Dominika von S. 01 – Začalo to na hřbitově

Dominika kmitala prsty ve své kundičce a pomalu ale jistě se blížila k vrcholu.
Prsty zajížděly hlouběji a hlouběji, třela si poštěváček, pánví přirážela proti prstům a vlna slasti se pomalu rozlévala po celém jejím těle.
Bylo to jako by se probouzela z hlubokého snu a jen postupně nabývala vědomí.
Občas se jí stávalo, že si nepamatovala dobu před a po orgasmu, vůbec nevěděla, co se s ní dělo předtím ani potom.
Někdy to byly minuty, jindy celé hodiny nevědomí a k vědomí přicházela až při orgasmu.
Při něm se jí v hlavě ozýval tajemný ženský hlas, tak známý a přitom tak cizí, který ji vždy něco radil, například dnes to bylo: „Zítra půjdeš na diskotéku a tam…“
Více už neslyšela, právě dosáhla krásného orgasmu, který vykřičela do temného pokoje a pak upadla zpátky do nevědomí.
Když přišla o několik desítek minut k sobě, jen si povzdechla, jaké mívá nepříjemné stavy a že lékaři jsou úplně bezradní.

Vyrazil jsem na diskotéku na okraji vesnice, ve které jsem se ocitl shodou různých náhod.
Nebyl jsem typický návštěvník diskoték a této obzvláště, ve skutečnosti jsem jenom potřeboval zabít čas, než mi pojede půlnoční autobus a jinam se na pivo zajít nedalo.
Nikoho jsem tam neznal, ani hudba nebyla nic pro mě, ale říkal jsem si, že těch pár piv si tam snad dát můžu a ten hluk nějak přežiju.
Ani jsem nebyl ten typ, co takhle někam vyrazí a přidá jeden či více zářezů, spíš jsem byl, řečeno slovy klasika… třeba je, třeba se vás – plachej.
A tak jsem si v klidu popíjel pivko a koukal po holkách – plachej, neplachej, po pěkný holce jsem se vždy rád otočil.

Mladé holky i zralé ženy se natřásaly na parketu, kolem nich se motala pěkná řádka mladíků i postarších seladonů, veselí bylo bujaré.
Vše jsem jen tak sledoval, holky a jejich vnady stály za to, ale jak říkám… plachej.
Po nějaké době jsem si všiml jedné dívky, která se tam moc nehodila.
Stála schovaná ve stínu, podle vzhledu gotička – černé minišaty, síťované punčochy, bílé líčení, výrazná temná rtěnka, oční stíny, řasy, dlouhé černé vlasy do drdolu a ofinka.
Tak tu bych tady nečekal, říkal jsem si v duchu a dál jsem popíjel pivo a sledoval dění v sále.
Můj zrak však stále bloudil ke gotičce, pořád byla osamělá a dění v sále se neúčastnila – skoro jako já, pomyslel jsem si trpce.

Když na to nyní vzpomínám, tak opravdu nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme spolu tančili na nějaký sladký ploužák a bavili se v obecných frázích o počasí, kvalitě piva a hrající hudbě.
Že se nám nelíbí a že je uvnitř horko jsme se poměrně rychle shodli, stejně tak na tom, že nám bude líp venku.
Vyšli jsme před kulturák, který byl kdoví proč na okraji vesnice a zabočili k nedalekému parku, kde už skončilo více různých dvojic věnujících se techtlím a někdy i mechtlím.
On to vlastně nebyl ani tak park jako spíše bývalý hřbitov, se spoustou vzrostlých stromů i zbytků náhrobků.
K jednomu z nich jsme zamířili, gotička mě objala kolem krku, začali jsme se líbat a hladit po celém těle.

Byl to pro mě dosti překvapivý vývoj situace, něco takového jsem opravdu nečekal, ale… bránit jsem se nechtěl.
Hladil jsem ji po zadečku, postupně jsem si dodával odvahy a zajel jsem rukou pod minišaty.
Pomalu jsem jel rukou nahoru po vnitřní straně stehna, až jsem narazil na kalhotky a chvíli ji hladil přes ně.
Stále jsme se přitom líbali a moje prsty vnímaly horko a vlhko jejího lůna a vlhnoucí látku jejích kalhotek.
Posléze jsem kalhotky odhrnul stranou a můj prst pronikl do její kundičky, v tu chvíli proti němu přirazila pánví, propnula se v zádech a šťastně se usmála.
Pomalu jsem hýbal svým prstem uvnitř ní, ani ona nelenila a rozepnula mi poklopec a vysvobodila moje péro.
Chvíli ho lehce masírovala a honila a pak došlo k tomu, k čemu muselo.

