Chata 09

Artur v pátek zjistil, že se výlet musí odložit, protože Franta chytil střevní chřipku a pojedou tedy až v pondělí. Veronika ho ale zklamala: „Arťo, já mám v sobotu i v neděli směnu celý den, vzala jsem to za kámošku a jsou tam příplatky. To budu úplně hotová. To víš, že bych strašně ráda, ale myslela jsem, že už stejně budeš pryč.“
Popovídali si aspoň po telefonu a Artur se rozhodl, že tedy zajede na chatu pro kolo, které tam nechal.

V hlavě mu pořád strašila perverzní myšlenka, zda si tam budou rodiče užívat s Danou a co kdyby je překvapil. Nakonec se rozhodl, že vyrazí ještě v pátek podvečerním vlakem. S rodiči se už před tím domluvil, že oni dorazí rovnou na chatu buď v pátek večer nebo v sobotu během dne, pokud se ještě cestou někde zastaví a že on bude někde, kdo ví kde, ale že dá vědět. O svém rozhodnutí zajet ještě na chatu, raději pomlčel.

Dorazil před osmou. Jejich auto tam stálo, ale ještě bylo teplé. Rozhodl se, že se zastaví na skok u Dany.
Obešel chatu, ale včas se zastavil. Slyšel totiž hlas svého otce.
„Tak to je super, Danuš! Tolik jsme se na tebe s Jířou těšili! Domluvili jsme se, že radši pojedeme rovnou sem. Jen něco vybalíme, něco zhltneme a ty přijď před devátou! Můžeme dát i bazén, po té cestě by mi přišel vhod. Bylo vedro a smrdím jak stádo paviánů.“
Opatrně nahlédl za roh a viděl otce, jak se s Danou vášnivě líbá a snaží se jí rukou dostat do těch jejích propínacích šatů.   
Bylo mu jasné, že neměla podprsenku. Přejela mu rukou po kalhotách. Určitě mu musel stát, pomyslel si a chtěl se raději stáhnout, když ještě zaslechl: „Je nádhernej, už se na něj těším a taky na to, až uvidím, jak to děláš Jíře. Víš přeci, jak mě to vždycky vzrušovalo a ji zase naopak. Za chvíli dorazím. Na ní se taky těším, neboj, o nic nepřijdeš. Nebo nechcete přijít sem ke mně? Mám tady něco k pití a zobání.“
„Domluvím se s Jiřinkou a dám vědět. Brnkneme. Ale musíme se aspoň trochu po té cestě opláchnout.“

Artur nechtěl jejich zábavu kazit. Kdyby zašel domů, asi by měli po radosti. Rozhodl se, že si skočí na pivo, protože celý den stejně nic nepil, už zase bylo vedro a že až se vrátí, bude jasno, kde jsou.

O dobrou půl hodinu později slyšel šplouchání a veselý smích z jejich bazénu.
Už se šeřilo, rozhodl se, že večer přečká u Dany. Byl zvědav, co řekne, až se vrátí z dovádění u jeho rodičů a najde ho u sebe.
Chata byla odemčená. Vešel dovnitř, vytáhl z batohu knihu a rozložil se u Dany na posteli. Zpozorněl, když zaslechl svého otce.
„Ono toho v lednici moc nebylo, Artur to asi všechno dorazil s nějakými svými kamarády. Jířa se převleče a dorazí za chvilku, měla všechno z toho blbnutí mokré.“

Otevřely se dveře. Artur se sotva stihnul schovat do kouta, protože dveře do ložničky byly otevřené. Stihl si všimnout, že Dana měla mokré vlasy a na sobě jen propínací šaty, ale rozepnuté. Táta jen kraťasy a tričko přes rameno.
Opatrně vyhlédnul. Dana vytáhla z lednice lahev vína, nějaké zobání bylo na stole. Slyšel, jak cinkají skleničky a rozlévá se víno.
„Nalej i Jíře. Bude tady za chvilku. Říkala, že klidně můžeme začít bez ní, že se ráda podívá a že se přidá.“

