Je to ve hvězdách II 02

Toto je 2 díl z 3 v seriálu Je to ve hvězdách II

O dva měsíce později…

„Crrrrr… Crrrrrr…“ ozval se zvonek u dveří.
Vendy se podívala na hodinky, bylo teprve půl čtvrté.
„Vždyť je ještě brzo, tohle nemůže být Robert, ten se má vrátit až za půl hodiny, navíc nejsem nachystaná,“ láteřila.
Rychle si zavázala mašli kolem pasu a hodila na sebe župan. Zkontrolovala, jestli je v obýváku všechno v pořádku a zamířila ke dveřím.
Buch, buch, buch.
„No jo, vždyť už běžím…“ volala Vendy.
„Kdo je?“ zeptala se.
„Neptej se tak blbě a otevři,“ ozvalo se zpoza dveří.
Vendy bezpečně poznala Karolínin hlas a otevřela.
„To je dost,“ vykřikla Kája, protáhla se kolem Vendy, hodila tašku na zem a zamířila na záchod.
„To je ale spěchu,“ prohodila Vendula směrem k teď už prázdné chodbě.
„Jsem se ti málem pochcala za dveřma,“ bylo slyšet ze záchodu, „to je ale úleva, tomu bys nevěřila.“
„Ale věřila,“ řekla si pro sebe Vendy, zavřela dveře a vzala tašku do obýváku.

Během chvilky Karolína vešla do obýváku, tedy spíš dovalila.
„Ty seš těhotná?“ vyhrkla Vendy překvapením.
„Jak vidíš,“ přitakala trochu smutně Karolína.
„Co se děje? A kde máš malou?“
„Malá je u babičky. Už jsem toho měla dost, musela jsem na chvíli vypadnout,“ řekla a svalila se do křesla.
„Tak povídej, co se děje?“
Kája se nadechla k odpovědi a rozhlédla se po pokoji:
„Neruším? Máš tu všechno nachystané na nějakou oslavu? A kde je Robert?“
„Trošku jo, přišla jsi malinko nevhod. Robert se mi má po čtrnácti dnech konečně vrátit ze služební cesty.“
„Aha, tak promiň. Když já nevěděla, za kým mám jít.“
„V pohodě, tak už povídej. Vždyť se sem nějak vejdeme.“
„Děkuju. A kde mám začít?“
„Od začátku. Třeba tím, jak jsi přišla k tomuhle,“ nadhodila Vendy a ukázala na Karolínin pupek.
„Ty nevíš, jak se k tomuhle přijde? To tě lituju. A já myslela, že Robert…“
„Ale to já moc dobře vím.“
„No dobře.“
„Tak už povídej.“
„Však víš, jakej Ondřej je. V poslední době ho zajímala víc hospoda než já.“
„To už bylo vidět i na svatbě.“
„To máš pravdu. Ale to už jsem byla těhotná.“
„Tak už to nezdržuj a vyprávěj,“ popoháněla ji Vendy.

Karolína se nadechla a spustila:
„Když ses ptala, jak došlo k tomuhle,“ pohladila si vystouplé bříško a hned pokračovala, „tak to se Ondřej vrátil z hospody a vrhl se na mě. Ne, že by to nebylo nepříjemné, ale zrovna v tu dobu mi nebylo nejlíp a brala jsem nějaká antibiotika. A než jsem ho stihla upozornit, dvakrát se do mě udělal.“
„Aha,“ komentovala to Vendula.
„Jo, přesně tak. Když jsem mu to pak ráno říkala, ani si nevzpomínal. Nebýt jeho ulepeného ptáka, tak by mi to snad i zapřel. Navíc prohodil něco ve smyslu, že se to přece pro jednou nezblázní, když nám to napoprvé trvalo tak dlouho. Po měsíci se potvrdilo, že jsem v tom. On moc nadšený nebyl, nejdřív kecal něco o potratu, ale to jsem rázně odmítla. Uklidnilo se to, až když jsme se dozvěděli, že to bude kluk, to pak to dítě vzal na milost. Vždyť víš, jak byl zklamaný z holky.“
Vendy pozorně naslouchala a kamarádku nepřerušovala, bylo jí jasné, že se z toho všeho potřebuje vypovídat.
„Poslední dobou je to s ním k nevydržení, ze strachu o syna spolu ani nespíme, navíc tráví většinu času v hospodě místo toho, aby byl se mnou.“
„Hmmm, tak to tě docela lituju.“
„Už jsem z toho musela vypadnout.“
„To chápu. To bych asi dlouho nevydržela.“
„No tak vidíš. Proč si mě tak prohlížíš?“
„Jen přemýšlím, v kolikátém jsi měsíci.“
„V sedmém. Proč?“
„Jen tak. Takže to by znamenalo, že jsi bez sexu tak pět nebo šest měsíců.“
„Ještě mi to připomínej. Já jsem poslední dobou strašně nadržená.“
„To si dovedu představit. Já jsem bez toho dva týdny a teču už jen, když na to myslím.“
„Ale ty máš Roberta,“ posteskla si Kája.
„A ty zas Robertka.“
„Když to není ono.“
„Snad sis Roberta nepřišla půjčit?“
Karolína, místo odpovědi, po ní jen smutně koukala.
„S tím nepočítej. Ten je můj. A nemysli si, že nevím o té vaší aférce.“
„Ty o tom víš?“
„Jo, všechno mi to řekl.“
„Všechno?“ vyděsila se Karolína.
„Všechno.“
„Aha, tak to já asi raději půjdu,“ řekla zkroušeně.
„Nemusíš, přece nevyhodím kamarádku na ulici, navíc těhotnou.“
„Děkuju, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám.“
Vendy se usmála a na důkaz přátelství ji objala. Karolína položila Vendy hlavu na rameno a objetí opětovala.

