Vilém rudý gentleman 22

Neposkvrněné početí

„Permesso!“ hlasitě zvolala Zuzana po krátkém ale důrazném zaklepání na poslední dveře dlouhé chodby v přízemí rozsáhlé vily mezi piniemi, jež zářila bělobou na dohled od papežova letního sídla v Castel Gondolfo. Když však po očekávaném „Avanti!“ oba návštěvníci skutečně vykročili kupředu, Vilém nabyl dojmu, že tyto na první pohled obyčejné dveře vedou do jiného paralelního vesmíru s úplně jiným časem.

Pár kroků proti těm kouzelným dveřím stála totiž úplně nahá všemi atributy ženskosti tak štědře obdařená žena, že by to mohla být Goethem opěvovaná starořecká mytologická Pandóra – Všedara, která hleděla na příchozí klidnýma hlubokýma očima a za bezděčného otáčení a beze studu za nahotu si rozčesávala dlouhé černé vlasy. To už na první pohled velice smyslné robustní tělo – z nějž jakoby tryskala vše ovládající plodnost – přimělo romanticky založeného a velmi sečtělého Viléma k němému velmi chtivému avšak také oduševnělému výkřiku zbožnosti plného přání: „Můj Ty Bože! Ty Jediný Spravedlivý a Milosrdný, nedopusť nikdy, aby tato nádherná Tebou k pomrdání tak geniálně stvořená prdelka mi někdy řekla ne!“

I když překrásně urostlá patrně ještě ne třicetiletá kráska si nečesala vlasy zlatým hřebenem jako Heineho blond Lorelei, velmi dobře slyšel, že si u toho nezpívá, i když už nyní bezpečně věděl, že ta mladá nahá žena už dávno není panna a i když údivem rozšířenýma očima zřetelně viděl, že tato úplně nahá bruneta na skále nad řekou rozhodně nesedí – přesto si vyjevený Vilém náhle připadal jako již v jednou prožité pohádce z Heinem vzpomínaných starých časů, kdy směl laskat jedno takovéto dobře obdařené ženské tělo.

Tehdy, jen pár dnů po svém prvním inseminačním dobrodružství se zrzavou sestřenicí Květou, se ocitl na Rujáně v mezinárodním stanovém táboře FDJ na mysu Arkona. Na místě, kde dávno před Svobodnou německou mládeží – registrovanou od patnácti do pětadvaceti let – měl až do roku 1168 chrám deus deorum – bůh bohů – nejvyšší slovanský bůh Svantovít.
A skutečně jako bůh – ač pouhý mládežnický družební reprezentant – se tehdy na místě vykopávek z roku 1920 cítil Vilém, když mu v opuštěných sondách za srpnových úplňků – ovšem až po pečlivém a zodpovědném výběru svého milence a z vlastního rozhodnutí – svoji přízeň věnovala snědá budoucí středoškolská učitelka.
Když ji uviděl ponejprv tak jako Githu dnes, tak mu – díky dvěma měsíčním úplňkům se dvěma výraznými důlky nad bederními trny a s charakteristickým probráním v pase – připadala jako vzácný mistrovský hudební nástroj. A byly to opravdu překrásné housle, ke kterým jako slepý přišel a na nichž se pilně a rád učil hrát – i když, co se rozměrů týká, se jednalo o dospělosti dorostlé violoncello.

Proto dnes, při důkladné prohlídce krásně narostlého nahého těla zlatě snědé ženy, která se před ním stále pomalu otáčela, aby mu z její krásy nic neuniklo, se zdánlivě velmi nelogicky dotázal: „Bist du Gudrun?“
„Kdo ti prozradil mé druhé křestní jméno po babičce?“ německou otázkou odpověděla Vilémovi překvapená Githa a – aniž by přerušila úpravu vlasů – přišla k němu blíž. To mu vyhovovalo, poněvadž byl moc zvědavý na její reakci, když odhrkával adresu, kterou po tom pohádkovém čase na Arkoně pravidelně tři měsíce psával na obálky dopisů letecké pošty: „Gudrun Hofmann, August Bebel Strasse 36 C, Frankfurt Oder, 15230.“

„Jak je možné, že znáš moji sestřenici! Zuzi, proč jsi mi to neřekla?“ ptala se náhle velmi vzrušená Githa, ale ani oslovená Zuzana neodpověděla. Dokonale vyjevený Vilém si totiž jako pracovitý ovčácký pes sháněl do stáda roztroušené a zatoulané ovečky německých slovíček, aby měl na odpověď potřebně velké stádo, a jeho manželka pro neznalost němčiny mlčela. Proto jen s tázavým pohledem i nadále se zájmem sledovala nahou Githu. Vilém to manželčino mlčení považoval za nepřirozené – avšak nyní za velmi výhodné.
„Zuzana se mnou na Rujáně ve stanovém táboře FDJ na kap Arkona nebyla. Tvoji sestřenici nezná. Ale umí přece italsky.“ Tak německy odpověděl.

Následující jazykový trojboj Vilémovi velmi vyhovoval svojí diskrétností, které zejména v přítomnosti manželky nemůže být nikdy dost. Že nerozuměl tomu, co si ženy povídají, nepovažoval za nedostatek. Vždyť důležité jsou pouze činy, z těch řečí vznikající. Že ani tato snědá a také tak nádherně hýžďovitá Githa Gudrun – hrdá to nositelka velkých dokonale polokulovitých prsů s výrazně vystouplými dvorci tmavých bradavek – jako u té Gudrun na Arkoně – se nebude ani trošku ostýchat – to bylo Vilémovi okamžitě zřejmé už během italského vyjasňování nejasností. Při něm Zuzana Vilémovi svlékla župan, aby mohla názorně doložit, jak moc se manžel těší na případný koitus s touto tak štědře a chutně udělanou kuchařkou.