Pak již jen zaslechl tiché vzdechy. Představoval si otce, jak rukou projíždí její kundu a jak se líbají. Potvrdila to její tichá otázka: „Chceš si ty kraťasy nechat jen takhle rozepnuté nebo je sundáme úplně?“

Artur před zavřenýma očima úplně jasně viděl klečící Danu s tátovým pérem v puse. Spokojené tátovo mručení bylo toho jasným důkazem. „Až přijde Jířa, půjdeme asi vedle na postel, ne?“
„Určitě, ale dala bych si napřed víno.“

Artur se rozhodl předejít ještě většímu faux pas a rozhodl se, že vyleze z úkrytu, který ale žádným úkrytem vlastně už nebyl, popadl batoh a vešel do obývací kuchyně.
„Ahoj, Dano, ahoj tati! Buďte v pohodě, já vás nechtěl v bazénu rušit, tak jsem šel sem a nenapadlo mě, že se sem přesunete. Já tedy jdu k nám.“
„Co tady děláš? Vy si tykáte?“ užasle na něho zíral otec.
„Jo, potykali jsme si minulý týden, viď Danuš? Táta je v pohodě, neboj. Já vás tady nechám a nenechte si kazit si večer, ty šaty takhle rozepnuté ti náramně sluší,“ pobaveně si je vychutnal Artur, ale ještě se otočil ve dveřích, když zaslechl svého otce něco mumlat.

„To je delší historie, Jirko,“ zmateně vydechla Dana.
„To jako vy… spolu… to?“ Arturovu tátovi nešlo to slovo z úst. Zmateně koktal.
„Dana ti to všechno vysvětlí, já radši jdu,“ za Arturem zaklaply dveře. Na verandě jejich chaty se srazil s mámou. Zřejmě věšela na šňůru mokré oblečení, a právě si oblékala šaty. Nic pod nimi neměla. Vyděsila se: „Ježíši, Arture, co ty tady?“
„Nic, mně si nevšímej, mami, nechtěl jsem vás rušit, tak jsem čekal u Dany. Nevěděl jsem, že se tam přesunete. Táta s Danou už na tebe čekají, až se k nim přidáš,“ jeho široký úsměv svědčil o tom, že se náramně baví. „Neboj, všechno vím a je to v pohodě. Dana ti řekne. Hlavně si užijte krásný večer, vím že jste se na něj všichni těšili. Ty šaty nech, takhle rozepnuté, moc ti sluší. Ani si je nezapínej, jsi nádherná, Dana je měla taky rozepnuté. Tátovi vás docela závidím, vyřiď mu to!“
„Arture, co to říkáš? Ty ses zbláznil! Takové řeči!“ vyděsila se jeho máma.
„Neboj, mami, to je v pohodě. Já fakt o vás vím a už dost dlouho. Utíkej za nimi!“
„Ty seš takovej cvok, Arťo,“ rozpačitě na něho pohlédla.
„Užijte si to, ale aspoň pusu na přivítanou mi dáš?“

