Jen pro znalce a labužníky.
Podivný stroj času
V kaskádách bolestně toužebných výkřiků
v příboji vln bouřného orgasmu
gejzírem sopečných výstřiků
v extázi plním člun tvého pohlaví…
Pohroužen v ztichlé již oko cyklónu
táži se,
zda nás ten člun do ráje dopraví…
Však zas kol krku tvých bílých stehen věnec lei
zas spíná jej tvá rozkvetlá černá orchidej
tvé dva páry rtů, zas hlasem medovým,
v neslyšném výkřiku žádají: Aloha!
V hlubinách lastury, zas plné perleti,
stahy savými
chtivě se opájí děloha…
Zmámen žárem broskve nachově červené
té, jež dávno již nerdívá se nahotou,
záblesku poznání kořím se jasu:
V hlubinách zévy, tak pevně sevřené,
bezpečně chráněn vlahou tmou
ukryt je jediný – však podivný stroj času.
Za poplatek mnohdy jen jedné jediné
omamně slastné křeče
jen polovinu každého z nás dvou
o kousek blíž k věčnosti vleče…
super
Skvělé!