V osidlech démona 04 – Odpolední zdřímnutí

Když odcházela do ložnice, v hlavě jí klíčil plán. Musela zjistit, jak je to s těmi zraněními. V kuchyni z podlahy sebrala malý střep, na nůž si netroufala. Spoléhala na to, že pokaždé, když usnula v pokoji v posteli, zdál se jí erotický sen. Doufala, že to tak bude i tentokrát.
Jelikož bylo v pokoji teplo, vyměnila flanelové pyžamo za noční košili. Lehla si do posteli a na stehně si udělala krvavý šrám. Sykla bolestí, když si přejela střepem po stehně.
Bílá postava v rohu už ji ani nevyděsila. Ještě, než usnula, zaslechla, jak říká: „Měla bys zmizet, dokud je čas.“

Ocitla se v nějaké stodole. Nahá a přivázaná, ale zima jí nebyla. A kolem ní vonělo dřevo a seno.
Na seně jsem to ještě nedělala, blesklo jí hlavou.
Připadala si jako ukřižovaná, ruce i nohy roztažené a za zády vnímala nějakou dřevěnou konstrukci, nestála ani neležela. Hlavu měla volnou, tak se mohla rozhlédnout, ale v šeru stejně nic nezahlédla. Jen před ní stál Chtislav oblečený jen v trenkách. Boule na nich ji okamžitě vzrušila, samou touhou se musela kousat do rtů. Představovala si, jaké by to asi bylo, kdyby se jí zmocnil, kdyby jí tu svou tlustou kládu narval pičky. Už jen z toho fantazírování tekla.

„Koukám, že máš nové zranění,“ poznamenal, jakmile přišel blíž. Cítila jeho zkoumavý pohled, jako by ji rozpaloval kůži. „Má to být test, jestli se ti to také zahojí?“ Usmál se, když zjistil, že uhodl její záměr. „To víš, že se to zahojí…“
Přišel k ní blíž. Zatáhl za provaz a celá konstrukce i s Alicí se zvedla. Měl přímo před obličejem její přirození. Myslí jí probleskla vzpomínka na jeho jazyk, jak ji lízal, a zachvěla se vzrušením.
„Neboj, dočkáš se. Ale nejdřív to říznutí.“

Sklonil hlavu k jejímu stehnu. Alici se zatočila hlava, stačil k tomu jeho dech, který cítila na pokožce. Přitiskl rty na kůži a jazykem přejel po celé délce rány.
„Aaahhh…“ zasténala.
Kdyby se mohla podívat, viděla by, jak se rána zaceluje a mizí, Za pár okamžiků po ní nebylo ani památky.

S hlavou skloněnou mezi Alicinýma nohama zhluboka nasál její vůni. Pevně, až bolestivě, sevřel v dlaních její půlky a obličej zabořil do jejího hnízdečka.
Vykřikla rozkoší. Jeho to však nezastavilo. Mezi rty stiskl klitoris a rozehrál na něj jazykovou symfonii. Alice se zmítala na vlně bouřlivých orgasmů. Vůbec nechápala, jak to mohl dokázat, vždyť občas měla problém vyvrcholit i při masturbaci. Teď útočil na její kundičku, dral se dovnitř jazykem. Křičela a hekala, aby přestal, aby nepřestával. Vlastní tělo ji zrazovalo a dožadovalo se další a další dávky rozkoše. Jako kdyby to dokázal vnímat, jako by dokázal číst v reakcích jejího těla, přesně věděl, kdy má přidat a kdy přestat. V jednu chvíli ji hnal k dalšímu vrcholu a těsně před cílem zastavil a jen rukama hladil její tělo. Znovu zaútočil a znovu přestal. A tak ještě několikrát, kdyby ji hlas ještě poslouchal, prosila by o slitování, o to, aby ji konečně dopřál ten slastný pocit vyvrcholení. Žebrala by, slibovala cokoli, jen aby to konečně dotáhl do konce.
Každý jeho sebemenší a sebejemnější dotek cítila. Skoro stačilo, aby jen pomyslel, kde se jí chce dotknout a už vnímala, jak se z toho místa šíří elektrizující jiskřičky vzrušení.

