreslil a věnoval macatý ženský akt, nazvaný „Nahá pravda“. Doktor Zuckermann dokáže zařídit cokoliv – a to kdekoliv. Pro mne i zdánlivě nemožné. On je totiž úspěšný básník.
Podrobnosti si raději povíme až za přítomnost pana vatikánského státního podtajemníka. Nelze totiž vyloučit, že mne teď – a aniž by věděla – tady dole čeká ještě jedna „Nahá pravda“ – ale ve skvělém trojrozměrném provedení.“
„Nepospíchej tak! Githa má do seschnutí fakt pěkně daleko. Raději mi pověz, Vili, jestli jsem pro tebe pořád tak přitažlivá – jako ten náš první den v klášteře. Mám strach, že když jsi už ukojil tolik žen a některé se ti za tvoji přízeň tak královsky odměňují – tak ti jako manželka musím brzy zevšednět. Bojím se, že už v tvých očích nikdy neuvidím ten mix nejistoty, vyburcované náruživé smyslnosti a nakonec blažené úlevy, jako když sis ponejprv přitáhl oběma rukama moji hlavu na tvrdý a mokrý pyj a – až někam za mandle – jsi mi tam ponejprv tak dlouho a tak nádherně vydatně ejakuloval. Sáhni si! Piča mi teče jenom si vzpomenu. Githa nám neuteče. Postůj přece! Já si moc ráda kleknu, chviličku si tě pohoním a až ti ten tvůj parádní velečur bude trvale vykukovat z županu, tak mi hlavu na něj oběma rukama pořádně naraz! Pořádně přirážej a nepřestávej, když začneš stříkat! Čím větší tvé výstřiky – tím větší má rozkoš!
Nejhezčí je, když jsem toho stříbrného medu tak plná, že i kdybych nechtěla, tak musím všechno polykat, abych se neudusila. Jednou se mi o tom dušení zdál velmi hříšný sen. Když svatému Petrovi – ten v tom snu jakoby z oka vypadl strejdovi – jsem u nebeské brány pověděla proč přicházím tak mladá, tak se mi poklonil a okamžitě mě zařadil do kúrie nejbližší božímu trůnu. Abych byla Všemohoucímu kdykoliv a rychle k dispozici. Ani nevíš, miláčku, jaká je to slast, když jsem tvé živé vody tak plná, že dlouhou dobu nemůžu popadnout dech, mám záblesky mžitek před očima, ale i tak vidím, jaké blaho ti to orální ukojení dělá. Podívej! Tady v koutku je válenda. Určitě z úradku Všemohoucího, jenž nám tu rozkoš nejen přeje, ale i ukládá. Neváhej a pojď!“
„Ano,… ano, Zuzi!… Ááách,… tam mi to dělej… tam je to nejlepší!… Pojď blíž, ať ti můžu pořádně prohrábnout piču!… Roztáhni si ji oběma rukama co nejvíc!… Já si tě přidržím… Ne, raděj nic neříkej a jako v klášteře široko rozevři ta parádně macatá stehniska!… Áááách, Zuzanko má,… ááách… Už se mi škube… jako nikdy!… Už jsem!… Mrdno moje jebavá… tvá masitá pizda je fakt nádhera!… Jako hladově se otevírající zéva!… Áááách… Polykej mi teď lofas hluboko a já ti budu kundu tak prstit, že i o tom se ti bude dlouho zdávat.“
„Ty můj Saltatore, Viléme, díky! Bylo to fakt jako ve snu. Nevím proč, ale dnes to bylo vůbec nejlepší. Frndu mám šíleně zarudlou, ale jako nikdy spokojenou, protože tvá pěsť je o dost větší, než Alenčina. Tu skoro až bolestivou rozkoš z bezohledně divokého roztahování šubrtky bych moc ráda prožívala častěji. Kdykoliv si řekneš. Na můj chtíč se můžeš spolehnout. Taky o prstění se mi už párkrát zdálo, i když v mých snech jsi nejčastěji jako Priapos. Jako ten starořecký bůh – syn Afrodity a Dionýsa. Ten s tím obrovským lofasem.