Podívala se mu provinile do očí, ale pak mu jemnou pusu dala. Nezapnuté šaty se jí rozevřely. Ucítil dotek jejích hebkých nevelkých, ale široce rozlitých ňader. Měla je mnohem menší než Dana, ale stihl si všimnout, že bradavky směřovaly poměrně dost vzhůru. Líbilo se mu to.
„Škoda, že jsi moje máma, hned bych šel s tebou a připojil se k vám, ale už utíkej,“ zazubil se, když ještě zcela nestydatě podržel rozevřené její šaty a prohlédl si jí odshora dolů.
„Nádhera, ale už fakt utíkej!“ uvědomil si, že její klín zdobí pěkně upravený trojúhelníček. Ten pohled ho příjemně vzrušil stejně jako pohled na ta tolik zajímavá prsa s menšími, ale tmavými tmavými dvorci. Věděl, že je má malá, ale překvapil ho jejich tvar. Vždycky mu připadalo, že je dost plochá, ale ta její ňadra byla prostě doširoka rozlitá. Ale ty špuntíky! Napadlo ho, že tyhle nebudou nikdy viset až na břicho, ale vždycky zůstanou stejná.
Neměla tak štíhlou postavu jako Dana, přeci jen bylo znát těch několik let rozdílu, ale uvědomil si, že v její věkové kategorii by i tak těžko hledala konkurenci.
„Ty jsi takovej blázen, Arťo,“ kdyby bylo více světla, bylo by zřetelně vidět, že zčervenala.
Šaty si zavřela, sešla z verandy, a ještě se po Arturovi ohlédla. V hlavě měla úplný guláš. Artur o nich zřejmě všechno ví a vůbec mu to nevadí. „A vlastně nemá on snad něco s Danou? Nekecej, oni spolu…“ ani nechtěla to slovo domyslet.

Úplně zmatená vešla do velké obývací kuchyně u Dany. Ta seděla na lavici, z rozepnutých šatů vyhlížela do světa její parádní ňadra, její Jirka v křesílku s rozepnutými kalhotami, z nichž čouhal jeho povislý kamarád, sklenky vína v jejich rukou skoro prázdné, jedna na stole plná. Okamžitě se po ní natáhla a polovinu jí vypila.
„Taky jste v šoku? Víte tedy, že Artur o nás všechno ví? To je hrůza, co s tím?“
„Jiřinko, moje Veronika o nás ví taky a už dlouho. Ještě dlouho před tím, než jsem zůstala sama, teď jsem to říkala Jirkovi. Několikrát nás viděla. Nechtěla jsem vás tím zatěžovat. Jo, a Artur s Verčou spolu chodí, jestli to ještě nevíte,“ chtěla pokračovat ještě dál, ale Jiří ji přerušil.
„Hele, Dano, a to jako ty s naším Arturem taky… to, že ti takhle žoviálně tykal?“
„A mně zase říkal, že ti závidí, že tady budeš se mnou a s Danou a ať si ty šaty ani nezapínám a že kdybych nebyla jeho máma, tak by se k nám nejradši přidal. Teď je mi to teprve jasné. Teda to bych do něj nikdy neřekla. Teď mi teprve dochází, že sice chodí s Veronikou, jak jsi říkala, ale tady jste si asi užívali všichni tři, že jo?“ její tvář se proměnila z rozhořčené v uznale překvapenou.
Pak se rozesmála.
„Tedy Jirko! Podívej na Danu! Ta nemarní čas se starým chlapem jako já. Nejenom chlapi můžou přejít na novější model, nebo jak tomu vy mužští říkáte. Co kdybych si taky nabrnkla nějakého mladého fešáka? Danuš, musíš mi to všechno povědět. Mohli bychom si nějakého toho fešáka užívat třeba spolu.“
Ta představa nějakého schopného mladíka ji rozveselila.
„Slyšela jsi, co ten náš nestyda ještě řekl, ne? Že kdybych nebyla jeho máma, tak sem jde rovnou se mnou. Vlastně je škoda, že je to můj syn, nemusely bychom si nikoho pro ty naše zábavy hledat, já bych takového fešáka brala,“ bylo zřejmé, že se už vzpamatovala a Dana si uvědomila, že přesně takhle rozvernou a hravou ji už léta zná.

„Holky, znáte mě. Já bych vám tu zábavu s radostí dopřál, pokud byste na mně nezanevřely. Oni ti mladí kluci taky mají svoje nevýhody. Takovej dobře zajetej a časem proveřenej model taky není k zahození. Já se do šrotu ještě necítím.“
„To víš, že jsi náš úžasný miláček, viď, Jířo, ale Arťa je báječný, abyste věděli,“ culila se Dana, když dolévala sklenky.

