Sexuální magie 03

Bard Jaren

V době, kdy Dagina připravovala Ramtora na magický rituál zrcadlení, se bard Jaren v lokálu pomalu smiřoval s tím, že tuto noc bude spát sám někde na seně.
Zájem o jeho umění byl nevalný. Potom se však náhle cosi změnilo. Ženy na něho začínaly hledět takovým tím zkoumavým pohledem, jakým si kočka prohlíží myš.
Cítil to ve vzduchu, jak atmosféra jiskří. Muži se rozhlíželi po okolí a odhadovali svoje šance proti konkurentům.
Potom došlo na ten záblesk, křik a zmatky v ulicích. Když se lidé vrátili ke stolům, tak všichni vášnivě debatovali o různých teoriích a o tom, co se bude dít ve městě dál. A hlavně, co je příčinou. Vůbec už si nevšímali bardovi snahy.

Zasmušilý Jaren se rozhodl opustit hostinec, kde tentokrát neuspěl se svým šarmem a najít si nocleh. Do cesty na chodbě mu vstoupila jedna ze služek, které si všimnul předtím u stolu pro služebnictvo v šenku.
„Už odcházíš, mistře barde?“ zeptala se trošku smutně.
Pohrávala si s blonďatým culíkem a přitom se tajemně usmívala.
„Musím si najít místo, kde na noc složím hlavu,“ odpověděl s nadějí, že třeba není tuto noc vše ztracené.
„A co by si řekl pohodlné posteli s měkkým slamníkem?“ navrhla lákavou nabídku. „A troše zábavy k tomu?“ přisadila trumf navrch, aby snad neváhal.
„Óóó, já nikdy nejsem proti zábavě. Jsem bard a bavit lidi je mé poslání,“ byl hned Jaren ve svém živlu.

Dívka ho vedla po schodišti a chodbou k pokoji. Přede dveřmi mu vtiskla letmý polibek a zašeptala: „Počkám na tebe, fešáku.“
Než se bard vzpamatoval, otevřela dveře a postrčila ho do pokoje. Dveře se zabouchly s klapnutím zámku.
Zmatený Jaren zíral na dveře a hned se polekaně otočil do pokoje, když ho oslovil ženský hlas.
„Odpusť mi mou malou lest, barde, ale žena v mém postavení musí zachovávat určité zdání, i když má své přání a touhy.“

Na posteli, přikrytá lehkou přikrývkou do pasu, ležela tmavovlasá, asi čtyřicetiletá žena, členka kupecké karavany a jedna z mála návštěvnic, která seděla celý večer v šenku a nadšeně sledovala jeho představení. Ruce měla založené za hlavou a nahý hrudník s velkými prsy lákal barda jako kahan noční můru.
„Jak bych se mohl zlobit, paní …,“ čekal na jméno ženy.
„Adena,“ zavrněla a protahovala se jako kočka.
Ňadra se přitom svůdně zahoupala.
„Adeno. Očekával jsem poupě a dostalo se mi nádherného květu,“ nenechal se vykolejit změnou situace a pohotově vskočil do role. Překotně se vysvlékal a zahrnoval ženu dalšími lichotkami a lechtivými slůvky.
Přilehl si k ní a jazykem polaskal velký dvorec s bradavkou na jednom ňadru. Adena slastně vzdychla a proto prsty zapracoval na druhém prsu.
Cítil její ruce ve svých vlasech a to jak pomalu krouží po jeho zádech a směřují stále níž.
On se zatím důsledně věnoval nabuzeným bradavkám. Zřejmě i díky ovlivnění proběhlým Daginým rituálem, byla Adena vzrušená natolik, že se nechtěla moc zdržovat mazlením. Chtivě Jarenovi mačkala zadek a osahávala tvrdnoucí ocas s varlaty.
„Pojď mi něco zahrát na moji loutnu, muzikante,“ dožadovala se nedočkavě a shrnula ze sebe deku.