A co ty? Nestala jsem se tvojí dlužnicí? Zanech gentlemanství a prozraď, se kterou jsi měl první – a pak taky ten nejlepší – orál a čím si to vysvětluješ! Prozrazuj podrobně pečlivě, protože vše co mi povíš, bude pro naše dobro. Je mi hezky a kdyby nás nečekala Githa, tak bych si tě ještě párkrát vycucla. Budu ti mého miláčka zatím jen vděčně hladit a líbat a ty povídej! Ale nic nezatajuj!“
„Nejsem si jistý, že to bude tak užitečné, jak čekáš, ale proč ne! Už proto, že se jakoby vrátíme odsud z daleké vyspělé kapitalistickém ciziny do našich blízkých primitivních ale nám milých socialistických Uherčic na Slovácku.
Svého času můj otec tam dohodil ženicha sestřenici Květě na přání jejího otce – mého zrzavého strýce. Otec vybral statného fotbalistu z Bořic. Základním kvalifikačním požadavkem na funkci ženicha bylo totiž strejdovo přání, aby budoucí zeť měl pohlavní úd jako oje od vozu. Jinak bude neukojená Květa jako doposud narušovat občanské soužití v celé vsi a v jejím širším okolí. Kdyby jen soužití! Poněvadž Květa byla holka krev a mlíko – a také ohnivá, protože ohnivě zrzavá po tatínkovi – došlo dokonce k narušení štítové zdi, aby ženatý soused mohl nepozorovaně na půdě té typické slovácké řadovky pronikat do rusého stále žhavého hnízdečka své svobodné milenky kdykoliv, kdy na to dostali chuť.
Dva dny před svatbou mne Květa zastihla ráno ještě spícího. Nejdříve si mě přidusila svými nalejváky rekordní dojnice a s využitím ranní erekce mne rukou snadno a důkladně zbavila semene. Když se chystala nasát stále tvrdý vystříkaný pyj, tak na mlatě klapla vrátka a touhou tak hezky nažhavená Květa s povzdechem zmizela jako duch. Další dva dny se to opakovalo v bledě modrém, protože v kdysi klidném domě byl v ty dny provoz jako v Praze na hlavním nádraží a svatební hosté kyprou nevěstinku neustále pronásledovali.
Ve svatební den jsem s ní na mlatě mockrát tančil a měl jsem toho jejího božího požehnání plnou náruč. Byl jsem hlavou v tom nejhlubším údolí mezi prsy – jaké jsem poslední dobu vídal jenom u nahé Patricie – objímal jsem široké a boubelaté půlky i oblé boky statné selky, když mi ta tančící nevěsta slibovala, že příští prázdniny to bude jinší kafe. Když už má firmu, já nejsu pod zákonem a když mám pyj větší než její Jarin – a dokonce i větší, než můj otec – a hlavně když barák už nebude plný těch vlezlých příbuzných, tak to nastane teprv to pravé království divočiny! Tento příslib smyslné rozkoše by mne nažhavil i kdyby mě při tom slibování nerafla za koule a nepřepočítávala je.
Bez obtíží si mne po setmění říčná nevěsta odvedla z plného tanečního mlatu k vinnému sklepu pod obrovskou hrušeň a tam za jejím kmenem mě zkušenou rukou znovu vysemenila spíš, než si pro mě přišel ostražitý otec. Pro svoji ostýchavost jsem tehdy nestačil víc, než pohmatem zjistit, že už nemá kalhotky a že její mezi statnými stehny slintající piča připomíná tlamu mlsného koně, který mokrými a horkými pysky hledá svoji kostku cukru. Po tomto zjištění jsem v tančícím davu prožíval nefalšovaná Tantalova muka.