„Jo, a my jsme tvoje holčičky, který pro tebe udělají všechno, co si přeješ, viď Danuš. Už ses na Danušku těšil, ne?“
Obě se přesunuly k Jiřímu a začaly se k němu lísat. Dana pochopila, že teď je řada na ní, proto začala rukou opečovávat jeho splihlého kamaráda, který se začal rychle vzpamatovávat.
„Pověz, byl aspoň Artur šikovný?“ zvědavost nedala Jiřímu, aby se nezeptal. Uvědomil si, že představa, jak jeho synek vráží svůj kolík mezi štíhlá, dlouhá stehna a pak dál do Daniny nádherné kundičky, ho náramně rajcuje. Před očima se mu vybavil Danin ex se svým dlouhým tenkým pérem, jak zajíždělo do štěrbinek obou přítomných žen.
„Hmm, to byly časy, škoda, že jsou pryč,“ pomyslel si, ale tok jeho myšlenek přerušila Danina slova.
„Už jsem přeci říkala, že byl úžasný, abyste věděli. Jako kdybys ho byl sám zacvičoval,“ rozesmála se Dana, rty naznačila vzdušný polibek a vzala do úst jeho kůl.
Ulevilo se jí, protože se reakce Jirky a jeho Jiřinky trochu bála a doufala, že její úlet s jejich synem se neprovalí. Jejich reakce ji příjemně překvapila. Pochopila, že ta situace zaujala především Jiřinu, která se hned zajímala: „Veronice to nevadilo?“
Posunula k Daně, aby se mohla zezadu mazlit s její vlhkou štěrbinkou.

„Mm… m,“ Dana pustila ten parádní kus z úst a dodala: „Tedy, napřed se mračila, když to zjistila, protože přijela až po mně, ale pak byla úžasná a Artur taky. Přála bych ti to zažít, zkusit, Jířo. Nádhera! S nimi oběma. To byste museli vidět nebo radši zažít,“ provokovala a zase se začala s plným úsilím věnovat Jirkovu klacku a zároveň mu pomáhala z kraťasů.
„Danuš, Arťa je přeci můj syn. To přeci nejde, ale zní to úplně démonicky sexy,“ Jiřinka se posadila a udiveně pohlédla na Danu.
Ta se přestala věnovat Jirkovi, posadila se mu na klín. „Neboj, já vím, že by to byl incest, kdyby se něco takového mělo stát. Ale jak je to, když jsme tady hřešily já s Veronikou a Arťa? Patříme všichni tři do basy nebo je to OK, protože už jim bude co nevidět devatenáct a holka s holkou? To se taky nesmí? Nebo holky spolu můžou? Já fakt nevím.“
„Hele, co oči nevidí, to srdce nebolí. To jsem Arturovi říkal stokrát. Kdo by to na vás, holky, žaloval? Nebo tady na Jiřinku. A jestli to bylo tak bezva, tak to neřešte. Já vím, jaká je Veronika kočka, takže Arturovi závidím já. Protože si užíval se dvěma nádhernými holčičkami a jak jsem pochopil, vy s ním taky. To není nic proti tobě, Jiřinko, díváš se na věci podobně. Proto také tady teď jsme všichni spolu, a proto jsme se na sebe taky tolik těšili, Danuš.“
„Hm, to máš asi pravdu. A nebojte, Artur by do ničeho takového nešel Veronice za zády, tak můžeš být v klidu. Ale jinak je tedy dost odvážný a přesvědčivý, takže jestli říkal, že by sem šel, tak to myslel naprosto vážně a myslím, že by mu bylo jedno, že dělá něco zakázaného, kdyby se to všem líbilo. Ale nepůjdeme už radši vedle? O dovolené si můžeme popovídat u další lahvinky vína a pak o tom dalším taky.“
„No, konečně rozumné slovo, těším se na vás holčičky moje,“ spokojeně zareagoval Jirka.