Mezi roztaženýma nohama se zjevil hustý tmavý kožíšek a kundička s třpytivými slzami vláhy.
Jaren něžně, ale zkušeně přejel několikrát po roztouženém rozkroku celou dlaní a zkusmo vsunul prst do mokrého otvoru. Následovalo ještě procítěnější vzdychání než před chvílí. Vlhkým prstem polaskal citlivý poštěváček a znovu ho strčil do pochvy. Přidal druhý a nakonec i třetí. Rychle kmital rukou a zároveň otáčel prsty dokola. Adena se chvěla jako při zimnici a tlumeně sténala, zakousnutá do předloktí.
„Tys opravdu mistr,“ vydechla nadšeně, sotva se vzpamatovala.
A hned si přitahovala barda a směrovala jeho šíp do terče. Na jeho divoké přirážení odpovídala svými pohyby pánve.

Po chvíli se vysmekla a osedlala si Jarena jako koně. Koleny ho šťouchala do žeber a špičky nohou měla zaklesnuté na jeho stehnech. Rozhoupané poprsí krotil bard ve svých rukách. Mačkáním prsou a mnutím bradavek stupňoval Adenino vzrušení.
Množství Adeniny vláhy stékalo po ztopořeném údu a umožňovalo hladké klouzání nadržené mušličky. Poté, co se černovláska podruhé udělala, její oči zářily jako dvě hvězdy.
S potěšením přijala, že bard stále může pokračovat a nastavila se mu na čtyřech. Jejich klíny o sebe hlasitě pleskaly, když Jaren přirážel a křečovitě ji svíral za boky.
V posledním okamžiku vyklouzl a postříkal macaté půlky zadku. Pomalu projížděl měknoucím údem v rýze mezi půlkami. Adena se spokojeně rukou hladila po mokrém pozadí a zhluboka oddychovala.
„Jsi mistr nad mistry! Všude budu velebit tvé jméno a schopnosti Jarene,“ ujišťovala ho nadšeně. „Budu muset jít, ale ty tu vydrž, Ciela ti doručí odměnu,“ rozloučila se kvapně a stejně tak se i oblékla.
Bez vysvětlení, kdo je Ciela a jakou odměnu má na mysli, opustila pokoj.

Dveře se ani nestihly zavřít a do pokoje vklouzla blonďatá služka, která předtím Jarena přivedla.

Stará žebračka

Rytíř seděl na židli vedle postele a podřimoval. Léty trénované smysly zachytily slabý šramot na chodbě.
Vstal a otevřel dveře ve chvíli, kdy Dagina odemykala svůj pokoj.
„Pojď dovnitř,“ zašeptal a přiložil si prst k ústům na znamení, aby i kněžka byla potichu.
Zrovna v té chvíli okolo procházela Adena. S udiveným pohledem přeskočila z rytíře ve dveřích na řádovou sestru mizející v pokoji a zpět. Spiklenecky na něho mrkla a s veselým úsměvem se vydala po schodech do horního patra pro movitější hosty.
„Co tady dělá?“ zašeptala Dagina překvapeně, když spatřila spící žebračku v rytířově posteli.
„Odpočívá. Ti blázni jí málem umlátili,“ odvětil Ramtor. „Ale to není ten důvod, proč je tady. Pojď blíž a podívej se na tohle,“ pobídnul kněžku se svícnem v ruce.
Odhrnul stařeně vlasy, aby jí ukázal, že není jedinou elfkou v pokoji.
„Svatá Vígano,“ zalapala po dechu maga. „Ona je …,“ ohromením zmlkla a jen zírala s vykulenýma očima na stařenu.
„Co je?“ chtěl vědět Ramtor.
„Ona je Prastará. Ty linky tetování značí, že je, nebo bývala fámula některého z dávných mágů.“
„No dobrá. A co to znamená?“ vyzvídal rytíř.
„Musela být u toho, když se spřádaly pečetě ochrany,“ šeptala si maga nevěřícně spíš sama pro sebe než jako odpověď na Ramtorovi dotazy.
„Takže podle tebe je stará skoro dva tisíce let? Opravdu jsou elfové nesmrtelní?“ zdráhal se uvěřit slovům rytíř.
„To ne. Můžeme zemřít stejně jako lidé, ale oproti lidem žijeme mnohonásobně déle. Z vašeho pohledu se může zdát, že nestárneme a neumíráme. Ale není to tak. Jenže dožít se takového věku jako ona je i na elfské poměry obdivuhodné.