Nahradil jsem prst pérem a začal přirážet, ona přirážela proti mě a lehce u toho vzdychala.
Měl jsem dojem, že vzdychá celý hřbitov a když se otřásla v orgasmu, opět, jakoby se otřásl celý hřbitov.
„Já už…“ začal jsem ale ani mě nenechala domluvit a vyhrkla: „Můžeš do mě“.
A sotva to dořekla, už jsem stříkal…

Dala mi pusu a odstoupila krok, dva dozadu.
Po orgasmu na mě padla velká malátnost, možná jsem na chvíli zavřel oči, možná ne, každopádně mi připadlo, že dívka zmizela, jakoby se rozplynula.
Únavou jsem se položil na bývalý hrob, bylo mi to trapné, ale neměl jsem ani sílu odvalit se bokem.
Opět jsem zavřel oči… nebo ne… a najednou stála nade mnou.
Byla to ona, ale jako by byla jiná.
I hřbitov byl najednou jiný, jako by… už to nebyly ruiny ale normální, používaný hřbitov, ani neon diskotéky nebyl najednou vidět.

Znovu jsem se podíval na ni a uvědomil si, v čem je jiná.
Byl to stejný rozdíl, jako když jde někdo na maškarák v masce piráta a opravdovým pirátem.
No, v tomhle případě ne pirát ale spíše… šlechtična… nebo spíše… upír, teda upírka.
„Ale no tak, přece bys nevěřil na upíry,“ prohlásila.
Jak to, co to… to mi čte myšlenky? pomyslel jsem si.
„A teď ještě věříš na čtení myšlenek,“ pokračovala, „Vždyť si to mumláš tak nahlas, že to slyší všichni moji netopýři v okolí.“
„Co, jací tvoji netopýři, jak slyší, co to…“ nechápal jsem.
„A ani legraci nerozumíš…“ dodala ještě.

Zamrkal jsem… najednou… už tam byl hřbitov, jak jsem si ho pamatoval, neony v povzdálí blikaly a byl slyšet hluk diskotéky.
Ona pořád stála nade mnou, i ona už vypadala úplně normálně, tedy… stejně „normálně“ jako předtím na diskotéce.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se.
„Co myslíš, normálně jsme si zašukali, v čem je problém?“ odpověděla.
„V ničem, ale potom, to s těmi… netopýry… upíry…“
„Hm…“ zamručela „…to máš asi bujnou fantazii,“ řekla po pauze delší, než bych čekal a tónem, ve kterém zněla nejistota.
„Nejistota a naděje,“ jako bych zaslechl v tichém vzdechu, ale ona to neřekla, protože jsem viděl, že neotevřela pusu.

Podala mi vizitku a špitla: „Možná bysme se mohli někdy vidět“, opět poodstoupila do tmy. „Napiš mi brzy,“ se neslo tiše hřbitovem.
Luštil jsem text na vizitce: Do… domi… na… Suku… ba ? Co, Domina Sukuba, ne, aha, Dominika Sukubová, Soukupová, Sukupová?
Nic víc na vizitce nebylo uvedeno, jak jí mám asi tak napsat, dumal jsem.
Přitom jsem mrknul na hodinky a uvědomil si, že půlnoční autobus za chvíli odjíždí.
Vrazil jsem vizitku do kapsy a vyrazil na autobus a domů, najednou bylo vše úplně, ale úplně, normální.

Dorazil jsem domů, padnul do postele a okamžitě usnul.
Ráno jsem se probudil, zkonstatoval, že včerejší večer byl na moje poměry nečekaně úspěšný a fajn, ale tím to holt hasne, prostě milá vzpomínka, která postupně vybledne.

Po běžně stráveném dni jsem šel večer spát a zdálo se mi o… o ní, o Dominice.
Do mého pokoje vplula oknem a k někomu venku ještě prohodila: „… a ta káča to zase popletla.“
Podívala se na mě a usmála se. „Tak Domina, Sukuba, Upírka – co bys chtěl abych byla?“
„Co je to vlastně ta sukuba?“ nechápal jsem.
„Noční démon, který ve snech obcuje s muži a vysává z nich jejich mužnou sílu, podle některých autorit je to ve skutečnosti anděl,“ začala nesmírně vážně a pak se smíchem dodala: „Nebo tak něco.“
Pomalu ke mně přistupovala, nevěděl jsem jestli se mám bát, že ze mě vysaje moji mužnou sílu, nebo co se bude vlastně dít.
„Ale teď vážně,“ říkala a blížila se ke mě, „napiš mi dopis, musíme se vidět.“
„A neboj, nic z tebe vysávat nebudu…“ aspoň prozatím – to ale nevím, jestli řekla, nebo jsem jen vytušil.