Květa využila záplavy bílého organtýnu nabíraných sukní, rozepnula mi poklopec a při tanci si mě přitiskla tak, že pyj jsem měl tvrdý jako by mi jej vytesal Michelangelo Buonarroti z carrarského mramoru. Jeho naběhlý žalud byl sice přesně nad průsečíkem vášně, jenže ten už medově mokrý průsečík – přestože jsem nevěstinu velkou buchtu zřetelně vnímal v celé její pružné masitosti – ten průsečík mi byl pro souvislé vrstvy tenké ale pevné látky svatebních šatů nedosažitelný. Kdyby jen to! Když se mi občas podařilo žalud jenom organtýnem krytého a krásně mokrého pyje vtlačil už do zřetelné rozevírající se čárky, tak ta má rozesmátá sestřenice naznačila celou pánví kopulační pohyby a když couvla, tak se dávala šeptem slyšet určitě upřímně:
„Dupal bys, Vilímku, dupal! Je ti to vidět i na očích. Jenom se nestyď, rafni mě za prdel – toho si tu nikdo nevšimne – a do ouška mi slib: Květuš, ty moje zrzavá ramlice, já tě už pořádně podupu pokaždý, když budeš chtět!“
Po tom slibu jsem se čtyřikrát zběsile vystříkal na záchodě. Další den ještě za úsvitu – kdy ostatní po protancované noci a pod vlivem spousty pití teprve krátce spali – ta macatá ohnivá zrzka chtěla. Už tenkrát to slíbené království divočiny propuklo naplno. Úplně nečekaně a bez mého přičinění.
V mém Květou přiděleném prominentním bungalovu – na hůře na seně zrovna vedle znovu dozděné štítové zdi – můj neklidný spánek s často honěným ztopořeným pohlavím ukončilo nádherně kypré a chtíčem rozehřáté úplně nahé ženské tělo. Tu neustále vášnivou a neukojenou už mladou paní – údajně ve třetím měsíci těhotenství – jsem, Zuzi, bez prezervativu několikrát po sobě a hravě domrdal k bouřlivým orgasmům. Tělo té báječně kypré a v křečích rozkoše bouřlivě zmítající se zrzky mne tak vzrušovalo, že jsem se nemohl zbavit erekce – i když jsem úplně na konec neměl co stříkat. Stále bych dupal a jen dupal – jako ten příslovečný králík! Jakoby jediná slast na světě pocházela z divoké kopulace a vydatné ejakulace – stále jsem, Zuzi, neměl dost! Myslel jsem si, že už nikdy nepotkám tak živočišnou a tak nestydatě divokou mrdnu. Byl jsem tak ztopořený, že bych byl dobrým modelem pro sochy toho Priapa nebo pro názornou ukázku projevů priapismu studentům medicíny.
Ani Květa na tom nebyla líp. Její zrzavá cyklóna neúnavně řádila jako tajfun v Tichomoří a svým okem mi hravě nasávala ztopořený pyj silou, které jsem nedokázal a ani nechtěl vzdorovat. Při každém výstřiku jsem zřetelně cítil, jak chtivě jsem vysáván a právě proto jsem se do ní jako správný kanec zavrtával co nejhlouběji – i když tu kančí vývrtku nemám. Byl jsem v transu.
Málem nepříčetně rozdivočené novomanželce na vydatnosti mých ejakulací tak moc záleželo, že mi prstem namočeným v ejakulátu přes svírající se konečník důrazně masírovala prostatu, „abych semeno nesyslil, když ona má kundu aspoň na litr!“ S jejím prstem na prostatě jsem se při výstřicích cítil jako plemenný kňour, kamenný pyj jsem zarážel tak hluboko, že často až sténala bolestí – ale stále byla mrduchtivá, stále mi přicházela pičou naproti, stále chtěla, abych se vystříkal do poslední kapky. Až jsem se začal obávat, že mě svými opravdu statnými stehny brzy umrdá a těmi divoce se houpajícími mohutnými vemeny pro jistotu ještě udusí nebo ufackuje.