Artur ráno dojel na kole pro čerstvé pečivo, připravil snídani a když se před devátou vyhrabali rodiče z peřin, přivítal je slovy: „Kávička se podává s čerstvými croissanty a dalšími dobrotami! Předpokládám, že večer se vydařil, koneckonců, s Danou se snad nemohl nevydařit. Slyšel jsem vás přijít někdy ve dvě, ne?“
„Arťo, co kdyby sis odpustil takové řeči,“ rozmrzele se ozvala Jiřina.
„Snad jsme tady všichni dost velcí na to, abychom si na nic nehráli, ne?“ Artur se bavil.
Jeho otec se přidal.
„Hele, Dana byla pak hódně sdílná. S tou její Veronikou, která je stejná kočka, jen v trochu mladším vydání, si tě zřejmě nějak považují. Dělala si legraci tady z mámy, o co přichází.“
„No jo, ale máma je přeci taky furt úplně dokonalá, jenže co naděláme, že jo,“ dál se lehkou provokací bavil Artur.
„To víš, vůbec jí nešlo z hlavy, že Veronika a Dana si s tebou užívaly společně, viď Jiřko? Když je Dana její máma.“

„Víte co, já nejsem ani trošku na vaše kecy zvědavá.“
Jiřina se zvedla od stolu a šla si umýt hrneček od kávy. Bála se, aby na ní nebylo vidět, že by nejraději všechno podrobně znovu rozebírala tak, jako v noci s Danou. Bála se i toho, že by ti její dva chlapi začali mít takové řeči, že by na ní mohli poznat, že Daně ten její úlet tak trochu závidí, protože jí vždycky fascinovaly neobvyklé věci, zejména pak v sexu.
„Tati, já myslím, že to Verče s Danou nevadilo ani co by za nehet vlezlo. Snad jen Veronice chvilku ze začátku. Klidně se na to Verči zeptej, mami, až se tady někdy potkáte.“
„Koukám, že vy jste oba stejní. Táta si nejspíš pořád představuje, že by si to zkusil s krásnou mladou slečnou. Jenže ta na něj nebude zvědavá. To je mi jasné. To by musel do nějakého bordelu a zaplatit si to. Tak toho radši nechte, vy dva,“ Jiřina raději vyšla ven z chaty. Těch řečí jí tak akorát stačilo.

Artur se za ní ohlédl a pak tiše prohodil: „Až tady někdy zase budete, zeptej se na to sousedek. Já bych si tipnul, že Dana by neváhala ani chvilku. U Veroniky si nejsem jistý, ale je taky náramně hravá. Jenže asi by beze mne nic nepodnikla. Ale zkusit to můžeš a uvidíš,“ smál polohlasně se Artur. „Já mám skoro o všech víkendech zápasy, takže jsem mimo, na chatu mi to nevyjde. Škoda. Zajímalo by mně, jak bys pochodil.“
„Tedy koukám, že nějaká morálka je ti úplně cizí. Stejně jsi mě ale překvapil, chlape jeden. Kde ses to tak naučil, že z tebe byly holky zřejmě úplně paf?“ trochu obdivně s tázal syna.
„To víš, jak jsem od Vánoc chodil s tou mojí Danou, mimochodem, dala mi před pár dny kopačky, tak tu nezajímalo nic jiného, než zkoušet nové a nové věci, které nastudovala buď z nějaké literatury nebo z videa,“ s vyčkávavým úsměvem čekal, co na to jeho otec.