A Vilém se skutečně velmi těšil. Kdo by se netěšil, když má tak krásnou a tak krásně smyslnou manželku, která je sexem také posedlá, která nemyslí jen na svoje sexuální ukojení a která dokonce manželovu rozkoš smyslů s jinými ženami tak dobře organizuje. Vždyť díky Zuzance se v rostoucím harému jeho překrásných prdelek určitě objeví další pozoruhodně krásný exemplář.

Tuto fantasticky jemnou a tak zvláštně dozlatova jen lehce snědou pleť nádherně buclatých půlek i jejích určitě umrdání vzdorných silných stehen – takovou zlatou pleť nemá ani jedna jím dosud zbožňovaná kyprá ale neposedná sedínka! Tuto si musí získat natrvalo! To, aby na stará kolena mohl konkurovat Poláčkovi vzrušujícím románem pouze pro dospělé: „Měl jsem jich pět“.

Když rozměry pyje do němoty překvapená Githa ten vzhůru tvrdě čnící pyj vychýlila vodorovně, tak z něj vypudila loužičku čirého sekretu, která i po zavlažení téměř obnaženého žaludu ještě ukápla. Tehdy, při potěžkávání varlat, se Githa vyjádřila: “Mein Gott! Die Pracht! Willi, willst du mich ficken? Ich will deine Schlampe sein. Wann du willst! Zuzi ist auch dafür.“

Tato deklarace dobré vůle obou smyslných žen jej překvapila – i když ji předpokládal. Ovšem v případě Githy Gudrun se nenadál té nestydaté vulgární otevřenosti, kterou však její sestřenka na Arkoně vynikala. Nedoufal, že by se svým ztopořeným pyjem mezi kyprá stehna smutné kuchařky dostal tak snadno a tak rychle. S vědomím nebezpečí předčasné ejakulace po netrpělivém „Willi, komm schon!“ se oslovený nechal za penis dovést k posteli, na níž se široce roztaženýma nohama a na zádech už ležela jeho manželka. Githa Gudrun z pokleku padla hlavou Zuzaně do klína – ústy na nedočkavě rozevíranou vulvu – a na Viléma vyšpulila svoji nádhernou zadnici.

Vilém ji vnímal jako zlatý poklad. Její polokulovité nazlátle snědé hýždě byly ideálně veliké, poněvadž souměrně a dokonale obrůstaly slovansky širokou krásně okrouhlou pánev a od obezity je dělila pouze jedna havíři užívaná rozměrová jednotka – pouhý jeden pičí chlup. Ty úžasně hlaďounké šunky byly také ideálně nakynuté, neboť jejich kyprá určitě dobře prorostlá svalovina i po lehkém plácnutí jedné půlky rozpohybovala tu sousední a obě nevídaně dlouho dokmitávaly. Toto vše silně vzrušenému Vilémovi zahrnoval souhrnný pojem – neodolatelná zadnice. Chtivý pohled na ni Vilémovi znovu připomněl Gudrun – tu Lorelai z Arkony. Tam mu právě taková neodolatelná v měsíčním svitu nahrazovala maják, u nějž pravidelně a rád – určitě jako Heineho plavec na peřejích pod skálou v ohbí řeky Rýn – troskotal a tonul. Ani nyní tomu nemohlo být jinak, když majitelka toho kouzelného polokulovitě utvářeného zlatého šperku pravila: „Komm, Willi, komm schnell! Die meine Fotze fließt schon!“

Aby se mohl Vilém přesvědčit, že už opravdu teče, tak Gudrun z Merana si v předklonu a v na kolenou nabízené masitě kypré zadnici sama rozevřela velké stydké pysky a tu svoji Fotze předvedla v celé její hluboké kráse. V té chvíli jí až na vnitřní stranu stehen vytekl minimálně Rýn poševního sekretu.

Bylo jej tolik třeba k zavlažení velice výrazných masitých stydkých pysků, které – jak o chvíli později zjistil – při široce rozevřených stehnech jako velká uzrálá puklá broskev vysoko vyčnívaly z rozkroku nad poševním vchodem a po Githině plesknutí neuvěřitelně rychle ale dlouho do stran jako živé pružiny dokmitávaly, než zaujaly neutrální ke konzumaci vhodnou polohu. Ne! Tak nádhernou vulvu ta Gudrun na Arkoně rozhodně neměla a tak vydatně jenom občas pramenila!

Této záplavě žhavým chtíčem už na uhel sežehnutý Vilém pasivně odolávat nechtěl. Poslušen výrazu pro čepobití Zapfenstreich, zezadu zarazil svůj Zapfen až po šourek a jako disciplinovaný voják nehodlal opustit svoji ubikaci. To mu však nebránilo, aby se odhodlal k nemilosrdnému útoku.

