Zelené oko 03

Vracíme se na řecký ostrov Nikolos. Mladí manželé Ivan a Irena si užívají moře, pláží i sexu. Jitka s Jakubem jim možná závidí, ostatně terasy jejich apartmánků dělí jen tenká dřevěná příčka a slyšet je občas víc, než by si přáli. Ale snad se i oni vrhnou do vln řeckého léta. Nebo ne?

Každá chvíle, jež vzdaluje rozkoš, nám připadá dlouhá.
Publius Ovidius Naso

Irena

Probudila se kupodivu sama od sebe, slunce sice už svítilo na terasu, ale dovnitř ještě ne. Mrkla na mobil a blaženě se protáhla, pohladila si prsa, bříško i klín. Bylo jí skvěle, v noci ještě jednou vyzkoušeli tu báječnou hračičku, ale zase trochu jinak, měla i další funkce, které chtěli prozkoumat. Seděla v manželově klíně a pomalu se milovali.
Držel ji v pase a zvolna se pohupovali, na zadečku měla přitisklou hračku, která teď jemně vrněla, vibrace prostupovaly do štěrbinky a snad trochu i do Ivanova tuhého klacku, který ji právě teď zcela vyplňoval. Posunul aparátek trochu níž, vibrace ještě zesílily. Projížděl opuštěný otvůrek špičkou prstu, jen tak, aby ho trochu cítila, ne moc, ale zase ne málo. Prostě akorát, hrál si a ťukal na zadní vrátka. Krása. Jenom toho bylo trochu moc najednou, příště vyzkouší buď jedno nebo druhé nebo něco úplně jiného. Času je spousta.

Hračka se růžovozlatě leskla na stolku, chviličku uvažovala, se pro ni natáhne, stačilo by umístit výstupek na správné místo a stisknout tlačítko. Mohla by si pohrát s intenzitou, zjistit, co to s ní bude dělat.

Zkusmo si pohladila poštěváček, projela prstem kundičku a zase se vrátila zpět. Roztáhla nohy a chystala se k hře, ale pak se pleskla přes klín. Pro jednou bude muset holka počkat.

Potichu vstala, opláchla si obličej, oblékla si prádlo a krátké šaty. Opatrně vyklouzla dveřmi a po krátkém schodišti seběhla dolů. Jitka tam už čekala, dívala se na moře, ohlédla se, když ji slyšela. Vypadala dobře, vlastně hodně dobře, vlasy hezky vyčesané, začínala trochu chytat bronz. Ale hlavně už vůbec nebyla shrbená.

„Dobré ráno, to je překvapení.“
„Čau, sama se divím, že jsem vylezla, jdeme, ať se rozhýbu.“

Seběhly z kopce, trochu jinými uličkami, ukazovaly si na místní kočky, hezké květiny nebo vůbec cokoliv zajímavého, bylo toho hodně. Občas na ně někdo už mávl z balkónku. Vyšly trochu dál, až na začátku pláže, pomalu se vydaly po silnici.

„Kam až chodíš?“
„Tak, včera jsem byla až na cestě za silnicí, je tam taky hezky.“
„Tady je všude pěkně.“
Kráčely, spokojeně mávaly na místní nebo jiné turisty.
„Tady kupuju chleba, ale je ještě moc brzy.“

Byly už asi v půlce pláže, kolem proběhly stejné dvě dívky jako včera. „Hi!“
„Hi,“ automaticky zvedla Jitka dlaň.
„Běžely tady už včera.“
„Jasně, tak to už jste známé. A proč se culíš?“
„Jen tak. Víš, včera se na konci silnice tak trochu objímaly, bylo to hezký.“
„Aha, jakože kopou za jiný tým.“
„Tak nějak.“
„Jo, proč ne, tady na ostrově jsem jich viděla víc, včera jsme byli na jedné pláži, potkali jsme tam dva mládence,“ uchichtla se Irena.
„Zvláštní.“
„Proč? Tady je to v pohodě, nikdo je nezná, taky si chtějí užít.“
„Asi máš pravdu.“

Chvilku šly potichu.
„Když jsme u toho,“ mrkla Irena na Jitku, „chtěla jsem se zeptat, nerušíme vás moc?“
„Hmmm?“
„No, snažíme se být potichu, jak to jde, ale někdy, no, prostě zapomeneme otevřené dveře na terasu, navíc je na noc nezavíráme.“
„My taky ne, je tam síťka, není to potřeba.“
„Takže asi slyšíte všechno.“