„Hm, já jsem ti toho moc nevysvětlil, tak mě to překvapilo. Internet to zařídil, ne?“
„Hele, já z toho tady mám dojem, že jste včera u Dany nejspíš také řešili, jestli bychom se s Veronikou k těm vašim zábavám nepřidali, že jo?“
„Popravdě, ony tam ty dvě řešily pořád dokola jen incest a měl jsem dojem, že Dana by byla nejradši, kdyby v tom nebyla sama a vypadalo to, že kdybych tam nebyl, tak by si pro tebe došla. Trochu mámu popichovala. Snad teď můžu říct, že máma je v tomhle hodně otevřená a vlastně se Svobodovic to upekla nejspíš ona tady na chatě, když jste byli s Veronikou malí a ony vás tady měly celé léto na krku.
Abys věděl, máma prakticky nezná slovo „možná“. Ona se vždycky skoro hned rozhodne buď ano nebo ne. Buď jí něco přitahuje a pak udělá skoro cokoliv, aby to dosáhla, nebo to rovnou zabije. Ale musím se jí zastat, protože když něco chce, tak ne za každou cenu. Nikdy by nechtěla někomu škodit.“
„Tedy já zírám. Chápu to dobře, že máma by se fakt nechala do něčeho takového ukecat, jo, ale že existuje nějaká překážka v tom smyslu, že by to třeba mohlo někomu uškodit?“
„Možná. Včera vypadala dost přesvědčeně. Dana ukecá každého. A ty? Ty by ses nechal ukecat? Tobě by fakt nevadilo, že by v takové hypotetické hravé partě bez velkých předsudků byla tvoje máma?“

„To jsou jen takové řeči, tati. Já bych to Veronice za zády neudělal a přemlouvat jí nebudu. Chodíme spolu sotva týden a nehodlám hned zkoušet nějaké další blázniviny. Já si přeju, aby mi to s ní vydrželo, když ne napořád, tak aspoň co nejdéle. Vždycky to byla ta nejlepší holka ze všech. To tu mojí předchozí Danu zajímalo hlavně zkoušení nejrůznějšího sexu. Byla tím úplně posedlá. Takže s tím, jak jsi říkal, ať si přijde Verča, když bude chtít, ale to by jí musel někdo říct. Takže asi tak. Ale chápu to dobře, že tobě by ani trošku nevadilo, že bych v té, jak říkáš, partě bez velkých předsudků byl já, Veronika a máma?“

Jirka se zamyslel a pak opatrně odpověděl.
„Víš, že nejspíš ani ne? A co se týče Veroniky, je mi to jasné, neboj. Vím, že já už pro ni nebudu zajímavý, takže tady jen tak teoretizujeme, ale aspoň jsme si to trochu vyjasnili,“ zakončil své úvahy s úsměvem.

O nějakých deset dnů později, když už se Artur vrátil z výletu a seděl doma u počítače, zastavila se v pokoji u něj před večeří jeho máma.
„Na chatě jsme se teď v sobotu potkali i s tvojí Veronikou. Byla tam na skok, protože v neděli už zase jela do práce. Má to chudák holka těžký, ale je opravdu bezva a moc hezká. Myslím taky, že tě má moc ráda. Povídala jsem si s ní u našeho bazénu a hezky o tobě mluvila, tak si to nezkaz!“
„Jak tě znám, tak ses jí opatrně ptala na mě a na Danu, že jo? Opalovali jste se s tátou bez plavek, když tam byla?“ Artura evidentně zajímal především tento aspekt.

„No jo, to víš, já jo. Ale táta byl někde v lese. Prý rostou houby, protože dost pršelo, a to je konec. Znáš ho, do lesa musí vždycky. Kdyby tam byl, tak by asi zůstala v plavkách.
Myslím, že přišla schválně, když táta odešel. Říkala, že jí nakonec vůbec nevadilo, že Dana je její máma. Ony se mají moc rády a jedna pro druhou by udělaly cokoliv. Jsou si doopravdy hodně podobné a postavy mají skoro stejné. Když jsem to tátovi řekla, tak mu to pak nešlo z hlavy. Neboj, v sobotu večer, když tam byla Veronika, tak nic nebylo.“
„Hm, je mi jasné, že jste to s Danou stihly v pátek ale, mami, neříkej, že ses Verči ptala na tátu nebo dokonce na něco dalšího?“
„To ne, ale překvapilo mě, že se mě mezi řečí zeptala, jestli mi incest vadí, když už se to mezi vámi tak stalo.“
„A vadí? Cos jí odpověděla? Stejně mi řekne, o čem jste se bavily. Konečně, zítra s ní mám rande. Jdeme do kina a pozítří má volno.““