Potom pokračovala: „Ukážu ti ale něco jiného…“ a s těmito slovy se začala svlékat.
Rozepnula si šaty, ty pomalu sklouzly na zem, chvíli se přede mnou kroutila a tančila, poté si rozepnula podprsenku a hodila ji na moji postel.
Začala pomalu rolovat kalhotky po stehnech dolů, až také skončily na mé posteli.
V mém snu se Dominika vznášela nad mojí postelí a díky tomu se mi vystavovala z různých úhlů a pozic, často nečekaných a nezvyklých.
Pomalu se začala hladit, nejdříve po celém těle, pak se více soustředila na bradavky, které jí již ztvrdly a čím dál více času a doteků věnovala také svému klínu.
Její vrušení rostlo a tak přivřela oči, vklouzla prsty do kundičky a začala se dráždit více a více, její pohyby se zrychlovaly a slyšel jsem jen čvachtání a vzdychání.
Vznášela se nad mou postelí a otáčela se přitom, takže jsem chvíli viděl její prsa a vztyčené bradavky, chvíli zase její klín a v něm kmitající ruku.
Druhou rukou si začala drtit úplně ztuhlé bradavky, pánví přirážela proti svojí ruce, zadkem se zapřela o strop a její tělo se začalo mírně třást v nadcházejícím orgasmu.
O chvilku později se proplula v zádech jako kočka, z úst jí unikl táhlý vzlyk a s odeznívajícím se orgasmem se začala rozplývat ve vzduchu – ale ještě jsem zřetelně slyšel, jak říká: „Tohle je příčina mého trápení… že si to tak ráda dělám sama… a napiš mi ten dopis…“

Ráno jsme se vzbudil zpocený, a sotva jsem si vzpomněl na svůj sen o Dominice, jen jsem se ušklíbl, kde se ve mě proboha berou takové nápady.
No, jenže mi po tom snu stálo péro, vzpomínka na to, jak se přede mnou ve snu vyprstila byla příliš živá, příliš realistická, příliš vzrušující, takže jsem přivřel oči a začal si ho honit.
Jezdil jsem rukou pomalu nahoru a dolů, moje vzrušení bylo ale nečekaně silné, takže jsem brzy cítil blížící se výstřik.
Rychle jsem sáhnul vedle sebe a nahmátl nějaký hadřík, to bude kapesník, myslel jsem si, pár jich takhle u postele mívám, vždycky se takhle po ránu nebo večer mohou hodit.
Struktura látky mi přišla nějaká divná, příliš jemná, ale neměl jsem čas přemýšlet, obalil jsem tím kouskem hadýrku péro a už jsem slastně stříkal.
Když jsem se vydýchal, podíval jsem se na péro, abych hodil kapesník do pračky a strnul jsem.
To nebyl kapesník, ale… kalhotky, které si ve snu Dominika sundala… a na posteli ležela i její podprsenka…

Stál jsem vedle postele, v jedné ruce postříkané kalhotky a v hlavě totální zmatek.
Vždyť to byl jen sen, opakoval jsem si, sice živý, ale pořád jen sen, vždyť přiletěla oknem, vznášela se na nade mnou a nakonec se rozplynula, tak kde se tu vzalo její prádlo?
To je přeci… nesmysl… to není možné, opakoval jsem si ale kalhotky v mé ruce a podprsenka na posteli potvrzovaly pravý opak.

Potom jsem si vzpomněl, že ve snu po mě chtěla, abych jí napsal dopis.
Neměl jsem sice adresu, ale to, co se teď stalo mě přeci jen přimělo, abych bral celou situaci trochu vážněji.
Podívám se znovu na její vizitku, říkal jsem si, třeba je tam něco, co jsem ve tmě na hřbitově přehlédl.
Vytáhl jsem její vizitku z peněženky, kam jsem ji uložil a… to není možný, říkal jsem si.
Byl jsem si jistý, že na hřbitově bylo na vizitce pouze její jméno, vyvedené jakýmsi švabachem nebo čím, takže ani za denního světla jsem si nebyl jistý, jestli je Sukubová, Soukupová nebo Sukupová.
Jenže teď tam kromě jména byla i poštovní adresa – byť jen P.O.Box.
Tak přece nejsem debil, říkal jsem si, ta adresa tam přece nebyla.
Ale její kalhotky by tu taky neměly být, takže… takže co?
A to jí mám napsat klasický dopis, nebo co, přemítal jsem, na tuhle, vlastně anonymní, adresu?

Ale svým způsobem jsem ji vlastně chtěl vidět znovu, večer na hřbitově nebyl úplně špatný nápad a… když už se mi o ní i zdá.
A tak jsem někde v útrobách svého stolu našel propisku a papír a napsal pár vět.

Ahoj Dominiko,
to jsem já, Mates z páteční diskotéky.
Stala se mi taková divná věc.
Zdálo se mi o tobě a ve snu jsi mi říkala, že ti mám napsat dopis.
Na tom by nebylo nic moc zvláštního, jenže ráno jsem našel na posteli tvoje kalhotky, které jsi si ve snu sundala.
Vím, že to zní neuvěřitelně, ale je to tak a proto ti píši, protože nevím, co si o tom všem mám myslet.

Pod tento kostrbatý text jsem jen škrábnul podpis a udělal si krátký výlet na poštu.