I když i nyní byl tím Heineho plavcem v malé loďce, tak tady – nedaleko Říma – nebyl děsivou bolestí jat. Loďka naštěstí byla děravá a on velmi brzy – a nejspíš pro nesmírné milosrdenství Jediného Spravedlivého – mohl díky tomu otvoru velmi úlevně a také velmi hluboko už menším avšak nečekaně velkým výstřikem ejakulovat. Snad jej skutečně inspirovalo to milosrdenství boží, nebo vyslovené přání jeho manželky, ale tak nebo tak za neutuchající manželčiny péče o svá kančí varlata ani po nepříliš vydatném vysemenění nepřerušil důrazné frikční pohyby stále zduřelého pyje. Ten se nořil do neprozkoumaných hlubin Githina ložiska chtíče s pravidelností a vytrvalostí táhlice kozlíkového čerpadla ropného vrtu, aby velmi zbytnělým žaludem z dobře utěsněné pochvy na povrch do průsečíku stehen pravidelně vynášel vydatné výrony nikoliv surové černé ropy, nýbrž čirého poševního sekretu. V této nepochybně bohulibé těžařské činnosti Vilém vytrval až do Githina bouřlivého orgasmu. Během něj mu připomínala uhelný kombajn, jenž se konečně naplno rozjel těžebním porubem a už není síly, která by jej dokázala při drcení horniny zastavit.

Ačkoliv se pro nedávné předcházející odběry semene u něj obvyklá druhá ejakulace nekonala, s hrdostí a se zalíbením sledoval velmi výrazné a dlouhé křečovité stahy silně prokrvené vulvy i celé oblasti konečníku. Ty úžasně masité stydké pysky nyní čněly v průsečíku stehen jako Uluru – Ayersova monolitická skála z australské pouště. Překvapilo jej však velmi příjemně, že při stimulaci vystouplých bradavek obou velkých polokulovitých prsů této nepochybně statné indické mahárání se jí stahy vulvy prohloubily a také doznívání orgasmu se viditelně obnovilo.

Po žhavém vyvzdychání se a po „Danke schön, mein Liebling!“ – jež bylo doplněno dlouhým moc pěkným polibkem miláčka – právě ukojená Githa Gudrun objala Zuzanku jednou rukou kolem krku a s očima plnýma slz si s ní začala důvěrně tiše povídat. Byl to nepochybně velmi důvěrný hovor, neboť druhá ruka vzrušeně hovořící nahé kuchařky zamířila objímané do klína.

Viléma ty slzy neděsily. Některé ženy jsou samonasírací a jiné zase velmi spolehlivě až k slzám samodojímající se. Těm prvním je bezpodmínečně nutno se velkým obloukem vyhnout, neboť jsou léčitelné pouze hrubým fyzickým násilím, kdežto ty druhé často stačí povzbudit a když nic jiného projevit účast, nebo ještě lépe alespoň dobrou vůli k pomoci. Aby si ukrátil čekání na Zuzanino hlášení o stavu unie, přitulil se k ní z druhé strany a s rukou pod hlavou hleděl vzhůru do míst, kde v jejich ložnici bylo to velké zrcadlo.

Nemrzelo jej však že je tady nevidí, neboť druhou rukou na Zuzanino výslovné přání směl spolulaskat její dobře vyvinutý nyní výrazně čnící klitoris. Něžná stimulace tohoto relativně drobného orgánu v něm vždy probouzela ty nejintimnější a hlavně nejpoetičtější city a myšlenky. Tentokrát Githiny a své prsty v medovitě zaplavené vulvě své manželky navíc považoval za předzvěst nadcházejících časů žhavé velice intimní dráždivé spolupráce. Nyní byl spokojen s celým světem. Jestliže byl tento svět stvořen, pak jeho konstruktér rozhodně nebyl bez tvůrčí fantazie – když některým ženám nechal namontovat tak nádhernou a chtivou piču! Za okamžik se totiž pohmatem přesvědčil, že se mu tu sešly hned dvě takové! Vilémův penis – jak se na penis skutečného gentlemana sluší – se k tomuto zjištění postavil způsobně – tedy nejen velmi tvrdě, ale i trpělivě. Tyto dobré způsoby byly nakonec přece jen odměněny.

„Prozraď, Vili, jak moc se ti líbila tato první mrdačka s Githou? Podle vervy, s jakou si ji ojížděl, bych si mohla myslet, že to nebylo nejhorší.“
„Tvé myšlení není daleko od pravdy. Jenže při divoké kopulaci s Githou sice dokážu vytěsnit vzpomínky na jednu nestydatě žhavou zrzavou doktorku z Bergenu a na jejího manžela, ale ani s pyjem hluboko v Githě se neumím zbavit vzpomínek na její sestřenici Gudrun, se kterou jsem se chtěl oženit jen co budu mít maturitu. Ona se moc toužila vdávat, ale až do svatební noci mě nechtěla připustit. Ani se šprckou ne! Směl jsem všechno, ale hymen – jak jsem párkrát viděl – si ta romantička schovávala až na svatební noc. Ani jazykem jsem se jej nesměl dotknout! To byla skutečná Tantalova muka. Tato Githa a ta její sestřenice Gudrun jsou jakoby uplácané do stejné formy – jako sestry. Naštěstí tato místní Gudrun je schopná mi ta Tantalova muka z Rujány důkladně vynahradit. Ona má na pořádnou mrdačku obdivuhodné nadání. To si troufám tvrdit už teď. Repete bych si lajznul klidně šestkrát.