Konečně zase cítila teplo lidského těla. Tělesný kontakt, který jí tolik scházel, tělo na tělo a kůže na kůži. Sama toho na sobě moc neměla, tak stačilo, že se naklonila a tričko se jí vyhrnulo, navíc Karolínin župan toho víc odkrýval, než skrýval. Cítila, jak sama vzrušením skoro teče. Pomalu se přestávala kontrolovat a touha po bližším kontaktu získávala navrch. Její ruce pomalu putovaly po Vendulčiných zádech nahoru a dolů, až na zadeček. Jemně ho stiskla, dobře věděla co a jak. Však to taky nebylo poprvé. Vendulka tiše zasténal. To Káju povzbudilo. Maličko se odtáhla a zahleděla se Vendy do očí. Jejich obličeje se opětovně přibližovaly, schylovalo se k polibku a obě dvě to věděly.
„To… to… bychom… neměly…“ zkoušela protestovat Vendulka.
„Pššš…,“ ztišila její protesty Kája a položila jí prsty na rty, „já to moc potřebuju…“
Když viděla, že ji Vendy stále odmítá, hned pokračovala: „Moc prosím, jen jednou… jako tenkrát po té oslavě narozenin… vždyť to bylo nádherné… dodnes na to vzpomínám… na tvou chuť… na tvá ňadra… i na to jaké to byla něžné…“
Karolína využila jejího váhání, opatrně ji políbila a položila ruku na stehno. Sunula ji výš a výš. Pronikala pod župan a zkoumala každý kousek Vendulčiny pokožky. Ta jí oplácela, jak polibky, tak i doteky. Kája lehce zatlačila na Vendy ve snaze ji položit na záda.
„Počkej,“ zastavila ji.
„A proč? Ty nechceš?“ řekla smutně Kája.
„Jen jsem myslela, že v ložnici to pro tebe bude bezpečnější, než tady na úzkém gauči…“
Úsměv na Vendulčině tváři byl víc než výmluvný. Zvedla se a pomohla vstát své těhotné kamarádce. Společně zamířily ke dveřím do ložnice. Vendy je otevřela a pustila Káju dovnitř. Ta se hned začala rozhlížet po místnosti.
„Počkej chviličku, hned jsem zpět,“ ozvala se Vendulka.
Rychle zaskočila do koupelny a s lítostí sundala mašličku kolem svého bříška.

Než se Vendula vrátila do ložnice, odvaha ji trochu opustila. Stále myslela na Roberta. Jak mu tohle může udělat? To přece nejde… Už se chtěla Karolíně omluvit, když ji zahlédla, jak stojí vedle postele jen ve spodním prádle. Všimla si, že má kalhotky celé mokré. Co teď? Zklamat dlouholetou kamarádku, se kterou toho tolik prožila? A je to vůbec nevěra, když to bude s holkou? Sama často vzpomínala na jejich první, a také poslední, společný zážitek. Bylo to tak jiné, než milování Robertem. Když se jí Kája takhle nabízela… Kdo by dokázal odolat? Stále se však sama nedokázala rozhodnout. Karolína převzala iniciativu, popošla k ní blíž a znovu ji políbila. Župan se z Vendiných ramenou snesl k zemi. To už na ni bylo moc. Pomohla tedy Karolíně z podprsenky i z kalhotek a společně ulehly do postele, obě, jak je pánbůh stvořil.