Náhle stařena zasténala a otevřela oči. Nadzvihla hlavu, zmateně se rozhlédla a potom spatřila kněžku. Po tváři se jí rozlil úsměv a s viditelnou úlevou položila hlavu zpět na polštář.
Kněžka poklekla k posteli a chytila stařenu za kostnatou ruku.
„Kdo jsi, paní?“ zeptala se s úctou v hlase.
„Vstaň dítě. A neříkej mi paní. No tak, vstávej,“ rozčilovala se stařena, až se rozkašlala námahou.
Ramtor kněžce podal pohár s vodou a Dagina si přisedla na židli u postele. Stará elfka se několika drobnými doušky napila a lehce chraptivým hlasem začala povídat.
„Jsem Lastunia. Byla jsem jednou ze Strážkyní pečetě a potom jsem celé věky hledala spasitelku.“
„Jakou spasitelku?“ skočila jí neslušně do řeči Dagina.
„Magu se znamením měsíční bohyně. Tebe dítě.“
„Proč mě? O jakém znamení to mluvíš?“ ošila se nervózně maga.
„Tvé vlasy jsou tím znamením. A hledám tebe, protože jedině ty můžeš opravit Pečeť touhy. Jinak dojde k jejímu prolomení a zhroucení ochrany všech ostatních,“ vysvětlovala klidně stařena a vlídně hleděla na zmatenou kněžku.
„Proč ale já?“
„Musíš to být ty. Máš stejné vlasy, jako měla tvoje babička Peteva Jasná. A jsi jí i podobná. Byla to mocná maga, která vytvořila jednu z pečetí. Naneštěstí v té době byla těhotná a síla kouzla tím byla oslabená. Nevěděla o tom a najevo to vyšlo až pozdě. Její pečeť umožňuje průchod zplozencům zla, pokud náhodou odhalí slabé místo. Proto se nakonec rozpadla chatrná aliance národů a elfský lid byl pronásledovaný. Ostatní to chápali jako zradu a obvinili nás ze spolupráce s démony a temným bohem,“ zahrnovala Daginu dalšími informacemi.
„Peteva je má babička?“ zalapala po dechu kněžka. „Vždyť já se nemůžu ani zkusit poměřovat se starodávnými mágy. Moje síla na to nestačí. Nemám výcvik a ani neznám patřičné zaklínání. Jak můžu být spasitelkou?“ zeptala se zoufale.
„Ano, to cítím. Ještě jsi neprošla zasvěcením. Musíš odemknout své schopnosti. Tvoje matka Silora ti předala posvátný artefakt,“ vykládala Lastunia.
„Nepoznala jsem svojí matku. Vyrostla jsem v klášteře. Ty jsi jí znala?“ skočila jí do řeči vzrušeně Dagina.
„Znala a dobře. Od jejího narození. Nenarodila se s darem pro magii a tvoje babička se z toho zhroutila. I proto zůstává pečeť neopravená a nestabilní. Tvou matku jsem vychovala do dospělosti, ale při jednom nájezdu na naše sídlo se ztratila a od té doby jí nikdo nespatřil. Proto celý život hledám spasitelku a konečně je má cesta u konce. Ani nevíš, jak ráda vidím, že máš u pasu tuhle dýku,“ pokývla stařena hlavou směrem ke kožené pochvě s dýkou. „Je to mocný artefakt ukrývající moc a vědění tvých předchůdkyň. Povznese tě na vyšší úroveň.“
„Jak?“ ozvala se naděje ve skleslém hlase kněžky.
„Musíš ho použít.“
„Ale jak?“
„Jako žena.“
„Myslíš jako při meditaci osamocení?“ zapátrala ve vědomostech maga.
„Ano,“ přikývla Lastunia. „Co nejdřív dítě, protože za pár dní bude letní slunovrat a pečeť bude oslabená svátkem na oslavu plodnosti. Všichni vyznavači starých bohů stráví noc plnou nevázanosti a rozkoše. Ten démon, co pronikl a teď v tomhle kraji páchá zlo, nabere sílu a pečeť mu neodolá.“