Jitka se usmála.
„No, někdy je to trochu…“ dodala si odvahy, „inspirativní.“
„Ach jo, jak říkám, někdy se asi necháme trochu… no unést situací. Navíc teď máme takovou hračku, zvláštní vibrátor, úplně skvělý.“
„Fakt?“
„Jo, super. Máš ráda taky takový hračky?“
„No, vlastně žádné nemám, jenom…“ Jitka ukázala dva prsty a hrozně se začervenala.
Irena vyprskla smíchy. „To je jediná jistota.“
„A nepotřebuje to baterky.“
„Jasně.“

„Jak dlouho jste spolu?“ zeptala se Jitka za chvíli, když se už pomalu blížily ke konce pláže a z kavárny na ně mávali dva mladí Řekové.
„Svoji rok, vlastně prvně jsme byli tady na svatební cestě.“
„Pěkné, my tehdy na Šumavě.“
„Tam je taky hezky.“
„No, byla hrozná kosa, vylezli jsme z postele, jen když jsme přikládali do kamen.“

Pokračovaly už po úzké cestě podél moře, Irena se chtěla už poněkolikáté na něco zeptat, ale nakonec poznamenala.
„To si nějak nedovedu představit.“
„Co?“
„Ty jsi taková vážná, no, a hlavně Kuba, vypadá jako totální morous, vy dva týden v posteli.“
„Popravdě to bylo jen pět dní,“ mrkla Jitka na blondýnku.
A taky tehdy nebyl ještě morous, vůbec ne, nebo možná byl, ale nepoznala to.

Prošly obloučkem a před nimi se objevily útesy a skrytá malá pláž.
„Tak to je super, o téhle vůbec nevím.“
„Je tady pěkně, byli jsme tady včera, ale odpoledne přišlo dost lidí.“
„No jo.“
Opřely se o skálu a vychutnávaly si ranní slunce a svěží vzduch.

Jitka

Na cestě se ozvaly lehké kroky a oddychování, za chviličku se objevily naše známé běžkyně. Odfukovaly a protahovaly se. Konečně si je pořádně prohlédla.
Oblečené byly stejně, bílé triko a tmavé šortky, starší měla na zádech sportovní batoh. Kolik jí mohlo být, možná kolem třiceti, zrzavé dlouhé vlasy sepnuté nahoře na hlavě v pěkný ohon. Druhá byla mladší, asi v Jitčině věku. Byla menší, ale s nádherně ženskou postavou, velkými ňadry, širšími boky a kulatým zadkem, tmavé vlasy stažené do uzlu.
Obě dvě si prohlížely přes velké sportovní sluneční brýle Jitku a Irenu nejspíše se stejným zájmem.

„Hi again!“
„Hi!“
Could we swim here?
Jitka se tázavě podívala na Irenu.
„Jestli si můžou zaplavat. Jasně, sure,“ mávla blahosklonně dlaní, jako by jí patřila pláž i s pořádným kusem moře.
„Thanks!“

Sportovní dvojice se začala svlékat, úplně samozřejmě, proč také ne.
„Ony asi nemají plavky,“ šťouchla do Jitky Irena.
„Vypadá to tak.“

Starší si svlékla bundu i tričko, složila je na hromádku i s brýlemi. Pak si stáhla přes hlavu sportovní podprsenku, obnažila malá krásně pihovatá ňadra s velkými bradavkami a mrkla na dvojici nenápadně se tvářících turistek.
„Nepůjdeme? Budou mít tady klid.“
„Počkej,“ zašeptala Irena.
„Nejsi taky tak trochu to…“
Blondýnka vyprskla.

To už byla starší žena nahá, protahovala si nohy a ruce a dívala se na moře. Mladší se svlékala pomaleji, vyndala z batohu ručník a zabalila se do něj. Starší na ní něco vesele zavolala, mladší zavrtěla hlavou.
Starší vběhla do vody, ponořila se pod hladinu, otočila se a mávla na kamarádku. Ta odhodila ručník a šla pomalu do vody. Pomalu, krok za krokem. Starší ji zálibně pozorovala.
Zamilovaně, napadlo Jitku.
„Takový nádherný zadek, za ten bych vraždila,“ zašeptala Irena.
„Co blbneš, máš stejně pěkný.“
„To určitě, taková fuška ve fitku a tahle si jen tak napochoduje do vody jako řecká bohyně. Vsadím se, že fitko v životě neviděla.“

