Zelené oko 01

Jako se žena stydí s tou věcí začínat první, stejně tak ráda strpí, začne-li jiný s ní sám.
Publius Ovidius Naso

Jitka

Potkali se poprvé kousek od letiště u parkoviště, před čtvrtou hodinou ranní, čas mezi psem a vlkem. Ostrá světla lamp rozháněla studenou tmu, vítr si zlomyslně pohrával s dešťovými přeprškami. Jitka se snažila co nejvíce zachumlat do příliš tenké bundy, poskakovala, aby zahnala zimu a únavu. Před uzamčenou bránou čekalo jen jedno další auto, světlá kombíková Octavia s výraznými polepy, uvnitř dvě postavy, jedna z nich telefonovala.

„Nechceš si sednout do auta, je tam aspoň teplo,“ vyrušil ji manželův hlas. Zavrtěla hlavou, „aspoň se trochu probudím.“
„Jak myslíš, zkusím jim zavolat, že jsme už tady.“
„Nemusíš, tamti vedle už určitě taky volají. A podle mě už jede auto,“ ukázala bradou k pomalu se blížící dvojici světel.
Byla to pravda, i mobil v autě zhasl.

„Naházejte kufry dozadu, zaparkujeme auta, dámy a děti honem do dodávky, je docela hnusně,“ zabručel vlídně řidič a otevřel dveře.
„Jenom dámy, děti žádné,“ dodal Jakub a uložil do dodávky dva kufry. Jitka se na něj smutně podívala a raději vklouzla do vytopeného auta.
„Můžu k vám dozadu?“
„Jasně,“ Jitka se jen trochu posunula k oknu. Druhá žena se vděčně usadila, stiskla si dlaně mezi stehna a zahřívala se.
„Tohle cestování fakt nesnáším, ale snad to bude stát zase za to,“ zatřepala navlhlými světlými vlasy, „v kolik jste vyjížděli?“
„Asi ve dvě, kdyby se něco stalo,“ odpověděla klidně Jitka, „jsme kousek od Jihlavy, po dálnici se teď v noci jelo pěkně.“
„My z Tanvaldu hodně přes dvě hodiny, ani jsme nešli spát, stejně jsme balili na poslední chvíli.“

Jitka jen přikývla, neměla náladu na konverzaci. Jen mrkla na ženu vedle, musela být aspoň o pět let mladší, možná o víc, hezké oči a takový ten trochu drzý nos, žádná nápadná krasavice, normální holka.
„Letíte taky na Nikolos?“ prohodila nakonec.
„Už podruhé, loni jsme byli na jihu, teď na sever.“
„My taky, ale poprvé, vlastně úplně poprvé do Řecka.“ A vůbec poprvé i k moři.
„Fakt? Super, to se určitě těšíte.“
Jana přikývla. Zase se do ní dala trochu zimnice, zapnula si bundu až ke krku. Snad na ni něco neleze, to by byla pořádná smůla, když nakonec Jakuba přesvědčila, že by mohli teď v půlce září odletět. Sledovala nabídky a na polední chvíli chytila velkou slevu, odlet za tři dny. Za to by neměla možná ani týden někde na Lipně. Ale Jakub stejně hudral, že je to moc peněz a měli by šetřit nebo zase něco opravit na baráku. Musela na chvíli vypadnout, prodloužit si léto a taky… Taky změnit prostředí, to by mohlo pomoci. Doma už začínala mít dojem jako v pasti. A snad by se mohlo zadařit i to něco dalšího, nejdůležitějšího.

Malinko pospávala, slyšela jen, jak se oba muži baví tiše s řidičem a něco podepisují. Pak už jeli tmou na letiště.
„Snad se tady neztratíme, vytiskla jsem si sice pokyny, ale nevím…“
„Aha, v pohodě, držte se nás, jestli chcete, máme spoustu času. Hlavně klid.“

Bylo to v klidu, do váhy zavazadel se sice vešli s odřenýma ušima od kufru, ale komisní paní nakonec přimhouřila oko, možná obě. To už věděla, že se druhá žena jmenuje Irena, její manžel Ivan. Vysportovaný mládenec s veselýma výraznýma očima a černou bradkou, tmavé vlasy uvázané do módního uzlu. Jen co prošli kontrolou, nabídl všem dokola láhev metaxy, aby nebyli tolik nervózní. Jitka váhala, navíc se Jakub trochu zamračil, ale dala si pořádného loka.