Po celou dobu sledoval Ramtor rozhovor a snažil se v rychlosti poskládat informace k sobě.
Takže ta záhadná jeptiška cestující ve zbroji pod řeholním hábitem se nejdřív změnila v kněžku provozující poněkud zvláštní, ale příjemné rituály. Následně se z ní vyklubala elfka a teď je navíc potomkem pradávné elfské magy a má spasit svět před zkázou. Pořádný fofr událostí jednoho večera.
Zamyšlený Ramtor se znovu zaměřil na rozhovor dvou elfek, které z nějakého důvodu pojednou šeptaly.
„… a pamatuj, že po spojení s artefaktem budeš dost …,“ zachytil poslední část věty stařeny rytíř.
Poslednímu slovu dobře nerozuměl, ale zdálo se mu, jakoby řekla nadržená a přitom hlavou kývla právě směrem k němu.

Elfky si ještě chvilku šeptaly a potom Dagina rozhodla o přestěhování Lastunie do svého pokoje.
Přestože stará žena byla zesláblá, tak chtěla jít sama. Poté co málem upadla, jí rytíř vzal do náruče a přes její protesty přenesl.
Když se vracel k sobě, tak zaslechl z pokoje na konci chodby divoké dívčí výskání.

Pokoj služebné

Sotva se za Cielou zaklaply dveře, vrhla se skokem do postele na zkoprnělého barda. Nestihl nijak zakrýt svou nahotu a jen těžce vyhekl, když k němu dopadla.
„Doufám, že tě paní moc neunavila. Už nějakou dobu jsem jí neviděla tak nadšenou, jako když odsud odcházela,“ vykládala posazená obkročmo na Jarenův hrudník.
Oči jí zářily touhou a v obličeji byla vidět nedočkavost.
„Jsem rád, že tvá paní byla potěšena a vynasnažím se to samé vykonat pro tebe. Umělec musí bavit bohaté i chudé stejně.“
Usazená Ciela si přetáhla přes hlavu vyšívanou halenu a odhalila drobné poprsí s bradavkami jako knoflíčky.
Jaren sjel pohledem od jejích očí dolů. Dívka si stydlivě zakryla ňadra a strnula. Bard pomalu její ruce uchopil do svých a odtáhl je dolů.
„Proč se stydíš?“ zeptal se vemlouvavým tónem.
„Když paní má tak pěkné kozy a mě se všichni smějí, že jsem plochá jako prkno,“ zapípala téměř plačtivě.
„Pak jsou to hlupáci. Copak velké kozy dělají ženu lepší milenkou? Mnoho z těch, které mají prsa jako kravská vemena, leží v posteli jako kus masa a ani se nehnou. To já mám radši holku s malýma, ale vášnivou,“ uklidňoval Jaren plachou Cielu a přitom prsty kroužil okolo bradavek. Reagovaly vzrušením stejně jako ty Adeniny.