Starší žena si uvazovala z vlasů uzel a cosi zavolala na dvě ženy na břehu.
„Co říká?“
„Ať si taky jdeme zaplavat.“
„Ccooo… Cože?“
„Proč ne, pojď do vody.“
„Neblbni.“
„Proč ne?“
„Nemůžu.“
„Aha, tak to je smůla.“
„Ne, to mi vyšlo skvěle, nemám prostě plavky.“
„Ony taky ne a já tuplem.“
„A co když…“
„Šup do vody.“

Irena se už svlékala, rozepnula si krátké šaty, zamávala v titěrném prádle na plavkyně a svlékla se. Skočila do vody, na chvilku se objevil jen světlejší malý zadeček.
„Pojď k nám?“
„Na to zapomeň.“
„Honem, netrhej partu. A je tady skvěle.“
Musí tam být skvěle, napadlo Jitku. Šla by, jenže se tady může každou chvíli někdo objevit, na cestu není vidět.
Všechny tři vodní víly na ni mávaly, starší běžkyně cosi vesele volala.
Rozhodla se, rozepnula si šaty, nechala je spadnout na oblázky. Prádlo si nevzala, jako včera. Narovnala se a hrdě vešla do mírných vln. Čekala, že bude moře studené, ale kdepak. Teplá voda jí pohladila kotníky.

Tři ženy obdivně zavýskly, ušklíbla se a skočila do vody, udělala čtyři tempa pod vodou, než se zase vynořila.
„Teda ty se nezdáš!“
„Co, že chodím naostro?“
„Ne, to jsem čekala, ale že umíš tak dobře plavat,“ mhouřila oči Irena, stála na mělčině a hladila si malá, ale moc hezká prsa.
„Pche, to se nezapomíná, to je jako jízda na kole.“
„Nebo jako sex,“ ušklíbla se blondýnka a Jitka na ni cákla vodu.
To jsem už skoro zapomněla, pomyslela si. Ale pak už myslela jen na vyhřátou vodu, která ji tak krásně obklopovala nahé tělo a hladila v klíně.

Plavala se starší běžkyní, dlouhá sportovní tempa, přes záliv a zpět. Snažila se držet krok, ostatní dvě odpadly hned, cákaly se jen u břehu. U výběžku se otočily a plavaly zpět. Byla už trochu unavená, protáhla tempa. Žena se po ní ohlédla a taky zpomalila. Doplavaly společně.

„Ufff, to bylo něco,“ oddychovala, stála na mělčině a snažila si urovnat vlasy. Žena jí poklepala po zádech a ukázala vztyčený prst.
„Jo, taky díky. Jenže teď máme jeden problém.“
„Já žádný nemám.“
„Přesně, nemáme ručníky.“
„Tak uschneme na břehu,“ Irena se nevinně usmívala.

„Jo, a budeme tam ležet půl hodiny.“
„Tak půjdeme domů nahaté.“
Jitka chtěla něco vtipného odvětit, ale pak si představila, jak jdou s Irenou podél celé pláže, úplně nahé, šaty v ruce, na těle ještě kapky slané vody Všichni se na ně dívají, otáčejí se, ale ony jen tak jdou.

„Whats?“ smazala starší žena znepokojivý obraz.
„Nemáme ručníky, jak se to řekne?“
„No towels,“ doplnila Irena.
Žena mávla rukou, „No problem.“
„Už chceš ven?“
„Musím, už teď jsme tady moc dlouho a Jakub… No, neví, kde jsem.“
Irena se přestala usmívat a kývla hlavou.

Na břehu se do nich pustil svěží větřík, snažily se setřít vodu dlaněmi a vyhlížely sluníčko.
„Mám husí kůži skoro jako čudlíky.“
Irena poskakovala v písku. „Tak to ani náhodou, koukej na moje.“
Zrzavá žena rozepnula batoh a vytáhla dva ručníky. Jeden hodila své společnici a druhý rozklepla. Rozvinul se do překvapivé velikosti. Podívala se na Jitku, pousmála se, jen jedním koutkem úst a pak jí přehodila osušku přes ramena. Stáhla rohy kolem krku, přitom se snad jen mimoděk dotkla Jitčiných ňader.

Jitka jen zvedla oči, a v ten okamžik se zadívala do nejkrásnějších zelených očí, jaké kdy viděla. Žena se usmívala, drobné vrásky kolem očí, musela být starší, než si původně myslela. Aniž si uvědomovala, co dělá, nechala osušku otevřít. Stály nahé proti sobě, prohlížely se. Jitka ženina malá ňadra, ženské boky a pečlivě upravený nádherně rezavý kožíšek, ona zase její nahotu.
Trvalo to jen chvilku, pak se Jitka probudila z omámení a rychle si vysušila vlasy a vrátila ručník majitelce. Vzala ji za ruku, na chviličku si ji přitiskla k prsu, pak kývla hlavou. Začala se sama sušit, dotýkat ručníkem, přejíždět jím přes ramena, prsa, boky, stehna, klín. Jitka měla na okamžik absurdní pocit, že ona sama je tím ručníkem, nebo se možná jen prsty nebo spíš rty dotýká cizinčina těla a laská jej. A ví, že ona jí to za chvíli oplatí. A nemůže se toho dočkat.