Ovšem až po přestávce na tvé neodkladné ukojení. Zuzi, buď tak hodná a pověz Githě, že bys byla moc ráda, aby ti dovolila vylízat jí tu její broskev. Já mám totiž tak neodbytnou chuť na tvoji bílou úžasně boubelatou prdelku – na to zosobnění měsíčního úplňku… Kdybys na ní neležela, tak bych se nejspíš už při pouhém pohledu na ni udělal. Je to divné, ale já jsem po tobě začal toužit ještě když jsem byl před chvílí v Githě – a to bylo opravdu zpočátku moc příjemné a potom i palčivě vzrušující – prostě obě současně jste báječné!“

„Ani nevíš, ty můj Vilímku, jak moc si mě potěšil. Githa mě totiž dost často vzrušuje víc, než naše prsatice Alenka. Ani jednu bych nechtěla ztratit.
Proto jsem si před chvilkou našla možné řešení. Zaplatíme Githě léčení neplodnosti třeba opakovaně. Peněz na to máme dost. Ale i kdyby se ty vejcovody nedaly vyléčit, tak jsem nedávno četla, že v Anglii nějaký profesor slibuje, že co nevidět dokáže uměle odebrané ženské vajíčko oplodnit mužskými spermiemi ve zkumavce a vrátit je do dělohy k donošení. Když semeno dodáš ty a k otcovství se přiznáš, tak ti garantuji, že Githa se od nás nikdy nehne. To by žena s jejími mateřskými instinkty nikdy neudělala. Ta i při své úžasné smyslnosti bude vždy dávat přednost zájmům a potřebám dítěte, po kterém – jak mi před měsícem v slzách řekla – už strašně ale pořád marně touží. Ono i jedno dítě, jak možná ještě nevíš, je velmi drahá záležitost a Githa umí počítat. Když k tomu navíc umí fantasticky vařit, tak nevidím problém.“

„Jinými slovy se mám úředně stát otcem dítěte se svobodnou matkou. Kája ti určitě rád popíše všechny komplikace, které mohou nastat, když se někdy v budoucnu s Githou například… řekněme velmi nepohodneš, nebo když dojde na dělení dědictví. Dobře se rozmysli, Mařenko!“
„Mám tomu rozumět tak, že ty nechceš? To jsem od tebe opravdu nečekala, Viléme! To je ti tak líto peněz, kterých máme teď víc než dost?!“
„Naopak, Zuzanko moje! I když nekřepčím radostí, tak mám velmi silný pocit, že si to vymyslela báječně. Ale nejdřív se optej se Githy, jestli to tak chce. Pokud ano, tak musí slíbit, že mě bude živit tak kvalitně, abych její vděčnost v posteli dokázal přežít. Jsem si totiž jistý, že ta její náruživost i následující vděčnost by nebyla záležitost přechodná. Ona je taková sexmašina.

Jo – a ještě něco! Moc by se mi líbilo, pokud bychom jí všichni mohli říkat po babičce Gudrun. To Githa – i když je to italsky perla – není tak krásné jako to starobylé německé Gudrun pro krásnou a mladou ženu. Ta její sestřenice byla na své křestní jméno pyšná. Já při jeho vyslovení vidím její v běhu se pravidelně střídající boubelaté půlky a tak těžce kmitající prsy. Zní mi to jako Dobrý běh. Teď ale pro jistotu zajdu pro tu suchou froté osušku vedle sprchy.“

Po několika hlasitě vyslovených italských větách mezi ženami se Vilém za chůze ohlédl a zkameněl jako neposlušná Lotova žena. Údiv v Githině tváři byl sice úplně němý, ale velice výmluvný. Tak veliké oči ještě neměla, stejně jako nemívala nedovřená ústa. I když zatím byla němá, Vilém přesto rychle sundal z věšáku osušku a přiběhl s ní k posteli právě včas. Z usměvavé tváře mladé ženy padaly do osušky slzy jako příslovečné hrachy až do okamžiku, kdy Githa objala Zuzanu a začala ji po jejích posledních slovech divoce líbat.

Když přišla řada na Viléma, jenž byl hrdý na správný odhad cituplné reakce, a když jej Githa hned při prvním objetí a polibku uchopila za stále ještě polotvrdý penis, zazněl její dotaz: „Bin ich hübsche Frau? Willst du noch einmal, mein Liebling?“ Tento přístup k lásce a sexu mu velmi imponoval. Jakoby mu čtrnáct set kilometrů vzdálenou Rujánu přiblížil na dosah penisu.

Dotázaný miláček, veden svojí představou lásky, rozevřel té tak zvědavé tazatelce stydké pysky stále ještě jeho semenem kluzké vulvy a po té, co ji chtivě několikrát prohrábl prsty, s potměšilým úsměvem odmítl: „Nein! Ich will noch sechsmal, aber später, unsere Liebe.“ A aby to snad naši lásku nemrzelo, několikrát ji lehce políbil. Její horké přítulné tělo jej nádherně vzrušilo.

Ten v podstatě iracionální pocit pobytu v paralelním vesmíru s časovým posunem se Vilémovi obnovil ve chvíli, kdy se na něj Githa podívala vděčnosti plnýma očima: „Das ist wirklich sehr nett von dir, mein Liber. Ich bin… immer deine.“ Jenže její tak upřímně vracené polibky jej rozesmutnily.
Ano, takto to na Rujáně také začalo, pomyslel si totiž Vilém, ale dlaně s nádherného zadku líbající jej ženy nesundal. Pouze se nepatrně odtáhl, ovšem jenom proto, aby pravici té viditelně roztoužené ženy umožnil důkladně stahovat předkožku na slastí tvrdnoucím pyji. Stejně jako ona za chvilku dýchal otevřenými ústy, ale přes rostoucí vzrušení stále jen vzpomínal.