Naštěstí, když už jsem začal ztrácet naději, tak po jednom dlouho doznívajícím orgasmu Květa oznámila, že už má dost – že už doopravdy nemůže. Už při zběžném pohledu na ejakulátem ulepená těla to bylo tak uvěřitelné, že jsme úplně nakonec v nově přestavěném domě využili nyní dvě nádherné koupelny. Abychom se společnou koupelí neprozradili a řádně neumytí nepřipomínali mucholapky, které se pro nástřik ejakulátem nemohou jak se patří obléci. Po oblékání nádherného zrzavého macka jsem ale netoužil.
Aby právě vdaná Květa před sice plnoletým ale mladším svobodným klukem neztratila tvář, tak tehdy – ještě před sprchováním – došlo konečně na orální sex. Poněvadž má první milenka Jaruška tuto tělocvičnou vytrvalostní disciplínu miluje, byl jsem vzorně připraven. Bylo to fakt nádherné.
Ta živočišná samice Květa byla nečekaně silným vakuovým čerpadlem a sála erigovaný pyj obdivuhodně důkladně. Proto jsem během vytrvalostního cvičení zařadil osvěžující přestávky, kdy jsem toho jejího mlsného koně mezi stehny rád a důkladně líbal na ty čtyři nádherně uslintané rty a sál mu jeho vypláznutý zbytnělý jazýček. Jenže při závěrečné ejakulaci Květa nezačala ejakulát polykat ihned. Jak sama víš a jak mi vždy i maminčiny kamarádky tvrdí, mám po svém otci spermatu jako kanec a i tu kančí výdrž. Proto čerstvá novomanželka pro krátké zaváhání byla tenkrát jako zralá slunečnice – plná semínek. Ještě nikdy jsem jich – ani při ranních masturbacích – tolik nevystříkal.
Po té zhruba slastné hodince – když mi ten mlsný slintající kůň pořádně zmáčel vlasy až za ušima – bylo nestydatě smyslných orálních něžnůstek tak akorát. Pro zářící Květu určitě. Šťastně rozesmátá si zbytek prvního dne manželství hlasitě prozpěvovala – i když měla viditelné potíže s chůzí. Ale i tak mi připadala jako poletující vážka, poněvadž ta je agresivní často nečekaně ze zálohy útočící dravec. Proto jsem považoval za stylové, že mě rozesmátá Květa při každé vhodné příležitosti nezapomněla nenápadně rafnout za těmi útoky topořící se pyj nebo za až na samu hranici bolestivosti ždímaný šourek.
Jenže já jsem si už po prvním útoku přál, abych tím tvrdým pohlavním údem byl velmi hluboko v ní, abych jeho žaludem cítil děložní čípek, abych měl zase její prst na prostatě, abych znovu synchronizovaně stříkal s každým přítlakem jejího prstu a měl zase ten klamný avšak nádherný pocit, že mi semeno dozrává až v prostatě, aby je Květa mohla tím prstem snadno vypuzovat a pak s chtíčem zarudlou tváří přebytek hltavě polykat. Tehdy jsem, Zuzanko, celým svým tělem pochopil, že Květa je opravdu moc dobře udělaná a že taková skutečně stačí jen jedna pro celou dědinu. Při každém pohledu na ni jsem ji viděl nahou i když byla oblečená a pro ty okamžitě následující vzrušující vzpomínky jsem si u ní vysloužil přezdívku rudý gentleman.
Alespoň tak si to všechno pro ten vynikající orál do dneška pamatuji. Včetně poledních spikleneckých gratulací mužských svatebčanů a fotbalistů střednímu útočníkovi ze sousedních Bořic „za vzorný tah na branku.“
Ovšem ani jako inspiraci k smyslnějšímu sexu bych nechráněnou soulož raději nepoužíval. Květa má zatím tři děti. Ten první v řadě je po tatíkovi křtěný Jaroslav. Avšak podle jeho babičky, která ledacos pamatuje, je to jasné:
„Ten náš Jarinek – i když jeho tatik je pořádný pořízek – je už teď nejpodobnější tobě, dyž si byl v jeho věku, Viléme. Aji pindíka má po tobě tak pěknýho. Holt rodový rysy nezapřeš! Je veliký štěstí, žes u nás v Uherčicích nevyrůstal a že každej nemá na důležitý věci moju paměť.“
Zuzi, velmi pravděpodobně jsem byl obelhán a okraden Jarinkovou maminkou, která si přála alespoň jedno chytré dítě. Jenže z neznalosti nedbala rozumného názoru jednoho našeho panelákového souseda, jenž radívá, aby opravdu moudrá žena předcházela zbytečným nepříjemnostem a všechny své děti si pořizovala výhradně se stejným sousedem.