Nečekaně zajel dívce jednou rukou přes látku sukně mezi nohy, až překvapením vypískla. „A ty asi budeš pěkně vášnivá,“ konstatoval potěšen dívčinou reakcí.
Ciela se zavrtěla na jeho hrudi a ve tváři se jí rozlil rošťácký úsměv. Povolila tkanici u sukně a přetáhla si jí přes hlavu. Trochu obtížněji provedla totéž se spodničkou.
Bard ucítil vlhký dotek chlupaté kundičky na hrudi. Rukama chytil Cielu za zadek a přejížděl po pevných půlkách. Dívka se toužebně třela rozkrokem o jeho tělo. Olizovala si špičkou jazyka rty a mhouřila oči.
Po celou dobu, co si bard užíval s její paní Adenou si představovala, co se asi v pokoji děje. Hodně nadržená se těšila, až paní konečně ukojí svou touhu a uvolní jí místo.

Trochu se zaklonila a poslepu nahmatala povadlý bardův ocas, který byl ještě mokrý od Adeniny kundičky. Jako lasička se svezla dozadu a obemkla měkký úd svými rty. Jazykem rejdila dokola a ze všech sil sála žalud. Neustále hleděla Jarenovi do očí a rukou mu laskala koule.
Bard pokrčil nohu a nártem se přitiskl k její chlupatici. Lehce hýbal nohou a dráždil tím naběhlé pysky. Ciela se usmívala a neustále pracovala na tuhnoucím péru. Kývala hlavou, funěla přidušená narůstající velikostí, ale nepolevovala.
Konečně se z ohebného prutu stal tvrdý klacek a dívka si hbitě přidřepla nad něj. Sáhla pod sebe a navedla si ho na kraj vaginy. Po několika kraťoučkých dosednutích se konečně povedlo sladit úhel a Ciela dosedla až ke kořeni. Rukama se opírala o bardova žebra a na pokrčených nohách v dřepu si užívala celou délku péra. Zadkem kmitala nahoru dolů a hlasitě hekala při každém dosednutí.
Bard rukama hladil pružná stehna a štíhlou prdelku. Postupně vycítil, že se dívčiny svaly chvějí námahou. Přesto tvrdošíjně přirážela, snad aby barda přesvědčila, že ona není z té skupiny ležícího masa.
Jaren si Cielu přitáhl a položil jí na slamník. Nalehl nad ní a převzal iniciativu. Rukama svíral drobné tělo a rytmicky přirážel. Měla široce roztažené nohy a pánví mu vycházela vstříc.

Vášeň z ní opravdu tryskala nejen každým pohybem, ale i pohledem rozzářených očí. Občasné steny se spojily v dlouhé sténání, které nabývalo na výšce tónu. Při orgasmu kvílela jako píšťalka, ale stále rukama chtivě objímala bardovo zpocené tělo.
Bard si lehl k Ciele, natočil jí na bok a zezadu se k ní přitiskl. Stále tvrdý úd procpal mezi stehny do mokré kundičky a lehkými pohyby přirážel. Ciela vrtěla prdelkou a volnou rukou si třela poštěváček. Jaren prsty našel úplně ztuhlou bradavku. Chvíli jí mnul a nezapomněl ani na její dvojče.
Další dívčin bouřlivý orgasmus se dostavil téměř okamžitě. Svými poševními svaly mu ždímala ptáka jako ve svěráku. A stále neměla dost. Znovu si Jarena osedlala, ale tentokrát si nasedla obráceně. Rukama opřená o postel mezi bardovýma nohama nadzvedávala zadek a Jaren ho se zalíbením osahával.
Jeho vzrušení nezadržitelně stoupalo. Nakonec Cielu povysadil a uvolněného ptáka chytil do ruky.
Stačilo párkrát rychle zakmitat a už stříkal. Mocné cákance se rozstříkly na záda předkloněné Ciely a líně stékaly dolů na zadek. Zatímco si jednou rukou roztírala spermie po zádech, tak druhou si drsně třela klín. Prsty projížděla mezi pysky a dlaní tlačila na nabuzený klitoris, až do chvíle vyvrcholení.

Unavená, ale nadmíru spokojená se přitulila k Jarenovi a položila si hlavu na jeho hrudník. Oba vydýchávali předchozí hektické okamžiky, objímali se a nakonec i v objetí společně usnuli.