„Na tykání?“
Zarazila se, blonďatá dívka byla určitě mladší, ale vlastně proč ne.
„Tak čau, jsem Jitka.“ „Já Jakub nebo Kuba.“
„Super, a já Ivan jako ten z pohádky a tahle kočka je Irenka.“

Nevynechala ani druhou seznamovací rundu. To se už Jakub mračil víc. Ale bylo jí to jedno.
„Sedíte u okna?“
„Nevím.“
„Ukažte, E a F, takže jo.“
„Stejně nebude nic vidět.“
„U nás ještě ne, ale nad Řeckem, uvidíš sama.“

Nervózně stiskla manželovu ruku, když se na konci dráhy rozhučely motory na plný výkon a letadlo vyrazilo. Drncání najednou zmizelo, byli ve vzduchu a stoupali. Dívala se na pražská světla, pak předměstí, a už byli v mracích. Nic, tma.
Uvolnila se, odpočívala, jen se snažila nějak poskládat nohy, nepřipadalo jí, že by je měla nějak extra dlouhé, ale účetní u Boeingu měli asi jiný názor. Nevěřila, že se jí podaří usnout, ale vzbudil ji až Jakub.
„Co je?“
„Budeme nad mořem.“

Honem se podívala ven, ještě uviděla pobřeží a pak už jen v dálce zářivé moře. Našla si mapu a snažila se poznat obrysy země a města, podařilo se jí to. Ukazovala Jakubovi, který se přes ní nakláněl, cítila jeho vodu po holení. Pak už moře a ostrovy, kousky země s křivkami silnic a cest a městečky na pobřeží. Občas loď. Krása.

„Za půl hodiny budeme přistávat na letišti Nikolos, v deset třicet místního času, teplota 27 stupňů, mírný vítr,“ stručně oznámil kapitán.
Sledovala blížící se zemi, obrysy, které si narychlo studovala v mapách, pár pláží, dokonce i jejich letovisko. Pak hory a rychlé klesání. Prudké přistání, náraz a hned plný zpětný tah. Pomalu rolovali k malé budově, pár lidí zatleskalo, Jitka se k nim přidala, i když se Jakub ošklíbal.

„Ufff, měla jsem namále,“ připojila se k trojici, když s rostoucím zoufalstvím konečně vystála frontu na malinký záchod, „v letadle se mi nechtělo otravovat.“
„Měla jsi zaplout na pánský. Pojď, jdeme za delegátem.“
Na pánské? No fuj. Byla by v kabince a za dveřmi by si ulevovali… A pak by musela vyjít ven a všichni by na ni koukali s… tím v ruce. Fuj.
„Najdi si voucher, kam to máte? Anna’s Appartements, no nekecej, to jsme spolu,“ nahlížel jí Ivan přes rameno do papíru.
„Fakt?“ otočila se, Ivan se klidně usmíval, držel v rukou malé kufry. Ale někde v jeho očích…
Na chviličku zalitovala, že nebydlí někde úplně jinde.

Irena

„Už chápu, proč byla na tohle ubytko sleva,“ oddychovala Irena, „takovej krpál.“
„U vás jste na kopce zvyklí, ne?“
Ivan klidně kráčel vpředu, kufry naházeli dole na korbu starého japonského pickupu.
„No jasně, ale ten krpál má i další výhodu.“
„To by mě fakt zajímalo, jakou.“
„Uvidíte.“

Paní domácí je přivítala dole pod pergolou lahví vychlazené vody. Anglicky mluvila asi jako oni řecky, ale nějak se domluvili. Rozdala klíče a konečně se rozešli do pokojů.
„Je to tady prťavý. A trochu zatuchlo.“
„To je jedno, stejně tady budeme jen spát. A počkej,“ Ivan odhrnul závěs a vytáhl síťku. Otevřel dveře, dovnitř vnikl svěží vzduch. Vešli spolu na terasu.
„Úúúúúú…“
Terasa byla docela velká, na dřevěných paletách položené modrobílé polštáře. A hlavně ten výhled…
„Úúúúúú…“ zopakovala jeho mladá manželka a uvelebila se na polštářích tak, že se k ní musel přitisknout.

