V červnu po dvou letech… „Kdy už mě konečně vezmeš s sebou na to tvoje tajné místo?“ žadonila zase Vendy. „Už mi to slibuješ takovou dobu.“ „Já vím, promiň. Vždyť víš, že nějak nebyl čas. Ani si nepamatuju, kdy jsem tam byl naposledy,“ oponoval jí Bob. „Já to vím, loni v létě.“ „No tak vidíš.“ „Fajn, tak se …
O dva měsíce později… „Crrrrr… Crrrrrr…“ ozval se zvonek u dveří. Vendy se podívala na hodinky, bylo teprve půl čtvrté. „Vždyť je ještě brzo, tohle nemůže být Robert, ten se má vrátit až za půl hodiny, navíc nejsem nachystaná,“ láteřila. Rychle si zavázala mašli kolem pasu a hodila na sebe župan. Zkontrolovala, jestli je v obýváku všechno v pořádku …
Robert seděl v křesle na chodbě se sklopenou hlavou plnou černých myšlenek. Už se natahoval pro boty, aby se mohl obout. V tom zaslechl druhé zasténání. Zdálo se mu to, nebo je to možné? Znělo to, jako ženské hekání. Navíc ten hlas mu přišel nějaký povědomý. Zarazil se a nastražil uši. Opravdu. Byl to ženský hlas a …