„To je teda otázka,“ zamračila se Jiřina.
Artur se k ní otočil: „Počkej, počkej! Vadí nebo ne?“
Artur se k ní otočil: „Počkej, počkej! Vadí nebo ne?“
„A ty chceš slyšet, že jo?“
„Ale vůbec ne. Já chci slyšet pravdu. Pořád jste s tátou chtěli, abych říkal věci na rovinu, tak teď můžeš ty.“

Chvíli se na něho rozpačitě dívala, ale nakonec se odhodlala.
„Přiznám, že jsem o tom v posledních dnech dost přemýšlela, Arťo. Napřed mě šokovalo, že jako Dana s dcerou to… víš, ale pak jsem se o tom s ní bavila a jí to vůbec nepřišlo být divné. Veronice taky ne, když jsme se o tom v sobotu bavily, a nakonec jsem jí řekla, že když to nikomu neublíží, tak mi to nevadí,“ pátravě, trochu stydlivě hleděla na Artura.
„Takže ty by ses chtěla zkusit milovat se mnou? Nebo spíš radši kdyby u toho ty dvě holky byly, aby to nebylo takový divný? Protože když to zkusila Dana, tak ty bys to chtěla zkusit taky, ale jen kdyby Daně s Veronikou nevadilo?. Táty jsem se přímo neptal, ale tuhle na chalupě naznačil, že je v tomhle dost flexi.“

„Tvůj táta, je v tomhle hrozný, to už asi víš, ne? Ten by zkusil cokoliv nového,“ trochu se uvolnila Jiřina, ale neodvážila se na Arturovu otázku kývnout napřímo.
„Kdybys chtěla, zeptám se Veroniky, protože za jejími zády se do ničeho pouštět nemůžu. Ale spíš bys to měla prodebatit s Danou, protože ony dvě spolu udělají cokoliv, na čem se shodnou. Asi by nebylo úplně nejlepší, kdybych něco začal Veronice naznačovat já. Tedy jen jestli bys ty fakt doopravdy chtěla,“ zářivě se na ní usmál, protože měl radost z toho, že rozhodnutí přehodil na ní.

„Co když řekne, že by jí to nevadilo?“ neudržela na uzdě zvědavost Jiřina a vzrušením ji při takové představě zamrazilo. Představa sexu se svým synem ji fascinovala od okamžiku, kdy zjistila, že její milovaná Dana si ho užívá se svou dcerou.
„No, kdyby sis byla jistá, že to nebude vadit tátovi,“ mrknul na ni spiklenecky.
„Ty jsi doopravdy takový blázen, Arťo? Ty by ses klidně miloval se mnou, když je to trestné a pěkně perverzní? No a co se týče táty, teď jsem ti řekla, že je v tomhle hrozný. Tomu není nic svaté. Jenže nejspíš by to někdy chtěl vidět, kdybychom tedy my dva spolu. Říkal, že by chtěl vidět i Danu s Veronikou, ale myslí si, že Veronika by něco takového nepřipustila…“