Nejdříve bylo při měsíčku mnohokrát šeptané „Mein liber Willi“, pak přišlo i to „immer deine“, potom dva letecké dopisy každý týden, avšak po třech měsících „ich kann nicht warten“ a k tomu velká portrétní fotka s věnováním „Na věčnou památku Tvoje Gudrun“ – naprosto dokonalé na hrob té nedočkané věčné lásky! Už jen ten mramorový náhrobek chyběl!

„Dovol, Viléme, abych se zasmála. Pověz mi, kdo se dokáže nesmát, když vidí, že opravdu moc krásná nahá žena honí nahatému líbanému milenci ptáka a ten šťastlivec s rukama na jejím nádherně boubelatém zadku se tváří – jakoby mu právě emigrovaly všechny včely! Ne, odpovídat mi fakt nemusíš. Máš ale počkat, protože tato italská Githa Gudrun z Merána slibuje, že ti hned ukáže něco, co ti určitě udělá obrovskou radost.“

Už když se stále nahá Githa shýbala do otevřené komody se ukázalo, že to není planý nýbrž mimořádně plodný a pravdivý slib. Detailní pohled na monstranci ženského zevního pohlaví, obklopeného odvážně vznosnou a tak dráždivou katedrálou smyslné rozkoše, Viléma skutečně velmi potěšil. To ostatně svým vztyčením demonstrativně odhlasoval i jeho opět tvrdě erigovaný pohlavní úd. Byl to nadlidský výkon, ale Vilém dokázal zůstat stát a nezaútočit.
A nebyl to jediný mimořádný výkon. Zůstal stát i když mu Githa podala konečně nalezenou fotografii. Jenže tentokrát stál neschopen ani slova – jako na Slovácku používaný svatý za dědinú. Na té fotografii byla totiž Gudrun z Frankfurtu, vedle ní blonďatý nejméně o patnáct let starší vedoucí svazácké delegace inženýr Antonín Dvořák a před nimi se chystal sfouknout dvě svíčky určitě svého narozeninového dortu černovlasý chlapec s velice živýma očima.

Vilémovy oči byly při letmém pohledu mrtvolně nehybné, ale za nimi to přímo zběsile šrotovalo: „Tak tento úlisný skunk je příčinou tak náhle ukončené korespondence, plné věčné lásky! To jeho rádoby nenápadné nadbíhání mladé holce se mu nakonec vyplatilo! Nejspíš na Gudrun zapůsobil svojí výborně placenou profesí mezinárodního koordinátora dálkových radiokomunikací. Tomu se říká sázka na jistotu! U mladých vdavek chtivých holek nic neobvyklého.“

Takový byl obsah Vilémových němých úvah až do chvíle, než si pro tu narozeninovou fotografii přišla Zuzana. Po krátké chvíli pátravého sledování zobrazených neznámých osob a po několika větách s Githou se rozesmála:
„To jsem si mohla myslet, ty můj opatrný Viléme! Toho chlapa jsem fakt nikdy neviděla, ale i když jsem nikdy neviděla ani toho šikovného klučinu, tak bezpečně vím, že ani ty ne – i když je to tvůj další syn. Podívej! Má i ty tvé zaječí slechy a jak Githa tvrdí, tak má i tvého nádherně velkého pinďoura. Jeho tatínek jej má – jak na lesní FKK pláži viděla – sotva polovičního. Že maminka, vdávající se po třetím měsíci těhotenství, nechala synka zapsat jako Williho, když úřední tatínek je Antonín – to už je jenom taková nepatrná třešnička na dortu. No a teď se mi pokus namluvit, žes jeho maminku nikdy nevysouložil! Stalo se ti něco? Proč se tak potíš?“

„Když ono to bude ještě horší, než si myslíš. Souložil jsem už s tolika ženami, že není důvod, abych ti najednou jednu z nich zapíral. Ta Gudrun na Rujáně mě fakt ani jednou nepřipustila – i když jsem byl touhou po tom posedlý. Aby ne, když ani její spolužačky se nestyděly a do suchých plavek se i v poledne převlékaly přímo přede mnou a v noci ty plavky sušily. Jenže ona byla posedlá spermatem a minimálně jednou za noc mě vyhonila, aby mohla při úplňku sledovat, jak mohutně a dlouho stříkám ze srázu – snad až do moře. Vyprávěla o tom svým stejně romantickým spolužačkám a jednou si dokonce na to moje stříkání přivedla nějakou Gerdu Fridrich, která měla být kamarádkou její maminky a taky lékařkou v Bergenu. Byla to moc pěkná robustní žena a Gudrun – po delší spiklenecké rozmluvě s Gerdou – nedalo moc práce přemluvit mě, abych byl na jednu noc u té doktorky, když tak moc toužím po kopulaci a už při pohledu na tu nádherně festovní samici – a to i když je občas dokonce i v plavkách – okamžitě tvrdnu a teču.