„Je sem vidět ze shora,“ zašeptala Irena.
„Kdyby se někdo ohnul přes zídku a podíval by se přímo dolů… Ale to nikdo neudělá, určitě ne. Jsou tam myslím ti dva staříci.“
„Mhmmm… Nejsou zase tak staří, ti budou určitě koukat dolů.“
„Ale spíš ne,“ položil Ivan dlaň ženě na stehno a pomalu jel nahoru, „nebudou koukat. A kdyby jo, co by tak asi viděli.“ Zajel prsty až pod okraj kalhotek.
„Musím se osprchovat, počkej.“
„Mám lepší ná…“

Vedle na terase za tenkou dřevěnou přepážkou se ozvalo zavrzání dveří a nadšený vzdech.
„Jak se vám to líbí?“
„To je krása.“
„Půjdete se vykoupat?“
„Teď? Chceme si nejdřív vybalit, teda nevím kam, skříně jsou fakt bídné.“
„Neblázněte, teď vybalovat? Musíme se seznámit s mořem.“
„Tak dobře, za chvilku. Vezmeme si plavky.“

Pleskl Irenu rozverně přes zadeček. „Jdeme k vodě.“
Oblékl si plavky a triko a zálibně sledoval, jak si žena rozepíná šaty, svlékla si prádlo. Uvažoval, jestli ty bílé proužky nahoře i dole za pár dní zmizí, musí najít nějakou pláž, kde by nebylo oblečení potřeba. To bude super.

Ohnula se a hledala v batohu plavky, zády k němu a nohy lehce od sebe. Podívala se přes rameno a usmála, když viděla, jak na ni zírá.
„Pojď ke mně.“
„Ne ne, teď se jde do moře.“
Ale jen se ještě ohnula o trošku víc, prohlížel si vyzývavě vykukující na hladko upravenou kundičku pod dráždivě kulatým zadkem. Vzdychl si a prohrábl si významně rozkrok.

Jitka s Kubou už čekali, ona v dlouhých nudných červených šatech, v ruce tašku s ručníky. Kuba jakési staré oprané triko a dost ohavné kraťasy. Jenže s těmi širokými rameny a šlachovitými pažemi nevypadal špatně, kdyby se tedy věčně netvářil, jako by kousl do zkažené ústřice.
Dolů se šlo pěkně, vybrali si pěkný kousek pláže, beztak teď pozdě odpoledne už byla poloprázdná. Irena odhodila rychle plážový obleček, který si jen rychle přehodila přes plavky. Zarazila se a ukázala očima na druhou dvojici. Jitka stála a fascinovaně se dívala na jemné ospalé vlny.

„Co myslíš, jaké má plavky?“ šťouchla do manžela.
„Co… Jasně, na to zrovna myslím.“
„No jasně, jak jinak. Podle mě nějaké jednodílné tmavé, pokud možno s rukávky.“
Ivan vyprskl. „A možná i s nohavičkami. Hele, ona by nebyla ošklivá, kdyby se ale tak divně nehrbila. Měsíc u mě ve fitku a čučela bys.“
„A kadeřník a kosmetika.“
„Hmm, to by ani nepotřebovala.“
„Ale jo, pak bys teprve čučel na kočku.“
„Snad ji nebudu muset tahat z vody.“

Jitka naštěstí netušila, o čem druhá dvojice uvažuje. Vzpamatovala se a rozepínala si šaty. Pečlivě je složila na ručník.
„No sakra.“
„Tak to čumím, teda čučím.“
Jitka se rozpačitě snažila stáhnout si okraje kalhotek přes zadek. Jenže k tomu prostě v těchto místech nebyl dostatek látky. Raději vzala strnule stojícího Kubu za ruku a pomalu vešli do vody. Muž se pomalu osměloval a legračně na sebe cákal vodu, ale žena po hlavě zajela pod hladinu. Za chvíli se opodál vynořila z vody, stáhla si mokré vlasy z rozesmáté tváře. Vypadala úplně jinak.
„No sakra.“
„To čumíš, co se z Jitky vyklubalo. Pojď do vody, než tady uděláš ostudu.“

„Super plavky, Jíťo.“
Oslovená se rozpačitě ručníkem a ždímala si vlasy.
„Prodala mi je známá, za pár korun. Byla jsem nadšená, že mi jsou, ale nějak jsem se nepodívala dozadu.“

Určitě podívala, napadlo Irenu, každá se podívá. Jasně. Líbilo se, jak v nich vypadá. A vypadá fakt dobře, budu muset Ivana hlídat, on je na zadky úplně ujetej. A tenhle je fakt parádní. A ta prsa, no teda, kde je pořád schovávala? To abych pomalu žárlila.

Kuba se zase mračil.
On je určitě neschválil, jasně, tak to je. Teď ho štve, že tady po jeho manželce mlsně pokukují chlapi. Počkej ty otravo…
Irena šla ke sprše, dávala si záležet na každém kroku. Jitčiny kalhotky neměly vzadu mnoho látky, u jejich vlastních se ale dalo mluvit spíše jen o provázcích. Pustila vodu a blaženě se prohnula v zádech. Mrkla za sebe a spokojeně se ušklíbla.