Pak to přišlo.
Znovu prudce zabořil hlavu mezi její nohy. Lízal a sál jako o život. Prsty divoce rejdil uvnitř. Alice to nevydržela a téměř doslova explodovala v neuvěřitelném orgasmu. Tělo jí zachvátil spalující žár šířící se z klína, roztřásla se a před očima jiskřily miliony barevných hvězdiček. Jako by ji vystřelil z těla ven, mysl se toulala v nekonečných dálavách pohánění prožitým uspokojením. Připadala si, jako by zemřela a znovu se narodila.

Po nekonečných minutách se vracela zpět. Chtislav stál před ní a k ústům jí tiskl láhev s vodou.
„Pij,“ řekl tiše a pohladil ji, „potřebuješ to.“
Žíznivě se přisála k hrdlu láhve a lokala chladnou vodu, která konejšila její zmučené tělo. Nezvládala ani pořádně polykat, a tak jí voda stékala po těle.

Když dopila, nechal vodu dál stékat po jejím těle a zaujatě pozoroval malé potůčky. Odložil láhev a začal slízávat vodu z jejího těla. Jazykem sledoval každou cestičku, každou vlhkou stopu, kterou voda zanechala.
„Aaahhh…“ sténala Alice pod jeho doteky. Znovu se chvěla vzrušením. Zrovna následoval kapky, co jí stekly mezi ňadry. S obličejem mezi jejím poprsím se mohla zbláznit rozkoší.
„Kéž by mi je mačkal, hrál si s bradavkami, přisál se k nim jako malé dítě,“ pomyslela si.
Ucítila jemný dotek prstů na hrudníku, pomalu se blížily k jejím pahorkům. Najednou mezi prsty stiskl nalité bradavky. Alice vykřikla směsicí vzrušení a bolesti. Chvíli si s nimi jen tak pohrával v prstech, pak jednu vzal do úst a sál. Kroužil kolem jazykem a tiskl ji zuby. Druhé ňadro pevně svíral v dlani. Alice se zmítala pod náporem rozkoše. Ronila tolik šťávy, že si připadala jako by se pomočila. Ve chvíli, kdy jí s hlasitým začvachtáním vrazil prsty do pičky, se znovu udělala.

Alice se probrala s divným pocitem. Bolely ji zápěstí i kotníky. Přestože byla pod dekou, do těla se jí vkrádal podivný pocit chladu. Uvědomila si, že leží v mokru. Odhrnula deku a zachvěla se bolestí, jak jí deka přejela po naběhlých bradavkách. Zamířila rovnou do koupelny, aby si trochu opláchla a vzpamatovala. Potřebovala se i napít, v krku měla nějak sucho. V koupelně odložila noční košili a opatrně se začala kontrolovat. Šrám, který si udělala na stehně, zmizel. Najednou si nebyla jistá, jestli se vůbec řízla. Postupně odstraňovala i zbytek náplastí a obvazů. Všechna zranění z nehody byla pryč. Jen na kotníkách a zápěstích zůstaly stopy po připoutání.
„A sakra,“ zaklela, „co se to děje?“

Na chodbě zaslechla kroky. Honem sáhla po županu, který tam visel a zabalila se do něj.
„Postel!“
Honem vyběhla z koupelny, aby urovnala postel a zakryla mokrou skvrnu, ani neměla čas zjistit, od čeho byla.

KLEP, KLEP, KLEP, KLEP.

„Můžu dál?“ ozvalo se zpoza dveří.
„Moment.“
„Jste v pořádku?“
„Jo, jsem, jen se potřebuji obléknout.“
„Dobře. Já jen, že jsem zaslechl, jak v koupelně sakrujete.“
„To je dobré, já se jen trochu lekla,“ honem vymýšlela, čeho se mohla leknout, „měla jsem trochu otevřené okno a ono prásklo.“
„Aha. A vy jste v pořádku? Nestalo se vám nic?“
„Ne, všechno v pohodě…“ odpovídala, zatím co se soukala do spodního prádla.
„Fajn. Kdyby něco, najdete mě v pracovně.“
„Za chvíli za vámi přijdu.“

Dooblékla se, odkryla postel a na mokrou skvrnu položila ručník.