Aneb uvedení mýtické pověsti na pravou míru.
Bylo to určitě jinak!
Malá oprava řecké mytologie
To čekání na Oinónu
Parida znavilo,
na svazích Ídy – pod fíky
– Aljošu uspalo,
vánkem, navzdory bontónu
– tuniku odkrylo,
decentně, šátkem jak veršíky
– hlavu mu přikrylo,
však, snovými půvaby nymfy
– sáhiba vztyčilo!
Tak nahých bohyň trio
spícího Parida soudilo:
„Ach, abych ho měla už,“
pravila Diova Héra,
„dámy, soudím – dle péra,
že není to můj muž!“
„Ach ano, drahá, velkou pravdu díš,“
dodala válečně moudrá Athéna,
„tímhle kopím chci být skolena
– mou touhu jistě ráda potvrdíš!“
„Ano, ano, dámy, naprosto jistá je to věc,“
přidala se lásce věrná Afrodita,
„tou jeho věcí ráda budu bita,
skrze ni vidím – že mezi lidmi je to cizinec!“
Žádné spory, hádky – či snad křik
– lepé dámy slosovaly pořadník.
Boj začal, když Paridovi v odměnu
– za mužné služby – Afrodita přála Helenu!
I bohyně dobře vědí
– co za muka, když je svědí,
bozi sami vědí stěží
– zda o krásu přitom běží.
Pro nevinná útlá dítka
– báj stvořena o soutěži.
——————————————————————————-
Vysvětlivky pro řecké mytologie málo znalé:
Oinóné – nymfa, dcera říčního boha Kebréna, Paridova milenka
Paris – ačkoliv syn trojského krále Priama, pastýř na hoře Ídě. Pro značnou sílu a dobrosrdečnost přezdíván Alexandr = ochránce mužů. Jinak rozhodčí/soudce v první soutěži krásy, zvané Paridův soud. Paris se jím zařadil mezi první úplatné soudce. Afrodita Kallipygos za vítězství nabídla nejkrásnější pozemšťanku – sice krásnou ale vdanou Helenu. V bájných časech si soudce úplatek musel sám ukrást!
Kallipygos je důsledně utajovaný přívlastek bohyně lásky a krásy Afrodity, jejž, navzdory útlocitu dam, nelze výstižněji a věrněji přeložit jinak, než jako Krásnoprdelatá. V té velmi vyrovnané soutěži slavně zvítězila až když se k Paridovi otočila zády. Tedy, jak se mezi námi sportovci říká, „vyhrála o prdel“.
Krásná a poučná básnička. S onou krásněprdelnou bohyní to sice možná bylo malinko jinak, ale kdo ví a koho to vlastně zajímá. Navíc by to prozradilo mnoho o Paridových preferencích při posuzování ženských krás. Jeden z příbuzných příběhů je zaznamenaný v Athenaeových Deipnosophists o založení chrámu „Afrodity Kallipygos“. Podle Athenaea se dvě krásné sestry z farmy poblíž Syrakus hádaly, která z nich má krásnější zadeček, a oslovily mladého kolemjdoucího, aby je rozsoudil. Byl to synek bohatého muže a hlasoval pro starší sestru. Následně se do ní zamiloval a onemocněl nemocí z lásky. Když se mužův mladší bratr dozvěděl, co se… Číst vice »
No povídku napsat můžeš Teiresias si určitě rád přečte co si udělal s jeho námětem. Jinak mi tuto báseň dneska poslal abych ji poslal Gourmetovi aby se mu zlepšila nálada po čtení Incestních povídek.
Náladu mi to spravilo určitě, nikoliv pouze po čtení incestních povídek – zdůrazňuji, že se mi nelíbí pouze incestní povídky s matkami. Jinak jsem jejich příznivcem.
Báseň je skvělá a líbí se mi i vysvětlivky. Jen tak dál!
Mám v knihovně někde zarovnanou jinou verzi. Podle ní dvě krásné ale chudé sestry dvojčata chodily po Syrakusach a na kolemjdoucí vystrkovaly své překrásné sedínky, neboť se přely o to, která ji má krásnější. Určit vítězku však bylo nemožné. Aby zabránili těmto občany už pobuřujícím nepřístojnostem, představitelé města raději angažovali dva pohledné bratry, také dvojčata, a podvojitém sňatku jako poděkování za obnovení pořádku byl ze sbírky občanů postaven ten chrám Afroditě Kallipygos. Také já bych rád věděl, jak to bylo s tím chrámem doopravdy.
Úžasně zpracované téma řeckých bájích. Jen tak dál. Určitě se najde ještě dost příběhu k přebájení.