„Vypadalas krásně,“ leželi vedle sebe pod slábnoucím sluncem. Ivan jí přejížděl prsty bok, jen trochu, ale přesně ve správných místech.
„Počkej, až doma,“ vzdychla spíš sama pro sebe.
„Cože, až za dvanáct dní?“
Přitiskla se k němu a mazlivě se usmála.

„Určitě seš unavenej po cestě,“ pomalu hladila nahého Ivana ležícího na posteli, „necháme to na zítra.“
Líbala ho líně na břicho a stehna, chutnal ještě trochu slaně.
Neřekl nic, jen se trochu zavrtěl a prohrábl ženě vlasy.
Položila mu hlavu na stehno a prsty přejížděla tvrdnoucí úd. Po každém pohlazení byl větší a pevnější. Tohle ji vždycky fascinovalo a taky vzrušovalo. Už když to viděla poprvé, někdy… Někdy už hrozně dávno.

Vzdychl, pokrčil kolena a trochu roztáhl nohy, snad mimoděk. Hladila mu varlata, tak jemně, jak dokázala. Znovu přejela celý klacek prsty, ze žaludu už vytékaly kapičky husté tekutiny. Setřela je prstem, posunula se nahoru, zadívala se mužovi do očí a významně si prst strčila do pusy. Pak si ještě mlsně olízla rty.

Takový škody, nejlepší lubrikant. Ale dneska ho asi nebudu potřebovat. Už se na to celá klepu, zajede do mě jako párek do vyhřátého rohlíku.

Líbali se, rozvázal uzel na osušce, hladil nahá štíhlá záda. Sjel dlaní až dolů, zatlačil chviličku na zadní dírku a pak ještě níž, úplně na kraj roztoužené štěrbinky. A tam zůstal, přitom stačil už jen takový malinký kousek… Zavrtěla boky a prohnula se v zádech, usmívali se na sebe. Tohle dráždění milovali, občas ji napadlo, že možná víc než samotný sex. Blbost, ten je skvělý.

Roztáhla nohy a klekla si. Nabídla mužovi jednu bradavku, pak druhou. Tiskl je mezi rty a dráždil jazykem. Třela se klínem o jeho klacek a rozmazávala nadrženou kundičkou svoje i jeho šťávy. Naklonila se, sáhla za sebe a nasměřovala si žalud proti roztouženému otvůrku. Ivan jí dlaněmi roztáhl zadeček. Pomalu nasedala, aby si vychutnala každý kousek, tam a zpět, zase trochu hlouběji, ale jen o trochu, proč spěchat. Uvolňovala se, vnikal do ní hlouběji, vlastně si ho nechala vnikat, nechal to zatím na ní, nehýbal se.

Pohupovala se, držel jí ňadra.
Jak má asi Jitka velký prsa? V plavkách vypadaly ty její vnady fakt krásně. Ale možná je má už povislý, je trochu starší. Ale třeba ne, jen se uvolní a trochu krásně klesnou. Sakra, na co to myslí. No jo, nemám velký prsa, co dělat, co mi narostlo, to mám.
„Copak je?“
„Cccooo? Nic, je to krásný.“

Zase ji chytil za zadek a začal pomalu sám šukat. Přitiskla se k němu a zabořila tvář pod bradu. Vytáhl vždycky klacek až skoro ven, hrál si jejím zadkem. Pak ho zase strčil do ní, úplně celého, cítila ho snad až mezi žebry, ještě se k němu přimáčkla, aby byl ještě hlouběji. Zase si klekla a rozjela se sama, vrtěla se na tom nástroji, držel ji dlaněmi něžně za krk, jenom hravě tiskl. Už, uužž, úúúúžžžž…

„Ty jsi nebyl?“
Zavrtěl hlavou a drbal ji ve vlasech.
„Počkej…“ sjížděla hlavou dolů.
„Pojď spát.“

V noci se vzbudil s tvrdým klackem. Irena tiše oddychovala, zády k němu, ledabyle přehozené prostěradlo spíše jen zvyšovalo její nahotu. Hluboké stíny zakrývaly všechny detaily, tím víc a vynikaly půvabné křivky. Chvíli se jen díval, hladil si péro, uvažoval, jestli ji má vzbudit. Nedalo mu to. Políbil ženě půlky, levou, pak pravou. Přitiskl se k ní, zavrněla ze spaní, pokrčila nohu a vystrčila prdelku. Něžně ji kousal do krku, klackem masíroval klín, lehce vzdychala, pomalu se otvírala. Zavrtěla se, „hodně pomalinku,“ zaprosila. Vnikl do ní zezadu a pomalu prošukával, v ruce její drobné ňadro. Jen potichu vzlykla, bradavka tvrdla a tlačila do dlaně.
Byl v ní už celý, jen se trošku pohupoval, kroutila prdelkou a nechala si masírovat nitro kundičky.

