Tenounká látka, než oděvu
spíš módního doplňku,
v měsíčním svitu dvě polokoule sjednotila
– v přelíbezném úplňku…
Ach, má milá, snad by ses nezlobila,
že využít hodlám té éterické záře
a zcela nepokryté postříbřit nechám
hladce běloskvoucí obě oblé tváře…
Dosvědčíš mi, Měsíci,
že ta krása perleťová
zaskvěla se až do nachova
– perlou touhy na líci…
Dnešní báseň se mi moc líbí.
Verš dobrý, foto ještě lepší.
Děkuji za pochvalu vybraného fota. Hledání takového snímku, aby korespondoval s textem a tvořil kompaktibilní celek, dá opravdu práci, a ne vždy se setká s úspěchem.