Proto bych rád věděl, Zuzanko, jestli je Githa skutečně neplodná. Říká se přece, že chytrý člověk nezakopne dvakrát o stejný kámen a já bych byl opravdu nerad zase za blba. Od té příhody s Květou si dávám velkého majzla. Stačí kapka a už to capká, jak praví jedno mockrát ověřené rčení.“
„Na tu její neplodnost můžeš vzít jed. Strejda ji už předloni nechal vyšetřit tím věhlasným gynekologem Nodem, o kterém jsem ti už říkala, ale výsledek je smutný. Úplná neprůchodnost obou vejcovodů po nějakém zánětu. Léčba velmi nákladná a prakticky bez záruky na úspěch.
Tak mě právě napadlo, jestli víš, Viléme, kolik máš vlastně dětí. Kromě tohoto Jarinka vím ještě o té přibližně stejně staré Patricii.“
„Poněvadž můj starý kamarád Jirka Plachý si mě od okamžiku mého narození chová jako obnovitele svého geneticky zatíženého rodu – on je už na rozdíl od bratra Evžena úplně neplodný – tak s dětmi to mám složitější. V tyto dny dvouletá Patricie čeká, až ji za dva měsíce maminka z tatínkovy porodnice přinese sourozence. Jarušku – moji první lásku a Evženovu manželku – čeká tato pro muže nepochybně radostná událost až za půl roku. Takže mám dvě děti narozené, dvě takzvaně na cestě a když započítám Alenku, tak nejméně na tři děti mám zatím jen objednávku. Pokud by si se chtěla přidat, tak budou čtyři objednané a ty budeš mít absolutní přednost.“
„Děkuji! Až změním názor, tak se okamžitě přihlásím. Zatím bys mi udělal radost, kdybys – mezi námi děvčaty – pověděl, jestli je pro tebe pocitově velký rozdíl mezi ejakulací do vagíny s před početím dobře chráněnou dělohou a mezi záměrně oplodňujícími výstřiky. Vůbec nejlepší by bylo, kdybys mi prozradil co nejvíc okolností, které provázely to Patriciino oplodnění. Jsi sice o čtyři roky mladší, ale už zkušený praktik. Promiň mi, že jsem tak nestydatě zvědavá na to, jak tyto věci muži mají. Abych ti mohla dělat to správné pomyšlení, tak tě přece musím poznat opravdu dokonale.“
„Nemusíš se omlouvat, Zuzanko. Ale nejdříve uvaž, jestli nemáme nejvyšší čas najít uplakanou Githu. My si tu povídáme důvěrnosti a ona je sama a jí je nejspíš moc smutno.“
„Zas tak smutno jí nebude. Před chviličkou prošla z přípravny jídel do své ložnice a už je slyšet sprcha. Nebuď takový necita! Dopřejme jí čas, aby si sama stačila udělat dobře. Budeš mít méně práce a její rozkoš pak bude tím bezprostředním srovnáním určitě mnohem větší. Nenech se prosit a povídej!“
„Povím ti co chceš, pokud vše zůstane opravdu mezi námi děvčaty. Jenže měla by sis uvědomit, že toto moje povídání nebude mít širší platnost. Málokdo to má se sexem jako já.
