Poezie

Kdybych byl mladý hezký básník a tys ráda hrála na piáno, zpíval bych lépe než ten slavík, když vítá každé pěkné ráno… Žárlíval bych nejspíš na anděly i na hřbitovní kříže, poslouchající tě, když usedla bys k tomu piánu; jak velmi bych žárlil na hřbitovní sovy, vždy tiše létající ke tvým oknům blíže, by viděli

Potkal jsem dva rozvité prsy, oděné v růžovém saténu, hnány stehny kyprými – vstříc větru vlahému. Nad nimi zlatistých kadeří trsy, roubily úrodnou halenu, dvěma květy, po chrpách modrými – smály se všemu starému. Ty dva prsy si bujně čněly, svou oblostí nádherných kraslic, však doposud nic netušily – o rozpadu ňaderných částic. Smyslů touhou