Několik okamžiků jen nehybně ležely. Pak je touha přemohla a společně se pustily do hry staré jako lidstvo samo. Opatrné něžné polibky a lehké osahávání postupně přecházely ve stále odvážnější. Držely si ruce, prsty propletené, dotek rtů lehký jako vánek. Karolína uvolnila své prsty a pohladila Vendy po tváři. Z tváře se její ruka posunula do vlasů a přitáhla hlavu milenky blíž. Pootevřela rty a jazyk vklouzl do Vendulčiných úst. Ta jí oplácela stejnou mincí. Propletené jazýčky spolu zápasily, přetlačovaly se a prozkoumávaly ústa té druhé. Vendy hladila vystouplé bříško a hlavou jí bleskla myšlenka, že za pár měsíců na tom bude podobně. Opatrně se dotýkala i ňader zvětšených těhotenstvím. Vzrušením naběhlé bradavky byly neuvěřitelně citlivé. Jediný dotek spolu s dlouhým půstem způsobil, že Kája hlasitě zasténala. Veškeré zábrany a pochyby z Vendulky opadly. Otočila Káju na záda. Pohled na její poprsí byl pro ni vzrušující a lákavý.
Špičkou jazyka obkroužila tvrdé třešinky. Vzala je mezi rty a polaskala. Přesouvala se níž. Hladila a mazlila se s bříškem. Po chvíli pokračovala dál. Klekla si mezi její nožky. Rukama roztahovala její stehna, přejížděla po nich rukama a blížila se k dlouho zanedbávané mušličce. Sklonila hlavu a nasála její vůni. Vzrušením zduřelé lapličky i strážce rozkoše přímo vyzývali k činu. Vendulka vystrčila jazýček a dotkla se toho pokladu. Několikrát na něj poklepala, jako by čekala na pozvání dovnitř. Sténání rozkoší a ruce ve vlasech ji přiměly k pokračování. S velkou chutí se přisála k tekoucímu otvůrku a snažila se spolykat vše, co odtud vytékalo.
„Já chci taky ochutnat…“ dožadovala se Karolína mezi vzdechy.
„Mě nebo sebe?“ odpověděla Vendy.
„Tebe… aaahhhh…“
Vendulka se otočila, lehla si na bok a nabídla svou buchtičku kamarádce. Ta se bez meškání pustila do díla. Intenzita jejího laskání ji překvapila, ale ochotně se tomu poddala. Přijímala dráždění, jehož se jí dostávalo vrchovatou měrnou, až téměř zapomínala všechnu tu rozkoš vracet. Bytem se neslo dvojhlasné dívčí hekání.

Robert stál přede dveřmi a snažil se najít klíče. S kytkou v ruce se mu v batohu špatně hledalo. Byl tak nervózní, protože už se nemohl dočkat Vendulky. To čtrnáctidenní odloučení pro něj bylo obtížné. Celou dobu přemýšlel o jejich budoucnosti. Došlo mu, že ona je ta pravá. Využil chvíle volna na konferenci, našel klenotnictví a z ušetřených diet koupil zásnubní prstýnek. Hlavou se mu honily představy, jak to nejlépe udělat. Rozhodně nechtěl cpát prstýnek do dortu nebo do skleničky. Ne, že by chtěl trvat na nějaké originalitě, ale i tak se snažil vymyslet něco, aby to nebylo moc kýčovité.

Konečně sevřel klíče v dlani. S úlevou je vyndal a konečně otevřel dveře. Vtáhl kufr dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Hodil klíče do šuplíku, boty do botníku a zamířil do obýváku. Nechápavě se rozhlédl. Hrála hudba, na stolku bylo připravené víno, nějaké zákusky a jednohubky.
Co se to děje? blesklo mu hlavou, a kde mám Vendulku?
Písnička skončila a Rob se natáhl k přehrávači. Vypnul muziku a vložil rychle cédéčko, které měl nachystané. Když zavíral přehrávač, zaslechl podezřelé zvuky. Na chvilku se zarazil.
To se mi asi něco zdálo, pomyslel si.
Když našel správnou písničku a hned na začátku ji pauznul, ozvalo se to znovu. Šlo to z ložnice a byly to milostné vzdechy. V tu chvíli ho polilo horko.
Vždyť jsem se chystal ji zrovna požádat o ruku? Jak mi to mohla udělat? ptal se sám sebe.
Celý zkroušený usedl na gauč a přemýšlel, co dál. Nalil si skleničku vína a na ex ji do sebe vyklopil. Moc mu to však nepomohlo. Konečně se rozhodl… netoužil po tom vidět, jak si jeho přítelkyně užívá s jiným. Nechal kufr kufrem, zničený se zvedl z gauče a zamířil ke dveřím. Rozhodl se, že půjde do hospody a opije se.

Navigace v seriálu<< Je to ve hvězdách II 01Je to ve hvězdách II 03 >>
5 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Opět dobré pokračování, ale vypadá to že Karolína nevědomky rozbije vztah, který dala dohromady. Chudák Robert.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x