Vyšlo si vzpurné kůzlátko
vyšlo si na procházku,
že nemělo vlasy nakrátko
věřilo na dlouhou věrnou lásku…
Věřilo to kůzle dlouhovlasé,
že věrná láska ještě není pasé,
že najde sobě rytíře,
jenž není vlažný v té víře…
Kdo chce všechno – často nemá nic
a prožívá pak smutek bez hranic,
když neobdařen skromností
marně hledá cestu z neštěstí…
Našlo to kůzle vzdorně paličaté
našlo jednoho, jemuž nebylo nic svaté
ten pak, ve své přímo božské skromnosti,
navždy miloval svůj kánon kypré prdelatosti…
Skvělá poezie. Předpokládám, že jde o vzpomínku na tvou manželku.
Zase trošku jiné a zase moc hezké. Takto skládat slova do veršů prostě neumím…