Neodolal, klekl si za ní, prudce do ní zajel, napíchl Irenu na svůj tvrdý klacek. Šukal ji zvolna a dlouze, všiml si, že se usmívá.
„Šukáš spící ženu, to se nesmí.“
„Tak to tě budu muset vzbudit.“
„Opovaž se.“
Vytáhl ocas a prudce ho zarazil, Irena blaženě vzdychla. Znovu, a znovu, nahá těla pleskla o sebe.
„Co s tebou mám dělat.“
Vláčně se přetočila na všechny čtyři, roztáhla kolena a zavrtěla vystrčeným zadkem. Neodolal výzvě a zabořit klacek do dychtivě rozevřené štěrbinky.

Držel ji za boky a mrdal, zrychloval, zavřel oči, uviděl obličej té druhé ženy. Stahovala si prsty vlasy, usmívala se jako tam v moři. A šukal ji přitom do pusy, hluboko a tvrdě, dokud se neudělal.

Udělal se, zůstal v ní, svezli se na bok. Přikryli se prostěradlem, žena skrčila nohy a usnula. Objal ji a za chvíli už také spal. Na všechno zapomněl.

Jitka

„Snad to nebudou dělat každou noc?“ zavrčel Jakub.
„Cccoo? Co je?“
„Co asi, rozdávají si to tam a nemůžu spát.“
Jitka se vzbudila, chvíli jí trvalo, než se zorientovala. Bylo ticho, jen od vedle uslyšela povědomé zvuky a tlumené vzdechy.
„Už podruhý.“
„Hmmm.“
„Nejdřív večer a teď v noci.“

Už se podruhé milovali, jak asi, sedí na něm nebo klasika? Nebo jí to dělá zezadu? Představila si mladého muže s rozcuchanými tmavými vlasy. Jakého ho asi má? Nejspíš bude docela dlouhý, možná ale spíš tlustší, těžko říct. Došlo jí, že si může vymyslet, co chce. Pěkně silné, trochu prohnuté. A zajíždí mezi ty malé kulaté půlky, Irena vzdychá.

Vedle vzdechy zesílily, postel zavrzala, ticho.
Vztáhla ruku a chtěla manžela pohladit, naznačit mu, že by taky třeba mohli… Už jen oddychoval. Spí, je po cestě unavený.
Sama usnout nemohla. Začala se sama opatrně hladit, aby nevrzala postel. Přestavovala si tmavovlasého mladého muže, miloval zezadu štíhlou dívku. Malá prsa se při každém přírazu zhoupla. Pak si lehla na záda, zvedla kolena. Začal ji lízat, prsty roztáhl dlouhé závoje. Jazyk kroužil kolem velkého poštěváku, dívka si hladila prsa. Najednou tam místo dívky byla ona sama, s mužovou hlavou v klíně a jazykem hluboko uvnitř.

Udělala se, bezhlučně vzdychala s otevřenými ústy. Stiskla si dlaně mezi stehna a vychutnávala blaženost. Přikryla se prostěradlem a usnula. Zdály se jí zvláštní sny. Ale ráno se na ně už nepamatovala.

Nevěděla, že jen chvíli poté, když usnula, vyplížil se manžel do koupelny. Stál ve tmě u umývadla a honil si ocas. V duchu viděl mladou blonďatou ženu pod sprchou, pomalu se otáčela. Rozvázal jí plavky, snažila se zakrýt dlaněmi. Přišel k ní pod sprchu, nahý, klacek vztyčený. Klekla si před něj a začala mu to dělat pusou, olizovala ho a oddaně se na něj dívala. Pak se opřela o stěnu, trochu se předklonila a roztáhla si zadek. Chytil jí za boky a prudce zajel dovnitř, vykřikla bolestí i rozkoší…

Vystříkal se do umývadla, všechno pečlivě spláchl. Lehl si do postele, ještě chvíli se díval na spící manželku, na její nahotu jen lehce zakrytou prostěradlem.
Bylo mu divně, nepatřičně a provinile. Usnul. Nevím, co se mu zdálo.

Konec prvního dílu.