Ta Gerda si mě přivezla wartburgem do honosné vily, kde na kovovém štítku na dveřích stálo Dr. Ewald Fridrich. Ten údajně její manžel – velmi příjemný dobře upravený a moc ohleduplný úplně bělovlasý výrazně starší pán – ji beze slova v obýváku přede mnou svlékl do naha, setřel jí kapesníkem bílé kapky s tmavých bradavek velkých prsou a potom ji plácnutím po těžkém zadku poslal za mnou ke krbu.
Gerda je přímo těžkotonážní kus, ale velice pěkně tvarovaný. Už po prvním pohledu na tu opravdu těžkou smyslnou krásu, která se ke mně tak radostně hrnula, jsem měl co dělat, abych nestříkal. Gerda je totiž jako moje sestřenice Květa zrzavá, pleť má bez pih a já jsem už tušil, co mě se třetí zrzkou v mém životě čeká. Byl jsem najednou tak tvrdý, že už hrozilo nebezpečí z prodlení. Ona naštěstí neváhala, přitáhla si mě rychle za ztopořený pyj a než jsem se nadál, tak jsem jej měl hluboko mezi radostně rozevřenými stehnisky. Ewald se chodil z blízka dívat, jak s jeho nestydatě šťastnou manželkou před v létě zapáleným krbem na velké bílé kožešině opravdu velmi divoce souložím.

Nedokázal jsem se ovládat. Bušil jsem do ní bezohledně, div se mi tím vzrušením až bolestivě ztvrdlý pyj nezlomil. Gerda mě hladila všude kam dosáhla, divoce přirážela a v kratičkých pauzách si pro sebe tiše předla: „Ja, mein Lieber… Ja, so weiter… sehr gut… wunderbar… Dieser Penis gefällt mir wirklich!… Komm schnel wieder!“

Když jí to konečně přišlo, tak velmi silně křečovitě se svírající pochvu si vzepětím celého těla – opřeného pouze o paty a o lopatky – tvrdě a hluboko narazila na jejím žhavým chtíčem můj stále tuhnoucí penis. Díky svým mocným stehnům dokázala svůj těžký zadek zvednout dost vysoko, abych mohl oběma rukama zespodu hladit i drtit jeho obě půlky. To se jí moc líbilo, protože se dokázala vzpínat opravdu dlouho. Potom – po odeznění orgasmu – se jenom slastně protáhla a vyprsila. Celkově to ale bylo kratší, než bych si přál. Byla pořád podivně vzrušená a když se mi otevřenou pusou zblízka vydýchala do obličeje, tak mi spokojeně a důvěrně oznámila: „Du bist wirklich schön.“ Je pravda, že Gerda si na dlouhé řeči a ani na dlouhé přestávky při kopulaci nepotrpěla. Avšak těžká neukojená smyslnost kapala z každého jejího pohledu.

To vše se párkrát opakovalo, než udělala pauzu na kafe, které jsem už fakt moc potřeboval. Usadili jsme se u stolu, avšak aby zbytečně nepromarnila čas, který na přípravu kávy manžel potřeboval, tak se i se židlí natočila ke mně a po úplném rozevření svých mohutných stehen statné samice – pravou nohu si dala lýtkem na stůl, abych dobře viděl do ústřední kanceláře té její manželské pojišťovny štěstí. Pak s upřeným pohledem do mé tváře si začala honit už od počátku hlasitě čvachtající frndu. Medovitě hustý poševní sekret si nahrnula na čnící klitoris, ten si stimulovala až do dalšího výronu sekretu, v přestávkách bránících vyvrcholení se šťastným úsměvem zhluboka dýchala, pozorovala co to se mnou dělá, když si sama rozevírá tím poševním medem kluzké stydké pysky, občas si radostně povzdechla a až nemilosrdně si kroutila podlouhlé bradavky, které jí od kapek bílého výronu opět přišel otřít kávu přinášející pozorný manžel.

Bylo to podstatně účinější povzbuzení, než ta připravená káva. Hleděl jsem na ně jako hypnotizovaný. Když se Gerda zvedla ze židle a rukama opřená o zeď mi nabídla tu mohutnou ale krásně oblou a ihned radostně přirážející zadnici, tak jsem i přes minimální manželovu vzdálenost – prakticky jemu přímo pod nosem – zběsile zaútočil do středu toho obrovského neodolatelného terče – přímo do té krásné a krásně pootevřené podstaty paní doktorky. I piču měla jako celé tělo robustní a nebyl tedy důvod se obávat, že bych ji nějak poranil. Řádil jsem tedy pod laskavým dohledem jejího manžela do sytosti – i když to pak nad ránem bylo už bez semene – dokud divá paní doktorka neměla dost. Je ovšem pravda, že nás pan doktor Fridrich v tom divokém páření několikrát přerušil. Ale jenom proto, abychom se mohli napít příjemně chlazené citronády. Za celou tu dobu se souložící manželky jen jedenkrát optal: „Gut?“ Ona se šťastně usmála a také pouze jednou odpověděla: „Ja!“

Když ta štěstím zářící zrzavá samice Gerda konečně hodila ručník do ringu, tak mě, Zuzi, ponejprv napadlo, že nejspíš bude nejlepší, když se nikdy neožením, protože určitě nenajdu manželku, která by mi moji velkou potřebu kyprých a hlavně velmi smyslných žen – na které si i můj otec potrpí – tolerovala. Rozvod rodičů mi byl dostatečným varováním.

Ovšem stačila jediná noc při měsíčku s Gudrun na Arkoně, abych došel k náhledu, že s touto milovnicí análního a orálního sexu bych to manželství mohl risknout, když Němky mají k sexu vstřícnější svobodu milovný vztah – a když Gudrun mě klidně půjčila potřebné mámině kamarádce. A nejen to. Od mé návštěvy v Bergenu se díky paní doktorce ledacos změnilo.