Cizinka naklonila hlavu, uvázala si ručník kolem boků a v tu chvíli teprve propustila Jitku z kouzla svých smaragdových očí.
Jitka zamžikala a hledala Irenu. Stála u skály s druhou ženou, zabalené do druhého ručníku. Navzájem se sušily, ale vypadalo to, že se spíš hladí.
Rusovláska k nim zvolna přišla, kladla chodidla do písku v jedné rovině, nechávaly v písku jen nepochopitelně malou stopu. Chvíli se dívala na dvojici žen. Její společnice se dosušila a zahalila se, Irena se začala oblékat, navlékala si šaty na nahé tělo, se spodním prádlem se nezdržovala, strčila ho Jitce do tašky. Zachytila její pohled a ohlédla se.

Starší žena stáhla z mladší ručník a uvázala jí ho kolem pasu, stejně, jak to měla ona. Vzala ji za ruce a prohlížela si ji. Políbila ji na ústa, na obě velká ňadra, hodně pomalu, jako by to byl neznámý obřad. Objala ji a přitiskla k sobě.

Jitka uslyšela kroky, blížily se podél moře, jejich zdroj byl zatím neviditelný, skryt útesem. Chtěla dát rusovlásce vědět, že se musí obléknout nebo něco udělat, ale ta jen vesele zamrkala.
Zpoza útesu se vynořila mladá sportovní dvojice, oba v šortkách, tričkách a nepostradatelných černých brýlích. Podívali se na čtyři ženy na pláži a pak se cosi stalo. Jitka si to později vybavovala asi takto.

Dvojice zpomalila běh, skoro zastavila, jako by narazila do neviditelné překážky, která je ale nakonec vpustila dovnitř. Stáli a nechápavě se rozhlíželi. Pak se podívali na sebe, objali se, a začali se svlékat. Mladíkovi trčel v šortkách vzrušený ocas. Dívka ho hbitě osvobodila a obdivně hladila dlaní. Mladík svlékl dívce šortky i s kalhotkami a zezadu jí prsty proháněl frndu.

„We can go,“ uslyšela Jitka rusovlásčin hlas za sebou. Dívala se vesele na dvojici, dívka i mladík měli na sobě už jen trička, tedy až na ony brýle. Vypadalo to zvláštně a pekelně rajcovně. Dívka seděla na bobku a snažila se zasunout do úst až překvapivě velký klacek.

Jitka s Irenou se odvrátily, tváře jim hořely. Vzaly si rychle věci a zmizely. Jitka neodolala, a ještě se naposledy ohlédla. Dívka už stála opřená o skálu, stále ještě v tričku a s vystrčeným nahým zadkem a mladík do ní právě zasouval svou připravenou zbraň. Uslyšely sténání. Rusovláska se spokojeně usmívala.

„What’s your name?“ zeptala tiše.
„Irena a Jitka,“ ukázala blondýnka prstem.
Žena přátelsky přikývla.
„And yours?“
Žena mrkla na svou společnici a pokrčila rameny. „Sunny, maybe. And this beautiful girl is Ariadné.“
„Maybe?“
„Yes, maybe.“

Chvíli šli spolu, nemluvily. Ženy pak mávly k jedné ulici.
„See you tomorrow!“
Ztratily se z dohledu, za nimi rychle ťapal velký zlatý kocour, aby mu také nezmizely ve spleti uliček. Kdo ví, odkud se najednou vzal.
„Maybe?“ stačila jen zašeptat Irena.