Málokoho jeho porodník při sbírání podkladů pro kandidátskou práci už od mala prakticky seznamoval se sexualitou a snažil se, aby její projevy se jeho vědecky sledovanému chráněnci co nejdříve tak zalíbily, že autoerotika se mu stane nejenom zálibou, ale brzy – už v úplném počátku sexuálního vyzrávání – každodenní potřebou. Pubertu jsem prožíval bez u adolescentů obvyklého silného vzrušení z nahého ženského těla. Rodiče i Patricie, která – až do svatby s Jirkou – u nás bydlela v podnájmu, svoji nahotu nejenže neskrývali, ale několikrát jsem byl nechtěným svědkem jejich kopulace. Chodívali jsme spolu do sauny a v létě na opalování a do bazénu v atriovém domě u Žežulků. Pan Žežulka – rodák z Vansdorfu – si totiž doma zbudoval svoji malou FKK pláž jen pro známé sympatizanty. Ženská nahota mne vzrušovala tak málo, že doktorka Nováková se při pravidelných odběrech ejakulátu musela často velmi snažit, abych se potřebně vzrušil a Jirka mohl měřením sledovat moji rostoucí potenci.
První plnohodnotnou kopulaci jsem však zažil až pět dnů po osmnáctých narozeninách. V krytém bazénu jsem se při skoku do vody nedopatřením vloupal do plavek tělocvikářce Jarušce tak nešikovně, že jsem jí plavky potrhal. Když také nedopatřením později v šatně spatřila můj ochablý pyj, tak si mě pozvala k údajnému projednání náhrady škody domů a tam mne se zjevným souhlasem své maminky v noci z pátku na sobotu zbavila panictví. Poněvadž se víc jak měsíc nepotkala s Evženem – se svým nastávajícím pražským manželem – tak mě s pyjem tvrdě vztyčeným – a také údajně s Evženovým souhlasem – na svoji válendu shrnula jako buldozer. V sobotu ráno nás po prosouložené noci před domem Žežulkových potkala Patricie a události dostaly rychlý spád. Ještě to odpoledne jsem divoce souložil v sauně s Patricií i Jaruškou, v neděli se to často opakovalo, a už v pondělí po škole mi Jirka u nich doma vysvětlil, proč se o mě už od narození tak zajímá a před manželkou mě požádal, abych byl tak hodný a Patricii – tu stále nejprsatější ženu mého života – oplodnil.
Ačkoliv Patricie, ve dny, kdy jsem k ní chodíval na hodiny franiny a němčiny, bývala pravidelně hvězdou mých masturbačních fantazií – něco tak vzrušujícího, Zuzanko, mne dosud nenapadlo. A to jsem už jako malý chlapec maminčinu a Patriciinu velmi kyprou postavu tak obdivoval, že jsem dokázal často i dvě hodiny předstírat spánek – jen abych je viděl nahé přicházet do kuchyně pro vodu a abych někdy i zblízka mohl tajně pozorovat jejich prsy, když tomu sladce spícímu chlapečkovi urovnávaly peřinu. Pak jsem je otci tiše záviděl a pokoušel jsem se představit si rozkoše, které mu při těch hlasitých a dlouhých kopulacích tak rády poskytují. Ovšem udělat Patricii dítě – to bylo nad možnosti mé jinak až hypertrofické představivosti!
Přesto k tomu došlo a nečekaně rychle. Jirka totiž Patricii každý den ráno velmi přesným teploměrem s poševním nástavcem měříval teplotu, aby měl přesné informace o jejím ovulačním cyklu. Po těch pěti dnech Jirkou nařízené ejakulační pauzy pro dozrání spermií jsem v jeho přítomnosti a navzdory nedávným saunovým zážitkům nebyl použitelný. To svojí kyprostí a vyzrálostí jindy k oplodnění přímo vybízející nahé ženské tělo náhle neúčinkovalo!