Gerda přesvědčila Gudrun, že pro plné rozvinutí mé plodnosti je nezbytný pravidelný odtok semene. Proto mne Gudrun každý večer nutila, abych za její pomoci – tedy při masáži prostaty – vysemenil do stále chtivé prcny zrzavé paní doktorky v jejím stanu a po vypití koktejlu nějakých vitamínů spal až do půlnoci. O půlnoci při měsíčku si mne už obě nahé vysvlékly nad zatopeným místem, kde stával Svantovítův chrám. Tam mne Gudrun vždycky pořádně vyhonila a tentokrát Gerda mne – masáží varlat a prostaty – zručně přiměla, abych jako rituální oběť svému slovanskému bohu výstřikem na mořskou hladinu odevzdal semeno. Když sloužila Gerda noční, tak jsem nejdříve obětoval jí a Svantovít se musel o půlnoci spokojit s pouhým zbytkem, který pro něj vyhonila Gudrun.

Díky tomu Gerdiny zběsile kmitající opravdu bujné prsy a její tak hlasitě čvachtající spermatu plná piča zůstanou mojí nezapomenutelnou vzpomínkou na Freundschaft i na Zeltlager der Freie Deutsche Jugend na slovanské Rujáně.

Druhý den velmi brzy ráno a jen chvíli po poslední kopulaci s Gerdou – to jsem byl už grogy – mě z Bergenu do tábora na Arkoně přivezl doktor Fridrich. Udělal mi ohromnou radost – i když mnoho slov nenadělal. Celou cestu mlčel, občas se usmál takovým zvláštním upřímným úsměvem, ale až těsně před odjezdem mi podal ruku a dodal pouhé: „Vielen Dank!“ Usnul jsem okamžitě.
Od té doby pokaždé, když Gerda měla noční službu, tak Gudrun hlídala před zdravotnickým stanem, aby nás nikdo nepovolaný nevyrušil.

Teď si, Zuzi, nejsem jistý, jestli mi ta Gerda nelhala. Pokud by ty prášky proti početí neužívala, pak by v té vile v Bergenu mohlo být alespoň jedno moje dítě. Ta mladá doktorka vypadala totiž velmi úrodně a doma se chovala jako Patricie, když chtěla zapadnout. Po každém mém výkropu – s bradou na složených rukách na bílé kožešině – se dlouho a tak zasněně dívala do ohně, avšak celou tu dobu v pokleku svoji opravdu monumentální vysoko zvednutou zadnici ukazovala usměvavému klitoris líbajícímu manželovi.“
„Tím se nemusíme a ani nebudeme zabývat. Mě by spíš zajímalo, jak si mám vysvětlit početí tady tohoto malého Wiliho z Frankfurtu am Oder.“
„Tobě, Zuzanko, opravdu nevadí, že i s tou velice vášnivou Gerdou bych mohl mít v Bergenu dítě?“

„Proč by mi to mělo vadit, když se o ně my dva starat nemusíme. Třeba se narodil kluk a potom to bude od tebe obzvlášť záslužný čin. Vždyť mužů s pořádným ptákem na světě moc není. Když jsem ve Florencii uviděla sochu Michelangelova Davida s tím jeho ptáčkem jarabáčkem, tak bych i zaplakala. Jen co jsem si představila zklamání té, které se konečně podaří dostat do postele takovou pěkně svalnatou figuru a když se těší, jak krásně si při natrhávání své frndy zaječí – tak taková hrůza! Místo pořádné ruky v rukávu ubohý prstíček malíček! Vždyť ty, Viléme, bys měl být zákonem chráněný dobrodinec pro ženskou část lidstva. Jen mne nesmíš tak napínat – jo, tam dole smíš – ale teď poctivě vyklop, jak jste s tou Gudrun udělali malého Williho.“

„To je úplně jednoduché. Jedná se evidentně o nemoc špinavých rukou. Nebo, pokud je ti libo, tak o katolické neposkvrněné početí. Kdyby se Williho maminka tak ráda nepatlala v mém ejakulátu – a pokud by jí ta zbytečně panenská piča pořád tak nesvrběla – pak by se ten hoch nenarodil. Jenže to bylo pořád: „Willi, du bist mein Wildeber! Willi, komm schon spritzen!“… A když jsem co poslušný divoký kanec stříkat šel, tak jsem se mohl spolehnout, že dobře poschovávané mě šmírují alespoň čtyři její spolužačky – za necelý rok budoucí středoškolské učitelky. A všechny, Zuzi, byly k obskočení svolné! Všechny se mi předváděly stejně jako spolužačky na ekonomce při převlékání do dvouhodiny tělocviku v šatně na konci třídy. Na nahotu jsem trénovaný.

Jestli tato naše Gudrun zná přesné datum narození toho malého neposkvrněně počatého Williho – opravdu jej vidím ponejprv – tak potom máme možnost přečíslovat si náš letopočet. Ten bohapustý a jen bohu srozumitelný mrdník v matrikách se tím určitě o moc nezvětší!“

„Na takovou kratochvíli teď není čas. Já vidím naší Gudrun na nose, že by jí udělalo moc dobře, pokud bys ten svůj rozplozovací velečur zaparkoval v její už tak pěkně do široka rozcapené frcně. Podívej, má ji přímo ukázkovou, pysky má opuchlé jako včelami poštípaný negr a ani frajtr rozhodně není jen hrášek trpaslík. My si tu pěkně povídáme a ona se stydí nás rušit. Spravedlivé bude, když ji zalehneš a tu její krásně udělanou piču budeš pomalu ale pěkně důkladně projebávat, když si se holedbal, že by sis dal šestkrát repete. Budeme si dál povídat, občas ji líbneš tam, kam jí bude zrovna libo, občas jí párkrát velmi rychle přirazíš až k děloze. Já se přidám a budu ti všemožně pomáhat, abys brzy nevyměkl. Aby si holka jak se patří užila.

