Ďáblice s tváří anděla
s nebeských výšin sletěla
vášeň jí v očích temněla
tou žhavila mě do běla
za nocí co se mnou probděla
když krom duší i těla souzněla…
Však není již více
mé modrooké vlasatice
žár plynu sežehl ji docela
– do hromádky popela…
31.8.2023
To jsou opravdu skvělé verše, ale mrazivé jak vesmírné dálky.