Naštěstí i Jirka znal mé časté a i v dospělosti neodbytné sny. Patricii poradil, aby si vzpomněla na profesora Freuda, a tak jsem uslyšel: „Viléme, ty můj vždycky způsobný chlapče, poslechni svoji maminku a pojď jí rychle udělat pěkné děťátko! Přece bys nechtěl, aby se maminka na tebe musela zlobit!“
Tato infantilismem zavánějící rána palicí do týla se neminula účinkem. Když si pak Patricie lehla na záda, bleskově se mi krví dohustila dosud měkká topořivá tělíska tvrdě čnícího pyje, který jako ti přísloveční Němci do krytu padl přesně doprostřed mezi široce rozevřená a nádherně statná Patriciina stehna. Opřel jsem se rukama o její parádní prsy a během chviličky jsem ejakuloval „jako do maminky“ poprvé. I když dlouho a velmi hluboko, tak na Jirkovo přání ještě podruhé zezadu do na kolenou klečící Patricie. Ta, když ji Jirka nabádal, aby zůstala co nejdéle se zdviženou pánví, pouze opáčila: „Abys nám do toho furt nekecal!“ Potom s hlavou dole vedle postele stojícímu manželovi polkla jeho penis. Bylo snadné představit si, že ta spermatem zalitá vulva patří mé mamince. Ložnicí se pak dlouho neslo jen velmi hlasité mlaskání, plné vzrušených vzdechů, než jsem až palčivě vzrušený ejakuloval potřetí.
Díky Jirkovi jsme si výstřiků semene užívali dosyta. Podle Patriciiných potřeb, protože její manžel nařídil, aby už od početí žila spokojeným sexuálním životem, což se mělo projevit ve zdraví narozeného dítěte. Jestli ano – tak to nevím, ale malá Patricie je skutečně zdravá a z běžných dětských nemocí se hravě uzdravuje.
Ovšem ani s časovým odstupem nevím, jestli jsou oplodňující ejakulace výrazně slastnější, než ty bez možnosti oplodnění. Za bezkonkurenčně nejslastnější považuji ale ty, kdy žena s laktací se při orgasmu v poloze na koníčka tak vzruší, že svými mohutnými houpajícími se prsy při orgasmu stříká mléko na prsa milého – synchronně se stahy své pochvy. Rozkoš, když svalový pletenec poševního vchodu křečovitě svírá tvrdě ztopořené tělo ejakulujícího pyje, je jiná, než obvykle. Jenže ten pocit, Zuzi, když až k bolesti nadržený a s ohromnou úlevou ejakulující muž ponejprv vstříkne semeno hluboko do pochvy a ono se mu z bradavek ženiných prsů okamžitě vrátí výstřikem do obličeje jako mateřské mléko – ten pocit je ženě jen těžko výstižně popsatelný.
Bylo to tak nádherné, že ještě několik měsíců po narození malé Patricie ta velká za mnou do postele přicházela s velkým huňatým froté ručníkem. Výkonnost jejích mléčných žláz – což nebývá pravidlem – je u ní v souladu s rozměry jejích pověstných prsů a proto velmi savého materiálu na mé hrudi bylo skutečně zapotřebí. Ovšem nádherné byly i ty okamžiky, kdy Patricie se při křečích orgasmu vstřícným pohybem pánve sama hluboko narážela na ztopořený ejakulující pyj a současně svíráním lopatek s hlavou hluboce zakloněnou vypínala své úžasně velké a v gejzírech do volného prostoru mateřské mléko vystřikující prsy. Říkali jsme tomu rozstřiku zrození Mléčné dráhy. Poněvadž synchronizace našich orgasmů byla dost obtížná, o to pilněji jsme ji nacvičovali, neboť podle Němců teprve opakování dělá mistra a podle Jirkova názoru jen to nejlepší je dost dobré pro jeho Patricii.
I když už i to opakování v dokonalosti a slastiplně proběhlo a Patricie bude brzy opět rodit, rozhodně si nemyslím, Zuzi, že opakování je matkou moudrosti. Otcem moudrosti bude nejspíš rozum, jenž se však k tomu otcovství – jako spousta jiných otců – vůbec nehlásí. Ovšem právě toto jej v mých očích usvědčuje.
Nevím jak ty, Zuzanko, ale já si myslím, že už je vhodné konečně potěšit vládkyni naší kuchyně. Mám však velmi vážnou obavu, jestli toho budu kvalitně schopen. Měla bys mi s ní pomáhat. Víš snad, jaké projevy smyslnosti a libůstky může mít tyrolská Rakušanka, několik let krytá výhradně Italem?“