Jiřina popošla k jeho kolečkové židli a položila mu ruce na ramena.
Otočil se.
„A ty? Líbilo by se ti to?“ objal ji kolem pasu a svou ruku opatrně položil na její stehno kousek na kolenem.
Podívala se mnu do očí. Četl v nich rozpaky spojené se vzrušením, ale nic neříkala. Pomalinku tedy rukou zajížděl po jejím stehně pod domácími šaty až ke kalhotkám, pod nimiž zřetelně ucítil kadeřavé chloupky.
Neuhnula a nechala ho dojet rukou až nahoru. Opatrně přejel prsty tam a zpět. Málem se jí z toho podlomila kolena. Prostě chtěla, aby věděl, že nejraději by to chtěla hned, jenže věděla, že musí být trpělivá, aby něco nepokazili…
„Asi jsme blázni všichni, ale zatím nemůžeme. Přiznám, že mi vrtá hlavou, jaké by to asi bylo, zkusit bych to chtěla, když to tedy chceš slyšet přímo,“ tiše mu potvrdila to, co už dávno poznal.
Probíhaly jí vlny vzrušení z toho, k čemu to všechno možná směřuje. Zlehka políbila Artura na čelo a šťastně se na něho usmála. To přiznání jí ulevilo stejně jako to, že jasně viděla, jak se mu v domácích kalhotách zvednul ten jeho.

Sjel pohledem dolů na své kalhoty.
„Podívej, co jsi se mnou teď udělala. Jak to říkává táta: Co oči nevidí, to srdce nebolí? “ zasmál se Artur a tázavě jí pohlédl do očí.
„To by se fakt nehodilo. Oni by na to přišli,“ stydlivě se na něho usmála.
„Vůbec by na to přijít nemuseli. Víš, že mě nikdy v životě ani nenapadlo, že se tě takhle budu někdy dotýkat?“ nepřestával jemně prstem přejíždět po jejích kalhotkách, kde už zřetelně cítil vytvarovaný žlábeček.

„A mně, že bych ti něco takového někdy dovolila,“ vzrušeně šeptala a projížděla mu oběma rukama vlasy. Provinile se na něho usmívala.
„Můžu ještě takhle?“ opatrně jí zajel ukazováčkem pod kalhotky.
„Počkej, to už je moc,“ zašeptala, ale neuhnula.
„Jo, to máš pravdu, protože cítím, že je úplně připravená. To tak rychle za tu chvilku? Je to šíleně vzrušující, dělat tyhle zakázané věci. Co myslíš?“ nechal svůj ukazováček vklouznout o dost dál.

„To tedy je. Ale to už stačilo. Musím utíkat do kuchyně,“ opatrně se od Artura odsunula, ale neodpustila si, aby přes napnuté kalhoty nepřejela rukou.
„Chceš ho vidět?“ provokativně na ni mrknul.
„Ty jsi fakt hroznej, Arťo,“ usmála se na něho. Oči jí sjely na našponované kalhoty.

Artur bleskově svůj kůl vysvobodil a znovu na ni pohlédl. Obdivně po něm přejela prsty. Pocítila nezměrnou touhu rovnou si vše zkusit, ale přemohla se.
„Radši to hned schovej, než se stane průšvih.“
„Kdybyste se domluvily s Danou a Veronikou, tak by to šlo zkusit kdykoliv a průšvih by to nebyl, abys věděla. Strašně moc bych si přál hned teď pokračovat, když takhle nádherně cítím, že ty taky. Já ti nikam neuteču a když proti tomu nebudou mít nic, tak proč ne? S nimi nebo i sami, ale jenom až bys sama chtěla. Musíš si říct sama. Platí?
Schválně večer brnkni Daně, ta proti nebude, to je mi jasné a s Veronikou to umí ze všech nejlépe. Verča je dneska v práci do deseti. Zítra má kratší šichtu a já s ní mám jít do kina a pozítří má volno, možná poslední o prázdninách,“ zavolal za ní a když si rukou sevřel přes kalhoty svůj trčící nástroj, pomyslel si: „Vsadím se, že Dana Verču zpracuje aspoň co se mne a tebe týče, aby sama měla lepší svědomí, ale Veronika a můj táta? To teda nevidím, takže tohle tím pádem asi můžu pustit z hlavy. Škoda.“