Opravdu mi uděláš velikou radost, když tato Gudrun – Perla od samého počátku svého života – bude vědět, že její dosavadní životní smůla konečně skončila, že teď už ji s námi čekají jenom ty lepší časy. Nemůžu se zbavit dojmu, že je stejný případ jako ta tvoje doktorka z Bergenu. Její radost z neobyčejně smyslného těla je tak viditelná! Stejně jako její odhodlání svůj chtíč pravidelně a důkladně ukájet. Když vidím její silná a už rozevřená stehna a jak se patří pořádný zadek, tak je mi jasné, že bude mít obdivuhodnou výdrž. Ona, ty můj Vilímku, mezi nás krásně zapadne. A budu šťastná, jestli se nám podaří, aby zapadla skutečně… Ne, ne, nic mi neříkej! Sama vidím, že tvůj parádní pičus je stejného mínění. Už se – stejně jako já – nemůže dočkat pořádného mrdu.
Vezmi rozum i pyj do hrsti – já ti budu moc ráda masírovat prostatu – a ty jí tu, jak to tak tuším, neumrdatelnou piču úplně umrdáš! Holka si to zaslouží.“

Vilém byl také tohoto názoru a hodlal okamžitě vyhovět. To by však – zrovna ve chvíli, kdy posvátnou „Portou coeli“ zvolna vstupoval do Githou nabízené vagíny – se nesmělo ozvat zaklepání na dveře do paralelního vesmíru, které doprovázel Alenčiným hlasem vyřčený nesmělý dotaz: „Permesso?“

Poněvadž očekávané „Avanti!“ vyslovila pod Vilémem ležící a pánev zvedající Githa, tak také Vilém bez zaváhání vešel. A i když vešel až na doraz, tak z „Brány nebes“ ještě téměř polovina zduřelého pyje vyčnívala.

„Výborně, nejsme tu s křížkem po funuse“ – tak vyhodnotil situaci Alenčin manžel a Vilémův tajemník, když svůj a manželčin koupací plášť odkládal na věšák u sprchy.

„Zuzanko, buď té lásky a vezmi si na starost skvostné prsy naší Perly a nabídni mi zezadu svoji a Vilémovu katedrálu rozkoše. Je nejvyšší čas, aby Vilém konečně pěkně zblízka viděl tu nádheru, když se mi kolem škubajícího penisu svírá ta tvoje mé neškodné mrdky vždy tak moc chtivá prcina…
A ty, děvčátko moje zlaté, udělej mezičlánek mezi Vilémem a Githou. Klekni si jí mezi stehna, toho jejího lechtáčka vem do pusy – o její bradavky se nezapomeň podělit se Zuzankou – a na Viléma vyšpul svoji mladistvou zadnici, aby si i on přišel na své. Už když si bude vybírat pořadí navštěvovaných a důkladně kropených dírek… Musíme trpělivě spolupracovat, protože je toho hodně, co se ve vlastním zájmu musíme naučit.“

„Takto tedy ne! Nejdříve mi – své manželce Kájo – vysvětli, jak to přijde, že ty – profesí mimo jiné diplomat – se můžeš při pohledu na krásnou souložící ženu chovat jako právě po deseti letech z kriminálu propuštěný a řádně nadržený trestanec! Vtrhneš sem jako velká voda a bez ohledu na naše přání nám tu – jak je tvým zlozvykem – přidělíš úkoly podle vlastních představ.
Smiř se s tím, že jsme přišli pouze poděkovat a pozvat na výlet. Důležité je jedině to, co si přeje Githa, když je tu doma. Co si o tom myslíte vy dva, Zuzanko?“
„Máš pravdu. Ale měli byste vědět, že jsme s Vilémem Githě právě slíbili, že po vyřešení těch neprůchodných vejcovodů ji Vilém oplodní a přizná své otcovství, aby dítě mělo skutečného otce a nebylo poloviční sirotek počatý anonymně. Vzít si ji nemůže, ale s jejím souhlasem oplodnit ano.
Githa souhlasila – o vás dvou nepochybuji – a tak můžeme uspořádat slavnost přijetí do rodiny. Něco jako katolické „první svaté přijímání“. Eucharistii – tu hostii představující tělo Páně a víno místo krve – zastoupí pohlavní údy a ejakulát našich dvou pánů. Poněvadž je naše kuchařka po dlouhém a dokonce dobrovolném téměř půstu, tak přijímat může ihned.

Později vysvětlím proč, ale Githu bychom do naší rodiny měli přijmout pod dvojitým křestním jménem Gudrun Perla. Vilémovi na těchto jménech velmi záleží – řekněme z čistě romantických důvodů. Ještě přede mnou se totiž potkal na Rujáně s Githinou sestřenicí, chtěli se vzít, ale i když k tomu nakonec nedošlo, tak mají spolu malého Vilíka. Tady se můžete – než vám to všechno srozumitelně dopovíme – na toho šikulku alespoň podívat.

Jóóó, děti moje, není nad to, když vysoko až v oblačných výšinách ptáček jarabáček tak romanticky a tak dlouho tklivě jásá – až je tou romantickou láskou sražen do magických hlubin stydkých pysků, kde velmi vydatně a moc rád trylkuje – až tou romantikou přetékající hladová frnda hlasitě ale výhradně poeticky mlaská! Můžete mi věřit – na tuto romantiku já jsem ras!“