Vzpamatovaly se až v půlce pláže.
„Co to bylo?“
„Nemám ponětí.“
„Mimochodem, to jsem nevěděla, že seš na holky,“ mrkla Irena na Jitku.
„Nejsem, to je to zajímavé. Fakt nejsem. Přitom jsem teď úplně…“
„Jo, ještě se ti krásně rejsujou čudlíky.“

Jitka se přitiskla dlaně na prsa.
„To je zimou. A nedostatkem prádla.“
„No jo, to mě taky zarazilo. Teda to prádlo. Ale ty dokážeš člověka překvapit.“
„Jen náhoda. Hele, a co ta druhá, nic neříkala?“
„Já… Já nevím,“ Irena se snad poprvé tvářila rozpačitě, „ale hezčí ženskou jsem snad ještě neviděla.“
„A nehladila,“ dodala Jitka automaticky. „Promiň, to jsem nechtěla.“
„No, máš pravdu, je to tak. A nevím vlastně, proč.“
„Proč jsi nehladila hezčí holku?“
„Protože jsem hladila tuhle.“

„Divné,“ řekla si Jitka spíš pro sebe, „můžu se zeptat, měla jsi někdy něco s holkou?“
„Jako jestli mám lesbický sklony? Popravdě jednou jsem se s jednou kočkou vyspala, na škole, jako takovej pokus, jaký to prostě je.“
„A bylo to taky tak hezké?“ zeptala se Jitka tiše.
Irena se chtěla zasmát, ale pak jen smutně pokrčila rameny.
„Ne, fakt ne. Zhulily jsme se a zalezly do postele. No a tam…“ zavlnila významně rukou, „nic moc. Bylo to poprvý a naposled.“
„Já nikdy, tak to mi vysvětli… Stačilo, aby na mě mávla, a ležím jí s hlavou mezi nohama.“

Irena se uchichtla. „Nebo ona mezi tvýma, nebo jedna druhý. Hmm, to teď nedostanu z hlavy.“
„Rovnou na to zapomeň.“
„To se lehko řekne. Mimochodem holčiny jsem včera večer viděla na támhletý jachtě.“
„Hezký.“
„Jo, to je přesně řečeno, moc hezký. Těžko říct, kde bydlej. Jo, a mimochodem, ten ručník rozhodně potřebuju.“
„Já taky,“ dodala Jitka, „aspoň dva. Dva, no jo, co ti dva na pláži?“
„Co by? Asi jim nic nechybí. Víš, co mi ještě ta zrzavá potvora zašeptala?“
„Nemám ponětí.“
„Doufám, že to nejsou sourozenci.“

Zašly do krámku, Jitka se snažila nenápadně zkrotit neposlušné bradavky, podle výrazu mladého prodavače marně.
„Tak co, zase zítra?“ otočila Irena hlavu u schodů.
„To… To fakt nevím. Musím si to nechat projít hlavou, a taky nevím, co na to…“ ztišila hlas a ukázala bradou k pokoji.
„No jo,“ Irena se už otáčela ke svému vchodu, ale na poslední chvíli se otočila.

„Hele, mám nápad. Pojeďte dneska s náma. Do auta se nějak vejdeme.“
„Já… Moc díky, nechceme rušit.“
„Blbost, bude legrace, možná zase pojedeme na jednu super pláž, a ještě se někam mrknem. Ale až tak v deset, dřív se nevyhrabem.“
Jitka chviličku uvažovala.
„Tak jo, ale dám ti vědět, na terase je slyšet všechno.“
„Pravda, úplně všechno,“ ušklíbla se vesele Irena a zmizela ve dveřích.

Jitka otevírala dveře o poznání pomaleji, vlastně se je bála vůbec otevřít. Jakub ale jen seděl na terase a četl si knížku.
„Promiň, byla jsem s Irenou, nějak jsme se zakecaly.“
„Jo, slyšel jsem,“ mávl k cestě.
„A co ten Irenin nápad?“
„Jak chceš. Jo, chtěla s tebou mluvit mamka.“
„To je mi líto, zavolám jí.“
„V pohodě, nic důležitého,“ Jakub se zase začetl.

Jitka si odechla. Uložila pečivo a postavila vodu na čaj. Netušila, že manžel zvedl oči od knížky a prohlíží si ji, její vlhké vlasy a šaty až příliš se lepící na tělo, zvláště na zadek, orýsovaly krásně obě půlky. Díval se na něj s přimhouřenýma očima a zase se začetl.

Snídali beze slova na terase, od vedle slyšeli také cinkání nádobí a ťuknutí na desku.
„Tak co?“
„Jestli můžeme, pojedeme s vámi.“
„Super. A Jíťo… Mám u tebe něco v tašce.“
„Jasně, počkej.“
Jitka došla pro tašku a pokud možno nenápadně vyndala dva kousky prádla. Stejně nenápadně se je snažila podat Ireně přes přepážku.
„Díky.“
„Jo jo.“

Když se otočila, Jakub si ji prohlížel ještě pátravěji než před chvíli.
Povzdechla si sama pro sebe.

Konec třetí části.